14 Cmo 134/2023

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Kateřiny Horákové a soudců JUDr. Ondřeje Kubáta a JUDr. Michaely Janouškové ve věci společnosti: [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [adresa] o dosažení shody mezi zápisem skutečnosti a skutečným stavem, k odvolání společnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. února 2023, č. j. C 320752/RD40/MSPH, Fj 57479/2023/MSPH, takto:

Výrok

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích II. a III. potvrzuje.

Odůvodnění

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zahájil řízení „k dosažení shody mezi zápisem skutečnosti a skutečným stavem dle § 78 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb.“ (výrok I.), dále rozhodl tak, že „V obchodním rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze v oddílu C, vložce číslo 320752 se vymazává Statutární orgán Jednatel [Anonymizováno], dat. nar. [Anonymizováno], r. č. [RČ] [adresa] Den vzniku funkce:

5. června 2009 se zapisuje Statutární orgán U vymazávané osoby: [Anonymizováno], dat. nar. [Anonymizováno], r. č. [RČ] Den zániku funkce: 13. září 2022 Den zápisu změny: Dnem nabytí právní moci“ (výrok II.), a společnosti uložil povinnost zaplatit státu – České republice, prostřednictvím Městského soudu v Praze soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (výrok III.).

2. Výrok II. usnesení soud prvního stupně odůvodnil tím, že rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. prosince 2020, sp. zn. 48 T 8/2010, který nabyl právní moci a je vykonatelný dnem 13. září 2022, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 8 To 15/2022-21864 (dále též jen „předmětný rozsudek“), byl obžalovaný [Anonymizováno], narozený dne [Anonymizováno], odsouzen pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zák.“), tedy pro trestný čin související s podnikáním, a přestal tak splňovat podmínku stanovenou v § 6 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) /dále jen „ž. z.“/, pro výkon funkce statutárního orgánu. Výrok III. je odůvodněn § 2 odst. 1 písm. e) a § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ z. o. s. p.“), ve spojení s položkou č. 11 sazebníku tohoto zákona.

3. Proti výrokům II. a III. usnesení soudu prvního stupně podala společnost, jednající Liborem Vonáškem (dále též jen „jednatel“), odvolání, v němž navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Odvolatelka namítá, že jednateli byl v rámci soudem prvního stupně specifikovaného řízení uložen, mimo jiné, trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu ve společnostech s předmětem činnosti – výroba, obchodování, doprava a jiné nakládání s minerálními oleji. Předmětem činnosti odvolatelky je však výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Bezúhonnost dle § 6 odst. 2 ž. z. je chápána jako trestní zachovalost především ve vztahu k předmětu podnikání, ze skutkové podstaty uvedené v odsuzujícím rozsudku je ale bez dalšího zřejmé, že se jednatel trestné činnosti nedopustil v souvislosti s předmětem podnikání odvolatelky. Soud prvního stupně v této souvislosti neprovedl žádné dokazování a nevyzval odvolatelku k tomu, aby se ke své činnosti jakkoliv vyjádřila či předložila důkazy prokazující skutečnou náplň její činnosti. Nadto, předmětem odsuzujícího rozsudku mělo být jednání, které se mělo udát před téměř dvaceti lety, a výmaz jednatele odvolatelka považuje za nepřiměřený zásah do celého jejího fungování, neboť jednatel je ve funkci od roku 2009 a v současnosti je tedy jedinou kompetentní a znalou osobou, která je reálně schopna tuto funkci vykonávat.

5. Předně se odvolací soud zabýval tím, zda je přípustné posoudit odvolání jako podané odvolatelkou (společností), bylo-li podáno prostřednictvím jejího jednatele (Libora Vonáška), jehož funkce měla zaniknout, tedy, zda jsou splněny podmínky odvolacího řízení. Jelikož právě otázka právního postavení jednatele představuje důvod podaného odvolání, odvolací soud tuto otázku posoudil kladně (srov. např. mutatis mutandis, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. února 2022, sp. zn. 27 Cdo 3152/2021, nebo dne 25. března 2021, sp. zn. 27 Cdo 2099/2020, či usnesení Ústavního soudu ze dne 26. července 2016, sp. zn.

II. ÚS 2502/15, ze dne

23. října 2018, sp. zn. III. ÚS 1472/18).

6. Odvolací soud proto přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 120 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Podle § 46 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění účinném do 30. června 2023 /dále jen „z. o. k.“/, osoba, která je členem orgánu a je do funkce volena, jmenována či jinak povolávána (dále jen „člen voleného orgánu"), musí být také bezúhonná podle zákona o živnostenském podnikání a nesmí u ní existovat překážka provozování živnosti.

8. Podle § 155 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), byl-li členem voleného orgánu povolán ten, kdo k tomu není podle zákona způsobilý, hledí se na jeho povolání do funkce, jako by se nestalo. Ztratí-li člen voleného orgánu po svém povolání do funkce zákonnou způsobilost být členem voleného orgánu, jeho funkce zaniká; zánik funkce právnické osobě oznámí bez zbytečného odkladu.

9. Podle § 6 odst. 2 ž. z. se za bezúhonnou pro účely tohoto zákona nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena.

10. Soudní praxe je ustálena v posouzení, že § 46 odst. 1 z. o. k. stanovuje další podmínky, jež musí člen voleného orgánu obchodní korporace (a tedy i jednatel odvolatelky) splňovat, aby mohl vykonávat svou funkci. Jednou z těchto podmínek je bezúhonnost ve smyslu § 6 odst. 1, písm. b), odst. 2 ž. z. Souvislost trestného činu s podnikáním ve smyslu § 6 odst. 2 ž. z. je nutné vykládat s ohledem na aprobovanou činnost konkrétní podnikatelské osoby. Spáchá-li posuzovaná osoba úmyslný trestný čin v souvislosti s podnikatelskou činností (předmětem podnikání) určité jiné osoby, přičemž vykonává funkci ve voleném orgánu obchodní korporace ve stejném oboru, nelze tuto osobu nadále považovat za bezúhonnou ve smyslu § 46 odst. 1 z. o. k. Tento závěr platí bez ohledu na vztah mezi odsouzeným a podnikatelem, s jehož činností trestný čin souvisel, protože podstatná je především souvislost trestného činu s podnikatelskou činností této osoby (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2018, sp. zn. 27 Cdo 3547/2017, jež je dostupné, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. na webových stránkách www.nsoud.cz). Tyto závěry se uplatní samozřejmě i v případě, pokud se trestného činu posuzovaná osoba dopustila v rámci vlastní podnikatelské činnosti.

11. Ústavní soud již ve svém nálezu ze dne 7. dubna 2009, sp. zn. Pl. ÚS 35/08, uvedl, že smyslem a účelem podmínky bezúhonnosti, omezující základní právo na podnikání, je ochrana základních práv a svobod třetích osob, jež by mohla být podnikáním provozovaným v rozporu s právem a dobrými mravy dotčena. Nejvyšší správní soud pak v judikatuře navazující na citovaný nález Ústavního soudu konstatoval, že výklad § 6 odst. 2 ž. z. je třeba provést se zřetelem na smysl a účel podmínky bezúhonnosti. Souvislost trestného činu s podnikáním je tedy nutné vykládat s ohledem na aprobovanou činnost konkrétní podnikatelské osoby (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 11. června 2009, sp. zn. 9 As 69/2008, nebo ze dne 5. března 2015, sp. zn. 9 As 229/2014). Tyto závěry se uplatní i v poměrech z. o. k. (srov. např. již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2018, sp. zn. 27 Cdo 3547/2017).

12. Jednatel byl předmětným rozsudkem odsouzen za skutek, spočívající, mimo jiné, v tom, že jako osoba, která jednala a rozhodovala za firmu [právnická osoba], „… po vzájemné dohodě, společně a v jednotném úmyslu (spolu s dalšími obžalovanými, pozn. odvolacího soudu) soustavně se obohacovat neodvedením spotřební daně z minerálních olejů, jako statutární orgány nebo pověřené osoby jednající ve prospěch obchodních společností, v době od února roku 2004 do 5. 9. 2006 naplánovali, organizovali a realizovali výrobu minerálního oleje, jenž svým složením v podstatných parametrech odpovídal motorové naftě, a který k oklamání správce daně obchodně označovali jako změkčovač epoxidových pryskyřic (ZEP), a jeho distribuci, a do celé výrobně – obchodní transakce byly zapojeny vedle výrobce - společnosti [právnická osoba]., IČO: [IČO], se sídlem [adresa], další subjekty – obchodníci a dopravci, kteří se vědomě spolupodíleli na zakrytí skutečného původu a transportu minerálního oleje, jenž svým složením v podstatných parametrech odpovídal motorové naftě, avšak prodávaného pod obchodním označením ZEP, který byl přes opakované přeprodeje v závěrečné fázi dodáván na benzínové čerpací stanice v České republice a konečnými spotřebiteli tak použit k pohonu motorových vozidel, aniž by však byla z tohoto vyrobeného a prodaného minerálního oleje, vybraného výrobku označeného jako ZEP, řádně odvedena spotřební daň podle § 45 odst. 4 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních v tehdy platném znění, výrobci společnosti [Anonymizováno] tak vznikla daňová povinnost ke spotřební dani z minerálních olejů podle § 8 odst. 2 zák. o SpD v návaznosti na § 3 písm. s) zák. o SpD a jeho uvedením do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky také povinnost ve stanovené lhůtě daň přiznat a zaplatit podle § 9 odst. 1 zák. o SpD, což však odpovědní zástupci společnosti [Anonymizováno] neučinili, přičemž ostatní obžalovaní se na předmětném jednání, které ve svém důsledku umožnilo odpovědným zástupcům společnosti [Anonymizováno] krátit spotřební daň z minerálních olejů, vědomě spolupodíleli, konkrétně tak za období od února roku 2004 do 5. 9. 2006 společnost [Anonymizováno] prodala produkt obchodně označený jako ZEP, svým složením v podstatných parametrech odpovídající motorové naftě, nejméně: - od 18. 8. 2004 do 4. 9. 2006 společnosti [Anonymizováno]., se sídlem [Anonymizováno], v množství celkem 15.658.750 litrů, - od 22. 3. 2004 do 25. 8. 2006 společnosti [Anonymizováno], se sídlem [adresa], IČO: [IČO], v množství celkem 19.521.628 litrů, - od 16. 12. 2005 do 22. 12. 2005 společnosti [právnická osoba]., se sídlem [adresa], IČO: [IČO] v množství celkem 121.281 litrů, přičemž Ing[Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], kteří jednali a rozhodovali za společnost [Anonymizováno], přestože požádali o vydání zvláštního povolení na výrobu produktu obchodně označovaného ZEP, kód kombinované nomenklatury KN 27075090, jenž nebyl předmětem spotřební daně, a které obdrželi na základě rozhodnutí Celního ředitelství [adresa], a to jednak „Zvláštní povolení na přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně podle § 13 zák. č. 353/2003 Sb., o SpD ve znění pozdějších předpisů“ ze dne 12. 2. 2004 pod č. j. 1247/04-22/ZP1 udělené pro vybraný výrobek- plynový olejový rafinát KN 27101931, a jednak „Zvláštní povolení na přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně podle § 13 zák. č. 353/2003 Sb., o SpD, ve znění pozdějších předpisů“ pod č. j. 9769/04-2001-25/ZP1 ze dne 6. 12. 2004 udělené pro vybrané výrobky - plynový olejový rafinát KN 27101931 a místo ZEP, jehož složení podle jejich návrhu ze dne 30. 1. 2004 měla tvořit směs alkylovaných aromatických (65%) a nearomatických uhlovodíků (do 3%), vyráběli v areálu společnosti [právnická osoba], [adresa] v centrálním skladu hořlavin, nazývaném „[Anonymizováno]“, jiný produkt, který svým chemickým složením v podstatných parametrech odpovídal motorové naftě, neboť podle zajištěných výrobních receptur byl ZEP, podle „hlavní receptury z ledna 2004“, vyráběn v poměru 85 - 97% plynového olejového rafinátu (nearomatický uhlovodík - POR) a 3 - 15 % frakce C9 redestilovaná, frakce C9 kvalita B (RC9) a solventní nafty (aromatické uhlovodíky) a motorová nafta byla, dle „odborného vyjádření ke složkám motorové nafty ze dne 30. 8. 2004“, vyráběna v poměru 90 - 95 % složky POR a 5 -10 % složky RC9 nebo solventní nafty, tedy od počátku vědomě a cíleně vyráběli produkt odpovídající svou podstatou a chemickým složením motorové naftě, ale k oklamání správce daně prodávaný pod označením ZEP v řetězci společností, v úmyslu přisvojit si neodvedenou spotřební daň, čímž došlo k porušení zvláštního povolení, neboť použili vybrané výrobky osvobozené od spotřební daně k jinému účelu, než na které se osvobození vztahovalo, a společně s dalšími obžalovanými [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], se podíleli na distribuci tohoto minerálního oleje, jenž svým složením v podstatných parametrech odpovídal motorové naftě několikanásobným přeprodejem pod obchodním označením ZEP, až konečným prodejem, ovšem již pod názvem motorová nafta a za cenu tomu odpovídající, na čerpací stanice k pohonu motorových vozidel, to vše s vědomím, že se jedná o produkt, ze kterého nebyla odvedena spotřební daň, přičemž tento výrobně - obchodní proces probíhal v několika liniích nejen po České republice, ale i přes zahraničí, když byl předmětný produkt prodáván společnostem do Spolkové republiky Německo, odkud se však bez další úpravy či zpracování bezprostředně vracel zpět do České republiky, konkrétně: …. 2. podle faktur produkt ZEP od společnosti [Anonymizováno] odebírala dále společnost [Anonymizováno], se sídlem [adresa], IČO: [IČO], za níž jednal [Anonymizováno], která jej následně podle faktur prodávala společnosti [Anonymizováno], a ta dále společnosti [Anonymizováno] nebo přímo společnostem [právnická osoba], [právnická osoba]., [právnická osoba] a [právnická osoba]., které však nevyvíjely žádnou obchodní činnost, byly nekontaktní či měly jiný předmět podnikání a s produktem ZEP či podobnými produkty nikdy neobchodovaly, přičemž odběrateli produktu ZEP od [Anonymizováno] byly další obdobné nekontaktní společnosti, a to společnosti [právnická osoba]., [Anonymizováno] či [právnická osoba], dopravu produktu ZEP ze společnosti [Anonymizováno] z [právnická osoba] do skladu v [adresa], ve kterém společnost [Anonymizováno] tento produkt skladovala, zajišťovala pro společnost [Anonymizováno] firma [právnická osoba], IČO: [IČO], se sídlem [adresa], která sama byla současně také odběratelem tohoto produktu od společnosti [Anonymizováno], přičemž produkt [Anonymizováno], ale podle faktur již jako motorovou naftu, dále prodávala svým odběratelům, … přičemž na vzniku uvedeného daňového úniku se obžalovaní podíleli takto: … obžalovaný [Anonymizováno], zejména jako dopravce ([právnická osoba]), ale i přeprodejce, jednáním popsaným pod bodem 2 se spolupodíleli na daňovém úniku nejméně ve výši 194.240.199 Kč, představujícího množství 19.521.628 litrů produktu ZEP odebraného od společnosti [Anonymizováno] a prodaného společnosti [Anonymizováno] v době od 18.5.2004 do 21.8.2006.“ 13. Z takto popsaného skutku, jímž je odvolací soud vázán (§ 135 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 120 z. v. r.), je zřejmé, že jednatel spáchal trestný čin v rámci své podnikatelské činnosti ([právnická osoba], s přiděleným IČO [IČO]), jakož i v souvislosti s podnikáním společnosti [Anonymizováno], od které odebíral motorovou naftu a dále prodával svým odběratelům.

14. Z veřejné části živnostenského rejstříku je zřejmé, že jednateli bylo od 28. července 1997 dosud přiděleno IČO [IČO], přičemž po období od února roku 2004 do 5. září 2006, tedy po období, v něm spáchal posuzovaný trestný čin (dále též jen „předmětné období“) mu vzniklo též živnostenské oprávnění č. 7 s předmětem podnikání velkoobchod, druh živnosti ohlašovací volná. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti [Anonymizováno] je zřejmé, že v předmětném období bylo jejím předmětem podnikání též koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej (v režimu živností volných). Předmětem podnikání odvolatelky je od 5. června 2009 dosud výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (jak je zřejmé z úplného výpisu z obchodního rejstříku této osoby).

15. Je tudíž odůvodněným závěr, že jednatel spáchal trestný čin v souvislosti se svým (aprobovaným) předmětem podnikání (tj. velkoobchod, druh živnosti ohlašovací volná, odpovídající vymezení dle přílohy č. 4, bodu 48 ž. z.), jakož i s (aprobovaným) předmětem podnikání společnosti [Anonymizováno] (tj. koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, odpovídající vymezení dle přílohy č. 4, bodu 48 ž. z. ), majících v obou případech povahu živnosti volné. Tuto povahu živnosti pak má i předmět podnikání odvolatelky, zapsaný od 5. června 2009 dosud, tj. výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (dle přílohy č. 4 ž. z.), což zakládá totožnost předmětu podnikání, v souvislosti s nímž byl tento trestný čin spáchán (§ 6 odst. 2 ž. z.).

16. Ze shora vyloženého účelu úpravy podmínek bezúhonnosti je zřejmé, že pro posouzení bezúhonnosti (§ 6 odst. 2 ž. z.) je podstatný aprobovaný předmět podnikání posuzované nebo třetí osoby, v souvislosti s nímž byl spáchán trestný čin. Tedy s předmětem podnikání, které (v době spáchání trestného činu) tyto osoby byly oprávněny vykonávat. Neboli, není významné, v rámci jakého konkrétního předmětu podnikání (konkrétní živnosti) se posuzovaná osoba dopustila trestného činu, pokud se jej dopustila v rámci některého z předmětu podnikání, k jehož výkonu byla sama nebo třetí osoba oprávněny.

17. Konkrétní podstata činnosti jednotlivých živností se totiž z hlediska jejich vymezení dle ž. z. často (dílem) překrývá, a proto naplňuje znaky více těchto živností (např. nákup, prodej a skladování paliv a maziv se překrývá s velkoobchodem, neboť jejich podstatou je nákup a prodej věcí). Zjišťování toho, zda a pokud ano, v jakém rozsahu dochází k takovému překrývání, však není zjevně slučitelné s úpravou rejstříkového řízení [jak bude dále odůvodněno; arg. principem racionálního zákonodárce (srov. např. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. července 2018, sp. zn. 29 Cdo 3307/2016)]. To opodstatňuje závěr o tom, že podstatný je předmět podnikání, které byly příslušné osoby oprávněny vykonávat. I pokud by však takový prostor pro zjišťování těchto skutečností existoval, není dán žádný rozumný důvod pro to, dopustila-li se posuzovaná osoba trestného činu v souvislosti s jednou z těchto živností (do podstaty činnosti dílem totožné), dovozovat, že je ochrana základních práv a svobod třetích osob zajištěna, pokud bude posuzovaná osoba oprávněna vykonávat jinou z takových živností.

18. Z rozhodné právní úpravy § 46 odst. 1 z. o. k., § 155 ve spojení s § 9 odst. 2 o. z. a § 6 odst. 2 ž. z. je zřejmé, že pro zápis zániku funkce (jednatele) není podstatná délka doby od spáchání trestného činu do doby jeho odsouzení, ani to, zda je jednatel jedinou kompetentní osobou k zajištění výkonu funkce statutárního orgánu ve společnosti, nýbrž jen to, zda se na něj hledí, jako by nebyl odsouzen. Délka této doby je zpravidla (typově) opodstatněna závažností spáchaného trestného činu a obtížnosti s tím souvisejícího dokazování, a proto by bylo absurdním, aby posuzovaná osoba měla jen z této skutečnosti prospěch (§ 6 odst. 2 o. z.). Stěžejním je však argument, že na jednatele s ohledem na jeho odsouzení za úmyslný trestný čin jako na neodsouzenou osobu zjevně hledět nelze (§ 105, § 106 tr. zák.). Stejně tak není z pohledu této rozhodné právní úpravy významné, jaký rozsah trestu zákazu činnosti byl jednateli předmětným rozsudkem uložen, neboť sankce dle § 46 odst. 1 z. o. k. a dle tr. zák. mají jiné předpoklady, následky i účel, a nejsou tak v poměru speciality.

19. Důvodná není ani námitka, že soud prvního stupně neprováděl dokazování. Je tomu tak proto, že soudní praxe je ustálena v posouzení, dle něhož úprava rejstříkového řízení v zákoně o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů spočívá – stejně jako tomu bylo v občanském soudním řádu ve znění účinném od 1. července 2005 do 31. prosince 2013 – na tzv. registračním principu; rejstříkový soud je tak zásadně oprávněn přezkoumat formální předpoklady návrhu a pouze dílčím způsobem také předpoklady hmotněprávní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2019, sp. zn. 27 Cdo 3796/2017, čize dne 24. února 2020, sp. zn. 27 Cdo 1470/2018). Rejstříkový soud – až na výjimky stanovené zákonem – podaný návrh věcně nezkoumá, ale přezkoumává pouze splnění předepsaných formálních náležitostí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 4753/2009). V důsledku registračního principu ovládajícího procesní úpravu řízení ve věcech veřejného rejstříku však rejstříkový soud nemá prostor pro zjišťování sporných skutečností tak, jak je to běžné v občanskoprávním (sporném či nesporném) řízení, tj. prostřednictvím dokazování.

20. Soud prvního stupně tudíž ve výroku I. rozhodl správně, protože funkce jednatele zanikla právní mocí předmětného rozsudku.

21. Správný je i výrok III. usnesení soudu prvního stupně, byť není soudem prvního stupně přiléhavě právně kvalifikován. Povinnost zaplatit soudní poplatek ve skutečnosti vyplývá z § 2 odst. 1 písm. d), § 4 odst. 1 písm. j) z. o. s. p. ve spojení s položkou 11, bodu 1 písm. c), bodu 3. sazebníku poplatků.

22. Odvolací soudu proto usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích II. a III. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

23. Společnost je jediným účastníkem odvolacího řízení, proto nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.

Poučení