14 Cmo 299/2021 - 280

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Ing. Davida Bokra a soudců Mgr. Kateřiny Horákové a JUDr. Ondřeje Kubáta ve věci navrhovatele: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] zapsaný v [tituly před jménem] DIČ [Anonymizováno] zastoupený [Jméno navrhovatele], advokátem sídlem [adresa] za účasti: [Jméno advokáta A]., IČO [IČO advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] zastoupená [Jméno Zástupce], advokátem sídlem [adresa] o určení nicotnosti rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady společnosti [Jméno advokáta B]. ze dne 20. února 2012, k odvolání účastnice [Jméno účastnice A]. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. června 2021, č. j. 13 Cm 614/2012 - 244 takto:

Výrok

Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví uvedeným usnesením určil, že veškerá rozhodnutí společnosti [Anonymizováno], sídlem [Anonymizováno], registrační číslo FL[Anonymizováno], jako jediného akcionáře společnosti [právnická osoba]., sídlem [adresa] /dále jen „společnost“/ (ke dni 20. února 2012 sídlem [adresa]), IČO [IČO], při výkonu působnosti valné hromady společnosti ze dne 20. února 2012 jsou nicotná [výrok I.], účastnici [Jméno účastnice A]. uložil povinnost zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů řízení částku 41 172,58 Kč [výrok II.].

2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel z těchto skutkových zjištění: - společnost [Jméno účastnice A]. /dále též jen „právní nástupce“/ je právním nástupcem společnosti, která zanikla 3. prosince 2018 výmazem z obchodního rejstříku v důsledku fúze sloučením; - podle notářského zápisu NZ [Anonymizováno], sepsaného dne 20. února 2012 [Anonymizováno], notářem v Praze /dále jen „notářský zápis“/, bylo zjištěno, že společnost [Anonymizováno] zastoupená [adresa] učinila rozhodnutí jediného akcionáře při výkonu působnosti valné hromady společnosti o odvolání členů představenstva, změně stanov co do úpravy počtu členů představenstva a o jmenování [Anonymizováno] jediným členem představenstva. K tomu společnost [Anonymizováno] předložila notáři všech 55 kusů kmenových akcií společnosti na majitele v listinné podobě o jmenovité hodnotě 1 mil. Kč /dále jen „akcie“/; - v době od 21. října 2011 do 24. února 2012 byla v obchodním rejstříku zapsána jako jediný akcionář společnosti společnost [Anonymizováno]., sídlem [Anonymizováno], [Anonymizováno], od 24. února 2012 do 14. srpna 2014 byla v tomto postavení zapsána společnost [Anonymizováno]; - navrhovatel jako dlužník uzavřel se společností [právnická osoba]., IČO [IČO], jako věřitelem dne 17. prosince 2010 zajišťovací smlouvu s dodatkem č. 1 ze dne 28. ledna 2011, podle níž se zavázal, že splní za společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], závazek ze smlouvy o úvěru ve výši 23 mil. Kč s příslušenstvím uzavřené dne 17. prosince 2010 mezi společnostmi [právnická osoba]. jako věřitelem a [právnická osoba]. jako dlužníkem /dále jen „zajišťovací smlouva“ a „smlouva o úvěru“/. Navrhovatel prohlásil, že má ve svém výlučném vlastnictví 54 ks akcií, které představují předmět zajišťovacího převodu a jsou při podpisu zajišťovací smlouvy předány společnosti [právnická osoba]. k zajištění pohledávek uvedených v jejím článku I. a dalších ve smlouvě specifikovaných pohledávek. Podle článku IV. zajišťovací smlouvy v případě, že nastane případ nesplnění závazku, tak jak je nadefinován ve smlouvě o úvěru a věřitel využije svého práva na realizaci převodu, je věřitel oprávněn vykonávat akcionářská práva u předmětu převodu bez součinnosti s dlužníkem, tj. dle své vůle. Podle článku V. odst. 1 zajišťovací smlouvy dlužník podle dohody o přistoupení k závazku, resp. smlouvy o úvěru řádně uhradí částky uvedené v článku I. této smlouvy, pak je věřitel povinen předat dlužníkovi předmět převodu zpět a převést na něj vlastnické právo k němu. Článek V. je pak dodatkem doplněn o druhý odstavec, podle něhož v případě, že ke dni splnění podmínek pro zpětný převod dle prvního odstavce tohoto článku bude existovat jakýkoliv závazek dlužníka vůči společnosti [právnická osoba]. [právnická osoba] je věřitel oprávněn namísto zpětného převodu vlastnického práva k předmětu převodu na dlužníka převést veškerá práva a povinnosti věřitele dle této smlouvy bez dalšího souhlasu dlužníka na společnost [právnická osoba]. Podle článku VI. odst. 1 zajišťovací smlouvy dokud dlužník nevrátí poskytnuté peněžní prostředky, tj. dokud je v prodlení se zaplacením, případně trvá jiný případ nesplnění závazku, tak jak je definován ve smlouvě o úvěru, pak k přechodu vlastnického práva zpět z věřitele na dlužníka nedochází a věřiteli nevzniká povinnost podle článku V. odst. 1 této smlouvy. Po tuto dobu je věřitel oprávněn písemně sdělit dlužníkovi, že realizuje převod. Okamžikem doručení tohoto sdělení dlužníkovi převod vlastnického práva k předmětu převodu dle této smlouvy pozbude svůj zajišťovací charakter, tedy ze zajišťovacího převodu vlastnického práva se stane převod trvalý, neomezený a bezpodmínečný; - oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. srpna 2011 společnost [právnická osoba]. oznamuje navrhovateli, že postoupila pohledávku ze smlouvy o úvěru společnosti [Anonymizováno] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. srpna 2011, že se společnost [Anonymizováno]. stala novým věřitelem pohledávky ze smlouvy o úvěru s oprávněním uplatnit veškeré nároky ze smlouvy o úvěru a vůči navrhovateli jako poskytovateli zajištění je oprávněna podle svého uvážení uplatnit nároky vyplývající ze zajišťovacích titulů, tedy i ze zajišťovací smlouvy; - rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. září 2012, č. j. 30 Cm 9/2012 - 234, který nabyl právní moci 13. listopadu 2012, byla zamítnuta žaloba [Anonymizováno]. vůči [právnická osoba]. o vydání 1 kusu akcie (původně žalováno 54 ks kusů akcií). Důvodem zamítnutí žaloby byla skutečnost, že předmětem zajišťovacího převodu bylo 54 kusů akcií emitovaných společností, nikoliv 1 akcie; - usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. května 2017, č. j. 7 Cmo 191/2016 - 759, jímž bylo změněno usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. března 2016, č. j. 13 Cm 1952/2011 - 688, bylo pravomocně vyřešeno, že se společnost [Anonymizováno]. nestala jediným akcionářem společnosti, a tedy její rozhodnutí při výkonu působnosti valné hromady společnosti ze dne 1. září 2011 jsou nicotná. Důvodem je absolutní neplatnost zajišťovací smlouvy, neboť neobsahuje ujednání o tom, jak se smluvní strany vypořádají v případě, že dlužník zajištěnou pohledávku věřiteli řádně a včas neuhradí, totéž platí, obsahuje-li smlouva pouze ujednání, podle kterého se věřitel při prodlení dlužníka s úhradou zajištěné pohledávky bez dalšího stane trvalým vlastníkem převedeného majetku při současném zániku zajištěné pohledávky. Při fiduciárním převodu práva nedochází automaticky k obnovení práva dlužníka v případě, že splnil řádně svůj dluh, ale je zapotřebí, aby věřitel, na kterého je vlastnické právo převedeno, převedl toto právo zpět konkrétním jednáním. Převod práva je tedy sjednán bez rozvazovací podmínky. V tomto smyslu je koncipována zajišťovací smlouva, věřitel [právnická osoba]. byl teprve za splnění dohodnutých podmínek povinen provést „zpětný převod“ na navrhovatele. V této situaci, kdy z uvedené smlouvy vyplývá jednoznačně zajišťovací charakter převodu akcií ve vztahu k dluhům [právnická osoba]., je zřejmé, že jde o smlouvu neplatnou. Není pochyb o tom, že [tituly před jménem] jednající za [Anonymizováno] musel znát zajišťovací smlouvu a jako advokát musel vědět o její neplatnosti.

3. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně dospěl k tomuto právnímu posouzení věci: - na věc podle přechodného ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a § 779 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), dopadá právní úprava v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku /dále jen „obch. zák.“/ a zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku /dále jen „obč. zák.“/, v obou případech ve znění účinném do 31. prosince 2013; - návrhem se navrhovatel původně domáhal vyslovení neplatnosti řešených rozhodnutí jediného akcionáře, nyní se domáhá vyslovení jejich nicotnosti. Návrh byl podán ve lhůtě 3 měsíců ode dne konání valné hromady dle § 131 odst. 1 ve spojení s § 183 obch. zák.; - ve zmíněném řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1952/2011 byla pravomocně vyřešena předběžná otázka absolutní neplatnosti zajišťovací smlouvy, a že se společnost [právnická osoba]. nikdy nestala jediným akcionářem společnosti, proto také nemohla platně postoupit svoji pohledávku včetně zajištění na společnost [právnická osoba] tomu soud prvního stupně odkazuje na § 135 a § 159a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/; - společnost [Anonymizováno] nenabyla akcie platně, neboť je získala od nevlastníka. K vydržení vlastnictví akcií nemohlo dojít, neboť podle § 130 obč. zák. je předpokladem, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, tj. že je držitelem oprávněným; - z hlediska § 20 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech /dále jen „ZCp“/, činila společnost [Anonymizováno] rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady společnosti formou notářského zápisu dne 20. února 2012, zastupoval ji advokát [adresa], který předložil 55 ks akcií. Muselo mu již být známo vedení zmíněného řízení sp. zn. 13 Cm 1952/2011, v němž byla namítána absolutní neplatnost zajišťovací smlouvy. Správný postup by směřoval vždy k tomu, ujistit se, zda společnost [Anonymizováno] nabyla akcie řádně, ovšem pochybnosti vyvolává v uvedeném řízení zjištěná skutečnost, že společnost [Anonymizováno] nebyla vlastníkem akcií společnosti a nemohla s nimi platně jakkoli nakládat. Nejpozději v době zahájení nadepsaného řízení se společnost [Anonymizováno] musela seznámit se skutečnostmi vyvolávajícími pochybnost, že jí řešené akcie nepatří. K vydržení vlastnictví akcií touto společností nemohlo dojít; - jde o nesporné řízení dle § 85 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních /dále jen „z. ř. s.“/, a podle § 90 odst. 2 z. ř. s. soud i bez návrhu rozhodne o tom, že o rozhodnutí orgánu právnické osoby nejde, přestože se navrhovatel původně domáhal vyslovení jeho neplatnosti. Nevyžaduje se rozhodnutí soudu o přípustnosti změny návrhu; - je dán naléhavý právní zájem navrhovatele na požadovaném určení dle § 80c o. s. ř., neboť je 98% akcionářem společnosti; - společnost [Anonymizováno] jako nelegitimní držitel akcií činila nicotná rozhodnutí, proto bylo na místě návrhu vyhovět.

4. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na vyúčtování nákladů (na č. l. 227 až 230 spisu) a na § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 23 z. ř. s. a vyhlášku č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), úspěchem navrhovatele v řízení. Náklady navrhovatele se skládají ze soudního poplatku za návrh ve výši 2 000 Kč, náhrady odměny advokáta za 11 úkonů právní služby a souvisejících režijních paušálů, náhrady cestovních výdajů a DPH; celkem 41 172, 58 Kč.

5. Proti usnesení soudu prvního stupně podala společnost [Jméno účastnice A]. odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se návrh zamítá, případně aby usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Odvolatelka soudu prvního stupně vytýká neúplné zjištění skutkového stavu, nesprávná skutková zjištění učiněná z provedeného dokazování, nesprávné posouzení věci a vadu řízení, která mohla způsobit nesprávné rozhodnutí ve věci.

7. Odvolatelka odkazuje na notářský zápis s tím, že společnost [Anonymizováno] notáři předložila všech 55 Ks akcií emitovaných společností, přičemž podle § 156 odst. 7 obch. zák. vykonává práva spojená s listinnou akcií na majitele ten, kdo ji předloží. K převodu listinných akcií dochází jejich předáním nabyvateli, nestanoví-li si strany něco jiného.

8. Současně odvolatelka poukazuje na zákonem předpokládanou dobrou víru podle § 20 ZCp. Soud prvního stupně v tomto směru vychází ze zmíněného usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 191/2012 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. září 2019, sp. zn. 27 Cdo 4956/2017, ale sám se dobrou vírou společnosti [Anonymizováno] zabývá jen v bodu 17 odůvodnění usnesení. Tam v podstatě uvádí jediný argument, a to že velmi krátce před řešeným rozhodnutím společnosti [Anonymizováno] bylo u soudu prvního stupně zahájeno zmíněné řízení sp. zn. 13 Cm 1952/2011, což bylo důvodem, proč měla společnost [Anonymizováno] pochybovat o svém vlastnickém právu k akciím. Přitom soud prvního stupně neuvádí, jak se měla tato společnost o řízení dozvědět, když se uvedené řízení týká jiných účastníků řízení, jaké kroky bylo možné v tomto směru po společnosti požadovat a z jakého titulu. Odůvodnění usnesení soudu prvního stupně je v tomto směru nedostatečné, v rozporu s ústavně zaručeným právem na soudní ochranu dle č. 36 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu ze dne 16. března 2021, sp. zn. III. ÚS 3001/20). Soud prvního stupně neprovedl žádný důkaz k tomu, od koho a jakým způsobem společnost [Anonymizováno] nabyla akcie. Deklaratorní zápis v obchodním rejstříku o tom nic nevypovídá, tam uvedený výčet akcionářů nemusí být úplný. Navrhovatel neprokázal, že by společnost [Anonymizováno] nabyla akcie právě od společnosti [Anonymizováno], k tomu soud neučinil dotaz ani na společnost [Jméno účastnice A]. Skutečnost, že společnost [Anonymizováno] nebyla vlastníkem akcií, byla zjištěna až k datu 25. května 2017, resp.

27. července 2017, kdy bylo ve věci sp. zn. 7 Cmo 191/2012 rozhodnuto Vrchním soudem v Praze. Přičemž tato skutečnost byla uvedena toliko v odůvodnění usnesení, nikoliv ve výroku, nešlo o spor o vlastnictví akcií. Podle přesvědčení odvolatelky měla být tato otázka řešena soudem znovu, tentokrát v souladu s ustálenou rozhodovací praxí soudů. K tomu, že předběžná otázka posuzovaná v jiném soudním řízení není závazná pro další soudní řízení, odvolatelka odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. prosince 2013, sp. zn. 32 Cdo 4004/2011. Navíc samotné zahájení řízení sp. zn. 13 Cm 1952/2011 nemůže samo o sobě přivodit zánik dobré víry o vlastnictví akcií. Podat návrh u soudu může kdokoli, bez ohledu na pravděpodobnost úspěchu ve věci a prvostupňové rozhodnutí bylo zamítavé. I kdyby se společnost [Anonymizováno] o řízení dozvěděla, nedostala by možnost seznámit se s obsahovými detaily řízení. V žádném případě by neměla možnost seznat, že společnosti [Anonymizováno] bude budoucím rozhodnutím odvolacího soudu upřeno vlastnické právo k akciím. Ke dni napadeného rozhodnutí jediného akcionáře 20. února 2012 společnost Zomar Anstalt pochybnosti o vlastnickém právu k akciím neměla a byla zcela jistě v dobré víře, že jí akcie po právu patří. Podle § 20 ZCp se v pochybnostech dobrá víra předpokládá, takže je na navrhovateli, aby prokázal její nedostatek. Tak se ovšem nestalo. K § 20 ZCp odvolatelka odkazuje na výklad uvedený v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2007, sp. zn. 5 Cmo 468/2007 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2012, sp. zn. 22 Cdo 1838/2010.

9. Podle odvolatelky soud prvního stupně pochybil i tím, že se žádným způsobem nevypořádal se zásadní otázkou aktivní legitimace navrhovatele dle § 80 písm. c) o. s. ř.

10. Odvolatelka nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že společnost [Anonymizováno] nemohla vlastnictví akcií vydržet dle § 130 obč. zák. pro nedostatek dobré víry. Soud prvního stupně takový závěr učinil bez toho, aniž měl k dispozici tvrzení a důkazy o konkrétním datu nabytí akcií, vyšel pouze z deklaratorního a dodatečně učiněného zápisu v obchodním rejstříku. K dobré víře podle § 130 obč. zák. soud prvního stupně bez dalšího konstatoval to samé, jako k dobré víře podle § 20 ZCp.

11. Navrhovatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

12. Navrhovatel úvodem poznamenává, že návrh podal již počátkem roku 2012 a po celou dobu řízení čelí obstrukční taktice uskupení osob skrytých za anonymitou používaných firem. Nejistota vyvolaná během tohoto času vyvolává obavu navrhovatele o nalezení spravedlivého ukončení celé věci.

13. Podle navrhovatele jde o nesporné řízení podle § 85 písm. a) z. ř. s. Uplatňují se zásady oficiality, vyhledávací a materiální pravdy. Je na soudu, jaké důkazy provede a jaké poznatky ze své rozhodovací praxe pro zjištění skutkového stavu použije.

14. Advokát [adresa], jednající 20. února 2012 před notářem, podle navrhovatele musel nebo měl vědět o zmíněném řízení sp. zn. 13 Cm 1952/2011 zahájeném dne 29. prosince 2011, v němž navrhovatel od počátku namítal absolutní neplatnost zajišťovací smlouvy, a že se společnost [Anonymizováno]A. nestala akcionářem společnosti. Pokud [tituly před jménem] zastupoval společnost [Anonymizováno] při nabytí akcií, musel se s touto smlouvou jako s nabývacím titulem vlastnictví předmětných akcií seznámit, a tato smlouva z hlediska svého obsahu u něho nutně musela vyvolat alespoň pochybnosti, které by jej nutně vedly k podrobnějšímu zabývání se danou právní problematikou, aby získal jistotu o vlastnictví akcií společností [Anonymizováno]. Ustanovení § 20 ZCp nelze chápat tak, jak argumentuje odvolatelka. Dobrá víra podle soudní judikatury zaniká ve chvíli, kdy se držitel od kohokoli či jakýmkoliv způsobem dozvěděl o skutečnosti, která u něj objektivně musela vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří, popř. pochybnost, že je subjektem práva, jehož obsah vykonává. Určující je vyvolání pochybností objektivně způsobilých znejistit vlastnictví do té doby v dobré víře jsoucího držitele o platnosti převodní smlouvy, na jejímž základě měl vlastnictví nabýt (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. října 2007, sp. zn. 22 Cdo 1806/2006). Společnost [Anonymizováno] rozhodně nebyla v pozici bezelstného nabyvatele akcií, a tudíž jejich vlastnictví od nevlastníka nabýt nemohla. Notářský zápis byl sepsán na adrese [adresa], kde sídlí advokát [Anonymizováno], který v té době zastupoval panamskou společnost [Anonymizováno]. Lze dovodit, že v jeho kanceláři se nacházelo 55 ks akcií společnosti, ze kterých 54 ks akcií patřilo navrhovateli. Akcie [tituly před jménem] předal [adresa] s vědomím o jejich protiprávní držbě patrně za přítomnosti notáře. Ze strany [tituly před jménem] šlo o pokračování v protiprávním jednání, takže je lhostejné, na základě jakého právního úkonu tak učinil. [Anonymizováno] byl jako advokát povinen s odbornou péčí získat jistotu, že společnost [Anonymizováno] nabyla akcie od pravého vlastníka, a že jejich držba není postižena právní vadou. Skutečnosti svědčící o nabytí akcií od nevlastníka se společnost [Anonymizováno] musela dozvědět nejpozději z žaloby podané u soudu prvního stupně dne 2. března 2012 v řízení vedeném pod sp. zn. 13 Cm 61/2012. Tím se musela seznámit se skutečnostmi, které musely objektivně vyvolat pochybnosti, že jí akcie patří, a její dobrá víra tím skončila (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2007, sp. zn. 28 Cdo 2385/2007). Je irelevantní, od jakého nevlastníka, zda od společnosti [Anonymizováno] či od nějaké další nastrčené osoby společnost [Anonymizováno] akcie získala. Důležité je, zda je nabyla v dobré víře, nebo zda je mohla vydržet. K oprávněnosti držby nestačí pouhé subjektivní přesvědčení držitele, že mu právo patří. Omyl, ze kterého plyne takové přesvědčení, musí být omluvitelný. Omyl je omluvitelný, jestliže držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 16. ledna 2003, sp. zn. 22 Cdo 1417/2001). K otázce, od koho společnost Zomar Anstalt akcie společnosti nabyla, není třeba činit žádné další dokazování, neboť v každém případě to bylo od nevlastníka.

15. Dále navrhovatel stran absolutní neplatnosti zajišťovací smlouvy odkazuje na shora uvedená rozhodnutí soudu prvního stupně, Vrchního soudu v Praze a Nejvyššího soudu, z nichž obsáhle cituje. Zdůrazňuje, že princip respektování smyslu pravomocných rozsudků patří k obecným právním principům požívajícím ústavní ochrany a opačný aplikační postup je překrucování práva (nález Ústavního soudu ze dne 27. srpna 2004, I. ÚS 647/02). Jde o legitimní očekávání účastníků řízení, jehož ochranu poskytuje čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Respektováním zmíněných rozhodnutí soud prvního stupně nezatížil řízení takovou vadou, pro kterou by přezkoumávané usnesení nemohlo obstát.

16. Navrhovatel dodává, že zajišťovací smlouvu sepsal advokát [Anonymizováno] za společnost [právnická osoba]., a že vůlí stran nebyla změna vlastnického práva k akciím. Společnost [právnická osoba] se akcionářem nestala a namísto toho, aby akcie navrhovateli vrátila, předala je účelově jako nevlastník společnosti [Anonymizováno]. A ta je po zahájení řízení sp. zn. 13 Cm 1952/2011 opět účelově a jako nevlastník předala společnosti [Anonymizováno], ta pak kyperské anonymní společnosti [Anonymizováno], jejímž jménem přijímal rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady opět advokát [Anonymizováno], v tomto řízení právní zástupce společnosti a nyní [Jméno účastnice A]. v tomto řízení. Ten musel vědět a věděl, že od 17. prosince 2010 všechny společnosti držely předmětné akcie protiprávně a nikdy se nemohly stát v dobré víře jejich vlastníky. Takovéto předávání akcií nemůže v právním státě požívat právní ochrany.

17. Podle navrhovatele bylo důvodem převodu akcií na společnost [Anonymizováno] z nevlastníka [Anonymizováno]. zahájení řízení sp. zn. 13 Cm 1952/2011 dne 29. prosince 2011. [tituly před jménem] konal vědomě ve shodě se skupinou ovládající společnost, skrytou za firmou [Anonymizováno]. Na pokyn [tituly před jménem], zástupce anonymní [Anonymizováno]., byl ze společnosti vyveden na spřízněné firmy a třetí osoby nemovitý majetek přesahující svojí reálnou hodnotou jakýkoliv závazek z úvěrového vztahu mezi skupinou [Anonymizováno] a společností [právnická osoba]. Řetězové převody akcií mezi anonymními firmami byly reakcí na aktivitu navrhovatele při obraně jeho majetku. Jedná se o formální převody mezi off shore firmami v rámci skupiny shodně jednajících osob, o čemž svědčí sepsání notářského zápisu a ověření v něm uvedených skutečností v sídle právního zástupce společnosti [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. Cílem bylo získat čas a navrhovateli zkomplikovat domožení se svých práv u soudů do doby, než bude ze společnosti vyveden veškerý nemovitý majetek v hodnotě cca 250 mil. Kč do rukou organizátorů celého tohoto procesu, což se této skupině osob v letech 2012 - 2013 podařilo.

18. Podle navrhovatele soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že současně činí závěr o absolutní neplatnosti zajišťovací smlouvy v souladu s tvrzením navrhovatele, neboť se jedná o propadnou zástavu. K tomu navrhovatel odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 20211, sp. zn. 21 Cdo 4395/2009. Argumentaci odvolatelky o nedostatečným odůvodnění absence dobré víry společnosti [Anonymizováno] je podle něj třeba odmítnou.

19. Navrhovatel má za to, že je dán jeho naléhavý právní zájem na požadovaném určení dle § 80 písm. c) o. s. ř., neboť je 98 % akcionářem společnosti. Opačný závěr by byl s ohledem na § 200e odst. 5 o. s. ř. absurdní, neboť by mu zcela jistě svědčila aktivní legitimace podle § 183 a § 131 obch. zák. Navíc požadované určení má význam i pro posouzení dobré víry a existence funkcí osob, jichž se dané rozhodnutí jediného akcionáře týká.

20. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, byť argumentaci odvolatelky lze přisvědčit jen částečně.

21. Návrh byl podán u soudu prvního stupně dne 2. března 2012, a tím bylo zahájeno řízení o některých otázkách obchodních společností, družstev a jiných právnických osob podle § 200e o. s. ř. A podle § 200e o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2013 běží nadepsané řízení dosud (viz čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se s účinností od 1. ledna 2014 mění občanský soudní řád a některé další zákony). Úprava obsažená v zákoně o zvláštních řízeních soudních se na nadepsané řízení s ohledem na její účinnost od 1. ledna 2014, jak vyplývá z § 518 z. ř. s., nepoužije.

22. Jde o rozhodnutí jediného akcionáře z 20. února 2012, takže se uplatní soudem prvního stupně uváděná hmotněprávní úprava ve znění účinném do 31. prosince 2013.

23. Naléhavý právní zájem navrhovatele na požadovaném určení je ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř. dán, když v řízení snáší argumentaci a důkazy k tomu, že je nadále akcionářem společnosti s 54 akciemi, a tedy nepřichází do úvahy, aby společnost Zomar Anstalt jako jediný akcionář přijala v působnosti valné hromady řešené rozhodnutí.

24. Prekluzivní lhůta k podání návrhu dle § 131 odst. 1 ve spojení s § 183 odst. 1 obch. zák. se v daném případě podle ustáleného judikaturního výkladu neuplatní. K tomu lze odkázat např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2020, sp. zn. 27 Cdo 4364/2018, v němž Nejvyšší soud připomenul, že „závěr o nicotnosti usnesení valné hromady lze přijmout v jakémkoliv řízení, tj. jak v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady (§ 200e odst. 5 o. s. ř.), tak i jako řešení předběžné otázky v jiném řízení. Dospěje-li soud v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady k závěru, že napadené usnesení valné hromady je nicotné, vysloví jeho nicotnost, aniž současně zamítne návrh na vyslovení jeho neplatnosti. Určení nicotnosti se lze domáhat i samostatným návrhem, má-li navrhovatel na takovém určení naléhavý právní zájem [§ 80 písm. c) o. s. ř.], přičemž okruh potenciálních navrhovatelů není (s výjimkou požadavku naléhavého právního zájmu) výslovně limitován (zpravidla však půjde právě o osoby vypočtené v § 131 odst. 1 obch. zák.) a právo podat návrh není omezeno žádnou lhůtou (byť plynutí času bude zpravidla mít význam pro posuzování naléhavého právního zájmu).“ 25. Notář podle obsahu notářského zápisu vyšel ve smyslu § 156 odst. 7 obch. zák. z toho, že práva akcionáře, vyplývající z listinné akcie na majitele, vykonává vůči společnosti především ten, kdo ji předloží. Sama společnost proti tomu nic nenamítala a nečiní tak ani nyní. To však nebrání navrhovateli, aby v nadepsaném soudním řízení (mimo jiné) tvrdil a prokazoval, že společnost [Anonymizováno] ve skutečnosti nebyla vlastníkem, ale neoprávněným držitelem akcií. K legitimační funkci akcií na majitele a jejím limitům odvolací soud v podrobnostech odkazuje např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. června 2010, sp. zn. 29 Cdo 2706/2009.

26. Odvolatelce je třeba přisvědčit v tom, že se soud prvního stupně řádně nevypořádal s klíčovou předběžnou otázkou, zda společnost [Anonymizováno] byla v době, kdy činila napadené rozhodnutí v působnosti valné hromady, jediným akcionářem společnosti. Závěr, že se tato společnost vlastníkem akcií nestala, soud prvního stupně opírá o neúplné skutkové a právní závěry.

27. Již nyní je zřejmé, že společnost [Anonymizováno] nenabyla do dne přijetí řešeného rozhodnutí akcie vydržením. Je tomu tak už jen s ohledem na § 134 obč. zák. předepsanou 3 letou vydržecí dobu. Čistě hypoteticky, i kdyby bylo podle § 134 odst. 3 obč. zák. na místě započtení předchozí držby společnostmi [Anonymizováno]. a [právnická osoba]., nedosáhla by ani tak celková doba případné oprávněné držby s ohledem na uzavření zajišťovací smlouvy 17. prosince 2010 do dne přijetí řešeného rozhodnutí 20. února 2012 požadovaných 3 let.

28. Bylo tedy na místě, aby se soud prvního stupně v poměrech projednávané věci dostatečně vypořádal s úpravou v § 20 ZCp, podle níž pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, stává se ten, na koho je cenný papír převáděn, vlastníkem tohoto cenného papíru i tehdy, jestliže převodce neměl právo listinný cenný papír převést, ledaže věděl nebo musel vědět, že převodce toto právo v době převodu neměl. V pochybnostech se dobrá víra předpokládá.

29. Podle právě citovaného ustanovení je pro nabytí vlastnického práva relevantní existence dobré víry toho, na něhož je cenný papír převáděn, a to v době převodu. Naproti tomu soud prvního stupně ve vztahu k § 20 ZCp v odstavci 17 odůvodnění vychází z toho, že v době, kdy [adresa] za společnost [Anonymizováno] předložil notáři akcie společnosti, mu muselo být známo zahájení řízení sp. zn. 13 Cm 1952/2011, v němž byla namítána absolutní neplatnost zajišťovací smlouvy, a že správný postup by směřoval vždy k tomu, ujistit se o tom, zda společnost [Anonymizováno] nabyla akcie řádně. Tedy nejpozději k okamžiku zahájení zmíněného řízení se společnost [Anonymizováno] musela seznámit se skutečnostmi vyvolávajícími pohybnost, že jí předmětné akcie patří. Je tedy zřejmé, že právní závěr soudu prvního stupně, že společnost [Anonymizováno] akcie do vlastnictví v dobré víře dle § 20 ZCp nenabyla, je přinejmenším předčasný. Pro takový závěr si soud prvního stupně neopatřil potřebný skutkový podklad.

30. Soud prvního stupně chyboval i tím, že stran řešení předběžné otázky platnosti zajišťovací smlouvy bez dalšího vyšel s odkazem na § 135 a § 159 o. s. ř. z toho, jak byla tato předběžná otázka v konečném důsledku posouzena odvolacím soudem a dovolacím soudem v řízení vedeném pod sp. zn. 13 Cmo 1952/2011. Zde je třeba přisvědčit odvolatelce, že soud není vázán tím, jak si soud v jiném řízení v odůvodnění rozhodnutí posoudil předběžnou otázku. Odvolatelka k tomu příhodně odkazuje na závěr vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. prosince 2013, sp. zn. 32 Cdo 4004/2011, podle něhož „Řešení otázky, která nebyla přímo předmětem sporu v jiném řízení a o níž proto jiný soud nerozhodoval ve výroku, nýbrž se s ní (jako s otázkou předběžnou) pro účely svého rozhodnutí vypořádal toliko v odůvodnění svého rozhodnutí, pro soud v jiném řízení závazné není.“ 31. S ohledem na shora uvedené vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 219a odst. 1 písm. a/ a § 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), aniž by bylo třeba k projednání odvolání nařizovat jednání (§ 214 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.).

32. V dalším řízení soud prvního stupně napraví shora popsané nedostatky, věc znovu projedná a o nároku znovu rozhodne.

33. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. je soud prvního stupně právním názorem odvolacího soudu vázán.