14 Cmo 313/2021 - 173

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Ing. Davida Bokra a soudců JUDr. Ondřeje Kubáta a Mgr. Kateřiny Horákové ve věci navrhovatelky: [Jméno navrhovatelky], IČO [IČO navrhovatelky] sídlem [Adresa navrhovatelky] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A], [adresa] za účasti: 1. [Jméno advokáta B], IČO [IČO advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] zastoupená advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] 2. [Jméno advokáta D], narozený [Datum narození advokáta D] bytem [Adresa advokáta D] o návrhu na jmenování člena dozorčí rady, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. června 2021, č. j. 71 Cm 34/2020-122, takto:

Výrok

Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením jmenoval členem dozorčí rady 1. účastnice – společnosti [Jméno advokáta B] (dále jen „společnost”), a to na dobu do řádného zvolení nového člena dozorčí rady postupem určeným ve stanovách, 2. účastníka (výrok I.), a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel po provedeném dokazování z těchto zjištění: - 2. účastníku uplynulo funkční období člena dozorčí rady společnosti a jako den zániku jeho členství je v obchodním rejstříku zapsán 11. červen 2020; - členové představenstva společnosti jsou voleni a odvolávání dozorčí radou, která má jednoho člena; - valná hromada společnosti je schopná se usnášet, pokud jsou přítomni akcionáři vlastnící akcie, jejichž jmenovitá hodnota činí 100 %; - 2. účastník čestně prohlásil a při jednání soudu potvrdil skutečnosti, které jsou běžně požadovány po osobách, které by měly vykonávat funkci statutárního zástupce společnosti, a projevil vůli přijmout funkci člena dozorčí rady společnosti; - navrhovatelka je akcionářkou společnosti, protože vlastní akcie ve výši 25 % jejího základního kapitálu, 2. účastník vlastní akcie v rozsahu 50 % základního kapitálu společnosti; - na poslední valné hromadě společnosti, konané dne 22. června 2020, se nového člena dozorčí rady zvolit nepodařilo, protože tato valná hromada nebyla usnášeníschopná.

3. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně věc posuzoval za použití § 433 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/. Dovodil, že u společnosti nejsou zjevně splněny podmínky pro to, aby v dohledné době došlo ke zvolení chybějícího člena dozorčí rady. Z čestného prohlášení 2. účastníka vzal za prokázané, že splňuje všechny požadavky pro výkon této funkce stanovené v § 152 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a § 56 odst. 1 z. o. k. Jmenování 2. účastníka do této funkce je zcela logické, neboť je 50% akcionářem společnosti, funkci člena dozorčí rady vykonával po dobu 6 let, tudíž je s touto funkcí řádně obeznámen, a uvedl, že s výkonem této funkce v dalším funkčním období souhlasí. Soud prvního stupně přihlédl i k tomu, že společnost je řízena německým dualistickým modelem, tedy že představenstvo je jmenováno dozorčí radou. Společnost má zcela funkční představenstvo, nejde o žádnou paralýzu chodu společnosti a společnost řádně funguje. Není proto namístě společnost zrušit s likvidací tak, jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2015, sp. zn. 29 Cdo 4235/2013, což navrhovatelka ani cestou změny návrhu ani nenavrhla. O nákladech řízení rozhodl dle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).

4. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka odvolání. Domáhá se jeho změny, aby byla společnost zrušena s likvidací a byl jí jmenován likvidátor.

5. Navrhovatelka s odkazem na to, co ve věci již dříve uvedl odvolací soud ve svém zrušujícím usnesení ze dne 22. března 2021, č. j. 14 Cm 48/2021-95, namítá, že účastníkem řízení je i osoba, která má být jmenována členem dozorčí rady. Soud prvního stupně však nejednal s [tituly za jménem], přestože dal odvolací soud soudu prvního stupně v tomto ohledu jasné instrukce. Na tom nic nemění ani skutečnost, že [Anonymizováno], byla jednání soudu přítomna jako statutární orgán navrhovatelky. Nezvolení člena dozorčí rady společnosti je výsledkem dlouhodobých sporů mezi akcionáři. Člen dozorčí rady je sice formálně jmenován dočasně (do doby, než dojde k řádnému zvolení nebo jmenování tohoto orgánu), avšak konec dočasnosti v řádu jednotlivých let se nejeví být reálným. Dočasnost jmenování člena dozorčí rady je tak s ohledem na kombinaci nutného stoprocentního souhlasu všech akcionářů a sporů mezi nimi naprosto iluzorní. Navrhovatelka po neúspěšně valné hromadě konané dne 22. června 2020 žádala představenstvo a dozorčí radu společnosti o svolání náhradní valné hromady v zákonné lhůtě. Valná hromada společnosti je vinou pana [Anonymizováno] (který je předsedou představenstva a osobou, která ovládá společnost [Anonymizováno]., do jejíhož majetku mají náležet akcie společnosti, což představuje nejasné vlastnictví akcií) trvale neusnášeníschopnou, a to ode dne 6. března 2019. Představenstvo společnosti svolalo valnou hromadu na den 30. června 2021 mimo jiné za účelem zvolení jediného člena dozorčí rady, kterou následně odložila na den 30. září 2021 a to proto, že valná hromada je usnášení neschopná, tedy ze stejného důvodu jako v předchozích letech. Je tak naplněna jedna z podmínek likvidace společnosti, a to nemožnost jejího řádného fungování z důvodu rozporu mezi společníky. Je namístě postup dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2015, sp. zn. 29 Cdo 4235/2013, protože orgány společnosti a ostatní akcionáři záměrně udržují stav, kdy je valná hromada usnášení neschopná a to zejména za účelem tunelování společnosti vzájemně propojenými osobami. Navrhovatelka již v podání datovaném 22. října 2020 navrhla, aby v případě, že soud neshledá [Anonymizováno], vhodnou pro funkci členky dozorčí rady, společnost zrušil a nařídil její likvidaci. Pokud se tak soud prvního stupně odmítl zabývat návrhem, který byl řádně podán, jde o jeho další pochybení. Bude-li 2. účastník jmenován jediným členem dozorčí rady a valná hromada bude evidentně z viny pana [Anonymizováno] usnášení neschopná (protože je s odkazem na zmíněné nejasné vlastnictví neustále dokládáno konání valných hromad), zůstane 2. účastník členem dozorčí rady ve skutečnosti doživotně. Dále navrhovatelka namítá, že u 2. účastníka je dána překážka výkonu funkce, protože 2. účastník je jednatelem společnosti [právnická osoba]. se stejným předmětem činnosti jako společnost. Soud prvního stupně se tím však nezabýval. S ohledem na §§ 426 a 427 z. o. k. a skutečnost, že valná hromada rozhoduje o všech bodech 100 % hlasů za 100% účasti všech akcionářů, je zřejmé, že k prominutí existence této překážky u 2. účastníka nemůže nikdy dojít, protože 2. účastník je z takového hlasování vyloučen a pan Jakeš svého hlasovacího práva zjevně pozbyl. Dle názoru navrhovatelky soud při dočasném jmenování člena dozorčí rady nemá možnost prominutí některých podmínek pro výkon funkce, oproti valné hromadě.

2. účastník není ani vhodným kandidátem pro výkon této funkce, protože ve své funkci v předchozích letech nejen že neplnil své zákonné povinnosti, ale též nejednal s péčí řádného hospodáře. Soud prvního stupně se důkazy k těmto skutečnostem nezabýval.

2. účastník je ve skutečnosti držitelem pouze 20 kusů akcií společnosti. Soud prvního stupně měl i zdůvodnit, proč dal 2. účastníkovi přednost před [Anonymizováno].

6. Společnost odvolání nepovažuje za důvodné a navrhuje potvrzení usnesení soudu prvního stupně.

7. Společnost uvádí, že soud prvního stupně neměl povinnost přiznat [Anonymizováno], postavení účastníka řízení, nota bene v situaci, kdy tato členka představenstva navrhovatelky za ní v celém řízení jednala a účastnila se také nařízeného jednání u soudu prvního stupně. Povinnost přiznat postavení účastníka řízení se týká pouze osoby, kterou členem dozorčí rady svým usnesením soud prvního stupně jmenoval. Vlastník akcií společnosti je jednoznačný, je společnosti znám a je zapsán v seznamu akcionářů. Problematický je však zápis v centrálním depozitáři, který je chybný, protože akcionáři se doposud nepodařilo zajistit jeho opravu. Ke zbylým námitkám se již společnost dříve vyjádřila ve vyjádřeních ze dne 1. října 2020 a 13. listopadu 2020, na něž pro stručnost odkazuje.

8. Odvolací soud přezkoumal předmětné usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání [§ 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 z. ř. s.] a odvolání shledal důvodným. Ustanovení o. s. ř. níže uvedená se při posouzení věci uplatní podpůrně na podkladě § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.

9. Podle § 453 odst. 1 z. o. k. v případě smrti člena dozorčí rady, odstoupení z funkce, odvolání anebo jiného ukončení jeho funkce anebo v případě zániku právnické osoby, která je členem dozorčí rady, bez právního nástupce zvolí příslušný orgán do 2 měsíců nového člena dozorčí rady. Nebude-li z tohoto důvodu dozorčí rada schopna plnit své funkce, jmenuje chybějící členy soud na návrh osoby, která na tom má právní zájem, a to na dobu, než bude řádně zvolen chybějící člen nebo členové, jinak může soud společnost i bez návrhu zrušit a nařídit její likvidaci.

10. Podle § 198 odst. 1 z. o. k. v případě smrti jednatele, odstoupení nebo odvolání z funkce anebo jiného ukončení jeho funkce, anebo v případě zániku právnické osoby, která je jednatelem, bez právního nástupce zvolí valná hromada do 1 měsíce nového jednatele.

11. Podle § 198 odst. 2 z. o. k. nebude-li jednatel zvolen podle odstavce 1, jmenuje jednatele soud na návrh osoby, která na tom má právní zájem, a to na dobu, než bude řádně zvolen nový jednatel, jinak může soud společnost i bez návrhu zrušit a nařídit její likvidaci.

12. Podle § 451 odst. 2 z. o. k. člen dozorčí rady nesmí být členem statutárního orgánu jiné právnické osoby se stejným nebo s obdobným předmětem činnosti nebo osobou v podobném postavení, ledaže jde o koncern. Podle § 451 odst. 4 z. o. k. stanovy mohou upravit zákaz konkurence odchylně od odstavců 1 až 3.

13. Podle § 95 odst. 2 o. s. ř. soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud v řízení o původním návrhu po právní moci usnesení.

14. Podle § 153 odst. 2 o. s. ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.

15. Podle § 26 z. ř. s. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, jestliže řízení bylo možno zahájit i bez návrhu.

16. Podle § 172 odst. 1 o. z. soud na návrh toho, kdo na tom osvědčí právní zájem, nebo i bez návrhu, zruší právnickou osobu a nařídí její likvidaci, jestliže tak stanoví zákon.

17. Podle § 172 odst. 2 o. z. umožňuje-li zákon soudu zrušit právnickou osobu z důvodu, který lze odstranit, soud jí před vydáním rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků.

18. Podle § 25 odst. 1 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) /dále též „ž. z.“/, živnost volná je živnost opravňující k výkonu činností, pro jejichž provozování tento zákon nevyžaduje prokazování odborné ani jiné způsobilosti. K získání živnostenského oprávnění pro živnost volnou musí být splněny všeobecné podmínky (§ 6 odst. 1).

19. Podle § 25 odst. 2 ž. z. živnost volná a obory činností, které náleží do živnosti volné, jsou uvedeny v příloze č. 4 k tomuto zákonu.

20. Navrhovatelka v podání, jež došlo soudu prvního stupně dne 22. října 2020, navrhla, aby soud v případě, že neshledá [Anonymizováno], vhodnou osobou pro funkci členky dozorčí rady společnosti, s ohledem na § 453 odst. 1 a § 443 z. o. k. společnost zrušil a nařídil její likvidaci.

21. Takto došlé podání představuje (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) návrh na připuštění změny návrhu podle § 95 odst. 1 o. s. ř., protože se jeho prostřednictvím navrhovatelka domáhá, byť eventuálně, jiného požadavku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2019, sp. zn. 22 Cdo 3140/2019, jež je dostupné, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu, na internetových stránkách www.nsoud.cz).

22. O této změně návrhu však soud prvního stupně nerozhodl (§ 95 odst. 1 o. s. ř.). Pokud tedy tuto změnu nepřipustil (nevyjádřil souhlas s touto změnou), není eventuální požadavek na zrušení společnosti a nařízení její likvidace předmětem řízení.

23. V této souvislosti je nutné uvést, že možnost zrušit společnosti i bez návrhu a nařídit její likvidaci tak, jak je stanoveno v § 453 odst. 1 z. o. k., nepřestavuje určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř. nebo možnost překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného ve smyslu § 26 z. ř. s., tedy oprávnění soudu rozhodnout tímto způsobem, aniž by to muselo být navrženo. Rozhodnutí o zrušení společnosti i bez návrhu a nařízení její likvidace lze vydat jen v samostatném řízení vedeném dle § 172 odst. 1 písm. b) o. z., popř. v řízení, v němž bude tento předmět připuštěn změnou návrhu (§ 95 odst. 1 o. s. ř.). Tento závěr odvolacího soudu vychází z tohoto posouzení:

24. Byť dikce § 453 odst. 1 z. o. k. nedává na tuto možnost jasnou odpověď, je třeba mít na zřeteli výkladovou notorietu, že gramatický výklad představuje toliko prvotní přiblížení se textu právní normy (srov. za všechna rozhodnutí např. nález Ústavního soudu ze dne 6. května 2004, sp. zn. III. ÚS 258/03, který je dostupný, stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu, na webových stránkách www.usoud.cz), přičemž pro určení významu ustanovení je určující především jeho teleologický výklad, tj. smysl a účel právní normy v tomto ustanovení obsažené (v literatuře srov. např. Melzer, F., Tégl, P. a kol., Občanský zákoník - velký komentář, Svazek I, § 1-117, Praha: Leges, 2013, s. 51).

25. Při použití pravidel tohoto výkladu je třeba mít na zřeteli, že stejná možnost postupu, tj. zrušení společnosti i bez návrhu a nařízení její likvidace, je upravena i v rámci obdobného institutu jmenování jednatele soudem (§ 198 odst. 1, 2 z. o. k.). Rozhodovací soudní praxe je pak ustálena v posouzení, že účastníky tohoto řízení jsou podle § 6 z. ř. s. navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, tedy společnost, v níž má být jednatel jmenován, a osoba tohoto jednatele, nejsou-li současně i navrhovateli. Účastníky řízení o zrušení právnické osoby s likvidací jsou ale i společníci zrušované společnosti s ručením omezeným (srov. např. Ústavního soudu ze dne 12. září 1996, sp. zn. IV. ÚS 230/95, jehož závěry se uplatní i v poměrech úpravy z. o. k.), kteří nejsou účastníky v řízení o jmenování jednatele. Pokud by tak mělo jít v tomto případě o rozhodnutí dle § 153 odst. 2 o. s. ř. nebo dle § 26 z. ř. s., vyžadovalo by to nutně přibrání těchto dalších účastníků do řízení (§ 7 odst. 1 z. ř. s.), a to jen pro účely možného rozhodnutí o zrušení společnosti a nařízení její likvidace.

26. Takový postup by ale nerespektoval zásadu rychlé a účinné ochrany práv všech účastníků řízení (§ 6 o. s. ř.), neboť by pro účely (možného) rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací muselo být přiznáno postavení účastníků řízení i společníkům společnosti, kteří účastníky řízení o jmenování jednatele nejsou. To by v sobě zahrnovalo rozhodnutí o jejich přibrání postupem dle § 7 odst. 1 z. ř. s. a následné umožnění realizace procesních práv, tj. právo seznámit se s dosavadní průběhem řízení, právo se vyjádřit apod. V řízení o zrušení společnosti a nařízení její likvidace je navíc povinností soudu postupovat podle § 172 odst. 2 o. z., tedy stanovit před vydáním rozhodnutí o zrušení právnické osoby přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků, tj. k volbě jednatele společnosti s ručením omezeným. Řízení o jmenování jednatele ale vyžaduje ze své podstaty vydání rozhodnutí bez zbytečných průtahů, protože jeho smyslem a účelem je zajištění fungování statutárního orgánu, resp. fungování společnosti. V souladu s takto vyloženým smyslem a účelem tohoto řízení tak zjevně není postup dle § 172 odst. 2 o. z., ani jeho prodlužování z důvodu přibírání dalších účastníků řízení.

27. Možnost postupovat podle § 153 odst. 2 o. s. ř. nebo dle § 26 z. ř. s. v případě jmenování chybějícího jednatele soudem tak, že by bez dalšího (bez připuštění změny návrhu) bylo možné připustit rozhodování o zrušení společnosti s ručením omezeným s její likvidací, by proto představovalo postup, který by byl v rozporu se smyslem a účelem řízení o jmenování jednatele soudem, a tudíž jej připustit nelze.

28. Při přijetí tohoto závěru pak není žádného důvodu pro to, aby byl výklad § 453 odst. 1 z. o. k. odlišný, neboť účel a smysl řízení o jmenování člena dozorčí rady je stejný.

29. Ustanovení § 453 odst. 1 z. o. k. je proto třeba vykládat tak, že pokud soud návrhu na jmenování člena dozorčí rady nevyhoví, nebo nebude-li takový návrh podán a dozorčí rada nebude schopna plnit své funkce, je možné rozhodnout o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace v samostatně zahájeném řízení dle § 172 odst. 2 písm. b) o. z. ve spojení s § 453 odst. 1 z. o. k., popř. v řízení po připuštěné změně návrhu s tímto předmětem. Jelikož ale taková změna návrhu dosud připuštěna nebyla, jak odvolací soud odůvodnil výše, nemůže být zrušení společnosti s likvidací předmětem posuzovaného řízení, a proto není třeba se k této otázce dále věcně vyjadřovat.

30. Pro posouzení odvolání je podstatné to, že ani soud nemůže členem dozorčí rady jmenovat osobu, která nesplňuje předpoklady uvedené v § 451 odst. 2 z. o. k. (podobně např. Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, Komentář k § 453, marg. č. 453 7). Odvolací soud připomíná, že rozhodnutí o jmenování člena dozorčí rady je rozhodnutím konstitutivním, a proto je třeba vždy postupovat podle tomu odpovídající právní úpravy, tj. účinné ke dni rozhodnutí soudu ve věci samé, nikoliv dle úpravy, kterou uvažuje odvolatelka.

31. Odvolatelka případně poukazuje na skutečnost, že 2. účastník je zapsán jako jednatel společnosti [právnická osoba]., která má jako předmět svého podnikání zapsán stejný předmět (od data 20. ledna 2015), jako společnost (od data 22. srpna 2009), a to výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (jak je zřejmé z výpisů z obchodního rejstříku).

32. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. května 2021, sp. zn. 27 Cdo 3549/2020, dospěl k závěru, vol. cit., že ujednání stanov, podle něhož je předmětem podnikání společnosti výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, je neurčité a zdánlivé (§ 553 o. z.), k němuž se nepřihlíží (§ 554 o. z.), protože výkladem podle § 566 odst. 1 věty druhé o. z. nelze dovozovat, že by předmětem podnikání byly alespoň činnosti uvedené v příslušné příloze č. 4 ž. z. pod body 1 až 79 (ve spojení s § 25 ž. z.). Je tomu tak z důvodu, že žádná rozumná osoba v postavení společníka či člena obchodní korporace by nemohla z tohoto ujednání usuzovat, že vůlí společníků bylo podnikat ve všech výslovně vypočtených činnostech označených v této příloze pod těmito body, a dále nelze pominout, že takto vymezeným předmětem činnosti se odkazuje i na bod 80 této přílohy, tedy že předmětem podnikání bude předem nevymezený okruh činností.

33. Přenesením těchto závěrů do posuzované věci je zřejmé, že jen ze zápisu předmětu podnikání v obchodním rejstříku u společnosti [právnická osoba] a společnosti nelze usuzovat, že zde existuje překážka výkonu funkce člena dozorčí rady stanovená v § 451 odst. 2 z. o. k., a tedy 2. účastník členem dozorčí rady jmenován být nemůže.

34. Takový závěr by bylo možno učinit tehdy, pokud by bylo zjištěno nejenom to, že je v obchodním rejstříku zapsaný předmět podnikání obou těchto společností totožný, ale současně že obě společnosti i fakticky vykonávají stejný nebo obdobný předmět podnikání. Tyto skutečnosti však soud prvního stupně vůbec neposuzoval, a proto nemůže jeho rozhodnutí o jmenování 2. účastníka členem dozorčí rady obstát. V této souvislosti soud prvního stupně též neposuzoval, zda stanovy společnosti zákaz konkurence upravují odchylně od odstavce 2 (§ 451 odst. 4 z. o. k.), jakkoliv se ze založených stanov, resp. stanov založených ve sbírce listin společnosti, nic takového nepodává. Soud prvního stupně se pak ani nijak nezabýval tím, zda odvolatelkou tvrzená porušení povinností při dřívějším výkonu funkce člena dozorčí rady 2. účastníkem jsou překážkou jeho jmenování. Objasnění těchto skutečností pak přesahuje rozsah zjišťování skutkového stavu v rámci odvolacího řízení (§ 213 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 28 odst. 1 z. ř. s.).

35. K námitce, že soud prvního stupně měl s [Anonymizováno], jednat jako s účastníkem řízení odvolací soud uvádí, že není důvodná. Z úpravy § 453 odst. 1 z. o. k. neplyne, že je soud vázán návrhem v části určení osoby, která má být členem dozorčí rady jmenována. Pokud by byl soud takovým návrhem vázán, mělo by to za následek, že by byl vázán např. i jen návrhem na jmenování osoby pro daný účel nevhodné nebo nesplňující zákonné předpoklady, což by mělo za následek, že by po proběhlém řízení musel být takový návrh zamítnut. Takový výklad by se však příčil výše vyloženému smyslu a účelu § 453 odst. 1 z. o. k., jímž je jmenování vhodné osoby do této funkce, která splňuje zákonné předpoklady, bez zbytečného odkladu. Stejné závěry vyplývají i z úpravy jmenování jednatele obsažené v § 198 odst. 3 z. o. k. a jsou aprobovány soudní praxí (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. října 2016, sp. zn. 14 Cmo 91/2016).

36. Účastníkem řízení o jmenování člena dozorčí rady společnosti je tedy osoba, která má být do této funkce jmenována (dle posouzení soudu). Není-li taková osoba současně i navrhovatelem tak, jako v posuzované věci, účastníkem řízení není. Odvolací soud v rámci svého dřívějšího rozhodnutí neuvedl, že musí být jednáno jako s účastníkem řízení s [Anonymizováno]. Pokud tedy soud prvního stupně jednal s 2. účastníkem jako s účastníkem řízení, namísto [Anonymizováno], nelze mu jen z tohoto důvodu vytknout pochybení.

37. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

38. V dalším řízení soud prvního stupně nejprve rozhodne o časově poslední uplatněné změně návrhu, tj. aby soud společnosti zrušil a nařídil její likvidaci, která byla uplatněna u odvolacího soudu podáním, jež došlo 13. prosince 2021 (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. září 2005, sp. zn. 21 Cdo 700/2005). Jelikož odvolací soud usnesení soud prvního stupně ruší, z čehož je zřejmé, že neshledal podmínky pro projednání věci, nerozhodoval ani o tomto návrhu. Soud prvního stupně dále zjistí, pokud bude o 2. účastníkovi uvažovat jako o osobě, která má být členem dozorčí rady společnosti jmenována, jaký konkrétní předmět podnikání společnost a [právnická osoba]. fakticky vykonávají a v návaznosti na toto zjištění posoudí, zda jde o činnost stejnou nebo obdobnou ve smyslu § 451 odst. 2 z. o. k. (což je nutným předpokladem pro posouzení, zda zde překážka jmenování existuje či nikoliv). Současně se vypořádá i s námitkou odvolatelky, jejíž podstatou jsou tvrzení o porušení povinností 2. účastníka při dřívějším výkonu funkce člena dozorčí rady, ve vztahu k námitce, že není namístě 2. účastníka členem dozorčí rady společnosti jmenovat. Tímto právním názorem je soud prvního stupně vázán (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).