14 Cmo 226/2021 - 458

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Michaely Janouškové a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Ondřeje Kubáta ve věci navrhovatelky: [Jméno navrhovatelky A]., IČO [IČO navrhovatelky A] sídlem [Adresa navrhovatelky A] za účasti: [Jméno navrhovatelky B]., IČO [IČO navrhovatelky B] sídlem [Adresa navrhovatelky B] zastoupené advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 11. prosince 2014, k odvolání společnosti [Anonymizováno] proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. května 2021, č. j. 49 Cm 305/2014-425, takto:

Výrok

I. Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že se návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti [Anonymizováno], IČO [IČO], ze dne 11. prosince 2014, jak byly přijaty pod body 1 až 4, zamítá.

II. Navrhovatelka je povinna zaplatit společnosti [Anonymizováno], k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení částku 59 795 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným usnesením vyslovil neplaným usnesení valné hromady společnosti [Anonymizováno], IČO [IČO] (dále jen „společnost“) ze dne 11. prosince 2014, jímž bylo rozhodnuto, že: „1. Vodohospodářský svazek obcí [Anonymizováno], [adresa], IČ: [IČO], zapsané v rejstříku svazků obcí [Anonymizováno] kraje vlastní účastnické cenné papíry (akcie) společnosti [Anonymizováno], v celkovém počtu 159 864 ks (slovy stopadesátdevět osmset šedesátčtyři kusy), jejichž souhrnná jmenovitá hodnota činí 90,04% základního kapitálu společnosti, na nějž byly vydány akcie s hlasovacími právy a s nimiž je spojen podíl na hlasovacích právech ve společnosti ve výši 90,04%. Tento akcionář tak osvědčil, že je hlavním akcionářem společnosti [Anonymizováno], ve smyslu § 375 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. Předmětem přechodu vlastnictví jsou všechny ostatní účastnické cenné papíry (akcie) společnosti [Anonymizováno], v celkovém počtu 17 682 ks (slovy sedmnácttisíc šestset osmdesát dva kusy).

2. Valná hromada rozhoduje ve smyslu § 375 a násl. zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích o přechodu všech ostatních účastnických cenných papírů (akcií) vydaných společností [Anonymizováno], vlastněných akcionáři odlišnými od hlavního akcionáře, na hlavního akcionáře. Vlastnické právo k účastnickým cenným papírům (akciím) menšinových akcionářů vydaným společností [Anonymizováno]., přechází na hlavního akcionáře uplynutím jednoho měsíce od zveřejnění zápisu tohoto usnesení valné hromady do obchodního rejstříku (den přechodu vlastnického práva). Na hlavního akcionáře tak ke dni přechodu přejde vlastnické právo ke všem účastnickým cenným papírům (akciím) společnosti [Anonymizováno], jejichž vlastníkem k tomuto okamžiku budou osoby odlišné od hlavního akcionáře.

3. Hlavní akcionář poskytne ostatním akcionářům společnosti [Anonymizováno], za účastnické cenné papíry (akcie) společnosti přiměřené protiplnění v penězích ve výši 1.769,- Kč (slovy tisíc sedmset šedesát devět korun českých) za jednu kmenovou akcii společnosti [Anonymizováno], vydanou jako cenný papír na jméno o jmenovité hodnotě 1.000,- Kč. Přiměřenost navržené výše protiplnění je doložena znaleckým posudkem č. 689-39/14 ze dne 30. 9. 2014, vypracovaným znalcem [Anonymizováno], [adresa], ze závěrů znaleckého posudku vyplývá, že znalec považuje částku 1769,- Kč za přiměřenou hodnotě účastnických cenných papírů a odpovídající provedeným oceňovacím analýzám a závěrům znaleckého posudku.

4. Dosavadní vlastníci akcií společnosti [Anonymizováno], je předloží obchodní společnosti [Anonymizováno], se sídlem [adresa], PSČ: [adresa], IČ: [IČO] (obchodník s cennými papíry oprávněný provádět výplatu protiplnění), do 30 (třiceti) dnů po přechodu vlastnického práva. Pověřenou osobou pro převzetí akcií a výplatu protiplnění je pan [Anonymizováno], člen představenstva, tel.: [tel. číslo]. Nepředloží-li dosavadní vlastníci akcií tyto akcie ve výši uvedené lhůtě od přechodu vlastnického práva, případně v dodatečné lhůtě určené společností [Anonymizováno], která nesmí být kratší než 14 (čtrnáct) dnů, postupuje společnost [Anonymizováno] podle § 537 a § 538 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. Akcie lze předkládat na adrese [Anonymizováno], II. patro a to ve dnech pondělí a středa od 9:00 do 15:30 hodin. Dosavadním vlastníkům akcií vzniká právo na zaplacení protiplnění předáním akcií obchodní společnosti [Anonymizováno]., (obchodník s cennými papíry oprávněný provádět výplatu protiplnění), podle § 386 a § 387 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. Lhůta pro poskytnutí protiplnění se určuje tak, že obchodník s cennými papíry obchodní společnost [Anonymizováno], poskytne oprávněným osobám protiplnění bez zbytečného odkladu, nejpozději do 1 (jednoho) měsíce od předání akcií.“ (dále jen „předmětná valná hromada“) [výrok I.].

2. Společnosti uložil povinnost zaplatit navrhovatelce na náhradě nákladů řízení 23 000 Kč do tří dnů od právní moci usnesení [výrok II.].

3. Jedná se již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně, jeho předchozí usnesení ze dne 25. července 2017, č. j. 49 Cm 305/2014-308 (jímž soud prvního stupně návrh zamítl), jakož i usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. září 2018, č. j. 14 Cmo 365/2017-333 (jímž bylo citované rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno), zrušil Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. října 2020, č. j. 27 Cdo 226/2019-355.

4. Soud prvního stupně ve svém v pořadí druhém rozhodnutí vyšel ze skutečností rekapitulovaných dovolacím soudem, tedy z toho, že: - akcionáři společnosti byly mimo jiné města a obce [adresa], [adresa], [adresa] (dále též jen „členské obce“); - smlouvou ze dne 25. června 2014 členské obce založily svazek obcí za účelem zabezpečování společného postupu při zásobování vodou a při odvádění a čištění odpadních vod. Svazek obcí byl dne 24. července 2014 zapsán do rejstříku svazku obcí vedeného u Krajského úřadu Plzeňského kraje; - nefinanční majetek svazku obcí podle čl. VII. bodu 2) stanov svazku obcí tvoří akcie společnosti vložené do svazku na základě smlouvy o zápůjčce akcií, případně nabyté svazkem; - členské obce se podle čl. VIII. bodu 3) stanov svazku obcí zavázaly vložit do svazku akcie společnosti „formou zápůjčky na základě smlouvy o půjčce akcií“; - smlouvou o zápůjčce akcií (dále též jen „smlouva o zápůjčce“ nebo „smlouva“) uzavřenou mezi členskými obcemi a svazkem obcí přenechaly členské obce svazku obcí celkem 159 864 akcií společnosti, jejichž souhrnná jmenovitá hodnota představovala 90,04 % základního kapitálu společnosti (dále též jen „akcie“), a to k plnění účelu, pro který byl svazek založen (tento účel měl podle smlouvy mimo jiné spočívat též v centralizaci a sjednocení akcionářské struktury společnosti). Zápůjčka byla sjednána na dobu tří roků s tím, že se „automaticky obnovuje vždy o dalších šest měsíců“, pokud některá ze smluvních stran ve sjednané době neprojeví opačnou vůli. Svazek obcí se ve smlouvě zavázal po skončení zápůjčky převést akcie zpět za podmínek ve smlouvě stanovených; - dne 11. prosince 2014 se konala předmětná valná hromada svolaná na žádost svazku obcí jako hlavního akcionáře společnosti s podílem na hlasovacích právech ve výši 90,04 %. Valná hromada schválila 90,69 % hlasů přechod účastnických cenných papírů ostatních akcionářů společnosti na hlavního akcionáře.

5. Soud prvního stupně při svém právním posouzení vyšel z právního závěru vyjádřeném v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2020, č. j. 27 Cdo 226/2019-355, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že „svazek obcí na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené s jednotlivými akcionáři na dobu tří roků sice formálně splňoval požadavky stanovené pro hlavního akcionáře v § 375 z. o. k., avšak ve skutečnosti za hlavního akcionáře být považován nemohl. I když při zápůjčce se zapůjčitel zavazuje převést (a převádí) vlastnické právo k zastupitelné věci na vydlužitele, pojmovým znakem této smlouvy je závazek vydlužitele po čase vrátit zapůjčiteli věc stejného druhu (§ 2390 o. z.). V době rozhodování valné hromady o přechodu všech ostatních účastnických cenných papírů na hlavního akcionáře bylo proto zřejmé, že svazek obcí bude (po nuceném přechodu účastnických cenných papírů a po relativně krátkém čase ujednaném ve smlouvě o zápůjčce) povinen zapůjčené akcie vrátit původním akcionářům jako zapůjčitelům. Tím by však opět došlo k rozdělení akcionářské struktury mezi více subjektů, což popírá shora popsaný smysl a účel nuceného přechodu účastnických cenných papírů…. Usnesení valné hromady, jímž byl schválen přechod všech ostatních účastnických cenných papírů na svazek obcí jako hlavního akcionáře, je tak neplatné pro obcházení zákona, neboť aprobuje jednání, které odporuje smyslu a účelu § 375 z. o. k. a ve svém důsledku bez zákonné opory zbavuje ostatní menšinové akcionáře proti jejich vůli účasti na akciové společnosti.“ 6. Soud prvního stupně dodal, že navrhovatelka neztratila v průběhu řízení aktivní legitimaci, jak společností namítáno, byť sice předmětné akcie předala hlavnímu akcionáři (a ten jí za ně zaplatil finanční protiplnění), učinila tak však nikoli dobrovolně, když předmětné akcie předala hlavnímu akcionáři na podkladě pravomocného soudního rozhodnutí (jak zjistil z provedeného dokazování mimo jiné výslechem [tituly před jménem] a emailové komunikace).

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve věci neúspěšné společnosti uložil povinnost zaplatit navrhovatelce na náhradě nákladů řízení částku 23 000 Kč za zaplacené soudní poplatky.

8. Proti tomuto usnesení podala společnost odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí zrušil a řízení „buďto sám zastavil nebo věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.“ 9. Stěžejní námitkou odvolatelky, na níž vystavěla svou odvolací argumentaci, je nedostatek aktivní legitimace navrhovatelky, resp. to, že aktivní legitimaci v průběhu řízení tím, že akcie (dne 10. listopadu 2020) předala hlavnímu akcionáři a ten za ně navrhovatelce zaplatil finanční plnění (částku 23 402 101 Kč) ztratila, přičemž pro posouzení legitimace je rozhodující stav v době vyhlášení rozhodnutí. Navrhovatelka v průběhu řízení neprokázala své tvrzení, že má zájem zůstat akcionářkou. Jejím skutečným zájmem bylo napravit pochybení, neboť se svým „nedbalým“ přístupem připravila o podíl na vyplácené části nerozděleného zisku z uplynulých let (v částce 3 307 250 Kč), a to konkrétně tím, že po přijetí zákona č. 134/2013 Sb., o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností, přes výzvu svou povinnost předložit akcie nesplnila, po dobu prodlení tak nemohla vykonávat akcionářská práva; nevzniklo jí ani právo na dividendu. Navrhovatelka byla připravena (jak plyne z předložených listin) se svým „tvrzeným zájmem kupčit“; napadení usnesení předmětné valné hromady je zneužíváním práva („šikanou“), nikoli snahou zůstat akcionářkou společnosti. Z předložené korespondence vyplývá, že navrhovatelka původně zvažovala možnost vzít jí podané dovolání zpět, resp. avizovala ochotu vzít dovolání zpět, pokud ji bude vyplacena částka 3 307 250 Kč. Skutečným motivem navrhovatelka je tedy přimět společnost, aby jí byla vyplacena právě uvedená částka.

10. Navrhovatelka s podaným odvoláním nesouhlasila, zcela se ztotožnila se závěry učiněnými soudem prvního stupně.

11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, stejně jako řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.

12. Primárně odvolací soud zaměřil svou pozornost na vyřešení otázky, zda v daném případě navrhovatelce svědčí právo domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, s čímž úzce souvisí otázka protestu.

13. Na projednávanou věc s ohledem na konání valné hromady dne 11. prosince 2014 dopadá níže uvedená úprava v zákoně o obchodních korporacích ve znění účinném do 31. prosince 2020, tj. ve znění před novelizací provedenou s účinností od 1. ledna 2021 zákonem č. 33/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech […].

14. Podle § 424 odst. 1 z. o. k. se neplatnosti usnesení valné hromady akcionář nemůže dovolávat, nebyl-li proti usnesení valné hromady podán protest, ledaže nebyl podaný protest zapsán chybou zapisovatele nebo předsedy valné hromady nebo navrhovatel nebyl na valné hromadě přítomen, případně důvody pro neplatnost usnesení valné hromady nebylo možné na této valné hromadě zjistit.

15. Odvolací soud si je vědom skutečnosti, že se otázkou protestu již zabýval ve svém předchozím rozhodnutí (viz bod 13 odůvodnění) se závěrem, že „navrhovatelka se valné hromady neúčastnila, a proto zde předpokladem pro podání návrhu není podání protestu“, nicméně však nemůže přehlížet k této otázce (následně přijaté) judikaturní závěry Nejvyššího soudu.

16. Z aktuální judikatury Nejvyššího soudu se totiž k nastolené otázce nyní podává, že: 1) Ustanovení § 424 odst. 1 z. o. k. upravuje jako výjimku z pravidla, podle kterého se akcionář může domáhat vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady toliko z důvodů uplatněných (lhostejno zda jím osobně či jinou oprávněnou osobou) formou protestu, i nepřítomnost akcionáře, který podává návrh podle § 428 z. o. k., na jednání valné hromady. Z důvodové zprávy k návrhu zákona o obchodních korporacích se přitom podává, že úprava protestu sleduje zásadu vigilantibus iura scripta sunt (bdělým náležejí práva) a „zvýšení bezpečnosti vztahů, kdy bude vyšší jistota ohledně platnosti nebo neplatnosti usnesení valné hromady“. Gramatickým výkladem § 424 odst. 1 z. o. k. by bylo možné dovodit, že možnost domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení přijatých valnou hromadou bez ohledu na to, zda a které důvody neplatnosti byly uplatněny formou protestu, je otevřena všem akcionářům, kteří se jednání valné hromady - lhostejno proč (z jakých důvodů) – neúčastnili. V důsledku takového výkladu má v řízení podle § 428 z. o. k. akcionář, který se valné hromady neúčastní bez jakéhokoliv důvodu, lepší postavení než akcionář, který se valné hromady zúčastnil a na jejím rozhodování se podílel. Nicméně gramatický výklad představuje toliko prvotní přiblížení se textu právní normy obsažené ve vykládaném ustanovení. 2) Teleologický výklad § 424 odst. 1 z. o. k. (vycházející z účelu, pro který byl institut protestu upraven) vede k odlišnému závěru než výklad gramatický, a to, že je namístě popsanou výjimku upravenou v § 424 odst. 1 z. o. k. zúžit toliko na akcionáře bdělé, tj. pouze na ty, kteří se valné hromady nezúčastnili z vážných (omluvitelných) důvodů. 3) Ke stejnému závěru vede též výklad založený na jedné z hlavních zásad soukromého práva, a to na zásadě rovnosti před zákonem (srov. § 2 odst. 1 a § 3 odst. 3 o. z.). Nejvyšší soud neshledává žádný spravedlivý důvod, pro který by na valné hromadě nepřítomný akcionář měl mít bez dalšího (ve vztahu k oprávnění dovolat se neplatnosti usnesení valné hromady u soudu) lepší postavení než akcionář na jednání valné hromady přítomný (či účastnící se jinak). Platí proto, že akcionář, bez ohledu na to, zda byl na jednání valné hromady přítomen (či jinak účasten), se může domáhat vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady toliko z důvodů uplatněných (lhostejno zda jím osobně či jinou oprávněnou osobou) formou protestu, ledaže protest nemohl uplatnit z vážného důvodu. U přítomného (účastnícího se) akcionáře taková situace může nastat především tehdy, nebylo-li možné důvody pro neplatnost usnesení valné hromady na valné hromadě zjistit bez vynaložení nepřiměřeného úsilí či nepřiměřených nákladů. U nepřítomného akcionáře k tomu může dojít zpravidla tehdy, nemohl-li se jednání valné hromady zúčastnit z vážných (omluvitelných) důvodů.

17. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2019, sp. zn. 27 Cdo 3885/2017, uveřejněné pod číslem 9/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 17. prosince 2019, sp. zn. 27 Cdo 787/2018, veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz.

18. Z výše citované právní úpravy lze zjevně dovodit, že zakotvením institutu protestu v současné právní úpravě měl zákonodárce v úmyslu zpřísnit podmínky pro napadání usnesení valných hromad kapitálových společností, došlo tak právě k úpravě institutu protestu jako jedné z podmínek podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady kapitálové společnosti (srov. důvodovou zprávu k z. o. k.), od jejíhož splnění se odvíjí aktivní legitimace navrhovatele k podání návrhu.

19. V poměrech projednávané věci bylo mezi účastníky nesporným (viz protokol o jednání před odvolacím soudem ze dne 6. prosince 2021), že se navrhovatelka předmětné valné hromady neúčastnila z důvodu osobních sporů mezi statutárními zástupci a odlišných názorových pohledů na vedení společnosti, s tím, že „přítomnost navrhovatelky na valné hromadě by nebyla konstruktivní“. Proti přijatým usnesením protest podán nebyl.

20. Pak tedy je-li tedy podání protestu neopominutelnou podmínkou pro úspěšné dovolání se neplatnosti rozhodnutí valné hromady, pak v případě, že protest podán nebyl, za situace, kdy se navrhovatelka valné hromady neúčastnila bez vážného (omluvitelného) důvodu, když jí tvrzené spory osobní povahy mezi statutárními zástupci vážným (omluvitelným) důvodem neúčasti být nemohou, tedy nebyla „bdělá“ svých práv, nesvědčí ji aktivní legitimace k podání návrhu na vyslovení neplatnosti předmětné valné hromady; nemůže tedy být s návrhem na vyslovení neplatnosti rozhodnutí předmětné valné hromady u soudu úspěšná.

21. Ze shora vyložených důvodů proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil (§ 220 odst. 1, písm. b/ o. s. ř.) tak, že návrh z výše uvedených důvodů zamítl.

22. O nákladech řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 o. s. ř. a úspěšné společnosti přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 59 795 Kč sestávající z následujících částek: 1/ Za první řízení před soudem prvního stupně má společnost právo na náhradu za mimosmluvní odměnu advokáta za pět úkonů právní služby dle § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bodu 5, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) v platném znění (tarifní hodnota činí 50 000 Kč) po 3 100 Kč, dále pět režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a náhradu za daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. v základní sazbě 21 %. Celkem částka 20 570 Kč. 2/ Za první řízení před odvolacím soudem má společnost právo na náhradu za mimosmluvní odměnu advokáta za jeden úkon právní služby (účast na jednání u odvolacího soudu) dle § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bodu 5, § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu (tarifní hodnota činí 50 000 Kč) po 3 100 Kč, dále jeden režijní paušál za 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradu za použití vozidla k jednání odvolacího soudu 1 156 Kč, náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu za 6 půlhodin po 100 Kč; celkem 600 Kč, a náhradu za daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. v základní sazbě 21 %. Celkem částka 6 239 Kč. 3/ Za druhé první řízení před soudem prvního stupně má společnost právo na náhradu za mimosmluvní odměnu advokáta za pět úkonů právní služby (písemné vyjádření ze dne 3. února 2021 a ze dne 12. února 2021, účast na jednání u soudu prvního stupně ve dnech 3. února 2021, 24. března 2021 a 12. května 2021) dle § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bodu 5, § 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu v platném znění (tarifní hodnota činí 50 000 Kč) po 3 100 Kč, dále pět režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a náhradu za daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. v základní sazbě 21 %. Celkem 20 570 Kč. 4/ Za druhé řízení před odvolacím soudem má společnost právo na náhradu za mimosmluvní odměnu advokáta za dva úkony právní služby (podání odvolání, účast na jednání u odvolacího soudu dne 6. prosince 2021) dle § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bodu 5, § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu v platném znění (tarifní hodnota činí 50 000 Kč) po 3 100 Kč, dále dva režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, soudní poplatek za odvolání 2 000 Kč, náhradu za použití vozidla k jednání odvolacího soudu 1 208 Kč ([adresa] a zpět, celkem 204 km, při průměrné spotřebě 5,6 l/100 km, základní sazbě za amortizaci dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad 4,40 Kč za 1 km jízdy, přičemž průměrná cena nafty dle § 4 písm. c/ této vyhlášky činí 27,20 Kč), náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu za 6 půlhodin po 100 Kč; celkem 600 Kč, a náhradu za daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. v základní sazbě 21 %. Celkem 12 416 Kč.

23. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř. odvolací soud nehledal.

24. Odvolací soud s ohledem na skutečnost, že zástupce společnosti soudu sdělil, že náklady řízení vzniklé (a soudy přiznané) před kasačním rozhodnutím Nejvyššího soudu, již byly ze strany navrhovatelky uhrazeny, uvádí, že k této otátzce, tedy k problematice povahy nároku na náhradu nákladů řízení, včetně otázky důsledků plnění poskytnutého na základě pravomocného soudního rozhodnutí, kterým byla účastníku přiznána náhrada nákladů řízení a jež bylo následně zrušeno na základě mimořádného opravného prostředku, se opakovaně ve své rozhodovací praxi zabýval Nejvyšší soud.

25. Jeho judikatura je ustálena na závěrech, podle kterých: 1/ Nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu. Rozhodnutí o nákladech řízení (nárok na náhradu nákladů řízení) je totiž jako procesní nárok zpravidla závislé na rozhodnutí ve věci samé; v takovém případě pak platí, že nenabude-li rozhodnutí ve věci samé právní moci, nelze hovořit ani o vzniku práva na náhradu nákladů řízení. Proto pohledávka z titulu práva na náhradu nákladů řízení před soudem zpravidla vzniká (na rozdíl od hlavního závazku, jenž byl předmětem soudního řízení) po právní moci rozhodnutí ve věci samé (srov. např. důvody usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2011, sp. zn. 31 Cdo 488/2009, uveřejněného pod číslem 146/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 2/ Zrušení rozhodnutí, kterým soud přiznal účastníku občanského soudního řízení nárok na náhradu nákladů, má (ve vztahu k již zaplacené náhradě nákladů) za následek odpadnutí právního důvodu plnění, čímž vzniká na straně příjemce náhrady nákladů řízení bez dalšího bezdůvodné obohacení. 3/ Proto také musí odvolací soud v řízení po kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu opět rozhodovat jak o nákladech řízení před kasačním rozhodnutím, tak po něm (srov. i § 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.)

26. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 1988, sp. zn. 1 Cz 35/88, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 13, ročník 1991, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. srpna 2015, sp. zn. 28 Cdo 3116/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. října 2015, sp. zn. 28 Cdo 1441/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2017, sp. zn. 28 Cdo 2319/2016; z literatury srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1968).

27. Převedeno do poměrů projednávané věci to znamená, že bylo povinností odvolacího soudu opětovně rozhodovat i o nákladech řízení vzniklých před kasačním rozhodnutím Nejvyššího soudu.

Poučení