14 Cmo 236/2022 - 1358

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Michaely Janouškové a soudců Mgr. Kateřiny Horákové a JUDr. Ondřeje Kubáta ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozen [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupen advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1/ [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2/ [Jméno žalované B]., IČO [Anonymizováno] sídlem [Adresa žalované A] zastoupeni advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o určení společníka, k odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 30. 5. 2022, č. j. 38 Cm 65/2016-1311, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I., II., III., V. a VI. potvrzuje, ve výroku IV. se mění jen tak, že správná výše částky činí 23 101,48 Kč, jinak se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit každému ze žalovaných k rukám jejich zástupce ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 7 269,90 Kč.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že je společníkem společnosti [Jméno žalované B]. (dále též jen „společnost“) s podílem o velikosti 50 % na základním kapitálu (výrok I.), žalobci uložil povinnost zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci žalovanému 1) k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů řízení 150 916,07 Kč, žalované 2) k rukám jejího zástupce 150 916,07 Kč (výroky II. a III.), současně žalobci uložil povinnost zaplatit státu (na účet soudu prvního stupně) 22 034,08 Kč (výrok IV.), a rozhodl o vrácení (nespotřebovaných) záloh žalovaným (výroky V. a VI.).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že: - společnost vznikla 22. 11. 1991, jejími zakladateli a prvními jednateli byli žalobce (do září 1993) a žalovaný 1), - 4. 9. 2013 uzavřel žalobce s žalovaným 1) smlouvu o převodu podílu, jíž se žalobce zavázal převést na žalovaného 1) 50% podíl ve společnosti odpovídající vkladu do základního kapitálu společnosti ve výši 50 000 Kč za (dohodnutou) cenu 1 500 000 Kč (dále též jen „smlouva o převodu podílu“); podpisy byly úředně ověřeny (notářkou [Anonymizováno]), - 4. 9. 2013 byla mezi týmiž subjekty uzavřena dohoda o úhradě závazku a pohledávek, jejímž obsahem bylo ujednání, že kupní cena dle smlouvy o převodu podílu je uhrazena: a) co do částky 1 285 000 Kč zápočtem pohledávek žalovaného 1) za žalobcem, b) co do částky 161 160 Kč bude uhrazena plněním žalovaného 1) vůči (tam specifikovaným) třetím osobám, c) částka 53 240 Kč bude uhrazena žalovaným 1) po nabytí účinnosti smlouvy o převodu podílu (dále též jen „dohoda o úhrad쓨), - 4. 9. 2013 uzavřel žalobce s žalovaným 1) smlouvu o smlouvě budoucí, jejímž předmětem byl závazek žalovaného 1) uzavřít se žalobcem smlouvu o převodu 50% podílu ve společnosti za cenu 2 500 000 Kč s odkládací doložkou dle níž musel žalobce před uzavřením smlouvy prokázat, že na nemovitostech (ve společném) vlastnictví žalobce a žalovaného 1) neváznou žádné zástavy, exekuce nebo jiná omezení, přičemž „musel uzavřít smlouvu, která do budoucna vyloučí možnost zástav částí společného vlastnictví“, smlouva byla sjednána do 31. 12. 2015, pozbývala platnosti okamžikem převodu podílu na společném vlastnictví nemovitosti nebo její části na třetí osobu (dále též jen „smlouva o smlouvě budoucí“), - valná hromada společnosti vyslovila (dne 17. 9. 2013) s převodem podílu souhlas, valné hromady se zúčastnil žalovaný 1), žalobce byl zastoupen (na základě plné moci datované 29. 8. 2013, žalobce plnou moc podepsal 4. 9. 2013, podpis je úředně ověřen notářkou [Anonymizováno]) [Anonymizováno], - žalobce trpí (trpěl) bipolární afektivní poruchou (dále též jen „BAP“), spouštěči stresu byly (zejména) jeho dluhy a konflikty s (bývalou) manželkou, - 4. 9. 2013 se žalobce nacházel ve stavu mírné či střední (nikoli těžké) deprese, BAP jej neovlivňovala natolik, že by nebyl schopen ovládnout své jednání a posoudit následky svého jednání (vyšel z revizního znaleckého posudku zpracovaném Psychiatrickou nemocnicí [adresa] ze dne [Anonymizováno], výslechu jeho zpracovatele [Anonymizováno] a výslechu [Anonymizováno], ošetřujícího lékaře žalobce), - podrobně rozvedl zdravotní stav žalobce v období tomuto datu předcházející a v období (bezprostředně) následující, včetně jeho návštěv u lékařů a hospitalizací (viz body 99 až 104, 114 až 118, 131 až 133 odůvodnění), - počátkem roku 2013 se žalobce nacházel ve stádiu těžké deprese, byl nedobrovolně hospitalizován, - od 4. 3. 2013 (tj. po ukončení hospitalizace) vedl žalobce „aktivní podnikatelskou činnost“ (a to až do prosince 2013), prováděl běžné bankovní operace (aktivity blíže rozvedl v bodech 106 až 112, 120, 122, 123, 134, 135 odůvodnění), - - v období od 4. 3. 2013 do září 2013 žalobce užíval předepsanou medikaci, - zdravotní stav žalobce se zhoršil (až) v roce 2014, v době od 3. 3. 2014 do 25. 4. 2014 byl dobrovolně hospitalizován, - z dopisu žalobce ze dne 6. 8. 2014 adresovaného (oběma) žalovaným je zřejmé, že se za společníka společnosti nepovažuje, - důvodem převodu podílu bylo zajištění úvěru od společnosti [právnická osoba]. zástavními právy zřízenými žalobcem, mj. ke spoluvlastnickým podílům žalobce k nemovitostem, jež měl ve spoluvlastnictví se žalovaným 1), resp. zadlužení žalobce a jeho neschopnost dluhy splácet, nikoli zdravotní stav žalobce, - nižší cena za převod (než byla „reálná hodnota podílu“) odpovídala ujednání stran ohledně zpětného převodu podílu na žalobce po odstranění zástavy na spoluvlastnických podílech žalobce na nemovitostech ve spoluvlastnictví žalobce a žalovaného 1), zástavní právo zajišťovalo pohledávky (žalobce) ve výši 31 000 000 Kč a (až do výše) 60 000 000 Kč, - v roce 2023 měla společnost majetek (v účetní hodnotě) 19 322 000 Kč, mimo jiné vlastnila nemovitosti (specifikované v bodech 17 a 18), - dopisem ze dne 1. 6. 2016 žádal žalobce žalovaného 1) o vrácení 50% podílu ve společnosti s tím, že smlouva o převodu podílu je (v důsledku jeho zdravotního stavu v době jejího uzavření) neplatná, - žalobce v době uzavření smlouvy o převodu podílu nebyl zbaven, ani omezen ve způsobilosti k právním úkonům.

3. Soud prvního stupně (obsáhle) vysvětlil důvody, proč nevyšel se závěrů znaleckých posudků znalců [právnická osoba], vyhotoveného pro účely trestního řízení (viz bod 88), [Anonymizováno], vypracovaného k žádosti zástupce žalobce (viz bod 90), [tituly před jménem] [Anonymizováno], ustanoveného soudem (viz bod 91), či [Anonymizováno] (viz bod 93). Ostatní důkazy pro nadbytečnost neprovedl.

4. Na takto ustaveném základě dospěl soud prvního stupně s odkazem na § 114 a násl., § 261 odst. 3 písm. a) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“) k závěru, že: - smlouva o převodu podílu je (přesto, že ji žalobce činil v duševní poruše, tj. ve stavu mírné či střední deprese, jeho stav byl stabilizovaný) platná, neboť žalobce byl v době jejího uzavření schopen posoudit následky svého jednání a své jednání ovládnout, - provedeným dokazováním nebylo beze všech pochybností prokázáno, že by žalobce nedokázal posoudit následky svého jednání, - smlouva o převodu podílu se stala (vůči společnosti) účinnou, žalobce (tak již) není společníkem společnosti, - jiný důvod absolutní neplatnosti smlouvy o převodu podílu neshledal (dohoda o ceně odpovídala smluvnímu ujednání stran).

5. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Procesně úspěšným žalovaným přiznal (každému z nich) částku 150 916,07 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání proti nařízenému předběžnému opatření ve výši 1 000 Kč, odměny advokáta za (tam specifikovaných) 33 úkonů po 2 480 Kč (3 100 Kč sníženou o 20 %), 6 úkonů (tam specifikovaných) po 1 240 Kč, režijní paušály po 300 Kč (rozdělenou na ve vztahu ke každému ze žalovaných), ztráty času za 120 půlhodin po 100 Kč (opět rozdělenou na ), cestovného (tam specifikovaného) ve výši 8 817,58 Kč, spotřebované zálohy 19 602 Kč, částky navýšil o 21 % DPH.

6. O nákladech státu rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř.; státu vznikly náklady za vyplacené znalečné a svědečné ve výši 22 034,08 Kč ([Anonymizováno] 9 054 Kč, [právnická osoba] 7 475,90 Kč, svědkyně [adresa] Kč, [Anonymizováno] 354 Kč, [Anonymizováno] 2 147 Kč, [Anonymizováno] 1 202,18 Kč a [Anonymizováno] 1 613 Kč); záloha složená žalobcem (ve výši 19 000 Kč) byla zcela spotřebována na (tam specifikované) znalečné. Ze záloh žalovaných (složených ve výši 2 x 25 000 Kč) byla čerpána částka 2 x 19 602 Kč (na znalečné znaleckého ústavu Psychiatrické léčebny [adresa]), zbylá nespotřebovaná část (2 x 5 398 Kč) byla vrácena žalovaným.

7. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví.

8. Odvolatel argumentuje tím, že z provedeného dokazování nelze učinit závěr o tom, že by v době uzavření smlouvy o převodu podílu byl schopen ovládnout následky svého jednání a rozpoznat jeho důsledky (přičemž se jedná se o otázku zdravotnickou); žalovaný 1) byl „obeznámen“ s tím, že trpí BAP, přičemž „byl schopen“ jeho zdravotního stavu zneužít (což „podtrhuje“ dohoda o ceně). Rozebírá důkazy vztahující se k jeho zdravotnímu stavu (výslech doc. [Anonymizováno], [tituly za jménem], znalecký posudek [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [tituly za jménem], [Anonymizováno]. [Anonymizováno], [tituly za jménem], jež byl vypracován pro exekuční řízení a pro jiné časové období, včetně zdravotnické dokumentace), tyto hodnotí a činí z nich dílčí závěry. Připouští, že prokazování jeho vnitřního psychického stavu výpověďmi svědků je „do značné míry nerealizovatelné“, přičemž poukazuje na výslech [Anonymizováno], Ilony [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], či [Anonymizováno], jež (podrobně) rozebírá a hodnotí. Uzavírá, že dne 4. 9. 2013 se nacházel v těžké fázi duševní poruchy, nebylo tak reálné, aby právě tento den vyhledal lékařkou pomoc (a tedy disponoval odpovídající lékařkou zprávou).

9. Žalovaní s odvoláním nesouhlasili, navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Poukazují (zejména) na závěry revizního znaleckého posudku, výslech žalobcova ošetřujícího lékaře [tituly před jménem], či závěry znalce [Anonymizováno].

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, stejně jako řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožňuje, na skutkové i právní závěry soudu prvního stupně odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002).

12. Rozhodné hmotné právo se podává z § 3028 odst. 1 a 3 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a z § 775 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích), účinných od 1. 1. 2014. Odvolací soud tudíž s ohledem na (tvrzené) datum uzavření smlouvy o převodu podílu věc posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, vždy ve znění účinném do 31. 12. 2013.

13. Podle § 38 odst. 2 obč. zák. je neplatný právní úkon osoby jednající v duševní poruše, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou.

14. Z rozhodovací praxe Ústavního soudu i Nejvyššího soudu se k výkladu citovaného ustanovení podává, že: - závěr o neplatnosti právního úkonu ve smyslu § 38 odst. 2 obč. zák. nezbytně předpokládá, aby bylo vždy bezpečně zjištěno, že jeho subjekt buď nedokáže posoudit následky svého právního úkonu anebo tento právní úkon ovládnout, popř. obojí, - má-li být učiněn právní závěr, že právní úkon je podle § 38 odst. 2 obč. zák. neplatný, musí být bez pochybností prokázáno (učiněno jistým v procesním smyslu), že předmětná osoba jednala v duševní poruše alespoň přechodné povahy, která by ji činila k tomuto předmětnému právnímu úkonu neschopnou; nikoliv tedy každá duševní porucha fyzické osoby, která činí právní úkon, vede k jeho absolutní neplatnosti, nýbrž pouze ta duševní porucha, která jednající osobu činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou z důvodu, že nemůže posoudit následky svého úkonu nebo své jednání ovládnout, - je vyloučeno učinit závěr o jednání osoby v duševní poruše na základě předpokladu takové situace, resp. za skutkových okolností, které i přes důkazní verifikaci ve smyslu § 132 o. s. ř. (hodnocení důkazů) neumožňují v uvedeném směru učinit jednoznačný skutkový závěr, na nějž by bylo možno aplikovat § 38 odst. 2 obč. zák., - pokud výčet okolností tvořících skutkový nález (z nějž znalec vycházel při zpracování posudku stran zjištění duševní poruchy jednající osoby) pro plytkost popisu informací nevytváří skutkovou oporu v konkrétně přijatém posudku (odborných odpovědí na soudem zformulované otázky), neboť přijatý posudek duševní poruchu jednající osoby (z důvodu, že není konkrétně a logicky spjat se skutkovým nálezem) spíše předpokládá, než zjišťuje, nelze na podkladě takového znaleckého posouzení přistoupit k aplikaci § 38 odst. 2 obč. zák., - výsledky hodnocení důkazů umožňují soudu přijmout závěr o pravdivosti skutečnosti, která je předmětem dokazování, jen tehdy, jestliže na jejich základě lze nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala, aniž by o tom mohly být rozumné pochybnosti. Vytvářejí-li výsledky hodnocení důkazů podmínky pouze pro úsudek, že je možné (více či méně pravděpodobné), že se dokazovaná skutečnost stala, a připouštějí-li tedy i možnost (větší či menší pravděpodobnost) toho, že se dokazovaná skutečnost naopak nestala, nelze učinit závěr o pravdivosti této skutečnosti. V takovém případě soud musí rozhodnout v neprospěch toho účastníka, v jehož zájmu bylo podle hmotného práva prokázat tvrzenou skutečnost.

15. Srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. II. ÚS 3492/12, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2016, sp. zn. 30 Cdo 5750/2015, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2682/2013, či usnesení ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 821/2015 (jež obsáhle reaguje na závěry, jež přijal Ústavní soud v nálezu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 173/13), ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2377/2020, ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 24 Cdo 3600/2022, či ze dne 26. 7. 2022, sp. zn. 24 Cdo 966/2022.

16. Převedeno do poměrů předmětné věci, je-li pro závěr o neplatnosti právního úkonu (ve smyslu § 38 odst. 2 obč. zák.), zde smlouvy o převodu obchodního podílu, nezbytné (bezpečné) zjištění, že odvolatel v inkriminovaném období buď nedokázal posoudit následky svého právního úkonu anebo tento právní úkon ovládnout, popř. obojí, přičemž muselo-li být (bez pochybností) prokázáno, že odvolatel jednal v duševní poruše (alespoň přechodné povahy), která by jej činila k uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu neschopnou, pak je závěr soudu prvního stupně, jenž poté co zjistil, že odvolatel nebyl ve stavu, kdy by v důsledku jeho nemoci nebyl schopen ovládnout své jednání a rozpoznat důsledky svého jednání, uzavřel, že smlouva o převodu obchodního podílu není neplatným právním úkonem, je správný. Z obsahu revizního znaleckého posudku (podloženého dílčími skutkovými nálezy znaleckým ústavem řádně vyloženými v písemném vyhotovení posudku), včetně výslechu jeho zpracovatele [tituly za jménem] (viz protokol o jednání před soudem prvního stupně ze dne 20. 5. 2022, č. l. 1275, z nějž se – mimo jiné - podává, že zpracovatel „nezná případ, že by došlo k tak náhlé změně, pokud jde o zhoršení deprese“ (myšleno v ten konkrétní den, tj. 4. 9. 2013) „a následnému vrácení do mírnějšího stavu bez nějaké léčby“), hodnoceného v kontextu výslechu (v rozhodné době) odvolatelova ošetřujícího lékaře [Anonymizováno], zdravotní dokumentace (včetně rozboru návštěv u ošetřujícího lékaře), či svědků [[Anonymizováno], [Anonymizováno], [tituly před jménem] [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [tituly před jménem] [Anonymizováno], [tituly před jménem] [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], jež prokazovali (podnikatelské) aktivity odvolatele na území České i Slovenské republiky v průběhu roku 2013, a jeho nikoli příznivou finanční situací mimo jiné související s nesplacenými - zástavami zajištěnými - úvěry], jednoznačně vyplývá, že ovládací a rozpoznávací schopnosti odvolatele v inkriminovaném dni nebyly podstatně omezeny (stav odvolatele mezi jeho kontrolami v období od 5. 8. 2013 do 26. 10. 2013 byl setrvalý, došlo-li by k 4. 9. 2013 k náhlému zhoršení, pak by se jeho stav bez tomu odpovídající medikace do mírnějšího stavu nevrátil), nebyl tedy ve stavu, kdy by nebyl schopen ovládnout své jednání (viz výslech [Anonymizováno] při jednání 20. 5. 2022, č. l. 1275). Znalecký ústav přesvědčivě (logicky) objasnil důvody, pro něž nesouhlasil se závěry znaleckých posudků [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (viz č. l. 1259). Učiněné skutkové zjištění provedené v kontextu ostatních provedených důkazů se stalo zásadně významné pro právní posouzení věci. Z odůvodnění písemného vyhotovení přezkoumávaného rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že soud věnoval verifikaci právně rozhodných skutkových okolností případu značnou pozornost (a to včetně dopisu odvolatele ze dne 6. 8. 2014, v němž žalobce užíval spojení „[právnická osoba]“, plné moci ze dne 29. 8. 2013 udělené [Anonymizováno], na níž by podpis 4. 9. 2013 u notáře úředně ověřen, či skutečnosti, že se odvolatel neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu domáhal až s téměř 3 letým časovým odstupem od jejího uzavření), přičemž se (z hlediska způsobu hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř.) nedopustil žádných nelogičností, které by vyžadovaly korekci. Přesvědčivě vysvětlil důvody, pro něž nevyšel ze závěrů znaleckých posudků znalců [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] (viz body 88, 90, 91, 93), či prvotních závěrů znalce [Anonymizováno] (jenž ostatně poté, co byl blíže seznámen se skutkovým stavem svůj prvotní závěr revidoval, resp. změnil). Jestliže tedy soud prvního stupně z takto řádně zpracovaného revizního znaleckého posudku čerpal (v kontextu s ostatními skutkovými zjištěními) předmětné informace, které následně (v celkovém kontextu) využil při sumarizaci skutkového stavu případu a právního posouzení věci, nelze v takto jím zvoleném postupu a následně vydaném rozhodnutí spatřovat jakékoliv pochybení (nesprávnost rozhodnutí).

17. Z ustálené judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu se dále podává, že samotná okolnost, že se účastníku smlouvy na základě dohody o rozsahu a předmětu plnění nedostane plného ekvivalentu plnění, které se zavázal poskytnout, není v rozporu s dobrými mravy. Účastníci smlouvy si mohou sjednat i cenu, která se odchyluje od ceny obvyklé (tržní). Právní předpisy účinné do 31. 12. 2013 neměly žádné ustanovení o sjednání příliš nízké kupní ceny (laesio enormis), není-li taková cena v rozporu s cenovými předpisy. Taková okolnost sama o sobě absolutní neplatnost právního úkonu, jímž mělo dojít k uvedenému hrubému nepoměru v plnění, ve smyslu § 39 obč. zák. (pro jednání contra bonos mores) založit nemůže (srov. zejména rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1998, sp. zn. 3 Cdon 41/96, uveřejněný pod číslem 64/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 21/2012, či usnesení ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 29 Cdo 1117/2010, ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3835/2010).

18. Hrubý nepoměr plnění jedné ze stran k tomu, co poskytla druhá strana, může tedy ve spojitosti s dalšími okolnostmi toho kterého případu (nikoliv sám o sobě) naplňovat znaky jednání, které již koliduje s dobrými mravy; takové skutečnosti však tvrzeny nebyly a z obsahu spisu se bez dalšího nepodávají. V projednávané věci není pochyb o tom, že cena, kterou odvolatel za převáděný obchodní podíl obdržel (byla započtena) odpovídá ujednání smluvních stran. Za těchto okolností nelze (bez dalšího) uvažovat o neplatnosti smlouvy pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 obč. zák.

19. K námitkám odvolatele je na místě dodat, že judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) zastává názor, že ačkoliv článek 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod soudy zavazuje, aby svá rozhodnutí odůvodňovaly, nemůže být tento požadavek chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument (srov. rozsudky ESLP ve věcech Van de Hurk versus Nizozemsko ze dne 19. 4. 1994 (stížnost č. 16034/90), Ruiz Torija versus Španělsko ze dne 9. 12. 1994 (stížnost č. 18390/91), Higgins versus Francie ze dne 19. 2. 1998 (stížnost č. 20124/92, Sbírka rozsudků a rozhodnutí 1998-I) a Hirvisaari versus Finsko ze dne 27. 9. 2001 (stížnost č. 49684/99), či rozsudek ESLP ve věci Helle versus Finsko ze dne 19. 12 1997 (stížnost č. 20772/92)]; shodně judikuje i Ústavní soud (srov. nález ze dne 11. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 266/03).

20. Soud prvního stupně postupoval v souladu s ustálenou judikaturou, když vyložil, proč (z jakých důvodů) neprovedl všechny důkazy; k tomu, že soud není povinen provést veškeré účastníkem navržené důkazy, vyloží-li důvody, proč jejich provedení není na místě, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sen. zn. 29 NSCR 91/2014, či nález Ústavního soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, nebo ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 56/95.

21. Odvolací soud tedy odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil, včetně závislých výroků o náhradě nákladů řízení účastníků, či výroků o vrácení části nespotřebované zálohy žalovaným. Změny (toliko co do částky) doznal výrok IV. týkající se náhrady nákladů řízení státu. Soud prvního stupně správně uložil procesně neúspěšnému žalobci zaplatit státu (na účet soudu prvního stupně) náhradu nákladů řízení mu v průběhu řízení vzniklých; nesprávně však určil jejich výši. Znalkyni [Anonymizováno] bylo (v průběhu řízení) přiznáno znalečné (v celkové) výši 9 727,30 Kč (4 681,90 Kč, viz č. l. 919 a 5 045,40 Kč, viz č. l. 1059), přičemž ze zálohy žalobce byla hrazena (toliko) částka 1 184 Kč (nikoli soudem prvního stupně uváděná částka 2 251,40 Kč, viz platební poukaz na č. l. 1071); stát tak jmenované znalkyni vyplatil ze státních rozpočtových prostředků 8 543,30 Kč (nikoli soudem prvního stupně uváděnou částku 7 475,90 Kč). Zbylé státem hrazené výdaje (představované vyplaceným znalečným ostatních výše citovaných znalců či svědků) byly zohledněny ve správné výši (viz č. l. 697, 827, 784, 839, 966, 1123, 1183, 1225).

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., každému z procesně úspěšných žalovaných náleží 7 269,90 Kč sestávající z odměny za právní zastoupení dle § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále též jen „AT“, za dva úkony (písemné vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu 5. 6. 2023) právní služby po 3 100 Kč (snížená dle § 12 odst. 4 AT o 20 %), náhrady paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 AT ve výši jedné poloviny z částky 2 x 300 Kč (tj. 300 Kč) [viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014, nebo ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1591/2018], náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 AT ve výši jedné poloviny z částky 600 Kč (tj. 300 Kč) za šest půlhodin, náhrady za použití vozidla dle § 13 odst. 1 AT za 2 x 65 km km jízdy [adresa] (Depo [adresa]) a zpět ve výši jedné poloviny z částky 1 024,63 Kč [základní sazba náhrady činí 5,20 Kč za 1 km jízdy dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 467/2022 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2023, průměrná cena motorové nafty dle § 4 písm. c) této vyhlášky činí 44,10 Kč a průměrná spotřeba použitého vozidla je 6,3 l/100 km], ve výši jedné poloviny z částky 60 Kč (2 x 30 Kč, jízdné MHD v Praze), a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení