14 Cmo 226/2023 - 213

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Michaely Janouškové a soudců JUDr. Radky Zahradníkové a Mgr. Ing. Davida Bokra ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A], [Anonymizováno] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1) [Jméno žalované]., IČO [Anonymizováno] sídlem [Adresa žalované] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] 2) [Jméno advokáta C]., IČO [Anonymizováno] sídlem [Adresa advokáta C] 3) [Jméno advokáta D] sídlem [Adresa advokáta D], [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupeni advokátem [Jméno advokáta E] sídlem [Adresa advokáta E] o určení neplatnosti právního jednání, k odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2023, č. j. 75 Cm 42/2020-167, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění ve výroku II. jen tak, že výše nároku na náhradu nákladů řízení činí 7 153 762 Kč, ve výroku III. jen tak, že výše nároku na náhradu nákladů řízení činí 6 336 479,60 Kč a ve výroku IV. jen tak, že výše nároku na náhradu nákladů řízení činí 3 270 581,60 Kč; jinak se v těchto výrocích a ve výrocích I. a V. potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2 555 096,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1 635 290,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 3) na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1 635 290,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

Odůvodnění

1. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem zamítl žalobu o určení, že smlouva ze dne 18. 3. 2013 uzavřená mezi žalovaným 1), žalovaným 2) a žalovaným 3) [dále také jen „smlouva ze dne 18. 3. 2013“] je neplatná (výrok I.). Výrokem II. uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení částku 20 328 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [Jméno advokáta B], advokáta. Výrokem III. uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení částku 17 182 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [Jméno advokáta E], advokáta. Výrokem IV. uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému 3) na náhradě nákladů řízení částku 15 609 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [Jméno advokáta E], advokáta. Výrokem V. uložil žalobci povinnost zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze na náhradě nákladů řízení částku 3 400 Kč tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud prvního stupně v rozsudku vyšel z těchto rozhodných skutkových zjištění: - žalobce je spolkem zapsaným pod názvem [Jméno žalobce]. ve spolkovém rejstříku pod IČO [IČO žalobce]. Vlastní jednu akcii žalovaného 1), - žalovaný 1) je zapsán v obchodním rejstříku pod [Jméno žalované]., základní kapitál je rozdělen do [tel. číslo] ks akcií na majitele v zaknihované podobě ve jmenovité hodnotě 100 Kč, - žalovaný 2) vznikl jako nová nástupnická společnost v důsledku rozdělení společnosti Mostecká uhelná a. s., IČO [IČO], a to odštěpením se založením nových nástupnických společností, další nástupnickou společností je Litvínovská uhelná a. s., IČO [IČO]. Jediným akcionářem žalovaného 2) je žalovaný 3), - [právnická osoba]., se sídlem [adresa], PSČ [Anonymizováno], IČO [IČO] (dále také jen „[právnická osoba].“) vznikla 1. 4. 2012. Dne 22. 5. 2012 jediný akcionář této společnosti, žalovaný 1), rozhodl v působnosti valné hromady společnosti [právnická osoba]. o tom, že dojde ke zvýšení základního kapitálu společnosti [právnická osoba]., upsáním nových akcií nepeněžitým vkladem představovaným částí podniku společnosti [Anonymizováno] „[právnická osoba]“, - smlouvou o vkladu části podniku uzavřenou mezi společností [Jméno žalované]. a [právnická osoba]. ze dne 17. 9. 2012 byla vložena organizační jednotka „[právnická osoba]“ jako nepeněžitý vklad oceněný částkou 7 509 000 000 Kč do společnosti [právnická osoba]. Vklad organizační složky [právnická osoba] z majetku žalovaného 1) do majetku [právnická osoba]. ke dni 17. 9. 2012 byl odsouhlasen valnou hromadou žalovaného 1). Jako jediný akcionář byl ke dni 8. 1. 2021 zapsán žalovaný 2), - podle čl. 12 odst. 5 písm. e) a čl. 8 písm. j) stanov žalovaného 1) účinných od 26. 6. 2012 náleží převod podniku nebo jeho části do působnosti valné hromady žalovaného 1), - nesporným skutkovým tvrzením bylo uzavření smlouvy ze dne 18. 3. 2013 mezi žalovaným 1) jako prodávajícím, žalovaným 2) jako kupujícím a žalovaným 3) jako ručitelem, jejímž předmětem byl úplatný převod 100 % akcií společnosti [právnická osoba].

3. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně neshledal naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy ze dne 18. 3. 2013, kterou uzavřeli žalovaný 1) jako prodávající, žalovaný 2) jako kupující a žalovaný 3) jako ručitel dne 18. 3. 2013, jejímž předmětem byl úplatný převod 100 % akcií společnosti [právnická osoba]., ani aktivní věcnou legitimaci žalobce ve sporu. Soud prvního stupně konstatoval, že za situace, že již došlo k plnění ze smlouvy ze dne 18. 3. 2013, kdy taková skutečnost vyplývá i z obchodního rejstříku, pak vyslovením neplatnosti smlouvy ze dne 18. 3. 2013 již nelze předejít vzniku tvrzené újmy ani takové rozhodnutí není schopné odstranit stav nejistoty akcionářů, a to právě s ohledem na splnění závazků ze smlouvy ze dne 18. 3. 2013. Žaloba na určení neplatnosti smlouvy ze dne 18. 3. 2013 tedy již postrádá preventivní charakter, otázka platnosti či neplatnosti smlouvy ze dne 18. 3. 2013 tak má pouze povahu předběžné otázky ve vztahu k určení vlastnictví [právnická osoba]. Konečně žaloba na určení neplatnosti smlouvy ze dne 18. 3. 2013 nepředstavuje ani finální vyřešení sporu, a to právě s ohledem na skutečnost, že k plnění ze smlouvy ze dne 18. 3. 2013 již došlo.

4. K otázce aktivní věcné legitimace žalobce, který vlastní jednu akcii v nominální ceně 100 Kč, soud prvního stupně uvedl, že sám žalobce ve svém podání ze dne 10. 8. 2021 poukázal na judikaturu týkající se aktivní věcné legitimace v tomto sporu s tím, že napadené právní jednání musí mít významný vliv na právní a majetkové poměry akcionářů a odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2792/2015. Žalobce sice prokázal, že je akcionářem žalovaného 1), avšak otázka, zda takové rozhodnutí žalovaného 1) významně zasáhlo do právních poměrů a majetkových poměrů akcionářů, zůstala i po poučení soudu nedoplněna, a tedy nedostatečně tvrzena.

5. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když při určení tarifní hodnoty vyšel z § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „advokátního tarifu“).

6. Proti všech výrokům rozsudku podal žalobce odvolání. Namítl, že vyjádření ze dne 4. 4. 2023 bylo s ohledem na zdravotní obtíže advokáta žalobce zasláno soudu prvního stupně opožděně, a to jeden den po uplynutí lhůty, která byla zástupci žalobce poskytnuta na jednání dne 1. 3. 2023. S ohledem na to žalobce ještě dne 4. 4. 2023 spolu s vyjádřením požádal o prominutí zmeškání lhůty a její prodloužení s tím, že k prokázání důvodu zmeškání lhůty doložil lékařskou zprávu. Soud prvního stupně však o žádosti žalobce o prodloužení lhůty nerozhodl a následně žalobu zamítl s tím, že z opožděného doplnění skutkových tvrzení nevycházel. Uvedl, že aktivní legitimace žalobce vyplývá zejména ze skutečnosti, že žalobce je akcionářem žalovaného 1). Soud prvního stupně byl povinen posoudit obsah smlouvy ze dne 18. 3. 2013. Přestože žalobce smlouvu ze dne 18. 3. 2013 neměl k dispozici, její obsah žalobce v řízení před soudem prvního stupně tvrdil a k těmto tvrzením také navrhl důkazy. Předmětné důkazy byly pro posouzení věci zcela stěžejní, neboť vypovídaly o okolnostech uzavření a obsahu smlouvy ze dne 18. 3. 2013. Soud prvního stupně však tyto důkazy neprovedl. Ostatní důkazy soud prvního stupně sice provedl, avšak nezákonným způsobem. Jestliže účastník řízení navrhne provedení důkazu listinou a současně takovou listinu nemá k dispozici, je soud povinen se pokusit listinu získat postupem dle § 129 odst. 2 o. s. ř. To však soud prvního stupně neučinil. Je absurdní, aby smlouva ze dne 18. 3. 2013 nebyla podstatná v situaci, kdy se rozhoduje o její neplatnosti. Navíc otázka plnění smlouvy ze dne 18. 3. 2013 je sporná, kdy všichni žalovaní na jednání dne 1. 3. 2023 výslovně uvedli, že smlouva ze dne 18. 3. 2013 nebyla naplněna. Tuto skutečnost však soud prvního stupně zcela opomněl. Realizace smlouvy ze dne 18. 3. 2013 byla vázána na uplatnění či neuplatnění opce. Žalovaný 1) opci ve lhůtě nevyužil, tím pádem od smlouvy ze dne 18. 3. 2013 neodstoupil a akcie společnosti [právnická osoba] měly na žalovaného 2) přejí t s účinností ke dni 2. 1. 2024. Pro úplné zjištění skutkového stavu bylo třeba mít smlouvu ze dne 18. 3. 2013 k dispozici a znát její obsah. Dále namítl, že postup soudu prvního stupně dle § 118a o. s. ř. nebyl správný, neboť soud prvního stupně nepoučil žalobce o následcích nesplnění výzvy, ačkoliv to z protokolu o jednání vyplývá. Žalobce protokol o jednání ze dne 1. 3. 2023 vůbec neobdržel a během lhůty k doplnění tvrzení a důkazů jej neměl k dispozici. Navíc i přesto, že se jednání nahrávalo, část záznamu v důsledku opomenutí soudu chybí. Navrhl proto zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalovaný 1) k odvolání žalobce uvedl, že k převodu 100 % akcií ve společnosti [právnická osoba]., na žalovaného 2) již došlo, proto žaloba na určení neplatnosti smlouvy ze dne 18. 3. 2013 ztrácí její preventivní charakter, a proto žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy ze dne 18. 3. 2013. Za situace, kdy žalobce neprokázal svou aktivní legitimaci a naléhavý právní zájem, nebyl důvod žalovaným uložit povinnost předložit smlouvu ze dne 18. 3. 2013. V této souvislosti žalovaný 1) dodal, že i v hypotetickém případě, že by žalobci svědčila aktivní věcná legitimace a naléhavý právní zájem, by zde nebyl žádný důvod k tomu, aby byla smlouva ze dne 18. 3. 2013 předložena, neboť: (i) žaloba je i zjevně věcně nedůvodná, protože žalobce se dovolává ustanovení § 67a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), které se však vztahuje na smlouvy o převodu podniku nebo jeho části, zatímco předmětem smlouvy ze dne 18. 3. 2013 je převod akcií, (ii) předložením smlouvy ze dne 18. 3. 2013 by došlo k nezákonnému rozšíření informačních práv akcionáře a (iii) obsah smlouvy ze dne 18. 3. 2013 je obchodním tajemstvím žalovaného 1) a pro strany smlouvy ze dne 18. 3. 2013 jde o důvěrné informace. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

8. Žalovaní 2) a 3) k odvolání žalobce uvedli, že za situace, kdy sám žalobce v řízení před soudem prvního stupně tvrdil, že k převodu akcií na žalovaného 2) již došlo, mohl soud prvního stupně žalobu pro nedostatek naléhavého právního zájmu zamítnout, aniž by ve věci prováděl jakékoli dokazování. Provádění dalších důkazů navržených žalobcem by za dané situace bylo zcela nadbytečným, jak zcela správně uzavřel soud prvního stupně. Navrhli proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

9. Při zahájení ústního jednání před odvolacím soudem byli účastníci poučeni o možnosti vznést námitku podjatosti členů odvolacího senátu. Žádný z účastníků tuto námitku nevznesl. Následně v průběhu ústního jednání před odvolacím soudem vznesl žalobce námitku podjatosti odvolacího senátu z důvodu postupu odvolacího soudu v projednávané věci.

10. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu včetně řízení, které předcházelo jeho vydání [§ 212 a § 212a o. s. ř.], a ačkoliv odvolání žalobce shledal nedůvodným, dospěl k závěru, že nákladové výroky II. až IV. nejsou správné.

11. Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle odstavce 4 téhož ustanovení důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

12. Podle § 15b odst. 1 o. s. ř. k rozhodnutí o námitce podjatosti soud věc předloží s vyjádřením dotčených soudců (přísedících) svému nadřízenému soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Podle odstavce 2 ustanovení odstavce 1 neplatí, byla-li námitka uplatněna před nebo v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta, a má-li soud za to, že námitka není důvodná.

13. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

14. Vzhledem k tomu, v průběhu odvolacího jednání byla vznesena námitka podjatosti členů odvolacího senátu, zabýval se odvolací soud její včasností a důvodností. Vzhledem k tomu, že shledal, že není důvodná, neboť důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci, odvolací soudem nepostupoval podle § 15b odst. 2 o. s. ř. a věc nepředložil svému nadřízenému soudu, nýbrž ve věci jednal a rozhodl.

15. Podle četné a konstantní soudní judikatury má určovací žaloba preventivní význam a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním poměru, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, a jednak v případech, kdy určovací žaloba vystihuje účinněji než jiné právní prostředky obsah a povahu příslušného právního poměru a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou řešeného naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Nedostatek naléhavého právního zájmu je samostatným a prvořadým důvodem, pro který nemůže určovací žaloba obstát, a který sám o sobě bez dalšího vede k jejímu zamítnutí. Vyjádřeno jinými slovy, vyhovění žalobě musí odstranit stav právní nejistoty žalobce, neboť určovací žaloby slouží potřebám praktického života a nemohou vést ke zbytečnému rozmnožování sporů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1997, pod č. 21, dostupný též na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, či nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95, publikovaný pod č. 65/1995 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, dostupné též na webových stránkách Ústavního soudu www.usoud.cz).

16. Jestliže má právní otázka platnosti či neplatnosti právního jednání povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního poměru, není dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo na určení existence práva nebo právního poměru (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 68/2001, část občanskoprávní a obchodní, ze dne 20. 3. 1996, sp. zn. II Odon 50/96, uveřejněný též v časopise Soudní rozhledy č. 5/1996, ze dne 25. 6. 1998, sp. zn. 24 Cdo 1042/98, ze dne 2. 6. 2000, sp. zn. 30 Cdo 1674/99, ze dne 26. 2. 2004, sp. zn. 30 Cdo 437/2003, ze dne 20. 11. 2003, sp. zn. 30 Cdo 1705/2002, ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 539/2003, nebo ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 21 Cdo 58/2003, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 2/2004, část občanskoprávní a obchodní).

17. Soud prvního stupně se správně s odkazem na ustanovení § 80 o. s. ř. nejprve zabýval tím, že zda je v dané věci dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy ze dne 18. 3. 2013. Správně přitom dovodil, že naléhavý právní zájem nemůže být dán za situace, kdy žalovaný 2) již nabyl akcie, jejichž převod byl předmětem smlouvy ze dne 18. 3. 2013 (tedy před více než 10 lety), jak vyplývá z výpisu z obchodního rejstříku, kde je žalovaný 2) od 8. 1. 2021 zapsán jako jediný akcionář společnosti [právnická osoba]. Otázka platnosti či neplatnosti smlouvy ze dne 18. 3. 2013 tak má pouze povahu předběžné otázky ve vztahu k určení vlastnictví [právnická osoba]. Vyslovením neplatnosti smlouvy ze dne 18. 3. 2013 již nelze předejít vzniku tvrzené újmy ani takové rozhodnutí není schopné odstranit stav nejistoty akcionářů. Žaloba na určení neplatnosti smlouvy ze dne 18. 3. 2013 tak již postrádá preventivní charakter. Již jen z toho důvodu nelze žalobě vyhovět.

18. Žalobě nelze však vyhovět ani z toho důvodu, že není dána aktivní věcná legitimace žalobce. Nejvyšší soud se otázkou aktivní věcné legitimace akcionáře (společníka) společnosti a jeho naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti právních úkonů, resp. určení, že společnost je či není vlastníkem určitého majetku, opakovaně zabýval (srov. zejména rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 767/2002, ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3469/2009, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 29 Cdo 302/2011). Z jeho rozhodnutí se podává, že: 1) Uzavře-li akciová společnost (či společnost s ručením omezeným) smlouvu o převodu nebo nájmu podniku či jeho části, popř. smlouvu o převodu významné části majetku společnosti na třetí osobu, jde o právní skutečnost, jež může mít významný vliv na právní a majetkové poměry společnosti, a tedy zprostředkovaně i na právní a majetkové poměry jejích akcionářů (společníků). 2) Má-li uzavření takové smlouvy významný vliv na právní a majetkové poměry akcionářů (společníků), svědčí akcionáři (společníku) aktivní věcná legitimace v řízení o určení neplatnosti této smlouvy, popř. o určení vlastnického práva k věcem (majetku) smlouvou převáděným (či určení toho, zda tu nájemní právo k podniku je či není). 3) Posouzení toho, zda se uzavření takové smlouvy významně dotýká i právního a majetkového postavení akcionáře (společníka), a zda tedy lze akcionáři (společníku) přiznat aktivní věcnou legitimaci v řízení výše uvedených, závisí na okolnostech konkrétního případu. 4) Současně platí, že svědčí-li akcionáři (společníku) aktivní věcná legitimace a nemá- li k dispozici jiný právní prostředek, jehož prostřednictvím by mohl účinněji hájit svá (takovou smlouvou) dotčená práva, má zásadně i naléhavý právní zájem na určení, že dotčená smlouva je neplatná, popř. určení vlastnictví k dotčenému majetku (či určení toho, zda tu nájemní právo k podniku je či není).

19. Ve smyslu těchto závěrů proto je na místě zkoumat, zda mohlo mít uzavření smlouvy ze dne 18. 3. 2013 vliv na právní a majetkové poměry žalujícího akcionáře. Žalobce je minoritním akcionářem vlastnícím pouze 1 akcii žalovaného 1) o jmenovité hodnotě 100 Kč. Žalobce tudíž vlastní podíl 0,000000186% (1 milióntina základního kapitálu) na základním kapitálu žalovaného 1). Tržní hodnota 1 akcie žalovaného 1) nepřesáhla v době podání žaloby 503 Kč. I kdyby tudíž uzavření smlouvy ze dne 18. 3. 2013 mohlo mít nějaký dopad na cenu akcie společnosti, takový dopad by byl zcela zjevně zanedbatelný, v řádu nanejvýš jednotek korun. Uzavření smlouvy ze dne 18. 3. 2013 tudíž nemohlo mít žádný, natož významný, dopad na právní postavení žalobce a nanejvýš by mělo pouze zcela zanedbatelný dopad na majetkové postavení žalobce. Vzhledem k tomu, že žalobce nebyl účasten předmětného právního úkonu a tento se ani nedotkl jeho právní sféry (jen sféry majetkové), tak lze uzavřít, že žalobce nemůže mít aktivní věcnou legitimaci k podání této určovací žaloby. Z počtu žalobcem vlastněných akcií žalovaného 1) je však zřejmé, že žalobci prakticky žádná (natož značná) újma v souvislosti se smlouvou ze dne 18. 3. 2013 nehrozí a hrozit nemůže. Uzavření smlouvy ze dne 18. 3. 2013 nemá ani nemůže mít významný vliv na právní ani majetkové postavení žalobce (jakožto minoritního akcionáře se zcela zanedbatelným podílem) a tudíž žalobci nesvědčí aktivní věcná legitimace. Na tomto závěru by nemohla nic změnit skutečnost, pokud by soud prvního stupně žádosti žalobce o prodloužení lhůty k doplnění skutkových tvrzení ze dne 4. 4. 2023 vyhověl.

20. Žalobce navíc v době schvalování předmětného vkladu ani v době uzavření smlouvy ze dne 18. 3. 2013 vůbec akcionářem žalovaného 1) nebyl. Uzavření smlouvy ze dne 18. 3. 2013 přitom bylo zveřejněno, tj. bylo skutečností pro investory snadno zjistitelnou, nejpozději následující den po uzavření smlouvy ze dne 18. 3. 2013. V době, kdy se žalobce stal akcionářem žalovaného 1), tak žalobce věděl, resp. měl a mohl vědět, o uzavření smlouvy ze dne 18. 3. 2013 (bez vynaložení nepřiměřeného úsilí a nákladů), a i z tohoto důvodu není dán naléhavý právní zájem na určení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn.. 29 Cdo 3469/2009). Za situace, kdy účelem § 67a obch. zák. je ochrana majetku akcionáře, je nelogické, aby se žalobce domáhal určení neplatnosti smlouvy ze dne 18. 3. 2013 s argumentací, že mu bylo odepřeno jeho údajné právo akcionáře hlasovat o uzavření smlouvy ze dne 18. 3. 2013 na valné hromadě, když v době, kdy se podle žalobce měla taková valná hromada konat, žalobce vůbec nebyl akcionářem.

21. Bylo by nepřiměřené, pokud by se jakýkoliv akcionář (mající sebemenší podíl na společnosti) mohl soudně domáhat určení neplatnosti prakticky jakékoliv smlouvy uzavřené společností. Argumentuje-li žalobce rovněž údajným dopadem na jiné akcionáře žalovaného 1), je třeba uvést, že žalobci nepřísluší v řízení zastupovat či vyjadřovat se za jiné akcionáře. Zákonná úprava neumožňuje žalobci podat hromadnou žalobu za jiné akcionáře, ani skutečnost, že žalobce má právní formu spolku, jehož údajným účelem a cílem je hájit zájmy akcionářů žalovaného 1), na tomto závěru nemůže nic změnit. Konečně k argumentaci žalobce, že mu a dalším akcionářům vzniká v důsledku smlouvy ze dne 18. 3. 2013 újma, jejíž náhrady se může domáhat, odvolací soud uvádí, že nárok na náhradu škody není předmětem tohoto řízení, proto se jím nelze zabývat. Žalobci nic nebrání uplatnit tento nárok v jiném soudním řízení.

22. Odvolatel se mýlí, pokud dovozuje, že soud prvního stupně byl povinen posoudit obsah smlouvy ze dne 18. 3. 2013. K posouzení obsahu smlouvy ze dne 18. 3. 2013 by bylo přistoupeno pouze v případě, kdy byl dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy ze dne 18. 3. 2013. Z toho důvodu nebylo nutné vyzývat žalované k předložení smlouvy ze dne 18. 3. 2013. Proto soud prvního stupně nebyl povinen postupovat dle § 129 odst. 2 o. s. ř., jak žalobce v odvolání namítá. Její obsah sám žalobce v řízení před soudem prvního stupně tvrdil, jak výslovně uvádí v odvolání. Na základě toho lze jako nedůvodnou odmítnout námitku žalobce, že je „absurdní, aby smlouva nebyla podstatná v situaci, kdy se rozhoduje o její neplatnosti.“ 23. K další odvolací námitce, že nebyly provedeny odvolatelem navrhované důkazy k otázce aktivní věcné legitimace, odvolací soud uvádí, že žalobce k tvrzení, že je akcionářem žalovaného 1), navrhl jako důkaz potvrzení o stavu cenných papírů ke dni 27. 11. 2019. Uvedený důkaz byl soudem prvního stupně proveden na jednání konaném dne 1. 3. 2023 a bylo z něj zjištěno, že žalobce je akcionářem žalovaného 1) vlastnícím jednu akcii. Další důkazy pro závěr soudu prvního stupně o nedostatku aktivní věcné legitimace již nebylo nutné provádět. Pokud proto soud prvního stupně další návrhy na doplnění dokazování zamítl, nepochybil. Soud prvního stupně nepochybil ani z pohledu způsobu provádění listinných důkazů, jak vyplývá ze zvukového záznamu z ústního jednání konaného dne 1. 3. 2023 a ze dne 21. 6. 2023. Odvolací námitka žalobce, že dokazování bylo prováděno nezákonným způsobem, je tak lichá. Zákon totiž v ustanovení § 129 o. s. ř. připouští, aby důkaz listinou byl proveden nejenom jejím čtením, ale i sdělením jejího obsahu, případně jejím předložením účastníkům k nahlédnutí, je-li to postačující.

24. K odvolací námitce žalobce, že otázka plnění smlouvy ze dne 18. 3. 2013 je sporná, kdy všichni žalovaní na jednání dne 1. 3. 2023 výslovně uvedli, že smlouva ze dne 18. 3. 2013 nebyla naplněna, odvolací soud uvádí, že žalobce v žalobě navrhl k provedení úplný výpis z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba]., který byl rovněž proveden k důkazu na ústním jednání konaném dne 1. 3. 2023. Z uvedeného důkazu bylo zjištěno, že k převodu 100 % akcií ve společnosti [právnická osoba]., na žalovaného 2) již došlo, neboť žalovaný 2) byl ke dni 8. 1. 2021 zapsán jako jediný akcionář uvedené společnosti. Soud prvního stupně proto správně z provedeného dokazování vyšel z toho, že k plnění ze smlouvy ze dne 18. 3. 2013 již došlo, neboť ke dni 8. 1. 2021 byl žalovaný 2) zapsán v obchodním rejstříku jako jediný akcionář. To ostatně odpovídá i skutkovému tvrzení žalobce, který již v žalobě uváděl, že na základě smlouvy o převodu akcií již k plnění došlo.

25. Namítá-li žalobce, že soud prvního stupně nerozhodl o jeho žádosti žalobce o prodloužení lhůty či prominutí zmeškání lhůty k doplnění skutkových tvrzení ohledně aktivní věcné legitimace a naléhavého právního zájmu (ze zdravotních důvodů), odvolací soud uvádí, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2023, č. j. 75 Cm 42/202 - 142, nebylo vyhověno žádosti žalobce ze dne 4. 4. 2023 o prominutí zmeškání lhůty a její prodloužení. Soud prvního stupně v uvedeném usnesení MS v Praze podrobně a řádně zdůvodnil, že žalobce neprokázal existenci omluvitelného důvodu, na jehož základě by bylo možné uvedené žádosti žalobce vyhovět. Toto usnesení nabylo právní moci dne 6. 6. 2023.

26. K odvolací námitce, že postup soudu prvního stupně dle § 118a o. s. ř. nebyl správný, neboť soud prvního stupně nepoučil žalobce o následcích nesplnění výzvy, ačkoliv to z protokolu o jednání vyplývá, odvolací soud uvádí, že má-li protokol o jednání zákonem stanovené náležitosti, je veřejnou listinou ve smyslu § 134 o. s. ř., proto účastník, který s obsahem protokolu nesouhlasí, musí svá tvrzení prokázat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2004, sp. zn. 29 Odo 407/2002). Za situace, kdy z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 1. 3. 2023 vyplývá, že soud prvního stupně poskytl žalobci poučení o tom, že je povinen doplnit skutková tvrzení a důkazní návrhy k prokázání své aktivní legitimace v této věci a naléhavý právní zájem na určení, a zároveň byl poučen o tom, že nesplnění může mít za následek neunesení břemene tvrzení či břemene důkazního ve věci, je nutné vycházet z domněnky správnosti protokolu o jednání jako veřejné listiny, neboť nebyl žalobcem dokázán opak. Na tomto závěru nemůže nic změnit skutečnost, že soud prvního stupně opomněl zapnout záznamové zařízení po přerušení jednání. Ostatně právní zástupci před soudem prvního stupně shodně uvedli, že jim postačuje soudem pořizovaný protokol, proti němuž neuplatnili do skončení ústního jednání námitku do protokolace (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2737/2012). Výzva podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. nebyla pouze obecná, jak nesprávně namítá žalobce v odvolání, soud prvního stupně dostatečně srozumitelně a konkrétně informoval žalobce o tom, v jakém ohledu má svá tvrzení a důkazy doplnit.

27. Odvolací soud i nad rámec shora uvedeného posouzení konstatuje, že postup žalovaného 1), kdy samostatná organizační složka [právnická osoba] byla vložena do dceřiné společnosti a dceřiná společnost následně prodána, byl již předmětem posouzení za strany Vrchního soudu v Praze v rámci řízení o návrhu jiného minoritního akcionáře na vyslovení neplatnosti valné hromady konané 26. 6. 2012, mj. pro údajné obcházení § 67a obch. zák. (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2015, č. j. 14 Cmo 567/2013).

28. Pokud proto soud prvního stupně žalobu ve výroku I. zamítl, nechybil.

29. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně sice bylo správně rozhodnuto v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když v řízení před soudem prvního stupně byli zcela úspěšní žalovaní, proto mají právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně však nesprávně vyšel z tarifní hodnoty 35 000 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, ačkoliv předmětem řízení bylo určení neplatnosti právního jednání směřujícího k převodu vlastnického práva k předmětu koupě penězi ocenitelného. Vzhledem k tomu, že žalobce v žalobě výslovně uvedl hodnotu předmětu koupě (akcií) ve výši 2 000 000 000 Kč, kterou minimálně co do této výše učinili žalovaní 1), 2) a 3) nespornou, je nutné z této částky vycházet (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. I. ÚS 3281/22).

30. Žalovanému 1) tak přísluší náhrada nákladů řízení sestávající z odměny advokáta za 7 úkonů právní služby po 844 300 Kč za přípravu a převzetí zastoupení, sepis vyjádření ze dne 4. 5. 2020, replika ze dne 19. 11. 2021, vyjádření ze dne 18. 5. 2023, účast na jednání dne 1. 3. 2023, kdy jednání trvalo více než 2 hodiny a účast na jednání dne 21. 6. 2023 dle § 7 bodu 7 ve spojení s § 8 odst. 1 advokátního tarifu a 7 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu. Podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 věty druhé o. s. ř. patří k nákladům řízení též náhrada za daň z přidané hodnoty, kterou je povinen advokát žalovaného 1) odvést dle zvláštního předpisu a to v aktuální výši 21 % (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., v platném znění). Celkem tak činí náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně 7 153 762 Kč.

31. Žalovanému 2) přísluší náhrada nákladů řízení sestávající z odměny advokáta za 7 úkonů právní služby po 844 300 Kč za přípravu a převzetí zastoupení, sepis vyjádření ze dne 5. 5. 2020, replika ze dne 17. 10. 2022, vyjádření ze dne 5. 6. 2023, účast na jednání dne 1. 3. 2023, kdy jednání trvalo více než 2 hodiny a účast na jednání dne 21. 6. 2023, kdy advokát žalovaného 2) zastupoval na jednáních před soudem prvního stupně i žalovaného 3), proto je odměna snížena v případě těchto tří úkonů právní služby o 20% dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu a 7 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu. Celkem tak činí náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně spolu s 21% DPH 6 336 479,60 Kč.

32. Žalovanému 3) přísluší náhrada nákladů řízení sestávající z odměny advokáta za 4 úkony právní služby po 675 440 Kč za přípravu a převzetí zastoupení a účast na jednání dne 1. 3. 2023, kdy jednání trvalo více než 2 hodiny a účast na jednání dne 21. 6. 2023, kdy advokát žalovaného 3) zastupoval na jednáních před soudem prvního stupně i žalovaného 2), proto je odměna snížena v případě těchto čtyř úkonů právní služby o 20% dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu a 4 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu. Celkem tak činí náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně spolu s 21% DPH 3 270 581,60 Kč.

33. S poukazem na výše uvedené, odvolací soud v souladu s ustanovením § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku tak, že výše nároku na náhradu nákladů řízení, kterou je povinen žalobce zaplatit žalovanému 1) k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku činí 7 153 762 Kč, ve výroku III. tak, že výše nároku na náhradu nákladů řízení, kterou je povinen žalobce zaplatit žalovanému 2) k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku činí 6 540 800,20 Kč a ve výroku IV. tak, že výše nároku na náhradu nákladů řízení, kterou je povinen žalobce zaplatit žalovanému 3) k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku činí 3 474 902,20 Kč. Ve věcně správných výrocích I. a V. (zde odvolací soud odkazuje na podrobné odůvodnění výroku V.), odvolací soud s poukazem na výše uvedené, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (§ 219 o. s. ř.) tak, jak uvedeno ve výroku I. větě za středníkem tohoto rozsudku.

34. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 2 na konci věty o. s. ř., když i v odvolacím řízení mají úspěšní žalovaní právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení.

35. Žalovanému 1) tak přísluší náhrada nákladů odvolacího řízení sestávající z odměny advokáta za 2,5 úkonu právní služby po 844 300 Kč za vyjádření k odvolání, vyjádření na procesní výzvu odvolacího soudu a účast u jednání dle § 7 bodu 7. ve spojení s § 8 odst. 1 advokátního tarifu a 3 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu. Celkem přiznanou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2 555 096,50 Kč včetně 21% DPH uložil odvolací soud žalobci zaplatit žalovanému 1) v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.), k rukám právního zástupce žalovaného 1) [§ 149 odst. 1 o. s. ř.].

36. Žalovanému 2) přísluší náhrada nákladů odvolacího řízení sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 675 440 Kč vyjádření k odvolání a účast na jednání u odvolacího soudu, kdy advokát žalovaného 2) zastupoval na jednáních před soudem prvního stupně i žalovaného 3), proto je odměna snížena o 20% dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu a 2 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu. Celkem přiznanou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 635 290,80 Kč včetně 21% DPH uložil odvolací soud žalobci zaplatit žalovanému 2) v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.), k rukám právního zástupce žalovaného 2) [§ 149 odst. 1 o. s. ř.].

37. Žalovanému 3) přísluší náhrada nákladů odvolacího řízení sestávající z odměny advokáta za 4 úkony právní služby po 675 440 Kč za vyjádření k odvolání a účast na jednání u odvolacího soudu, kdy advokát žalovaného 3) zastupoval na jednáních před soudem prvního stupně i žalovaného 2), proto je odměna snížena o 20% dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu a 2 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu. Celkem přiznanou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 635 290,80 Kč včetně 21% DPH uložil odvolací soud žalobci zaplatit žalovanému 3) v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.), k rukám právního zástupce žalovaného 3) [§ 149 odst. 1 o. s. ř.].

38. Předpoklady pro aplikaci § 150 o. s. ř. odvolací soud neshledal.

Poučení