14 Cmo 166/2019 - 271

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Kateřiny Horákové a soudců JUDr. Ondřeje Kubáta a Mgr. Ing. Davida Bokra ve věci navrhovatelů: a) [Jméno navrhovatele A]., IČO [IČO navrhovatele A] sídlem [Adresa navrhovatele A] b) [Jméno navrhovatele B], narozený [Datum narození navrhovatele B] bytem [Adresa navrhovatele B] c) [Jméno navrhovatele C], narozený [Datum narození navrhovatele C] bytem [Adresa navrhovatele C] d) [Jméno navrhovatele D], narozený [Datum narození navrhovatele D] bytem [Adresa navrhovatele D] všichni zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti [Jméno advokáta B], IČO [IČO advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] zastoupený advokátem [Jméno advokáta C], sídlem [Adresa advokáta C] o vyslovení neplatnosti usnesení výroční konference [Jméno advokáta D] ze dne 15. listopadu 2014, k odvolání [Jméno advokáta E] proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2019, č. j. 73 Cm 79/2015-180, takto:

Výrok

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. v části, ve které bylo vysloveno, že rozhodnutí VIII. výroční konference účastníka [Jméno advokáta B] ze dne 15. listopadu 2014, jímž byla schválena změna jeho stanov v části: „Všichni členové volených orgánů AČR, pobočných spolků AČR a jejich orgánů a komisí, držitelé příslušných licencí, které jim AČR vydává v rámci výkonu sportovních autorit, a osoby aktivně se podílející na činnosti AČR musí být členy AČR,“ je neplatné, mění tak, že se návrh na vyslovení neplatnosti tohoto rozhodnutí v této části zamítá.

II. Navrhovatelé a), b), c) a d) jsou povinni zaplatit účastníkovi [Jméno advokáta B] na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů společně a nerozdílně 4 114 Kč k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl tak, že rozhodnutí VIII. výroční konference [Jméno advokáta D], IČO [IČO], sídlem [adresa] z 15. listopadu 2014, kterým byly schváleny stanovy účastníka z „19. listopadu 2016“, je v části, kterou byla schválena ustanovení stanov účastníka ve znění: “Všichni členové volených orgánů AČR, pobočných spolků AČR a jejich orgánů a komisí, držitelé příslušných licencí, které jim AČR vydává v rámci výkonu sportovních autorit, a osoby aktivně se podílející na činnosti AČR musí být členy AČR.“ a „Fyzické osobě, která je členem AČR v rámci členství klubového a současně je členem jiného spolku či pobočného spolku činného v oblasti motorismu nebo motoristického sporu na území České republiky, a to se stejným či obdobným předmětem činnosti jako AČR, vznikají práva a povinnosti vyplývající ze Stanov AČR s výjimkou: a) volit a být volena do orgánů AČR specifikovaných ve Stanovách AČR, b) být statutárním orgánem, členem výboru nebo revizní komise (revizorem) pobočných spolků AČR. Toto ustanovení se nevztahuje na subjekty, které zajišťují výkon sportovních autorit AČR.”, je neplatné (výrok I.). [Jméno advokáta D] (dále též jen „účastník“) uložil povinnost zaplatit navrhovatelům společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 58 829,40 Kč k rukám zástupce ve lhůtě tří dnů od právní moci (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že: - účastník je za Českou republiku jediným členem [Anonymizováno] (dále jen „[Anonymizováno]“) a [Anonymizováno] (dále jen „[Anonymizováno]“) a jako takovému mu náleží výlučné oprávnění vykonávat tzv. národní sportovní autoritu v oblasti automobilových a motocyklových sportů na území České republiky, jehož součástí je i vydávání licencí opravňující jejich držitele k účasti na závodech (či jiným činnostem) konaných pod hlavičkou [Anonymizováno] a [Anonymizováno], - na VIII. zasedání výroční konference byla schválena změna stanov, jíž bylo nově upraveno členství v účastníkovi tak, že všichni držitelé licencí vydávaných účastníkem musí být jeho členy; motivem (dle důvodové zprávy) bylo provedení přesné elektronické evidence členů a jako nástroj pro zvýšení počtu členů, - navrhovatel a) je spolkem sdružující motoristy a příznivce motorismu, jeho účelem je podpora a ochrana zájmů motoristů; předmětem některých jeho pobočných spolků (př. [právnická osoba], nebo [právnická osoba], je pořádání automobilových soutěží, či příprava závodníků na motocyklové soutěže, - navrhovatel b) je členem orgánu [právnická osoba] [adresa], zároveň je činovník motocyklových soutěží, - navrhovatel c) je členem orgánu [právnická osoba], současně je činovník automobilových soutěží, - navrhovatel d) je účastník automobilových soutěží, - schvalování stanov účastníka patří do výlučné pravomoci valné hromady, výroční konference je oprávněna schvalovat dílčí úpravy stanov, - členem [Anonymizováno] mohou být národní automobilové kluby (nebo národní automobilové asociace) a to vždy jeden za každý stát, tomuto členu náleží na území státu, v němž působí, vykonávat výlučné oprávnění k výkonu národní sportovní autority.

3. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl k následujícím právním závěrům: - navrhovatelé mají na podaném návrhu zájem hodný právní ochrany a to přesto, že nejsou členy účastníka, neboť účastník je nadán výlučnou pravomocí k výkonu tzv. národní sportovní autority na území České republiky, jíž podléhá každý, kdo má zájem účastnit se motoristických soutěží pořádaných pod hlavičkou [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (jako soutěžící, činovník při jejich pořádání, či pořadatelé), - návrhy byly podány včas, neboť napadené usnesení bylo zveřejněno v obchodním rejstříku (a tudíž se jedná o první den, kdy se o přijetí rozhodnutí mohli navrhovatelé dozvědět) dne 25. listopadu 2014, návrh byl u soudu podán dne 25. února 2015; zveřejnění na internetových stránkách společnosti nebylo nadáno publicitou jako veřejný rejstřík, - nejedná se o usnesení, jehož přijetí by bylo vyloučeno z působnosti výroční konference, náleželo tak do její působnosti v souladu se stanovami, jež připouštěly, aby výroční konference rozhodovala o dílčí změně stanov (čl. 1, čl. 8 stanov), - svoboda sdružovací zahrnuje i stránku negativní, což znamená, že žádný subjekt nesmí být k účasti ve spolcích nucen (odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. června 2012, sp. zn. 28 Cdo 3948/2011), spolek tak není oprávněn omezovat jiné osoby, které nejsou jeho členy, v tom, aby se věnovaly totožnému zájmu, - v daném případě je účastník (jako jediný subjekt v České republice) nadán vrchnostenskou pravomocí (v oblasti automobilového a motoristického sporu) – mimo jiné v oblasti vydávání licencí opravňující jejich držitele v účasti na (mezinárodních) závodech, jenž má pak dopad i na činnost jiných osob provozujících stejnou činnost a jenž jsou vně účastníka, kladení dalších požadavků omezujících žadatele v jeho právech je projevem zneužití jeho výlučného postavení (obdobné zneužití monopolního postavení podnikatele), - účastník tedy nově podmínil udělení licence existencí členství v účastníkovi, - navržená změna není ústavně konformní, neboť zlepšení evidence členů je záležitostí administrativního pořádku, cíle lze totiž dosáhnout i mírnějšími nástroji, účastník má vytvořit nabídku (př. za pomocí benefitů), aby se stal pro potenciální zájemce o členství atraktivnější, zájem sledovaný účastníkem je mnohem méně závažný, než zájem sledovaný svobodou sdružování, - MAF a MFM přestavuje celosvětovou záštitu automobilového a motocyklového sportu a představuje určitý standard pro pořádání závodů v uvedeném odvětví, - za použití argumentu ad absurdum považoval za nedůvodnou námitku účastníka, že stejné principy se uplatňují i v jiných odvětvích, - požadavek existence členství v účastníkovi, jímž účastník podmiňuje udělení závodní licence, představuje zásah do ústavou garantované svobody sdružovací, je tedy neplatné pro rozpor se zákonem [§ 215 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)] i Listinou základních práv a svobod (čl. 20).

4. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), procesně neúspěšnému účastníku uložil povinnost zaplatit navrhovatelům společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 58 829,40 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku za podaný návrh a za návrh na vydání předběžného opatření (2 000 Kč a 1 000 Kč), odměny zástupce za čtyři a půl úkonu právní služby po 2 480 Kč za každého z navrhovatelů (tj. 9 920 Kč za jeden úkon), pět režijních paušálů po 300 Kč a 21 % DPH ve výši 9 689,40 Kč.

5. Proti tomuto usnesení podal účastník odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a návrh zamítl.

6. Argumentuje primárně tím, že navrhovatel a) není aktivně k podání návrhu legitimován, není totiž členem spolku a není u něj ani dán zájem hodný právní ochrany (nebyl zkrácen na svých právech, ani mu přijatým rozhodnutím nevznikla újma, odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2865/2006 a 28 Cdo 3074/2012). Účastník má výlučné oprávnění k vydávání licencí [odkazuje na čl. 2 odst. 2 písm. a) a g) Stanov], jež jejich držitele opravňují k účastni na podnicích organizovaných účastníkem (či jiným subjektem s jeho povolením); žádost o licenci je dobrovolným rozhodnutím žadatele, licence je doklad, jímž se držitel prokazuje pouze při činnosti účastníka, jedná se o týmové členství, tj. členství pro držitele příslušných licencí. Licence a členství jsou dvě odlišné záležitosti. Spolek je nadán výlučnou pravomocí určit, kdo má a kdo nemá být jeho členem, jedná se o projev spolkové autonomie; rovněž v ostatních sportovních odvětvích je standardem, že příslušné sportovní svazy umožňují účast pouze svým členům (argumentuje stanovisky předsedy unie sportu [tituly před jménem] a ombudsmana [Anonymizováno] [tituly před jménem]). Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o včasnosti podaného návrhu, konference se konala dne 15. listopadu 2014, téhož dne bylo usnesení konference zveřejněno na webových stránkách a dne 18. listopadu 2014 bylo zveřejněno na webových stránkách www.autoklub.cz, rozhodným pak není zveřejnění znění stanov ve sbírce listin (k čemuž došlo až dne 25. listopadu 2014). Dodal, že schvalované stanovy byly již zrušeny a nahrazeny stanovami novými (ze dne 28. listopadu 2015 a 19. listopadu 2016). Usnesení soudu prvního stupně dle jeho názoru nevyhovuje požadavkům § 157 o. s. ř. na řádné odůvodnění, není z něj zřejmé, proč soud prvního stupně považuje přijaté usnesení za neplatné, navíc obsahuje chybu v datu (správně má být stanovy z 15. listopadu 2014). Přistoupení navrhovatelů b), c) a d) považuje za účelové a opožděné, jako takové nemělo být soudem povoleno; navrhovatel d) se totožného nároku domáhá v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 16/2016.

7. Navrhovatelé s odvoláním nesouhlasili, navrhujíce, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Mají za to, že návrh byl z jejich strany podán včas, o přijatém rozhodnutí se dozvěděli až z listin zveřejněných v obchodním rejstříku, povinnost sledovat webové stránky nemají. K podání návrhu jsou věcně legitimováni; zmiňují poslání navrhovatele 1., jímž je podpora a ochrana těch, kteří se chtějí podílet na konání automobilových a motocyklových závodů. Přijatým rozhodnutím došlo k zásahu do práv navrhovatelů, což vede ke vzniku nedobrovolného členství v účastníku, povinnosti platit členské příspěvky (inkorporované v ceně licence), povinnost podřídit se interním normám, omezení svobodného rozhodování o svém působení ve spolku a popření základních lidských práv bez zákonného podkladu. Dodali, že navrhovatel a) a účastník si vzájemně konkurují, jsou totiž jedinými významnými spolky automobilového a motocyklového sportu v České republice, navrhovatel a) je přímým organizátorem sportovních podniků dle mezinárodních pravidel [Anonymizováno] a [Anonymizováno], oprávnění účastníka k udělování licencí nemůže sloužit jako záminka k omezování konkurenčního prostředí, tím méně jako prostředek nedobrovolného rozšíření členské základny. Účastník tak svým rozhodnutím zasahuje do právního postavení navrhovatele a) vnucením členství a umělým navýšením své členské základny, čímž dochází k „přebrání“ členské základny. Bez široké členské základny by tak účastník neobdržel dotace v takové šíři. Účastník tak nutí k členství ve spolku, neboť jako jediný vykonává tzv. národní sportovní autoritu v oblasti automobilových a motocyklových sportů na území České republiky, tj. provozovat a licencovat sportovní soutěže. Vysvětlují pojem licence, jež osvědčuje kvalifikaci k činnosti jako podmínku pro účast, s členstvím jako takovým nesouvisí. Dle jejich názoru není možno poukazovat na ostatní sportovní odvětví a to již s pohledu historického, kdy nikdy nedocházelo ke směšování otázek sportovních licencí a členství, neboť zde existují vedle sebe dva subjekty [navrhovatel a) a účastník] s oddělenou členskou základnou účastnící se totožných sportovních podniků. Navrhovateli a) odlivem členů vznikne reálná (finanční) újma. Důvody pro aplikaci § 260 o. z. dle jejich názoru dány nejsou. Je třeba se zabývat i námitkami ekonomického rázu, tedy tím, že by účastníku plynuly dotace, což bylo dalším motivem přijetí posuzovaného rozhodnutí.

8. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. června 2020, č. j. 14 Cmo 166/2019-219, o takto podaném odvolání rozhodl, a to tak, že usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že rozhodnutí VIII. výroční konference [Jméno advokáta D], IČO [IČO], sídlem [adresa] z 15. listopadu 2014, jímž byla schválena změna stanov účastníka v částech: „Všichni členové volených orgánů AČR, pobočných spolků AČR a jejich orgánů a komisí, držitelé příslušných licencí, které jim AČR vydává v rámci výkonu sportovních autorit, a osoby aktivně se podílející na činnosti AČR musí být členy AČR“ a „Fyzické osobě, která je členem AČR v rámci členství klubového a současně je členem jiného spolku či pobočného spolku činného v oblasti motorismu nebo motoristického sportu na území České republiky, a to se stejným či obdobným předmětem činnosti jako AČR, vznikají práva a povinnosti vyplývající se Stanov AČR s výjimkou: a) volit a být volen do orgánů AČR specifikovaných ve Stanovách AČR, b) být statutárním orgánem, členem výboru nebo revizní komise (revizorem) pobočných spolků AČR. Toto ustanovení se nevztahuje na subjekty, které zajišťují výkon sportovních autorit AČR“, není rozhodnutím výroční konference, hledí se na ně jakoby nebylo přijato (výrok I.), a [Jméno advokáta D] uložil povinnost zaplatit navrhovatelům k rukám jejich právního zástupce na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 76 197,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok II.).

9. Proti tomuto usnesení podal účastník dovolání, o němž Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 8. prosince 2021, č. j. 27 Cdo 3842/202-254, tak, že se v prvním výroku, v části, ve které odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že rozhodnutí VIII. výroční konference [Jméno advokáta D], jímž byla schválena změna stanov ve znění: „Všichni členové volených orgánů [Jméno advokáta D], pobočných spolků [Jméno advokáta D] a jejich orgánů a komisí, držitelé příslušných licencí, které jim [Jméno advokáta B] vydává v rámci výkonu sportovních autorit, a osoby aktivně se podílející na činnosti [Jméno advokáta D] musí být členy [Jméno advokáta D]“, není rozhodnutím výroční konference, hledí se na ně, jakoby nebylo přijato, a ve druhém výroku ruší a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení (výrok I.), a tak, ze ve zbývající části se dovolání odmítá (výrok II.).

10. Předmětem rozhodnutí odvolacího soudu tudíž zůstává rozhodnutí účastníka již jen v části, která je specifikována ve výroku I. tohoto usnesení, a dále rozhodnutí o nákladech (celého) řízení před soudy všech stupňů. Odvolací soud v tomto rozsahu přezkoumal usnesení soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání [§ 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „ z. ř. s.“)] a odvolání shledal důvodným. Řízení v dané věci je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 85 písm. a) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.

11. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jejichž správnost nebyla účinně zpochybněna, a pro stručnost na ně odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, jež jsou dostupná stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu na internetových stránkách www.nsoud.cz) a dále z doplněného dokazování ohledně dílčích skutečností z obsahu stanov účastníka přijatých dne 23. listopadu 2013. Z článku 8 odst. 3 písm. d), odst. 6 písm. c) těchto stanov má odvolací soud za zjištěné, že ve výlučné pravomoci Valné hromady je schvalovat stanovy AČR, program a cíle AČR na následující období [odst. 6 písm. c)], přičemž v pravomoci Výroční konference je zejména schvalovat dílčí úpravy Stanov s výjimkou úprav článků 1 (odst. 1-5), 2, 8 (odst. 1) a s výjimkou rozhodování o ukončení činnosti AČR a vypořádání jeho majetku [odst. 6 písm. c)]. Z článku 3 těchto stanov má odvolací soud za zjištěné, že upravuje otázky podmínek vzniku a zániku členství v účastníku.

12. Posouzení odvolání je založeno na závazném právním názoru, který byl vysloveným dovolacím soudem v usnesení ze dne 8. prosince 2021, č. j. 27 Cdo 3842/202-254, a který lze zopakovat, neboť je pro posouzení jeho důvodnosti stěžejní.

13. Dle tohoto závazného právního názoru, v souladu se zásadou spolkové autonomie je výlučně v působnosti zakladatelů spolku jako samosprávného a dobrovolného svazku členů (samozřejmě při dodržení zákonných limitů uvedených např. v § 145 o. z. nebo v § 217 odst. 1 větě druhé o. z.) určit, k jakému účelu spolek založí a jakým způsobem bude spolek organizován a řízen, jakož i stanovit konkrétní pravidla činnosti spolku tak, aby spolek sloužil k uspokojování a ochraně těch zájmů, k jejichž naplňování byl založen. Zakladatelé tak činí při založení spolku konkrétními ujednáními jeho stanov (srov. § 218 o. z.). Po vzniku spolku lze stanovy měnit způsobem v nich uvedeným, přičemž o změně stanov zpravidla rozhoduje nejvyšší orgán spolku, nestanoví-li stanovy jinak (srov. § 247 odst. 1 o. z.).

14. Součástí konkrétních pravidel činnosti spolku uvedených v jeho stanovách může být i výčet osob, které se na činnosti spolku mohou podílet, popř., v jejichž prospěch bude činnost spolku směřovat. Těmito osobami jsou zpravidla členové spolku (srov. § 232 a násl. o. z.), mohou jimi však být i třetí osoby.

15. Z uvedeného vyplývá, že stanovy spolku mohou činnost spolku, popř. účast na prospěchu z této činnosti plynoucího, omezit pouze na členy spolku, resp. určit, že na činnosti spolku se podílejí pouze jeho členové. Nemá-li činnost spolku charakter tzv. zákonného monopolu, tj. není-li spolek podle zákona jedinou osobou oprávněnou vykonávat určitou činnost, nebude zpravidla takové omezení možné považovat za porušení práva svobodně se sdružovat, konkrétně za nucení k účasti ve spolku ve smyslu § 215 odst. 1 o. z.

16. Osoba mající zájem účastnit se takové činnosti má totiž právo volby – buď může vstoupit do spolku, tj. stát se jeho členem, anebo může obdobnou činnost vykonávat sama, popř. ve spolupráci s jinými osobami, či za účasti v jiných spolcích, které za tím účelem založí, anebo do nichž vstoupí, popř. za účasti v jiných právnických osobách.

17. Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že účastníkovi jako národní sportovní autoritě v rámci [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v oblasti automobilových a motocyklových sportů na území České republiky nic nebránilo v tom, aby ve svých stanovách omezil účast na úkonech souvisejících s touto činností pouze na své členy, a to i jde-li o pravidla pro udílení licencí potřebných k organizaci sportovních soutěží pořádaných pod hlavičkami [Anonymizováno] a [Anonymizováno] na území České republiky, popř. k účasti na takových soutěžích. Chtějí-li osoby organizující automobilové nebo motocyklové soutěže, popř. účastnící se takových soutěží, využívat výhody spojené s mezinárodně uznávanými prestižními značkami [Anonymizováno] a [Anonymizováno], je zcela legitimní požadavek, aby se staly členy spolku pověřeného těmito mezinárodními organizacemi výkonem národní sportovní autority.

18. Nechtějí-li se navrhovatelé stát členy účastníka, nic jim nebrání v tom, aby na území České republiky sami, popř. ve spolupráci se třetími osobami, pořádali (anebo se jich účastnili) jiné automobilové nebo motocyklové soutěže, jež ovšem nebudou požívat výhod spojených se značkami [Anonymizováno] a [Anonymizováno].

19. Z takto opakovaného právního názoru je zřejmé, že odvolání účastníka je důvodné, protože není nijak podstatné, zda a jaké ekonomické motivy vedly účastníka k přijetí stanov v přezkoumávaném znění.

20. Pokud jde o námitku, že stanovy byly přijaty v rozporu s úpravou stanov účastníka přijatých dne 23. listopadu 2013, konkrétně s článkem 8 odst. 3 písm. d), neboť výroční konference měla překročit své pravomoci upravené v článku 8 odst. 6 písm. c), odvolací soud uvádí, že interpretace navrhovatele a) těchto ujednání není správná, je-li tvrzeno, že byly přijaty i materiální změny nesouvisející s přijetím nové úpravy, včetně např. vázanosti na členství v účastníkovi. Jak totiž případně tvrdí účastník s odkazem právě na znění článku 8 odst. 6 písm. c) těchto stanov, stanovy umožňovaly výroční konferenci rozhodovat i o otázkách členství (jeho dílčích úpravách), jež jsou obsahem čl. 3 těchto stanov, protože z působnosti výroční konference zjevně vyloučeno rozhodování o otázce členství nebylo [na rozdíl od v tomto ujednání označených článků 1 (odst. 1 5), 2, 8 (odst. 1) a s výjimkou rozhodování o ukončení činnosti AČR a vypořádání jeho majetku]. Námitka nad rámec rozhodnutí účastníka v části, která je specifikována ve výroku I. tohoto usnesení, pak není v tomto řízení významná.

21. Není také třeba se zabývat námitkami stran absence aktivní věcné legitimace navrhovatelů k podání návrhu nebo včasností podání návrhu, protože i pokud by důvodné byly, výsledek řízení by byl stejný, tj. procesní neúspěch navrhovatelů.

22. Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně proto v přezkoumávané části podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil (výrok I.).

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, 2 ve spojení s § 243g odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Do doby skončení dovolacího řízení bylo předmětem řízení posouzení platnosti dvou samostatných ujednání stanov jako části rozhodnutí účastníka. V rozsahu prvého z nich byli úspěšní navrhovatelé, neboť bylo posouzeno pravomocně jako nicotné (a dovolání proti němu směřující bylo odmítnuto) a v rozsahu druhého z nich je úspěšný účastník, neboť je zamítán (dovolacím soudem byl zrušen). Do doby skončení dovolacího řízení je tak míra úspěchu a míra neúspěchu všech navrhovatelů a účastníka stejná, a proto žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Jde o posouzení, které je aprobováno Ústavním soudem (srov. např. nález ze dne 24. února 2021, sp. zn. I. ÚS 2890/2020, mutatis mutandis, který je dostupný na webových stránkách Ústavního soudu www.usoud.cz), dle jehož závěrů v případech, kdy v jedné věci proběhlo více nalézacích řízení, jsou obecné soudy při rozhodování o náhradě nákladů řízení povinny přihlédnout k tomu, zda a jak se předmět řízení původně vymezený žalobou (návrhem) anebo jinými procesními úkony v jeho průběhu změnil a podle toho také posuzovat míru úspěchu účastníků v konkrétním řízení.

24. V období řízení po skončení dovolacího řízení je tedy procesně úspěšným účastník, a proto jsou navrhovatelé povinni zaplatit mu účelně vynaložené náklady, které odpovídají jednomu úkonu právní služby - převzetí a přípravě zastoupení (po dovolání ve vztahu k odvolacím soudem posuzovanému předmětu řízení) podle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) /dále jen „AT“/, ve výši 3 100 Kč, určené podle § 9 odst. 4 písm. c) AT, a na něj připadající náhradě hotových výdajů v částce 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, navýšených o 21% DPH (neboť právní zástupce účastníka je společníkem právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie, jež je plátcem této daně). Celkem tak účastníku na náhradě nákladů řízení náleží 4 114 Kč (výrok II.).

Poučení