14 Cmo 190/2024 - 251

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Ing. Davida Bokra a soudců JUDr. Michaely Janouškové a JUDr. Ondřeje Kubáta ve věci navrhovatele: [Jméno navrhovatele], narozený [Datum narození navrhovatele] bytem [Adresa navrhovatele] zastoupen advokátem [Jméno advokáta A], [Anonymizováno] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: [Jméno advokáta B]., IČO [IČO advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] zastoupená advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] o vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady ze dne 11. 12. 2017 a o určení, že se na ně hladí, jako nebyla přijata, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2024, č. j. 77 Cm 17/2018-223, takto:

Výrok

I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Navrhovatel je povinen zaplatit společnosti [Jméno advokáta B]. k rukám jejího právního zástupce na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 228 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení.

Odůvodnění

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady společnosti [Jméno advokáta B]. /dále též jen „společnost“/ ze dne 11. 12. 2017 (o změně stanov, odvolání členů představenstva, odvolání členů dozorčí rady - včetně navrhovatele - a volbě nových členů těchto orgánů, poznámka odvolacího soudu) /dále též jen „rozhodnutí akcionáře“/ [výrok I.], zamítl návrh na určení, že se na rozhodnutí akcionáře hledí, jako by nebylo přijato [výrok II.], navrhovateli uložil povinnost zaplatit společnosti na náhradě nákladů řízení částku 53 482 Kč [výrok III.] a rozhodl o vrácení nespotřebované zálohy na náklady důkazu ve výši 3 000 Kč navrhovateli [výrok IV.].

2. Jedná se o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Předchozí zamítavé usnesení soudu prvního stupně ze dne 29. 9. 2020, č. j. 77 Cm 17/2018-93, Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 6. 12. 2021, č. j. 14 Cmo 14/2021-126, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Odvolací soud nejprve přisvědčil soudu prvního stupně v tom, že podle kogentní úpravy v § 269 zákona č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, a § 1103 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen „o. z.“/, se vlastnické právo k cennému papíru na řad převádí rubopisací a předáním.

4. Poté odvolací soud soudu prvního stupně vytkl, že v poměrech projednávané věci bylo na místě se zabývat tvrzením navrhovatele, že akcie společnosti byly emitovány nejdříve v roce 2017 a že navrhovatel své akcie, které měl nabýt na základě smlouvy o bezúplatném převodu od své v té době partnerky [jméno FO], nikdy v listinné podobě neobdržel. Navrhovatel tvrdil, že žádný z akcionářů společnosti do roku 2017 listinnými akciemi nedisponoval a že jejich účast na společnosti byla dokládána zápisem do seznamu akcionářů. Ke svým tvrzením navrhovatel navrhl (mimo jiné) svědecké výpovědi dalšího akcionáře [jméno FO], členky představenstva v rozhodné době [jméno FO] a znalecký posudek k zjištění stáří podpisu na líci akcií. Soud prvního stupně na tvrzení odvolatele nedbal a důkazní návrhy jako nadbytečné neakceptoval. Stejně tak se soud prvního stupně dostatečně nevypořádal s navrhovatelem tvrzenou skutečností, že společnost navrhovatele za akcionáře považovala přinejmenším k 13. 1. 2016, což navrhovatel prokazoval mimo jiné zápisem z valné hromady společnosti a presenční listinou akcionářů. Tvrdil-li navrhovatel, že byl akcionářem společnosti též k 13. 1. 2016, že společnost v té době ještě nevydala listinné akcie, že jeho vlastnictví akcií bylo prokazováno výlučně seznamem akcionářů a že své akcie na [jméno FO] nikdy nepřevedl, pak je přinejmenším předčasný závěr soudu prvního stupně, že vlastnictví akcií byl navrhovatel povinen prokázat toliko jejich předložením, což neučinil. Pro případ, že by bylo skutečně prokázáno tvrzení odvolatele o emisi akcií až v průběhu roku 2017, přestože byl jejich emisní kurs zcela splacen, bylo by třeba zvážit aplikaci úpravy převodu nevydaných akcií v § 256 a navazujících ustanoveních z. o. k.

5. Takže odvolací uložil soud soudu prvního stupně věc znovu projednat, vypořádat se řádně s tvrzeními navrhovatele i jeho důkazními návrhy (případně aby soud sám provedl i další důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu) a věc znovu právně posoudit (včetně zvážení toho, v jakém časovém znění příslušná ustanovení zákona na projednávanou věc dopadají).

6. Soud prvního stupně v dalším řízení podle odůvodnění nyní předkládaného usnesení dospěl k těmto závěrům: - podle notářského zápisu NZ 35/2012 sepsaného dne 25. 1. 2012 [jméno FO], notářem v Praze /dále jen „[Anonymizováno]“/, byli u založení společnosti [tituly před jménem] [jméno FO], JUDr. [jméno FO], [jméno FO] a navrhovatel, akcionáři se stali [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], každý nabyl 50 ks akcií na jméno v listinné podobě; - i při konání valné hromady 22. 7. 2015 byl notáři předložen seznam akcionářů vyhotovený [tituly před jménem] [jméno FO], který za akcionáře označuje [tituly před jménem] [jméno FO] s akciemi č. 1-50 a [tituly před jménem] [jméno FO] s akciemi č. 51-100; - podle čl. 3 stanov byly akcie kótované a volně převoditelné rubopisem; - ohledně předsedkyní představenstva [jméno FO] provedenému zápisu navrhovatele do seznamu akcionářů k 13. 1. 2016 platí dle § 265 odst. 1 z. o. k. vyvratitelná právní domněnka, že osoby zapsané v seznamu, tedy i navrhovatel, jsou k uvedenému dni akcionáři společnosti. Proto také notář osvědčil konání valné hromady dne 14. 1. 2016 za účasti a pod vedením navrhovatele. Tyto skutečnosti ale neprokazují, že navrhovatel byl akcionářem ke dni konání předmětné valné hromady 11. 12. 2017. Podle notářského zápisu NZ 912/2017, sepsaného dne 11. 12. 2017 [tituly před jménem] [jméno FO], notářkou v [adresa], byla akcionářská struktura společnosti doložena seznamem akcionářů s uvedením toliko [tituly před jménem] [jméno FO] se 100 ks listinných akcií na ni řádně rubopisovaných - v počtu 50 ks [tituly před jménem] [jméno FO] a ve stejném počtu [tituly před jménem] [jméno FO]. [tituly před jménem] [jméno FO] dle § 256 odst. 1 a § 269 z. o. k. prokázala své postavení jediné akcionářky společnosti; - k prokázání nevydání akcií společnosti k 22. 12. 2015 navrhovatel navrhl důkazy - výslechem dalšího akcionáře [tituly před jménem] [jméno FO], výslechem tehdejší místopředsedkyně představenstva [tituly před jménem] [jméno FO], výslechem [jméno FO], člena dozorčí rady a znaleckým posudkem na stanovení stáří podpisu na soudu předložených akciích; - [jméno FO] odmítl vypovídat s poukazem na advokátní mlčenlivost, které nebyl zbaven, přičemž z důkazů vyplynulo, že jeho advokátní kancelář skutečně poskytovala společnosti právní pomoc při organizaci valné hromady konané dne 14. 1. 2016; - [jméno FO] uvedla, že sice působila v Praze, ale má za to, že společnost akcie vydala, neboť je to uvedeno ve stanovách, avšak nikdy je neviděla; - akcie neviděl ani člen dozorčí rady [jméno FO], který se o chod společnosti nijak nezajímal; - takže tvrzení navrhovatele o nevydání akcií v roce 2012, resp. k 22. 12. 2015, či jejich emisi až v roce 2017, shora uvedené osoby nepotvrdily; - a posudek na stanovení stáří akcií a podpisu předsedkyně představenstva nebylo možné provést s ohledem na vydání hromadných akcií. Sice tímto postupem zmařila provedení znaleckého posudku, ale na druhou stranu lze poukázat na obecně známou nízkou průkaznost takového posudku, pokud se týká posouzení stáří v řádu několika málo let; - skutečnost, že společnost listinné akcie vydala již na počátku své existence v roce 2012, vyplývá i z výslechu předsedkyně představenstva a akcionářky [tituly před jménem] [jméno FO] a z výpovědi místopředsedkyně [tituly před jménem] [jméno FO], která sice akcie neviděla, ale má za to, že emitovány byly, neboť společnost tuto skutečnost uváděla i ve stanovách. Akcie s datem emise 26. 3. 2012 byly v kopii i v originále předloženy soudu. I ve smlouvě o bezúplatném převodu akcií navrhovatel potvrzuje, že převzal 25 ks akcií v listinné podobě. To potvrdil i ve smlouvě uzavřené s [tituly před jménem] [jméno FO] dne 18. 10. 2017; - navrhovateli jako předsedovi dozorčí rady měly být skutečnosti ohledně akcií společnosti známy (§ 447 z. o. k.), stejně tak mu musela být známa úprava způsobu převodu akcií ve stanovách. Soud mu neuvěřil, že jako právní laik důvěřoval [tituly před jménem] [jméno FO], že k převodu akcií dojde již na základě smlouvy. [jméno FO] vypověděl, že se s navrhovatelem znal již ze společnosti [právnická osoba]., kde navrhovatel působil jako obchodní ředitel, a že jej navrhovatel spolu s partnerkou [jméno FO] přemluvili na členství v dozorčí radě společnosti, kde od počátku existence společnosti působil i navrhovatel a svědka informoval o podnikání společnosti. Konečně, navrhovatel řídil valnou hromadu společnosti konanou dne 14. 1. 2016. Tedy navrhovatel se v různých pozicích pohyboval v akciových společnostech po mnoho let, musely mu tak být známy poměry ve společnosti stran akcií i způsobu jejich převodu; - soud uvěřil výpovědi [jméno FO], bývalé partnerky navrhovatele a matky jejich společného dítěte, že smlouvu o převodu akcií ze dne 22. 12. 2015 /dále též jen „smlouva“/, která je obsahově (vyjma úplaty) totožná se smlouvou uzavřenou mezi navrhovatelem a [jméno FO] pod nátlakem navrhovatele v době neshod o péči o jejich v té době tříletou dceru, a to ačkoliv jí musel být znám obsah stanov i forma akcií společnosti; - sám navrhovatel neměl ani na počátku tohoto řízení jasno, kolik akcií vlastní a jakým způsobem je nabyl, když v návrhu tvrdil, že je vlastníkem 40 ks akcií na jméno, z nichž 25 ks měl nabýt od [tituly před jménem] [jméno FO] a 15 ks od [tituly před jménem] [jméno FO], avšak tvrzení o počtu akcií nabytých od [tituly před jménem] [jméno FO] později opravil; - tvrzení, že akcie byly vydány až v roce 2017 po splacení emisního kurzu, bylo vyvráceno zápisem z valné hromady 14.1.2016, kde sám navrhovatel uváděl, že emisní kurz akcií je zcela splacen. - na místě je závěr, že společnost měla k 22. 12. 2015 emitované akcie na jméno v listinné podobě, převoditelné podle § 269 odst. 1 z. o. k. rubopisací. Opačná tvrzení navrhovatele v řízení nebyla prokázána. Navrhovateli nesvědčil rubopis na daných 25 ks akciích, takže je třeba vyjít z toho, že se navzdory smlouvě nestal akcionářem společnosti; - tím byla současně vyvrácena domněnka správnosti seznamu akcionářů z 13. 1. 2016; - v řízení tedy nebyla prokázána navrhovatelova aktivní věcná legitimace dle § 428 odst. 1 z. o. k. z titulu postavení akcionáře společnosti; - pokud se navrhovatel domáhal přezkumu týchž usnesení jako předseda dozorčí rady s odůvodněním, že s ním nebylo jednáno jako s akcionářem, pak tento důvod není ve vztahu k jeho odvolání z funkce předsedy dozorčí rady relevantní. Na členství v orgánu společnosti není právní nárok, takové rozhodnutí je plně v působnosti valné hromady (čl. 5 odst. 2 písm. e/ stanov a § 421 odst. 2 písm. f/ z. o. k.); - nicotnost rozhodnutí akcionáře navrhovatel dovozuje z toho, že bylo přijato osobou neoprávněnou, tj. jediným akcionářem namísto valné hromady. V řízení navrhovatel neprokázal, že by byl k 11. 12. 2017 akcionářem společnosti, naopak bylo prokázáno, že jediným akcionářem byla k tomuto dni [tituly před jménem] [jméno FO]. Byla tak oprávněná v působnosti valné hromady (§ 421 odst. 2 z. o. k.) přijmout rozhodnutí akcionáře. To není neurčité ani nesrozumitelné. Proto není dán důvod k vyslovení jeho „nicotnosti“; - neshledal-li soud důvody neplatnosti rozhodnutí akcionáře dle § 428 z. o. k. ani jeho „nicotnost“ dle § 90 odst. 1 z. ř. s, nezbylo než návrh jako nedůvodný zamítnout.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř., § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních /dále jen „z. ř. s.“/, a příslušná ustanovení vyhlášky č.177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), úspěchem společnosti v řízení. Té náleží vůči navrhovateli náhrada nákladů řízení v rozsahu odměny advokáta za 13 úkonů právní služby (ty soud blíže specifikuje) po 3 100 Kč, 13 paušálních náhrad po 300 Kč a 21 % DPH ve výši 9 282 Kč.

8. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že návrhu vyhoví a vysloví neplatnost rozhodnutí akcionáře.

9. Odvolatel soudu prvního stupně vytýká nesprávná skutková zjištění a z toho plynoucí nesprávné právní posouzení doby emise akcií společnosti. Závěry soudu prvního stupně jsou nepřiléhavé, nepřesvědčivé a tendenční. Podle soudu prvního stupně svědčí pro vydání akcií nejpozději k 22. 12. 2015: (i) znění stanov společnosti, podmiňující jejich převod rubopisem akcí, (ii) skutečnost, že listinné akcie byly předloženy nejprve notáři k úschově dne 11. 12. 2017 a posléze též soudu, včetně řádné rubopisace na [tituly před jménem] [jméno FO], (iii) skutečnost, že sám navrhovatel ve smlouvě konstatoval jejich převzetí, (iv) prohlášení navrhovatele v zápisu z jednání valné hromady konané dne 14. 1. 2016, v němž prohlásil, že emisní kurz akcií byl zcela splacen, (v) obsah účastnického výslechu [tituly před jménem] [jméno FO] a svědeckého výslechu [tituly před jménem] [jméno FO].

10. Závěr, že fyzickou existenci akcí společnosti nejpozději k 22. 12. 2015 mají prokazovat stanovy společnosti, je podle odvolatele absurdní. Stanovy tvoří podzákonný normativní systém, který ale je přirozeně odtržen od faktické reality. Znění stanov dost dobře nemůže být (ani nepřímým) důkazem o tom, zda se jakákoliv právně relevantní skutečnost stala či nikoliv, natožpak kdy. Ve stanovách uvedená podmíněnost převodu akcií rubopisací nemůže být pro věc podstatná, když jde jen o zopakování kogentní zákonné normy.

11. Podle odvolatele skutečnost, že listinné akcie byly předloženy nejprve notáři k úschově dne 11. 12. 2017 a posléze též nalézacímu soudu (včetně řádné rubopisace na [tituly před jménem] [jméno FO]), neprokazuje nic jiného, než že akcie společnosti (včetně akcií převedených na navrhovatele v prosinci 2015) fyzicky existovaly nejpozději k 11. 12. 2017. Tato skutečnost nevypovídá nic o fyzické existenci akcí v předchozím období, tj. ani k 22. 12. 2015.

12. Odvolatel nesporuje, že v čl. II. odst. 3 smlouvy ze dne 22. 12. 2015 je ujednáno, že při podpisu smlouvy předal převodce nabyvateli všech 25 kusů řádně rubopisovaných akcií. Tato formulace však odporuje skutečnosti a je důsledkem toho, že tehdy právně nezastoupený navrhovatel stáhl, vyplnil a použil jednoduchý vzor smlouvy o převodu akcií stažený z internetu, aniž se blíže zabýval jeho dalším obsahem. To ovšem neznamená, že rubopis a předání listinných akcií při uzavření smlouvy neočekával. Nicméně, nedošlo k němu. Je neuvěřitelné, že soud na jednu stranu posoudil účastnický výslech [tituly před jménem] [jméno FO] jako věrohodný, na druhou stranu nepřihlédl k jejímu jednoznačnému prohlášení, že smlouvu podepsala, ale navrhovateli žádné akcie nepředala. V rozporu s tím pak soud vzal text smlouvy jako jeden z důkazů o fyzické existenci akcí k 22. 12. 2015, přestože obě smluvní strany shodně uvedly, že k předání akcií nedošlo.

13. Nepřesvědčivé a nadto právně problematické je klást k tíži odvolatele jeho prohlášení v zápisu z valné hromady společnosti ze dne 14. 1. 2016, že emisní kurz akcií byl plně splacen. Šlo o konstatování objektivní skutečnosti, která se podává již ze zápisu společnosti do obchodního rejstříku. Splacení emisního kurzu a vydání listinných akcií jsou dvě samostatné a nepodmíněné skutečnosti. Splacení emisního kurzu není důkazem o vydání akcií, jak vyplývá mj. z klíčového ustanovení § 256 odst. 3 z. o. k., které dopadá na situace, kdy je akcie nebyla vydána, přestože byl splacen emisní kurz.

14. Odvolateli není jasné, jak soud prvního stupně dospěl k závěru, že existenci emitovaných akcií nejpozději ke dni uzavření smlouvy prokazuje mj. výslech svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. Ta totiž (nepřesvědčivě a chaoticky) uvedla jen to, že akcie nikdy neviděla, ale má za to, že evidovány byly, neboť společnost tuto skutečnost uváděla i ve stanovách. [tituly před jménem] [jméno FO] byla od vzniku společnosti místopředsedkyní představenstva, přesto nedokázala odpovědět na dotaz, kdy a jakou formou byly akcie společnosti vydány, pouze neurčitě odkázala na notářský zápis. Vydání listinných akcií pouze „předpokládá“, ovšem nikdy je neviděla. To ovšem podporuje argumentaci odvolatele, že listinné akcie k 22. 12. 2015 neexistovaly. Svědkyně nepřesvědčivě popřela akcionářskou účast navrhovatele ve společnosti, ale nebyla schopná se vyjádřit (a vysvětlit), proč notářský zápis ze 14. 1. 2016 uvádí účast navrhovatele na valné hromadě, resp. časově zmateně se domnívá, že k těmto změnám došlo až po jejím odchodu ze společnosti. NZ 35/2012 pak přímo vyvrací její tvrzení, že u založení společnosti byl pouze její manžel [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Výpověď [jméno FO] neprokazuje vydání listinných akcií již po založení společnosti v roce 2012. Závěr je spíše opačný.

15. Podle odvolatele stejný závěr vyplývá z účastnické výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud její výpověď označil za věrohodnou, ale není zřejmé, jak se vypořádal s níže uvedenými rozpory a s tím, že její funkce předsedkyně představenstva automaticky snižuje důkazní hodnotu její výpovědi. Je s podivem, že jako osoba, která ve společnosti vedla seznam akcionářů, vypověděla, že jí není známo, kde aktuálně akcie jsou, čímž naprosto popřela výměnu akcií za hromadné listiny v roce 2022 (neví, že by o tom mělo představenstvo rozhodnout, ani to, že by nějakou hromadnou listinu podepisovala). Pouze neurčitě uvedla, že „má za to“, že akcie byly vydány již při založení společnosti, ale nevzpomněla si, kdo kdy a kde je tiskl, jen odkázala na [tituly před jménem] [jméno FO] a uvedla, že „vypadaly tak, jak mají vypadat“. Neuvěřitelné je i to, že i přes její postavení ve společnosti uvedla, že jí není nic známo o tom, že by navrhovatel v řízení vznesl požadavek na provedení důkazu znaleckým posudkem ke stáří akcí. Označení navrhovatele coby akcionáře v rozsahu 25% podílu na základním kapitálu společnosti, stejně jako jeho účast na valné hromadě konané dne 14. 1. 2016, [tituly před jménem] [jméno FO] označila flegmaticky a neuvěřitelně za „chybu“, kterou později „napravila“. Soud si z její výpovědi tendenčně vybral jen některé pasáže, označil je za věrohodné a použil je k tíži odvolatele. Stejně tak odvolatel nerozumí důrazu soudu na část výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] o tom, že smlouvu uzavřela pod nátlakem navrhovatele v souvislosti s jejich sporem o dceru a v pro ni tíživém období. Soud si tyto skutečnosti žádným způsobem neověřoval, neprováděl k tomu dokazování. Jinak by totiž zjistil, že v době uzavření smlouvy již byl spor o dceru ukončen dohodou a navrhovatel byl více než rok ženatý s jinou ženou. Stran jednání [tituly před jménem] [jméno FO] lze bezpečně učinit jediný závěr, a to že závažně porušila smlouvu, kterou dobrovolně uzavřela, jednala nepoctivě (§ 6 odst. 2 o. z.) a zneužila dobré víry navrhovatele, že na něj akcie platně převede, a i kdyby ke dni uzavření smlouvy nebyly vydány, že z pozice své funkce zajistí jejich vydání a rubopisaci na navrhovatele (§ 7 o. z.). V tom odvolatele spatřuje tendenční rozhodování nalézacího soudu, který kárá navrhovatele, že si neohlídal rubopis a předání listinných akcií, místo aby se zabýval nepoctivostí a zjevným zneužitím práva převodkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud pak celou situaci interpretoval v neprospěch odvolatele.

16. Odvolatel zdůrazňuje mimořádnou procesní nepoctivost společnosti, která ve spolupráci s (tvrzenou jedinou) akcionářkou [tituly před jménem] [jméno FO] v bezprostřední časové a věcné souvislosti s vydáním a doručením zrušovacího usnesení odvolacího soudu ze dne 6. 12. 2021, č. j. 14 Cmo 14/2021-126, nechala zničit 100 kusů listinných akcií a nahradila je 2 hromadnými akciemi, čímž zmařila provedení navrhovatelem již dříve označeného důkazu znaleckým posudkem ke zjištění stáří podpisu na akcích. Nalézací soud z toho pro společnost nejenže nevyvodil žádné procesní důsledky, dokonce její jednání shora uvedeným způsobem relativizuje. S tím však odvolatel nesouhlasí. Je přesvědčen, že znalec by byl schopen vcelku spolehlivě zodpovědět na otázku, zda byly akcie podepsány v roce 2012 či v roce 2017. Přitom šlo o jediný přímý důkaz (ne)existence akcí k nějakému datu či období.

17. Závěry soudu prvního stupně jsou pro odvolatele překvapivé též s ohledem na to, že soud v průběhu dokazování poukázal na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu v otázce informačního deficitu zjevnou např. z rozsudku ze dne 16. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 883/2010. Soud seznal, že navrhovatel trpí informačním deficitem ve vztahu k otázce, kdy, kde a jakým způsobem byly akcie společnosti vydány. Tyto skutečnosti může z povahy věci objasnit výlučně společnost. Proto poté, co navrhovatel přednesl opěrné body skutkového stavu, nastoupila vysvětlovací povinnost protistrany, tj. společnosti, čemu též odpovídalo opakované poučení společnosti soudem podle § 118 a odst. 1 a 3 o. s. ř. Navrhovatel je ovšem přesvědčen, že společnost tuto informační povinnost nesplnila, což podle zmíněné rozhodovací praxe mělo „mít za následek hodnocení důkazů v neprospěch strany, která vysvětlovací povinnost nesplnila“. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí ovšem nevyplývá, že by soud se založenou informační povinností společnosti jakkoliv pracoval a vyhodnocovaly její splnění. Provedené důkazy podle přesvědčení odvolatele neprokazují tvrzení společnosti, že akcie byly vydány po jejím založení v roce 2012. I kdyby provedené důkazy jasně neprokázaly tvrzení navrhovatele, měl soud v souladu s teorií informačního deficitu a svými výzvami adresovanými společnosti hodnotit provedené důkazy ve prospěch navrhovatele tak, že společnost informační povinnost nesplnila.

18. Odvolatel se v řízení domáhá spravedlivého uspořádání vztahů (srov. I. ÚS 170/11). Odvolatel byl uveden v seznamu akcionářů ze dne 13. 1. 2016 a správně mu byla umožněna účast na valné hromadě společnosti konané 14. 1. 2016, aniž by kdokoliv tvrdil, natož prokazoval, že by v období od 14. 1. 2016 do 11. 12. 2017 postavení akcionáře pozbyl. Proto byl aktivně legitimován k podání návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí akcionáře, a proto je návrh důvodný.

19. Společnost navrhla, aby odvolací soud odvoláním napadené usnesení potvrdil.

20. Společnost argumentuje tím, že z žádného z provedených důkazů nevyplynul závěr, že by akcie společnosti nebyly emitovány v souvislosti s jejím založením, jak jsou ostatně datovány. Přitom akcie byly soudu předloženy k důkazu a soud je měl možnost k návrhu navrhovatele zkoumat již od počátku řízení. Soud v odůvodnění usnesení řádně popsal provedené důkazy a dospěl k jednoznačnému závěru o emisi akcií již při založení společnosti. Tento závěr důkladně odůvodnil zejména v bodech 18-20 odůvodnění usnesení. Emise akcií při založení společnosti byla prokázána mimo jiné datem na předložených akcích, „společenskou smlouvou“ z období založení společnosti, seznamem akcionářů z 22. 7. 2015, účastnickým výslechem předsedkyně představenstva [tituly před jménem] [jméno FO], výslechem [tituly před jménem] [jméno FO], textem smlouvy o bezúplatném převodu akcií, jakož i dalšími důkazy.

21. Podle společnosti mohou být důkazem ve smyslu § 125 o. s. ř. i stanovy společnosti jakožto zakladatelské právní jednání. Provedením stanov k důkazu a jejich hodnocením soud nepochybil. Úschovu akcií v roce 2017 soud pouze dával do kontextu ostatních důkazů a není pravdou, že by pouze na tomto důkazu založil závěr o existenci akcí účastníka v roce 2015. Hodnocení tohoto důkazu odvolatel vytrhl z kontextu. Navrhovatel připouští, že se jednalo o jím předložený a tvořený návrh smlouvy, což samo o sobě prokazuje znalost navrhovatele o existenci akcí, navíc je s podivem, že pokud očekával rubopisaci a předání akcií, jak uvádí v odvolání, nikdy se toho nedomáhal. Navíc svým tvrzeným očekáváním předání akcií pouze potvrzuje svoji vědomost o jejich existenci. Obsah zápisu z valné hromady ze dne 14. 1. 2016 soud pouze dává na více místech do kontextu uceleného děje věci a navrhovatelem uváděná argumentace není přiléhavá a neodpovídá ani textu usnesení ani hodnocení daného důkazu soudem. Soud nedovozuje ze samotného splacení emisního kurzu automaticky existenci akcí.

22. Také závěry soudu prvního stupně učiněné z výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] podle mínění společnosti obstojí. Svědkyně sice neměla akcie ve své dispozici, jak konstatuje, nicméně s ohledem na její funkci místopředsedkyně představenstva měla povědomí o existenci akcií, a to ve výpovědi vyjádřila. Tvrzení odvolatele o její neznalosti poměrů ve společnosti jsou zavádějící. Navíc její výpověď navrhl sám navrhovatel. Tvrzení navrhovatele o pozdější emisi akcií nebyla podpořena žádným důkazem, který označil, třebaže soud provedl výslechy veškerých navrhovatelem označených osob. Naopak důkazy označené navrhovatelem ve svém souhrnu prokazují emisi akcií již v souvislosti se založením společnosti. Na tom nemůže nic změnit ani vydání hromadných akcií, k čemuž došlo až po prvním rozhodnutí soudu a 4 roky od zahájení sporu, a to na základě rozhodnutí jediné akcionářky společnosti. Akcie byly ještě před jejich přeměnou provedeny k důkazu a nic nebránilo vyhovět dřívějšímu důkaznímu návrhu navrhovatele na zpracování zmíněného znaleckého posudku. Ten však soud shledal nadbytečný, což nemůže jít k tíži společnosti.

23. Společnost dále uvádí, že je plně v gesci soudu hodnotit výslechy z hlediska jejich věrohodnosti a soud neměl s ohledem na průběh a obsah výslechu [jméno FO] jakýkoliv důvod pro její hodnocení jako nevěrohodné. Její výpověď že neví, kde akcie společnosti aktuálně jsou, odpovídá aktuální akcionářské struktuře, kdy nadále žádné akcie společnosti nevlastní. Je nadbytečné se vyjadřovat k další útočné argumentaci odvolatele ohledně výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] vedené jednostrannou hlubokou antipatií navrhovatele. To by přesahovalo rámec nadepsaného řízení.

24. Podle společnosti navrhovatel v řízení zkouší různá tvrzení a důkazní návrhy, aniž bych měl znalost jejich obsahu. Výslechy všech jím navržených osob vedly k prokázání tvrzení společnosti o emisi akcií při založení společnosti. Navrhovatel ani v samotné žalobě a na začátku řízení netvrdil ani neprokazoval pozdní emisi či neexistenci akcií společnosti k okamžiku jejich údajného převodu. S takovým tvrzením přišel zcela účelově až později v řízení. Soud prvního stupně na základě provedených důkazů dospěl ke správným skutkovým zjištěním.

25. Společnost vyhověla výzvám soudu, řádně sdělila svá tvrzení a důkazní návrhy. A i kdyby se tak nestalo, což společnost odmítá, nebylo možné přikročit k přenesení důkazního břemene na společnost. Je to nadále navrhovatel, kdo měl prokázat tvrzení, kterých se dovolává, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 440/2013, podle něhož „obecně platí, že nepodaří-li se ani postupem podle § 129 odst. 2 o. s. ř. listiny opatřit, není negativním následkem porušení ediční povinnosti stranou, která nese důkazní břemeno, obrácení důkazního břemene“. Soud provedené důkazy řádně zhodnotil a dospěl k závěru, který je pro navrhovatele nepříznivý.

26. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolateli se věcnou správnost rozhodnutí soudu prvního stupně zpochybnit nepodařilo. Soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, v rozhodujících bodech lze přisvědčit jeho skutkovým i právním závěrům.

27. Odvolací soud navazuje na své předchozí usnesení ze dne 6. 12. 2021, č. j. 14 Cmo 14/2021-126, na které v plném rozsahu odkazuje, a připomíná, že v poměrech projednávané věci klíčovou předběžnou otázkou je, zda navrhovatel nabyl od [tituly před jménem] [jméno FO] na základě tvrzeného právního jednání realizovaného 2. 12. 2015 25 akcií společnosti. K zodpovězení této otázky bylo třeba postavit najisto, zda v té době společnost měla vydané listinné akcie či nikoliv. Tato skutečnost je určující pro právní režim převodu akcií. Buď byl podle § 269 z. o. k. a § 1103 odst. 2 o. z. nutný rubopis a předání akcií, nebo bylo namístě aplikovat úpravu převodu nevydaných akcií podle § 256 a násl. z. o. k.

28. Odvolací soud znovu zdůrazňuje, že pokud společnost měla k 2. 12. 2015 emitované listinné akcie a k převodu zamýšlené akcie přesto nebyly na navrhovatele ze strany [tituly před jménem] [jméno FO] rubopisovány, nebyl převod platně dovršen a navrhovatel se nestal vlastníkem těchto akcií a akcionářem společnosti. Ani pozdější (dočasný) zápis navrhovatele do seznamu akcionářů ze dne 13. 1. 2016, ani jeho (ojedinělá) účast na valné hromadě konané dne 14. 1. 2016 na tom nemohou nic změnit. Přičemž důvod absence rubopisace by byl z pohledu nadepsaného řízení irelevantní. A existenci jiné právní skutečnosti, na základě níž by odvolatel dané akcie nabyl, odvolatel netvrdila a ani taková právní skutečnost nevyplynula z provedeného dokazování.

29. Soud prvního stupně společnost při ústním jednání konaném dne 18. 10. 2022 (mimo jiné) vyzval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů ohledně emise listinných akcií společnosti, kdy a jakým způsobem byly vydány. Společnost k tomu v podání ze dne 18. 11. 2022 jasně uvedla, že akcie byly emitovány 26. 3. 2012 a v tento den došlo k podpisu všech akcií předsedkyní představenstva [tituly před jménem] [jméno FO]. K výzvě soudu k doplnění tvrzení a důkazních návrhů stran tisku akcí společnost v podání ze dne 2. 6. 2023 zřetelně uvedla, že akcie byly vytištěny již v souvislosti se založením a vznikem společnosti, a to na běžné tiskárně a jejich emisní kurz byl splacen ještě před zápisem společnosti do obchodního rejstříku. Společností navrženým důkazem jsou v prvé řadě tyto akcie provedené k důkazu v originálu při ústním jednání před soudem prvního stupně (již) dne 16. 6. 2020 (viz protokol na č. l. 63 spisu) a v kopii dosud založené v soudním spisu (přílohová obálka k č. l. 18). Na akciích je uveden datum emise 26. 3. 2012 a na jejich líci je za emitenta podepsána předsedkyně představenstva [tituly před jménem] [jméno FO].

30. Naproti tomu navrhovatel v řízení přichází s vlastní skutkovou verzí, podle níž společnost vydala akcie nejdříve v roce 2017, a popírá pravdivost data emise uvedeného na akcích. Takže bylo předně na navrhovateli, aby navrhl důkazy k prokázání takto tvrzené pozdější emise akcií (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 960/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2023, sp. zn. 21 Cdo 3452/2022).

31. A soud prvního stupně po provedeném dokazování a hodnocení důkazů v souladu s § 132 o. s. ř. dospěl ke správnému závěru, že z navrhovatelem navržených a provedených důkazů, a ani z dalších důkazů provedených v řízení, tvrzená pozdější emise akcií nevyplývá (a ani emise akcií v době po 2. 12. 2015). Zde odvolací soud v podrobnostech pro stručnost odkazuje na první část bodu 19. odůvodnění napadaného usnesení.

32. Odvolací soud se s přihlédnutím k vlastní zkušenostem z rozhodovací praxe ztotožňuje též se závěrem soudu prvního stupně o obecně nízké průkaznosti posudku k datu podpisu listiny v rámci odvolatelem tvrzeného časového rozpětí. Nicméně originály původních akcií byly znehodnoceny teprve v návaznosti na vydání hromadných akcií na základě rozhodnutí jediného akcionáře ze dne 28. 3. 2022, tj. téměř dva roky po jejich provedení k důkazu a nevyhovění důkaznímu návrhu navrhovatele na vyhotovení zmíněného znaleckého posudku. V realizaci přeměny akcií podle zmíněného rozhodnutí jediného akcionáře odvolací soud odvolatelem zdůrazněnou „mimořádnou procesní nepoctivost“ nespatřuje. Ostatně, i kdyby – čistě hypoteticky – měla jít tako skutečnost k tíži společnosti, nemohlo by to mít za následek, že soud vezme tvrzení odvolatele o pozdější emisi akcií za prokázané. Soud prvního stupně správně vyšel z toho, že účastníci řízení navrhovali ke svým tvrzením o datu emisi akcií řadu dalších důkazů. Zjištění z nich učiněná ovšem vyzněla v neprospěch skutkové verze odvolatele.

33. Nepravdivost data emise původních akcií 26. 3. 2012 nebyla v řízení prokázána, takže je zcela namístě z tohoto data uvedeného na původních akciích vyjít. Navíc tomu, že listinné akcie společnost emitovala v době před 2. 12. 2015, nasvědčují i další (odvolatelem nerozporovaná) skutková zjištění. Např. ze soudem prvního stupně - a poté i odvolacím soudem - provedeného důkazu notářským zápisem NZ [Anonymizováno], sepsaným dne 22. 7. 2015 [tituly před jménem] [jméno FO], notářem v Praze, vyplývá (mimo jiné), že zmíněný notář v prezenční listině u jednotlivých akcionářů uvádí konkrétní počty a čísla akcí ([tituly před jménem] [jméno FO] „50 ks č. 1 až 50“ a [tituly před jménem] [jméno FO] „50 ks č. 51 až 100“) a [tituly před jménem] [jméno FO] v připojené plné moci k zastoupení na valné hromadě z téhož dne konstatuje své vlastnictví akcií společnosti tak, že je „vlastníkem kmenových akcií na jméno v listinné podobě č. 51-100“. Připravenosti společnosti listinné akcie emitovat skutečně již v souvislosti se svým vznikem nasvědčuje také formulace čtvrtého řádku čl. 3 zakladatelské smlouvy v NZ [Anonymizováno], podle něhož „všechny akcie akciové společnosti jsou vydány v listinné podobě a nejsou kótovány“. Přičemž o splacení emisního kurzu ke dni vzniku společnosti nemůže být pochyb, neboť splacení celého emisního kurzu akcií zakladateli na zvláštní bankovní účet zřízení správcem vkladu je podle čl. V. bodu 3 stanov předpokladem pro zápis společnosti do obchodního rejstříku. Pokud by akcie takto splaceny nebyly, rejstříkový soud by společnost do obchodního rejstříku nezapsal. Takže možné úvahy o tom, zda emisi akcií nebránilo případné nesplacení jejich emisního kurzu zakladateli, nejsou v daném případě důvodné.

34. Už jen shora uvedené důvody vedou odvolací soud k přesvědčení o správnosti navazujícího závěru soudu prvního stupně o nedostatku aktivní legitimace navrhovatele podle § 428 odst. 1 z. o. k. a nedůvodnosti návrhu na určení, že se na rozhodnutí akcionáře hledí, jako by nebylo přijato dle § 90 odst. 1 z. ř. s. V tomto ohledu odvolací soud na příhodné odůvodnění napadeného usnesení v plném rozsahu odkazuje.

35. Proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.), včetně závislých nákladových výroků, s nimiž se ztotožňuje, a na jejichž odůvodnění odvolací soud rovněž pro stručnost odkazuje.

36. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšné společnosti přiznal vůči navrhovateli právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu - mimosmluvní odměny advokáta za dva úkony právní služby spočívající ve vyjádření k odvolání a účasti na jednání odvolacího soudu po 3 100 Kč dle § 11 odst. 1 písm. g), k), § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bodu 5 advokátního tarifu, 2 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, 21% DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Navrhovatel je tedy povinen zaplatit společnosti k rukám jejího právního zástupce na náhradě nákladů odvolacího řízení celkem 8 228 Kč.

Poučení