14 Cmo 190/2019 - 586

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Ing. Davida Bokra a soudkyň JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Michaely Janouškové ve věci navrhovatelky: [Anonymizováno], sídlem na [Anonymizováno] [Anonymizováno], [adresa] zastoupené [Jméno Zástupce A], advokátem sídlem [adresa] za účasti: [Jméno advokáta A]., IČO [IČO advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] zastoupená [Jméno Zástupce B], [Anonymizováno], advokátem sídlem Kořenského 1107/15, 150 00 Praha 5 o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 30. května 2017, k odvolání společnosti [Jméno advokáta B]. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. ledna 2019, č. j. 39 Cm 70/2017-388, takto:

Výrok

Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením vyslovil neplatnost usnesení valné hromady společnosti [Jméno advokáta B]. /dále též jen „společnost“/ ze dne 30. května 2017 /dále jen „valná hromada“/, jimiž byla schválena zpráva představenstva (usnesení č. 3), byla schválena zpráva dozorčí rady (usnesení č. 4), byl schválen návrh představenstva a dozorčí rady, aby vykázaný výsledek za účetní období roku 2016 byl převeden na účet neuhrazených ztrát minulých let (usnesení č. 5), byl odvolán člen dozorčí rady [jméno FO], novým členem dozorčí rady byl zvolen [tituly před jménem] [jméno FO] (usnesení č. 7) a auditorem společnosti pro rok 2018 byla zvolena [právnická osoba]. (usnesení č. 8) /dále též jen „usnesení valné hromady“/ [výrok I.] a společnosti uložil povinnost zaplatit navrhovatelce na náhradě nákladů řízení částku 82 155,24 Kč [výrok II.].

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že: - společnost vznikla zápisem do obchodního rejstříku dnem 1. května 1992; - podle notářského zápisu ze dne 29. června 1993, Nz 56/93, N 59/93, valná hromada společnosti rozhodla o zvýšení základního jmění na 75 759 000 Kč. Důvodem byl záměr vstupu společnosti [Anonymizováno], se sídlem [Anonymizováno] /dále též jen „NTI“/ do společnosti a možnost využít její technologie rychlonabíjení Minit - Charger. Doplnění tohoto notářského zápisu ze dne 19. července 1993, Nz 66/93, N 69/93, obsahuje zápis o vystoupení [tituly před jménem] [jméno FO], který na valné hromadě přečetl zprávu (jež je přílohou notářského zápisu), objasňující zvýšení základního kapitálu a prezentoval možnost nahlédnutí do odborného ocenění daného nepeněžitého vkladu. Podle zmíněné zprávy byla v prosinci 1991 uzavřena dohoda mezi společností a NTI směřující k naplnění druhého kroku v dopise o záměru, NTI se zavázala vstoupit do společnosti. Dále je ve zprávě konstatováno, že již v privatizačním projektu státního podniku bylo schváleno vytvoření rezervy k rozdělení akcií formou opce pro předem určeného zahraničního partnera NTI; základní jmění tak bude navýšeno o 31,25 mil. Kč a podíl zahraničního partnera bude 41,25 %. Doplnění notářského zápisu se zprávou pro valnou hromadu je sice nestandardním řešením, ovšem učiněným týmž notářem jako technické zpřesnění původního zápisu, konkretizuje průběh jednání valné hromady, a jasně a pregnantně vymezuje nepeněžitý vklad NTI; - NTI dne 29. června 1993 upsala 31 250 kusů akcií společnosti v nominální hodnotě 1 000 Kč za jednu akcii a zavázala se splatit emisní kurs nepeněžitým vkladem. Zvýšení základního kapitálu z 42 395 000 Kč na 75 759 000 Kč bylo zapsáno do obchodního rejstříku dne 23. listopadu 1993; - společnost vyzvala dne 28. dubna 1995 NTI ke splacení nepeněžitého vkladu, výzvu převzal dne 12. května 1995 zástupce společnosti [právnická osoba]; - společnost dne 19. června 2003 vyzvala NTI k prokázání oprávnění k držení zatímního listu; - společnost vyzvala dne 2. srpna 2018 NTI a navrhovatelku ke splacení nepeněžitého vkladu ve lhůtě 60 dnů, výzva byla doručena dne 14. srpna 2018; - společnost dopisem ze dne 25. října 2018 sdělila navrhovatelce, že navrhovatelku, případně jejího právního předchůdce, vylučuje ze společnosti pro nesplacení nepeněžitého vkladu a vyzvala navrhovatelku k vrácení originálu zatímního listu; - podle čl. 5 stanov společnosti byl upisovatel akcií povinen splatit tyto akcie do jednoho týdne po jejich upsání ve výši 30 % jmenovité hodnoty a zbylých 70 % do šesti měsíců po zápisu zvýšení základního jmění společnosti do obchodního rejstříku (odst. 1). Společnost pak byla povinna vydat akcionáři zatímní list nahrazující všechny akcie, pokud akcionář tyto akcie upsal a do zápisu zvýšení základního jmění do obchodního rejstříku nesplatil celý jejich emisní kurs (odst. 2). Společnost byla povinna vyměnit akcionáři po úplném splacení akcií zatímní list za akcie, které zatímní list nahrazoval (odst. 4). Možnost splatit jmenovitou hodnotu akcií nepeněžitým vkladem předvídal čl. 7 stanov společnosti, podle něhož o připuštění této možnosti rozhoduje valná hromada před rozhodnutím o zvýšení základního jmění. Do listiny upisovatelů se v takovémto případě měl zapsat i předmět nepeněžitého vkladu a jeho ocenění doložené znaleckými posudky; - společnost NTI se podle licenční smlouvy ze dne 11. prosince 1991 zavázala, že poskytne podniku [právnická osoba]. /dále též jen „státní podnik“/ tržní a prodejní práva nabíječek a akumulátorů vyráběných podle udělené licence /“dále též jen „licence“ a „licenční smlouva“/, ta měla být státnímu podniku poskytnuta za 10 mil. Kč. V rámci privatizace státního podniku byl přijat záměr o vytvoření akciové společnosti Elektropřístroje, součástí záměru byl jako první krok definován nákup budoucí akciovou společností licence na výrobní práva a know-how na výrobu nabíječek akumulátorů od společnosti NTI. Budoucí akciová společnost konstatovala, že daná licence má hodnotu přibližně 1,35 milionu amerických dolarů. Za poskytnutou licenci se zavázala budoucí akciová společnost poskytovateli licence vydat kmenové akcie v hodnotě 40 mil. Kč s tím, že tyto akcie budou tvořit 41,24 % základního jmění budoucí akciové společnosti; - státní podnik byl zrušen rozhodnutím ministra průmyslu a obchodu ČR ze dne 12. dubna 1995 ke dni 30. dubna 1995 bez likvidace a dne 30. dubna 1995 byl vymazán z obchodního rejstříku. Jeho majetek byl podle odpovídající právní úpravy převeden na jiné subjekty, ke dni výmazu neměl žádný majetek; - společnost je univerzálním právním nástupcem státního podniku. V řízení netvrdila, na jakou jinou osobu byl převeden jeho majetek; - společnost privatizovala státní podnik se záměrem využít licenční smlouvu uzavřenou s NTI. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2012, sp. zn. 31 Cdo 1058/2010, uveřejněného pod číslem 9/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, s právy a závazky souvisejícími s privatizovaným majetkem přecházejí na jeho nabyvatele s vlastnickým právem k privatizovanému majetku také práva z licenční smlouvy (licenčních smluv) dle § 15 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby. Námitka společnosti, že k převodu licenčních práv ze státního podniku na společnost mělo dojít zvláštní písemnou smlouvou, není důvodná; - nepeněžitý vklad NTI byl splacen. Schválením zvýšení základního jmění společnosti a odborným oceněním nepeněžitého vkladu byla naplněna podmínka pro zápis NTI i předmětu nepeněžitého vkladu, včetně jeho ocenění, do listiny upisovatelů dle čl. 7 věty druhé stanov společnosti. K tomu došlo a dne 3. května 1994 byl NTI vydán zatímní list, který byl dne 14. července 1995 nahrazen novým zatímním listem potvrzujícím splacení 31 250 kusů upsaných akcií (dále též jen „druhý ZL“). I druhý ZL byl podepsán oprávněnými zástupci společnosti, o jeho vydání rozhodlo představenstvo na 24. zasedání dne 13. července 1995. Nepřímým důkazem o poskytnutí licence je i zobrazení internetových stránek, předložených navrhovatelkou, podle nichž [jméno FO] v letech 1994 - 1995 avizoval, že pro společnost pracuje na tvarovém řešení nabíječek pro účastnici; - podle předloženého originálu druhého ZL a jeho rubopisu došlo k jeho převodu dne 20. srpna 1998 z NTI na navrhovatelku (dříve [Anonymizováno] [Anonymizováno].). Podle navrhovatelky byl rubopis podepsán [Anonymizováno] jako zástupcem NTI a převodem došlo k praktickému vypořádání účasti [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO] ve společnosti; - ohledně prohlášení společností NTI a [Anonymizováno] ze dne 20. srpna 1998, že došlo k postoupení akcií na [Anonymizováno]. [jméno FO] smlouvou o koupi akcií ze dne 7. července 1998, vyšel soud prvního stupně z argumentace navrhovatelky - podle níž [Anonymizováno]. [jméno FO] byl ovládající osobou obou společností a koncem 90. let se [Anonymizováno]. [jméno FO] rozhodl ukončit podnikatelskou činnost v Kanadě a provést majetkové vypořádání. V souvislosti s tím dne 23. prosince 1997 uzavřel se společností [Anonymizováno] dohodu s názvem [Anonymizováno] [jméno FO]“ (Podmínky odstoupení [jméno FO]), podle jejíhož odst. 6 měl práva na akcie společnosti podle podmínek smlouvy ze dne 11. prosince 1991 a akcie dnes již zaniklé společnosti [Anonymizováno], držené NTI, získat[Anonymizováno][Anonymizováno]. [jméno FO] nebo jím určená osoba. Záměr byl završen dne 7. července 1998, kdy došlo k uzavření smlouvy o převodu akcií společností [Anonymizováno] a NTI z [Anonymizováno]. [jméno FO] na společnost [Anonymizováno]., přičemž tato smlouva odkazuje v bodu 5.3.6 na zmíněné podmínky z 23. prosince 1997 a potvrzuje závazek převést akcie společnosti v té tobě ve vlastnictví NTI na [Anonymizováno]. [jméno FO] či jím určenou osobu. Účelem bylo, aby si [Anonymizováno]. [jméno FO] či jím ovládané osoby zachovaly účast ve společnosti i po převodu akcií NTI z [Anonymizováno]. [jméno FO] na [Anonymizováno]. - tato tvrzení navrhovatelky mají oporu v předložených podmínkách odstoupení ze dne 23. prosince 1997 a smlouvě o koupi akcií ze dne 7. července 1998; - v souladu se shora popsanými smluvními ujednáními ohledně převodu akcií společnosti na [Anonymizováno]. [jméno FO] nebo jím určenou osobu vydala NTI dokument [Anonymizováno] (Postoupení akcií) ze dne 20. srpna 1998, deklarující, že NTI převedla své akcie ve společnosti na [jméno FO][Anonymizováno] - na to navazuje pokyn [Anonymizováno]. [jméno FO] společnosti [Anonymizováno] jakožto osobě ovládající NTI, jímž nařizuje NTI a [Anonymizováno]., aby převedly jakékoliv jimi držené akcie společnosti na navrhovatele dle odst. 5.3.6 dohody z 23. prosince 1997; - v návaznosti na tento pokyn byl vydán „rubopis zatímního listu ze dne 14. července 1995“, přestože z povahy věci je vyloučeno, aby šlo o zatímní list, protože jím je potvrzováno splacení akcií. Je tedy irelevantní, zda předložená listina splňuje náležitosti rubopisu, podstatné je potvrzení splacení akcií. Datace textové zprávy „rubopisu“ potvrzuje vytvoření dokumentu dne 31. srpna 1998, tj. po vydání pokynu [Anonymizováno]. [jméno FO], přestože je na něm patrně nedopatřením uveden datum 20. srpna 1998; - dopisem ze dne 30. září 1999 navrhovatelka informovala prostřednictvím J. [jméno FO] o převodu akcií z NTI na navrhovatelku; - navrhovatelka shora uvedenými listinami prokázala, že předmětné upsané akcie společnosti byly převedeny na navrhovatelku, resp. [Anonymizováno]. [jméno FO], který je její ovládající sobou a statutárním orgánem. I kdy byly dané akcie převedeny nikoliv na navrhovatelku, ale na [Anonymizováno]. [jméno FO], vyplynula z dokazování nepochybná vůle J. [jméno FO] převést akcie na navrhovatelku, a k tomu ji zmocnil rubopisem zatímního listu. Také v řízení se [Anonymizováno]. [jméno FO] celou dobu prezentoval toliko jako zástupce navrhovatelky, která je akcionářem společnosti; - šlo o převod nevydaných akci a smlouva o jejich převodu může být uzavřena i ústně či konkludentně. V tomto směru navrhovatelka správně odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2011, sp. zn. 29 Cdo 4946/2009. Podle § 155 odst. 1 věty druhé zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /dále jen „obch. zák.“ či „obchodní zákoník“/, je osoba, která se podílí na základním kapitálu společnosti, oprávněna vykonávat práva akcionáře jako společníka, i když společnost dosud nevydala akcie nebo zatímní listy, a to ode dne zápisu základního kapitálu, na němž se podílí, do obchodního rejstříku. Taková osoba pak nepochybně má též právo akcie převést na jinou osobu. Obchodní zákoník ani jiný předpis takovou smlouvu neupravuje, takže jde o smlouvu inominátní; - nositelem akcionářských práv odpovídajících zmíněnému vkladu byla i v době konání valné hromady navrhovatelka, nikdo jiný; - společnost uvádí navrhovatelku ve výročních zprávách v části týkající se vztahů mezi propojenými osobami, a to jako ovládající osobu s 41,25% podílem na základním kapitálu společnosti, tak byla navrhovatelka uvedena ve výroční zprávě za rok 2016; - tvrzené vyloučení navrhovatelky ze společnosti pro namítané prodlení se splacením akcií delší než 25 let je zcela v rozporu s dobrými mravy a zásadou „právo přeje bdělým“ a nemůže požívat právní ochrany; - předmětnou valnou hromadu svolalo představenstvo společnosti na 30. května 2017 od 10 hod. do jejího sídla. Navrhovatelka předem zaslala představenstvu návrh na zařazení bodů programu spočívajících v odvolání a volbě nových - jmenovitě navržených - členů představenstva a dozorčí rady společnosti a dle § 353 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále též jen „z. o. k.“/, se na valnou hromadu dostavila. V rozporu s § 369 z. o. k. a bodem 10 odst. 3 stanov však nebyl zástupce navrhovatelky na valnou hromadu vpuštěn, navrhovatelka s 41,21% podílem nemohla na valné hromadě hlasovat a body programu navržené navrhovatelkou nebyly valnou hromadou projednány. Naproti tomu valná hromada přijala napadená usnesení; - tvrzení navrhovatelky, že současní členové představenstva a dozorčí rady nejednají s péčí řádného hospodáře a v rozporu se zájmy společnosti, je pro toto řízení irelevantní; 3. Soud prvního stupně uzavřel, že je naplněn důvod pro vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady dle § 428 z. o. k. ve spojení s § 258 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen „o. z.“/. Postup společnosti se též příčí dobrým mravům, resp. je v rozporu s poctivým obchodním stykem. Důvod pro nevyslovení neplatnosti usnesení valné hromady dle § 260 o. z. soud prvního stupně neshledal, neboť došlo k podstatnému porušení zákona a stanov společnosti, které mělo závažný dopad do akcionářských práv navrhovatelky. Proto návrhu vyhověl.

4. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/, a na příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), úspěchem navrhovatelky v řízení. Ve věci úspěšné navrhovatelce soud prvního stupně přiznal náhradu za soudní poplatek za návrh ve výši 2 000 Kč, za překlad listin ve výši 4 950 Kč, náhradu za mimosmluvní odměnu advokáta za 15 úkonů právní služby po 3 100 Kč, k tomu 15 režijních paušálů po 300 Kč, náhradu na ztrátu času na cestě v souhrnu ve výši 3 000 Kč, náhradu jízdného v celkové výši 7 294 Kč a náhradu 21% DPH; celkem 82 155,24 Kč.

5. Proti usnesení soudu prvního stupně podala společnost odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh v plném rozsahu zamítne, případně aby usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Odvolatelka předně podotýká, že založila svoji obranu v řízení především na tom, že navrhovatelka není právním nástupcem NTI, a i kdyby právním nástupcem NTI byla, na valné hromadě nemohla hlasovat z důvodu prodlení se splacením nepeněžitého vkladu (§ 426 z. o. k., dříve § 186c obch. zák.), navíc byla jako akcionář z tohoto důvodu ze společnosti vyloučena (§ 345 z. o. k., dříve § 177 obch. zák.).

7. Odvolatelka argumentuje nepřezkoumatelností napadeného usnesení. Soud prvního stupně v rozhodnutí nepopsal srozumitelně zjištěný skutkový stav a skutečnosti, z nichž vychází, vykládá rozporně, někdy i dvojím, navzájem se vylučujícím způsobem. V odůvodnění absentují konkrétní skutková zjištění učiněná na základě provedeného dokazování a tvořící ucelený skutkový stav.

8. Z pohledu odvolatelky je vedený spor vyústěním soupeření dvou skupin akcionářů. První skupina, která původně ve společnosti dominovala a v rozhodné době ovládala orgány společnosti, dovozuje své akcionářské postavení z právních jednání a úkonů z 90. let minulého století, které i s odstupem času vzbuzují značné a důvodné pochybnosti. Druhá skupina, která ve společnosti dominuje nyní, odvozuje své postavení ve společnosti od získání kontrolního balíku akcí standardním, tržním způsobem, tj. vykoupením od jiných dřívějších akcionářů. Této skupině se logicky nelíbí, že by rozhodující úlohu ve společnosti měli hrát akcionáři, kteří akcie získali zdarma, neprůhledným způsobem, bez reálného protiplnění. Upisovatel akcií prostřednictvím osob jím dosazených do orgánů společnosti v letech 1993 až 2003 ovládal společnost, popíral nároky a práva ostatních skupin akcionářů a po celou dobu 90. let musel odolávat jejich tlaku na prokázání splacení vkladu, žalobám zpochybňujícím ocenění vkladu apod. Ostatně za vše hovoří, že k celému spornému vkladu byla na doporučení auditora vytvořena již v prvopočátku opravná položka a vklad je dodnes významným zdrojem účetní ztráty vykazované společností po mnoho let (ztráta - 31 250 000 Kč za know-how společnosti NTI a -10 000 000 Kč zaplacených společnosti NTI za poplatek z licenční smlouvy uzavřené v roce 1993 státním podnikem, jak vyplývá z přílohy k účetní závěrce za rok 2018, str. 12, bod 6. d. Účetní operace s tímto spojené probíhaly v letech 1993 - 1998. Proti těmto plněním neměla společnost do dnešního dne žádné výnosy. Podle společnosti je nemístný odkaz navrhovatele na zásadu, že práva svědčí bdělým. Po ovládnutí společnosti druhou soupeřící akcionářskou skupinou v roce 2003 se stal nečinným, neúčastnil se valných hromad, nevznášel žádné nároky, nedomáhal se vydání akcií, z pohledu společnosti „přijal“ výhrady druhé skupiny akcionářů. Tento stav trval více než 13 let a byl narušen až podáním předmětného návrhu.

9. Podle odvolatelky navrhovatelka zjednodušuje otázku splacení vkladu na to, že společnosti poskytla NTI licenci na výrobní práva a know-how na výroku nabíječek akumulátorů. Ale tato licence byla již dříve poskytnuta státnímu podniku a poskytovatel za licenční poplatek obdržel 10 mil. Kč. Čerpaný úvěr ve výši 10 mil. Kč v konečném důsledku zaplatila společnost, neboť na ni přešel v důsledku privatizace státního podniku. Na neurčitosti vymezení nepeněžitého vkladu v notářském zápisu z 29. června 1993 a jeho dodatku odvolatelka trvá, nicméně je patrné, že nepeněžitý vklad měl mít podobu: 1) umožnění prodeje výrobků odvolatelky v západní Evropě, 2) odběru výrobků odvolatelky pod dobu 18 měsíců - nebylo splněno, 3) zadávání výroby po dobu 18 měsíců - nebylo splněno, 4) investování částky 10 mil. Kč do výstavby a rozvoje odvolatelky - také zůstalo nesplněno. Z podstatné části zůstal závazek nesplněn. Dokladem o „splacení“ pak nemůže být prohlášení představenstva personálně spjatého s upisovatelem. Konkrétně [tituly před jménem] [jméno FO] vystupoval na valných hromadách přímo jako zástupce upisovatele akcií. Takové prohlášení je právně nevýznamné. Pro to, aby byly akcie upisovateli reálně vydány, je určující zápis v seznamu akcionářů, popř. v evidenci akcií v dematerializované podobě. V takové evidenci společnost NTI ani navrhovatelka nikdy zapsané nebyly. Proto je i po letech požadavek na doložení splacení vkladu důvodný.

10. Soud prvního stupně podle odvolatelky zjistil z originálu zatímního listu a jeho rubopisu, že NTI převedla zatímní list, s nímž jsou spojena veškerá práva k odpovídajícím akciím společnosti, na navrhovatelku. O tom soud prvního stupně neměl žádné pochybnosti. Zcela ale pominul, že společnost již ve svém prvním vyjádření k návrhu zpochybnila pravost a správnost této listiny, zpochybnila, že podpisy na listině jsou pravé (viz část II. odst. 3 až 7 vyjádření, včetně důkazů zde navržených). Založil-li soud prvního stupně závěr o aktivní legitimaci navrhovatelky na zjištění ze zatímního listu, aniž by ověřil, zda jde o pravý a originální zatímní list, zatížil tak ke škodě odvolatelky řízení vadou, protože jeho skutková zjištění nestojí na správně provedeném dokazování. Soud prvního stupně svůj závěr ani dostatečně nevysvětlil. Součástí zatímního listu je i přívěsek (rubopis), který nese datum 20. srpna 1998, avšak v záhlaví je faxem vytištěné datum 31. srpna 1998. Soud prvního stupně tento nesoulad jen letmo zmiňuje, chybu přičítá nedopatření a činí závěr, že rubopis byl zřejmě podepsán až 31. srpna 1998, což je i tvrzení navrhovatelky. Žádným způsobem se nevypořádal s opačnou argumentací odvolatelky, že z listin předložených navrhovatelkou vyplývá, že nemohlo dojít k převodu účasti ve společnosti na navrhovatelku. Předně z listiny označené jako „Postoupení pohledávky“ ze dne 20. srpna 1998 vyplývá, že podíl ve společnosti byl postoupen na [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO], nikoliv na navrhovatelku. Z listiny neplyne, kdy se tak stalo, plyne z ní ale, že po 20. srpnu 1998 NTI nemohla podíl ve společnosti platně rubopisem převést (ani 20. srpna 1998, ani 31. srpna 1998) na navrhovatelku, když z jejího prohlášení ze dne 20. srpna 1998 plyne, že už jej nemá. Tato listina popírá správnost „přívěšku“ k zatímnímu listu. Žádná další listina předložená navrhovatelkou neobsahuje právní jednání, kterým by na ni byl podíl ve společnosti převeden. Těmito námitkami se soud prvního stupně vůbec nezabýval.

11. Podle odvolatelky si soud prvního stupně protiřečí, když jednou dospívá k závěru o převodu akciového podílu ve společnosti na [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO], a podruhé k tomu, že došlo k převodu na navrhovatelku. Ovšem obojí současně není možné. Při převodu na [Anonymizováno] [jméno FO] by navrhovatelka nebyla aktivně legitimovaná k podání návrhu. Případný převod z [Anonymizováno]. [jméno FO] na navrhovatelku nebyl tvrzen, natož prokazován. Zmiňuje-li soud prvního stupně pro případ, že by podíl byl ve skutečnosti převeden na [Anonymizováno]. [jméno FO] nepochybnou vůli [Anonymizováno]. [jméno FO] převést podíl ve společnosti na navrhovatelku, pak je třeba uvést, že samotná vůle k převodu nestačí. Taková vůle by se musela projevit konkrétním právním jednáním (právním úkonem), a ten by musel být navrhovatelkou v tomto řízení tvrzen a prokázán. K tomu ovšem nedošlo.

12. Dále odvolatelka argumentuje tím, že řešený nepeněžitý vklad nebyl zmíněn ani v pozvánce na valnou hromadu společnosti konanou dne 29. června 1993, ani v zápisu z této valné hromady, v něm ani není uvedeno, že má dojít ke zvýšení základního jmění nepeněžitým vkladem, tato informace se, ovšem jen v obecné rovině bez řádné specifikace, objevuje až v „dodatku“ notářského zápisu. Ten byl ovšem sepsán až s odstupem 20 dnů, což je podle odvolatelky samo o sobě nepřípustné, přičemž soud prvního stupně se v usnesení vyhnul odpovědi na tuto námitku, i řešení otázky, zda je vůbec přípustné, aby notářský zápis odkazoval v té části, kde se zaznamenává obsah jednání valné hromady, na přílohy údajně na valné hromadě čtené, navíc bez jakékoliv autorizace jakoukoliv osobou účastnící se valné hromady - jaká by pak byla role zapisovatele valné hromady, ověřovatele zápisu apod. Z „dodatku“ nevyplývá vymezení předmětu nepeněžitého vkladu, ani v něm není uvedeno ocenění vkladu, alespoň souhrnnou částkou. Pouze odkazuje na neznámo kým vytvořenou přílohu nazvanou jako „Zpráva pro valnou hromadu“. V této příloze krom zřejmých nesprávností (je odkazováno na dohodu mezi upisovatelem a společností z roku 1991, to ale ještě společnost neexistovala), také chybí konkrétní popis nepeněžitého vkladu a není v ní nic o jeho odborném ocenění. Společnost NTI tedy upsala akcie, ale bez schválení konkrétního a určitého způsobu splacení nepeněžitého vkladu, k tomu ale nikdy nedošlo. Zápis z valné hromady z 26. března 1993 neobsahuje nic z toho, co předepisovala v té době platná právní úprava. Povinností upisovatele tedy bylo splatit vklad v penězích.

13. Podle odvolatelky soud prvního stupně opakovaně odkazuje na privatizační projekt podniku [právnická osoba]. či na licenční smlouvu ze dne 11. prosince 1991. Ovšem v té době společnost ještě neexistovala a obsah těchto dokumentů ji nemohl k ničemu zavazovat. Na odvolatelku z licenční smlouvy nepřešla žádná práva, ani závazky a neobdržela z ní ani žádné plnění. Poskytnutí licence zmíněnému státnímu podniku vylučovalo poskytnutí té samé licence odvolatelce. Odvolatelka nemohla být, ani není, univerzálním právním nástupcem podniku [právnická osoba]. Státní podnik zanikl až v roce 1995, takže se společností určitou dobu existovali vedle sebe. Univerzální nástupnictví je bez určité formy fúze nebo sloučení vyloučeno a k ničemu takovému nedošlo. V tom jsou závěry soudu prvního stupně nepodložené a nesprávné.

14. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nepeněžitý vklad byl NTI splacen, což bylo společností potvrzeno minimálně ve vystaveném zatímním listu. Podle odvolatelky se však soud prvního stupně vůbec nezabýval námitkou odvolatelky, že pokud tento vklad reálně splacen nemohl být, ani nebyl, pak nepravdivé potvrzení žádného orgánu společnosti, ani představenstva, ani valné hromady, nemůže upisovatele zbavit povinnosti vklad skutečně splatit. Soud prvního stupně měl správně uvést, kdy a jak ke splacení vkladu došlo.

15. Odvolatelka si je vědoma toho, že nárok na splacení upsaného vkladu (i v peněžité formě, pokud nebyla určena forma nepeněžitá) je promlčen (viz např. závěrečný návrh odvolatelky). I když již splnění povinnosti nelze soudně vymáhat, jsou s nesplněním vkladové povinnosti spojeny i nadále účinky, na které případné promlčení nemá vliv - nemožnost hlasovat na valné hromadě (§ 426 z. o. k., dříve § 186c obch. zák.) a možnost vyloučení akcionáře ze společnosti (§ 345 z. o. k., dříve § 177 obch. zák.). S opačným právním závěrem soudu, odůvodněným jen lakonickým a neadresným odkazem na komentářovou literaturu, se odvolatelka neztotožňuje, neboť je v rozporu se zněním zákona. Vkladové povinnosti totiž akcionář nemůže být zproštěn (§ 344 z. o. k.). To, že se vkladová povinnost změní na naturální obligaci (nezanikne, pouze se stane soudně nevymahatelnou), nemůže způsobit ani zánik následků, které samo prodlení způsobuje. Posouzení této otázky odvolacím soudem bude klíčové. Představenstvo vyzvalo NTI, či její možné právní nástupce, zejména pak výslovně navrhovatelku, aby nepeněžitý vklad, ke kterému se zavázala NTI v roce 1993, splatila ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení výzvy. Ve výzvě bylo výslovně uvedeno, že společnost je připravena přijmout na úhradu nepeněžitého vkladu místo věcného plnění, ke kterému se upisovatel zavázal, i plnění v penězích. Tato výzva byla doručena na poslední známou adresu upisovatele akcií NTI a žalobci byla doručena dne 2. srpna 2018. Na tuto výzvu nikdo nereagoval. Proto představenstvo společnosti rozhodlo dne 25. října 2018 o vyloučení prodlévajícího akcionáře ze společnosti. Je-li navrhovatelka skutečně akcionářem společnosti, zanikla jí tím účast ve společnosti. Není-li právním nástupcem upisovatele akcií, zanikla účast upisovatele ve společnosti již jeho zánikem v roce 1998, resp. 2007. Argumentaci odvolatelky o vyloučení navrhovatelky ze společnosti soud prvního stupně zpochybnil pouhým konstatováním, že vyloučení nemohlo vyvolat zamýšlené právní účinky. Rozhodnutí o vyloučení prodlévajícího společníka je v kompetenci představenstva společnosti a soudu nepřísluší v zásadě až na výjimky zasahovat do vnitřních poměrů obchodní společnosti a do rozhodovacích kompetencí orgánů společnosti. Může tak činit jen v zákonem stanovených případech a za zákonem stanovených podmínek, když zásah soudu do rozhodovací činnosti představenstva je, na rozdíl od výslovně upraveného přezkumu platnosti usnesení valné hromady, vyloučen. K tomu odvolatelka odkazuje též na prekluzivní lhůty uvedené v úpravě § 258 a násl. o. z. Navrhovatelka se o rozhodnutí o vyloučení dozvěděla v listopadu 2018, neboť jí bylo nejen doručeno, ale též bylo založeno do soudního spisu v nadepsané věci, a tříměsíční prekluzivní lhůta již marně uplynula. Zpochybňovat rozhodnutí představenstva o vyloučení prodlévajícího akcionáře mimo spor vedený akcionářem podle § 258 a 259 o. z. soudu jinak nepřísluší.

16. Navrhovatelka ve vyjádření k odvolání navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

17. Podle navrhovatelky usnesení soudu prvního stupně je pregnantní, srozumitelné a přezkoumatelné. S námitkami společnosti se soud prvního stupně podrobně vypořádal, jak ve vztahu k vnesení nepeněžitého vkladu, tak co do převodu akcií z NTI na navrhovatelku. Odvolatelka ve skutečnosti hájí zájmy svého akcionáře [právnická osoba]. s 31% akciovým podílem. Společnost zcela absurdně popírá předchozí jednání/úkony svých orgánů - představenstva a valné hromady - a s časovým odstupem sporuje skutečnosti, které byly dříve mezi navrhovatelkou a společností nesporné, využívajíc toho, že od rozhodných událostí uplynulo již více než 20 let. To je nemravné a odporuje to zásadě „vigilantibus iura skripta sunt“.

18. Navrhovatelka poukazuje na upsání 31 250 akcií společností NTI, v té době byl [právnická osoba] ovládající osobou NTI, navrhovatelky i společnosti [adresa] započala příprava přesunu podnikatelských aktivit [právnická osoba] z Kanady do České republiky. Navrhovatelka k této snaze [právnická osoba] poukazuje na zmíněné dokumenty [Anonymizováno] [jméno FO]“ (Podmínky odstoupení [jméno FO]) a „[Anonymizováno] (Smlouva o koupi akcií) uzavřená mezi [právnická osoba] a společností [Anonymizováno]., která na základě této smlouvy nabyla akcie NTI a [Anonymizováno] a činí z nich závěry shodné se závěry soudu prvního stupně. Jakmile se [právnická osoba] dozvěděl o smluvním ujednání „[Anonymizováno]“ deklarujícím převod akcií NTI na jeho osobu, zaslal společnosti [Anonymizováno] písemný pokyn „[jméno FO] K. [jméno FO]“ v němž nařizuje NTI a [Anonymizováno]. převést veškeré akcie společnosti na navrhovatelku. V návaznosti na to byl pak vydán „rubopis zatímního listu ze dne 14. července 1995“. Datace textové zprávy rubopisu potvrzuje, že byl vytvořen dne 31. srpna 1998, tedy po vydání zmíněného pokynu. Datum 20. srpna 1998 je uvedený zřejmě nedopatřením. Navrhovatelka prostřednictvím [právnická osoba] opakovaně informovala společnost o převodu akcií, a že byly převedeny na navrhovatelku. Šlo přitom o převod nevydaných akcií, smlouva pak může být uzavřena ústně i konkludentně, jak správně dovodil soud prvního stupně vycházeje ze zmíněného usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4946/2009. S ohledem na toto usnesení, i kdyby akcie byly nejprve převedeny na [Anonymizováno]. [jméno FO], ten následně relevantním způsobem projevil vůli směřující k převodu akcií na navrhovatelku. Podle tohoto usnesení Nejvyššího soudu je-li nová výše základního kapitálu zapsána do obchodního rejstříku a nevysloví-li soud neplatnost usnesení valné hromady o zvýšení základního kapitálu v řízení podle § 183 obch. zák., nelze následně dovozovat, že ke zvýšení základního kapitálu nedošlo, a to bez ohledu na případné vady upsání akcií.

19. Jak podle navrhovatelky soud prvního stupně správně dovodil, že mezi státním podnikem, jakožto právním předchůdcem společnosti a NTI byla uzavřena licenční smlouva, na základě které se právní předchůdce navrhovatele zavázal mimo jiné poskytnout státnímu podniku licenci k výrobě akumulátorů s použitím technologie [Anonymizováno] která byla v té době chráněná patentem. Spolu s licencí měla NTI poskytnout související výrobní, marketingová a odbytová práva (tj. právo uvádět výrobky na trh západní Evropy). V rámci privatizace státního podniku byl přijat záměr o vytvoření společnosti [Jméno advokáta B]. a jako první krok tohoto záměru byl definován nákup budoucí akciovou společností licence na výrobní práva a know-how na výrobu nabíječek akumulátorů od společnosti NTI s tím, že taková licence měla hodnotu 1,35 mil. amerických dolarů. V přiložené smluvní dokumentaci je dále obsažen závazek společnosti (viz dopis o záměru) vydat právnímu předchůdci navrhovatelky akcie v hodnotě 40 mil. Kč, které měly tvořit 41,24 % jmění budoucí akciové společnosti. Proto společnost na základě ocenění znalcem platně rozhodla o zvýšení základního jmění upsáním nových akcií NTI. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 7. června 2006, č. j. 33 Cm 220/1995 - 413, zamítl žalobu [jméno FO]nyní ovládající osoby společnosti [právnická osoba].) jejímž předmětem bylo mimo jiné vyslovení neplatnosti ocenění daného nepeněžitého vkladu, v tomto směru jde o věc pravomocně rozhodnutou. Zvýšení základního jmění bylo zapsáno do obchodního rejstříku a nastaly účinky podle § 155 obch. zák. Jak podle přechozí, tak podle současné právní úpravy, mohlo být zvýšení základního kapitálu zapsáno do obchodního rejstříku až po úplném splacení nepeněžitého vkladu. NTI byl po upsání akcií za účelem vyřešení toliko technických záležitostí vydán zatímní list datovaný 3. května 1994.

20. Podle navrhovatelky je pravdou, že NTI byla dopisem ze dne 12. května 1995 vyzývána k prokázání vnesení nepeněžitého vkladu, a to konkrétně předsedou představenstva [jméno FO]. V této souvislosti NTI vedla opakovaně jednání s představenstvem společnosti, což vyústilo v rozhodnutí představenstva ze dne 13. července 1995, podle kterého NTI splatila nepeněžitý vklad a náleží jí upsané akcie. V návaznosti na to valná hromada dne 11. září 1995 přijala rozhodnutí o vydání akcí na majitele NTI na základě zatímního listu a představenstvu uložila, aby provedlo příslušné úkony k zaknihování akcií tohoto akcionáře. V návaznosti na tato rozhodnutí orgánů společnosti byl NTI z navrhovatelce neznámých důvodů vydán dokument pojmenovaný jako zatímní list datovaný ke dni 14. července 1995. Byť je pojmově vyloučeno, aby zatímní list nahrazoval splacené akcie, jde o další z řady dokumentů potvrzujících splacení řešeného nepeněžitého vkladu. Navíc zatímní list je podepsán právě [tituly před jménem] [jméno FO], který za společnost vyzýval NTI k prokázání vnesení nepeněžitého vkladu do společnosti. Nejde tedy o jakoukoliv personální propojenost, jak tvrdí společnost. NTI a poté navrhovatelka se následně pravidelně účastnili valných hromad společnosti, hlasovali na nich a vykonávali další akcionářská práva, aniž to bylo zpochybňováno.

21. Podle navrhovatelky tento stav trval až do valné hromady konané dne 5. srpna 2003. Na tuto valnou hromadu nebyl vpuštěn zástupce NTI s odůvodněním, že zatímní list byl vydán před právní mocí usnesení o zápisu zvýšení základního kapitálu společnosti do obchodního rejstříku. Člen představenstva [jméno FO] k tomuto závěru dospěl při nahlédnutí do rejstříkového spisu poté, co na daném usnesení nenalezl doložku právní moci ani doručenku od společnosti. Proto podal za společnost odvolání, které bylo později zamítnuto. Tato mylná argumentace se ovšem stala nástrojem pro násilné převzetí společnosti. Ignorace navrhovatelky - jako akcionáře společnosti - pod vlivem současné ovládající osoby pokračuje.

22. Stran fakticity vnesení nepeněžitého vkladu do společnosti navrhovatelka uvádí, že licenci k technologii MinitChargerTM NTI společnosti nesporně poskytla a společnost ji dlouhou dobu využívala. Navrhovatelce je známo, že byla použita při výrobě akumulátoru Sigma, který se dnes již nevyrábí, ale navrhovatelka jej dohledala na internetové stránce Eurotechnik v sekci bazar (nabíječe Eprona Sigma D400G80/130Brg a D400G48/300Brg) k tomu přikládá snímky obrazovky, a to i k tomu, že na internetových stránkách společnosti dohledala popis nabíječe ONBOARD s návodem na použití, v němž je uvedena nabíjecí charakteristika IUIa (s měřením Minicharger a u nabíječe Delta 3500 E230G 48/45 Br je uvedena nabíjecí charakteristika IUIa/MinichargerTm. Na internetových stránkách www.adhesia.cz/design/siebert navrhovatelka dohledala, že [jméno FO] měl v letech 1994 a 1995 pracovat na tvarovém řešení nabíječek Minit Charger pro firmu [právnická osoba]. Dále navrhovatelka soudu prvního stupně předložila fotografie z projektu [právnická osoba] Paměti národa, jež se týkají [právnická osoba], jakožto osoby prezentující navrhovatelku, včetně fotografie s popisem „první prototyp rychlonabíječe MinitCharger „Sigma“ v úřadovnách [Anonymizováno] […]“. Práva poskytovaná s danou licencí společnost do dnešního dne má a využívá je v ČR i EU, jak vyplývá z internetových stránek společnosti, z nichž navrhovatelka v podání cituje.

23. Závěr soudu prvního stupně o promlčení práva společnosti požadovat vnesení nepeněžitého vkladu odpovídá závěrům rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2009, sp. zn. 29 Cdo 1553/2007, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2011, sp. zn. 29 Cdo 631/2010. Navrhovatelka neuznává, že by nedošlo k vnesení daného nepeněžitého vkladu do společnosti. Ale i pokud by tomu tak nebylo, došlo k promlčení práva společnosti jeho vnesení požadovat a navrhovatele již nelze z tohoto důvodu ze společnosti vyloučit. Vyplývá to z doslovného znění § 609 o. z., podle kterého nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Případné rozhodnutí o vyloučení nemůže způsobit předvídané právní následky, jak uvádí komentářová literatura, na kterou odkazuje soud prvního stupně, podle níž „Dojde-li k promlčení závazku splnit vkladovou povinnost, není již dlužník povinen tuto povinnost plnit. Proto jej po promlčení tohoto závazku nelze ani vyloučit ze společnosti v rámci kadučního řízení či rozhodnutím soudu ani proti němu uplatňovat jiné zákonem či společenskou smlouvou předvídané sankce […].“ (HURYCHOVÁ, Klára, Petr TOMÁŠEK a Michael ZVÁRA. Obchodní korporace v judikatuře českých a zahraničních soudů. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2016, ISBN 978-80-246-3500-2., str. 72).

24. Závěrem navrhovatelka zdůrazňuje, že více než 10 let bylo s NTI a následně navrhovatelkou ze strany společnosti jednáno jako s akcionářem a vnesení nepeněžitého vkladu bylo opakovaně potvrzováno. Navrhovatelka poukazuje zejména na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. ledna 2016, sp. zn. 29 Cdo 2639/2014, podle něhož „Podíl na akciové společnosti, která nevydala akcie, ačkoliv byl jejich emisní kurs zcela splacen, je možné vydržet za analogického použití úpravy vydržení věcí movitých (§ 134 obč. zák.)“.

25. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 25. ledna 2021, č. j. 14 Cmo 190/2019-482, ve znění usnesení ze dne 30. března 2021, č. j. 14 Cmo 190/2019-504, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a společnosti uložil povinnost zaplatit navrhovatelce na náhradě nákladů odvolacího řízení 12 342 Kč (výrok II.).

26. K dovolání společnosti Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. června 2024, sp. zn. 27 Cdo 1606/2022, v předchozím odstavci uvedené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

27. Nejvyšší soud k použité právní úpravě vyložil, že s ohledem na skutkové okolnosti projednávané věci je na místě ohledně závazku ke splacení emisního kursu akcií a promlčení práva akciové společnosti na splnění vkladové povinnosti vycházet z právních předpisů účinných v době převzetí závazku ke splacení emisního kursu, tj. z obchodního zákoníku ve znění účinném do 28. listopadu 1993. Ohledně posouzení povahy druhého ZL je třeba vyjít z právní úpravy účinné v době jeho vydání, tj. z obchodního zákoníku ve znění účinném do 29. května 1996. A ohledně vyloučení navrhovatelky ze společnosti pro prodlení s plněním vkladové povinnosti je na místě aplikovat právní úpravu účinnou v době daného rozhodnutí představenstva, tj. zákon o obchodních korporacích ve znění účinném do 31. prosince 2020.

28. Podle Nejvyššího soudu soudy obou stupňů (implicitně) vycházely z toho, že přezkum rozhodnutí představenstva o vyloučení akcionářky (navrhovatelky) ze společnosti se řídí obdobným režimem, jako za účinnosti obchodního zákoníku. Platnost tohoto rozhodnutí tak správně posuzovaly jako předběžnou otázku v tomto řízení (což v režimu zavedeném s účinností od 1. 1. 2021 novelou zákona o obchodních korporacích provedenou zákonem č. 33/2020 Sb. zapovídá úprava § 430 odst. 1 z. o. k., která rozhodnutí o vyloučení akcionáře ze společnosti zařadila výslovně mezi rozhodnutí přezkoumávaná v režimu § 428 o. z.).

29. Dále Nejvyšší soud dovodil, že smysl a účel vkladové povinnosti akcionáře vyžaduje, aby se právo akciové společnosti na její splnění nepromlčovalo. Nepromlčuje-li se právo akciové společnosti na splnění vkladové povinnosti akcionáře, trvá i právo společnosti vyloučit akcionáře, který je se splacením emisního kursu v prodlení, neboť kaduční řízení umožňuje společnosti buď přinutit akcionáře ke splnění vkladové povinnosti, nebo (prostřednictvím vyloučení akcionáře a navazujících kroků; srov. § 346 odst. 2 z. o. k.) vyřešit (shora popsané) nepříznivé důsledky prodlení akcionáře se splněním vkladové povinnosti, aniž by společnost musela vymáhat její splnění soudní cestou.

30. Splatila-li NTI emisní kurs akcií, pak listina, druhý ZL vydaný po tomto splacení není zatímním listem (cenným papírem na řad, představujícím účast v akciové společnosti). Účast NTI v akciové společnosti byla stále vtělena do původně vydaného (prvního) zatímního listu a měla jím být převáděna.

31. Nejvyšší soud dodává, že s ohledem na specifické okolnosti projednávané věci, v níž sama společnost zapříčinila vydáním druhého ZL tuto nepřehlednou situaci, a kdy sama společnost po mnoho let zřejmě jednala s navrhovatelkou jakožto s akcionářkou (jež nabyla účast od NTI), je pravděpodobné, že navrhovatelka, ač účast nabývala prostřednictvím k tomu nezpůsobilé listiny (druhého ZL), tuto účast (v „podobě“ nesplacených či nevydaných akcií) nabyla nejpozději vydržením. Pro posouzení této otázky však Nejvyšší soud nemá dostatečný skutkový podklad.

32. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na plné znění odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu.

33. Odvolací soud se nejprve znovu zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného usnesení soudu prvního stupně vznesenou odvolatelkou. A dospěl k tomu, že nemá důvod se odchýlit od závěru uvedeného v rozhodnutí zrušeném dovolacím soudem, tedy že usnesení soudu prvního stupně netrpí namítanou vadou spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti. K tomu lze z bohaté soudní judikatury odkázat např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž Nejvyšší soud zformuloval a odůvodnil závěr, podle něhož „Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu odvolání - na újmu uplatnění práv odvolatele.“ V poměrech projednávané věci je z toho, jak soud prvního stupně zformuloval výrok přezkoumávaného usnesení, jak usnesení co do tvrzení účastníků řízení, skutkových i právních závěrů odůvodnil, jasné, jakými úvahami se soud prvního stupně řídil a k jakým závěrům jej tyto úvahy vedly. Případné dílčí argumentační či formulační nedostatky nebránily společnosti v podání odvolání. Tohoto práva odvolatelka využila a v odvolání se zcela zřetelně a obsáhle vymezuje proti závěrům soudu prvního stupně. I to svědčí o tom, že usnesení soudu prvního stupně je přezkoumatelné.

34. Odvolací soud tedy přezkoumal usnesení soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že neobstojí s ohledem na níže uvedené důvody navazující na shora uvedené závěry Nejvyššího soudu.

35. Nicméně, odvolací soud opakuje, že v poměrech projednávané věci není ani nyní na místě případné očekávání vyřešení sporných vztahů mezi navrhovatelkou a společností v jejich plné šíři a zodpovězení všech mezi nimi sporných otázek. S ohledem na uplatněný nárok může být v tomto řízení závazným způsobem vyřešena jen otázka platnosti či neplatnosti daných usnesení valné hromady. V tomto řízení řešené předběžné otázky jsou řešeny jen pro účely tohoto řízení.

36. Odvolací soud ujišťuje i nyní, že se se důkladně seznámil se spisovým materiálem, včetně rejstříkového spisu B 591 vedeného nyní ohledně společnosti soudem prvního stupně (v něm přitom nalezl v privatizačním projektu volně založenou doručenku od usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 23. listopadu 1993, č. j. Firm 12355/93, Rg. B 591 - 34, jímž bylo rozhodnuto /mimo jiné/ o zápisu zvýšení základního jmění společnosti na 75 759 000 Kč do obchodního rejstříku. Je tedy jisté, že toto usnesení bylo doručeno právní zástupkyni společnosti [tituly před jménem] [jméno FO], komerční právničce v [adresa], dne 24. listopadu 1993). Společnost není univerzálním právním nástupcem státního podniku. Společnost vznikla zápisem do obchodního rejstříku dne 1. května 1992, poté, co byla založena rozhodnutím [právnická osoba]. Jistě, podle čl. III. zakladatelské listiny na společnost přešel majetek státního podniku vymezený privatizačním projektem ve výši základního jmění společnosti 42 935 000 Kč, tím ale ještě nebylo založeno její univerzální právní nástupnictví. Univerzální právní nástupnictví vylučuje bez dalšího skutečnost, že státní podnik zanikl až výmazem z obchodního rejstříku dne 30. dubna 1995.

37. V řízení dosud nebyla soudem prvního stupně (ani odvolacím soudem) řešena možnost Nejvyšším soudem naznačeného vydržení účasti navrhovatelky ve společnosti (v „podobě“ nesplacených či nevydaných akcií) a nezbude, než v průběhu dalšího řízení zjednat v tomto směru nápravu.

38. Pro případ, že by nebylo možné uzavřít, že navrhovatelka nabyla účast ve společnosti nejpozději vydržením, bylo by nutné se znovu - i s ohledem na shora uvedenou odvolací argumentaci společnosti - zabývat převodem účasti ve společnosti z NTI na navrhovatelku.

39. A s ohledem na Nejvyšším soudem nově dovozenou nepromlčitelnost práva akciové společnosti na splnění vkladové povinnosti akcionáře, trvání práva společnosti na vyloučení akcionáře, který je v prodlení s placením emisního kursu akcií, a Nejvyšším soudem aprobovanou možnost zabývat se jako předběžnou otázkou vyloučením navrhovatelky ze společnosti rozhodnutím představenstva ze dne 25. 10. 2018, je nutné se řádně vypořádat s argumentací a důkazními návrhy účastníků k otázce platnosti tohoto vyloučení. To rovněž soud prvního stupně neučinil. Pouze obecně přitakal námitce navrhovatelky, že její tvrzené vyloučení ze společnosti pro prodlení po více než 25 letech od okamžiku, kdy tak mohla učinit, je zcela v rozporu s dobrými mravy a zásadou „právo přeje bdělým“ a nemůže požívat právní ochrany. Soud prvního stupně svůj závěr blíže neodůvodnil, nezabýval se např. důvody, proč společnost přistoupila k vyloučení po tak dlouhé době, zda a jak v mezidobí s navrhovatelkou tvrzené nesplacení vkladu řešila, jak navrhovatelka i odvolatelka jednaly, neuvádí právní úpravu, o níž svůj závěr opírá. V této podobě je závěr soudu prvního stupně přinejmenším předčasný. Stejně tak se soud prvního stupně nezabýval samotnou důvodností vyloučení navrhovatelky ze společnosti, včetně toho, co konkrétně mělo být předmětem nepeněžitého vkladu, zda, kdy, kým a jakým způsobem měl být a byl nepeněžitý vklad splacen, ani se v této souvislosti nevypořádal s výše namítanou nepravdivostí shora uvedených listin, jimiž bylo potvrzeno splnění vkladové povinnosti.

40. Je třeba mít na zřeteli, že byť k vyloučení došlo až po konání valné hromady, měl by závěr o platném vyloučení navrhovatelky vliv na posouzení její aktivní věcné legitimace v této věci. Navrhovatelka by pak byla povinna doplnit tvrzení a důkazní návrhy k tomu, jaký dopad do jejích práv a povinností (založených jejím tvrzeným dřívějším vztahem ke společnosti) má i nadále dané usnesení valné hromady, případně, jak by bez požadovaného určení bylo ohroženo její právo nebo jak by se bez tohoto určení stalo její postavení nejistým (srov. např. v poměrech společnosti s ručením omezeným usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2023, sp. zn. 27 Cdo 452/2023, a další judikaturu v něm citovanou).

41. Přitom stále platí, že v dosavadním řízení nebyla podle mínění odvolacího soudu dostatečně vyjasněna vazba nevýhradní licence - poskytnuté státnímu podniku za licenční poplatek ve výši 10 mil. Kč podle licenční smlouvy ze dne 11. prosince 1991 a jejího dodatku ze dne 29. června 1993 - k řešenému nepeněžitému vkladu. Specifikace nepeněžitého vkladu v usnesení valné hromady ze dne 29. června 1993 i po doplnění notářského zápisu je jen obecná a odvolací soud v rejstříkovém spisu nedohledal ani odborný odhad, ani pozvánku či oznámení, které se týkají svolání valné hromady s uvedením předmětu a navrhované hodnoty nepeněžitého vkladu, jak předepisoval § 202 odst. 3 obch. zák. ve znění účinném ke dni konání valné hromady. V rejstříkovém spisu odvolací soud nedohledal ani doklad o splacení nepeněžitého vkladu. Na druhé straně tomu, že společnost i rejstříkový soud považovali nepeněžitý vklad za splacený, nasvědčuje při vědomí obsahu § 206 obch. zák. zápis zvýšení základního jmění společnosti do obchodního rejstříku, protože úplné splacení nepeněžitého vkladu již tehdy bylo před takovýmto zápisem povinné. Vyžádá-li si to procesní situace, bude k rozklíčování těchto souvislostí ohledně specifikace a splacení či nesplacení nepeněžitého vkladu skutečně nutné důkladnější skutkové i právní posouzení.

42. S ohledem na shora uvedené nedostatky v dosavadním průběhu řízení, jejichž náprava přesahuje možnosti odvolacího řízení, odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 219a odst. 1 písm. a) a odst. 2, § 221 odst. 1 písm. a/, § 214 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.).

43. V dalším řízení soud prvního stupně vyjde ze shora uvedeného výkladu, bude se procesně korektním způsobem zabývat (mimo jiné) výše uvedenými neřešenými či nedořešenými hmotněprávními otázkami, o věci pak znovu rozhodne a rozhodnutí řádně odůvodní. Současně rozhodne o nákladech řízení před soudy všech stupňů.

44. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. je právní názor odvolacího soudu pro soud prvního stupně závazný.

Poučení