14 Cmo 132/2022 - 121

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Michaely Janouškové a soudců Mgr. Kateřiny Horákové a JUDr. Ondřeje Kubáta ve věci žalobce: [Jméno žalobce A], narozen [Datum narození žalobce A] bytem [Anonymizováno] zastoupen [Jméno Zástupce A], advokátem sídlem [Anonymizováno] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Anonymizováno] zastoupené [Jméno Zástupce B], advokátem sídlem [Anonymizováno] o zápis do seznamu akcionářů, k odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 3. 2022, č. j. 31 Cm 270/2021-84, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje, ve výroku II. se mění jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 18 263,74 Kč, jinak se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů odvolacího řízení 10 537,89 do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované [právnická osoba]., IČO [IČO] (dále též jen „společnost“, či „žalovaná“), zapsat jej do seznamu akcionářů společnosti „k listinným akciím na jméno, označeným symboly 'a00312' až 'a00319' o nominální hodnotě každé akcie ve výši 1.000 Kč a dále 'a00732' o nominální hodnotě ve výši 10.000 Kč“ (dále též jen „akcie“) „s účinností k 11. 10. 2021“ (výrok I.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalované rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení 15 360 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že: - 6. 6. 2014 byly rozhodnutím valné hromady společnosti změněny stanovy, konkrétně článek VI. bod 6, s obsahem: „Akcie je možno převádět pouze se souhlasem představenstva s výjimkou převodů akcií mezi akcionářem a osobou blízkou (§ 22 občanského zákoníku). Jestliže se nejedná o převod akcií mezi akcionářem a osobou blízkou, popř. mezi společností a zaměstnancem, mohou se akcie převádět pouze mezi akcionáři. Představenstvo je povinno souhlas s převodem odmítnout, jestliže by nabyvatel akcií získal převodem akcií víc jak 10 % základního kapitálu. Jestliže představenstvo odmítne udělit souhlas k převodu akcií na jméno v případech, kdy podle stanov nebyl povinen udělení souhlasu odmítnout, odkoupí společnost na žádost akcionáře tuto akcii do jednoho měsíce od doručení za cenu přiměřenou jejich hodnotě. Souhlas představenstva se vyžaduje za účelem nabytí účinnosti a účinné změny v postavení akcionáře i v případě přechodu vlastnictví prodejem akcií v dražbě či v případě vydržení vlastnického práva k akciím. K přechodu vlastnického práva na základě rozhodnutí soudu o dědictví se souhlas představenstva nevyžaduje. Nerozhodne-li představenstvo o žádosti o převod akcií do dvou měsíců od doručení žádosti, platí, že souhlas k převodu akcií byl udělen. Převodem či přechodem vlastnického práva k akcii se převádí všechna práva s ní spojená.“, - dne „10. 6. 2011“ (správně 10. 6. 2021) uzavřela Anna Micková (dále též jen „A. M.“) a žalobce smlouvu o převodu akcií (dále též jen „smlouva“), akcie A. M. indosovala na řad žalobce, - dopisy ze dne 9. 8. 2021, 10. 8. 2021 a 2. 11. 2021 požádal žalobce společnost „o zápis změny v seznamu akcionářů“, - dopisem ze dne 26. 11. 2021 společnost žalobci sdělila, že souhlas s převodem akcií udělit nemůže, neboť není akcionářem společnosti, nemohla tak nastat (ani) fikce souhlasu dle § 272 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), dále též jen „z. o. k.“, - v obchodním rejstříku společnosti je (již) od 26. 5. 2008 (v části týkající se akcií) zapsáno: „Akcie je možno převádět pouze se souhlasem představenstva mimo převodů akcií mezi akcionářem a osobou blízkou (§ 116 občanského zákoníku), které je možno převádět bez souhlasu představenstva. Jestliže se nejedná o převod akcií mezi akcionářem a osobou blízkou, mohou se akcie převádět pouze mezi akcionáři. Představenstvo je povinno souhlas s převodem odmítnout, jestliže by nabyvatel akcií získal převodem akcií více jak 10 % základního kapitálu.“, - žalobce nebyl (v době uzavírání smlouvy, ani později) osobou blízkou akcionáři společnosti, nebyl ani jejím akcionářem či zaměstnancem.

3. Na tomto základě soud prvního stupně uzavřel, že převod akcií z A. M. na žalobce je neplatný pro porušení omezení převoditelnosti akcií (§ 271 odst. 3 z. o. k.) podávající se ze stanov a zápisu v obchodním rejstříku; omezení převoditelnosti akcií je v souladu s § 270 odst. 1 z. o. k. Provedl výklad článku VI. stanov dle pravidel „objektivního výkladu“, tj. jak by mu rozuměla osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen, při zohlednění všech v úvahu přicházejících zjištěných okolností (odkázal na „rozhodnutí“ Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 5749/2017 a sp. zn. 27 Cdo 4460/2008), posoudil text zápisu v obchodním rejstříku, a uzavřel, že rozdíly v textu stanov a textu zápisu v obchodním rejstříku nezpůsobují neúčinnost zápisu omezení převoditelnosti v obchodním rejstříku. Slova „s výjimkou“ a „mimo“ (užitá v textu stanov na straně jedné a textu zápisu v obchodním rejstříku na straně druhé) jsou synonyma, obsahově smysl textu nemění. Je-li v obchodním rejstříku za první větou věta vedlejší („které je možno převádět bez souhlasu představenstva“), jde (pouze) „o nadbytečné zpřesnění“, jež význam věty nemění. Omezení převoditelnosti nečiní (samo o sobě) neúčinným, zůstal-li v obchodním rejstříku odkaz na definici osoby blízké podle právní úpravy platné do 31. 12. 2013. Za jednoznačný považoval i výklad „druhé věty stanov“, z níž se podává, že nejde-li o převod mezi akcionářem a osobou blízkou, lze akcie převádět pouze mezi akcionáři. Pro účinnost zápisu omezení převoditelnosti akcií v obchodním rejstříku by (podle § 48 odst. 1 písm. k/ zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů), postačoval (pouhý) odkaz na stanovy uložené ve sbírce listin. Fikce dle § 272 odst. 3 z. o. k. v daném případě nenastala.

4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), procesně úspěšné společnosti přiznal 15 360 Kč, sestávající z odměny za čtyři úkony právní služby po 2 500 Kč, čtyř režijních paušálů po 300 Kč, cestovaného 494 Kč, náhrady za promeškaný čas (10 půlhodin po 100 Kč) a 21% DPH.

5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Odvolatel považuje omezení převoditelnosti akcií za neplatné, resp. nicotné, neboť kombinace (omezení převoditelnosti) zakotvená v § 271 odst. 1 a § 271 odst. 3 z. o. k. je v rozporu s principy akciového práva a článkem 11 Listiny základních práv a svobod, a ve svém důsledku znamená faktické vyloučení převoditelnosti akcií společnosti. Nejednoznačný výklad stanov posoudil soud prvního stupně (nekriticky) výlučně ve prospěch společnosti, přezkoumával (pouze) dílčí rozdílnost „textace“, aniž by z odůvodnění bylo (blíže) zřejmé, jakým způsobem (jím zmíněná) výkladová pravidla aplikoval a aniž hodnotil text „jako celek“. Je-li text zápisu omezení převoditelnosti odlišný od textu stanov, je omezení převoditelnosti neplatné. Soudu prvního stupně vytýká, že (v rozporu se zákonem) „bagatelizoval“ účinnost omezení převoditelnosti akcií zápisem do obchodního rejstříku. Nejenže odkázal na neexistující znění zákona, ale současně (nesprávně) - aniž řádně vyhodnotil rozdílnost textace - dovodil, že pro omezení převoditelnosti postačí pouhý odkaz na stanovy uložené ve sbírce listin. Soud prvního stupně si „nekriticky přisvojil argumentaci“ žalované, aniž se (řádně) vypořádal s jeho (konkrétními) námitkami; napadené rozhodnutí je (tak) pro absenci řádného odůvodnění nepřezkoumatelné.

7. Společnost s podaným odvoláním nesouhlasila, navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnila se závěrem soudu prvního stupně co do posouzení (stěžejní) otázky omezení převoditelnosti akcií. Stanovy (v souladu s platnou právní úpravou) převoditelnost akcií omezují, ale nevylučují. Přitakala soudu prvního stupně (i) co do jím provedeného (dle jejího názoru přesvědčivého) výkladu stanov. Na platnost omezení převoditelnosti akcií nemá vliv ani (odvolatelem opakovaně) zmiňovaná „rozdílná textace“ stanov a zápisu v obchodním rejstříku, neboť již jen z textu § 270 odst. 2 z. o. k. plyne, že postačí i jen informace o existenci omezení převoditelnosti akcií.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, stejně jako řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání v části směřující proti výroku I. přezkoumávaného rozhodnutí není důvodné.

9. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožňuje, na skutkové i právní závěry soudu prvního stupně odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či usnesení téhož soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, jež jsou přístupná shodně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na webových stránkách www.nsoud.cz).

10. Podle § 270 z. o. k. mohou stanovy převoditelnost akcií na jméno omezit, nikoliv však vyloučit (odstavec první). Omezení převoditelnosti akcií na jméno či její změna je účinná dnem zápisu této skutečnosti do obchodního rejstříku (odstavec druhý).

11. K problematice omezení převoditelnosti akcií se z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu podává, že: 1/ Zápis omezení převoditelnosti akcií na jméno do obchodního rejstříku je vždy zápisem konstitutivním, bez ohledu na to, zda je ujednání o omezení převoditelnosti obsažené ve stanovách akciové společnosti od jejího založení, či zda bylo do stanov vloženo až následně (jejich změnou). Není přitom významné, zda stanovy byly změněny dohodou všech akcionářů či usnesením valné hromady. Totéž platí pro změnu stanov v části upravující omezení převoditelnosti akcií na jméno. 2/ Do zápisu omezení převoditelnosti akcií na jméno do obchodního rejstříku jsou akcie neomezeně převoditelné. Případná vědomost nabyvatele akcií o tom, že stanovy obsahují neúčinné ujednání o omezení převoditelnosti akcií na jméno, je bez právního významu. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2927/2019.

12. Neomezuje-li zákon o obchodních korporacích převoditelnost akcií, je na společnosti, zda vůbec (a popř. jakým způsobem) ji ve stanovách omezí [(nesporným) limitem je (úplné) vyloučení převoditelnosti]. Omezení převoditelnosti akcií může spočívat nejen v podmínce souhlasu některého z orgánů společnosti (§ 271, 272 z. o. k.), ale rovněž v omezení okruhu osob, na něž lze akcie převádět (k problematice dále srov. např. Štenglová, I. Omezení převoditelnosti akcií. Rekodifikace obchodního práva pět let poté. Sborník konference. Pocta Stanislavě Černé. Pocta Ireně Pelikánové. Svazek I. Praha: Wolters Kluwer, 2019, či Dědič, J., Lasák, J. Omezení převoditelnosti akcií na jméno: aktuální výkladové otazníky. Rekodifikace obchodního práva pět let poté. Sborník konference. Pocta Stanislavě Černé. Pocta Ireně Pelikánové. Svazek I. Praha: Wolters Kluwer, 2019).

13. Právě taková situace v projednávané věci nastala, jak správně - (mimo jiné) s odkazem na výklad stanov společnosti, v kontextu se stavem zápisu v obchodním rejstříku - uzavřel soud prvního stupně.

14. Z rozhodovací praxe Nejvyšší soudu se ve vztahu k pravidlům výkladu zakladatelských právních jednání podává, že: 1) Stejně jako v případě jiných právních jednání je i v případě stanov (zakladatelského právního jednání) nutné dát vždy přednost výkladu, jenž nevede k závěru o neplatnosti určitého ujednání stanov, je-li takový výklad možný. 2) Při výkladu zakladatelského právního jednání obchodní korporace nelze zásadně použít pravidlo určené ustanovením § 556 odst. 1 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), a vycházet ze skutečné vůle stran. Obsah zakladatelského právního jednání je tudíž nutno zásadně vykládat podle pravidla obsaženého v § 556 odst. 1 větě druhé o. z., tj. tak, jak by mu rozuměla osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen, při zohlednění všech v úvahu přicházejících zjištěných okolností. Srov. např. již soudem prvního stupně zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5749/2017, jehož závěry se uplatní i v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4460/2018, či ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1549/2020.

15. Výklad článku VI. bodu 6 stanov společnosti provedený soudem prvního stupně je v souladu s ustálenou (výše citovanou) judikaturou Nejvyššího soudu. Odvolací soud nemá žádných pochyb o tom, že soud prvního stupně správně vystihl význam, jaký by citovanému článku (zpravidla) přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Uvedené závěry nadto nejsou v rozporu se stavem zápisu omezení převoditelnosti akcií v obchodním rejstříku, jak se mylně domnívá odvolatel. Z (odvolatelem namítaného) článku VI. bodu 6 stanov, rovněž tak z (obsahově ve výsledku totožného, jak přiléhavě konstatoval soud prvního stupně) stavu zápisu omezení převoditelnosti akcií v obchodním rejstříku, lze nepochybně učinit závěr, že převod akcií mezi akcionářem společnosti a osobou blízkou (akcionáři společnosti) omezen není (tj. akcie je možné převádět bez omezení), k převodu akcií mezi akcionáři společnosti je vyžadován souhlas představenstva společnosti, převod akcií na osobu odlišnou od (stávajícího) akcionáře je vyloučen; naopak se nepodává, že by převoditelnost akcií byla vyloučena (jak dovozuje odvolatel). Soud prvního stupně tak správně (přes mírnou „kostrbatost“ úpravy ve stanovách) vyšel z přednosti výkladu, jenž nevede k závěru o neplatnosti (neurčitosti) ujednání stanov, je-li takový výklad možný, a jeho závěrům nelze z pohledu pravidel výkladu ničeho vytknout.

16. Není pochyb, že neplatnost podle § 271 odst. 3 z. o. k. je neplatností relativní, osobou oprávněnou neplatnost smlouvy namítnout je (kromě akcionářů) i společnost (shodně Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, § 271). Dovolala-li se společnost (dopisem ze dne 2. 11. 2021, doručeným žalobci dne 30. 11. 2021, v průběhu řízení pak i podáním ze dne 14. 1. 2022, doručeném žalobci 21. 1. 2022, k problematice srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2019, sp. zn. 21 Cdo 2250/2018, uveřejněný pod číslem 79/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) neplatnosti smlouvy, je dotčené právní jednání neplatné; žalobce akcionářem společnosti není, jak správně uzavřel soud prvního stupně.

17. Argumentace odvolatele vztahující se k § 48 odst. 1 písm. k) z. v. r. a otázce odkazu na stanovy uložené ve sbírce listin obchodního rejstříku, je tak s ohledem na zjištěný skutkový stav a výše uvedené právní posouzení bezpředmětná.

18. Odvolací soud se neztotožnil ani s námitkou odvolatele namítající absolutní neplatnost stanov společnosti. Je tomu tak proto, že právní úprava týkající se neplatnosti právních jednání vychází ze zásady (formulované § 574 o. z.), že je namístě hledat spíše důvody pro platnost právního jednání než pro jeho neplatnost, která – jak se uvádí v důvodové zprávě k § 574 až 579 o. z. - odpovídá povaze soukromého práva a rozumné potřebě běžných soukromých občanských styků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4172/2016). O (absolutní) neplatnost právního jednání, k níž soud přihlédne i bez návrhu, půjde jen výjimečně (§ 588 o. z.); pravidlem je neplatnost relativní (§ 586, § 587 o. z.), srov. dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 33 Cdo 827/2019. K neplatnosti právního úkonu (jednání) pro rozpor s dobrými mravy srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2009 sp. zn. 21 Cdo 4855/2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2011 sp. zn. 30 Cdo 2710/2010; k otázce výkladu pojmu „veřejný pořádek“ užitý v § 588 o. z. srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020, sen. zn. 31 ICdo 36/2020, uveřejněný pod číslem 104/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Z obsahu spisu nevyplývají žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že aplikace § 588 o. z. přichází v daném případě v úvahu.

19. Nelze přisvědčit námitce odvolatele, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné. Otázka, za jakých okolností je možno považovat rozhodnutí za nepřezkoumatelné, byla v rozhodování Nejvyššího soudu již vyřešena a rozhodovací praxe se ustálila v závěru, že měřítkem toho, zda lze považovat rozhodnutí odvolacího za přezkoumatelné, je především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě využít opravného prostředku proti tomuto rozhodnutí. I když rozhodnutí nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nejsou podle obsahu odvolání na újmu práv účastníků řízení. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů tehdy, když vůči němu nemůže účastník, který s rozhodnutím nesouhlasí, náležitě formulovat důvody odvolání, a ani soud rozhodující o tomto opravném prostředku nemá náležité podmínky pro zaujetí názoru na věc. Nelze pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo rozhodnuto (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3814/2015). Kromě uvedeného Ústavní soud opakovaně vysvětlil, že není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, a usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09). Byť žalobce ve svém odvolání namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně, je z obsahu odvolání zřejmé, že věděl, jak soud prvního stupně rozhodl a z jakého důvodu. Není tedy možné úspěšně dovozovat, že by rozhodnutí soudu prvního stupně bylo nepřezkoumatelné (srov. obdobně dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3466/2013).

20. Za nepřiléhavou považuje odvolací soud rovněž námitku odvolatele, že soud prvního stupně „nevyvrátil jeho argumenty“. Je tomu tak proto, že rovněž (i) judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) zastává názor, že ačkoliv článek 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod soudy zavazuje, aby svá rozhodnutí odůvodňovaly, nemůže být tento požadavek chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument (srov. rozsudky ESLP ve věcech Van de Hurk versus Nizozemsko ze dne 19. 4. 1994 (stížnost č. 16034/90), Ruiz Torija versus Španělsko ze dne 9. 12. 1994 (stížnost č. 18390/91), Higgins versus Francie ze dne 19. 2. 1998 (stížnost č. 20124/92, Sbírka rozsudků a rozhodnutí 1998-I) a Hirvisaari versus Finsko ze dne 27. 9. 2001 (stížnost č. 49684/99), či rozsudek ESLP ve věci Helle versus Finsko ze dne 19. 12. 1997 (stížnost č. 20772/92)]; shodné názory zastává i Ústavní soud (srov. např. odůvodnění nálezu z 11. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 266/03, uveřejněného pod č. 67/2004 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a také již citovaný nález z 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, uveřejněný pod č. 26/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

21. Soud prvního stupně tedy věc posoudil správně, a proto je odvolací soud ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

22. Správné však není rozhodnutí o nákladech řízení před soudem prvního stupně, protože posuzovaná věc představuje věc rozhodovanou v řízení o otázkách obchodních společností dle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) /dále jen „AT“/, což je opodstatněno typovou obtížností věci, jež se projevuje ve stanovení věcné příslušnosti soudu prvního stupně k jejímu projednání. Za tarifní hodnotu věci se tak považuje částka 50 000 Kč. Ve spojení s § 7 bodem 5 AT proto za každý úkon právní služby náleží navrhovateli částky 3 100 Kč. Za 4 úkony právní služby (soudem prvního stupně správně identifikované) navrhovateli náleží 4 x 3 100 Kč, paušální náhrada hotových výdajů ve výši 4 x 300 Kč, náhrada za promeškaný čas za 10 půlhodin po 100 Kč dle § 14 AT, cestovné 494 Kč, k tomu připočtená částka 21 % DPH, celkem 18 263,74 Kč.

23. Aniž by některý z účastníků brojil proti nesprávnosti samotné výše nákladů řízení, přesto bylo povinností soudu je přezkoumat, protože soud o nákladech řízení rozhoduje vždy z úřední povinnosti (§ 151 odst. 1 o. s. ř.), a není tak vázán rozsahem požadavku uplatněného v odvolání (srov. např. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. června 2015, sp. zn. 22 Co 39/2015, uveřejněné pod č. 51/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Při rozhodování o nákladech řízení se tedy neuplatňuje ani zásada zákazu reformatio in peius (zákazu rozhodnutí k horšímu). Proto byl výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně v části týkající se jejich výše změněn, jinak byl potvrzen.

24. Společnost byla úspěšná i v odvolacím řízení, a proto má právo na náhradu nákladů řízení podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., ty sestávají z náhrady za 2 (fakticky uskutečněné) úkony právní služby ve výši 3 100 Kč [§ 9 odst. 4 písm. c), § 7 odst. 1 AT], a to 1x za podané vyjádření k odvolání podle § 11 odst. 1 písm. k) AT a 1x za účast na jednání odvolacího soudu podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, z paušální náhrady za tyto úkony právní služby ve výši 300 Kč za každý z nich (dle § 13 odst. 4 AT), z náhrady za promeškaný čas ve výši 900 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/ AT), cestovného ve výši 1 309 Kč (cesta [adresa] a zpět, 210 km, při průměrné spotřebě 4 l nafty na 100 km, ceně nafty 44,10 Kč/l a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel ve výši 5,20 Kč za 1 km v souladu s vyhláškou č. 467/2022 Sb.); částky byly navýšeny o 21% DPH.

25. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení