14 Cmo 21/2024 - 1407

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Ing. Davida Bokra a soudců JUDr. Michaely Janouškové a JUDr. Ondřeje Kubáta ve věci žalobce: [Jméno žalobce A], IČO [IČO žalobce A] sídlem [Adresa žalobce A] zastoupený [Jméno žalobce B], advokátem sídlem [adresa] proti žalovanému: [Jméno žalovaného A], narozený [Datum narození žalovaného A] bytem [Adresa žalovaného A] zastoupený [Jméno žalovaného B], advokátem sídlem [adresa] o zaplacení částky 2 003 612 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 9. 2023, č. j. 33 Cm 86/2012-1362, takto:

Výrok

Rozsudek soud prvního stupně se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví uvedeným rozsudkem výrokem I. zamítl žalobu o zaplacení částky 2 003 612 Kč s 8% úrokem z prodlení od 15. 5. 2010 do 30. 6. 2010 a 7,75% úrokem z prodlení od 1. 7. 2010 do zaplacení. Výrokem II. uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 923 070 Kč. Výrokem III. rozhodl o vrácení přeplatku složené zálohy na znalečné ve výši 614 Kč žalobci. Výrokem IV. pak žalobci uložil povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 29 551,46 Kč.

2. Jde již o třetí rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

3. První zamítavý rozsudek soudu prvního stupně ze dne 24. 7. 2014, č. j. 33 Cm 86/2012-309, Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 25. 1. 2016, č. j. 14 Cmo 541/214-364, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Odvolací soud, odkazuje na právní úpravu - zejména zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 31. 12. 2006 (dále jen „ZP 1965), zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2007 (dále jen „ZP 2006“), zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen „obch. zák.“) - zdůraznil, že při posuzování uplatněného nároku je klíčovou otázkou náplň činnosti žalovaného v daném družstvu při souběhu funkcí prokuristy dle § 14 obch. zák., a zaměstnance, zde na pozici ředitele. Vztah mezi prokuristou a podnikatelem, jde-li o prokuru, nemůže být vztahem pracovněprávním. Skutečnost, že fyzická osoba je prokuristou, sama o sobě nebrání tomu, aby navázala s touto právnickou osobou pracovní poměr nebo jiný pracovněprávní vztah. Podstatné je, že obsah takového pracovněprávního vztahu nemůže být shodný s obsahem činnosti prokuristy, ale může se týkat jen činnosti od práce prokuristy odlišné. Náplň činnosti prokuristy vychází ze zmíněného § 14 obch. zák. a slouží především požadavku právní jistoty v obchodněprávním styku, kdy musí mít třetí osoby jistotu o tom, zda jednají s osobou, která je oprávněna podnikatele navenek zastupovat. Náplň činnosti ředitele je dána pracovní smlouvou, vnitropodnikovými řády, předpisy či stanovami. Podkladem pro posouzení nároku na vydání bezdůvodného obohacení bude závěr o tom, zda žalovanému vznikl nárok na odstupné. Prokáže-li se, že existoval platný pracovní poměr ředitele na činnosti odlišné od náplně prokuristy, pak je třeba vycházet z pracovní smlouvy a v návaznosti na to se zabývat skončením pracovního poměru a z toho vyplývajícím plněním. Předmětné pracovněprávní dokumenty za zaměstnavatele podepsali předseda a člen představenstva družstva, tito členové statutárního orgánu při uzavírání pracovněprávních vztahů měli reprezentovat vůli statutárního orgánu družstva, a pokud pro své jednání neměli podklad v rozhodnutí představenstva jako kolektivního orgánu, mohlo by to zakládat jejich odpovědnost za případnou škodu, nikoli neplatnost právního úkonu. Odvolací soud soudu prvního stupně rovněž vytkl, že se nezabýval námitkami žalobce ohledně samotné výše vyplaceného odstupného.

5. Druhý zamítavý rozsudek soudu prvního stupně ze dne 16. 9. 2020, č. j. 33 Cm 86/2012-1206, odvolací soud usnesením ze dne 3. 5. 2022, č. j. 14 Cmo 99/2021-1275, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Podle závazného prvního názoru odvolacího soudu mezi žalobcem a žalovaným (bez ohledu na subjektivní představy účastníků o povaze jejich právního vztahu) platně vznikl pracovněprávní vztah ve smyslu § 27 odst. 5 ZP 1965 založený jmenováním a následně zanikl dohodou o rozvázání pracovního poměru. Pracovní poměr byl založen platně, veškeré listiny byly ze strany žalobce podepsány v souladu se stanovami a právními předpisy osobami k tomu oprávněnými. Předmětné pracovněprávní dokumenty byly podepsány předsedou představenstva a jedním jeho členem, tudíž je zřejmé, že jejich prostřednictvím byla prezentována vůle družstva. Na platnost daného jednání nemá vliv ani případná skutečnost, že členové statutárního orgánu, kteří listiny podepsali, neměli pro své jednání podklad v rozhodnutí představenstva. Jiný vztah založen nebyl. Za provedenou práci žalovanému náležela žalobcem stanovená odměna (fixní plat plus provize dle vzorce, který sestavil žalobce, uvedeného v platovém výměru), která mu byla v průběhu existence pracovního poměru vyplácena. Platné je i ujednání týkající se nároku na odstupné. Ani udělení prokury po jmenování do funkce ředitele na tomto závěru ničeho nemění, když samotné stanovy v článku 24. 1. výslovně zakotvují, že ředitel družstva je zároveň prokuristou, není-li členem představenstva. Stanovy žalobce výslovně v článku 18 určují, že orgány družstva jsou: členská schůze, představenstvo a kontrolní komise. Jiný orgán stanovy nezakotvují. Ani z článku 20 stanov nelze dovodit, že ředitel družstva je jiným orgánem. Naopak z dikce článku 20. 4. výslovně plyne, že představenstvo jmenuje a odvolává ředitele družstva, mj. vymezí jeho působnost v manažerské smlouvě, stanoví mu plat a odměny. Činnost, kterou žalovaný pro družstvo vykonával, naplňovala veškeré znaky závislé práce. Pracovní poměr zaměstnanců uvedených v § 27 odst. 4 a 5 ZP 1965 a posléze v § 33 odst. 3 ZP 2006 může vzniknout jen jmenováním, k čemuž došlo v daném případě. Pracovní smlouva je s přihlédnutím k jejímu obsahu dohodou o dalších pracovních podmínkách po vzniku pracovního poměru. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že po vzniku pracovního poměru jmenováním byla žalovanému udělena prokura. Činnost žalovaného jako prokuristy byla ojedinělá; hlavní podstata jeho činnosti spočívala ve výkonu funkce ředitele, za kterou žalovanému náležela odměna a provize stanovená platovým výměrem.

7. Podle odvolacího soudu nebyla spolehlivě vyřešena otázka samotné výše odstupného a otázka posouzení tvrzeného narušení principu dobré víry zakotveného v § 331 ZP 2006. Otázce dobré víry se soud prvního stupně věnoval pouze okrajově, své závěry blíže nerozvedl. Pro posouzení otázky dobré víry bylo totiž zásadním posoudit, zda a jakým způsobem se žalovaný podílel na výpočtu svých odměn za měsíce leden až březen 2010, jež byly podkladem pro výpočet odstupného, zda jeho výpočty podléhaly kontrolnímu mechanismu a jakému. Je na soudu prvního stupně, aby žalobce poučil, aby k této otázce doplnil skutková tvrzení a nabídl k jejich prokázání důkazy. K posouzení správnosti výše vyplaceného odstupného soud ustanovil znalce, se závěry znaleckého posudku se však dostatečně nevypořádal, nevypořádal se ani s námitkami žalobce obsaženými v podání ze dne 30. 4. 2018 (č. l. 899) ohledně pravosti a pravdivosti listin předložených žalovaným znalci (listiny předložené žalobcem založeny na č. l. 652-654, žalovaným na č. l. 763-765), ani s argumentací žalovaného v podání ze dne 20. 5. 2018 (č. l. 905). Nicméně platový výměr ze dne 28. 12. 2005 (dále jen „platový výměr“) je dle svého obsahu zcela určitý; kromě fixní měsíční odměny 25 000 Kč určuje vzorec pro výpočet provize. Vzorec nevzbuzuje pochybnosti, jakým způsobem budou provize stanoveny, a to bez ohledu na to, zda následný faktický výpočet provize - dle vzorce vytvořeného žalobcem - byl jakkoliv složitý či vhodný. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že kalkulace provizí a stanovení jejich výše byla tímto způsobem běžně prováděna a odměny byly žalobcem zaměstnancům vypláceny.

8. V záhlaví uvedeném v pořadí třetím zamítavém rozsudku v návaznosti na dosavadní průběh řízení soud prvního stupně vyšel z toho, že: - platovým výměrem byl žalovanému s účinností od 1. 1. 2006 stanoven základní měsíční plat částkou 25 000 Kč a pohyblivá složka dle následujícího vzorce: „odměna (provize) ve výši 0,05 Kč z každé 1,00 Kč získané a uhrazené obchodní marže, ze všech obchodů družstva“; - pracovní smlouva ze dne 1. 4. 2007 obsahuje shodnou úpravu odměňování žalovaného; - ke skončení pracovněprávního vztahu došlo dohodou o rozvázání pracovního poměru ze dne 21. 4. 2010, a to k 14. 5. 2010; - žalovanému bylo na základě jeho pokynu jako ředitele vyplaceno dne 14. 5. 2010 odstupné ve výši 2 094 103 Kč, žalovaný měl dispoziční oprávnění k příslušnému bankovnímu účtu žalobce; - předseda představenstva [jméno FO] výplatu odstupného odsouhlasil dne 20. 4. 2010; - podle výpovědí svědkyně [jméno FO], svědků [tituly před jménem] [jméno FO] a Macha, výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] a výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] podklady pro výpočet pohyblivé složky odměny žalovaného vznikaly tak, že jednotliví obchodní zástupci předávali podklady o své obchodní činnosti sekretářce a účetní žalobce svědkyni [jméno FO]. Ta údaje od obchodních zástupců kontrolovala podle údajů v účetní evidenci a následně předkládala žalovanému. Žalovaný následně podle své výpovědi provedl pouze běžnou numerickou operaci (vyčíslil procentuální podíl na celkové provizi). Tento výsledek promítl do „podkladu pro vyplacení měsíční prémie“. Ten se týkal jak jeho, tak jeho podřízených zaměstnanců. Ve vztahu k podřízeným zaměstnancům údaje neupravoval, protože dříve prošly kontrolou ze strany účetní [jméno FO]. Podklady k měsíčním provizím zaměstnanců podepisoval, podklady týkající se jeho měsíčních provizí po věcné stránce kontroloval a podepisoval [tituly před jménem] [jméno FO]; - svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] vypověděla, že jí samotné se nedostalo žádných mzdových výhod z odlišné kalkulace provizí za „obchody s řepkou“, u kterých byla provize pro obchodní zástupce Havlíčka a Černíka kalkulována jinak, než u tzv. dobrovolných obchodů s jinými komoditami. Vypověděla, že žalovaný měl se svědkyní [jméno FO] intimní poměr, když „často navštěvovala jeho kancelář a bylo to na nich vidět“. Jen z tohoto bez dalšího nevyplývá nevěrohodnost výpovědi svědkyně [jméno FO] k činnosti žalovaného jako ředitele žalobce a její práci na podkladech pro výpočet provizí zaměstnanců a žalovaného. Výpověď [tituly před jménem] [jméno FO] o údajném vkládání listiny s tzv. konkurenční doložkou do personální složky žalovaného v době, když žalovaný předával agendu svému nástupci, není ničím podpořena. Zejména v této části je její výpověď nevěrohodná; - žalobce měl pro vedení účetnictví sjednaného externího účetního. Žalovaný skutečnosti zahrnuté do účetnictví rámcově kontroloval, po věcné stránce podklady pro výpočet provizí kontrolovala svědkyně [jméno FO], žalovaný tyto podklady svým podpisem stvrzoval, včetně své vlastní provize, to bylo dlouholetou a zavedenou praxí. Případné nesrovnalosti v podkladech pro výpočet provizí zaměstnanců (např. případ [adresa]) řešil žalovaný s [tituly před jménem] [jméno FO]. Jak vyplynulo zejména z výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO], žalovaný měl jako ředitel mnoho jiných povinností a nelze mu spravedlivě vyčítat, že se spoléhal na věcnou kontrolu podkladů pro výpočet provizí zaměstnanců žalobce provedenou svědkyní [jméno FO]. Proto ani skutečnost, že žalovaný sám správnost a úplnost vedení účetní dokumentace detailně nekontroloval, byť podklady o prémiích potvrzoval, včetně svých prémií, nemůže zpochybnit dobrou víru žalovaného v řádně vyplacené odstupné; - žalobci se ve smyslu § 331 ZP 2006 nepodařilo prokázat nedostatek dobré víry žalovaného ve vztahu k výplatě odstupného, už jen proto je žaloba nedůvodná; - navíc v řízení nebyla zjištěna nesprávná výše odstupného. Námitky nepravosti a nepravdivosti listin předložených žalovaným znalci jako podklad pro stanovení výše odstupného nejsou důvodné. Podklady pro vyplacení měsíční prémie žalovaného za měsíce leden až březen 2010, předložené žalobcem až při jednání 20. 2. 2020 (č. l. 652 – 654), jsou obsahově shodné s listinami předloženými žalovaným při jednání již 20. 2. 2017 (č. l. 652 - 654 spisu). Žalobce tvrdil, že v místě podpisu předsedy představenstva [tituly před jménem] [jméno FO] je pouze vlastní parafa žalovaného. Ovšem [tituly před jménem] [jméno FO] potvrdil, že jde jeho parafu; - žalovaný vysvětlil logicky rozdíl mezi listinami vztahujícími se k odměnám za leden 2010 s datací 3. 2. 2010 (č. l. 652) a s datací 4. 2. 2010 (č. l. 763). Do listin vytvořených v procesoru Microsoft Excel se datum automaticky doplňoval v okamžiku tisku. Při prvním tisku nebyl předseda představenstva v sídle družstva přítomen a listina se tiskla podruhé v den, kdy se do sídla družstva dostavil. Listiny, které žalovaný vracel po svém schválení účetní [jméno FO], parafoval sám žalovaný a zůstaly v podnikové dokumentaci. Obsahově shodné listiny schválené [jméno FO] si v jednom vyhotovení ponechal žalovaný pro sebe, další vyhotovení rovněž zůstalo v podnikové dokumentaci; - pokud [tituly před jménem] [jméno FO] nestihl podepsat podklad pro prémie žalovaného, to se stávalo většinou, neboť byl velmi zaneprázdněn a mimo sídlo žalobce, podepsal ho žalovaný, aby jej mohla zpracovat mzdová účetní. [tituly před jménem] [jméno FO] doklad podepsal dodatečně, to byl běžný postup; - podle žalobcem předloženého znaleckého posudku vypracovaného společností [právnická osoba]. bylo žalovanému na čistém odstupném vyplaceno o 900 785 Kč více, než mu náleželo. Ovšem tento znalec nepracoval při výpočtu odstupného s podklady žalovaného; - znalec [právnická osoba]. znaleckým posudkem (dále jen „znalec“ a „znalecký posudek“) stanovil výši odstupného nižší o 119 182,89 Kč, než bylo žalovanému vyplaceno. Vycházel přitom z podkladů poskytnutých žalobcem. Příčinou je rozdílný závěr stran odměny za leden 2010. Odměny za únor a březen 2010 odpovídají vyplacené výši. Rozdíl v odměně za leden žalovaný dostatečně vysvětlil tím, že v prvotní verzi tabulky použité znalcem není zahrnuta částka 485 000 Kč za dorovnání za středisko [adresa] (sušení, čištění a skladování obilovin, kukuřice a řepy); - v řízení bylo nepochybně zjištěno, že v lednu až březnu 2010 byly zaměstnancům žalobce vyplaceny nezvykle vysoké odměny, které byly stanoveny z týchž podkladů, jako odměny žalovaného; - rozsudek se opírá o dobrou víru žalovaného podle § 331 ZP 2006, takže soud ani nezadal dodatek znaleckého posudku, „který by přihlédl ke skutečně odpracovaným hodinám ze strany žalovaného z období leden až březen 2010 při výpočtu odstupného a správně použil koeficient 522/496“; - vyplacení odstupného není v rozporu s dobrými mravy, žalovaný podklady pro jeho výpočet sám nezpracoval, byl v dobré víře o jeho výši, přičemž pohyblivá výše odměny byla počítána podle stejných podkladů a principů jako u ostatních zaměstnanců; - proto bylo na místě žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

9. Výrok II. o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a na příslušná ustanovení vyhlášky č.177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), úspěchem žalovaného v řízení. Náklady žalovaného podrobně rozepisuje na str. 50 až 52 rozsudku.

10. Výroky III. soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 141 odst. 1 o. s. ř. tím, že z žalobcem složené zálohy ve výši 40 000 Kč bylo vyplaceno znalečné ve výši 39 386 Kč, takže k vrácení zbývá 614 Kč.

11. Výroky IV. soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 148 odst. 1 o. s. ř. tím, že ve věci neúspěšný žalobce je povinen nahradit státu jím placené náklady řízení nekryté zálohami účastníků řízení (svědečné celkem 1 315,46 Kč a znalečné 11 780 Kč, resp. 16 456 Kč).

12. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání, navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví a povinnost k náhradě nákladů řízení uloží žalovanému.

13. Odvolatel soudu prvního stupně vytýká, že převzal nekriticky závěry znaleckého posudku č. 5352-15-2018 o výši odstupného 1 884 429,11 Kč a se závěry dřívějšího posudku č. 5166-15-2017, který stanovil pod preferovanou variantou č. 4 výši odstupného 771 265 Kč, se žádným způsobem nevypořádal. Rozdíl ve výpočtu při stejných účetních podkladech je v zásadě způsobený dodatkem k platovému výměru ze dne 20. 12. 2007 s účinností od 1. 1. 2008 a podkladem pro výpočet provize z řepky zpracované ve mzdě ze dne 23. 7. 2009. Jiné provizní ukazatele vytvořené těmito dokumenty způsobují rozdíl v provedených výpočtech. Právní relevance těchto dokumentů úzce souvisí s otázkou dobré víry žalovaného při výplatě zpětně požadovaných mzdových nároků.

14. Komentářová literatura i judikatura vyšších soudů podle odvolatele vychází z toho, že základní pilíře posuzování dobré víry jsou založeny na blízkosti zaměstnance k agendě, která je předmětem posouzení dobré víry, na jeho zkušenostech, jakož i na otázce, zda v daném případě se jedná o zaměstnance řadového či naopak o zaměstnance vedoucího se znalostí posuzované problematiky.

15. Odvolatel zdůrazňuje, že odpovědnost za výpočet a výplat výplatu mezd měl v družstvu ředitel, tedy žalovaný. Schvalování výplat mezd předsedou představenstva nebylo obvyklé, tvrzené schválení bylo formální a ojedinělé. Předseda představenstva skutečnou kontrolu výpočtu mezd nikdy neprováděl - sám vypověděl, že hlavní odpovědnost za realizaci zamýšlených obchodů se stanovením výpočtu provize ležela primárně na žalovaném jako řediteli… a že řešené podklady pro vyplácení měsíčních prémií zřejmě připravil sám žalovaný, nebo mu to dokonce připravila paní [jméno FO].

16. Dále odvolatel argumentuje tím, že plat a odměny ředitele stanovovalo představenstvo, jakékoliv změny pracovní smlouvy mohly být realizovány pouze písemnou dohodou smluvních stran. Dvoustranným právním úkonem byla mzda řediteli družstva naposledy stanovena v dodatku pracovní smlouvy ze dne 1. 4. 2007. Podle čl. 20 bodu 4 poslední odrážky stanov bylo možné takto dvoustranným právním úkonem měnit mzdové náležitosti ředitele pouze a jen za předchozího stanovení těchto náležitostí představenstvem družstva. Ze zápisů z jednání představenstva za dobu od 1. 1. 2007 do 30. 5. 2010 vyplývá, že o mzdových náležitostech žalovaného nebylo na představenstvu jednáno. Dokumenty, z nichž žalovaný dovozuje odstupné ve vyplacené výši, byly vytvořeny předsedou představenstva [tituly před jménem] [jméno FO] v součinnosti s žalovaným bez vědomí ostatních členů představenstva, nebo bez vědomí některých členů představenstva, aniž by o nich rozhodlo představenstvo jako takové. Přitom zasedání představenstva se s žalovaným účastnil vždy, a dokonce z nich pořizoval zápis. Tyto dokumenty představují zdánlivá právní jednání, kterými předseda představenstva bez oprávnění k takovému jednání stanovuje nové mzdové nároky. Žalovaný tak nebyl v dobré víře, že mu plnění na základě těchto dokumentů náleží. Šlo o vědomé a svévolné obcházení pravidel pro stanovení mzdových nároků ředitele družstva předsedou představenstva a ředitelem družstva. Navíc se jedná o dokumenty s vysokou mírou pravděpodobnosti dodatečně vytvořené a antedatované, jak vyplývá z výpovědi [jméno FO]. Podle ní v období 2009-2010 žádný ze zaměstnanců družstva neměl platební výměr na odměnu za zpracování řepky ve mzdě, což potvrzuje, že docházelo k manipulaci s pracovními složkami zaměstnanců v době odchodu žalovaného od žalobce. Navíc [jméno FO] nikdy žádnou odměnu za zpracování řepky neobdržela, ač je zmíněna v přípise předsedy družstva ze dne 23. 7. 2009. K výplatám odměn z provizí za zpracování řepky ve mzdě mělo docházet již od 1. 8. 2009, ale žalovanému byl tento výrazný nárůst odměny vyplacen až v prvním čtvrtletí roku 2010, tedy v rozhodném období pro výpočet odstupného. Soud na jedné na straně připouští vyplácení nezvykle vysokých pohyblivých složek mzdy, přitom ignoruje opakovaný apel žalobce na skutečnost, že právě odcházející žalovaný s odcházejícím předsedou představenstva [jméno FO] účelově navyšují odměny, aby si „na odchodnou“ přilepšili. S tím je spojené nedůvodné favorizovaní žalovaného a jím navržených svědků, jak vyplývá například z hodnotícího závěru nalézacího soudu, podle něhož jsou tvrzení svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] z části ničím nepodložená a tudíž nevěrohodná, zatímco tvrzení žalovaného jsou pro soud věrohodná bez dalšího.

17. Dále odvolatel setrvává na dosavadním stanovisku, podle něhož vztah mezi žalobcem a žalovaným jako ředitelem družstva a současně prokuristou není pracovněprávním vztahem, ale dopadají na něj ustanovení o mandátní smlouvě. Podle čl. 24 stanov je ředitel jiným orgánem družstva a dle § 66 odst. 2 obch. zák. podléhá jakékoliv plnění v jeho prospěch souhlasu členské schůze. Bez souhlasu členské schůze žalovanému nenáleží žádné plnění.

18. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

19. Podle žalovaného výpovědi [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a svědka Macha potvrzují, že jednotliví obchodní zástupci předávali podklady pro výpočet provizí sekretářce a účetní [jméno FO], ta je kontrolovala a sumarizovaný údaj předkládala žalovanému. Ten pak provedl pouze běžnou numerickou operaci (vyjádření procentního podílu na sumarizované provizi) a výsledek uvedl v podkladu pro vyplacení měsíční prémie. Obdobné podklady týkající se podřízených zaměstnanců žalovaný žádným způsobem neupravoval, neboť je obsahově sestavila (po kontrole s účetní evidencí) účetní [jméno FO]. To ve své výpovědi potvrdil i [tituly před jménem] [jméno FO]. Změna odměňování za „obchody s řepkou“ se vztahovala i na [tituly před jménem] [jméno FO], tehdejší fakturantku, jejíž pracovní poměr k žalobci nadále trvá. Z provedených důkazů vyplynulo, že i jí byla po 1. 8. 2009 vyplácena odpovídající část provize (v období od ledna do března 2010 došlo k navýšení pohyblivé části její mzdy o více než 100 %). Závěr [tituly před jménem] [jméno FO] o intimním poměru žalovaného s účetní [jméno FO] je mylný, navíc nemá a nemůže mít vliv na hodnocení dobré víry žalovaného při vyplacení odstupného. Odvolací soud již uzavřel, že při výpočtu provizí bylo v družstvu postupováno naprosto běžně dle vzorce pro výpočet provize vytvořeného žalobcem (bez ohledu na to, zda následný faktický výpočet provize byl jakkoliv složitý či vhodný) a odměny takto stanovené byly zaměstnancům vypláceny. Podřízeným zaměstnancům byly za rozhodné období ledna až března 2010 vyplaceny (oproti předchozím obdobím) nezvykle vysoké pohyblivé složky mezd, neboť to odpovídalo údajům z účetní evidence žalobce.

20. Dále žalovaný poukazuje na to, že vždy, když představenstvo jednalo o jeho odměňování, byl z jednání vykázán, aniž by někdo z ostatních přítomných zápis v této části doplnil. Nařčení z vědomého obcházení pravomoci představenstva je zcela nemístné. [tituly před jménem] [jméno FO] se jednání představenstva zúčastnil a byl pro žalovaného v běžném pracovním styku rozhodujícím partnerem. Podle jeho pokynů žalovaný postupoval. Žalobce ve snaze omezit možnost změn v odměňování žalovaného pouze na dvoustranná právní jednání v písemné formě pomíjí i to, že pracovní smlouva ze dne 1. 4. 2007 obsahuje v článku III-1-c ujednání, že „zaměstnavatel může mimo výše stanovených požitků v době platnosti této smlouvy přiznat zaměstnanci mimořádnou prémii za splnění jednorázových úkolů“. V období od ledna do března 2010 žalovaný neměl o svém ukončení pracovní činnosti pro žalobce ani potuchy, vše se rozvířilo teprve po turbulencích mezi členy družstva a v představenstvu družstva v dubnu roku 2010. Podle závazného právního názoru odvolacího soudu byl vztah žalobce a žalovaného vztahem pracovněprávním. Samotnou výši mezd žalovaného v řešeném období ledna až března 2010 žalobce právně (například žalobou či předžalobní výzvou) nikdy nezpochybnil. Pohyblivá složka pracovní odměny žalovaného byla kalkulována z týchž podkladů, z nichž byly kalkulovány pohyblivé složky pracovní odměny jemu podřízených zaměstnanců. Žalobci se nepodařil prokázat nedostatek dobré víry žalovaného.

21. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, byť argumentaci odvolatele lze přisvědčit jen z části.

22. Odvolací soud předně pro stručnost odkazuje na svůj již dříve vyslovený a odůvodněný závěr o vzniku pracovněprávního vztahu mezi žalobcem a žalovaným, o vázanosti družstva odpovídajícím jednáním [tituly před jménem] [jméno FO] a dalšího člena představenstva, o tom, že za provedenou práci žalovanému náležela žalobcem stanovená odměna (fixní plat plus provize dle vzorce sestaveného žalobcem, uvedeného v platovém výměru), že žalovanému byla takto stanovená odměna v průběhu existence pracovního poměru vyplácena, a že platné je též ujednání týkající se nároku na odstupné. Soud prvního stupně z tohoto závěru zcela správně vychází a ani odvolací soud nemá důvod na něm cokoliv měnit.

23. Ovšem odvolací soud má za to, že soud prvního stupně při řešení navazující otázky dobré víry žalovaného ve vztahu k vyplacenému odstupnému dospěl na základě zjištěného skutkového stavu k nesprávnému právnímu závěru.

24. Podle § 331 ZP 2006 vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty.

25. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že z právě citovaného ustanovení (mimo jiné) vyplývá, že zaměstnavatel nebo zaměstnanec, který se v pracovněprávních vztazích bezdůvodně obohatil na úkor druhé smluvní strany základních pracovněprávních vztahů, musí obohacení vydat. V pracovněprávních vztazích je ovšem povinnost vydat bezdůvodné obohacení modifikována tehdy, je-li obohaceným zaměstnanec, který by měl vrátit zaměstnavateli neprávem vyplacené částky; v tomto případě musí bezdůvodné obohacení vydat zaměstnavateli, jen jestliže věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, přijal-li však plnění v „dobré víře“ (protože nevěděl a ani nemohl z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené), smí si je ponechat. To, zda zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, je věcí konkrétního posouzení každého jednotlivého případu; rozhodné skutečnosti v tomto směru je povinen tvrdit a za řízení prokázat zaměstnavatel (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5285/2016, ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 21 Cdo 839/2015, ze dne 20. 11. 2013, sp. zn. 21 Cdo 1775/2013, ze dne 18. 6. 2019, sp. zn. 21 Cdo 5720/2017, či ze dne ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 21 Cdo 3458/2022).

26. V poměrech projednávané věci je - s ohledem na již zmíněný závěr o platnosti ujednání o odstupném - nyní řešena otázka, zda žalovaný věděl nebo musel z okolností předpokládat, že (případně) jde o nesprávně určenou výši odstupného.

27. K tomu odvolací soud poukazuje nejprve na skutečnost, že žalovaný byl vedoucím zaměstnancem ve smyslu ustanovení § 11 odst. 4 věty první ZP 2006 ve znění účinném do 31. 12. 2011, podle něhož vedoucími zaměstnanci zaměstnavatele se rozumějí zaměstnanci, kteří jsou na jednotlivých stupních řízení zaměstnavatele oprávněni stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny. Naproti tomu nad rámec povinností běžných zaměstnanců specifikovaných v § 301 ZP 2006 v témže znění byl povinen podle § 302 písm. a), b) d), f) a g) téhož zákona řídit a kontrolovat práci podřízených zaměstnanců a hodnotit jejich pracovní výkonnost a pracovní výsledky; co nejlépe organizovat práci; zabezpečovat odměňování zaměstnanců podle tohoto zákona; zabezpečovat dodržování právních a vnitřních předpisů; zabezpečovat přijetí opatření k ochraně majetku zaměstnavatele.

28. Soud prvního stupně po skutkové stránce dovodil, že výše pohyblivé složky odměny žalovaného byla přímo úměrná celkovým provizím podřízených zaměstnanců (procentuální podíl na celkové provizi). Šlo tedy o jednoduchou početní operaci. Takže podle mínění odvolacího soudu bylo pro správné stanovení výše pohyblivé složky odměny žalovaného určující, zda byly správně stanoveny provize ostatních zaměstnanců družstva. Žalovaný byl se zřetelem na shora citovanou právní úpravu v postavení vedoucího zaměstnance, měl odpovědnost za odměňování zaměstnanců družstva v souladu s právní úpravou, vnitřními předpisy i konkrétním obsahem jejich pracovněprávních vztahů. Z toho titulu podklady s určením provizí podřízených zaměstnanců podepisoval a předkládal podle zavedené praxe předsedovi představenstva [tituly před jménem] [jméno FO] ke schválení. Pokud by provize zaměstnanců byly počítány na základě skutečností, které např. neměly oporu v účetnictví družstva, bylo odpovědností žalovaného na toto [tituly před jménem] [jméno FO] upozornit a zjednat nápravu. Skutečnost, že podklady pro výpočet provizí žalovanému připravovala a prvotní kontrolu prováděla účetní a sekretářka [jméno FO], na této jeho odpovědnosti nic nemění. I tuto její práci měl podle výše uvedené právní úpravy povinnost účinným způsobem kontrolovat. Pokud by tak neučinil a došlo by na základě podkladů následně předložených [tituly před jménem] [jméno FO] k vyplacení jeho provize v navazující nesprávné výši, byla by z výše popsaného důvodu jeho dobrá víra vyloučena. Jako ředitel, který odpovídal za tuto agendu, musel ve smyslu § 331 ZP 2006 předpokládat, že jde (případně) o částku nesprávně určenou.

29. K řešení zbývá otázka správné výše odstupného. Ovšem v tomto směru jsou skutkové a právní závěry soudu prvního stupně neúplné. Soud se ani nevypořádává s odpovídající argumentací účastníků řízení. Soud prvního stupně sice v bodech 180 až 189 odůvodnění napadeného rozsudku uvádí dílčí skutková zjištění, nicméně sám dodává, že se touto otázkou blíže nezabýval s ohledem na závěr o dobré víře žalovaného dle § 331 ZP 2006. Odůvodnění tak k této otázce neobsahuje hodnocení důkazů v souladu s § 132 o. s. ř. ani navazující právní posouzení.

30. S ohledem na shora uvedené důvody odvolací soud přezkoumávaný rozsudek zrušit a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 219a odst. 1 písm. a/, § 219a odst. 2, § 221 odst. 1 písm. a/ a § 214 odst. 1 písm. d/o. s. ř.).

31. V dalším řízení se soud prvního stupně bude řádně zabývat argumentací obou účastníků řízení k výši odstupného, jejich důkazními návrhy a k této otázce provedené důkazy zhodnotí v souladu s § 132 o. s. ř. Po navazujícím právní posouzení o nároku znovu rozhodne.

32. Právním názorem odvolacího soudu je soud prvního stupně vázán (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení