14 Cmo 193/2022 - 473

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Kateřiny Horákové a soudců JUDr. Ondřeje Kubáta a JUDr. Michaely Janouškové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 8 739 254,16 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. května 2022, č. j. 79 Cm 75/2020-424, takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 739 254,16 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně ode dne 25. září 2019 do zaplacení (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 148 697,10 Kč (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel z těchto skutkových zjištění: - žalobkyně jako kupující s žalovaným a [právnická osoba] jako prodávajícími uzavřela dne 19. července 2018 smlouvu o převodu podílu na obchodní společnosti [Jméno žalobkyně]. (dále jen „smlouva“), jejímž předmětem byl úplatný převod podílů na obchodní společnosti [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO] (dále též jen „společnost“), jež následně s účinností ke dni 31. prosince 2018 zanikla fúzí sloučením s žalobkyní; - ve smlouvě se žalobkyně v bodě 3.2 zavázala, že za převod podílu ve společnosti zaplatí celkovou kupní cenu, která měla být součtem následujících částek: 1) částky úvodní kupní ceny ve výši 251 272 501 Kč (dále též jen „Úvodní kupní cena“), 2) částky doplatku ve výši 1 042 052 Kč (dále též jen „Doplatek“), 3) částky úpravy Úvodní kupní ceny zjištěné v souladu s článkem 4 smlouvy („Částka úpravy kupní ceny), 4) částky odpovídající čisté částce dotace zjištěné v souladu s článkem 5 smlouvy (dále též jen „Dotace“) a 5) částky odpovídající částce pojistného zjištěné v souladu s článkem 6 smlouvy (dále též jen „Pojistné“); - téhož dne došlo k realizaci převodu podílů z prodávajících na žalobkyni. Úvodní kupní cena včetně Doplatku byly uhrazeny v tento den; - ohledně Částky úpravy kupní ceny je mezi stranami veden spor, a to u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 72 Cm 115/2020; - v rámci smlouvy prodávající výslovně prohlásili a ujistili žalobkyni, že jsou všechna prohlášení a ujištění obsažená v Příloze č. 6 (Prohlášení Prodávajících) pravdivá, přesná a úplná. Prohlášení Prodávajících byly do smlouvy dány proto, že v rámci finanční a daňové prověrky společnosti zpracované společností [právnická osoba], finančním a daňovým poradcem žalobkyně, bylo upozorněno na možné nadhodnocení nedokončené výroby, když z poskytnutých podkladů (sdělení [Anonymizováno]) nebylo možno zjistit více informací; - podle znaleckého posudku č. 5/2021 zpracovaného [Anonymizováno] dne 4. srpna 2021 jsou v rámci zůstatku účtu 121100 v objemu cca 3 mil. Kč evidovány interní zakázky, které byly do výroby v letech 2016 a 2017 zadány k výrobě různých přípravků. Tyto zakázky však v důsledku chybného postupu při jejich uzavírání nebyly vyvedeny z nedokončené výroby. Z toho lze jednoznačně dovodit, že zůstatek účtu 121100 je o cca 3 mil. Kč vyšší. Jde o chybu při uzavírání interních zakázek s dopadem do účetnictví, kde tak k datu příslušné účetní závěrky nejsou zaúčtovány všechny operace vztahující se k danému období. Jde o částku v dalších letech neopakovatelnou a v rozsahu, ve kterém by měla dopad na navýšení nákladů, měla být upravena i normalizovaná EBITDA. Z poskytnutých podkladů však není možné ověřit, zda a případně v jakém rozsahu byla tato informace v normalizované EBITDĚ zohledněna; - podle znaleckého posudku č. 249-013/21 zpracovaného [Anonymizováno] dne 26. dubna 2021 nebylo na účtu nedokončené výroby společnosti v letech 2016 a 2017 účtováno ke dni 31. prosince 2017 korektně z hlediska reklamací, prostojů a jednorázových přípravků. Způsobem účtování reklamací, prostojů a jednorázových přípravků v roce 2016 a 2017 na účtu nedokončené výroby došlo ke zkreslení podkladů ke stanovení EBITDA a podkladů nedokončené výroby.

3. Na takto popsaném skutkovém základě soud prvního stupně dovodil, že hodnoty normalizované EBITDA společnosti za roky 2017 a 2018 vycházely ze špatných účetních hodnot nedokončené výroby a provozního kapitálu, což potvrdil znalecký posudek. Správná hodnota pro účely transakce měla po zaokrouhlení činit 33 053 700 Kč. Žalobkyně prokázala, že rozdíl mezi skutečnou hodnotou normalizované EBITDA společnosti a hodnotou stanovenou v konečné kupní ceně se promítl do výše škody jí vzniklé úhradou kupní ceny, když se mělo vycházet z hodnoty podniku (majetku) společnosti o 8 811 938 Kč nižší a z hodnoty čistého pracovního kapitálu o 3 038 599 Kč nižší. Celková výše úvodní části kupní ceny tak měla činit 239 421 964 Kč (191 711 462 Kč – 3 038 599 Kč + 50 749 101 Kč). Rozdíl představující škodu činí 11 850 537 Kč. Žalobkyně tak na kupní ceně zaplatila více, než měla, neboť při stanovení kupní ceny vycházela z nesprávných informací o hodnotě nedokončené výroby. Nárok na náhradu škody ze smlouvy se žalobkyně rozhodla s ohledem na existenci speciálního smluvního vztahu vymáhat jako slevu z kupní ceny. Žalobkyně uplatnila požadovaný nárok u žalovaného v souladu se smlouvou řádně a včas, když ustanovení bodu 12.7 stanoví oprávnění, nikoli povinnost žalobkyně uplatnit slevu ve lhůtě 30 dnů a z bodu 12.8 nevyplývá povinnost žalobkyně doložit dokumentaci, kterou žalovaný vyžadoval k doložení povahy a výše uplatněné slevy. Právo žalobkyně uplatnit slevu z kupní ceny proto nemohlo zaniknout z důvodu uplynutí lhůt pro jeho uplatnění. K eventuální námitce započtení soud nepřihlédl z důvodu, že pohledávka je neurčitá a nejistá, když se o ní vede spor před Městským soudem v Praze v řízení sp. zn. 72 Cm 115/2020, čímž je dána překážka litispendence. Důvodná není námitka žalovaného o nesrovnalosti na účtu nedokončené výroby v rozsahu cca 3 mil. Kč, o které žalobkyně před uzavřením smlouvy věděla. Z informací z Data Roomu a sdělení [Anonymizováno] jednoznačně nevyplývá, že skutečná hodnota nedokončené výroby na fyzickém skladě byla k 31. prosinci 21017 nižší o zmiňované 3 mil. Kč, žalobkyně tak nemohla ověřit, o jakou chybu se jedná a zda došlo k nějaké změně či opravě i s přihlédnutím ke sdělení žalovaného, že ne každá nesprávně zaúčtovaná zakázka/položka na tomto účtu nesprávně navyšuje EBITDA. Prohlášení v bodě 1.2 písm. b) přílohy č. 6 smlouvy bylo porušeno minimálně tím, že po zaslání aktualizovaných výkazů za rok 2017 došlo k úpravě špatného účtování nedokončené výroby. O této nesrovnalosti musel žalovaný vědět, neboť na ní byl vznesen dotaz, který byl zodpovězen [Anonymizováno]. Prohlášení v bodě 3.1 (viii) této přílohy nelze považovat za speciální ve vztahu k jiným prohlášením žalovaného. Veškeré potřebné materiály byly žalobkyní založeny do spisu a nesrovnalost na účtu nedokončené výroby byla žalovaným v rámci komunikace stran v dané výši přiznána. Závěr o nesprávnosti účtování na účtu nedokončené výroby byl shledán i znaleckým zkoumáním. Žalobkyni vznikla újma dvojím způsobem, a to nadhodnocením hodnoty společnosti, což mělo za následek navýšení kupní ceny, a „nutností odepsat neexistující nedokončenou výrobu z účetnictví společnosti, čímž klesla její faktická hodnota a výší tohoto odpisu, neboť nedokončená výroba ve výši, jež musela být odepsána, neexistovala v době sjednání kupní ceny a podpisu smlouvy.“ 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání. Navrhuje jeho změnu, aby žaloba byla zamítnuta.

5. Žalovaný namítá, že žalobkyně znala stav podílu a společnosti a věděla i o možné nesrovnalosti na účtu nedokončené výroby ve společnosti před uzavřením smlouvy. Žalobkyně tuto nesrovnalost na účtu nedokončené výroby v kupní ceně zohlednila, protože žalovaný žalobkyni v rámci due diligence před uzavřením smlouvy o možné nesrovnalosti na účtu nedokončené výroby ve společnosti informoval, a to především písemným sdělením [Anonymizováno] ze dne 3. dubna 2018 (které je citováno). Znalec [Anonymizováno] ve znaleckém posudku č. 5/2021 uvedl, že z předložených podkladů žalobkyně nelze zjistit vůbec nic (tedy ani to, že by nedokončená výroba ve společnosti byla skutečně nadhodnocena). Byl navržen výslech [tituly před jménem] k této skutečnosti. Žalobkyně věděla o systému účtování nedokončené výroby i z titulu, že o něm věděl její statutární orgán, když [Anonymizováno] byl jeho členem. Nešlo proto o vadu, protože žalobkyně stav společnosti znala a podíl v tomto stavu koupila. I pokud by se jednalo o vadu, pak by o ní žalobkyně před uzavřením smlouvy věděla, popř. šlo o vadu, kterou musela s ohledem na žalovaným poskytnuté informace v Data Roomu s vynaložením obvyklé pozornosti zjistit před uzavřením smlouvy, a také je skutečně zjistila, jak sama potvrzuje v žalobě. Informace o nedokončené výrobě byla proto v kupní ceně zohledněna.

6. Dále žalovaný namítá, že neporušil prohlášení učiněná ve smlouvě, která by zakládala právo na slevu. Soud nesprávně aplikoval § 555 – 556 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dovodil-li, že prohlášení v bodě. 3.1 (viii) přílohy č. 6 nelze považovat za speciální k jiným prohlášením žalovaného. Žalobkyně poukazovala v řízení před soudem prvního stupně na genezi vyjednávání o smlouvě – prvotní návrh předložený žalobkyní obsahoval návrh, podle kterého žalovaný měl odpovídat za porušení jakéhokoli prohlášení a ujištění i v případě, že se žalobkyně mohla rozhodné skutečnosti o společnosti dozvědět z dokumentů uložených v Data Roomu. V návaznosti na provedené due diligence a tam zjištěné informace o společnosti byla prohlášení a ujištění žalovaného o stavu společnosti a podílu rozdělena do dvou skupin, a to na prohlášení a ujištění, za která žalovaný odpovídá i v případě, že se žalobkyně mohla rozhodné skutečnosti o společnosti dozvědět z dokumentů uložených v Data Roomu (bod 10.2 smlouvy), a na prohlášení a ujištění, za která žalovaný odpovídá pouze v tom rozsahu, který nebyl zjistitelný z dokumentů a informací uložených v Data Roomu (bod 10.1 smlouvy). Speciální prohlášení týkající se sporné nedokončené výroby přitom bylo stranami právě po vyjednávání zařazeno do této druhé skupiny, tedy podle smlouvy žalovaný za jeho porušení odpovídá jen v rozsahu, který nebyl zjistitelný z informací uložených v Data Roomu [čl. 10. 1 smlouvy, kam patří prohlášení dle přílohy č. 6, bodu 3.1 (vii)]. Pokud by neexistovala vědomost žalobkyně o nedokončené výrobě, nebyl by žádný důvod pro sjednání speciálního prohlášení. Prohlášení a záruky se týkají skutečností, které kupující nemohl zjistit. Nebyl též žádný logický důvod pro to, aby žalobkyně jako kupující nepromítla případnou nesrovnalost do kupní ceny. Závěr soudu, že prohlášení žalovaného dopadala i na zjištění učiněná v rámci předinvestiční prověrky společnosti, je tedy nesprávný. Nesprávný je tak i závěr, že se strany na těchto prohlášeních dohodly právě z důvodu zjištěných nedostatků, když soud tento závěr opírá výhradně o tvrzení žalobkyně, které bylo žalovaným popřeno.

7. Dále je žalovaným namítáno, že žalobkyně neprokázala, že nedokončená výroba byla skutečně nadhodnocena a případně o kolik. Sporné položky na účtu nedokončené výroby žalobkyně označila pouze tak, že se má jednat rovněž o výrobu reklamovaných výrobků a přípravků, které podle žalovaného jsou naopak nákladem společnosti, a čas a náklady související s údržbou a seřizováním strojů, které taktéž nejsou produkcí, aniž by specifikovala konkrétní zakázky, které by měly být dle jejího názoru na účtu nedokončené výroby zaúčtovány nesprávně. Žalovaný proto požadoval, aby žalobkyně specifikovala jednotlivé položky - konkrétní zakázky, které měly být dle jejího názoru na účtu nedokončené výroby zaúčtovány nesprávně. Žalobkyně totiž nárok v zásadě opírá pouze o excelovské soubory údajně vygenerované z účtu nedokončené výroby, ve kterých však jsou podle ní chybně zaúčtované zakázky označeny pouze číselným kódem, aniž by jakákoliv třetí osoba mohla identifikovat, co se pod těmito číselnými kódy skrývá, a dále o znalecký posudek vypracovaný [Anonymizováno], který je ovšem rovněž založen právě na těchto excelovských souborech se zakázkami neidentifikovatelnými co do jejich předmětu. Žalovaný proto reklamoval alespoň to, že položky na účtu nedokončené výroby nejméně v rozsahu reklamací, oprav, nulek dílenských a přípravků byly zaúčtovány správně, tedy nejde o žádné fiktivní položky ani o neoprávněné navýšení hodnot uvedených na účtu nedokončená výroba. Správnost zaúčtování vyplynula i ze znaleckého posudku č. 5/2021 [Anonymizováno]. Ani reálné přípravky (výrobky sloužící k další výrobě) nejsou chybějícím aktivem ve společnosti, naopak se jedná o existující výrobky, které mají hodnotu. Žalobkyně netvrdila a neprokázala, které konkrétní výrobky měly být ve skladu v den převodu chybět či být chybně zaevidovány. Neplatí, že každá nesprávně zaúčtovaná položka/zakázka na účtu nedokončené výroby nesprávně navyšuje EBITDA.

8. Dále žalovaný namítá, že žalobkyni ani společnosti nevznikla žádná újma. Neexistuje souvislost mezi výší kupní ceny sjednané za převod podílu a případnou nesrovnalostí na účtu nedokončené výroby. Žalobkyně tvrzenou vadu podílu u žalovaného neuplatnila řádně a včas. Soud své rozhodnutí založil pouze na tvrzeních žalobkyně a na emailové komunikaci mezi stranami, aniž by zkoumal skutečný stav společnosti, a na znaleckém posudku [Anonymizováno], který však vykazuje zásadní vady. [Anonymizováno] navíc odmítl doložit soudu podklady, ze kterých při zpracování vycházel. Emailová komunikace stran stav účetnictví společnosti přitom nepotvrzuje. Soud prvního stupně odňal žalovanému možnost přednést závěrečný návrh ve věci během ústního jednání a reagovat na návrh žalobkyně. Nesprávný je i výrok o nákladech řízení, protože soud nezkoumal účelnost jednotlivých právních úkonů, jejichž náhrady se žalobkyně domáhala. Žalobkyni také přiznal náhradu za úkon závěrečného návrhu, ačkoliv závěrečnou řeč vypracovanou v písemné formě nelze pokládat za písemné podání soudu týkající se věci samé, a proto za tento úkon nenáleží odměna.

9. Žalobkyně odvolání nepovažuje za důvodné. Shrnuje, že odvolání nepřináší žádné novoty ani jiné skutečnosti, které by mohly ovlivnit výsledek v rámci rozhodnutí soudu prvního stupně. K jednotlivým bodům (argumentům) odvolání se žalobkyně následně podrobně vyjadřuje.

10. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a odvolání shledal důvodným.

11. Podle § 556 odst. 1 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

12. Podle § 556 odst. 2 o. z. při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

13. Podle § 557 o. z. připouští-li použitý výraz různý výklad, vyloží se v pochybnostech k tíži toho, kdo výrazu použil jako první.

14. Podle § 558 odst. 1 o. z. v právním styku s podnikatelem se výrazu připouštějícímu různý výklad přisoudí význam, jaký má v takovém styku pravidelně. Není-li však druhá strana podnikatelem, musí ten, kdo se toho dovolává, prokázat, že druhé straně musel být takový význam znám.

15. V poměrech posuzované věci je stěžejní zdůraznit, že závěr o tom, co bylo ujednáno ve smlouvě, lze přijmout vždy jen po výkladu provedeném dle pravidel § 555 an. o. z. Soudní praxe je ustálena v přístupu, že pro výklad je určující skutečná vůle jednajícího, která byla anebo musela být známa jejímu adresátovi a kterou je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Skutečnou vůli jednajícího je třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním). Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli jednajícího (§ 556 odst. 1 věta první o. z.), postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2017, sp. zn. 29 Cdo 61//2017, uveřejněné pod č. 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Výkladu podléhá zásadně každé právní jednání, bez ohledu na to, zda se navenek jeví jako jednoznačné (jasné). Je tomu tak proto, že sám závěr o jednoznačnosti (jasnosti) určitého právního jednání je výsledkem jeho výkladu (v právní teorii srov. např. TICHÝ, L. in: ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. § 1 až 654. Wolters Kluwer, Praha, 2014, s. 1368, anebo MELZER, F. in: MELZER, F., TÉGL, P. a kol. Občanský zákoník - velký komentář, Svazek III, § 419-654, Praha: Leges, 2014, s. 574 a 575, a literaturu tam citovanou).

16. Pokud soud prvního stupně činí skutková zjištění o tom, co bylo ve smlouvě slovně ujednáno, lze vyjít z vnějšího projevu (objektivního významu užitých slov) tehdy, pokud je jejich význam jednoznačný a současně alespoň jedna strana smlouvy (účinně) netvrdí, že skutečná vůle stran byla odlišná. Tento přístup stran vnějšího projevu (objektivního významu užitých slov) je odůvodněn tím, že výrazy použité ve smlouvě jsou vždy základním hlediskem, ze kterého by měl výklad vycházet. Pokud strany použijí ve smlouvě určitý výraz, chtějí mu dát pravidelně i jeho obvyklý význam. Výrazy použité ve smlouvě obvykle vyjadřují skutečnou vůli jednajících stran a korespondují významu, který by s nimi spojila rozumná osoba v postavení stran [shodně Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 556 56].

17. Příslušná tvrzení (a důkazy k jejich následnému prokázání) ve vztahu ke zjištění úmyslu jednajícího (§ 556 odst. 1 o. z.) lze zjistit prostřednictvím poučení uděleného dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., jehož předmětem je výzva k doplnění tvrzení ve vztahu k příslušnému (konkrétnímu) slovnímu spojení či výrazu, aby bylo uvedeno, jaký byl úmysl každé ze smluvních stran (vyjádřený v takto zachyceném slovním spojení či výrazu), a zda a kdy byl tento úmysl druhé smluvní straně znám anebo musela o něm vědět, včetně uvedení konkrétních skutečností, z nichž tak bude zřejmé, s tím, že po takto doplněných tvrzeních je účastník povinen označit důkazy k jejich prokázání.

18. V rámci smlouvy je sjednán velmi podrobný institut úpravy práv z vadného plnění, a to v rámci článku 12 (strany 22 – 25 smlouvy), v jehož bodě 12.1 je obsaženo ujednání ve znění: „Strany souhlasí s tím, že práva Kupujícího stanovená v tomto článku 12 jsou jedinými a výlučnými právy Kupujícího z jakýchkoliv porušení Prohlášení Prodávajících. Strany vylučují použití jakýchkoliv ustanovení platných právních předpisů, která upravují práva Kupujícího z jakýchkoliv porušení Prohlášení Prodávajících odchylně nebo nad rámec této Smlouvy a Kupující se podpisem této Smlouvy těchto práv stanovených příslušnými právními předpisy vzdává.“ To, že požadavek žalobkyně na poskytnutí přiměřené slevy z (kupní) ceny odpovídá právu z vadného plnění (§ 1922, § 2169 odst. 3 o. z.), je zřejmé z toho, že je založen na skutkovém tvrzení (v rámci žaloby), že žalovaný nepravdivě poskytl žalobkyni informace o předmětu plnění, v příčinné souvislosti s čímž je tato sleva (z již zaplacené částky kupní ceny) požadována.

19. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku správně uvádí, že zákonnou odpovědnost za vady (správně práva z vadného plnění) lze ve smlouvě upravit odlišně (tj. odlišně od výslovné dikce o. z.), což znamená, že strany se mohou dohodnout na vyloučení či limitaci práv z vadného plnění. Z tohoto konstatování ale již nedovozuje žádný konkrétní závěr o tom, v jakém rozsahu jsou v rámci článku 12 smlouvy obsažena ujednání platná a v jakém rozsahu (případně) nikoliv. Z pohledu těchto ujednání pak požadavek žalobkyně na poskytnutí přiměřené slevy z (kupní) ceny neposuzuje. Pokud soud prvního stupně z pohledu těchto smluvních ujednání (tedy co do podstaty konkrétního dispozitivního právního předpisu ve smyslu § 1 odst. 2 o. z.) požadavek žalobkyně neposuzoval, aniž by dovodil a přezkoumatelně vyložil, z jakého důvodu je aplikovat nelze, je jeho rozsudek nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů [§ 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř.].

20. Závěr o nepřezkoumatelnosti rozsudku z tohoto důvodu je odůvodněn posouzením, jež Nejvyšší soud dovodil např. v rozsudku ze dne 30. července 2013, sp. zn. 30 Cdo 1277/2013, dle kterého, pokud nejde o situaci, kdy právní řešení bez dalšího vyplývá ze zákonného textu, obecný soud musí v odůvodnění dostatečným způsobem vysvětlit své úvahy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. srpna 2005, sp. zn. I. ÚS 403/03, dostupný např. na webových stránkách Ústavního soudu www.usoud.cz). V odůvodnění (písemného vyhotovení) rozsudku musí soud při právním posouzení věci poukázat na konkrétní právní předpis, ze kterého právní posouzení dovozuje. Pokud soud nedostojí této zásadě, je rozhodnutí nepřezkoumatelné (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2001, sp. zn. 29 Cdo 2418/99, dostupný např. na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). Přitom zákonem (§ 157 odst. 2 o. s. ř.) vyžadované náležitosti odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku stran právního posouzení věci nemohou spočívat v pouhém odkazu (výčtu) právních předpisů či příslušných pravidel chování, jichž bylo soudem v rozsouzené věci užito, ale je nezbytné také v důvodech rozhodnutí vyložit právně kvalifikační úvahu tak, aby bylo zřejmé, která konkrétní právní pravidla chování a z jakých důvodů byla na zjištěný skutkový stav použita (srov. dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2023, sp. zn. 22 Cdo 478/2022).

21. V bodě 12.2 smlouvy je sjednán postup při uplatnění slevy (tj. nároku na slevu z kupní ceny; srov. bod 12.5 a bod 1.1 smlouvy vymezující pojem „Sleva“), včetně mechanismu, jakým způsobem je třeba právo uplatnit, jaký musí být jeho obsah atd.). Bod 12.2 totiž obsahuje ujednání, dle něhož „Pro účely poskytnutí Slevy dle ujednání tohoto článku 12 platí následující postup: a) Kupující doručí bez zbytečného odkladu příslušnému Prodávajícímu nebo Prodávajícím, písemné oznámení o vzniku jakéhokoliv práva na poskytnutí Slevy. b) Oznámení bude obsahovat popis okolností, na základě kterých je Kupující oprávněn domáhat se práva na poskytnutí Slevy a také jakoukoliv dokumentaci, kterou Prodávající mohou rozumně vyžadovat k doložení povahy a výše uplatňované Slevy. c) Je-li Ztráta zakládající nárok Kupujícího na Slevu objektivně napravitelná, Kupující poskytne Prodávajícím přiměřenou lhůtu, nejdéle však 30 dnů, v případě, že příčina Ztráty nebrání řádnému provozu Společnosti, pro nepeněžitou nápravu utrpěné Ztráty včetně důsledků průběžně vznikajících po vzniku Ztráty, a za tím účelem umožní Prodávajícím přístup k relevantní dokumentaci Společnosti a poskytne Prodávajícím potřebnou součinnost. d) Nárok na poskytnutí Slevy je splatný uplynutím lhůty uvedené v článku 12.2 (c), a nebyla-li taková lhůta oprávněně poskytnuta, pak do pěti (5) Pracovních dnů.“ 22. Žalovaný tvrdí, že dokumentace dle (b) předložena nebyla, neboť opakovaně vyzýval žalobkyni k ověření skutečností, které měly zakládat nárok na slevu z kupní ceny (nahlédnutí o účetnictví, seznamy nedokončené výroby z „Vizualu“ z modulu účetnictví a z modulu výroby, předvahy k 30. červnu 2018 apod.), což žalobkyně odmítla. Nárok na slevu tedy nebyl uplatněn řádně a včas. Tato námitka byla žalovaným účinně vznesena před soudem prvního stupně (§ 119a odst. 1 o. s. ř.).

23. Žalobkyně k tomu (zejména) tvrdí, že bylo nabídnuto [Anonymizováno] (ve vztahu k níž žalovaný požádal žalobkyni, aby mohla nahlédnout do podkladových účetních dat společnosti) prostřednictvím emailu ze dne 23. dubna 2019, že jsou jí data kdykoli k dispozici v prostorách společnosti[Anonymizováno] však reagovala tak, že na návštěvu nemá čas. Dokonce následně dne 5. června 2019 zaslala paní [Anonymizováno] [Anonymizováno], s kopií pro žalovaného, všechna potřebná data a 6. června 2019 poslala i doplňující vyžadované informace. Žalobkyně splnila veškeré své povinnosti dle bodu [právnická osoba] písm. (b) smlouvy, když v rámci oznámení řádně popsala okolnosti, které zakládají porušení prohlášení žalovaného, dále realizovala s žalovaným několik schůzek a na jeho žádost doložila příslušnou účetní dokumentaci. Co se týká žádosti o samostatný náhled žalovaným do účetního systému VISUAL, žalobkyně tento postup odmítla z obavy možného zásahu do účetní dokumentace, a to na základě skutečnosti, že takový postup není po ní možné rozumně vyžadovat.

24. Soud prvního se však posouzením toho, zda a popř. kdy byla doložena „jakákoliv dokumentace, kterou Prodávající mohou rozumně vyžadovat k doložení povahy a výše uplatňované Slevy“, nezabýval. Nezabýval se ani tím, zda její předložení bylo nutnou podmínkou pro splatnost požadované slevy dle písm. (d), či nikoliv, tedy tím, jaký byl v tomto ohledu úmysl jednajících tak, jak bylo podrobně výše vyloženo (§ 556 odst. 1 o. z.). Je totiž zřejmé, že pokud vůlí smluvních stran bylo vázat poskytnutí slevy dle písm. (d) na předložení „jakékoliv dokumentace, kterou Prodávající mohou rozumně vyžadovat k doložení povahy a výše uplatňované Slevy“ a tato by předložena nebyla, s tím, že dle této vůle mělo jít o nutnou podmínkou pro splatnost slevy z důvodu vady předmětu plnění (dle bodu 12.5 smlouvy, dále citovaného), pak by splatnost (požadované slevy) dle ujednání písm. (d) nenastala.

25. V bodě 12.5 smlouvy je obsaženo ujednání ve znění: „Strany si sjednaly, že jakékoli porušení Prohlášení Prodávajících (dále jen ‚Porušení prohlášení Prodávajících’), které Kupující oznámí kterémukoliv z Prodávajících ve lhůtě podle bodu 12.8, je vadou předmětu plnění podle této Smlouvy a bude zakládat nárok Kupujícího požadovat slevu z Kupní ceny rovnající se výši újmy, jež vznikne Kupujícímu nebo Společnosti v důsledku takového Porušení prohlášení Prodávajících (‚Sleva’).“ 26. V bodě 12.8 smlouvy je obsaženo ujednání ve znění: „Strany si sjednaly, že Kupující má právo požadovat Slevu pouze v případě, kdy Oznámení o porušení bylo doručeno Prodávajícím: (a) nejpozději šedesátý Pracovní den po uplynutí zákonné lhůty pro vyměření Daně pro Porušení prohlášení Prodávajících týkajících se týkajících se předmětné Daně; (b) ve lhůtě pěti (5) let ode dne Vypořádání pro všechna Porušení prohlášení Prodávajících týkajících se titulů k Podílům (tj. zejména prohlášení uvedená v článku 2.3 Přílohy. č. 6); (c) ve lhůtě šesti (6) let ode dne Vypořádání pro všechna Porušení prohlášení Prodávajících týkající se neexistence mimo rozvahových položek (tj. zejména prohlášení uvedená v článku 3.1 písm. (b) Přílohy. č. 6); nebo (d) ve lhůtě osmnácti (18) měsíců ode dne Vypořádání v ostatních případech. V případě, že Oznámení o slevě doručeno ve výše uvedené lhůtě nebylo, nárok na takovou Slevu zaniká. Pro vyloučení pochybností se mají lhůty uvedené pod písm. (a) a (b) za promlčení dle § 630 odst. 2 Občanského zákoníku.“ 27. V bodě 12.7 smlouvy je obsaženo ujednání ve znění: „Pokud dojde k porušení Prohlášení prodávajících Kupující je oprávněn do třiceti (30) dnů od zjištění Porušení prohlášení Prodávajících předložit Prodávajícím oznámení (‚Oznámení o slevě’) popisující příslušné porušení a určující výši Slevy nárokované Kupujícím …“ 28. Žalovaný v této souvislosti namítá, že žalobkyně u žalovaného neuplatnila slevu včas, protože v rozporu s bodem 12.7 smlouvy neuplatnila slevu ve lhůtě 30 dnů ode dne zjištění tvrzeného porušení prohlášení a v rozporu s bodem 12.8 smlouvy neuplatnila slevu ve lhůtě 18 měsíců ode dne vypořádání transakce, kterým byl 19. červenec 2018, když oznámení žalobkyně o slevě neobsahovalo dokumentaci, kterou žalovaný vyžadoval k doložení povahy a výše uplatňované slevy dle bodu 12.2 písm. (b) smlouvy, a proto je nelze považovat za oznámení o slevě ve smyslu smlouvy. Právo uplatnit slevu z kupní ceny tudíž zaniklo. Tato námitka byla žalovaným účinně vznesena před soudem prvního stupně (§ 119a odst. 1 o. s. ř.).

29. Žalobkyně k tomu uvádí, že slevu uplatnila řádně, a to včetně průvodní dokumentace. Článek 12.7 smlouvy jasně stanoví, že žalobkyně je oprávněna, nikoliv povinna, ve lhůtě 30 dnů uplatnit nárok na slevu. Jedná se spíše pouze o orientační lhůtu, kterou žalobkyně může, avšak nemusí dodržet, což byla i finální dohoda stran.

30. Soud prvního se nezabýval tím, zda v případě, že došlo k „Porušení prohlášení Prodávajících“ (vymezeného v bodě 12.5 smlouvy), bylo vůlí stran pro doručení „Oznámení o porušení“ sjednat lhůtu 18 měsíců dle bodu 12.8 písm. (d) smlouvy, stejně jako tím, zda „Kupující“ byl dle ujednání bodu 12.7 smlouvy „Oznámení o slevě“ povinen předložit (uplatnit) tak, jak tvrdí žalovaný [tj. byl povinen tak učinit, přičemž oznámení muselo obsahovat dokumentaci dle bodu 12.2 písm. b) smlouvy], anebo zda šlo pouze o oprávnění tak, jak tvrdí žalobkyně (§ 556 odst. 1 o. z.). V případě prokázání těchto tvrzení žalovaného a toho, že ujednání smlouvy nebylo žalobkyní splněno, by pak dle ujednání bodu 12.8 smlouvy nárok na slevu zanikl.

31. V případě, že soud prvního stupně dovodí, že žalobkyně má právo na slevu z kupní ceny, neopomene, že způsob jejího určení je ujednán v bodě 12.6 smlouvy, a to též v písm. (d) a (g), jež zní: „v případě jakéhokoli chybějícího, právně vadného nebo zatíženého majetku či aktiv nebo práv Společnosti, bude výše Slevy rovna obvyklé ceně takových aktiv či práv“ (d); resp. „v jiných případech, než jsou uvedeny v bodech 12.6)a) až 12.6.f) bude výše Slevy rovná výši újmy vzniklé Kupujícímu nebo Společnosti v důsledku Porušení prohlášení Prodávajících“ (g).

32. K námitce žalovaného o nesprávném závěru soudu prvního stupně, dle něhož žalobkyně o možné nesrovnalosti na účtu nedokončené výroby, která se měla podle jejích tvrzení promítnout do výpočtu kupní ceny za převod podílu ve společnosti, v době před uzavřením smlouvy nevěděla, je třeba poukázat (též) na ujednání obsažené v bodě 12.14 smlouvy [dle jehož znění se nepoužije (též) ustanovení § 1921 nebo § 2112 o. z., jež se nahrazuje ujednáním smlouvy], výše citované ujednání bodu 12.1 smlouvy, jakož i na ujednání obsažené v bodě 12.13 smlouvy [kterým, strany výslovně, pro vyloučení pochybností, vylučují použití jakýchkoliv a všech ustanovení o. z., která zakládají (samostatně nebo ve spojení s § 4 odst. 2 o. z.), „neodpovědnost Prodávajících či nemožnost Kupujícího uplatnit práva z vad Podílu pro skutečnosti jiné, než které jsou (i) uvedeny v této smlouvě, a to zejména: …“]. Neboli, je třeba zabývat se tím, zda vůlí stran nebylo otázku významu takovéto vědomosti či nevědomosti v poměrech dispozitivní úpravy práv z vadného plnění zcela vyloučit (§ 556 odst. 1 o. z.). Pokud by tomu tak bylo, není zřejmé, jaký význam by taková vědomost žalobkyně či její absence měla v poměrech posuzovaných otázek význam. To soud prvního stupně rovněž neučinil.

33. V tomto kontextu je třeba posuzovat i tvrzení žalovaného ve vztahu k jím namítanému nesprávnému závěru soudu prvního stupně, dle něhož, vol. cit., prohlášení v článku 3.1 odst. (viii) přílohy č. 6 smlouvy nelze považovat za speciální ve vztahu k jiným prohlášením žalovaného; navíc informace uvedené v rámci due diligence nelze považovat za dostatečné k tomu, aby žalobkyně nabyla vědomost o nesprávném účtování. Všechna žalovaným učiněná prohlášení, která se týkají účetnictví jako celku, byla porušena, neboť porušení jednoho konkrétního prohlášení týkající se určité části účtování společnosti nevylučuje porušení obecných prohlášení o vedení účetnictví nebo správnosti poskytnutých informací.

34. Namítá-li tak žalovaný (s konkrétním poukazem na genezi vyjednávání o smlouvě), že prohlášení a záruky ve smlouvě se týkají skutečností, které kupující (žalobkyně) nemohla zjistit před převodem podílu (v rámci due diligence či z veřejných zdrojů), případně u nich není jisté, zda nastanou (například riziko výsledku probíhajícího soudního řízení), přičemž nedostatky zjištěné ještě před převodem podílu se promítají rovnou do kupní ceny podílu, a proto na ně není třeba vztahovat smluvní prohlášení a nebyl dán žádný logický důvod pro to, aby žalobkyně jako kupující nepromítla případnou nesrovnalost (na účtu nedokončené výroby, o které před uzavřením smlouvy prokazatelně věděla), do kupní ceny ve smlouvě, pak bylo třeba opět zjišťovat, zda tato vůle byla obsahem smlouvy či nikoliv (§ 556 odst. 1 o. z.). Pokud by totiž bylo prokázáno, že nedostatky stran nadhodnocení nedokončené výroby a stran nadhodnoceného pracovního kapitálu společnosti byly žalobkyni v tomto smyslu známy a takto byly (dle vůle stran) promítnuty do ujednání o kupní ceně tak, jak žalovaný tvrdí, nebyly by důvodem pro poskytnutí požadované slevy. Tato námitka byla žalovaným účinně vznesena před soudem prvního stupně (§ 119a odst. 1 o. s. ř.).

35. Žalovaný s odkazem na ujednání obsažená v bodech 12.5 a 12.6 písm. (g) smlouvy a s odkazem na bod 1.2 písm. (b) smlouvy, který zní: „V této Smlouvě, nevyplývá-li ze smyslu jednotlivých ustanovení této Smlouvy jinak: odkazy na ‚újmu’ znamenají (i) vždy odkazy na újmu na jmění (škodu) a dále (ii) odkazy na nemajetkovou újmu ve smyslu § 2894 odst. 2 Občanského zákoníku, a to pouze v případech, kdy povinnost k náhradě nemajetkové újmy stanoví zvlášť Občanský zákoník nebo jiný právní předpis;“ namítá, že pokud by žalobkyni vznikla újma, mohla by být v souladu se smlouvou rovna pouze hodnotě, které ve společnosti skutečně chybí, přestože tam být měla. Soudem prvního stupně tvrzené nadhodnocení společnosti tedy újmou ve smyslu smlouvy není a chybějící hodnotu ve společnosti nepředstavuje.

36. Soud prvního stupně přezkoumatelně nevysvětlil, z jakého důvodu tuto újmu tvoří nutnost odepsat neexistující nedokončenou výrobu z účetnictví společnosti (tedy úkon daňového či účetního charakteru), čímž by měla klesnout její faktická hodnota.

37. Nepřezkoumatelný je též závěr o tom, že Prohlášení Prodávajících obsažená v Příloze č. 6 smlouvy byla do smlouvy dána proto, že v rámci finanční a daňové prověrky bylo upozorněno na možné nadhodnocení nedokončené výroby, když z poskytnutých informací (sdělení [Anonymizováno]) nebylo možno zjistit více informací (§ 556 odst. 1 o. z.). Není totiž zřejmé, na základě jakých skutečností lze takový závěr věrohodně dovodit (jak žalovaný případně namítá).

38. Při popsaných nedostatcích rozsudku je předčasné zabývat se konkrétně námitkami, které směřují do určení výše nadhodnocené nedokončené výroby a pracovního kapitálu. Obecně však lze uvést, že pokud je závěr o výší újmy (škody) založen na závěrech znaleckého posudku, pak platí, že takový závěr může obstát jen tehdy, je-li přesvědčivě a logicky odůvodněn co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání a je-li v souladu s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem, jehož výstupem je skutkové zjištění, tedy spočívá v posouzení, zda jsou jeho závěry náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda tyto závěry nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. října 2019, sp. zn. 27 Cdo 2755/2019, a v něm citovaná judikatura, nebo ze dne 16. října 2019, sp. zn. 27 Cdo 2755/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2021, sp. zn. 27 Cdo 3185/2020, ze dne 11. března 2020, sp. zn. 27 Cdo 1516/2016, nebo ze dne 17. března 2016, sp. zn. 29 Cdo 4153/2015).

39. Stěží pak může závěr takového posudku (jako rozhodné skutkové zjištění) obstát, pokud nejsou doloženy či známy konkrétní a přezkoumatelné podklady, z jejichž posouzení znalec vycházel, a k nimž se žalovaný nemohl vyjádřit. Při určení výše slevy je primárně třeba vycházet z účinných ujednání smlouvy o tom, jak má být takováto sleva určena (jak bylo podrobněji uvedeno výše). Jestliže má být výše slevy určena způsobem, který soud prvního stupně uvádí, tj. dle poměru (stavu) hodnoty věci s vadami a bez vad, je standardním předpokladem takového postupu předcházející zjištění specifikace předmětu ocenění v obou těchto stavech, přičemž žalobkyně je povinna tvrdit a prokazovat skutečnosti, z nichž dovozuje, že tento poměr opodstatňuje určení slevy v jí tvrzené výši, zatímco žalovaná má právo tato tvrzení a důkazy zpochybňovat.

40. Případná je též námitka týkající se nezkoumání účelnosti jednotlivých úkonů právní služby, za jejichž vykonání byla přiznána žalobkyni náhrada nákladů řízení. Je povinností soudu účelnost (z hlediska uplatňování práva) každého z vykonaných úkonů posoudit, protože jen za účelně vykonané úkony právní služby lze přiznat náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

41. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil, včetně závislého výroku o nákladech řízení, a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. mu věc vrátil k dalšímu řízení.

42. V dalším řízení se soud prvního stupně bude zabývat posouzením věci z výše vytčených hledisek. Tímto právním názorem je soud prvního stupně vázán (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení