14 Cmo 148/2025 - 75

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Michaely Janouškové a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Lenky Broučkové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozen [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupen advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované]., IČO [IČO] sídlem [Adresa žalované] 2. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno][Anonymizováno]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] 3. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]., registrační číslo [Anonymizováno] sídlem [Adresa žalované]'[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]-[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] 2. a 3. zastoupené advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o návrhu na nařízení předběžného opatření, o určení vlastnického práva k podílu, k odvolání všech žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2025, č. j. 67 Cm 95/2025-14, takto:

Výrok

I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Odvolání 1. žalované se v části, v níž směřuje proti výroku

I. části za středníkem usnesení soudu prvního stupně, odmítá.

III. Odvolání 2. žalované se v části, v níž směřuje proti výroku

I. části za středníkem usnesení soudu prvního stupně, odmítá.

IV. Odvolání 3. žalované se odmítá.

Odůvodnění

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením nařídil předběžné opatření, jímž 1. i 2. žalované zakázal disponovat s podílem „představujícím 100% účast na základním kapitálu“ 3. žalované, „zejména jej zcizit, zastavit či zatížit; co do zbytku“ návrh zamítl (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení státu soudní poplatek 1 000 Kč za návrh na nařízení předběžného opatření (výrok II.), současně žalobkyni vyzval k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu (výrok III.).

2. Soud prvního stupně měl za osvědčené, že žalobce je společníkem 1. žalované, jež byla společníkem 3. žalované. Podíl v 3. žalované „mohl přestavovat podstatnou část jmění“ 1. žalované. „V období mezi 22. 4. 2025 a 5. 5. 2025 byl tento podíl převeden na 2. žalovanou“. Valná hromada 1. žalované převod podílu neschválila, resp. žalobce nebyl o takovém rozhodování zpraven, nadto s ním nesouhlasil.

3. Bude-li v řízení prokázáno, že se jednalo o podstatnou část jmění, proto byl k nakládání s podílem v 3. žalované nutný souhlas valné hromady 1. žalované, konkrétně souhlas všech společníků [§ 190 odst. 2 písm. i) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích, dále jen „z. o. k.“), a čl. 9. 2. společenské smlouvy žalované 1.]. Žalobce se žalobou relativní neplatnosti převodu (§ 48 z. o. k.) dovolal. Osvědčil rovněž nárok ve věci samé, je totiž pravděpodobné, že by ve věci samé mohl být úspěšný. „S ohledem na spory mezi žalobcem, společností [právnická osoba] a [jméno FO], lze souhlasit s žalobcem, že potom co byla nabyvatelka zapsána do lucemburského obchodního rejstříku (ve které také figuruje [jméno FO]), rozhodla se tak vykonávat společnická práva, přestože si musí být vědoma porušení práv společníků“. Hrozí, že z důvodu narušených vztahů mezi „zúčastněnými osobami“ dojde k dalšímu převodu či znehodnocení podílu. „Případné další dispozice s podílem mohou narušit právní jistotu a třetí osoba se může vůči 1. žalované dovolávat nabytí v dobré víře“. Domáhal-li se žalobce zákazu „jakákoliv dispozice s podílem“, jde „o příliš široké vymezení, přičemž pro naplnění účelu předběžného opatření postačí soudem nařízený užší rozsah“, proto návrh v této části zamítl.

4. Proti výroku I. tohoto usnesení podala odvolání 1. žalovaná, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh zamítne.

5. Namítá, že žalobce neosvědčil existenci nároku ve věci samé, neboť právní úprava souhlas valné hromady k převodu podílu nevyžadovala. Je tomu tak proto, že „není ani pravděpodobné“, že by podíl měl větší hodnotu než podíl ve společnosti [právnická osoba] (dále jen „PS“), jež je „servisním střediskem“ poskytujícím služby dalším společnostem, natož aby převod podílu představoval podstatnou část jmění nebo změnu v předmětu podnikání 1. žalované, jež byla založena „pro držbu podílu v dalších entitách v rámci skupiny“, „pro držení podílů a jejich převod“; žádnou další činnost nevykonává (nedisponuje živnostenským oprávněním). Převodem nedošlo k žádné změně v podnikání či činnosti 1. žalované, ta měla jen za úkol „v rámci holdingu podíl držet, nešlo o majoritní aktivum, nýbrž o určitou holdingovou hodnotu s aktuální minimální hodnotou a minimální provozní a operativní historií, jejíž provoz byl bez finanční podpory společnosti“ PS „a následně – po převodu podílu na 2. žalovanou ze strany 2. žalované – výrazně ztrátový“. V rovině spekulací zůstala i úvaha o ohrožení případného výkonu rozhodnutí. Zmínil-li soud prvního stupně „narušené vztahy mezi účastníky“, opomněl, že 50% podíl v 2. žalované drží „skupina [právnická osoba]“ (dále jen „CG“), jejíž vztahy se žalobcem nijak narušeny nejsou. Poukazuje na skutečnost, že od doby převodu do okamžiku podání návrhu na nařízení předběžného opatření uplynuly 2 měsíce, přičemž k žádnému převodu podílu v této době nedošlo, „neexistuje žádný rozumný důvod se domnívat, že by něco takového 2. žalovaná plánovala“. Splněna nebyla ani podmínka proporcionality nařízeného předběžného opatření v situaci, kdy společníkem 2. žalované je i CG, která se žalobcem žádné spory nemá, 3. žalovaná spravuje fond, který pracuje s finančními prostředky investorů (tj. třetích osob), samotné nařízené předběžné opatření je způsobilé narušit důvěru investorů, poškodit pověst povinných.

6. Proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně podaly odvolání rovněž 2. a 3. žalovaná, navrhujíce, aby odvolací soud výrok I. usnesení soudu prvního stupně změnil a návrh na nařízení předběžného opatření zamítl.

7. Namítají neosvědčení nároku ve věci samé. Nepředstavoval-li totiž převod podílu převod části jmění, který by znemožnil 1. žalované pokračovat ve své dosavadní činnosti, tj. ve správě 100% majetkové účasti ve společnosti PS, naopak jednalo-li se o bezvýznamnou změnu se struktuře závodu, k nimž v praxi v rámci holdingových společností dochází, nebyl souhlas valné hromady vyžadován. Soud prvního stupně zaměnil pojmy „změna činnosti společnosti“ se „změnou struktury závodu společnosti“, kdy namísto posouzení změny činnosti se zaměřil na posouzení hodnoty podílu, což je faktor nepodstatný. Prokázána nebyla ani potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků. Žalobce nespecifikuje, jaký by mohla mít 2. žalovaná zájem (či motiv) na dalším převodu podílu, to v situaci, kdy převod podílu na třetí osobu („mimo skupinu [Anonymizováno] a [Anonymizováno]“) „by postrádal ekonomický i jakýkoli jiný smysl“, byl by v rozporu s účelem, pro nějž byla 3. žalovaná založena, a s „předem definovanou a plánovanou organizační strukturou Fondu“. Tvrzení žalobce považuje za (zjevně) spekulativní. Dovozuje, že žalobce podáním žaloby a návrhu na nařízení předběžného opatření nesleduje ochranu svých práv, jeho záměrem je způsobit žalovaným újmu. 3. žalovaná nadto přináší tvrzení týkající se okolností (smyslu a účelu) převodu podílu na 2. žalovanou.

8. Žalobce s podanými odvoláními nesouhlasil, rozhodnutí soudu prvního stupně považoval za správné.

9. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.], a dospěl k níže uvedeným závěrům.

10. Není pochyb, že k podání odvolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím soudu prvního stupně nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že odvolací soud toto rozhodnutí zruší (mutatis mutandis srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod číslem 7, ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2003, jež jsou veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). Při posuzování subjektivní přípustnosti odvolání odvolací soud nepřehlédl, že 3. žalované nebyla odvoláním napadeným rozhodnutím uložena žádná povinnost, nepřísluší jí proto jakkoliv proti tomuto usnesení brojit. Jinak řečeno, rozhodnutí soudu prvního stupně se nedotýká poměrů 3. žalované, a proto jí podané odvolání není subjektivně přípustné. Byl-li „co do zbytku“ návrh na nařízení předběžného opatření zamítnut (část výroku I. za středníkem), pak je zřejmé, že podaly-li 1. a 2. žalovaná odvolání proti (celému) výroku I., jsou jimi podaná odvolání v části, ve které brojí proti výroku I. větě za středníkem, subjektivně nepřípustná, neboť v jejich poměrech nemohla nastat újma odstranitelná zrušením této části usnesení.

11. Proto odvolací soud odvolání 3. žalované v celém rozsahu a odvolání 1. a 2. žalované do části výroku I. části za středníkem odmítl dle § 218 písm. b) o. s. ř.

12. Podle § 74 odst. 1 o. s. ř. před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen.

13. Podle § 75c odst. 1 písm. a) o. s. ř. nepostupoval-li podle § 75a odst. 1 nebo podle § 75b odst. 2, předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.

14. Z obsahu spisu se mimo jiné podává, že: - dne 20. 6. 2025 doručil žalobce soudu prvního stupně žalobu na určení vlastnického práva k podílu ve 3. žalované společně s návrhem na nařízení předběžného opatření. Uvedl, že je jedním ze čtyř společníků 1. žalované. Z lucemburského obchodního rejstříku zjistil, že mezi dny 22. 4. 2025 a 5. 5. 2025 byla do tohoto rejstříku jako (nový) vlastník podílu zapsána 2. žalovaná. Žalobce považuje převod podílu za neplatný, neboť podíl podle něj představuje takovou část jmění, která by znamenala podstatnou změnu skutečného předmětu podnikání nebo činnosti 1. žalované. Jelikož valná hromada 1. žalované k převodu podílu souhlas neudělila, přestože jej zákon vyžaduje [§ 190 odst. 2 písm. i) z. o. k.], je převod podílu neplatný (§ 48 z. o. k.); - dle čl. 9.2 společenské smlouvy 1. žalované náleží do působnosti valné hromady schválení převodu, prodeje, zastavení nebo pachtu závodu nebo takové části jmění, která by znamenala podstatnou změnu skutečného předmětu podnikání nebo činnosti společnosti. Dle čl. 9.6 musí být rozhodnutí o záležitostech uvedených v čl. 9.2 vždy přijato 100 % (jedno sto procenty) všech hlasů spojených se všemi podíly ve společnosti. Uvedené se podává z notářského zápisu sepsaného dne 15. 9. 2023 notářkou [tituly před jménem] [jméno FO], přiloženého k návrhu na nařízení předběžného opatření; - žalobce tvrdí, že valná hromada 1. žalované nebyla o převodu podílu vůbec informována, natož aby o něm hlasovala. Žalobce s převodem podílu souhlas neudělil. 1. žalovaná je holdingovou společností, jejímž jediným předmětem činnosti je správa podílů v jejích dceřiných společnostech (žádnou jinou činnosti nevykonává). Jejím jediným hodnotným majetkem má v zásadě být podíl ve 3. žalované, která je „generálním partnerem (fakticky řídící osobou vlastnící kontrolní podíl) lucemburské speciální komanditní společnosti Presto Tech Horizons SCSp, reg. č. B283213“, investičního fondu, v němž se promítají zájmy obchodních partnerů 1. žalované a CG. Kromě podílu ve 3. žalované má 1. žalovaná vlastnit pouze podíl ve společnosti PS, jehož hodnota je dle žalobce velice nízká. - z úplných výpisů z obchodního rejstříku se podává, že předmětem činnosti 1. žalované je pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor a správa vlastního majetku. Jejím předmětem činnosti je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, a to v následujících oborech činnosti: nákup, prodej, správa a údržba nemovitostí, pronájem a půjčování věcí movitých, zprostředkování obchodu a služeb, poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků, reklamní činnost, marketing, mediální zastoupení, služby v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské a poskytování služeb pro právnické osoby a svěřenské fondy. Jejím jediným jednatelem je [jméno FO] a jejími společníky jsou [jméno FO] (4 000/10 000% podíl), žalobce (2 000/10 000% podíl), [jméno FO] (2 000/10 000% podíl) a společnost [právnická osoba]. (2 000/10 000% podíl), jejímž jediným společníkem je [jméno FO]. Předmět činnosti i podnikání společnosti PS je totožný s předmětem činnosti a podnikání 1. žalované. Jejím jediným jednatelem je [jméno FO] a jediným společníkem 1. žalovaná; - z účetní závěrky společnosti PS za rok 2023, přiložené k návrhu na nařízení předběžného opatření, se podává, že v tomto roce činila aktiva této společnosti 1 079 000 Kč (oběžná aktiva), vlastní kapitál -1 647 000 Kč, cizí zdroje -2 295 000 Kč (závazky); - z výpisu z lucemburského obchodního rejstříku, přiložené k návrhu na nařízení předběžného opatření, se podává, že 3. žalovaná je komplementářem a jednatelem společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], reg. č. [Anonymizováno]. 3. žalovaná je společností založenou podle lucemburského práva, s právní formou société a responsabilité limitée a se základním kapitálem ve výši 12 000 EUR. Jejím jediným členem je 1. žalovaná, členy jejího statutárního orgánu jsou [Anonymizováno] [jméno FO] a [jméno FO].

15. Institut předběžného opatření neslouží k tomu, aby sám o sobě vyřešil sporné vztahy mezi účastníky. Předběžným opatřením není prejudikován konečný výsledek sporu ve věci samé, zajišťuje však, aby konečné rozhodnutí mohlo mít pro účastníka vůbec nějaký reálný význam. Smyslem předběžného opatření je zabránit nevratným či těžko odčinitelným krokům. V podrobnostech k účelu předběžného opatření a předpokladům pro jeho nařízení odvolací soud odkazuje např. na odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. IV. ÚS 189/01.

16. Pro nařízení předběžného opatření musí současně splněny dva základní předpoklady – jeho navrhovatel musí prokázat potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků řízení (či důvodnou obavu, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen) a zároveň osvědčit základní skutečnosti, které odůvodňují samotný nárok (k problematice srov. např. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. IV. ÚS 189/01).

17. Prvotním předpokladem pro nařízení předběžného opatření je osvědčení nároku ve věci samé tak, že se s ohledem na okolnosti případu jeví alespoň pravděpodobným [zákon nepředpokládá, že soud bude při rozhodování o předběžném opatření provádět dokazování, neboť zde převládá požadavek rychlosti řízení nad úplným prokázáním uplatněného nároku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 766/2019, či ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 134/99, uveřejněného pod číslem 58/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].

18. Rozhodovací (korporátní) soudní praxe je ustálena v posouzení, že nařízení předběžného opatření (§ 74 odst. 1, § 75c odst. 1 o. s. ř.) musí vždy obstát z hlediska principu proporcionality jakožto obecné právní zásady (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2516/2009). Z tohoto principu vyplývá požadavek na poměřování újmy, jež by mohla vzniknout žalobci (navrhovateli) nevyhověním jeho návrhu s újmou, jež by vznikla účastníkovi, jemuž má být předběžným opatřením uložena povinnost, pokud by návrhu naopak vyhověno bylo. Takový postup v sobě nutně zahrnuje posouzení míry důvodnosti návrhu ve věci samé, neboť jestliže se nejeví jako pravděpodobné, že návrh ve věci samé bude úspěšný, pak není zásadně důvodu účastníkovi ukládat navržené právní povinnosti (podobně J. Jirsa a kol., Občanský soudní řád, 1. část, Soudcovský komentář, Wolters Kluwer, 2019, komentář k § 75 a § 75c), což znamená, že potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků řízení o předběžném opatření je nutné posuzovat ve vztahu k předmětu řízení ve věci samé (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 2. 2020, sp. zn. 14 Cmo 423/2019, ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 14 Cmo 322/2018, ze dne 9. 3. 2020, sp. zn. 3 Cmo 30/2018, ze dne 20. 1. 2020, sp. zn. 7 Cmo 7/2020, ze dne 20. 1. 2025, sp. zn. 19 Cmo 4/2025, nebo ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 6 Cmo 1/2021).

19. Dle odvolacího soudu žalobce existenci nároku ve věci samé osvědčil tak, že se s ohledem na okolnosti případě jeví jako pravděpodobný. Listinami, které žalobce k návrhu na nařízení předběžného opatření doložil, bylo osvědčeno, že jako vlastník 100% podílu ve 3. žalované je v lucemburském obchodním rejstříku zapsána 2. žalovaná. Mezi stranami není sporu o tom, že 1. žalovaná je holdingovou společností, jejíž prakticky veškerý majetek před sporným převodem tvořily dva podíly, a to ve společnosti PS a 3. žalované. Dále bylo osvědčeno, že společnost PS byla v roce 2023 zadlužená, s negativním vlastním kapitálem a pravděpodobně nízkou tržní hodnotou (přičemž odvolací soud zohlednil i skutečnost, že účetní závěrka společnosti PS za rok 2024 byla do sbírky listin obchodního rejstříku založena až po podání návrhu žalobcem i po vydání napadeného usnesení), zatímco jen základní kapitál 3. žalované činí 12 000 EUR. Za těchto okolností nelze vyloučit, že převod podílu ve 3. žalované by mohl představovat převod části jmění, která by znamenala podstatnou změnu skutečného předmětu podnikání nebo činnosti 1. žalované ve smyslu § 190 odst. 2 písm. i) z. o. k., k němuž je třeba souhlasu valné hromady, a jehož nedostatek je důvodem (relativní) neplatnosti (takového) převodu dle § 48 z. o. k. Je tomu tak s ohledem na skutečnost, že k souhlasu s takovým převodem je dle společenské smlouvy 1. žalované třeba souhlasu 100 % všech hlasů spojených se všemi podíly v 1. žalované. V tomto stádiu řízení nelze vyloučit, že převod by (ve výsledku) mohl znamenat podstatnou změnu skutečného předmětu podnikání nebo činnosti společnosti [srov. důvodovou zprávu k bodům 205 až 212 (§ 190) zákona č. 33/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění zákona č. 458/2016 Sb., a další související zákony, č. 33/2020 Dz]. Tato skutečnost bude ostatně předmětem řízení ve věci samé.

20. Návrh žalobce na nařízení předběžného opatření byl soudu prvního stupně zaslán společně se žalobou ve věci samé. Byla tak splněna i podmínka pro nařízení předběžného opatření spočívající v uvedení, jaké (konkrétní) řízení ve věci samé hodlá vyvolat (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne ze dne 20. 1. 2025, sp. zn. 19 Cmo 4/2025, ze dne 20. 1. 2020, sp. zn. 7 Cmo 7/2020, ze dne 9. 3. 2020, sp. zn. 14 Cmo 56/2020, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 401/05).

21. Není pochyb, že povinnost uložená předběžným opatřením má význam pro řízení ve věci samé. Pokud by se totiž ukázala tvrzení žalobce o neplatnosti převodu podílu jako pravdivá, hrozila by mu újma spočívající (v možnosti) převodu podílu na třetí osobu v dobré víře. Právní úprava (účinná od 1. 1. 2014) totiž nabytí (do cenného papíru nevtěleného) podílu od neoprávněného nevylučuje [shodně např. Zvára, M. Nabytí podílu od neoprávněného ve společnosti s ručením omezeným na základě smlouvy o převodu podílu. Obchodněprávní revue, 2017, č. 7-8, s. 193-198, nebo Čech, P., Šuk, P. Právo obchodních korporací v praxi a pro praxi (nejen soudní). Praha: BOVA Polygon, 2016, s. 258 a 259]. Převod (dotčeného) podílu je přitom právní skutečností, jež může mít významný vliv na právní a majetkové poměry 1. žalované, a tedy zprostředkovaně i na právní a majetkové poměry jejích společníků (tj. i žalobce). Žalobce tak osvědčil i existenci aktivní věcné legitimace. Jelikož žalobce nemá k dispozici jiný právní prostředek, jehož prostřednictvím by mohl účinněji hájit svá (převodem podílu) dotčená práva, osvědčil zároveň i existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3288/2018, a judikaturu v něm uvedenou). Žalobce tedy osvědčil základní skutečnosti, které odůvodňují nárok ve věci samé.

22. Při poměřováním újmy, jež by mohla vzniknout žalobci nevyhověním jeho návrhu, s újmou, jež by vznikla žalovaným, kterým má být předběžným opatřením uložena povinnost, pokud by návrhu naopak vyhověno bylo, zohlednil odvolací soud i skutečnost, že odvolatelé sami uvedli, že o další převod podílu na třetí osobu nemají zájem, resp. že by tento převod postrádal ekonomický i jakýkoli jiný smysl. Jejich tvrzení ohledně možného narušení podnikatelské činnosti, narušení důvěry investorů a poškození pověsti zůstalo pouze v obecné rovině. Za tohoto stavu je na místě uzavřít, že tato jen v obecné rovině tvrzená újma, které by odvolatelům mohla nařízením předběžného opatření vzniknout (v porovnání s újmou, která by mohla vzniknou žalobci v případě nevyhovění jeho návrhu), tak dle osvědčených skutečností svědčí pro ponechání předběžného opatření v platnosti. Přiměřeným shledal odvolací soud i rozsah povinnosti uložené soudem stupně (v tomto lze odkázat na odůvodnění soudu prvního stupně).

23. Na závěr je na místě zdůraznit, že pro rozhodování odvolacího soudu o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně (tj. ve věci předběžného opatření) je rozhodující stav, který tu byl v době vyhlášení (vydání) napadeného usnesení. Řízení o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ve věci předběžného opatření pak nemá sloužit k tomu, aby byly zjišťovány další (i nově vzniklé) skutečnosti rozhodné pro nařízení předběžného opatření, ale plní význam čistě přezkumný, tj. odvolací soud v něm posuzuje, zda na základě skutečností a důkazů, které měl při svém rozhodnutí k dispozici soud prvního stupně v době, kdy o návrhu na nařízení předběžného opatření rozhodoval, je odvoláním napadené rozhodnutí věcně správné. Ve výsledku to znamená, že § 75c odst. 4 o. s. ř. má, pokud jde o skutečnosti a důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jako zvláštní právní úprava přednost před obecnou právní úpravou přípustnosti novot obsaženou v § 205a o. s. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. II. ÚS 2647/09). Lapidárně tento závěr vyjadřuje usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. I. ÚS 659/13, když uvádí, že odvolací soud při rozhodování o odvolání ve věci předběžného opatření „vychází z obsahu spisu, jaký zde byl k datu vydání napadeného usnesení“ (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. Cpjn 202/2016, uveřejněné pod č. 4/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud tedy posuzuje důvodnost odvolání podle stavu ke dni vydání napadeného usnesení, tj. 24. 6. 2025.

24. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

Poučení