14 Cmo 255/2022 - 833

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Michaely Janouškové a soudců Mgr. Kateřiny Horákové a JUDr. Ondřeje Kubáta ve věci navrhovatelky: [Anonymizováno] sídlem [Adresa navrhovatelky] zastoupené advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] za účasti: [Anonymizováno], registrační číslo [Anonymizováno] sídlem [Adresa advokátky] zastoupené advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení 185 528 042,08 Kč s příslušenstvím, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2022, č. j. 79 Cm 167/2007-789, takto:

Výrok

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. a III. potvrzuje, ve výroku II. se mění jen tak, že výše nákladů řízení činí 3 954 582,50 Kč, jinak se potvrzuje.

II. Navrhovatelka je povinna zaplatit společnosti Bivideon B.V. k rukám jejího zástupce ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení na náhradě nákladů odvolacího řízení 287 592,80 Kč.

Odůvodnění

1. Navrhovatelka se svým návrhem domáhá po společnosti Bivideon B.V., registrační číslo 34152379 (dále též jen „účastnice“), zaplacení 183 396 312 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody dle § 183g odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do 7. 10. 2004 (dále jen „obch. zák.“), a odměny za právní poradenství (ve výši 342 082,84 Kč).

2. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením návrh zamítl (výrok I.), navrhovatelce uložil povinnost zaplatit účastnici k rukám jejího zástupce ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení 2 377 395,90 Kč (výrok II.), a rozhodl o vrácení nevyčerpané zálohy (výrok III.).

3. Jedná se (již) o v pořadí čtvrté rozhodnutí soudu prvního stupně. Jeho předchozí (zamítavé) usnesení ze dne 9. 3. 2017, č. j. 79 Cm 167/2007-429, zrušil odvolací soud usnesením ze dne 9. 10. 2018, č. j. 14 Cmo 184/2017-470, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení k posouzení otázky aktivní legitimace navrhovatelky (a s tím související otázky víceúrovňového komisionářského vztahu).

4. K otázce aktivní legitimace navrhovatelka tvrdí, že pro ni a [právnická osoba], [právnická osoba]., [Anonymizováno] [Jméno navrhovatelky] [Anonymizováno] /dále jen „postupitelé“/v postavení investičních fondů, nakupovaly v roce 2004 akcie na bázi tzv. nákupní komise (víceúrovňového komisionářského vztahu, tj. na účet navrhovatele a postupitelů) společnosti [právnická osoba] /dále jen „GSI“/, jako jejich primární broker, ta realizaci nákupu akcií dle požadavku a na účet navrhovatele dále zadala společnosti [Anonymizováno]. /dále jen „[Anonymizováno]“/. Pokyn k nákupu akcií na účet navrhovatelky a zároveň k jejich úschově, resp. správě, se pak dalšími smluvními ujednáními komisionářské povahy přenesl dále na společnosti [Anonymizováno] (dále jen „[Anonymizováno]“) a [Anonymizováno] /dále jen „[Anonymizováno]“/, pro kterou služby lokálního depozitáře v České republice poskytovala v rozhodné době [Anonymizováno]. /dále jen „[právnická osoba]/. Takto získala [Anonymizováno] k rozhodnému dni 15. 10. 2004 do držení pro navrhovatelku a postupitele celkem 541 038 ks akcií, správou akcií byla pověřena jako lokální depozitář [právnická osoba]. [Anonymizováno] vystupovala vlastním jménem jako komisionář, resp. substituční komisionář (šlo o „víceúrovňový“ komisionářský vztah), vlastnické právo k akciím nabyla přímo navrhovatelka a postupitelé.

5. Soud prvního stupně při svém rozhodnutí vyšel z toho, že: - navrhovatelka je investičním fondem zřízeným dle práva [Anonymizováno], - navrhovatelka a další tři (v návrhu specifikované) subjekty (investiční personálně propojené fondy, dále jen „minoritní akcionáři“) nakoupili prostřednictvím „nákupní komise“ (víceúrovňového komisionářského vztahu) akcie společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO] (dále též jen „společnost“ či „ČRA“), - akcie společnosti nabyli prostřednictvím primárního brokera GSI, ta realizaci nákupu akcií (dle požadavku a na účet navrhovatelky) zadala [Anonymizováno], ta společnosti [Anonymizováno], a ta společnosti [Anonymizováno], pro níž služby lokálního depozitáře v České republice (v rozhodné době) poskytovala [právnická osoba], - „panuje rozpor“ v množství akcií společnosti držených k rozhodnému dni (k 15. 10. 2004) společností [právnická osoba] (ve výši 587 073 kusů proti 541 038 kusů), - 5. 8. 2004 uveřejnila účastnice v deníku Hospodářské noviny (dobrovolnou) nabídku převzetí akcií společnosti za cenu 440 Kč za akcii společnosti o jmenovité hodnotě 100 Kč, cena byla stanovena na základě znaleckého posudku a přezkoumána Komisí pro cenné papíry (dále jen „KCP“), která s uveřejněním nabídky převzetí vydala souhlas; nabídka obsahovala upozornění, že povinnost učinit nabídku převzetí nevznikne ani pro případ překročení zákonem předvídaného podílu na hlasovacích právech a to proto, že (dobrovolná) nabídka je činěna s parametry povinné nabídky, - žádnou jinou nabídku účastnice neučinila, - 16. 9. 2004 získala účastnice 75% podíl na hlasovacích právech ve společnosti, - 10. 5. 2005 zaslala navrhovatelka (její zástupkyně) účastnici („ve formě draftu“) návrh smlouvy o koupi akcií, na němž absentoval podpis navrhovatelky (a minoritních akcionářů), spolu s dopisem, jehož obsahem je sdělení, že účastnice byla (s ohledem na zvýšení jejího podílu ve společnosti) povinna učinit novou veřejnou nabídku, vzhledem k tomu, že tak neučinila, činí tak navrhovatelka (v ceně 774 Kč za akcii), návrh smlouvy tvořil přílohu dopisu (dále též „návrh z 10. 5. 2005“), - 18. 4. 2007 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek minoritních akcionářů na navrhovatelku vzniklou z titulu náhrady škody za neučinění povinné nabídky převzetí akcií ve výši rozdílu mezi cenou 774 Kč a celou 450 Kč; dne 28. 12. 2012 byl uzavřen její dodatek. Nebylo prokázáno, že by v rozhodnou dobu bylo 587 073 kusů akcií drženo (přímo) pro navrhovatelku, je „pouze evidentní, že společnost [právnická osoba] poskytovala během období 15. 10. 2004 – 14. 5. 2005 společnosti „[Anonymizováno] službu správa cenných papírů mimo jiné ohledně akcií“ společnosti. Na základě takto ustaveného skutkového stavu dospěl soud prvního stupně k následujícím závěrům: - navrhovatelka není s odkazem na § 183g odst. 1, § 577 obch. zák., § 58 odst. 7 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění účinném k 30. 4. 2004 (dále též jen „ZoCP“), „judikaturu“ Nejvyššího soudu (sp. zn. 29 Odo 1/2004, sp. zn. 29 Cdo 3132/2008, sp. zn. 29 Cdo 3197/2008) aktivně věcně legitimována, - navrhovatelce se nepodařilo beze všech pochybností prokázat „víceúrovňovou (nepřetržitou) řadu komisionářských ujednání“, „zejména co do jeho poslední úrovně, a sice množství akcií ČRA na účtu [právnická osoba], jakož ani to, pro koho byly uschovány“, - bylo prokázáno, že existoval vztah o pěti stupních, s tím, že navrhovatelka uzavřela smluvní vztah s GSI, na jehož účtech k datu 15. 10. 2004 držela (s minoritními akcionáři) 541 038 kusů akcií společnosti, totéž ke shodnému datu potvrdila [Anonymizováno], [Anonymizováno], pro níž službu lokálního depozitáře v České republice poskytovala [právnická osoba], přičemž však z výpisu z účtu [právnická osoba] (dále jen „SCP“) ze dne 3. 1. 2017 plyne, že na účtu společnosti [Anonymizováno] bylo k 15. 10. 2004 evidováno 587 073 kusů akcií a „není evidentní pro jaký subjekt“, - z emailové komunikace právního zástupce společnosti [Anonymizováno] (dále jen „[právnická osoba].“) s konkursní soudkyní vyplynulo, že k rozhodnému dni [Anonymizováno] předmětné akcie na svých účtech (dle souborů a systémů společnosti [Anonymizováno]) vedených u [Anonymizováno] (zejména 541 038 kusů akcií) nedržela, řetězec komisionářských smluv má tak za „přerušený“, - nadto v poslední úrovni [právnická osoba] držela (na sběrném účtu) větší počet akcií, než tvrdí navrhovatelka (tj. držela akcie vícero subjektů, či jednoho subjektu, který byl vlastníkem většího počtu akcií, nežli tvrdí navrhovatelka), mohlo se tak jednat o subjekty odlišné, - navrhovatelce se nepodařilo vyvrátit domněnku § 58 odst. 7 ZoCP.

6. Dodal, že navrhovatelka by nemohla být úspěšná ani pokud by prokázala svou aktivní legitimaci, nesplnila totiž podmínky § 183g obch. zák., neučinila řádný návrh na uzavření smlouvy o koupi účastnických cenných papírů. Návrh ze dne 10. 5. 2005 byl pouze „draft smlouvy“, nikoli nabídkou, neobsahuje totiž „podpis převodců“, nadto se z něj nepodává, z jakého právního důvodu by „v návrhu označení převodci byli akcionáři společnosti“ (v celkovém tam uvedeném počtu 566 038 kusů), sama navrhovatelka uvádí, že „k nákupu zbývajících akcií došlo až v prosinci 2004“.

7. Doručováním návrhu smlouvy, ani navrhovatelkou namítanou (nepřiměřenou) cennou akcií se (z uvedených důvodů) již nezabýval, již jen pro absenci podpisů a „dalších zmíněných náležitostí“ je zřejmé, že tato nesplňuje zákonné náležitosti.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), procesně úspěšné účastnici přiznal 2 377 395,90 Kč, výše částky je specifikována (odůvodněna) v bodech 34 až 38 přezkoumávaného rozhodnutí, odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje.

9. Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. Odvolatelka má za to, že jí svědčí aktivní legitimace, neboť k rozhodnému dni, tj. ke dni 15. 10. 2004, vlastnila (resp. SISU fondy) akcie společnosti [což bylo prokázáno nejen výpisem z účtu vedeného u SCP, prohlášením společnosti [Anonymizováno] a [Anonymizováno], sdělením [Anonymizováno], potvrzením GSI, přičemž úloha [právnická osoba] (coby uložiště, jíž není vlastnická struktura držených cenných papírů známa) je popsána v dopise [právnická osoba] z 21. 12. 2016]. Společnost [Anonymizováno] (dříve [Anonymizováno]) ke dni 15. 10. 2004 držela 541 038 kusů akcií společnosti na svém účtu u [Anonymizováno] a ta tyto cenné papíry vedla prostřednictvím společnosti [Anonymizováno] u lokálního uschovatele [právnická osoba], jednalo se o „sběrný účet“ (uschovával akcie společnosti pro vícero zákazníků skupiny [Anonymizováno]). Společnosti [Anonymizováno] a [Anonymizováno] potvrdily, že z celkového objemu akcií právě 541 038 kusů držely pro [Anonymizováno]. Účastnice ani nebránila zástupkyni navrhovatelky v účasti na valné hromadě společnosti konané 16. 5. 2005, čímž vlastnické právo uznala; nadto společnost [Anonymizováno]. provedla výplatu vypořádání za zaniklé akcie právě na bankovní účty SISU fondů. Dne 21. 1. 2005 a 19. 4. 2005 SISU fondy založily na své jméno účty u SCP a akcie na ně přesunuly, od „dubna 2005“ byly informace o vlastnictví veřejně dostupné. Nesprávným (neúplným) je i závěr soudu prvního stupně učiněný ze sdělení A. M. a závěr vztahující se k výkladu § 183g odst. 1 obch. zák., resp. nedostatkům návrhu na uzavření smlouvy o koupi akcií. Namítá, že jí zaslaný dopis, jehož součástí byl návrh textu smlouvy, byl (v části průvodního dopisu) podepsán, nadto dovozuje, že z textu citovaného ustanovení nelze dovodit, že by ji tížila povinnost (jednoznačnou) nabídku (ofertu ve formě návrhu smlouvy) učinit. Má za to, že ve výsledku jsou uvedené nedostatky irelevantní, neboť (jí uplatňovaný) nárok na náhradu škody a nárok na uzavření kupní smlouvy, jsou dva samostatné nároky (přičemž odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu).

11. Účastnice s odvoláním nesouhlasila, navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Má za to, že navrhovatelka neprokázala svou aktivní legitimaci, beze všech pochybností totiž nebyla prokázána existenci víceúrovňového komisionářského vztahu, v podrobnostech odkazuje na své podání z 16. 3. 2022. Správný je i závěr soudu prvního stupně vztahující se k neplnění podmínek § 183g odst. 1 obch. zák. Účastnici ani povinnost učinit povinnou nabídku převzetí nevznikla, neboť učinila dobrovolnou nabídku „s parametry“ povinné nabídky v souladu s § 183b odst. 15 obch. zák. Navrhovatelka v nabídce z 10. 5. 2005 – ani v tomto řízení – neprokázala, že by účastnici povinnost učinit nabídku vznikla, navrhovatelka neprokázala, co ji činí osobou, které právo na odkoupení akcií vzniklo (nedoložila své vlastnické právo k předmětným akciím, či jejich počtu). Nadto nabídka z 10. 5. 2005 trpěla dalšími nedostatky, konkrétně absencí podpisu oprávněné osoby, či doložení přiměřenosti ceny, nesrovnalosti v počtu akcií a bankovního spojení. S odkazem na § 40, § 43a zákona č. 40/1963 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2014 (dále též jen „obč. zák.“), rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 368/99, má za to, že nabídka z 10. 5. 2005 nesplňuje zákonné požadavky na daný právní úkon. Jen návrh splňující zákonem předpokládané náležitosti opravňuje navrhovatelku domáhat se buď uzavření smlouvy u soudu, nebo požadovat náhradu škody.

12. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, stejně jako řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.

13. Rozhodné znění občanského soudního řádu se podává z čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se s účinností od 1. 1. 2014 mění občanský soudní řád a některé další zákony. Již v přechozím rozhodnutí odvolací soud vyložil, že jde o věc uvedenou v § 9 odst. 3 písm. g) o. s. ř., na níž dopadá režim § 200e o. s. ř.

14. S ohledem na (mezi účastníky nesporný, viz protokol o jednání konaném před soudem prvního stupně 22. 3. 2011) den nabytí kvalifikovaného podílu účastníka ve společnosti (tj. 16. 9. 2004) dopadá na projednávanou věc právní úprava zakotvená v zákonu č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku, ve znění účinném do 7. 10. 2004 (dále jen „obch. zák.“), jak správně uzavřel soud prvního stupně.

15. Podle § 183b odst. 1 obch. zák. jsou-li účastnické cenné papíry cílové společnosti kótované, je akcionář, který získá buď sám nebo společně s jinými osobami jednáním ve shodě (§ 66b) podíl na hlasovacích právech, který mu umožňuje ovládnutí společnosti (§ 66a), povinen do 60 dnů ode dne, který následuje po dnu, v němž akcionář tento podíl získá nebo překročí, učinit nabídku převzetí všem vlastníkům účastnických cenných papírů cílové společnosti. Podá-li tento akcionář žádost podle odstavce 8 nebo 11, prodlužuje se tato lhůta o dobu 20 pracovních dnů. Stejnou povinnost má i akcionář a osoby jednající s ním ve shodě, jejichž podíl na účastnických cenných papírech nebo hlasovacích právech získaný podle první věty dosáhne nebo překročí hranici dvou třetin a tří čtvrtin hlasovacích práv. Povinnost učinit nabídku převzetí vzniká dnem následujícím po dnu, v němž akcionář podíl, který tuto povinnost zakládá, získá nebo překročí.

16. Podle § 183g odst. 1 obch. zák. jestliže navrhovatel učinil povinnou nabídku převzetí v rozporu se zákonem nebo jí neučinil vůbec, jsou osoby, kterým vzniklo právo na odkoupení účastnických cenných papírů a které nepřijaly nabídku převzetí, oprávněny do jednoho měsíce ode dne, kdy navrhovatel učinil nabídku převzetí v rozporu se zákonem, nebo do šesti měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta, ve které byl povinen učinit nabídku převzetí, navrhnout uzavření smlouvy o koupi účastnických cenných papírů za přiměřenou cenu, a nebude-li návrh přijat do patnácti dnů od jeho doručení, domáhat se uzavření smlouvy u soudu nebo požadovat náhradu škody způsobené jim porušením závazku uzavřít smlouvu. Osoby, které přijaly nabídku převzetí, která byla v rozporu se zákonem, mohou požadovat na navrhovateli náhradu vzniklé škody. Tím není dotčeno ustanovení § 183c odst. 5.

17. Podle § 58 odst. 7 ZoCP je majitelem zaknihovaného cenného papíru osoba, na jejímž účtu je cenný papír evidován, není-li prokázán opak.

18. Domáhá-li se navrhovatelka po účastnici s odkazem na § 183g obch. zák. zaplacení částky 183 396 312 Kč (s příslušenstvím) z titulu náhrady škody (jí vzniklé) s tvrzením, že minoritní akcionáři byli v rozhodné době osobami, kterým vzniklo právo na odkoupení účastnických cenných papírů, a že účastnice vůči nim svou zákonnou povinnost učinit povinnou nabídku převzetí (před zahájením řízení) nesplnila, byla tedy oprávněna účastnici navrhnout uzavření smlouvy o koupi účastnických cenných papírů (za přiměřenou cenu), přičemž účastnice její návrh z 10. 5. 2005 nepřijala, a proto požaduje přiznat výše uvedenou částku představující vzniklou škodu způsobenou (ji, resp. minoritním akcionářům) porušením povinnosti účastnice smlouvu uzavřít, bylo na ni (navrhovatelce), aby účastnici prokázala, že jí (resp. minoritním akcionářům) v návrhu tvrzené právo skutečně svědčilo, tedy aby vyvrátila domněnku zakotvenou § 58 odst. 7 ZoCP, v situaci, kdy na jejím účtu (účtech minoritních akcionářů) akcie v rozhodnou dobu evidovány nebyly. Je tomu tak proto, aby účastnici bylo (před zahájením řízení) bez jakýchkoli pochybností zřejmé, vůči komu má být (jí případně tížící) povinnost splněna (k významu této povinnosti srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2022, sp. zn. 20 Cdo 1911/2022, mutatis mutandis).

19. S ohledem na skutek jak je vymezen v návrhu bylo tedy na navrhovatelce, aby tvrdila (a prokázala) jakým právním úkonem (včetně uvedení jeho formy a celého slovního obsahu) prokázala účastnici, že minoritní akcionáři (jak jsou specifikováni v návrhu ze dne 17. 5. 2007) vlastnili v období od 17. 9. 2004 do 10. 5. 2005 v návrhu specifikovaný počet zaknihovaných kmenových akcií na majitele společnosti ČRA, včetně uvedení konkrétních skutečností, z nichž tak bude zřejmé, i to jakého konkrétního dne došel tento právní úkon do dispozice účastnice, včetně uvedení konkrétních skutečností, z nichž tak bude zřejmé, a rovněž jaká fyzická osoba jménem navrhovatelky tento právní úkon učinila, včetně uvedení konkrétních skutečností, z nichž bude zřejmé, že byla oprávněna v tomto rozsahu jednat jménem navrhovatelky.

20. Navrhovatelka však svou povinnost nesplnila, a to ani přes poučení, které se jí dostalo prostřednictvím výzvy, jež byla obsahem usnesení zdejšího soudu ze dne 8. 9. 2023, č. j. 14 Cmo 255/2022-816, (jímž byla navrhovatelka vyzvána k jejich doplnění a označení důkazů a poučena o následcích nesplnění výzvy), a následně (v režimu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.) při jednání konaném před odvolacím soudem 18. 9. 2023, včetně (opětovného) poučení o následcích nesplnění výzvy [přičemž i v rámci daného řízení se podpůrně použije ustanovení o poučovací povinnosti soudu podle § 118a o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. srpna 2016, sp. zn. 29 Cdo 4006/2015, mutatis mutandis)].

21. Závěr o splnění uvedených povinností nelze učinit z tvrzení (a důkazů provedených k důkazu při jednání odvolacího soudu) navrhovatelky, že: (i) akcie byly k (10. 5. 2005) vedeny na účtech vedených SCP na jméno minoritních akcionářů; navrhovatelkou předkládané výpisy ze SCP jsou totiž k datu odlišnému (k datům v průběhu roku 2007), přičemž datum (konkrétně až „15/5/05“) je na listině označené jako „Stavový výpis ze SCP ke dni: 2/19/07“ dopsáno (toliko) ručně, jak účastnicí namítáno (již v podání ze dne 15. 4. 2011), email [Anonymizováno], bankéře [Anonymizováno] N. V., je až z období pozdějšího (z 26. 2. 2007), nadto se z něj uvedené nepodává, (ii) „účastnice ani společnosti ČRA nebránili zástupci SISU fondů v účasti na valné hromadě ČRA dne 15. 5. 2005“; jedná se rovněž o datum odlišné, nadto (toliko) tvrzení o tom, že navrhovatelce nebylo na valné hromadě „bráněno“ v účasti, nemůže (bez dalšího) vést k závěru o splnění uvedených povinností, (iii) „společnost [Anonymizováno], IČO [IČO] dne 17. 5. 2005 provedla výplatu vypořádání“; jedná se nejen o odlišný subjekt, i odlišné časové období.

22. Nesplnila-li navrhovatelka povinnost tvrzení a důkazní na ni v průběhu řízení kladnou, nemohla být již jen z výše uvedených důvodů shledán její návrh důvodným.

23. Jiný skutek (jak se podává z návrhu) předmětem řízení není. Je tomu tak proto, že vylíčením rozhodujících skutečností (příslušného skutkového děje) v žalobě (návrhu) a žalobním návrhem (petitem) žalobce (navrhovatel) vymezuje uplatněný nárok, jenž je předmětem řízení (§ 79 odst. 1 věta druhá o. s. ř.) [srov. za všechna rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 1995, sp. zn. 2 Cdon 245/96, ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5931/2017, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2370/2021). Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). Podstatu skutku (skutkového děje) lze přitom spatřovat především v jednání (a to ve všech jeho jevových formách) a v následku, který jím byl způsoben; následek je pro určení skutku podstatný proto, že umožňuje z projevů vůle jednajících osob vymezit ty, které tvoří skutek (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 29 Odo 530/2004, ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 29 Cdo 4602/2007, ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1537/2018). Totožnost skutku (v poměru žaloby/návrhu a rozhodnutí o ní) je zachována, je-li zachována alespoň totožnost jednání, anebo totožnost následku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. 2 Odon 154/97, nebo ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1105/2021); k problematice viz např. i nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2551/16 ze dne 27. 3. 2018.

24. Navrhovatelka svou povinnost prokázat uvedené skutečnosti nesplnila ani v průběhu řízení, jak správně uzavřel soud prvního stupně, na jehož závěry (rozvedené v bodech 28 až 30) lze pro stručnost odkázat. Z důkazů provedených (v průběhu řízení) nelze učinit (pochybnosti nevzbuzující) závěr, že navrhovatelka (resp. minoritní akcionáři) byla (byli) vlastnicí (vlastníky) v návrhu specifikovaného počtu zaknihovaných akcií společnosti ČRA. Je tomu tak (i) proto, že z vyjádření [právnická osoba]., organizační složka (jakožto právního nástupce [právnická osoba], dále jen „banka“) ze dne 21. 12. 2016 (č. l. 398) se podává, že „vzhledem k uplynutí zákonné archivační lhůty má Banka už jen omezené informace dostupné v soudem stanovené lhůtě týkající se obchodů a pozic klientů svého právního předchůdce v soudem uvedeném období, tzn. v době od 15. 10. 2004 do 14. 5. 2005. Navíc tyto informace Banka již nemá k dispozici v kontinuální podobě za celé období, ale pouze k některým vybraným datům“. Banka (ani) „nevedla žádnou evidenci konečných vlastníků cenných papírů“. Z (bankou) zaslaného přehledu stavu na účtu „[Anonymizováno]“ se nepodává stav na účtu k (rozhodnému) datu, tj. 15. 10. 2004, rozporný s tvrzením navrhovatelky je i počet (držených) akcií (viz tabulka na č. l. 398 p. v.). Právě uvedené rezonuje v kontextu s: (i) vyjádřeními navrhovatelky při jednání konaném před soudem prvního stupně dne 11. 4. 2019 (č. l. 507 a násl.) a dne 31. 1. 2022 (č. l. 734 a násl.), že „[Anonymizováno] držel určitý počet akcií, a to pro všechny možné klienty“ na „sběrném účtu pro více klientů“, přičemž „s velkou mírou pravděpodobnosti lze předpokládat“, že v období od 1. 10. 2004 do 31. 10. 2004 na účtech žádný pohyb nebyl (s dovětkem, že pohyb vyloučit nelze, resp. „vyloučit asi nelze nic“), a (ii) vyjádření A. M., hlavní právní zástupkyně [Anonymizováno] ze dne 19. 2. 2020, z nějž se podává, že „prostudovali soubory a systém společnosti [Anonymizováno] a zjistili jsme, že společnosti [Anonymizováno] (dříve [Anonymizováno]) pozice / cenné papíry v ISIN CZ 0009054607 vydané společností České radiokomunikace a. s. na svých účtech vedených u [Anonymizováno], zejména pak 541 038 podílů… k 15. 10. 2004 nedržela“ (byť [právnická osoba]. připustila, že informace by mohla „s větší pravděpodobností“ mít [Anonymizováno]). Přesvědčivý závěr o této otázce nebylo možno učinil ani z důkazů navrhovatelku předložených společně s vyjádřením ze dne 14. 9. 2023 (specifikovaných v jeho bodech 1 až 10) a to z důvodů již výše uvedených (na nějž lze pro stručnost odkázat).

25. Návrhu navrhovatelky by nemohlo být vyhověno ani v případě, že by své vlastnické právo ve vztahu k účastnici, či v průběhu řízení prokázala. Je tomu tak pro nesplnění předpokladu vyžadovaného § 183g obch. zák., konkrétně z důvodu neučinění řádného návrhu na uzavření smlouvy o koupi účastnických cenných papírů za přiměřenou cenu dle § 183g obch. zák.

26. Podle § 43a odst. 1 obč. zák. je projev vůle směřující k uzavření smlouvy, jenž je určen jedné nebo více určitým osobám, návrhem na uzavření smlouvy (dále jen „návrh"), jestliže je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle navrhovatele, aby byl vázán v případě jeho přijetí.

27. Nejvyšší soud (již) v rozsudku ze dne 28. 1. 2019, sp. zn. 32 Cdo 4485/2019, s odkazem na svou předchozí ustálenou rozhodovací praxi (tam citovanou) uvedl, že úprava kontraktačního procesu obsažená v § 43a a násl. obč. zák. platí i pro uzavírání smluv mezi podnikateli. V rozsudku ze dne 30. června 2003, sp. zn. 29 Odo 43/2001, Nejvyšší soud vysvětlil, že podle výkladu podávaného právní teorií i soudní praxí je typickým jednostranným adresovaným právním úkonem (§ 34 obč. zák.) směřujícím ke vzniku dvoustranného právního úkonu (smlouvy) návrh na uzavření smlouvy (oferta); to je zřejmé i z dikce § 43a odst. 1 obč. zák. (srov. spojení „projev vůle směřující k uzavření smlouvy”). Písemný právní úkon (tedy i písemný návrh na uzavření smlouvy) je platný jen tehdy, je-li podepsán jednající osobou (tedy oferentem). Jinak řečeno, písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí, písemnosti (spočívající v tom, že obsah právního úkonu je zachycen v textu listiny) a podpisu jednající osoby (shodně srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2427/98, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2001, pod číslem 141). Podpis je nedílnou a nezbytnou náležitostí písemného právního úkonu. Teprve podpisem totiž osoba osvědčuje projev vůle uzavřít smlouvu a být takovým návrhem vázána. Písemný právní úkon bez podpisu nezavazuje (neexistuje) a naopak podpisem vyjadřuje podepisující vůli být podepsaným úkonem vázán (srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2427/98). Samotný podpis tak neplní jen funkci informační (kdo úkon podepsal), ale rovněž zavazující ve vztahu k písemnosti, k níž je připojen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1899/2014).

28. Převedeno do poměrů projednávané věci, nebyl-li návrh z 10. 5. 2005 navrhovatelkou podepsán, nemůže se jednat (nemohlo se jednat) o řádný návrh na uzavření smlouvy o koupi účastnických cenných papírů dle § 183g obch. zák., jenž je pro uplatnění nároku na náhradu škody dle citovaného ustanovení primárním předpokladem. K uvedenému závěru jednoznačně vede jazykový výklad § 183g obch. zák. (srov. slovní spojení „…. a nebude-li návrh přijat do patnácti dnů od jeho doručení, domáhat se uzavření smlouvy u soudu nebo požadovat náhradu škody“…). Odkazuje-li navrhovatelka na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1648/2013, přehlíží, že řeší otázku odlišnou (otázku příčinné souvislosti a pohnutek akcionáře).

29. Odvolací soud ze shora vyložených důvodů výrok I. napadeného usnesení soudu prvního stupně jako ve výsledku věcně správný potvrdil, rovněž tak výrok III. o vrácení nespotřebované zálohy (§ 219 o. s. ř.).

30. Správné však není rozhodnutí o nákladech řízení před soudem prvního stupně, protože posuzovaná věc nepředstavuje věc rozhodovanou v řízení o otázkách obchodních společností dle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) /dále jen „AT“/, jedná se totiž o požadavek navrhovatelky na zaplacení výše uvedené částky. Ustanovení § 9 AT, jak (částečně) aplikoval soud prvního stupně (ve shodně s návrhem účastnice), lze užít pouze tehdy, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích (k problematice srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 7. 2001 sp. zn. II. ÚS 598/2000, ze dne 15. 1. 2003 sp. zn. I. ÚS 712/01 nebo ze dne 16. 3. 2010 sp. zn. II. ÚS 2886/07, ze dne 11. 6. 2009 sp. zn. II. ÚS 2811/08, ze dne 24. 3. 2011 sp. zn. II. ÚS 538/10).

31. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby tak činí 118 540 Kč dle § 7 bod 7 AT za každý úkon právní služby. Zástupce účastnice učinil v průběhu řízení následující (účelně vynaložené) úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení, odvolání proti rozsudku pro zmeškání, účast při jednání před soudem prvního stupně dne 10. 3. 2011, vyjádření ze dne 14. 3. 2011, č. l. 211, účast při jednání před soudem prvního stupně dne 22. 3. 2011, č. l. 224, účast při jednání před soudem prvního stupně dne 4. 4. 2011, č. l. 230, v době od 10.00 do 13.00 hod., vyjádření ze dne 15. 4. 2011, č. l. 237, účast při jednání před soudem prvního stupně dne 21. 4. 2011, č. l. 246, vyjádření ze dne 5. 5. 2011, č. l. 263, účast při jednání před soudem prvního stupně dne 12. 5. 2011, č. l. 273, účast při jednání před soudem prvního stupně dne 23. 7. 2012, č. l. 308, vyjádření ze dne 25. 7. 2012, č. l. 314, účast při jednání před soudem prvního stupně dne 13. 8. 2013, č. l. 343, vyjádření k odvolání ze dne 16. 4. 2014, č. l. 360, účast u jednání před odvolacím soudem dne 18. 4. 2016, č. l. 382, účast při jednání před soudem prvního stupně dne 1. 12. 2016, č. l. 393, vyjádření ze dne 3. 3. 2017, č. l. 406, účast při jednání před soudem prvního stupně dne 9. 3. 2017, č. l. 416, vyjádření k odvolání ze dne 29. 5. 2017, č. l. 446, účast při jednání před soudem prvního stupně dne 29. 11. 2018, č. l. 479, vyjádření ze dne 5. 4. 2018, č. l. 497, účast při jednání před soudem prvního stupně dne 11. 4. 2019, č. l. 506, vyjádření ze dne 30. 6. 2021, č. l. 674, účast při jednání před soudem prvního stupně dne 31. 1. 2022, č. l. 734, vyjádření ze dne 16. 3. 2022, č. l. 748, účast při jednání před soudem prvního stupně dne 6. 6. 2022, č. l. 770.

32. Za uvedené úkony právní služby účastnici náleží 27 x 118 540 Kč, dále 118 540 Kč ve výši dle § 11 odst. 2 písm. f) AT (účast při vyhlášení rozhodnutí dne 22. 8. 2013, č. l. 346), a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 28 x 300 Kč, k tomu připočtená částka 21 % DPH (686 332,50 Kč). Celkem 3 954 582,50 Kč.

33. Za účelně vynaložené náklady řízení nelze považovat „oznámení o splnění podmínek“ ze dne 8. 9. 2009 (č. l. 157), „založení důkazů“ ze dne 15. 9. 2009 (č. l. 160), týkající se (toliko) otázky poplatkové povinnosti, vyjádření ze dne 11. 6. 2013 (č. l. 324), v němž účastnice rekapitulovala svou (již dříve předestřenou) argumentaci (uvedenou např. v podání ze dne 25. 7. 2012), vyčíslení nákladů řízení (ze dne 23. 8. 2013, ze dne 10. 3. 2017, ze dne 30. 6. 2022), jež účastnice mohla (měla) specifikovat v průběhu jednání konaných před soudem prvního stupně, vyjádření ze dne 21. 9. 2021 (č. l. 701) a ze dne 30. 6. 2022, v němž pouze opakuje svá tvrzení uvedená již v průběhu řízení (k účelnosti nákladů řízení srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 273/2016, či ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 32 Cdo 3521/2017 a nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. III. ÚS 3000/11).

34. Aniž by některý z účastníků brojil proti nesprávnosti samotné výše nákladů řízení, přesto bylo povinností soudu je přezkoumat, protože soud o nákladech řízení rozhoduje vždy z úřední povinnosti (§ 151 odst. 1 o. s. ř.), a není tak vázán rozsahem požadavku uplatněného v odvolání (srov. např. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. června 2015, sp. zn. 22 Co 39/2015, uveřejněné pod č. 51/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Při rozhodování o nákladech řízení se tedy neuplatňuje ani zásada zákazu reformatio in peius (zákazu rozhodnutí k horšímu). Z žádného úkonu účastnice (jejího zástupce) není možno učinit závěr, že by se části svého nároku na správnou výši náhrady nákladů řízení vzdala (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. 25 Cdo 5713/2017, nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. III. ÚS 3000/11).

35. Proto byl výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně v části týkající se jejich výše změněn, jinak byl potvrzen.

36. Účastnice byla úspěšná i v odvolacím řízení, a proto má právo na náhradu nákladů podle § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. (výrok II.), sestávající z náhrady za 2 úkony právní služby ve výši 118 540 Kč, (1x za podané vyjádření k odvolání podle § 11 odst. 1 písm. k) AT a 1x za účast na jednání odvolacího soudu podle § 11 odst. 1 písm. g) AT), z paušální náhrady za tyto úkony právní služby ve výši 300 Kč za každý z nich (dle § 13 odst. 4 AT) a 21 % DPH. Celkem tak účastnici za odvolací řízení na náhradě nákladů řízení náleží 287 592,80 Kč.

Poučení