14 Cmo 141/2022 - 366

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Kateřiny Horákové a soudců JUDr. Michaely Janouškové a JUDr. Ondřeje Kubáta ve věci navrhovatele: [Jméno navrhovatele A], narozený [Datum narození navrhovatele A] bytem [Adresa navrhovatele A] zastoupený [Jméno navrhovatele B], advokátem sídlem [adresa] za účasti: 1) [Jméno advokáta A], narozený [Datum narození advokáta A] bytem [Adresa advokáta A] zastoupený [Jméno advokáta B], advokátem sídlem [adresa] 2) [Jméno advokáta C]., IČO [IČO advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] zastoupená [Jméno Zástupce], advokátem sídlem [Jméno advokáta D] [adresa] o určení, že navrhovatel je společníkem společnosti [Jméno navrhovatele C]., k odvolání účastníka 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2022, č. j. 79 Cm 80/2012-325, takto:

Výrok

Usnesení soudu prvního stupně zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. určil, že navrhovatel je vlastníkem obchodního podílu ve společnosti [Jméno navrhovatele C]. (dále jen „společnost“), odpovídajícího splacenému vkladu ve výši 396 000 Kč na základním kapitálu společnosti. Výrokem II. účastníku 1) uložil povinnost zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů řízení částku 53 261 Kč. Výrokem III. pak rozhodl, že ve vztahu mezi navrhovatelem a společností nemají žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

2. V daném řízení se jedná o druhé rozhodnutí ve věci samé. Předchozí zamítavé usnesení soudu prvního stupně ze dne 9. dubna 2015, č. j. 79 Cm 80/2012-54, Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele usnesením ze dne 10. května 2017, č. j. 14 Cmo 282/2015-134, potvrdil. K dovolání navrhovatele Nejvyšší soud uvedená rozhodnutí usnesením ze dne 26. března 2019, č. j. 27 Cdo 4808/2017-178, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolací soud uložil soudu prvního stupně vypořádat se jednak s otázkou, zda smlouva o převodu obchodního podílu uzavřená mezi navrhovatelem jako převodcem a účastníkem 1) jako nabyvatelem dne 15. července 2011 (dále též „smlouva“ nebo „smlouva o převodu obchodního podílu“) je simulovaným právním úkonem, neboť tvrdí-li navrhovatel, že vůle smluvních stran směřovala k převodu obchodního podílu za cenu vyšší, než je ta, jež byla vyjádřena ve smlouvě, bylo třeba zabývat se platností smlouvy z hlediska § 41a odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „obč. zák.“), a zkoumat, zda smlouvou o převodu obchodního podílu za 396 000 Kč nebyl zastírán právní úkon jiný, a to smlouva o převodu obchodního podílu za částku vyšší. A v případě kladné odpovědi pak posoudit, zda taková zastřená smlouva obstojí jako platný právní úkon s ohledem na § 40 odst. 1 obč. zák. ve spojení s § 115 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „obch. zák.“). A rovněž se zabývat tím, zda smlouva o převodu obchodního podílu byla závislá jednak na smlouvách o převodech obchodních podílů dalších společníků, jednak na smlouvě o převzetí dluhu (§ 275 obch. zák).

3. Soud prvního stupně vyšel z toho, že: - společnost měla k datu 15. července 2011 šest společníků, podílejících se svými vklady na základním kapitálu ve výši 2 000 000 Kč, a to [Anonymizováno] s podílem 138/1000, [Anonymizováno] s podílem 264/1000, [Anonymizováno] s podílem 198/1000, [Anonymizováno] s podílem 67/1000, [Jméno advokáta A] s podílem 266/1000 a [Anonymizováno] s podílem 67/1000; - podíly všech společníků byla zastaveny ve prospěch zástavního věřitele [Anonymizováno] k zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 1. března 2010; - dne 15. července 2011se konala valná hromada společnosti, která: - vyslovila souhlas s převodem obchodního podílu společníka [tituly před jménem] [právnická osoba] (podíl o velikosti 138/1000) na společníka - účastníka 1) [Jméno advokáta A], - vyslovila souhlas s převodem obchodního podílu společníka [Anonymizováno] (podíl o velikosti 264/1000) na společníka - účastníka 1), - vyslovila souhlas s převodem obchodního podílu společníka - navrhovatele [Anonymizováno] (podíl o velikosti 198/1000) na účastníka 1), - vyslovila souhlas s převodem obchodního podílu [tituly před jménem] [právnická osoba] (podíl o velikosti 67/1000) na účastníka 1), - odvolala jednatele [Anonymizováno], - jmenovala jednatelem společnosti účastníka 1) [Jméno advokáta A]; - valné hromady se zúčastnili a pro přijetí shora uvedených rozhodnutí hlasovali všichni společníci společnosti (přítomno 100 % hlasů, schváleno 100% přítomných hlasů); - dne 15. července 2011 navrhovatel jako převodce s účastníkem 1) jako nabyvatelem uzavřel smlouvu o převodu obchodního podílu svého obchodního podílu (198/1000) ve společnosti za částku 396 000 Kč, která byla převodci zaplacena před podpisem smlouvy v hotovosti; - podle znaleckého posudku zpracovaného společností [právnická osoba]. dne 18. dubna 2013 (v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 384/2013), v němž znalec ocenil hodnotu obchodního podílu [právnická osoba] o velikosti 138/1000 částkou 7 196 000 Kč, činila ke dni konání valné hromady společnosti hodnota 100% podílu ve společnosti 52 147 000 Kč; - smlouvy o převodech obchodních podílů ve společnosti ve shodném znění, pouze s odlišnostmi danými rozdílnou výší podílů a cen za jejich převod, uzavřeli s účastníkem 1) též společníci [Anonymizováno] a [tituly před jménem]. V řízeních vedených u téhož soudu pod sp. zn. 79 Cm 81/2012 a sp. zn. 79 Cm 67/2012 bylo vysloveno, že [právnická osoba] (s obchodním podílem 138/1000 odpovídajícím splacenému vkladu ve výši 276 000 Kč na základním kapitálu společnosti) a [Anonymizováno] (s obchodním podílem 264/1000 odpovídajícím splacenému vkladu ve výši 528 000 Kč na základním kapitálu společnosti) jsou společníky společnosti, když soud shledal, že smlouvy o převodu obchodního podílu jsou neplatné; - smlouvu o převodu obchodního podílu s účastníkem 1) neuzavřel společník [Anonymizováno], ačkoliv valná hromada společnosti k tomuto převodu udělila souhlas; - na základě smlouvy o převzetí dluhu ze dne 15. července 2011 uzavřené mezi navrhovatelem a účastníkem 1) /dále jen „smlouva o převzetí dluhu“/, účastník 1) převzal dluh navrhovatele za společností [právnická osoba]. (dále jen „společnost [Anonymizováno]“), ve výši 14 000 000 Kč včetně příslušenství, vzniklý na základě dílčích plateb, které společnost [Anonymizováno] poskytla navrhovateli v období od 17. března 2011 do 5. dubna 2011; - rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. února 2018, č. j. 27 C 112/2013-243, byla zamítnuta žaloba účastníka 1), aby mu navrhovatel zaplatil částku 14 000 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba vycházela z tvrzení, že společnost [Anonymizováno] na základě ústních dohod o půjčce poskytla navrhovateli na realizaci fotovoltaické elektrárny v šesti platbách celkem 24 700 000 Kč. Na základě smlouvy o převzetí dluhu zaplatil účastník 1) dne 7. března 2013 společnosti [Anonymizováno] částku 14 000 000 Kč, a tuto požadoval zpět po navrhovateli z titulu bezdůvodného obohacení. Rozsudek nebyl napaden odvoláním a nabyl právní moci; - z výpisu z účtu účastníka 1) bylo zjištěno, že tento uhradil splátku půjčky ve výši 14 000 000 Kč za navrhovatele. K výzvě soudu účastník 1) nedoplnil tvrzení, na jaký účet byla částka uhrazena; - soud prvního stupně provedl výslechy společníků společnosti, a to [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a navrhovatele; účastník 1) se svým výslechem nesouhlasil. Společník [Anonymizováno] v průběhu řízení zemřel; - z tabulky ze dne 15. července 2011 [jejíž obsah nebyl mezi účastníky sporný, účastník 1) považoval za sporný pouze podpis na předloženém originálu, ovšem tato skutečnost vzhledem k nespornému obsahu listiny nebyla pro soud podstatná] se podává, že mezi různými společnostmi, o nichž hovořili společníci společnosti při svých výsleších (a to společnosti [Anonymizováno] - dále jen „[Anonymizováno]“, [právnická osoba]. - dále jen „[právnická osoba]“, [právnická osoba]. – dále jen „[Anonymizováno]“, [právnická osoba]. - dále jen „[Anonymizováno]“ a [právnická osoba]. – dále jen „[Anonymizováno]“) existovaly různé dluhy a pohledávky mezi uvedenými společnostmi, jsou zde uvedeny různé zápočty mezi uvedenými společnostmi a odkoupení pohledávek.

4. Na takto ustaveném základě dospěl soud prvního stupně k následujícím závěrům: - 1) Smlouva o převodu obchodního podílu splňuje formální náležitosti dané § 115 odst. 1, 3 obch. zák.; je určitá a srozumitelná, souhlas valné hromady s převodem obchodního podílu byl udělen; podpisy obou účastníků na smlouvě byly platně ověřeny. Navrhovatelem namítaná neplatnost smlouvy o převodu obchodního podílu pro absenci podpisu ověřující advokátky na uzávěře smlouvy byla již vyřešena dovolacím soudem ve zrušovacím usnesení (na něž soud prvního stupně pro stručnost odkázal). - 2) K namítané simulaci právního úkonu, tedy zda vůle účastníků smlouvy o převodu obchodního podílu směřovala k jejímu uzavření za jinou kupní cenu, než je ve smlouvě uvedena (§ 37 odst. 1, § 40 odst. 1 a § 41a odst. 2 obč. zák.), jakož i k tomu, zda smlouva o převodu obchodního podílu byla smlouvou závislou (§ 275 obch. zák.), dovodil: - a) smlouva byla koncipována jako smlouva úplatná, kupní cena byla vyjádřena částkou 396 000 Kč. Cena převáděného podílu navrhovatele byla mnohonásobně vyšší, když ke dni uzavření smlouvy byla hodnota 100% podílu ve společnosti 52 147 000 Kč. Hodnota převáděného obchodního podílu navrhovatele o velikosti 198/1000 tak činila 10 325 106 Kč. „Účastníci mohli mít vůli dohodnout se na ceně za převod podílu ve výši stanovené ve smlouvě, ovšem soud dovodil, že smlouva o převodu podílu byla závislá na dalších smlouvách“ z následujících důvodů: - b) k datu 15. července 2011 měl nastat „rozchod“ společníků společnosti směnou, finančním a účetním vypořádáním, neboť na stavbách elektráren v [Anonymizováno] a v [Anonymizováno] se podíleli a angažovali všichni společníci společnosti, resp. se na nich podílely společnosti, v nichž byli společníci společnosti nějakým způsobem majetkově zaangažováni (společnosti [Anonymizováno], [právnická osoba], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]). Na jedné straně stála skupina navrhovatele (navrhovatel, [právnická osoba] a [Anonymizováno]) a na druhé straně byl účastník 1) a (zemřelý) Josef Paul. Po vyrovnání veškerých pohledávek a závazků měla elektrárna [Anonymizováno] zůstat účastníku 1) a skupině navrhovatele měla zůstat elektrárna [adresa]; - c) k převedení podílů skupiny navrhovatele mělo dojít současně a zároveň se měl provést zápočet dluhů a závazků společníků a všech společností vlastněných společníky. Všechny tři smlouvy o převodech obchodních podílů, tj. smlouva o převodu podílu z navrhovatele na účastníka 1), jakož i smlouvy o převodu obchodních podílů [právnická osoba] a [Anonymizováno] na účastníka 1), jsou na sobě závislé ve smyslu § 275 odst. 2 obch. zák. Smlouva o převodu obchodního podílu by nevznikla, pakliže by současně nevznikly i smlouvy o převodu obchodních podílů [právnická osoba] a [Anonymizováno] na účastníka 1). Převod pouze jednoho obchodního podílu by neměl žádný hospodářský význam, neboť by nebylo možno vykonávat hlasovací práva tak, jak společníci zamýšleli; - d) smlouva o převodu obchodního podílu byla závislá i na smlouvě o převzetí dluhu, jakož i na dalších dohodách společníků a jimi ovládaných společnostech (které soud prvního stupně blíže nespecifikuje – pozn. odvolacího soudu), které měly narovnat a vypořádat veškeré vztahy mezi společníky vzniklé se stavbami elektráren v [Anonymizováno] a [Anonymizováno]; - e) součástí celkové dohody společníků o vyrovnání byly konkrétně zánik pohledávky společnosti [Anonymizováno] za elektrárnu na střeše společnosti [právnická osoba], zánik všech dluhů navrhovatele vůči společnosti [Anonymizováno], dále zápočet pohledávek ve výši 3 000 000 Kč společnosti [Anonymizováno] vůči navrhovateli, zápočet pohledávek navrhovatele vůči společnosti [Anonymizováno], zápočet pohledávek společnosti [Anonymizováno] vůči společnosti [Anonymizováno] a pohledávek společnosti [Anonymizováno] vůči společnosti [Anonymizováno], zápočet pohledávky ve výši 2 746 500 Kč společnosti [Anonymizováno] vůči navrhovateli, souhlas banky s převodem všech podílů navrhovatele, [Anonymizováno], [právnická osoba] a [právnická osoba], jakož i zrušení směnek společníků převádějících podíly vůči financující bance. - 3) Smlouva o převodu obchodního podílu tudíž trpí nedostatkem vůle ohledně dohodnuté kupní ceny za podíl, neboť v řízení bylo prokázáno, že vůle stran smlouvy nebyla prodat podíl za kupní cenu ve výši 396 000 Kč. Skutečná vůle účastníků smlouvy ohledně kupní ceny vyjádřené ve smlouvě by byla naplněna až v okamžik naplnění všech dohod, jež byly součástí dohody o komplexním narovnání veškerých vztahů vzniklých v souvislosti s vypořádáním závazků vyplývajících ze stavby obou elektráren. Jelikož byla smlouva o převodu obchodního podílu závislá jak na smlouvě o převodu obchodního podílu [právnická osoba] a na smlouvě o převodu podílu [Anonymizováno], ale i na smlouvě o převzetí dluhu, jakož i na dalších dohodách společníků společnosti ohledně vypořádání závazků při stavbě elektráren, a současně nebylo prokázáno, že by vůle stran smlouvy o převodu obchodního podílu obsahovala skutečnou vůli stran ohledně kupní ceny za převod podílu právě s ohledem na předpokládané komplexní vyrovnání, k němuž nedošlo, je smlouva o převodu obchodního podílu neplatná pro nedostatek vůle dle § 37 odst. 1 obč. zák.

5. Proto bylo podanému návrhu vyhověno.

6. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi navrhovatelem a účastníkem 1) rozhodl odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Ve věci úspěšnému navrhovateli přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 53 261 Kč, sestávající ze zaplacených soudních poplatků, odměny za právní zastoupení za 11 úkonů právní služby po 3 100 Kč, 11 režijních paušálů a 21 % DPH. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi navrhovatelem a společností rozhodl odkazem na § 150 o. s. ř., společnost s návrhem souhlasila.

7. Proti usnesení soudu prvního stupně podal účastník 1) odvolání, navrhuje, aby ho odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Odvolatel, rekapituluje dosavadní průběh řízení, předně namítá, že rozhodnutí soudu prvního stupně je pro něj logicky nesrozumitelné, nemá oporu v provedeném dokazování a je věcně nesprávné. Soud prvního stupně se důsledně nevypořádal se závaznými pokyny dovolacího soudu, neprovedl důkaz všemi smlouvami uzavřenými dne 15. července 2011, na nichž měla být smlouva o převodu obchodního podílu závislá (např. smlouvou o převodu obchodního podílu [právnická osoba] ve společnosti [Anonymizováno] či smlouvou o půjčce dlužníka - navrhovatele ze dne 15. července 2011). Dostatečně se tak nevypořádal s posouzením otázky závislosti smlouvy na jiných smlouvách ve smyslu § 275 obch. zák. Dle odvolatele je rozhodnutí soudu prvního stupně spekulací, jež nemá oporu v provedeném dokazování; nevypořádal se ani s řadou návrhů a logických konstrukcí odvolatele, řízení je rovněž zatíženo řadou procesních pochybení.

9. Odvolatel sumarizuje hlavní odvolací argumenty: - neexistence navrhovatelem tvrzené komplexní dohody o narovnání a její neprovedení k důkazu v řízení, - soud prvního stupně nepřihlédl k účelové změně žalobní argumentace navrhovatele po podání žaloby, především pak v prvním odvolacím řízení (simulovaný právní úkon a závislost smlouvy o převodu obchodního podílu jednak na ostatních smlouvách o převodu obchodních podílů a se smlouvou o převzetí dluhu), - k důkazu nebyly provedeny všechny smlouvy uzavřené dne 15. července 2011 mezi účastníky setkání ze dne 15. července 2011, - procesně vadně provedené výslechy svědků a navrhovatele (provedeny nezákonným a nepoužitelným způsobem, subjektivně kladené dotazy činí daný výslech procesně neúčinným a důkazně nepoužitelným), rovněž napadá věrohodnost slyšených svědků, - závěry soudu nemají oporu v provedeném dokazování, nebylo provedeno řádné a komplexní dokazování k posouzení otázky, zda smlouva o převodu obchodního podílu byla smlouvou závislou. Posouzení závislosti smlouvy o převodu obchodního podílu ve smyslu § 275 obch. zák. považuje za dané situace za neúplné, nebyl proveden důkaz všemi dokumenty, - soud prvního stupně se nevypořádal s odvolatelem tvrzeným synallagmatickým nárokem, - rovněž namítá vadné procesní zastoupení společnosti [Anonymizováno], který byl nezákonně zmocněn [Anonymizováno] (hmotněprávní opatrovník); tato procesní vada nebyla odklizena.

10. Veškeré námitky odvolatel obsáhle rozvádí.

11. Navrhovatel považuje napadené usnesení soudu prvního stupně za věcně správné a řádně odůvodněné, a proto navrhl je potvrdit.

12. Navrhovatel ve vyjádření k podanému odvolání poukazuje na to, že odvolatel soudu prvního stupně vytýká jednak procesní vady a jednak právní hodnocení otázky propojenosti smluv a z toho vyplývající neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu podle § 275 obch. zák. Vyjadřuje se k obsáhlým námitkám odvolatele proti způsobu provedení výslechu svědků a navrhovatele jako účastníka řízení. Tyto úkony považuje za zcela standardně provedené, případné námitky měl vznést přímo při výslechu a klást otázky případnému odstranění rozporů; této možnosti nevyužil. Odvolatel dokonce ani nevyužil možnosti svého výslechu.

13. Soud prvního stupně vyhověl pokynu Nejvyššího soudu, provedl dokazování všemi listinami účastníky k důkazu označenými, provedl potřebné důkazy k otázce existence a obsahu komplexní dohody a tyto následně hodnotil jak samostatně, tak v celém kontextu.

14. Právní zastoupení společnosti ze strany [Anonymizováno] bylo učiněno v souladu s usnesením o ustanovení hmotněprávního opatrovníka, když skutečnost, že společnost v době udělení zmocnění zastupuje právě hmotněprávní opatrovník, mimo jiné vyplývala i ze zápisů z obchodního rejstříku.

15. Své námitky blíže podrobně rozvádí.

16. Společnost navrhla rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdit.

17. Dle společnosti odvolatel extrémně dezinterpretuje všechna možná vyjádření a nepravdivě popisuje dosavadní průběh soudního řízení. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci a právně ho posoudil v souladu s platnou právní úpravou a ustálenou judikaturou. Odůvodnění napadeného usnesení považuje za srozumitelné, výstižné a zcela přezkoumatelné.

18. Společnost závazkové vztahy společníků, které mezi sebou měly vedle vztahů definovaných společenskou smlouvou, byly výsledkem jejich jednání a projevem jejich vůle. Podle jejího názoru bylo v průběhu řízení dostatečně prokázáno, že existovaly další dohody, event. že tyto měly být uzavřeny. Soud prvního stupně zjistil správně skutkový stav ohledně závislosti smlouvy o převodu obchodního podílu, to je očividné i z kupní ceny, která je ve srovnání s hodnotou obchodního podílu nepoměrně nízká. O závislosti smlouvy o převodu obchodního podílu na dalších právních jednáních vypověděli i svědci. Drobné nesrovnalosti v jejich výpovědích lze přirozeně připisovat době, která od uzavření smlouvy uplynula, resp. postupnému zapomínání. Svědkům nelze vyčítat nepřesné právní hodnocení právních skutečností; úkolem svědků je vylíčit rozhodné skutečnosti, které vnímali svými smysly. Z provedeného dokazování je zřejmé, že mezi společníky byl složitý komplex dohod, není nutné zjišťovat přesný obsah každé jednotlivé provázané dohody.

19. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházející (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že z níže uvedených důvodů napadené usnesení neobstojí.

20. Posouzení věci podle příslušných ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013 a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013, je správné, když návrh byl podán dne 13. února 2012.

21. Odvolací soud připomíná, že zásadou neúplné apelace je ovládáno odvolací řízení ve sporném řízení, kdy projevem tohoto principu je omezení možnosti v odvolacím řízení uplatnit nové skutečnosti a důkazy [§ 205a o. s. ř. především obsahuje zásadu zákazu uvádění nových skutečností a důkazů v odvolacím řízení s výjimkami uvedenými pod písm. a) až f)]. Pokud jde o argumentaci odvolatele, že navrhovatel nepřípustně uplatnil tvrzení týkající se simulovaného právního úkonu a závislosti smluv až v rámci odvolacího řízení, a jde tudíž o novoty, pak zcela pomíjí, že předmětné řízení je řízením nesporným (na něž dopadá ustanovení § 200e o. s. ř.) a výše uvedený princip se neuplatní (jak již ostatně odvolací soud uvedl ve svém předchozím rozhodnutí). K novým skutečnostem nebo důkazům odvolací soud tudíž v nesporném řízení přihlédne i v případě, že v řízení před soudem prvního stupně uplatněny nebyly. Tato námitka odvolatele je tudíž lichá.

22. Ustanovení § 119 odst. 3 o. s. ř. upravuje postup soudu pro případ, kdy dochází ke změně v obsazení soudu (bez ohledu na důvod, pro který se tak stalo). Zákonným požadavkem v této souvislosti je, aby na začátku dalšího jednání předseda senátu (samosoudce) sdělil obsah přednesů a provedených důkazů, čímž je zajištěna návaznost na dosavadní průběh řízení a provedené dokazování. To, že předchozí důkazy byly provedeny vyloučeným soudcem, samo o sobě bez dalšího nečiní důkaz nepřípustným. O vyloučení předchozí věc rozhodující soudkyně [Anonymizováno] z projednávání a rozhodnutí nadepsané věci bylo rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. června 2020, č. j. Nco 57/2020-252, nikoliv však v souvislosti s prováděnými „inkriminovanými“ důkazy. Svědci [právnická osoba], [Anonymizováno] a [právnická osoba] byli slyšeni při ústním jednání konaném před soudem prvního stupně dne 3. února 2020. Námitka podjatosti byla ze strany účastníka 1) vznesena při jednání před soudem prvního stupně konaném dne 4. května 2020, tj. bez souvislosti s provedenými výslechy svědků, § 15b odst. 1 věta poslední o. s. ř. se tak v tomto případě neuplatní.

23. Postup dle již výše zmíněného § 119 odst. 3 o. s. ř. má zajistit, aby jenom pro změnu v obsazení soudu nebylo nutno opakovat veškeré dokazování. Na rozdíl od trestního řízení právo na spravedlivý proces v občanském soudním řízení nezakotvuje požadavek, aby při změně v obsazení senátu byly opakovány všechny provedené důkazy. Při dodržení postupu podle § 119 odst. 3 o. s. ř. dle konstantní soudní judikatury zůstanou výsledky dosavadního řízení zachovány, odročené jednání na ně může navázat, provedené důkazy jsou v dalším jednání použitelné a mohou být podkladem pro rozhodnutí ve věci. Přičemž uvedený princip je obecný a nelze nepochybně dovodit, že se prosadí bez výjimek. Tyto výjimky se vztahují na výslechy svědků a účastníků řízení, jsou-li pro posouzení věci považovány za klíčové. Z takových výpovědí svědků i účastníků řízení může soud vycházet a postavit na nich rozhodnutí ve věci samé toliko po zopakování tohoto důkazu. Ze stejného principu ostatně vychází i úprava odvolacího řízení (§ 213 odst. 2, 3 o. s. ř.) či úprava provedení důkazu prostřednictvím dožádaného soudu, resp. posouzení výslechu svědka učiněného dožádaným soudem, mají-li z něj být zjištěny skutečnosti, které jsou zásadně významné pro výsledek řízení, tak jako tomu je v daném případě (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2019, sp. zn. 21 Cdo 4132/2018, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2023, sp. zn. 33 Cdo 3178/2021).

24. Odvolací soud má za to, že v daném případě bylo namístě provedené dokazování (výslech svědků [právnická osoba] a [Anonymizováno]) zopakovat, neboť právě z těchto důkazů, z nichž měly být zjištěny (sporné) skutečnosti významné pro výsledek daného řízení, soud prvního stupně vyšel a postavil na nich své rozhodnutí.

25. Rovněž lze přisvědčit odvolateli, že způsob, jakým soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy (zejména výpovědi svědků a navrhovatele jako účastníka řízení) odporuje zásadám občanského soudního řízení i judikatuře Nejvyššího soudu. Soud prvního stupně se dostatečně s výpověďmi svědků a navrhovatele nevypořádal, přitom právě tyto výpovědi (byly) z jeho pohledu pro objasnění celé věci klíčové, když tyto osoby se kontraktačního procesu účastnily. Odvolací soud připomíná, že § 126 odst. 3 o. s. ř. poskytuje pouze rámcové vodítko k postupu při výslechu svědka. Svědek nejprve souvisle (spontánně) vylíčí vše, co je mu známo o předmětu výslechu a teprve poté odpovídá na soudem položené otázky, popř. na otázky účastníků či jejich zástupců (na výzvu předsedy senátu) směřující k tomu co je pro rozhodnutí podstatné. Přičemž je třeba mít na zřeteli, že otázka nesmí být přednesem či polemikou účastníka či jeho zástupce, jinak řečeno otázka musí být otázkou a je třeba se vyvarovat tzv. kopiózních a sugestivních otázek (jak ze strany účastníků, tak ze strany soudu).

26. Jestliže soud prvního stupně uzavřel, že se podařilo prokázat, jaká byla skutečná vůle účastníků smluv při jejich uzavírání, avšak provedené důkazy soud prvního stupně nehodnotil v souladu s § 132 o. s. ř., dospěl tak k nesprávným (přinejmenším předčasným) skutkovým závěrům. Tyto nedostatky závažným způsobem zpochybňují správnost odůvodnění napadeného rozhodnutí (k tomu za mnohá rozhodnutí Nejvyššího soudu srov. např. rozsudek ze dne 3. července 2007, sp. zn. 21 Cdo 1908/2006, rozsudek ze dne 27. listopadu 2012, sp. zn. 25 Cdo 133/2011, rozsudek ze dne 23. října 2012, sp. zn. 26 Cdo 1239/2011, či rozsudek ze dne 26. ledna 2023, sp. zn. 33 Cdo 3178/2021).

27. Důkazy soud hodnotí podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (srov. § 132 o. s. ř.). Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě hodnota věrohodnosti. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané), a které nikoli.

28. Při hodnocení důkazu výpovědí svědka či účastníka řízení musí soud vyhodnotit věrohodnost výpovědi s přihlédnutím k tomu, jaký má vztah k účastníkům řízení a k projednávané věci a jaká je jeho rozpoznávací a duševní úroveň, k okolnostem, které doprovázely jeho vnímání skutečností, o nichž vypovídá (a s jakým časovým odstupem o události vypovídá), vzhledem ke způsobu reprodukce těchto skutečností a k chování při výslechu (významná je zejména přesvědčivost, jistota, plynulost výpovědi, ochota odpovídat na otázky apod.) a k poznatkům získaným na základě hodnocení jiných důkazů (do jaké míry je důkaz výpovědí svědka souladný s jinými důkazy, zda jim odporuje, popř. zda se vzájemně doplňují); celkové posouzení z uvedených hledisek pak poskytuje závěr o pravdivosti tvrzených (prokazovaných) skutečností (srov. např. již výše uvedený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2023, sp. zn. 33 Cdo 3178/2021 a v něm uvedená judikatura).

29. Přičemž je nutno zdůraznit, že svědek vypovídá o tom, co svými smysly vnímal (postřehl) o skutečnostech tvořících předmět výslechu. Tedy jinak řečeno o tom, co zažil, co viděl, co slyšel a co bezprostředně vnímal. Svědku nepřísluší, aby vnímané skutečnosti hodnotil a aby tak z nich činil o věci skutkové nebo právní závěry; svědek proto o svých skutkových nebo právních závěrech (názorech) na věc nemůže být vyslýchán a, uvede-li přesto ve své výpovědi takové závěry (názory), soud k nim nemůže při hodnocení jeho výpovědi přihlížet (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. července 2007, sp. zn. 21 Cdo 1908/2006).

30. Nastíněný postup (dle § 132 o. s. ř.) se však z rozhodnutí soudu prvního stupně nepodává, zejména pokud jde právě o hodnocení výpovědí svědků a navrhovatele (včetně jejich věrohodnosti), byť na těchto soud prvního stupně vystavěl své rozhodnutí. Soud prvního stupně pouze v odst. 18 až 21 odůvodnění podrobně opsal vyjádření svědků a navrhovatele k dané otázce, převzal jimi uvedené skutečnosti, aniž by se důsledně a dostatečným způsobem s těmito důkazy vypořádal a zhodnotil je, když svědci (a de facto i navrhovatel) vypovídali nejen o tom, co svými smysly vnímali, ale rovněž (nepřípustně) sdělovali svůj názor (úsudek) o vnímaných skutečnostech (k důkazu výpovědí svědka srov. např. již výše uvedený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2023, sp. zn. 33 Cdo 3178/2021 a tam uvedenou judikaturu, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. července 2007, sp. zn. 21 Cdo 1908/2006, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2012, sp. zn. 26 Cdo 1239/2011).

31. Vzhledem k výše uvedenému dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně nedostatečným hodnocením důkazů, zatížil řízení jinou vadou, jež mohla mít na následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutí soudu prvního stupně nemůže obstát, jeho závěry jsou přinejmenším předčasné. Proto odvolací soud za dané situace napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil, včetně závislého výroku o nákladech řízení, a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Při popsaných nedostatcích usnesení je předčasné zabývat se jednotlivými věcnými odvolacími námitkami.

32. V dalším řízení soud prvního stupně bude postupovat v intencích výše uvedeného, zejména znovu vyslechne označené svědky, přičemž provedení jejich výslechu musí odpovídat regulím daným § 126 odst. 3 o. s. ř. Provedené důkazy řádně (při respektování výše zmíněné judikatury) zhodnotí, ve věci znovu rozhodne a své závěry promítne do konečného rozhodnutí ve věci. Důsledně se vypořádá (jak mu bylo uloženo dovolacím soudem v usnesení ze dne 26. března 2019, č. j. 27 Cdo 4808/2017-178) jednak s otázkou, zda smlouva o převodu obchodního podílu je simulovaným právním úkonem, zda touto smlouvou nebyl zastírán právní úkon jiný, a to smlouva o převodu obchodního podílu za částku vyšší. A v případě kladné odpovědi posoudí, zda taková zastřená smlouva obstojí jako platný právní úkon s ohledem na § 40 odst. 1 obč. zák. ve spojení s § 115 odst. 3 obch. zák. Rovněž posoudí, zda smlouva o převodu obchodního podílu byla závislá jednak na smlouvách o převodech obchodních podílů dalších společníků, jednak na smlouvě o převzetí dluhu (§ 275 obch. zák.) Odvolací soud v tomto směru pro stručnost na zmiňované zrušovací usnesení Nejvyššího soudu odkazuje.

33. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. je právní názor odvolacího soudu pro soud prvního stupně závazný.

34. V novém rozhodnutí soud prvního stupně rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení odvolacího a dovolacího (§ 224 odst. 3 o. s. ř.). Neopomene se rovněž vypořádat s náklady řízení vzniklými státu (§ 148 o. s. ř.), pakliže vzniknou (např. vyplacením svědečného).

Poučení