14 Cmo 144/2021 - 309

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Kateřiny Horákové a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Lenky Grollové ve věci navrhovatele: [Jméno navrhovatele A], narozený [Datum narození navrhovatele A] bytem [Adresa navrhovatele A] zastoupený [Jméno navrhovatele B], advokátkou sídlem [adresa] za účasti: [Jméno advokátky]., IČO [IČO advokátky] sídlem [Adresa advokátky] zastoupená [Jméno Zástupce A]. [Jméno Zástupce B]. J), advokátem sídlem [adresa] o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 25. dubna 2018, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. března 2021, č. j. 74 Cm 85/2018-262, takto:

Výrok

I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Navrhovatel je povinen zaplatit společnosti [Jméno advokátky]., k rukám jejího právního zástupce na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 228 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti [Jméno advokátky]. (dále jen „společnost“), konané dne 25. dubna 2018, přijatých pod body č. 1, 2, 6, 7, 8 a 9 (výrok I.) a uložil navrhovateli povinnost zaplatit společnosti na náhradě nákladů řízení částku 57 596 Kč (výrok II.).

2. Soud prvního stupně na základě skutkových zjištění, která reprodukuje v odůvodnění svého rozhodnutí, dospěl ke skutkovému závěru, že: - navrhovatel je akcionářem společnosti; - valná hromada se konala dne 25. dubna 2018 a zúčastnili se jí akcionáři s celkovým počtem akcií v souhrnné jmenovité výši 255 500 001 Kč, představující 56,13 % základního kapitálu společnosti; - navrhovatel návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady podal dne 23. července 2018; - valné hromady se mj. zúčastnili i tyto čtyři subjekty: [Anonymizováno] s podílem na základním kapitálu společnosti ve výši 17,84 %, [právnická osoba] s podílem na základním kapitálu společnosti ve výši 0,05 %, [právnická osoba]. s podílem na základním kapitálu společnosti ve výši 4,85 % a [Anonymizováno]) s podílem na základním kapitálu společnosti ve výši 0,26 % (dále též „skupina JPS“). Uvedené subjekty jsou součástí skupiny [právnická osoba], jejich konečnou mateřskou společností je [Anonymizováno] se sídlem ve [Anonymizováno] (společnosti jsou propojeny majetkově i na úrovni řízení). Tato skupina se zabývá především činností v oblasti finančních služeb a obchodováním s cennými papíry, některé její složky, včetně výše uvedených subjektů, fungují jako tzv. custodiani (osoby držící cenné papíry pro skutečné vlastníky či pro další custodiany), přičemž na valné hromadě jednali za tyto pověření subcustodiani ([právnická osoba]. a [právnická osoba].) /. Uvedené osoby na valné hromadě nejednaly v jednomyslné shodě, hlasovaly na základě pokynů udělených klienty; - společnost oznamovací povinnost vůči České národní bance (dále jen „ČNB“) splnila, když jí řádně a včas před konáním valné hromady předložila k vyjádření seznam všech svých akcionářů. ČNB předložený seznam akcionářů schválila, neoznačila žádného akcionáře, kterému by byla pozastavena jeho akcionářská práva ani akcionáře, s nímž vede správní řízení o pozastavení akcionářských práv; - navrhovatel se valné hromady nezúčastnil ze zdravotních důvodů, neboť dne 24. dubna 2018 utrpěl akutní ledvinovou koliku. Jeho zdravotní stav (dle předložené lékařské zprávy) vylučoval jeho účast na jakémkoliv setkání, včetně valné hromady z důvodu hrozby endotoxinového šoku a infekce, doporučen přísný klidový režim bez možnosti vycházek. Dne 26. dubna 2018 se navrhovatel zúčastnil prezentace Perry3club, kterou sám vedl jako prezentující osoba a následně 28. dubna 2018 se aktivně zúčastnil tenisového zápasu a dne 1. května 2018 cyklistického tréninku; - na valné hromadě byl ze strany přítomného akcionáře [právnická osoba] podán protest proti všem usnesením valné hromady. „Namítal, že valná hromada není usnášeníschopná, neboť je zde kvalifikovaná účast společností patřících do skupiny JPS dle zákona o bankách a zákona o podnikání na kapitálovém trhu, která nebyla oznámena ČNB jako dozorovému orgánu nad kapitálovým trhem a trhem úvěrových institucí“; - další účastníky navržené důkazy specifikované v odst. 100. až 103. odůvodnění soudu prvního stupně zamítl pro nadbytečnost, pro právní posouzení dané věci nejsou relevantní.

3. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně dospěl k následujícím právním závěrům: - zákonná prekluzivní lhůta k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady byla zachována /§ 259 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) /; - aktivní věcná legitimace navrhovatele k podání předmětného návrhu je dána [§ 424 a § 428 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/]. Jeho neúčast nezapříčinily vážné omluvitelné důvody, jeho zdravotní stav nebyl tak závažný, aby se nemohl valné hromady zúčastnit, ev. minimálně nebyl schopen udělit plnou moc jiné osobě ke svému zastoupení na valné hromadě. Neplatnosti valné hromady se navrhovatel tudíž může dovolávat jen na základě protestu akcionáře [právnická osoba], jehož obsahem je limitován (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2019, sp. zn. 27 Cdo 787/2018 či ze dne 14. října 2020, sp. zn. 27 Cdo 927/2020, dostupná, jako další níže citovaná usnesení Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz); - soud prvního stupně se velmi podrobně věnoval výkladu ustanovení § 412 odst. 2, § 426 písm. d) a § 78 z. o. k., interpretací ustanovení § 17a, § 20 a § 20a zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění účinném do 2. března 2020 (dále jen „zákon o bankách“), jakož i ustanovení § 122 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu (dále jen „ZPKT“) rovněž v kontextu s evropskými právními předpisy, které specifikuje, s poukazem na rozhodnutí Soudního dvora, která cituje a uvádí jejich stěžejní závěry, a dovodil, že civilnímu soudu nepřísluší kvalifikovanou účast přezkoumávat, neboť není dohledovým orgánem, kterému danou pravomoc svěřuje právo Evropské unie nebo české právo. Dohledovým orgánem je ČNB, která průběžně vykonává dohled nad daným segmentem trhu; mechanika sankcí a sistace hlasovacího práva v případě neoznámení nabytí kvalifikované účasti je stejná dle zákona o bankách i ZPKT. Zákaz výkonu hlasovacích práv, spojených s předmětnými akciemi, je svou povahou veřejnoprávní sankcí (jedná se o postih na základě veřejnoprávního předpisu), kterou musí uložit správní orgán (zde ČNB). Není proto možné, aby soud v rámci soukromoprávního řízení zkoumal, zda byly hlasy skupiny JPS platné, resp. zda byla hlasovací práva akcionářů sistována ve smyslu zákona o bankách a ZPKT; - hlasovací práva společností skupiny JPS nebyla na valné hromadě sistována, valná hromada byla usnášeníschopná. - v rámci rozhodování o povolení k nabytí kvalifikované účasti je čistě v rukou Evropské centrální banky a národní soudy do jejího rozhodnutí nemohou zasahovat či ho jinak přezkoumávat. Orgány státních dohledů nad bankovním trhem mají jen podpůrnou činnost - provádí kontrolu a předkládají Evropské centrální bance, která vydává konečné rozhodnutí, podklady k rozhodnutí i se svým názorem na danou věc. Dohledové státní orgány pak ukládají toliko sankce v případě porušení pravidel pro nahlašování kvalifikované účasti - sankční správní rozhodnutí; - navrhovatelem uvedené osoby ze skupiny JPS byly toliko custodiany akcií společnosti, samy hlasovací právo spojené s akciemi nevykonávaly, uplatnila by se tudíž výjimka zakotvená v § 17a odst. 4 písm. f) zákona o bankách a § 122 odst. 2 písm. e) ZPKT. Ze strany soudu nebyla shledána protiprávnost v rámci absence souhlasu ČNB s nabytím kvalifikované účasti, nešlo o jednání ve shodě.

4. S tímto odůvodněním soud prvního stupně proto návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady zamítl.

5. Výrok o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátního tarifu). Úspěšné společnosti přiznal plnou náhradu nákladů řízení, spočívající v odměně za právní zastoupení v rozsahu 14 úkonů právní služby, včetně 14 režijních paušálů, navýšené dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o 21 % DPH, celkem 57 596 Kč.

6. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Odvolatel se neztotožňuje s právním názorem soudu prvního stupně, založeným na tom, že k sistaci hlasovacích práv akcionáře na valné hromadě může dojít pouze tehdy, pokud ke dni rozhodování valné hromady (nebo posléze) bude existovat rozhodnutí ČNB vydané ve správním řízení, kterým ČNB pozastaví majiteli akcií výkon akcionářských práv – účastnit se a hlasovat na valné hromadě. Právní posouzení odvolatel považuje za nesprávné, rozporné s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, rovněž za neústavní.

8. Dle odvolatele soud prvního stupně zcela přehlédl: - „rozhodnutí Nejvyššího soudu 29 Cdo 1400/2016“ (správně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2008, sp. zn. 29 Odo 1400/2006 – pozn. odvolacího soudu), ve kterém Nejvyšší soud posuzoval sistaci hlasovacích práv z důvodů prodlení s plněním oznamovací povinnosti o výši podílu na hlasovacích právech. Byť v době rozhodování soudu bylo ustanovení o uvedené oznamovací povinnosti zařazeno do obchodního zákoníku, nemá tato skutečnost žádný vliv na soudní přezkum platnosti rozhodování valné hromady, neboť § 426 písm. d) z. o. k. výslovně odkazuje na případy sistace hlasovacích práv založených jiným právním předpisem; - že v případě porušení povinností podle § 122 ZPKT neobsahuje žádný právní předpis právo ČNB jako dohledového orgánu vydat správní rozhodnutí, kterým by pozastavila výkon hlasovacích práv nebo účast na valné hromadě emitenta pro akcionáře, jenž povinnost nesplnil. Soud prvního stupně tudíž svým právním názorem založil naprostou nepřezkoumatelnost výkonu hlasovacích práv akcionáře, který oznamovací povinnost nesplnil; - že vysloveným právním názorem je popřena logika § 122 odst. 6 ZPKT a § 20 odst. 13 zákona o bankách; - že v případě aplikace právního názoru soudu prvního stupně, že k sistaci hlasovacích práv rozhodnutím dohledového orgánu by muselo dojít i dodatečně, popírá propadné lhůty obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, a měl postupovat dle 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř.; - že soustředěním se na výklad ve vztahu k veřejnoprávní povaze rozhodování o výkonu hlasovacích práv soud prvního stupně rezignoval na svou povinnost vést řízení zásadou nalézací a zcela rezignoval na zjištění skutečných vlastníků akcií; - že zatížil řízení vadou, když v řízení zůstaly tzv. opomenuté důkazy (lékařská zpráva, protokol o jednání v řízení 74 Cm 3/2018 ze dne 18. dubna 2018, ve kterém společnost sama tvrdí, že sistace hlasovacích práv nastává automaticky podle § 122 odst. 6 ZPKT, důkazy označení v podání ze dne 7. července 2020, zejména zápis z valné hromady 24. dubna 2017 a 26. října 2017, hlasovací lístky).

9. Své námitky odvolatel blíže rozvádí.

10. Společnost, považujíc usnesení soudu prvního stupně za věcně správné, navrhla jeho potvrzení.

11. Dle společnosti je podané odvolání nedůvodné, argumentaci odvolatele považuje za nesprávnou a irelevantní, podrobně se k odvolacím námitkám vyjadřuje.

12. Společnost uvádí, že odvolatel zcela přehlíží, že uvedená ustanovení zákona o bankách a ZPKT a veřejnoprávní povinnosti tam stanovené se na daný případ vůbec neaplikují. Navrhovatelem uváděné osoby skupiny JPS byly toliko custodiany, kteří drželi akcie společnosti pro třetí osoby a hlasovací právo vykonávali jen na základě pokynů těchto třetích osob. Těmto custodianům tak žádná notifikační povinnost požádat ČNB o souhlas s nabytím jimi držených akcií či jí nabytí těchto akcií jakkoliv notifikovat nevznikla.

13. Společnost se dále uvádí, že její činnost je regulována zákonem o bankách, dohledovým orgánem ve vztahu k její činnosti je ČNB.

14. Společnost, citujíc § 20 odst. 13 zákona o bankách uvádí, že je třeba toto ustanovení vykládat ve spojení s § 20a odst. 1 uvedeného zákona (které rovněž cituje) a uzavírá, že v případě porušení zakotvené veřejnoprávní povinnosti bude vedeno správní řízení, ve kterém bude přezkoumáno, zda došlo k porušení § 20 odst. 3 zákona o bankách, a teprve shledá-li ČNB, že k němu došlo, vydá správní rozhodnutí o sistaci hlasovacích práv podle § 20a odst. 1 zákona o bankách. Obdobná úprava je rovněž stanovena u notifikační povinnosti podle § 122 ZPKT. Společnost v této souvislosti poukazuje na § 7a zákona č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu a o změně a doplnění dalších zákonů (dále jen „zákon o dohledu“), který zakotvuje dohled ČNB nad kapitálovým trhem, jemuž podléhá i plnění povinností stanovených ZPKT, upravuje postup ČNB při výkonu tohoto dohledu a oprávnění ukládat opatření a správní tresty, včetně oprávnění pozastavit (i bez návrhu) výkon hlasovacích práv osobě, která řádně a včas nesplnila povinnost oznámit podíl na hlasovacích právech. Společnost je proto na rozdíl od odvolatele přesvědčena, že v případě porušení veřejnoprávních povinností podle § 20 odst. 3 zákona o bankách a § 122 odst. 1 ZPKT nenastává sistace hlasovacího práva bez dalšího automaticky ze zákona, nýbrž k ní může dojít až v důsledku správního řízení vedeného ČNB. Žádné takové rozhodnutí nebylo ČNB vydáno, naopak ČNB svým souhlasem ze dne 23. dubna 2018 schválila v plném rozsahu seznam akcionářů pro účely účasti na napadené valné hromadě a v tomto souhlasu neuvedla žádnou informaci o tom, by navrhovatelem uvedeným 4 osobám skupiny JPS měla být regulátorem jakkoliv sistována hlasovací práva, resp. že by proti nim bylo vedeno jakékoliv správní řízení.

15. Ani další námitky odvolatele nepovažuje za správné. Ze zákona soudu nevyplývá žádná povinnost vést vedle regulátora bankovního a kapitálového trhu další duplicitní šetření týkající se nutnosti schvalování či notifikování údajných kvalifikovaných účastí ve společnosti.

16. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a z níže uvedených důvodů neshledal odvolání důvodným.

17. Podle § 424 odst. 1 z. o. k. se neplatnosti usnesení valné hromady akcionář nemůže dovolávat, nebyl-li proti usnesení valné hromady podán protest, ledaže nebyl podaný protest zapsán chybou zapisovatele nebo předsedy valné hromady nebo navrhovatel nebyl na valné hromadě přítomen, případně důvody pro neplatnost usnesení valné hromady nebylo možné na této valné hromadě zjistit.

18. Podle § 428 z. o. k. každý akcionář, člen představenstva, dozorčí rady nebo likvidátor se může dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo stanovami (odstavec první). Důvodem neplatnosti usnesení valné hromady je i rozpor tohoto usnesení s dobrými mravy (odstavec druhý).

19. Soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu. S nastolenou otázkou posouzení ne/platnosti usnesení valné hromady se velmi pečlivě a podrobně vypořádal. S ohledem na námitky odvolatele týkající se nevyhovění jeho důkazním návrhům odvolací soud dodává, že soud není povinen provést všechny účastníky řízení navržené důkazy. Tento závěr plyne jednak z ustanovení § 120 odst. 1, věty druhé o. s. ř., jakož i z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 8. ledna 1997, sp. zn. II. ÚS 127/96 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2009, sp. zn. 29 Cdo 4089/2009). Soud prvního stupně přitom dostatečně odůvodnil, proč další důkazy neprovedl. Odvolací soud má shodně se soudem prvního stupně za to, že jde o důkazy nadbytečné; pro danou věc a její posouzení irelevantní.

20. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožňuje, a na něž odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011) a dále z doplněného dokazování ohledně posouzení obsahu protestu učiněného akcionářem [právnická osoba].

21. Ze zápisu z valné hromady konané dne 25. dubna 2018 vyplývá, že uvedený akcionář [právnická osoba] se valné hromady zúčastnil a podal protest všem přijatým usnesením valné hromady s odůvodněním že „valná hromada nebyla od počátku usnášeníschopná, neboť do rozhodného kvóra pro posuzování schopnosti valné hromady se usnášet, byly započteny i akcie, u nichž nebylo možno vykonávat hlasovací právo z důvodů absence souhlasu České národní banky podle zákona č. 21/1992 Sb., o bankách a z důvodů neoznámení správného podílu na hlasovacích právech osob jednajících ve shodě podle zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu.“ A „i kdyby byla valná hromada usnášeníschopná, výše uvedená usnesení valné hromady nebyla přijata nadpoloviční většinou hlasů oprávněných hlasovat na valné hromadě, neboť bylo přihlíženo i k akciím, u nichž nebylo možno vykonávat hlasovací právo z důvodů absence souhlasu České národní banky podle zákona č. 21/1992 Sb., o bankách a z důvodů neoznámení správného podílu na hlasovacích právech osob jednajících ve shodě podle zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu.“ 22. Soud prvního stupně krom dodržení zákonné prekluzivní lhůty shledal i věcnou legitimaci navrhovatele k podání návrhu. V situaci, kdy pro neúčast na valné hromadě nebyly na straně navrhovatele závažné objektivní důvody, uzavřel, že navrhovateli svědčí právo podat předmětný návrh jen z důvodů uvedených v protestu učiněného akcionářem [právnická osoba] (dále jen „protest“). Jelikož se soud prvního stupně návrhem zabýval po věcné stránce, je zřejmé, že podaný protest považoval za určitý. Dle odvolacího soudu však závěru soudu prvního stupně o určitosti podaného protestu přisvědčit nelze. Protest musí být určitý a srozumitelný; jedině takto podaný protest je nezbytným předpokladem pro založení aktivní legitimace k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady.

23. Je nutno zdůraznit, že smysl a účel právní úpravy protestu je dvojí. Předně protest plní preventivní funkci, když umožňuje, aby valná hromada reagovala na výhrady akcionáře a případně (je-li to možné) vady, pro které by soud mohl následně vyslovit neplatnost usnesení valné hromady, napravila. Současně institut protestu dává společnosti relativní jistotu, že může – nejsou-li vzneseny žádné protesty – z přijatých usnesení vycházet, tj. spolehnout se na to, že jejich platnost nebude posléze zpochybněna. V úpravě protestu se rovněž promítá povinnost akcionářů chovat se ke své společnosti čestně a loajálně (§ 212 odst. 1 věta první o. z.). Má-li kterýkoliv z akcionářů za to, že jsou zde okolnosti, pro které by soud mohl vyslovit neplatnost usnesení přijímaných valnou hromadou, je jeho povinností „vyložit karty na stůl“ tak, aby společnost mohla vady buď napravit, anebo aby byla alespoň varována před tím, že přijatá usnesení mohou být (z důvodů, na které akcionář poukázal) „zneplatněna“ rozhodnutím soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. října 2020, sp. zn. 27 Cdo 927/2020).

24. Neplatnosti usnesení valné hromady se akcionář může dovolávat pouze v rozsahu podaného protestu (s výjimkami určenými § 424 odst. 1 z. o. k.), jehož obsah musí být určitý a srozumitelný, musí z něj být seznatelné skutkové okolnosti, z nichž dovozuje neplatnost usnesení valné hromady; postačí, uvede-li tyto alespoň stručně. V protestu je tudíž třeba uvést konkrétní, určité, srozumitelné skutkové okolnosti, pro něž s navrhovaným usnesením valné hromady nesouhlasí. Pakliže v protestu uvede pouze skutečnosti obecného charakteru, z nichž nelze ani výkladem za použití pravidel uvedených v § 555 až 558 o. z. dovodit, jaké důvody jej vedou k tomu, že proti přijímanému usnesení brojí, je jeho obsah neurčitý a nelze k němu přihlížet (půjde ve smyslu § 553 odst. 1 o. z. o zdánlivé právní jednání, ke kterému se podle § 554 o. z. nepřihlíží). Jinak řečeno, akcionář, který vznáší protest proti usnesení valné hromady, musí sdělit, proč tak činí, tj. uvést důvody, pro které má za to, že určité usnesení valné hromady odporuje právním předpisům či stanovám společnosti (k náležitostem protestu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2019, sp. zn. 27 Cdo 3885/2017, uveřejněné pod číslem 9/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, usnesení ze dne 20. listopadu 2019, sp. zn. 27 Cdo 2363/2019, a usnesení ze dne 17. prosince 2019, sp. zn. 27 Cdo 787/2018, jakož i usnesení ze dne 14. října 2020, sp. zn. 27 Cdo 927/2020, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněný pod číslem 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Z řečeného plyne, že nezbytným předpokladem pro založení aktivní legitimace k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady je pouze určitý a srozumitelný protest.

25. Odvolací soud, věda si závěrů vyslovených Nejvyšším soudem, že k naplnění účelu protestu postačí stručné uvedení okolností, v nichž spatřuje rozpor usnesení valné hromady s právními předpisy či stanovami jako např. i to, že valná hromada není usnášeníschopná (viz usnesení ze dne 17. prosince 2019, sp. zn. 27 do 787/2018 či ze dne 20. listopadu 2019, sp. zn. 27 Cdo 2363/2019), má však za to, že v poměrech projednávané věci nejsou aplikovatelné s ohledem na akcionářskou strukturu společnosti. Společnost má nemalé množství akcionářů a tudíž z obecně formulovaných námitek uplatněných v protestu nebyla možná identifikace akcií či akcionářů, nebylo seznatelné, jakých konkrétních akcií se týká, kteří akcionáři se měli dopustit vytýkaného porušení povinností. Na tyto obecně neadresně formulované námitky nebylo možno ze strany společnosti relevantně reagovat. Protest stojící toliko na tom, že valná hromada není usnášeníschopná (bez konkrétnější specifikace), tak v poměrech projednávané věci neobstojí; podaný protest tak výše uvedeným požadavkům určitosti nevyhovuje. Je obecný a neurčitý, když akcionář v protestu neuvedl, které konkrétní subjekty mají být dotčeny pozastavením hlasovacích práv (nemožností je vykonávat) a v jakém rozsahu, a tyto skutečnosti nelze dovodit ani výkladem jeho obsahu. V konečném důsledku tak jde, ve světle výše zmíněné judikatury, o zdánlivé právní jednání, k němuž se nepřihlíží.

26. Odvolací soud shrnuje, že pro neúčast odvolatele na napadené valné hromadě nebyly shledány vážné důvody, tudíž dovolat se neplatnosti usnesení valné hromady mohl navrhovatel, který sám protest nepodal, jen z důvodů uvedených v protestu akcionáře [právnická osoba], jeho obsahem je soud limitován. Podaný protest však dle odvolacího soudu nesplňuje kritéria určitosti, z jeho obsahu nelze dovodit, jakých akcií a subjektů se měla sistace hlasovacích práv týkat a kteří akcionáři se tvrzeného porušení oznamovací povinnosti vyplývající ze zákona o bankách a ZPKT dopustili. Tyto skutečnosti jsou uvedeny až v podaném návrhu na zahájení řízení, nejedná se však o pouhé upřesnění podaného protestu, nýbrž o uvedení významných podstatných skutečností až v samotném návrhu na zahájení řízení; tímto způsobem nelze podaný protest „dotvářet“. Nebyli-li v podaném protestu označeni akcionáři a akcie, jichž se namítaná sistace hlasovací práv a jednání ve shodě týká, a došlo-li k jejich označení až v podaném návrhu, nemůže se navrhovatel z těchto důvodů domáhat vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady. Jinak řečeno, jelikož protest nebyl určitý, navrhovateli nesvědčila aktivní legitimace k podání předmětného návrhu a již z tohoto důvodu bylo nadbytečné zabývat se věcným posouzením ne/platnosti usnesení valné hromady. Sama tato skutečnost byla důvodem pro zamítnutí podaného návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady.

27. Odvolací soud dodává, že ani v případě shledání aktivní legitimace navrhovatele k podání návrhu by navrhovatel nemohl v dané věci uspět. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně (jenž provedl velmi podrobný a precizní právní výklad k nastolené otázce), že soudu nepřísluší ingerovat do pravomoci ČNB jakožto regulátora kapitálového trhu, jde-li o posuzování plnění povinností stanovených nejen zákonem o bankách, nýbrž i ZPKT, včetně posouzení otázky porušení oznamovací povinnosti (nesplnění povinnosti oznámit podíl na hlasovacích právech) a s tím související sankce spočívající v pozastavení výkonu hlasovacích práv takovémuto delikventovi. Pozastavení hlasovacího práva je správní sankcí a v případě porušení veřejnoprávních povinností dle § 20 odst. 3 zákona o bankách a § 122 odst. 1 ZPKT nenastává sistace hlasovacích práv bez dalšího automaticky ze zákona. Nelze tak v rámci regulace bankovního trhu stanovit sankci neplatnosti hlasů ex lege v rámci soukromého práva; může k ní dojít pouze v rámci správního řízení vedeného ČNB. Přičemž pravomoc ČNB k tomuto postupu vyplývá z § 7a zákona o dohledu, jak správně uvedla společnost.

28. Jak formuloval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. května 2021, sp. zn. 27 Cdo 1141/2020, „z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že veřejný pořádek zahrnuje základní pravidla, jež jsou pro společnost a její fungování esenciální a na jejichž dodržování je nutné trvat bez ohledu na případnou aktivitu jednotlivců. Jde o pořádek „veřejný“, jehož zachování není ponecháno v rukách jednotlivce. Určení toho, co vše (jaká pravidla) veřejný pořádek zahrnuje, je především věcí zákonodárce. To, zda určité pravidlo chrání veřejný pořádek (lze je považovat za součást veřejného pořádku), se podává zejména z jeho smyslu a účelu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020, sen. zn. 31 ICdo 36/2020, uveřejněný pod číslem 104/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11.2020, sp. zn. 23 Cdo 3972/2019).“ Smyslem a účelem § 20a odst. 3 zákona o bankách je, aby akcionářská práva na valné hromadě vykonávali pouze ti akcionáři, kteří jsou na seznamu akcionářů schváleném ČNB. ČNB jako orgán veřejné správy tak vykonává dohled nad bankami, za porušení povinností specifikovaných v zákoně o bankách i ZPKT je oprávněna uložit veřejnoprávní sankce. Cílem činnosti ČNB v této oblasti je zajistit stabilitu bankovního sektoru; pravidla zabezpečující tuto stabilitu jsou součástí veřejného pořádku.

29. Dlužno dodat, že v poměrech projednávané věci ČNB s předloženým seznamem akcionářů vyslovila souhlas, neoznačila žádného akcionáře, kterému by byla pozastavena jeho akcionářská práva ani akcionáře, s nímž vede správní řízení o pozastavení akcionářských práv. V průběhu řízení sistace hlasovacích práv žádného z akcionářů společnosti nevyšla najevo; valná hromada se konala s výslovným souhlasem ČNB. Navrhovatelem uvedené osoby ze skupiny JPS byly toliko tzv. custodiany akcií společnosti, samy hlasovací právo spojené s akciemi nevykonávaly, jednaly dle pokynů svých klientů, přičemž k realizaci hlasovacích práv na napadené valné hromadě pak byli pověřeni subcustodiani (tj. výše uvedená [právnická osoba]. a [právnická osoba].); nešlo o jednání ve shodě.

30. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že odkaz odvolatele na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2008, sp. zn. 29 Odo 1400/2006, není přiléhavý. Odvolatel zcela pomíjí, že tam uvedené ustanovení týkající se porušování oznamovací povinnosti zakotvené v § 183d zákona č. 513 /1991 Sb., obchodního zákoníku, bylo zákonem č. 257/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o podnikání na kapitálovém trhu, zákona o kolektivním investování a zákona o dluhopisech, vtěleno s účinností od 1. května 2004 do ZPKT (§ 122). Byla tak přesunuta ze soukromoprávního předpisu do předpisu veřejnoprávního.

31. Z vyložených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně závislého výroku II. (týkajícího se nákladů řízení), který má oporu ve spise.

32. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy odvolatel nebyl s odvoláním ve věci samé úspěšný. Úspěšné společnosti náleží odměna za právní zastoupení dle § 9 odst. 4 písm. c), § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu za 2 úkony právní služby (vyjádření k podanému odvolání a účast při jednání před odvolacím soudem dne 24. května 2022) po 3 100 Kč, dle § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky 2 režijní paušály po 300 Kč; navýšené dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o DPH. Náklady odvolacího řízení činí celkem 8 228 Kč.

33. Odvolací soud pro úplnost dodává, že soud prvního stupně nerozhodl o nákladech řízení vzniklých státu (§ 148 o. s. ř.). Pravomocným usnesením soudu prvního stupně ze dne 18. března 2020, č. j. 74 Cm 85/2018-158, byla Centrálnímu depozitáři cenných papírů, a. s. dle § 115 odst. 1, písm. a), odst. 5 zákona o podnikání na kapitálovém trhu přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s poskytnutím informací ve výši 992,20 Kč a byla již ze státních prostředků vyplacena. Je tudíž třeba tento nedostatek odstranit a o nákladech řízení vzniklých státu ve smyslu § 148 o. s. ř. rozhodnout.

Poučení