14 Cmo 201/2023 - 983

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Michaely Janouškové a soudců JUDr. Ondřeje Kubáta a Mgr. Kateřiny Horákové ve věci navrhovatelky: [Jméno navrhovatelky], IČO [IČO navrhovatelky] sídlem [Adresa navrhovatelky] zastoupena advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: 1. [Jméno advokáta B]., IČO [IČO advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] 2. [jméno FO]-[Jméno advokáta C]., IČO [IČO advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] obě zastoupeny advokátem [Jméno advokáta D] sídlem [Adresa advokáta D] o přezkoumání přiměřenosti protiplnění a stanovení přiměřené výše protiplnění, k odvolání navrhovatelky i 1. a 2. účastnice proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 5. 2023, č. j. 13 Cm 1230/2010-935, takto:

Výrok

Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení[Anonymizováno]

Odůvodnění

1. Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. rozhodl, že výše přiměřeného protiplnění za akcie společnosti „[právnická osoba]“ (od 2. 2. 2024 „[Jméno advokáta B].“ – poznámka odvolacího soudu, dále jen „společnost“ nebo „1. účastnice“), při vytěsnění menšinových akcionářů schváleném valnou hromadou společnosti dne 29. 6. 2010, činí za jednu akcii o jmenovité hodnotě 1 000 Kč částku 2 058 Kč, za jednu akcii o jmenovité hodnotě 10 000 Kč částku 20 578 Kč, za jednu akcii o jmenovité hodnotě 100 000 Kč částku 205 781 Kč a za jednu akcii o jmenovité hodnotě 1 000 000 Kč částku 2 057 812 Kč. Výrokem II. uložil společnosti [Jméno advokáta C]. (dále jen „právní nástupkyně hlavní akcionářky“ nebo „2. účastnice“) povinnost zaplatit navrhovatelce částku 110 340 Kč s 4,93% úrokem jdoucím ročně z této částky od 14. 8. 2010 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci usnesení soudu prvního stupně. Výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výrokem IV. uložil navrhovatelce i 1. a 2. účastnici povinnost zaplatit státu – Krajskému soudu v Českých Budějovicích na náhradě nákladů řízení každé částku 13 048,05 Kč, do 3 dnů od právní moci usnesení soudu prvního stupně.

2. Šlo přitom již o čtvrté rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, jeho předchozí usnesení ze dne 10. 2. 2011, č. j. 13 Cm 1230/2010-256, jakož i usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 2012, č. j. 14 Cmo 248/2011-282, jako soudu odvolacího, Nejvyšší soud k dovolání navrhovatelky usnesením ze dne 26. 6. 2014, č. j. 29 Cdo 3354/2012-305, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Poté Vrchní soud v Praze zrušil usnesení soudu prvního stupně ze dne 30. 8. 2017, č. j. 13 Cm 1230/2010-474, a to usnesením ze dne 5. 3. 2019, č. j. 14 Cmo 468/2017-516, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Následně po opětovném rozhodnutí věci soudy nižších stupňů Nejvyšší soud (k dovolání navrhovatelky) usnesením ze dne 22. 3. 2022, č. j. 27 Cdo 2970/2021-743, zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 5. 2021, č. j. 14 Cmo 26/2020-714, jakož i výroky III. až VII. usnesení soudu prvního stupně ze dne 23. 8. 2019, č. j. 13 Cm 1230/2010-635, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 11. 11. 2019, č. j. 13 Cm 1230/2010-654, a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Soud prvního stupně při svém dalším rozhodování vyšel z toho, že: - dne 20. 12. 2005 společnost (jednající předsedou představenstva [jméno FO]) uzavřela se společností [Anonymizováno], se sídlem [jméno FO], registrovanou podle kyperských zákonů pod reg. č. [IBAN] (dále jen „nabyvatelka“ či „společnost [Anonymizováno]“), smlouvu, kterou na nabyvatelku převedla obchodní podíl ve společnosti [jméno FO]-[právnická osoba]. (dále jen „[jméno FO]-[jméno FO]“), o velikosti 99,67 % za kupní cenu 1 150 000 EUR, v přepočtu cca 32 775 000 Kč (dále jen „převod obchodního podílu“ či „smlouva o převodu obchodního podílu“); - společnost [jméno FO]-[jméno FO] byla v roce 2005 v postavení ovládané osoby vůči společnosti, která disponovala 99,67% podílem na společnosti [jméno FO]-[jméno FO]. Společnost byla v roce 2006 v postavení ovládané osoby vůči [právnická osoba]. (dále jen „hlavní akcionářka“), která disponovala 97,66% podílem na společnosti. Hlavní akcionářka byla v tomtéž roce v postavení ovládané osoby vůči společnosti [jméno FO]-[jméno FO], která disponovala 97,96 % hlasovacích práv na hlavní akcionářce. Společnost [jméno FO] byla v roce 2006 v postavení ovládané osoby vůči nabyvatelce, která disponovala 99,67% podílem na společnosti [jméno FO]-[jméno FO][Anonymizováno] - mimořádná valná hromada společnosti konaná dne 29. 6. 2010 (dále jen „druhá valná hromada“) rozhodla o přechodu všech účastnických cenných papírů na hlavní akcionářku, podle § 183i a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Výše protiplnění byla hlavním akcionářem určena částkou 1 445 Kč za akcii o jmenovité hodnotě 1 000 Kč, podkladem pro její určení byl posudek znaleckého ústavu [právnická osoba].; - šlo již o druhé usnesení valné hromady společnosti o vytěsnění. První usnesení bylo přijato na valné hromadě konané dne 10. 8. 2005 (dále jen „první valná hromada“). Krajský soud v [Jméno účastnice] svým usnesením ze dne 19. 9. 2006, č. j. 13 Cm 975/2005-35, vyslovil neplatnost tohoto usnesení, neboť způsob učení práva výkupu akcií měl porušovat základní práva akcionáře. Výše přiměřeného protiplnění na první valné hromadě byla stanovena (na základě znaleckého posudku č. 050720 ze dne 20. 7. 2005 zpracovaného znaleckým ústavem [právnická osoba].) za 1 akcii o jmenovité hodnotě 1 000 Kč částkou 897 Kč; - dne 1. 10. 2010 navrhovatelka předložila společnosti na základě dodatečné výzvy ze dne 22. 9. 2010 (zveřejněné v Obchodním věstníku a v Hospodářských novinách) celkem 180 kusů kmenových listinných akcií na majitele o jmenovité hodnotě 1 000 Kč, za které jí bylo vyplaceno protiplnění 1 445 Kč za 1 akcii. Navrhovatelka za akcie obdržela přiměřené protiplnění ve výši 260 100 Kč, jež nepovažovala za spravedlivé. Namítala nejen vady ve zpracování znaleckého posudku, ale i nezohlednění skutečnosti, že společnost v roce 2005 převedla obchodní podíl ve společnosti [jméno FO]-[jméno FO] za nepřiměřeně nízkou cenu. Tím měla společnosti vzniknout pohledávka z titulu náhrady škody, kterou společnosti způsobili členové volených orgánů převodem obchodního podílu „za naprosto podhodnocenou kupní cenu“ (dále jen „pohledávka“). Za tuto škodu měli být odpovědní tehdejší členové představenstva společnosti, kteří škodu způsobili, i členové dozorčí rady, kteří škodu nevymáhali. Za škodu vzniklou nevymáháním této pohledávky (jež se stala nedobytnou) odpovídají rovněž členové představenstva a dozorčí rady; - v roce 2009 došlo k fúzi splynutím společností [jméno FO]-[jméno FO] a společnosti [právnická osoba], se vznikem právní nástupkyně hlavní akcionářky jako nástupnické společnosti. V důsledky přeměny hlavní akcionářky rozdělením odštěpením sloučením přešly dne 1. 3. 2014 akcie společnosti na právní nástupkyni hlavní akcionářky. Soud prvního stupně tak považoval pasivní legitimaci 2. účastnice jako právní nástupkyně hlavní akcionářky za danou; - podle znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem [právnická osoba] (dále jen „znalec“ a „znalecký posudek“) vycházejícího z dat a informací známých k 14. 8. 2010 činila „spravedlivá hodnota společnosti při stavu poznání k 2015“ částku 209 928 000 Kč. Při oceňování podniku společnosti nebyla zohledněna pohledávka společnosti za členy jejích volených orgánů; - Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 16. 1. 2021, č. j. 13 Cm 2659/2009-920, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně (navrhovatelka ve tomto řízení) proti deseti žalovaným (členům a bývalým členům volených orgánů společnosti) a společnosti samotné domáhala zaplacení částky 6 0334 200 Kč z titulu náhrady škody (dále jen „řízení o náhradu škody“). Ta měla navrhovatelce vzniknou převodem obchodního podílu pod cenou, čímž došlo ke snížení hodnoty akcií společnosti vlastněných žalobkyní (navrhovatelkou). Bývalí členové volených orgánů tím měli porušit svou povinnost jednat při výkonu své funkce s péčí řádného hospodáře, jelikož uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu nezakázali a škodu později za společnost nevymáhali. Žalovaná (společnost) pak měla dle tvrzení navrhovatelky za toto jednání odpovídat, neboť se jí jednání členů jejího představenstva přičítá; - ze znaleckého posudku [jméno FO] ze dne 5. 5. 2008 vyplynulo, že poté, co společnost prodala svůj 99,67% podíl ve společnosti [jméno FO]-[jméno FO], čímž zaniklo „kruhové vlastnictví“, došlo k výrazné změně hodnoty společnosti, a tím i k dramatickému propadu hodnoty připadající na jednu akcii společnosti vlastněnou menšinovými akcionáři, a to konkrétně z částky 35 939 000 Kč na 749 Kč (mělo tedy jít o „cca 98% pokles“); - v nedobrovolné dražbě konané dne 16. 12. 2004 byly akcie společnosti o jmenovité hodnotě 1 000 Kč vydraženy za cenu 876 Kč (za každou z 7 988 akcií).

4. Soud prvního stupně došel k závěru, že navrhovatelkou tvrzená pohledávka neexistuje. Nemohla tak ani ovlivnit výši přiměřeného protiplnění. Navrhovatelka totiž chybně vycházela z ocenění obchodního podílu ve společnosti [jméno FO]-[jméno FO] při jejím zapojení do „kruhové struktury“. Podíl společnosti zapojené do „kruhové struktury“ totiž nelze ocenit tím, že jeho hodnotu tvoří všechny společnosti do „kruhové struktury“ zapojené. K převodu obchodního podílu došlo více jak 4 roky před rozhodnutím o vytěsnění, a to z důvodu, aby nebyl porušován zákon [fakticky se tím napravoval předtím existující protiprávní stav, přitom náprava protiprávního stavu bez dalšího neznamená porušení povinnosti, které by měla zakládat odpovědnost členů statutárního orgánu za škodu (i znalec uváděl, že v případě kruhové struktury představuje ocenění podílu ve společnosti zapojené do takové struktury vážný problém, neboť podmínkou takového ocenění je znalost toho, kdo je společností mateřskou a kdo dceřinou)], nikoli v souvislosti s řízením o vyslovení neplatnosti usnesení první valné hromady společnosti (jejíž neplatnost byla později vyslovena). Vznik nabyvatelky (společnosti [Anonymizováno]) předcházel podání návrhu na vyslovení neplatnosti daného usnesení, nesouvisí tedy ani s rozpojením „kruhové struktury“. Závadným neshledal, že za nabyvatelku uzavřel smlouvu o převodu obchodního podílu zástupce 1. a 2. účastnice, řízení totiž bylo zahájeno až poté, co o vytěsnění rozhodla druhá valná hromada společnosti. Z dokazování nevyplynulo, že by společnost účelově vyčkávala s druhým vytěsněním 4 roky, aby se tvrzená pohledávka navrhovatelky promlčela. Poukázal i na to, že se cena za 1 kus akcie společnosti o jmenovité hodnotě 1 000 Kč od prvního vytěsnění do prodeje akcií v nedobrovolné dražbě snížila jen nepatrně (za 7 měsíců klesla o 21 Kč). K tomu odkázal na výpověď znalce [tituly před jménem] Hálka u Krajského soudu v Hradci Králové, podle něhož hodnota společnosti [jméno FO] ve výši cca 290 000 000 Kč platila pouze při jejím zapojení do „kruhové struktury“. Výše přiměřeného protiplnění byla stanovena znaleckým posudkem znaleckého ústavu [právnická osoba]. částkou 1 445 Kč, což je o 61 % více než při prvním vytěsnění, a to přesto, že při druhém vytěsnění již společnost nebyla součástí „kruhové struktury“ a do výše protiplnění se již mohla promítnout navrhovatelkou tvrzená pohledávka na náhradu škody. To, že k vytěsnění nedošlo v roce 2005, ale až v roce 2010, bylo tak pro menšinové akcionáře nakonec výhodnější.

5. Soud prvního stupně si byl vědom výše zmíněného názoru Nejvyššího soudu, že i závazky, které de iure neexistují (resp. nejde o závazky společnosti) či které se opírají o neplatná právní jednání, se mohou promítnout do závěru o hodnotě podniku, proto je třeba zvážit, zda je nepromítnout i do výše přiměřeného protiplnění. Dospěl však k závěru, že v tomto konkrétním případě k pohledávce není na místě přihlížet, jelikož jde o účelové tvrzení ze strany navrhovatelky, nadto pohledávka neexistuje. Nikoho nelze činit odpovědným za to, v jakém místě došlo k rozpojení „kruhové struktury“, přestože to má zásadní vliv na hodnotu té které společnosti dříve do „kruhové struktury“ zapojené. Rozpojením se hodnota předtím reprezentovaná „kruhovou strukturou“ nikam nevytrácí, pouze je nově zřejmé, které osoby jsou ovládajícími a které ovládanými. Ani bezplatným rozpojením by „tak škoda vzniknout nemohla“. Úplatným převodem obchodního podílu se naopak tržní hodnota společnosti zvýšila, proto se zvýšila i výše protiplnění při druhém vytěsnění ve srovnáním s tím prvním. Jelikož uzavřel, že navrhovatelkou tvrzená pohledávka neexistuje, nezabýval se blíže ani jejím možným promlčením, ani možnou neexistencí „kruhové struktury“ z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu z roku 1995.

6. Dále se tedy soud prvního stupně zabýval výší přiměřeného protiplnění bez vlivu tvrzené pohledávky na ni.

7. Při určení hodnoty společnosti soud prvního stupně „nepřihlížel k převodu obchodního podílu s odůvodněním, že je vázán právním názorem Vrchního soudu v Praze“, podle něhož nemá případné znehodnocení akcií v dřívější době za následek, že by se společnost měla ocenit jinak, než svou hodnotou ke dni přechodu akcií na hlavní akcionářku. Převod obchodního podílu byl nutný k nápravě protiprávního stavu, tj. k rozpojení „kruhové struktury koncernu“. To přitom samo o sobě neznamená porušení povinností, které by zakládalo odpovědnost členů volených orgánů za škodu. I znalec navíc uvedl, že účast společnosti v „kruhové struktuře“ problematizuje její ocenění, neboť jeho podmínkou je znalost toho, která společnost je ovládající a která ovládanou.

8. Soud prvního stupně vyloučil aplikaci přirážky na likviditu a minoritu (odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3359/2012). Poznamenal, že při určení hodnoty společnosti ke dni přechodu vlastnického práva k akciím na hlavní akcionářku se má přihlížet ke skutkovému stavu danému k uvedenému datu, to však neznamená, že by znalec měl využít jen odborné postupy známé v rozhodné době. Cílem § 183k odst. 1 obch. zák. je totiž ověřit, zda se vytěsněným akcionářům dostalo spravedlivého protiplnění. Bylo-li tedy využito vědeckých metod a odborných postupů známých v době rozhodnutí soudu a znalec zároveň vycházel pouze z majetkového stavu a finanční situace společnosti ke dni přechodu vlastnického práva k akciím, jakož i ke stavu ekonomiky a relevantního trhu v uvedené době, bylo postupováno správně.

9. Konstatoval, že znalecký posudek Equita byl srozumitelný a logický. Znalec byl schopen relevantně reagovat na všechny dotazy a svůj posudek obhájil. Soud z něj proto vyšel a určil výši přiměřeného protiplnění dle varianty 2B znaleckého posudku [tedy dle spravedlivé hodnoty akcií při stavu poznání (vědeckých poznatků a odborných metod) z roku 2015]. Jelikož znalec do ocenění nezahrnoval pohledávky, o kterých nebylo účtováno, nezahrnul do něj ani navrhovatelkou tvrzenou pohledávku.

10. Výrok II. soud prvního stupně odůvodnil tím, že povinnost vyplatit přiměřené protiplnění tíží jen právní nástupkyni hlavní akcionářky, a uložil jí povinnost doplatit navrhovatelce rozdíl mezi dosud zaplaceným protiplněním ve výši 260 100 Kč a protiplněním, které jí náleží za 180 akcií po 2 058 Kč. K tomu navrhovatelce přiznal obvyklý úrok požadovaný bankami v sídle hlavní akcionářky ke dni přechodu vlastnického práva k akciím (dle § 183m odst. 2 ve spojení s § 502 obch. zák.). Výši úroku určil soud dle databáze ARAD spravované Českou národní bankou, přičemž vyšel z průměrné úrokové sazby bank v České republice, konkrétně ze sazby pro úvěry poskytované nefinančním podnikům do výše 7 500 000 Kč.

11. Výrok III. soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když poměr úspěchu a neúspěchu tak podle soudu prvního stupně nešlo stanovit, právo na náhradu nákladů řízení tudíž nepřiznal žádnému účastníku.

12. Výrok IV. odůvodnil soud prvního stupně odkazem na § 148 odst. 1 o. s. ř. Vycházel z nesporného charakteru řízení a z toho, že znalecký posudek hrazený státem byl vypracován v zájmu všech účastníků. Rozhodl proto, že povinny zaplatit státu náhradu nákladů řízení jsou 1. až 3. účastnice. Lhůtu k plnění určil dle § 160 o. s. ř.

13. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka odvolání, navrhujíc, aby je odvolací soud zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

14. Odvolatelka namítá, že soud prvního stupně byl povinen se zabývat existencí (a racionálním základem) pohledávky a jejím vlivem na přiměřenost protiplnění. Nesouhlasí s tím, že pohledávka neexistuje a nemá žádný vliv na výši přiměřeného protiplnění. Dle dodatku č. 1 ke znaleckému posudku č. 5 281-01-2018 zpracovanému znaleckým ústavem [právnická osoba]. v rámci řízení vedeného Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 43 Cm 124/2010, činila tržní hodnota 99,67% obchodního podílu na společnosti [jméno FO], ke dni 31. 12. 2005 částku 287 211 450 Kč. Dle znaleckého posudku č. 134/14/2008 zpracovaného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] činila hodnota obchodního podílu téměř 230 000 000 Kč. Převod obchodního podílu byl přitom uskutečněn za kupní cenu ve výši 32 775 000 Kč. Členové představenstva společnosti proto nejednali s péčí řádného hospodáře, převedli-li obchodní podíl za cenu o 254 436 450 Kč nižší, než činila cena tržní. Dle odvolatelky měl být obchodní podíl prodán za jeho tržní cenu. Odvolatelka namítá i to, že soud prvního stupně nijak nezdůvodnil, z jakého důvodu nelze obchodní podíl společnosti zapojené do „kruhové struktury vlastnictví“ ocenit tím, že jeho hodnotu tvoří všechny společnosti do této struktury zapojené. Podle jejího názoru nelze hodnotu společnosti žádným jiným způsobem stanovit. Tento úsudek činí s vědomím, že uvedená struktura představuje protiprávní stav. Skutečnost, že hodnotu „kruhově vlastněné“ společnosti lze stanovit sečtením hodnoty majetku všech „kruhově vlastněných“ společností potvrdil i znalecký ústav [právnická osoba]., když takto postupoval při určení hodnoty obchodního podílu ve společnosti [jméno FO]-[jméno FO], stejně jako znalecký ústav [právnická osoba]., ve znaleckém posudku č. 050720 v rámci prvního vytěsnění. Po rozpojení „kruhové struktury“ byla v obchodním podílu ve společnosti [jméno FO]-[jméno FO] kumulována hodnota všech společností, protože právě tato společnost se po převodu stala mateřskou společností „celého koncernu“. Pro stanovení ceny obchodního podílu měla být určující hodnota, kterou nabyvatelka jeho koupí nabyla. Tu představuje hodnota všech dříve „kruhově vlastněných“ společností. Obchodní podíl tak měl být prodán za cenu odpovídající hodnotě „celého koncernu“, tj. za částku 287 211 450 Kč. Rozdíl mezi ní a cenou, za kterou představenstvo společnosti obchodní podíl prodalo, představuje výši škody, kterou představenstvo svým jednáním v rozporu s péčí řádného hospodáře způsobilo. Přestože bylo představenstvo společnosti povinno rozpojit „kruhovou strukturu“, bylo zároveň povinno prodat obchodní podíl za jeho tržní hodnotu.

15. Odvolatelka nesouhlasí ani s názorem soudu prvního stupně, podle něhož rozpojením „kruhové struktury“ majetek jednotlivých společností nikam nemizí. V důsledku převodu obchodního podílu přišla společnost o „substanční hodnotu“ majetku společnosti [jméno FO]-[jméno FO] i hlavní akcionářky. Správným proto není závěr, podle něhož převodem obchodního podílu společnost získala cca 30 000 000 Kč. Kdyby totiž členové představenstva jednali s péčí řádného hospodáře a obchodní podíl převedli za jeho tržní hodnotu, získala by společnost 287 211 450 Kč. Hodnota uvedená ve znaleckém posudku znaleckého ústavu [právnická osoba]. (ve výši 287 211 450 Kč) představuje tržní hodnotu obchodního podílu, a nikoli hodnotu účetní, jak nesprávně dovodil soud prvního stupně.

16. Odvolatelka nesouhlasí ani se závěrem soudu prvního stupně, že hodnota akcií společnosti byla vyšší při druhém vytěsnění, tedy poté, co došlo k převodu obchodního podílu a k rozpojení „kruhové struktury“. Tento závěr vychází z nesprávného „čtení“ znaleckých posudků. Znalecký ústav [právnická osoba]., který stanovil hodnotu akcií při prvním vytěsnění, totiž odhadl celkovou hodnotu společnosti částkou 166 317 000 Kč. Na jednu akcii o jmenovité hodnotě 1 000 Kč by tak připadalo přiměřené protiplnění ve výši 1 630 Kč. [adresa] Kč za stejnou akcii byla výsledkem použití nepřípustné srážky za minoritu. Hodnota společnosti dle znaleckého posudku znalce [právnická osoba]. pro účely druhého vytěsnění činila 147 462 000 Kč. K tomu však odvolatelka podotýká, že nesouhlasí s výší ocenění ani podle jednoho z těchto posudků. Pro účely tohoto řízení měla být nezávislým znalcem určena tržní hodnota obchodního podílu k okamžiku jeho převodu, za tuto cenu považuje částku 287 211 450 Kč, jak byla určena znaleckým ústavem [právnická osoba].

17. Odvolatelka se domnívá, že převod obchodního podílu byl „zinscenován“ tak, aby došlo k rozpojení „kruhové struktury“ a následnému vytěsnění menšinových akcionářů co nejlevněji. Nabyvatelka byla podle ní ovládána členy volených orgánů společnosti. V této souvislosti poukazuje na nepřesnosti v odůvodnění napadeného usnesení, co se týče časové posloupnosti konání první valné hromady, podání návrhu na vyslovení neplatnosti na ní přijatého usnesení a vzniku nabyvatelky.

18. Proti výroku III. odvolatelka namítá, že soud prvního stupně určil výši přiměřeného protiplnění odlišně od té, kterou určila hlavní akcionářka, čímž dal za pravdu odvolatelce. Přesto však rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odkázal přitom na judikaturu Nejvyššího soudu (zejm. usnesení ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1966/2018) i na rozhodovací praxi soudu prvního stupně, podle níž je úspěšným navrhovatelem podle § 183i obch. zák. ten, komu soud vyhoví, a to bez ohledu na to, jak vysoké přiměřené protiplnění navrhovatel požadoval. Soud totiž není touto výší vázán. Navrhovatel tedy bude pro účely rozhodování o nákladech řízení úspěšný i tehdy, pokud mu soud přizná nižší než jím navrhované protiplnění. Soud prvního stupně měl proto odvolatelce přiznat plnou náhradu nákladů.

19. Proti výroku IV. odvolatelka namítá, že soud prvního stupně nezohlednil složení částky 50 000 Kč odvolatelkou na účet soudu jako zálohu na vypracování znaleckého posudku. Tato částka byla přitom zcela „spotřebována“. Proto není správné, aby se všichni účastníci podíleli na zbylých nákladech řízení stejnou měrou. Jelikož byla navrhovatelka zcela úspěšná, měl soud prvního stupně uložit povinnost nahradit státu jím vynaložené náklady pouze neúspěšným účastníkům.

20. Proti výrokům I. a II. usnesení soudu prvního stupně podaly 1. a 2. účastnice odvolání. Navrhují, aby odvolací soud napadané usnesení změnil ve výrocích I. a II. tak, že „tyto budou odpovídat tržní hodnotě“ společnosti určené podle stavu poznání v roce 2010, tj. dle hodnoty stanovené znaleckým ústavem [právnická osoba] Pokud by odvolací soud neshledal naplnění podmínek pro změnu napadeného usnesení, ale shledal podmínky pro jeho zrušení a vrácení soudu prvního stupně, navrhují tento postup.

21. Odvolatelky uvádějí, že napadené usnesení využívá jako podklad znalecké poznatky a metody ocenění, které neexistovaly v době, kdy probíhalo vytěsnění. Obě účastnice je nemohly v té době znát, proto ani vzít v potaz. Na ocenění podle nich mají mít vliv jen skutečnosti objektivně známé k datu zjišťování hodnoty akcií, nikoli skutečnosti nastalé ex post. Dle jejich názoru není možno zohlednit i „v reálné době známý, soudobý stav odborných znalostí, vědomostí, názorů, metod apod. zastávaný ve vědecké (odborné) obci“. Správně by tak podle nich měly být aplikovány přirážky za minoritu a likviditu, neboť v době, kdy vytěsnění probíhalo, ještě nebyly přijaty závěry o jejich nepřípustnosti. Hlavní akcionářka měla možnost zjistit správnou výši přiměřeného protiplnění k roku 2010, zatímco znalosti z roku 2015 jí nemohly být známy.

22. Ve vyjádření k odvolání navrhovatelky 1. a 2. účastnice uvádí, že soud prvního stupně se dostatečně a podrobně zabýval existencí a racionálním základem odvolatelkou tvrzené pohledávky a správně došel k její neexistenci. Obchodní podíl pod cenou prodán nebyl, společnosti tudíž nemohla vzniknout škoda. Vytýkají odvolatelce, že hodnotu obchodního podílu odvozuje ze závěru znaleckého posudku společnosti [právnická osoba]., č. 5 281-01-2018 ze dne 28. 5. 2018 (resp. z jeho dodatku č. 1), nezohledňuje však výpověď znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který při výslechu u soudu prvního stupně (Krajského soudu v Hradci Králové) ze dne 24. 2. 2022 uvedl, že hodnota převáděného obchodního podílu ve výši 287 211 450 Kč platí pouze v rámci „kruhové struktury“, u níž nelze určit její začátek ani konec. Tato hodnota tak představuje hodnotu všech společností zapojených do „kruhové struktury“, nikoli jen hodnotu společnosti [jméno FO]-[jméno FO]. Existence „kruhové struktury“ přitom představuje protiprávní stav, který je nutno odstranit, proto z něj nelze ani dovozovat hodnotu obchodního podílu (a potažmo ani výši přeměřeného protiplnění). [tituly před jménem] [jméno FO] navíc ani neshledal, že by byl obchodní podíl prodán pod cenou. Poukazují na to, že fakticky není možné určit hodnotu společnosti zapojené do „kruhové struktury“. Nelze totiž určit ovládanou a ovládající osobu. Staví-li odvolatelka do pozice „mateřské“ společnosti společnost [jméno FO]-[jméno FO] (a z toho pak odvozuje hodnotu obchodního podílu), činí tak chybně, protože tak činí až v návaznosti na rozpojení „kruhové struktury“ v určitém místě. Navíc by nedávalo smysl, aby při převodu obchodního podílu za účelem rozpojení „kruhové struktury“ kupující platil tržní cenu, neboť fakticky platí sám sobě. Nabývá totiž jednak obchodní podíl, jednak (v důsledku toho, že společnosti jsou spojeny vazbami ovládání) také kupní cenu, kterou za tento obchodní podíl zaplatil. Došlo by tak ke zdvojnásobení hodnoty řetězce a k „iracionálnímu obohacení“ menšinových akcionářů společností, které se v řetězci nachází. Vytvořením „kruhové struktury“ nesmí dojít ke znásobení hodnot, které předtím neuzavřenou strukturu tvořily. Uzavřením struktury totiž žádná hodnota nevznikne. Když se tedy při rozpojení „kruhové struktury“ určuje cena převáděného obchodního podílu, nelze vycházet z hodnoty celé rozpojované „kruhové struktury“. Na rozdíl od faktické směny hodnot, při rozpojení „kruhové struktury“ dojde vždy k jejímu zhodnocení, a to ať je převod uskutečněn za jakoukoli cenu. Nelze tak uvažovat o prodeji pod cenou, a tedy ani o vzniku odpovědnosti členů představenstva v důsledku porušení jejich povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Převod obchodního podílu neměl žádnou souvislost s vytěsněním provedeným v roce 2010. Jeho účelem bylo pouze odstranit nežádoucí „kruhovou strukturu“.

23. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k následujícím závěrům.

24. Pokud jde o důvody použití o. s. ř. a obch. zák. v poměrech posuzované věci, odvolací soud v zájmu stručnosti plně odkazuje na odůvodnění obsažené k tomuto posouzení ve svém usnesení ze dne 17. 5. 2021, č. j. 14 Cmo 26/2020-714 (konkrétně na body 50, 51).

25. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 22. 3. 2022, č. j. 27 Cdo 2970/2021-743, jímž zrušil výše citované rozhodnutí Vrchního soudu v Praze i soudu prvního stupně, soudům nižších stupňů uložil povinnost zabývat se otázkou existence pohledávky společnosti a jejím případným vlivem na výši přiměřeného protiplnění, když dovodil, že „přestože se určitá významná pohledávka společnosti za členy jejího voleného orgánu nemusí pro svoji spornost promítnout ve (skutkovém) závěru o hodnotě podniku společnosti (tato pohledávka nemusí zvyšovat hodnotu podniku společnosti na trhu), soud při posuzování právní otázky přiměřenosti protiplnění zpravidla (jeví-li se tvrzení o právním důvodu a výši této pohledávky racionální) musí posoudit, zda tato pohledávka společnosti svědčí, a pokud tomu tak je, musí ji vzít při přezkoumání přiměřenosti protiplnění v úvahu“.

26. Bylo tedy na soudu prvního stupně zabývat se v intencích citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu otázkou existence pohledávky společnosti a následně (po vyřešení této primární otázky) otázkou jejího případného vlivu na výši přiměřeného protiplnění.

27. Závěr soudu prvního stupně, že pohledávka „neexistuje“ (a „tudíž nemohla ovlivnit výši přiměřeného protiplnění“), považuje odvolací soud za (minimálně) předčasný.

28. Navrhovatelka k existenci pohledávky (stručně řečeno) tvrdí, že člen (členové) představenstva společnosti (resp. i její dozorčí rady) nejednal (nejednali) s péčí řádného hospodáře, neboť převedl (převedli) obchodní podíl ve společnosti [jméno FO]-[jméno FO] za cenu (o 254 436 450 Kč) nižší, než činila cena tržní (odkazuje na jí specifikované znalecké posudky). Tímto porušením povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře vznikla společnosti škoda, za níž odpovídají členové volených orgánů (statutárního orgánu, dozorčí rady). Nebyla-li takto vzniklá pohledávka („žádným z oprávněných subjektů“) vymáhána, došlo („mohlo dojít“) k jejímu promlčení. „Nevymáhání existujícího nároku“ a „nezabránění jeho promlčení“ vznikla společnosti škoda (srov. např. návrh a dále podání navrhovatele ze dne 6. 12. 2010, č. l. 223, ze dne 4. 11. 2015, č. l. 360, či ze dne 1. 8. 2019, č. l. 545).

29. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se podává, že sjednání pro společnost nevýhodné ceny, tj. v případě prodeje nižší a v případě koupě vyšší než tržní, může být – podle okolností případu – porušením péče řádného hospodáře (srov. např. rozsudek ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 29 Cdo 2531/2008, ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 29 Cdo 5189/2008, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročníku 2011, pod číslem 143, či ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 250/2015, a judikaturu tam citovanou).

30. Odvolací soud (ve výsledku) souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že rozpojením kruhové struktury „byl napravován protiprávní stav“, přitom náprava tohoto protiprávního stavu „neznamená bez dalšího porušení povinnosti, které by mělo zakládat odpovědnost členů orgánů společnosti za škodu“. Jinak řečeno, za porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře není (bez dalšího) možno považovat úkony volených orgánů (člena/členů představenstva, dozorčí rady) společnosti vedoucí k rozpojení (nežádoucí, protiprávní) kruhové struktury. Takové skutečnosti vedoucí k závěru o porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře ostatně navrhovatelka ani netvrdí.

31. S ohledem na tvrzení navrhovatelky je pro posouzení pohledávky totiž podstatným to, zda členové představenstva (dozorčí rady) společnosti jednali (postupovali) při převodu obchodního podílu ve společnosti [jméno FO]–[jméno FO] s péčí řádného hospodáře, či nikoli, tj. zda předmětný převod obchodního podílu v uvedené společnosti (na společnost YESLEPORT) byl uskutečněn za cenu tržní, či nikoli, tedy zda (navrhovatelkou) tvrzeným jednáním došlo k porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře, či nikoli, a pokud ano, zda tímto jednáním způsobili společnosti škodu, či nikoli (§ 194 odst. 5, § 200 odst. 3 obch. zák.).

32. Pro posouzení primární otázky, zda člen (členové) představenstva (dozorčí rady) při převodu uvedeného obchodního podílu jednal(i) s péčí řádného hospodáře, je stěžejní stanovení (určení) tržení ceny za převod obchodního podílu ve společnosti [jméno FO]-[jméno FO] při zohlednění (celkové) hodnoty, kterou nabyvatelka (společnost [Anonymizováno]) při převodu obchodního podílu v uvedené společnosti (rozpojením kruhové struktury) skutečně nabyla (získala), včetně zohlednění podílu (podílů) v jí vlastněné (vlastněných) společnosti (společnostech), jak přiléhavě namítáno odvolatelkou.

33. Uvedený závěr však nelze již jen s ohledem na časový odstup (bez dalšího) učinit s odkazem na porovnání výše protiplnění při prvním a druhým vytěsnění a cenu, za kterou byla prodána 1 akcie společnosti v nedobrovolné dražbě (konané dne 16. 12. 2004), jak bylo učiněno soudem prvního stupně. Nikoli srozumitelné jsou i jeho závěry o (neúčelovosti) vzniku společnosti YESLEPORT, když v bodu 16 a 30 odůvodnění je uvedeno, že uvedená společnost vznikla 9. 5. 2005, v bodu 12 odůvodnění je uvedeno datum vzniku 7. 9. 2006 a v bodu 36 je uvedeno datum 7. 9. 2009. V návaznosti na výše uvedené je pak nepřezkoumatelným i závěr soudu prvního stupně, že hodnota společnosti se rozpojením kruhové struktury zvýšila“ (viz bod 38 odůvodnění). Není totiž zřejmé, jakými úvahami se soud prvního stupně při tomto posouzení řídil. Takový závěr totiž nelze učinit z porovnání „ceny protiplnění před rozpojením kruhové struktury a po jejím rozpojení“, s odkazem na porovnání ceny protiplnění v roce 2005 a v roce 2010, se závěrem, že uskutečnění vytěsnění až v roce 2010 bylo pro akcionáře „mnohem výhodnější“. Řečené rezonuje o to více, pokud se soud prvního stupně nikterak nevypořádal (ani) se závěry znaleckého posudku zpracovaného [tituly před jménem] [jméno FO] (č. 134-14/2008), z nějž (sám) zjistil (jak se podává z bodu 21 odůvodnění), že „převodem obchodního podílu ve společnosti [jméno FO] došlo k dramatickému propadu hodnoty připadající na jednu minoritní akcii společnosti [právnická osoba], a to z částky 35 939 000 Kč na 749 Kč, tj. cca o 98 %“.

34. Závěr soudu prvního stupně o tom, že pohledávka společnosti neexistuje, je proto závěrem nepřezkoumatelným, když výše popsané odůvodnění soudu prvního stupně je na újmu uplatnění práv odvolatelky v odvolacím řízení, jak je jí namítáno, neboť je pochybné, jak soud prvního stupně k přijatým závěrům o neexistenci pohledávky dospěl. Již jen z tohoto důvodu je třeba usnesení soudu prvního stupně jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1472/2017, nebo nález Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. I. ÚS 2746/19).

35. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně zrušil, včetně závislých výroků o nákladech řízení, a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

36. V dalším řízení se soud prvního stupně bude zabývat výše nastolenými otázkami týkající se (navrhovatelem tvrzené) pohledávky společnosti vůči členům svých volených orgánů. Neopomene se případně zabývat rovněž navrhovateli otevíranou otázkou odpovědnosti ostatních členů volených orgánů, resp. otázkou nevymáhání pohledávky (na náhradu škody) vůči odpovědným subjektům, včetně (účastnicemi 1. a 2. např. v jejich vyjádření na č. l. 213 namítané) otázky promlčení pohledávky [přičemž pro její posouzení je rozhodný stav pohledávky k okamžiku přechodu vlastnického práva k akciím, resp. k okamžiku, kdy akcionář(i) vlastnické právo k akciím pozbyl(i)], ale i tím, zda námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy (jak namítá navrhovatel např. při jednání před soudem prvního stupně dne 23. 8. 2017, či v podání ze dne 29. 8. 2017, č. l. 464). V návaznosti na přijaté závěry pak otázkou vlivu takové pohledávky společnosti na výši přiměřeného protiplnění.

37. Své rozhodnutí následně řádně odůvodní tak, aby odpovídalo § 157 odst. 2 o. s. ř. (ve spojení s § 169 odst. 4 o. s. ř.). Odvolací soud nepřehlédl, že část přezkoumávaného rozhodnutí (např. body 65 až 69) byly doslovně převzaty (kopírovány) z odůvodnění (Nejvyšším soudem zrušeného) usnesení soudu prvního stupně ze dne 23. 8. 2019, č. j. 13 Cm 1230/2010-635, včetně závěrů o vázanosti právním názorem Vrchního soudu v Praze, jež však po (následně vydaném) zrušovacím usnesením Nejvyššího soudu postrádají racionální základ.

38. Tímto právním názorem je soud prvního stupně vázán (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).

39. K odvolacím námitkám 1. a 2. účastníka je na závěr na místě dodat, že má-li být protiplnění přiměřené (§ 183k obch. zák.) hodnotě účastnických cenných papírů, které nuceně přecházejí na hlavního akcionáře, nepřichází zásadně v úvahu, aby se výše protiplnění snižovala oproti hodnotě akcií zjištěné na základě znaleckého posudku a vycházející z hodnoty podniku společnosti proto, že by vytěsňovaní vlastníci účastnických cenných papírů nemohli takové ceny dosáhnout na trhu z důvodu nízké likvidity účastnických cenných papírů či proto, že jejich účastnické cenné papíry představují pouze menšinový podíl na společnosti (tzv. diskont za likviditu či za minoritu), jak se podává např. z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 27 Cdo 155/2021, včetně tam citované judikatury.

Poučení