14 Cmo 280/2022 - 124

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Kateřiny Horákové a soudců JUDr. Ondřeje Kubáta a JUDr. Michaely Janouškové ve věci žalobce: [Anonymizováno], IČO [IČO] sídlem [Anonymizováno], [adresa] insolvenční správce dlužníka [Jméno žalobce B]. IČO [IČO žalobce B], sídlem [Adresa žalobce B] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení 3 000 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. září 2022, č. j. 79 Cm 99/2020-102, takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem žalobu, dle které by byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku ve výši 3 000 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 3 000 000 Kč od 7. února 2018 do zaplacení, zamítl (výrok I.), a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 174 482 Kč k rukám právního zástupce žalovaného (výrok II.).

2. Soud prvního stupně v rozsudku vyšel z těchto skutkových zjištění: - žalovaný je jediným společníkem a jednatelem společnosti [právnická osoba].; jeho podíl je zajištěn zástavním právem ve prospěch věřitele [právnická osoba], a to zajištění stávajících a budoucích pohledávek až do výše 60 000 000 Kč, vyplývajících ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno], uzavřené mezi [právnická osoba]. a [Anonymizováno] [Anonymizováno]; - předmětem první smlouvy budoucí o převodu podílu ze dne 16. října 2017 byl závazek žalovaného nejpozději do 31. ledna 2018 převést na [Jméno žalobce B]. (dále též jen „dlužník“) za kupní cenu 10 000 000 Kč 100% podíl ve společnosti [právnická osoba]. Kupní cena měla být uhrazena ve třech splátkách ve výši 1 000 000 Kč, 2 000 000 Kč a 7 000 000 Kč, přičemž pro případ jejího neuhrazení se dlužník zavázal zaplatit smluvní pokutu vždy ve výši aktuálně složené části kupní ceny. Jelikož byla společnost [právnická osoba]. dlužníkem společnosti [Anonymizováno]. (závazek ve výši 20 000 000 Kč), zavázal se dlužník coby budoucí nabyvatel odkoupit od společnosti [Anonymizováno]. předmětnou pohledávku za kupní cenu 25 000 000 Kč; - první část kupní ceny ve výši 1 000 000 Kč byla žalovanému uhrazena dne 16. října 2017; - dle dodatku č. 1 ze dne 20. listopadu 2017 k první smlouvě budoucí o převodu podílů pohledávku společnosti [Anonymizováno]. nabyl [Anonymizováno]. Výše této pohledávky v mezidobí stoupla na 24 500 000 Kč. Výše kupní ceny, za kterou se dlužník zavázal tuto pohledávku nabýt, zůstala ve výši 25 000 000 Kč; - druhá část kupní ceny 2 000 000 Kč byla žalovanému uhrazena dne 29. listopadu 2017; - dle dodatku č. 2 ze dne 7. února 2018 k první smlouvě budoucí o převodu podílu nebyla část kupní ceny ve výši 7 000 000 Kč uhrazena, pročež se dlužník a žalovaný dohodli na zániku první smlouvy budoucí o převodu podílu s tím, že již zaplacená část kupní ceny ve výši 3 000 000 Kč bude vrácena bezhotovostně dlužníkovi; - dle dodatku č. 3 ze dne 7. února 2018 k první smlouvě budoucí o převodu podílu, pokud doplatek kupní ceny 7 000 000 Kč bude uhrazen nejpozději do 28. února 2018, první smlouva budoucí o převodu podílu nezanikne (jinak bude platit ujednání obsažené v dodatku č. 2). Současně byla sjednáno, že dlužník je povinen nabýt pohledávku Mikhaila Makhovera vůči společnosti [právnická osoba]. za aktualizovanou kupní cenu 28 800 000 Kč; - předmětem druhé smlouvy budoucí o převodu podílu ze dne 1. června 2018 byl závazek žalovaného nejpozději do 30. listopadu 2018 převést na dlužníka za kupní cenu 12 000 000 Kč 100% podíl ve společnosti [právnická osoba]. Kupní cena byla částečně v rozsahu 3 000 000 Kč uhrazena před podpisem této smlouvy a částečně v rozsahu 9 000 000 Kč měla být uhrazena do 30. listopadu 2018, přičemž pro případ jejího neuhrazení se dlužník zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši aktuálně složené části kupní ceny, tj. částky 3 000 000 Kč. Jelikož byla společnost [právnická osoba] dlužníkem [Anonymizováno] se závazkem ve výši 21 612 396 Kč, zavázal se dlužník coby budoucí nabyvatel nabýt tuto pohledávku za kupní cenu 25 000 000 Kč; - usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. dubna 2019, č. j. MSPH 77 INS 1346/2019-A-24, byl insolvenčním správcem dlužníka ustanoven žalobce; - dle smlouvy o úvěru ze dne 29. října 2020, č. 1635500038, uzavřené mezi společností [právnická osoba]. coby úvěrovaným a společností [právnická osoba] coby úvěrujícím, úvěrující poskytl této společnosti bezúčelový úvěr s rámcem ve výši 30 000 000 Kč s úrokem ve výši 8 %, splatným ve splátkách nejpozději 30. dubna 2022; - dle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 11. září 2020 ve znění dodatku č. 1 ze dne 2. listopadu 2020 byla pohledávka dle smlouvy o úvěru ze dne 2. ledna 2011 (uzavřené mezi původním úvěrujícím [Anonymizováno] a společností [právnická osoba].) postoupena smlouvou ze dne 20. října 2017 na [Anonymizováno], který ji následně postoupil na společnost [právnická osoba]. coby nabyvatele za kupní cenu 27 000 000 Kč, splatnou 30. listopadu 2020.

3. Na základě těchto skutkových zjištění soud prvního stupně zjistil tento skutkový stav: žalovaný coby jediný společník a jednatel společnosti [právnická osoba]. vstoupil do kontraktačního procesu s dlužníkem, coby zájemcem o nabytí podílu v této společnosti. Žalovaný a dlužník se domluvili na podmínkách převodu podílu s tím, že kupní cena činila 10 000 000 Kč a měla být uhrazena ve třech splátkách (první část ve výši 1 000 000 Kč, druhá ve výši 2 000 000 Kč a třetí ve výši 7 000 000 Kč). Součástí dohody bylo také ujednání, že dlužník od věřitele společnosti [právnická osoba]. [Anonymizováno] odkoupí pohledávku ze smlouvy o úvěru ze dne 2. ledna 2011 za kupní cenu 25 000 000 Kč. Dlužník by se tak stal jediným společníkem společnosti [právnická osoba]., která vlastnila pozemky v katastrálním území [adresa], a současně by tato společnost nabyla pohledávku z úvěrové smlouvy ze dne 2. ledna 2011 (tím by došlo k jejímu zániku splynutím, když dlužníkem a věřitelem této pohledávky by se stala tatáž osoba). K úhradě třetí části kupní ceny ve výši 7 000 000 Kč však nedošlo. Místo toho byly uzavřeny dva dodatky k první smlouvě budoucí o převodu podílu a následně také druhá smlouva budoucí o převodu podílu, které oddalovaly splatnost úhrady třetí části kupní ceny a také navyšovaly její výši na 12 000 000 Kč. Protože však oddalováním splatnosti neuhrazené části kupní ceny docházelo také k oddalování koupě pohledávky z úvěrové smlouvy ze dne 2. ledna 2011, bylo nezbytné aktualizovat (navyšovat) také výši kupní ceny za tuto pohledávku (když časem její nominální výše narůstala o úroky). Jak však plyne z dokazování, k realizaci převodu podílů ve společnosti [právnická osoba]. z žalovaného na dlužníka nedošlo ani přes opakované prodlužování termínu úhrady doplatku kupní ceny ve výši 9 000 000 Kč. Na majetek dlužníka byl posléze prohlášen konkurs a jeho insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce. Žalovaný proto započetl svůj nárok na úhradu smluvní pokuty dle druhé smlouvy budoucí o převodu podílu proti nároku dlužníka na vrácení již zaplacené části kupní ceny ve výši 3 000 000 Kč. Žalovaný musel dále (místo dlužníka) vypořádat závazek společnosti [právnická osoba]. ze smlouvy o úvěru ze dne 2. ledna 2011 vůči věřiteli [Anonymizováno]. Za tímto účelem uzavřel další smlouvu o úvěru se společností [právnická osoba] a za takto získané finanční prostředky nabyl za kupní cenu 27 000 000 Kč od [Anonymizováno] jeho pohledávku z úvěrové smlouvy ze dne 2. ledna 2011.

4. Na takto popsaném skutkovém základě soud prvního stupně dovodil, že dlužníka nepovažuje za slabší smluvní stranu dle § 433 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), což neplyne z pouhé okolnosti, že bylo vůči němu v roce 2019 zahájeno insolvenční řízení. Přiměřenost smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti. Smluvní pokuta nezajišťovala pouze povinnost dlužníka k úhradě kupní ceny ve výši 12 000 000 Kč za převod podílu ve společnosti [právnická osoba]., ale měla též zajistit, že v důsledku převodu podílu bude dosažen takový právní stav, kdy společnost [právnická osoba]. ani žalovaný nebudou povinni uhradit pohledávku z úvěrové smlouvy ze dne 2. ledna 2011. Vypořádání této pohledávky představuje významnou okolnost, kterou je třeba zohlednit. Tím, že společnost [právnická osoba]. získala finanční prostředky k úhradě kupní ceny za pohledávku ze smlouvy o úvěru ze dne 2. ledna 2011 tak, že uzavřela s [právnická osoba] smlouvu s úvěrovým rámcem 30 000 000 Kč, vznikly jí nové závazky, k jejichž úhradě by nebyla povinna, pokud by dlužník splnil řádně a včas své povinnosti dle první nebo druhé smlouvy budoucí o převodu podílu. Smluvní pokutu ve výši 3 000 000 Kč považuje tak soud prvního stupně za přiměřenou, pročež nepřistoupil k její moderaci. Žalobu proto zamítl. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání. Navrhuje jeho změnu, aby bylo žalobě zcela vyhověno, popř. aby byla smluvní pokuta moderována, nebo jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalobce namítá, že jednání dlužníka ke dni 1. června 2018 týkající se sjednání smluvní pokuty ve výši 3 000 000 Kč lze posuzovat ve vztahu k datu zahájení insolvenčního řízení dne 30. ledna 2019 a úspěšně sporovat. Soud prvního stupně nepřihlédl k tomu, že smluvní pokuta mohla být účelově a vědomě nasmlouvána mezi dlužníkem a žalovaným prizmatem blížící se insolvence, resp. vzhledem k tomu, že si dlužník před více jak půl rokem před zahájením insolvenčního řízení musel být vědom, co jej čeká, a mohl se pokusit vyvést smluvní pokutu cíleně z majetkové podstaty dlužníka. Ucelený obrázek o zjištěném skutkovém stavu tak musí obsahovat i skutečnosti, co a proč účastníci činili v době před zahájením insolvenčního řízení, kdy účelové vyvedení smluvní pokuty z majetkové podstaty nemůže požívat právní ochrany.

7. Žalovaný odvolání nepovažuje za důvodné.

8. Uvádí, že pokud dlužník v rozporu s právními předpisy nepodal na sebe tzv. dlužnický insolvenční návrh, je v rozporu se zásadou, že se nikdo nemůže dovolávat vlastní nepoctivosti, pokud takové protiprávní jednání žalobce namítá a dovolává se jej vůči žalovanému. Dlužník navíc dlouhodobě nezakládá své účetní závěrky do obchodního rejstříku, a žalovaný tedy ani při vynaložení běžné opatrnosti nemohl z veřejných zdrojů zjistit jeho finanční situaci. Pokud by složení zbývající části kupní ceny nebylo zajištěno smluvní pokutou, dlužník by de facto nebyl nikterak nucen tuto cenu uhradit a v případě nesplnění by nebyl nikterak sankcionován. Žalovanému ušly jiné obchodní příležitosti, když za trvání smluv nemohl nabízet převod obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba]. jiným zájemcům. Za účelem financování provozu a developerského projektu musela společnost uzavřít smlouvu o úvěru a hradí ve prospěch úvěrujícího značné úroky, na které lze hledět jako na škodu, protože pro společnost i žalovaného by býval výhodnější majetkový vstup dlužníka do společnosti.

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a odvolání shledal důvodným.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

12. Podle § 2051 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

13. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

14. Podle § 1982 odst. 2 o. z. započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

15. Podle § 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) /dále jen „i. z.“/, tento zákon upravuje a) řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů, b) oddlužení dlužníka.

16. Podle § 3 odst. 1 i. z. dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

17. Podstatou odvolacích důvodů, a tedy i posouzení věci odvolacím soudem je to, zda pohledávka dlužníka na vrácení zaplacené kupní ceny ve výši 3 000 000 Kč (stran převodu podílu ve společnosti [právnická osoba].) zanikla započtením (§ 1982 odst. 2 o. z.) pohledávky žalovaného vůči dlužníku na zaplacení existující pohledávky smluvní pokuty ve stejné výši (§ 2048 odst. 1 o. z.).

18. Skutková zjištění soudu prvního stupně a právní posouzení věci jsou však v tomto kontextu nedostatečná. Soud prvního stupně se nijak nezabýval námitkou žalobce o účelovém sjednání smluvní pokuty, jakož ani existencí právního jednání, kterým měl žalovaný učinit započtení, a pokud byla smluvní pokuta sjednána platně, věc neposoudil v dostatečném rozsahu z pohledu kritérií její moderace (posouzení přiměřenosti).

19. Jestliže se soud prvního stupně nezabýval tvrzením žalobce o účelovém sjednání smluvní pokuty a ve spojení s tím zánikem pohledávky žalobce v důsledku tvrzeného započtení žalovaným, je rozsudek nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů [§ 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř.].

20. Jedním z obecných předpokladů pro to, aby rozsudek soudu prvního stupně mohl obstát, je jeho přezkoumatelnost [§ 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř.]. Rozhodnutí soudu je přezkoumatelné tehdy, pokud je z pohledu účastníků řízení dostatečné (úplné) a srozumitelné v podstatných částech. Přezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně je předpokladem především pro to, aby se účastník mohl domáhat svých práv u odvolacího soudu. Nelze proto pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo rozhodnuto. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (řádného uplatnění jeho odvolacího důvodu) a i ostatní účastníci jsou schopni v odvolacím řízení ve vztahu k rozhodnutí po skutkové i právní stránce argumentovat. Jinými slovy, jestliže podle obsahu odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně a vyjádření k němu je zjevné, že účastníkům jsou známy důvody, na základě kterých soud prvního stupně přezkoumávaným rozhodnutím rozhodl (neboť v daném směru účastníci přináší své argumenty v odvolacím řízení), musí to být seznatelné (případně i podle obsahu celého spisu) rovněž odvolacímu soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní pod č. 100/2013, a dostupný např. na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, nález Ústavního soudu ze dne 1. září 2020, sp. zn. I. ÚS 2746/19, dostupný na webových stránkách Ústavního soudu www.usoud.cz, nebo Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 963-974, marg. č. 22-23). S ohledem na odvolací důvody uplatněné žalobcem však je zřejmé, že rozsudek přezkoumatelný není, neboť není nijak zřejmé (žalobci a ani odvolacímu soudu), z jakých důvodů má být ujednání o smluvní pokutě posouzené jako uzavřené platně a v souvislosti s tím není zřejmé ani to, na základě jakých důvodů mělo dojít k zániku závazku žalobce v důsledku započtení.

21. Žalobce totiž v řízení před soudem prvního stupně účinně uplatnil tvrzení, že dlužník měl v roce 2018 závazky po splatnosti na doplacení kupních cen ve výši 19 000 000 Kč (jejichž nedoplacení bylo sankcionováno vysokými smluvními pokutami), a nevykonával žádnou ekonomickou činnost s tím, že provoz dotoval zápůjčkami od [právnická osoba]. Za této situace nebyl ničím motivován uzavřít smlouvu a zavázat se k úhradě smluvní pokuty. Vrácení uhrazené části kupní ceny by mohlo vyřešit část dlužníkových finančních problémů. Uzavření smlouvy (jejíž součástí je ujednání o posuzované smluvní pokutě), vedlo ke zhoršení ekonomické situace dlužníka, který již v té době naplňoval znaky úpadku ve formě platební neschopnosti. Žalovaný uvádí, že o finančních problémech dlužníka věděl. Účelem smlouvy bylo nechat žalovanému 3 000 000 Kč.

22. Pokud by podstata těchto tvrzení žalobce byla prokázána, tedy by bylo prokázáno to, že dlužník měl závazky po splatnosti ve výši 19 000 000 Kč, nevykonával žádnou ekonomickou činnost a naplňoval tak znaky úpadku (dle § 3 odst. 1 i. z.), a aniž by měl důvod sjednat smlouvu budoucí o převodu podílu ze dne 1. června 2018 (obsahující ujednání o posuzované smluvní pokutě), tuto smlouvu přesto sjednal s cílem částku smluvní pokuty žalovanému ponechat, bylo by opodstatněné uvažovat o posouzení, zda sjednání smluvní pokuty nepředstavuje ujednání v rozporu s § 580 o. z., jehož cílem bylo odčerpat prostředky z dispozice dlužníka tak, aby jich následně v rámci insolvenčního řízení nebylo možno použít na co nejvyšší uspokojení dlužníkových věřitelů, tedy obejít zákon [§ 1 písm. a) i. z.].

23. Obcházení zákona představuje jednání, které sleduje výsledek právní normou nepředvídaný či nežádoucí a takto neodporuje zákonu přímo svým obsahem, nýbrž svým účelem (§ 547 ve spojení s § 580 odst. 1 o. z.). Třebaže platná právní úprava spojuje neplatnost výslovně pouze s porušením zákona, a nikoliv s jeho obcházením, nelze z této skutečnosti dovozovat, že by obcházení zákona nebylo protiprávním jednáním a nemohlo být sankcionováno neplatností [shodně Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 580 18 – 23]. Lze dodat, že právně významným účelem jednání, jímž je obcházen zákon, je však pouze takový účel, který sledují všichni jednající nebo pouze některý z nich a ostatní o něm vědí, popř. jej musejí s ohledem na okolnosti předpokládat. Pokud účel sledovaný jednajícím není v právním jednáním vyjádřen, ani není z okolností zřejmý, tj. ostatní jednající o něm nevědí a vědět nemohou, jde jen o pohnutku, která je právně bezvýznamná a nemá na platnost právního jednání vliv (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 1998, sp. zn. 2 Cdon 736/97, nebo Petrov, J., Výtisk, M., Beran V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019 s. 292, marg. č. 580 7). Naplnění všech takto uvedených předpokladů je namístě zjistit prostřednictvím (patřičně konkrétního) poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., udělenému žalobci.

24. Nebude-li zjištěno, že ujednání o smluvní pokutě bylo sjednáno neplatně, je namístě zabývat se přiměřeností výše smluvní pokuty za účelem zjištění, zda jsou splněny předpoklady pro její moderaci (žalobce v řízení před soudem prvního stupně nepřiměřenost její výše namítl). Soud prvního stupně se touto otázkou sice zabýval, avšak v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. ledna 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, došlo v poměrech o. z. k formulování nových kritérií a postupů, jak je třeba při posouzení přiměřenosti smluvní pokuty (oproti dosavadnímu přístupu přiléhavému dřívější právní úpravě) postupovat, jež však soud prvního stupně neaplikoval. V zájmu stručnosti odvolací soud na tato kritéria a postupy pro jejich rozsáhlost odkazuje tak, jak jsou v odkazovaném rozsudku vyložena. Zdůrazňuje toliko dovozený závěr, že … „postup soudu při moderaci podle § 2051 o. z. lze rozlišit na následující fáze (kroky). V prvním kroku soud při využití interpretačních pravidel stanovených v § 555 a násl. o. z. nejprve zjistí, jakou funkci měla smluvní pokuta plnit. Poté se zabývá konkrétními okolnostmi s přihlédnutím ke zjištěné funkci smluvní pokuty. Zřetel přitom vezme na všechny okolnosti konkrétního případu, přičemž zohlední nejen okolnosti známé již v době sjednávání smluvní pokuty, nýbrž též okolnosti, které byly dány při porušení smluvní povinnosti, jakož i okolnosti nastalé později, mají-li v samotném porušení smluvní povinnosti původ (ty za splnění předpokladů uvedených v bodě 56). Na základě těchto okolností zodpoví otázku, zda výše smluvní pokuty je přiměřená vzhledem k věřitelovým zájmům, které byly narušeny v důsledku porušení smluvní povinnosti a měly být smluvní pokutou chráněny. Dospěje-li soud v předchozím kroku k závěru, že smluvní pokuta není nepřiměřená, případně nepodaří-li se mu na základě provedeného dokazování objasnit rozsah následků porušené smluvní povinnosti ve sféře věřitele, aby mohl učinit právní závěr o nepřiměřenosti nároku ze smluvní pokuty, nemůže nárok věřitele na smluvní pokutu snížit. V opačném případě soud ve třetím kroku sníží smluvní pokutu na přiměřenou výši (spravedlivou in concreto) se zřetelem k těm funkcím, které má plnit, a s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Je přitom limitován výší škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje.” 25. Nebyl shledán žádný důvod pro to, aby nebyly tyto právní závěry promítnuty do poměrů posuzované věci, neboť při výkladu časových účinků judikatury je třeba zásadně vycházet z tzv. incidentní retrospektivy nových právních názorů, tedy z potřeby jejich aplikace na všechna probíhající řízení, jakož i případy budoucí. Opačný postup by znamenal, že soud vědomě aplikuje „nesprávný“ právní názor, a navíc by jím byl ohrožen princip rovnosti. Výjimečné nepoužití nově se prosadivších judikaturních názorů může být odůvodněno pouze v konkrétních specifických situacích, v nichž existuje intenzivnější zájem na ochraně legitimních očekávání a důvěry adresátů právních norem ve stabilitu právního řádu (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2011, sp. zn. 22 Cdo 1788/2011 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. října 2016, sp. zn. 30 Cdo 2561/2014, a též nález Ústavního soudu ze dne 5.srpna 2010, sp. zn. II. ÚS 3168/09 nebo v odborné literatuře KÜHN, Zdeněk. Prospektivní a retrospektivní působení judikatorních změn. In Právní rozhledy, č. 6/2011, s. 191-197), což ovšem evidentně není případ právě projednávané věci (ke shrnutí těchto závěrů srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. srpna 2020, sp. zn. 30 Cdo 2095/2020).

26. Dospěje-li soud prvního stupně k závěru, že smluvní pokuta byla ujednána platně a v určité výši, bude se zabývat posouzením dle § 1982 an. o. z., protože k započtení, a tedy k zániku pohledávky žalobce, soud prvního stupně (jak již bylo shora konstatováno) neučil žádné konkrétní skutkové ani právní posouzení.

27. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil, včetně závislého výroku o nákladech řízení, a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. mu věc vrátil k dalšímu řízení.

28. V dalším řízení se soud prvního stupně bude zabývat posouzením věci z uvedených hledisek, tj. tím, zda je ujednání o smluvní pokutě platné, a pokud ano, zda byla ujednaná smluvní pokuta přiměřeně vysoká a zda došlo k zániku pohledávky žalobce, popř. její části započtením pohledávky (žalovaného). Tímto právním názorem je soud prvního stupně vázán (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení