14 Cmo 174/2020 - 735

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Kateřiny Horákové a soudců Mgr Ing. Davida Bokra a JUDr. Michaely Janouškové ve věci navrhovatele: [Jméno navrhovatele], narozen [rodné přijmení] [Datum narození navrhovatele] bytem [Adresa navrhovatele] zastoupen [Jméno Zástupce A], advokátem sídlem [adresa] za účasti: 1) [Anonymizováno] IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupena [Jméno Zástupce B], advokátem sídlem [adresa], [adresa] 2) [Jméno advokáta], narozen [rodné přijmení] [Datum narození advokáta] bytem [Adresa advokáta] zastoupen [Jméno Zástupce C], advokátem sídlem [adresa], [adresa] o přezkoumání přiměřenosti protiplnění, k odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. listopadu 2019, č. j. 61 Cm 47/2008-695, takto:

Výrok

Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným usnesením soud prvního stupně výrokem I. zamítl návrh na určení, že protiplnění poskytnuté hlavním akcionářem ve výši 685 Kč za jednu akcii účastníka 1) o jmenovité hodnotě 1 000 Kč je nižší než přiměřené. Výrokem II. zamítl návrh na přiznání práva na jinou výši protiplnění. Výrokem III. uložil navrhovateli povinnost zaplatit České republice vzniklé náklady řízení (znalečné) ve výši 276 886 Kč. Výroky IV. a V. rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky; navrhovateli povinnost zaplatit účastníku 1) na náhradě nákladů řízení částku 80 328 Kč a účastníku 2) pak částku 74 262 Kč.

2. Soud prvního stupně poté, kdy krom dodržení zákonné prekluzivní lhůty shledal i aktivní věcnou legitimaci navrhovatele k podání předmětného návrhu, vyšel z toho, že: - mimořádná valná hromada společnosti [Anonymizováno] (dále jen „společnost“) rozhodla dne 10. března 2008 o přechodu všech účastnických cenných papírů společnosti na hlavního akcionáře [Anonymizováno] (dále též jen „hlavní akcionář“) podle § 183i a následující zákona č. 513/1991 Sb., ve znění účinném do 31. března 2008 (dále jen „obch. zák.“), a to za protiplnění ve výši 685 Kč za jednu akcii na majitele o jmenovité hodnotě 1 000 Kč, a ve výši 68 500 Kč za jednu akcii o jmenovité hodnotě 100 000 Kč, přičemž platnost tohoto rozhodnutí valné hromady byla posouzena v řízení vedeným tamním soudem pod sp. zn. 71 Cm 57/2008; - výše protiplnění byla hlavním akcionářem stanovena na základě znaleckého posudku č. 1207/07 zpracovaného znaleckým ústavem [Anonymizováno] (dále jen „původní posudek“ a „[Anonymizováno]“); - Česká národní banka udělila hlavnímu akcionáři předchozí souhlas k přijetí shora uvedeného usnesení valné hromady společnosti v souladu s § 183i odst. 5 obch. zák.; - dne 16. dubna 2008 bylo usnesení valné hromady společnosti o přechodu účastnických cenných papírů uveřejněno v Obchodním věstníku č. 16/08, včetně výše přiměřeného protiplnění; - navrhovatel byl akcionářem společnosti, jeho akcie přešly v důsledku rozhodnutí valné hromady na hlavního akcionáře. Navrhovatel vlastnil 706 akcií společnosti o různé jmenovité hodnotě (698 ks o jmenovité hodnotě 1 000 Kč a 8 ks o jmenovité hodnotě 100 000 Kč – pozn. odvolacího soudu); - z účetní závěrky společnosti [Anonymizováno] ke dni 31. prosince 2007 se podává, že v roce 2007 tato prodala akcie společnosti za kupní cenu rovnající se jejich nominální hodnotě; - soud prvního stupně při posouzení správnosti výše poskytnutého protiplnění považoval za rozhodující den 16. květen 2008, kdy došlo k přechodu vlastnického práva k akciím; 3. Soud prvního stupně při posuzování přiměřenosti výše poskytnutého protiplnění vyšel z původního znaleckého posudku, z posudku vypracovaného soudem ustanoveným znalcem – znalecký ústav [právnická osoba] (dále jen „znalecký ústav“ a „soudní znalecký posudek“), se zadáním stanovit „výši přiměřeného protiplnění za 1 kus akcie společnosti …. ke dni 16. 5. 2008, tj. ke dni přechodu vlastnického práva…“; jakož i znaleckých posudků předložených účastníky. Společnost předložila znalecký posudek vypracovaný společností [Anonymizováno] (dále jen „posudek společnosti“) a navrhovatel předložil znalecký posudek zpracovaný znaleckým ústavem [Anonymizováno] (dále jen „posudek navrhovatele“). Předmětné znalecké posudky se liší zejména zvolenou metodou ocenění společnosti. A proto soud prvního stupně ustanovil znalce – [Anonymizováno] (dále jen „[Anonymizováno]“) k posouzení uvedených znaleckých posudků ve vztahu ke zvolené metodě ocenění z hlediska správnosti a vhodnosti aplikace požitých metod. Soud prvního stupně provedl důkaz výše uvedenými znaleckými posudky, rovněž vyslechl zástupce jejich zpracovatelů, s výjimkou zpracovatele posudku společnosti. Podle původního posudku: pro ocenění akcií společnosti a způsobu ocenění hodnoty podniku po analýze finanční pozice oceňované společnosti a podstaty její ekonomické činnosti byla zvolena metoda kombinující dílčí ocenění na základě vlastního kapitálu v účetnictví, na základě likvidační metody a metoda diskontovaných volných peněžních toků pro vlastníky a věřitele (DCF). Hodnota základního kapitálu společnosti činí 601 459 000 Kč. Hodnota přiměřeného plnění za jednu akcii společnosti pro účel uplatnění práva výkupu účastnických cenných papírů činí 68 500 za akcii o nominální hodnotě 100 000 Kč a 685 Kč za akcii o nominální hodnotě 1000 Kč. [Anonymizováno] osvětluje důvody pro jimi zvolenou metodu diskontovaných peněžních toků jako metodu hlavní. Je-li jádrem hodnoty společnosti, samotné podnikání, použijí se pro ocenění výnosové metody. To jsou v zásadě ty, které jsou založeny na minulém vývoji výsledku, ale pokud je k dispozici podnikatelský záměr, tak se obecně dává přednost ocenění na základě odhadování budoucích výnosů. Při oceňování společností z důvodu squeez-outu [Anonymizováno] nikdy substanční metodu jako hlavní metodu ocenění nikdy nepoužil. Dle soudního znaleckého posudku: činí výše přiměřeného protiplnění za jednu akcii společnosti k datu 16. května 2008 částku 1 172 Kč za 1 akcii o nominální hodnotě 1 000 Kč a 117 224 Kč za 1 akcii o nominální hodnotě 100 000 Kč.

4. Znalecký ústav při volbě aplikace metody ocenění vzal v úvahu všechny známé faktory týkající se dosavadního podnikání společnosti, jakož i účel posudku a zvolil způsob ocenění majetkovými metodami: metodou substanční, metodou likvidační, metodou účetní hodnoty a metodou oceňování na základě výnosů, výnosovou a metodou DCF. Vyjadřoval se k jednotlivým metodám, k jakému účelu jsou jednotlivé metody určeny a ke vhodnosti jejich použití. Znalecký ústav oceněním majetku a závazků společnosti substanční metodou odhadl hodnotu čistého obchodního majetku k datu ocenění ve výši 705 057 tis. Kč. Hodnota 1akcie na majitele o nominální hodnotě 1 000 Kč činí 1 172 Kč a hodnota 1 akcie na majitele o nominální hodnotě 100 000 Kč 117 224 Kč. Oceněním majetku a závazků společnosti likvidační metodou odhadl čistou současnou hodnotu likvidačního zůstatku k datu ocenění ve výši 304 146 tis. Kč. Hodnota 1 akcie na majitele o nominální hodnotě 1 000 Kč činí 506 Kč a hodnota 1 akcie na majitele o nominální hodnotě 100 000 Kč činí 50 568 Kč. Oceněním majetku a závazků společnosti účetní metodou stanovil účetní hodnotu vlastního kapitálu k datu ocenění výši 620 434 tis. Kč. Hodnota 1 akcie na majitele o nominální hodnotě 1 000 Kč činí 1 032 Kč a hodnota 1 akcie na majitele o nominální hodnotě 100 000 Kč činí 103 155 Kč. Na základě provedeného ocenění výnosovou metodou ocenil hodnotu společnosti k datu ocenění ve výši 413 771 tis. Kč. Hodnota 1 akcie na majitele o nominální hodnotě 1 000 Kč činí 688 Kč a hodnota 1 akcie na majitele o nominální hodnotě 100 000 Kč činí 68 795 Kč.

5. Znalecký ústav se přiklonil k aplikaci substanční metody, neboť účelem ocenění byl právě squeeze-out, a pro tento případ by měla být použita horní hranice rozsahu ocenění. Zdůrazňuje, že výsledek ocenění zjištěný touto metodou má vypovídací schopnost, představující hodnotu nákladů ke znovu pořízení podniku v jeho současném stavu. Vzhledem ke struktuře majetku ji považuje za klíčovou. K upřednostnění substanční metody uvedl, že společnost byla překapitalizovaná (o překapitalizaci vypovídá ukazatel likvidity). Hodnota čistého pracovního kapitálu (rozdíl v oběžných aktivech mínus závazky) by byl v roce 2008 zhruba 181 mil. Kč. Společnost tedy v roce 2008 měla 181 mil. Kč jako zdroje pro jakoukoliv aktivitu. Dalším podpůrným argumentem pro volbu substanční metody je analýza výkonnosti, kdy společnost v roce 2008 a v předchozích obdobích tvořila pozitivní EBITDA, což znamená, že by tato hodnota měla být přírůstkem finančních prostředků v čase. Z obsahu posudku společnosti: se podává, že ke stanovení hodnoty podniku byla zvolena výnosová metoda ocenění, kapitalizace čistých odnímatelných výnosů, kde základem pro stanovení tržní hodnoty podniku je stanovení reálného výnosu, efektu pro vlastníka. Ocenění sestává ze stanovení výše tohoto reálného výnosu, zohlednění faktorů ovlivňujících předpokládaný vývoj v budoucnosti a stanovení současné hodnoty těchto výnosů za předpokladu going-concern. Tuto metodu znalec zvolil i z toho důvodu, že doplňuje již použité metody ocenění podniku. Cena obvyklá obchodního jmění podniku stanovená na základě výnosového ocenění metodou kapitalizace čistých odnímatelných výnosů činí 403 193 000 Kč, základní kapitál činí 601 459 000 Kč. Hodnota akcie o nominální hodnotě 1 000 Kč činí 670 Kč, o nominální hodnotě 100 000 Kč činí 67 000 Kč. Metodu majetkovou substanční nepoužili, neboť k datu ocenění a nezohledňuje budoucí předpokládaný vývoj podniku v budoucnosti. Tento typ majetkového ocenění pokračujícího podniku je vhodný u investičních společností a společností holdingového typu, např. tam kde hlavní činnost nespočívá ve výrobě, obchodu nebo poskytování služeb, ale v držbě aktiv, nejčastěji finančních nebo realitních. Souhlasí se znaleckým ústavem, že společnost měla značný kapitál 609 miliónů Kč, avšak překapitalizace společnosti nemá na použití metody ocenění vliv. Substanční metoda ocenění společnosti by se použila v případě, pokud by se zamýšlela likvidace společnosti, příp. rozprodeje aktiv po částech.

6. Posudek společnosti rovněž obsahuje revizi soudního znaleckého posudku; výhrady se týkají zejména zvolené metody ocenění, odkazujíc na publikaci „Metody oceňování podniku [Anonymizováno], [Anonymizováno]“, z níž se podávají situace a účel, kdy se substanční metoda především aplikuje (jmenovitě uvádí – viz bod 41. odůvodnění usnesení soudu prvního stupně). Substanční metoda není v případě ocenění podniku společnosti však použitelná, neboť nesplňuje, žádný z tam uvedených bodů. [právnická osoba]: odkázala na metody oceňování podniků uváděné v odborné literatuře „Metody oceňování podniku str. 465-466 [Anonymizováno] a oceňování podniku str. 1265-266 [Anonymizováno]“. Pro správné určení metod ocenění společnosti je nezbytné provést její analýzu; při tomto vycházela z analýzy již provedené v posuzovaných předmětných znaleckých posudcích, s odkazem na jejich určité části.

7. V případě původního posudku [Anonymizováno] za rozhodnou metodu ocenění zvolil znalec výnosovou metodu DCF (variantu FCFF). Při ocenění postupoval způsobem, který popisuje odborná literatura, ve volbě metod ocenění a rozhodné metody pro stanovení znaleckého závěru se [Anonymizováno] shoduje se [Anonymizováno].

8. V případě soudního znaleckého posudku za rozhodnou metodu ocenění zvolil znalecký ústav metodu substanční. V postupu při ocenění podniku nebyla provedena charakteristika subjektu (okopírovaný obsah obchodního rejstříku není možno považovat za charakteristiku subjektu), makroekonomickou analýzu, analýzu odvětví a finanční plán a nepostupoval při ocenění podniku způsobem, který ukládá odborná literatura. Ve volbě metod ocenění a ve volbě rozhodné metody se [Anonymizováno] neshoduje se znaleckým ústavem. Použití rozhodné metody pro ocenění nedává logický smysl, neboť vyjadřuje náklady na znovu vybudování podniku.

9. V případě posudku společnosti za rozhodnou metodu ocenění zvolil znalec metodu výnosovou metodu kapitalizovaných čistých výnosů, na základě čehož stanovil hodnotu akcií. Při ocenění postupoval způsobem, který popisuje odborná literatura, ve volbě metod ocenění a rozhodné metody pro stanovení znaleckého závěru se [právnická osoba] shoduje se znalcem. Při aplikaci metody nenalezla [právnická osoba] žádné odchylky.

10. Úkolem [právnická osoba] bylo pouze vyhodnotit použité metody pro výpočet výše přiměřeného protiplnění. V teoretické části se zabývali výčtem jednotlivých metod; z tohoto je patrné po odborné stránce, že ideální pro výpočet přiměřeného protiplnění je výnosová metoda ve variantě diskontované peněžní toky. Pokud znalec kombinuje standardně používané oceňovací metody v ČR, měl by mít pro tuto kombinaci racionální zdůvodnění. Toto racionální zdůvodnění v případě soudního znaleckého posudku, respektive neshledali v něm logické souvislosti. Z obsahu posudku navrhovatele: se podává, že tento znalec revidoval původní posudek, soudní znalecký posudek, posudek společnosti, jakož i posudek zpracovaný [právnická osoba].

11. V případě původního znaleckého posudku se znalec, pokud jde o použitou metodu ocenění, (metoda diskontovaných peněžních toků pro vlastníky a akcionáře na bázi DCF entity), shoduje s [právnická osoba], že strategická finanční analýza byla zpracována kvalitně a znalec nemá za to, že by výsledná výnosová hodnota byla výrazně chybná, nicméně znalec se neshoduje s jeho závěrem ani se závěrem posudku [právnická osoba].

12. K metodě ocenění použité v posudku společnosti uvádí, že se neliší od metody ocenění v případě diskontovaných peněžních toků, výsledek ocenění byl velmi blízký hodnotě akcií zjištěné [Anonymizováno]. Závěry tohoto posudku odmítá.

13. V případě soudního znaleckého posudku argumentuje tím, že vypořádání mezi společníky musí být poctivé v tom smyslu, aby hodnota vypořádacího podílu společníka, jehož účast ve společnosti skončila, odpovídala hodnotě majetku připadajícího na jeho obchodní podíl. Je zcela evidentní, že v případě nuceného přechodu akcií není žádný důvod, aby bylo přiměřené protiplnění nižší než případný vypořádací podíl při zániku účasti společníka v jiné obchodní společnosti. Zcela souhlasí s tím, že pokud společnost nemá žádný úmysl vstupovat do likvidace a generuje kladné peněžní toky, není relevantní ocenění na bázi likvidační, ale na bázi majetkové neboli substanční, v případě, že výnosové ocenění se pohybuje výrazně pod oceněním metodou čistých aktiv, jak je tomu v případě společnosti. Nesouhlasí s kritikou postupu v soudním znaleckém posudku, neboť zde byly aplikovány zcela standardní způsoby ocenění včetně používaných koeficientů. Znalec má za to, že hodnota akcií tak, jak byla pro daný účel určena v soudním znaleckém posudku, odpovídá přiměřenému protiplnění.

14. K posudku [Anonymizováno] znalec uvádí, že pokud jde o postupy hodnocení původního znaleckého posudku a posudku společnosti, je znalecké hodnocení velmi stručné, zabývá se formálními postupy, z obsahu posudku nevyplývá, že by se jednotlivými posudky, pokud jde o verifikaci, konkrétních metod ocenění metod zabýval. Závěry znaleckého posudku [právnická osoba] znalec navrhovatele jednoznačně odmítá a vyslovuje závěr, že souhlasí s přiměřením protiplněním tak, jak ho stanovil znalecký ústav 15. Soud prvního stupně uzavřel, že k přechodu vlastnického práva k akciím na hlavního akcionáře došlo k 16. květnu 2008, k tomuto datu byl navrhovatel akcionářem společnosti.

16. Shrnul, že dle původního znaleckého posudku jeho dodatku ze dne 11. prosince 2013, obsahujícího doložku dle § 127a o. s. ř., bylo přiměřené protiplnění stanoveno částkou 685 Kč za jednu akcii na majitele o nominální hodnotě 1 000 Kč a částkou 68 500 Kč za jednu akcii na majitele o nominální hodnotě 100 000 Kč. Dle soudního znaleckého posudku je v daném případě přiměřená a spravedlivá hodnota akcií ke dni 16. května 2008 hodnota stanovená substanční metodou ocenění, tj. částka 1 172 Kč za akcii o nominální hodnotě 1 000 Kč a částka 117 224 Kč za akcii o nominální hodnotě 100 000 Kč. Společnost, nesouhlasíc se závěry soudního znaleckého posudku, zejména pro použití nevhodné metody ocenění, předložila rovněž znalecký posudek, dle něhož ke dni přechodu vlastnického práva k akciím společnosti z minoritních akcionářů na hlavního akcionáře hodnota akcie o nominální hodnotě 1 000 Kč činí 670 Kč a hodnota akcie na o nominální hodnotě 100 000 Kč je 67 000 Kč, přičemž k ocenění hodnoty podniku a akcií byla použita metoda výnosová.

17. Soud prvního stupně konstatoval, že „v daném případě při určení výše hodnoty akcií proti sobě stály odlišné názory znalců týkající se zásadní otázky použitých metod ocenění podniku pro stanovení hodnoty akcií“ a jelikož „posouzení použité metody ocenění je otázkou skutkovou, nikoliv právní a soud není znalcem v oboru oceňování podniků a cenných papírů“, ustanovil k posouzení správné aplikace metody ocenění společnosti ve znaleckých posudcích znalce, a to [Anonymizováno], a uložil jí posoudit původní znalecký posudek ve znění jeho dodatku ze dne 11. prosince 2013, soudní znalecký posudek a posudek společnosti, a to ve vztahu ke zvolené metodě ocenění z hlediska správnosti a vhodnosti aplikace použitých metod ocenění.

18. Soud prvního stupně pak posuzování přiměřenosti výše poskytnutého protiplnění hlavním akcionářem, vyšel ze závěrů [právnická osoba], že vhodnou a správně aplikovanou metodou pro ocenění hodnoty společnosti a stanovení hodnoty akcií je metoda výnosová, nikoliv metoda substanční, považuje tento znalecký posudek za úplný a vysvětlení a závěry zde vyslovené za logicky odůvodněné a souladné. Při ocenění výnosovou metodou dle soudního znaleckého posudku a posudku společnosti byla hodnota akcií stanovena řádově nižší částkou než protiplnění, které bylo hlavním akcionářem minoritním akcionářům skutečně vyplaceno na základě původního posudku, v němž byla k ocenění použita rovněž metoda výnosová.

19. K tvrzení navrhovatele, že hlavní akcionář koupil od společnosti [právnická osoba]. v roce 2007 30 % akcií společnosti za nominální hodnotu a je třeba vzít v úvahu tzv. prémiovou cenu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2018, sp. n. 29 Cdo 3024/2016), soud prvního stupně uzavřel, že navrhovatel jím tvrzené skutečnosti nedoložil, nepřednesl dostatečné opěrné body a neuvedl žádné rozhodné indicie k případnému přenosu důkazního břemene. Samotná skutečnost, že hlavní akcionář vlastnil k 31. prosinci 2007 96,36 % akcií společnosti [právnická osoba]. není indicií, že tyto od ní koupil ani, že je zakoupil krátce před požádáním o svolání valné hromady konané dne 10. března 2008, která rozhodla o vytěsnění minoritních akcionářů. Předpoklady pro přiznání prémiové ceny akcií nejsou naplněny.

20. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování hlavním akcionářem poskytnuté protiplnění za akcii považoval za přiměřené, a proto podaný návrh zamítl.

21. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „o. s. ř.“) a příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), a úspěšným účastníkům 1) a 2) přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Společnosti byla přiznána náhrada nákladů řízení v celkové výši 80 328 Kč, spočívající v odměně za právní zastoupení v rozsahu 15 úkonů právní služby po 3 100 Kč, 5 úkonů právní služby po 1 550 Kč (odměna ve výši jedné poloviny), včetně 20 režijních paušálů po 300 Kč, cestovného a náhrady za ztrátu času, navýšené dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o 21% DPH. Hlavnímu akcionáři pak byla na náhradě nákladů řízení přiznána částka 74 262 Kč, sestávající se z odměny za právní zastoupení v rozsahu 13 úkonů právní služby po 3 100 Kč, 1 úkon právní služby po 1 550 Kč (odměna ve výši jedné poloviny), včetně 14 režijních paušálů po 300 Kč, cestovného a náhrady za ztrátu času, navýšené dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o 21% DPH.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení státu soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 148 odst. 1 o. s. ř. tím, že neúspěšného navrhovatele stíhá povinnost zaplatit náklady řízení vzniklé státu v celkové výši 276 886 Kč. Jde o náklady znalečného, které bylo vyplaceno ze státních prostředků, a to znaleckému ústavu částky 161 493 Kč a 6 251 Kč, [právnická osoba] částka 109 142 Kč.

23. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně a zrušil a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení.

24. Navrhovatel zejména soudu prvního stupně vytýká, že své rozhodnutí vystavěl na úvaze, že to, jaká metoda má být použita pro ocenění, zda majetková či výnosová, je otázkou skutkovou, a soudu ji nepřísluší řešit. Tento názor soudu prvního stupně nepovažuje za správný jak z obecného hlediska, tak i z hlediska dané konkrétní věci, kde s ohledem na okolnosti měl být využit pro stanovení spravedlivého protiplnění výsledek majetkového ocenění.

25. Odvolatel za zcela zásadní vadu považuje skutečnost, že soud prvního stupně pouze cituje závěry znaleckých posudků, nijak je sám nehodnotí, nevyjadřuje se k argumentům jednotlivých znalců, přestože jsou mezi nimi rozpory. Dle jeho názoru je nepřípustné, aby soud za situace, kdy je v řízení provedeno k důkazu více znaleckých posudků, a mezi těmito jsou zásadní rozpory, odůvodnil své rozhodnutí pouze tak, že se přiklonil k jednomu z posudků, protože považuje „vysvětlení a závěry znalce za logicky odůvodněné a souladné“ (míněno znalecký posudek [právnická osoba] – pozn. odvolacího soudu), aniž by se jakkoliv zabýval argumentací ostatních znalců, kteří závěry tohoto znalce rozporovali a vznesli k nim celou řadu námitek.

26. Odvolatel dále namítá, že závěr soudu prvního stupně, že v daném případě není možné použít substanční metodu pro stanovení přiměřeného vypořádání při vytěsnění, je nejen bez jakéhokoliv racionálního odůvodnění, ale rovněž v rozporu s judikaturou, odkazuje na usnesení Vrchního soudu v Olomouci „č. j. 8 Cmo 57/2015-348“, jehož závěry cituje.

27. Odvolatel rovněž poukazuje na to, že soud prvního stupně nedostatečně zohlednil skutečnost, že došlo k prodeji značného podílu na akciích, kdy společnost [právnická osoba]. v roce 2007 prodala akcie společnosti ve výši podílu 31,7 % za nominální hodnotu, že uvedené společnosti byly propojeny, dokazování k této otázce není ucelené.

28. Svou argumentaci odvolatel podrobně rozvádí.

29. Společnost i hlavní akcionář navrhli, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

30. Společnost ve svém vyjádření k podanému odvolání obsáhle vyvrací odvolací námitky. Shrnuje průběh řízení před soudem prvního stupně, zejména se vyjadřuje k jednotlivým zpracovaným znaleckým posudkům a jejich závěrům, zdůrazňujíc, že mezi účastníky je od samotného počátku řízení zřejmý rozpor v metodě stanovení hodnoty podniku společnosti. Společnost zpochybňuje správnost soudního znaleckého posudku, jakož i metodu znaleckým ústavem použitou, v tomto směru odkazuje na argumentaci uplatněnou před soudem prvního stupně.

31. Má za to, že odůvodnění odvoláním napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně je dostatečné, případné nedostatky odůvodnění lze považovat pouze za formální vady, které nejsou způsobilé přispět k jiným skutkovým zjištěním nebo právnímu posouzení věci samé.

32. Společnost má dále za to, že nemůže obstát výtka odvolatele, že se nevypořádal se zjištěním, že společnost [právnická osoba]. v roce 2007 prodala akcie společnosti za nominální hodnotu a nezabýval se tzv. prémiovou cenou. Namítá, že navrhovatel netvrdil ani nijak neprokazoval jakoukoliv skutečnost, která by svědčila o tom, že hlavní akcionář disponuje příslušnou smlouvou o převodu akcií nebo samotnými akciemi s převodním rubopisem. K tomu dodává, že převodní smlouva k akciím nemusí mít písemnou formu, původní akcie již neexistují, a tudíž případné uložení ediční povinnosti by tak bylo bezpředmětné. K důkazům navrhovaným odvolatelem (o propojení společností či vyžádání si informací o uvedené transakci společnosti) s ohledem na koncentraci řízení považuje za nepřípustné.

33. Hlavní akcionář se plně ztotožňuje s rozhodnutím soudu prvního stupně. Hlavní akcionář soudní znalecký posudek považuje za nesprávný, nepravdivý, absurdní a kategoricky ho odmítá. Znalecký ústav se dopustil fatálních chyb a nedostatků, zejména při stanovení oceňovací metody, odkazuje na závěry [právnická osoba]. Dle jeho názoru je použití substanční metody v daném případě zcela metodicky chybné, a proto neakceptovatelné. Navrhovatel neprokázal, že vyplacené vypořádání ostatním akcionářům nebylo přiměřené.

34. Své výhrady k odvolání hlavní akcionář blíže rozvádí.

35. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

36. Odvolací soud předesílá, že předmětné řízení má charakter řízení nesporného a ohledem na datum jeho zahájení (29. dubna 2008) na něj dopadá ustanovení § 200e o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2013. Soud prvního stupně se správně zabýval vytěsněním minoritních akcionářů, tedy institutem práva výkupu účastnických cenných papírů ve smyslu ustanovení § 183i a násl. obch. zák.

37. Byť to soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení výslovně nezmiňuje, je zřejmé, že návrh byl podán včas ve lhůtě stanovené v § 183k odst. 1 obch. zák. Navrhovatel byl jakožto vlastník účastnických cenných papírů k podání návrhu na přezkum přiměřenosti protiplnění legitimován (§ 183k odst. 1 obch. zák.).

38. Klíčovou otázkou je, zda soud prvního stupně správně posoudil otázku ne/přiměřenosti protiplnění.

39. Institut přezkumu přiměřenosti protiplnění postupem podle § 183k odst. 1 obch. zák. slouží k posouzení, zda se menšinovým akcionářům plněním ve výši uvedené v usnesení valné hromady (§ 183i odst. 3 obch. zák.) dostalo přiměřené (spravedlivého) protiplnění a zda jim byla zachována hodnota jejich investice do předmětných účastnických cenných papírů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 27. března 2008, sp. zn. Pl. ÚS 56/05, bod 52 odůvodnění, dostupný jako jeho další citovaná rozhodnutí na www.usoud.cz, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2018, sp. zn. 29 Cdo 4568/2016, a tam citovaná rozhodnutí, dostupná na www.nsoud.cz). Soud v takovém případě není limitován znaleckým posudkem předloženým hlavním akcionářem dle § 183i odst. 6 obch. zák. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 4712/2007, uveřejněné pod číslem 104/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

40. K samotné klíčové otázce posouzení ne/přiměřenosti protiplnění je třeba zdůraznit, že základem pro stanovení výše přiměřeného protiplnění za účastnický cenný papír společnosti je určení hodnoty podniku společnosti, což je otázka skutková, k jejímuž posouzení jsou nezbytné odborné znalosti (§ 127 o. s. ř.). Součástí odborného posouzení znalce je přitom i zvolení jedné nebo více metod ocenění s ohledem na poměry posuzované konkrétní společnosti. Zásadně proto není možné paušálně a obecně určit, která z metod připadajících v úvahu je pro stanovení hodnoty podniku vhodná, posouzení této otázky je součástí odborného posouzení znalce s ohledem na poměry dané společnosti. Volba příslušné oceňovací metody je proto věcí znalce (jde o otázku odbornou), jakož i to jakým způsobem bude aplikována. Soudu nepřísluší do této volby jakkoliv zasahovat, tj. soud není povinen, a ani nemůže, rozhodnout, jaká metoda má být pro stanovení hodnoty podniku použita, stejně jako posuzovat správnost jednotlivých metodologických rozhodnutí učiněných v rámci této metody. Je na znalci, aby řádně zdůvodnil volbu své metody; a toto jeho zdůvodnění podléhá posouzení soudu jen co do jeho logiky a úplnosti. Určení hodnoty podniku společnosti pak nelze samozřejmě ztotožňovat s určením výše přiměřeného protiplnění (jež náleží soudu, když jde o otázku právní). Při určení této výše soud samozřejmě z hodnoty podniku vychází, zohledňuje při tom i další v úvahu přicházející skutečnosti s ohledem okolnosti daného konkrétního případu (za mnohá srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2018, sp. zn. 29 Cdo 3024/2016, ze dne 29. května 2018, sp. zn. 29 Cdo 2025/2016, ze dne 18. září 2019, sp. zn. 27 Cdo 4585/2018, usnesení ze dne 27. listopadu 2014, sp. zn. 29 Cdo 3359/2012, ze dne 19. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/2010, ze dne ze dne 31. ledna 2013, sp. zn. 29 Cdo 723/2011, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 27. března 2008, sp. zn. Pl. ÚS 56/05, či nález Ústavního soudu ze dne 27. listopadu 2018, sp. zn. III. ÚS 647/15). Zbývá dodat, že v (extrémním) rozporu s principy spravedlnosti (či důsledkem svévole soudu) není rovněž, pakliže je výsledek dokazování formulován rozpětím ceny akcie (viz nález Ústavního soudu ze dne 2. března 2000, sp. zn. III. ÚS 269/99, či nález Ústavního soudu ze dne 1. dubna 2014, sp. zn. I. ÚS 162/13).

41. Jinak řečeno v daném typu řízení je klíčovým důkazem pravidelně znalecký posudek zadaný soudem, neboť stanovení výše protiplnění je ryze odbornou otázkou. Úkolem znalce v řízeních dle § 183k obch. zák. není jen přezkoumat po formální a obsahové stránce znalecký posudek předložený hlavním akcionářem, ale nově stanovit na základě všech relevantních údajů řádnou výši protiplnění (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 1145/2011). Je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem; ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, může soud ustanovit k podání znaleckého posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem státní orgán, vědecký ústav, vysokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost (§ 127 odst. 2, odst. 3 o. s. ř.).

42. K otázce posouzení znaleckého posudku odvolací soud uvádí, že důkaz znaleckým posudkem soud hodnotí jako každý jiný důkaz (§ 132 o. s. ř.). Nemůže však přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, neboť soudci k tomu nedisponují potřebnými odbornými znalostmi, popř. je nemají v takové míře, aby takovýto přezkum mohli zodpovědně učinit (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpj 41/1979, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 1/1981 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2002 sp. zn. 25 Cdo 583/2001). Hodnocení důkazu provedeného podle § 127 o. s. ř. je tak v zásadě omezeno pouze na to, zda posudek znalce má formální náležitosti, zda provedený úkon byl učiněn řádně, tj. zda znalec dodržel soudem uložené zadání, tj. zodpověděl na otázky, resp. zadání soudu k předmětu znaleckého úkonu s určitě a srozumitelně vyloženým závěrem, který má oporu v podkladových materiálech, netrpí rozpory atd. Je na znalci, aby řádně zdůvodnil volbu té které metody ocenění, a toto odůvodnění podléhá posouzení soudu jen co do jeho úplnosti a vnitřní logiky. Má-li soud při rozhodování k dispozici dva (či více) znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba znalce. Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, či ze dne 3. února 2011, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. listopadu 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014, rozsudek téhož soudu ze dne 16. října 2019, sp. zn. 27 Cdo 2755/2019 či usnesení téhož soudu ze dne 17. března 2016, sp. zn. 29 Cdo 4153/2015, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 12. ledna 2016, sp. zn. I. ÚS 1054/13).

43. Soud prvního stupně se však nastíněným judikatorními závěry, vztahujícími se k problematice spravedlivé (přiměřené hodnoty protiplnění) neřídil. V nastalé situaci, kdy se nepodařilo (ani po výslechu znalců) odstranit rozpory mezi diametrálně odlišnými znaleckými posudky, spočívající ve sporu ohledně použité metody ocenění, soud prvního stupně nesprávně zadal znalecký posudek k posouzení správnosti a vhodnosti použitých metod jednotlivými znalci objasnění, tj. která z použitých metod k určení hodnoty podniku je správná. Své rozhodnutí na tomto znaleckém posudku [právnická osoba], resp. úvaze jaká metoda ocenění měla být v daném případě k ocenění společnosti použita, postavil, když právě otázka volby metody ocenění byla primárně rozporovanou otázkou. Přičemž je nutné zdůraznit, že soud prvního stupně znalecké posudky (v rámci výše uvedených limitů hodnocení důkazu znaleckým posudkem) nehodnotil. Přiklonil se k závěru, že správnou a vhodnou metodou je metoda výnosová, nikoliv substanční, avšak soudní znalecký posudek, ani posudky navrhovatele a společnosti soud prvního stupně nehodnotil (co do jejich úplnosti ve vztahu k zadání, co do jejich přesvědčivosti a logického odůvodnění jejich závěrů). Na tuto povinnost vypořádat se závěry znaleckých posudků předložených v průběhu řízení, vypořádat se s jejich odlišnostmi i případnými rozpory, posoudit je v kontextu s výsledky ostatních důkazů, soud prvního stupně rezignoval. Jeho postup tak není správný. Soudu totiž nepřísluší přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce (jde o otázku skutkovou), je třeba znalecké posudky hodnotit jako každý jiný důkaz. Určení výše přiměřeného protiplnění je pak otázkou právní, která zcela náleží soudu. S touto otázkou se však soud prvního stupně nevypořádal dostatečně, není zřejmé, proč soud prvního stupně hodnotu jím uvedenou považoval za přiměřenou (spravedlivou); úvahy k této problematice absentují, byť i tyto je třeba srozumitelně a přesvědčivě ozřejmit.

44. Zbývá dodat, že v případě, že pochybností o správnosti či přesvědčivosti znaleckého posudku, popř. v situaci, kdy se nepodařilo (ani po výslechu znalců) odstranit rozpory mezi diametrálně odlišnými znaleckými posudky, je vhodné zvážit případný postup dle § 127 odst. 2, 3 o. s. ř. (vypracování revizního znaleckého posudku). Je nutno rovněž uvést, že navrhovatel požádal o přezkum protiplnění právě proto, že měl výhrady vůči původnímu posudku zpracovanému pro hlavního akcionáře. Původní posudek byl zpracován ke zcela odlišnému datu než soudní znalecký posudek a posudky předložené společností a navrhovatelem. Tudíž nelze přihlížet k dodatku vypracovanému k tomuto původnímu posudku, jak nesprávně učinil soud prvního stupně. Takovýto postup by se totiž v podstatě rovnal situaci, kdy by soud ustanovil v řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění téhož znalce, který podal posudek, na jehož základě hlavní akcionář stanovil výši protiplnění.

45. S ohledem na výše rozvedené odvolací soud považuje závěr soud prvního stupně o přiměřenosti poskytnutého protiplnění přinejmenším za předčasný. Proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení /§ 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř./.

46. Pro další řízení odvolací soud s odkazem na výše uvedenou judikaturu shrnuje a zdůrazňuje, že určení hodnoty podniku společnosti, jež je otázkou skutkovou, nelze ztotožňovat s určením výše přiměřeného protiplnění, které je otázkou právní. Soud prvního stupně se s nastolenou otázkou důsledně vypořádá, jakož i se závěry znaleckých posudků předložených v průběhu řízení (včetně jejich odlišností i případných rozporů), při jejich hodnocení je třeba postupovat v rámci výše uvedených limitů hodnocení důkazů znaleckým posudkem. Zváží postup dle § 127 odst. 2, 3 o. s. ř. Odvolací soud dodává, že soud není dle § 120 odst. 1 věty druhé o. s. ř. povinen provést všechny účastníky řízení navržené důkazy (k uvedenému za mnohá viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2009, sp. zn. 29 Cdo 4089/2009 či ze dne 26. listopadu 2015, sp. zn. 29 Cdo 2638/2015 či ze dne 19. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 3606/2010).

47. Rovněž se soud prvního stupně důsledněji vypořádá s námitkou ohledně tzv. prémiové ceny, když navrhovatel tvrdil, že v roce 2007 došlo k prodeji poměrně velkého balíku akcií společnosti za nominální hodnotu akcií (prodej realizovala společnost [právnická osoba].). K tomu odvolací soud připomíná, že s ohledem na povahu daného řízení (tzv. řízení nesporné) se koncentrační zásada neuplatní. V tomto směru se nabízí doplnit dokazování dotazem ohledně uvedené transakce na společnost [právnická osoba]. či [právnická osoba].

48. Soud prvního stupně své rozhodnutí náležitě odůvodní, promítne do něj své úvahy, aby bylo zřejmé a srozumitelné z jakých důvodů dospěl k závěru o ne/přiměřenosti poskytnutého protiplnění, vypořádá se se všemi výše nastíněnými otázkami.

49. Soud prvního stupně je vázán právním názorem odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).

50. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně podle § 224 odst. 3 o. s. ř. v novém rozhodnutí ve věci samé.

51. Odvolací soud pouze pro úplnost dodává, že soudní znalecký posudek obsahuje náležitosti stanovené zákonem č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících a vyhláškou ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících.