14 Cmo 342/2024 - 47

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Broučkové a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Michaely Janouškové ve věci zaniklé společnosti: [právnická osoba]. [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [IČO] naposledy sídlem [adresa] o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů likvidátora, o odvolání likvidátora [tituly před jménem] [jméno FO], sídlem [adresa], proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 10. 2024, č. j. 49 Cm 127/2021–32, takto:

Výrok

Usnesení soudu prvního stupně se mění jen tak, že likvidátorovi se přiznává náhrada hotových výdajů ve výši 7 278 Kč, a že odměna a náhrada hotových výdajů likvidátora celkem činí 17 278 Kč; ve zbývající části se potvrzuje.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví uvedeným usnesením přiznal likvidátorovi zaniklé společnosti [právnická osoba]. v likvidaci (dále jen „společnost“) [tituly před jménem] [jméno FO] (dále jen „likvidátor“) odměnu za provedenou likvidaci společnosti ve výši 10 000 Kč a „schválil vyúčtování hotových výdajů“ ve výši 100 Kč, přičemž odměna i náhrada hotových výdajů budou likvidátorovi vyplaceny státem z rozpočtových prostředků Krajského soudu v Hradci Králové po právní moci usnesení.

2. Soud prvního stupně odůvodnil přiznání odměny s odkazem na § 195 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a § 4, § 7 odst. 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují se některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále též jen „nařízení“). Výši odměny odůvodnil tím, že šlo o typově jednodušší likvidaci nemajetné společnosti a že vzhledem k náročnosti práce likvidátora, požadavkům na něj kladeným a rozhodovací praxi Vrchního soudu v Praze náleží likvidátorovi odměna ve výši 10 000 Kč. Výše odměny byla stanovena i s ohledem na to, že v sobě zahrnuje náhradu za administrativní a jiné práce.

3. Přiznání náhrady hotových výdajů odůvodnil soud prvního stupně s odkazem na § 198 odst. 1 a 2 o. z. a § 4, § 9 odst. 2 a 3 a § 13 odst. 3 nařízení. Za účelně vynaložený považoval pouze hotový výdaj za poštovné ve výši 100 Kč, jehož náhradu likvidátorovi přiznal. Náhradu ostatních hotových výdajů soud prvního stupně likvidátorovi nepřiznal, neboť výdaje za oznámení v Obchodním věstníku ve výši 2 178 Kč, za archivaci ve výši 1 500 Kč a za ekonomické služby (účetní služby, výkazy, daňová přiznání) ve výši 3 500 Kč nebyly vynaloženy účelně, zatímco vynaložení administrativních výdajů v celkové výši 987,36 Kč likvidátor nedoložil. Soud prvního stupně odkázal na závěry stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2024, Cpjn 203/2023, uveřejněného pod č. 1/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a to v sešitu č. 3/2024 vydaném dne 10. 4. 2024 (dále jen „stanovisko“). K nepřiznání náhrady hotových výdajů za ekonomické služby uvedl, že likvidátor nedoložil, v čem spočívala účelnost delegování výkonu ekonomických služeb na třetí osobu. Účetnictví nebylo třeba vést, stačilo zpracovat „úvodní účetní závěrku“, zjistit majetková aktiva společnosti a v případě nemajetnosti společnosti zpracovat prohlášení, které by bylo podkladem pro výmaz společnosti z obchodního rejstříku. Likvidátor jmenovaný ze seznamu insolvenčních správců měl za dané situace uvedené činnosti provést sám. Soud prvního stupně dále uvedl, že k archivaci dokumentů není potřeba žádná speciální odbornost. V případě nemajetné společnosti je proto náhrada tohoto hotového výdaje součástí odměny likvidátora. Zveřejnění oznámení vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku je v případě nemajetné společnosti nadbytečné, neboť přihlášení pohledávek věřitelů by na průběh likvidace nemělo vliv. Ve vztahu k věřitelům je dostatečné zveřejnit vstup společnosti do likvidace v obchodním rejstříku. Likvidátor měl správně postupovat dle § 82 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“), a podat bez dalšího návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku (přitom soud prvního stupně odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 7. 2024, č. j. 2 Cmo 113/2024-22).

4. Proti usnesení soudu prvního stupně v části týkající se náhrady hotových výdajů podal likvidátor odvolání, navrhuje, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že likvidátorovi přizná náhradu hotových výdajů ve výši 8 265,36 Kč.

5. Odvolatel namítá, že zveřejnit oznámení v Obchodním věstníku při vstupu společnosti do likvidace bylo nutné, neboť „při zjišťování majetku“ nebyla nemajetnost společnosti zřejmá. Stanovisko není na tuto věc aplikovatelné, neboť bylo uveřejněno více než 2 roky po vstupu společnosti do likvidace. Vzhledem k trvání likvidace i tomu, že soud odvolatele nepoučil, jak vynaložení těchto výdajů doložit, považuje odvolatel za účelně vynaložené a přiměřené i administrativní výdaje. Povinnost archivovat vybrané dokumenty ukládá zákon a tuto činnost musí zajistit „licencovaná“ společnost.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu (§ 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/), a dospěl k následujícím závěrům.

7. Podle § 198 o. z. likvidátor oznámí vstup právnické osoby do likvidace všem známým věřitelům (odstavec 1). Likvidátor zveřejní bez zbytečného odkladu nejméně dvakrát za sebou alespoň s dvoutýdenním odstupem oznámení podle odstavce 1 společně s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratší než tři měsíce od druhého zveřejnění (odstavec 2).

8. Podle § 9 nařízení má likvidátor právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů (odstavec 2). Hradí-li stát náhradu hotových výdajů v případě, že ji nelze zcela nebo zčásti uhradit z majetku zrušené právnické osoby, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z těchto zdrojů, nejvýše však ve výši 50 000 Kč (odstavec 3).

9. Podle § 3018 o. z. povinnost zveřejnit údaje je splněna jejich zveřejněním v Obchodním věstníku, nestanoví-li jiný právní předpis jinak.

10. Soud prvního stupně s ohledem na skončení likvidace, výmaz společnosti z obchodního rejstříku a odvolatelem předložené vyúčtování odměny a hotových výdajů správně přistoupil k rozhodnutí o předmětných nárocích odvolatele (srov. zejm. § 195, § 205 a § 207 o. z.).

11. Odvolatel byl do funkce jmenován usnesením Krajského soudu v Hradci Králové dne 20. 12. 2021, č. j. 49 Cm 127/2021-13, které nabylo právní moci dne 2. 2. 2022, soud prvního správně postupoval podle občanského zákoníku, zákona o obchodních korporacích a nařízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. 14 Cmo 348/2015, uveřejněné pod č. 118/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

12. Odvolacímu soudu je znám obsah stanoviska, jež sjednotilo rozdílnou rozhodovací praxi Vrchního soudu v Praze a Vrchního soudu v Olomouci blíže popsanou v bodu a) jeho odůvodnění. Ze stanoviska se podávají předně tyto závěry: 1) Nezjistí-li likvidátor jmenovaný soudem nebo jiným orgánem veřejné moci po provedení potřebného šetření žádný majetek právnické osoby, podá bez dalšího návrh na její výmaz z veřejného rejstříku podle § 82 odst. 1 věty druhé z. v. r., nebrání-li tomu překážky uvedené v § 82 odst. 2 z. v. r., popř. probíhající trestní stíhání proti právnické osobě nebo výkon trestu, který jí byl uložen podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob a řízení proti nim (srov. § 90 odst. 2 z. v. r. ve spojení s § 32 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim). Postup podle § 198 odst. 2 o. z. není v takovém případě zapotřebí. 2) Pro účely posouzení, zda hotové výdaje vzniklé likvidátorovi v souvislosti s postupem podle § 198 odst. 2 o. z. lze považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 9 odst. 2 nařízení, je nutné zabývat se tím, zda likvidátor mohl nejpozději v okamžiku, kdy uplynula lhůta „bez zbytečného odkladu“ ve smyslu § 198 odst. 2 o. z., důvodně předpokládat, že nezjistí žádný majetek právnické osoby.

13. Byť je stanovisko koncipováno primárně ve vztahu k hotovému výdaji vynaloženému ke splnění povinnosti upravené v § 198 odst. 2 o. z., lze předpokládat, že východiska v něm uvedená budou aplikována též při posuzování účelnosti vynaložení dalších hotových výdajů likvidátora. Dovozuje-li Nejvyšší soud, že „nezjistí-li tedy likvidátor jmenovaný soudem nebo jiným orgánem veřejné moci po provedení potřebného šetření žádný majetek právnické osoby, podá bez dalšího návrh na její výmaz z veřejného rejstříku podle § 82 odst. 1 věty druhé z. v. r., nebrání-li tomu […]“ a že „postup podle § 198 odst. 2 o. z. není v takovém případě zapotřebí“, nabízí se logicky otázka, zda by v takovémto případě bylo zapotřebí vynakládat výdaje např. na sestavení zahajovací rozvahy, jak likvidátorovi ukládá § 199 o. z., či účetní závěrky ke dni skončení likvidace dle § 205 odst. 1 o. z. Podle přesvědčení odvolacího soudu Nejvyšší soud prostřednictvím stanoviska apeluje v prvé řadě na likvidátory, aby při likvidaci nemajetných právnických osob nepostupovali ryze mechanicky, ale aby - v poměrech té konkrétní likvidace - vždy pečlivě zvažovali, zda zamýšlený hotový výdaj bude vynaložen účelně. A aby tuto účelnost při vyúčtování hotových výdajů odůvodnili a doložili. Pokud tak neučiní, vystavují se riziku, že neúčelně vynaložený hotový výdaj nakonec ponesou ze svého.

14. Stanovisko je důkazem toho, že se soudní judikatura vyvíjí. Není tak vyloučeno, aby (a to i při nezměněné právní úpravě) byla nejen doplňována o nové interpretační závěry, nýbrž i měněna. Ke změně rozhodovací praxe, zvláště jde-li o praxi nejvyšší soudní instance povolané ke sjednocování judikatury nižších soudů, je ovšem třeba přistupovat opatrně a při posuzování jednotlivých případů je nezbytné hledět na skutečnost, aby nebyl narušen princip předvídatelnosti soudního rozhodování a aby skrze takovou změnu nebyl popřen požadavek na spravedlivé rozhodnutí ve smyslu respektu k základním právům účastníků řízení (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2170/08). Ústavní soud zdůrazňuje, že zásada incidentní retrospektivy nových právních názorů vytvořených judikaturními změnami (tj. že změněný právní názor je aplikován i v již probíhajících řízeních) zůstává pravidelně zachována v horizontálních právních vztazích (tj. v nichž jsou adresáty základních práv /svobod/ subjekty soukromého práva ve stejném právním postavení; srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. II. ÚS 1955/15, nebo ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. II. ÚS 2448/14). Konečně, ve výjimečných případech i Nejvyšší soud akceptuje postup, kdy se v řízení aplikují judikaturní závěry překonané jeho sjednocujícím rozhodnutím, pokud účastníci tohoto řízení uplatnili své právo před vydáním sjednocujícího rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 29 ICdo 2/2023).

15. Vztah mezi státem jako nositelem veřejné moci a likvidátory při rozhodování o jejich odměně a náhradě hotových výdajů soudem je vztahem vertikálním (tedy vztahem mezi subjekty, které nejsou ve stejném právním postavení). To je patrné už jen z toho, že v zákonem stanovených případech může být likvidátor do této funkce jmenován i bez svého souhlasu (srov. § 191 odst. 3 a 4 o. z. se zřetelem na závěry vyslovené např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2916/2018), navíc s vyloučením možnosti z této funkce odstoupit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2916/2018). Soud poté autoritativně rozhoduje o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora, kterého jmenoval (§ 195 o. z.), aniž by sám měl následně právo na náhradu těchto výdajů vůči jiné osobě.

16. S ohledem na shora uvedené důvody odvolací soud v poměrech projednávané věci při posuzování účelnosti odvolatelem vynaložených hotových výdajů specifikovaných ve vyúčtování hotových výdajů a odměny likvidátora vždy posuzoval, zda se odvolatel v době vynakládání předmětných hotových výdajů objektivně mohl se závěry stanoviska seznámit. Nebylo-li tomu tak, vycházel odvolací soud ze své dosavadní, ustálené rozhodovací praxe. Opačný přístup by v dané situaci vedl k narušení principu předvídatelnosti soudního rozhodování a k popření požadavku na spravedlivé rozhodnutí.

17. Rozhodovací praxe odvolacího soudu byla ustálena v závěru, že výdaje na zveřejnění zákonem předepsaného oznámení o vstupu právnické osoby do likvidace v Obchodním věstníku jsou účelně vynaloženými, a je tedy na místě jejich náhradu likvidátorovi přiznat (srov. např. usnesení Vrchního soudu ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 14 Cmo 22/2018, ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016, či ze dne 21. 12. 2020, sp. zn. 7 Cmo 169/2020). Odvolatel zveřejnil oznámení ve dnech 9. 3. 2022 a 23. 2. 2022 (č. l. 24), tedy před zveřejněním stanoviska. Proto i v poměrech projednávané věci odvolateli náleží odpovídající náhrada ve výši 2 178 Kč za zveřejnění oznámení vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku.

18. Odvolatel dále soudu prvního stupně doložil vynaložení částky ve výši 1 500 Kč za službu „archivace“, resp. „převzetí a uložení písemnosti likvidovaného subjektu s neprošlou skartační lhůtou“ (č. l. 25), poskytnutou společností [právnická osoba]., IČO [IČO] (dále jen „společnost Archipo“). Nepřiznání náhrady za tento hotový výdaj soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na nemajetnost společnosti a na to, že „k archivaci není vyžadována žádná speciální odbornost“ a „pokud se nejedná o obzvlášť objemné spisy, měla by být archivace součástí samotné odměny likvidátora“.

19. Podle § 2 písm. e) zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů (dále jen „ZoA“), se pro účely tohoto zákona rozumí dokumentem každá písemná, obrazová, zvuková nebo jiná zaznamenaná informace, ať již v podobě analogové či digitální, která byla vytvořena původcem nebo byla původci doručena.

20. Podle § 3 odst. 2 písm. a) ZoA povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií mají za podmínek stanovených tímto zákonem také obchodní společnosti a družstva s výjimkou bytových družstev, pokud jde o dokumenty uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu (dále jen „soukromoprávní původci“).

21. Podle § 3 odst. 4 ZoA povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií mají dále podnikatelé, kterým bylo uděleno státní povolení k provozování živnosti vedení spisovny (dále jen „koncese k vedení spisovny“), jde-li o dokumenty, ke kterým mají tuto povinnost veřejnoprávní původci, soukromoprávní původci nebo jejich právní nástupci a které byly veřejnoprávními původci, soukromoprávními původci nebo jejich právními nástupci těmto podnikatelům předány k zajištění odborné správy.

22. Podle přílohy č. 3 nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností (dále jen „nařízení o obsahových náplních živností“), je obsahem náplně koncesované živnosti vedení spisovny zajištění odborné správy dokumentů původce, popřípadě jeho právních předchůdců, v rozsahu úkonů souvisejících s uchováním těchto dokumentů, výkonem nahlédací agendy a umožnění provedení výběru archiválií, a to ve stejném rozsahu souvisejících povinností, které jsou zákonem o archivnictví a spisové službě stanoveny tomuto původci.

23. Dle přílohy 1 ZoA, jsou obchodní společnosti, družstva (s výjimkou bytových družstev) a notáři povinni uchovávat dokumenty vzniklé z jejich činnosti za podmínek stanovených tímto zákonem. Mezi tyto dokumenty patří např. zakladatelské dokumenty, dokumenty o zrušení a zániku, protokoly a zápisy z jednání statutárního a dozorčího orgánu, zápisy z valných hromad s přílohami, výroční zpráva a účetní závěrky. Podle § 205 odst. 1 a 4 o. z. je likvidátor povinen uchovávat konečnou zprávu o průběhu likvidace, návrh na použití likvidačního zůstatku a účetní závěrku sestavenou ke stanovenému dni po dobu 10 let od zániku právnické osoby. 24. „Archivace“, resp. vedení spisovny, zahrnuje celý soubor činností (uchování dokumentů, dopravu, zařazení dokumentů ve spisovně, vyhledávání dokumentů, komunikaci se státním oblastním archivem apod.). Jde o koncesovanou živnost (s názvem „vedení spisovny“, srov. přílohu č. 3 nařízení o obsahových náplních živností). Tvrzení soudu prvního stupně, že „k archivaci není vyžadována žádná speciální odbornost“, je tak zavádějící.

25. V poměrech projednávané věci odvolatel vybral pro splnění povinnosti uchovávat dokumenty (dle § 2 písm. e/ ZoA uvedené v příloze č. 1 ZoA, vzniklé z činnosti společnosti dle § 3 odst. 2 písm. a/ ZoA, § 205 odst. 1, 4 o. z.) společnost Archipo. Jejím předmětem podnikání dle zápisu v obchodním rejstříku je (mimo jiné) vedení spisovny a z vyhledávání ve veřejné části živnostenského rejstříku (§ 121 o. s. ř.) vyplynulo, že společnost Archipo má k výkonu této činnosti i potřebné živnostenské oprávnění (koncesi k vedení spisovny).

26. Likvidátor přitom není povinen při provádění likvidace vykonávat veškerou činnost sám. Likvidátor okamžikem svého povolání nabývá působnosti statutárního orgánu a má povinnost vykonávat svou funkci s péčí řádného hospodáře (srov. § 193 o. z. ve spojení s § 159 odst. 1 o. z.). I pro něj tedy platí, že nemusí být vybaven všemi odbornými znalostmi, schopnostmi a dovednostmi potřebnými pro výkon veškerých činností spadajících do působnosti statutárního orgánu. Za účelem provedení záležitostí spadajících do výkonu jeho funkce je tedy oprávněn sjednat jejich provedení třetími osobami.

27. Z výše uvedených důvodů je namístě odvolateli náhradu tohoto účelně vynaloženého a doloženého hotového výdaje za služby související s „archivací“ přiznat. Tento závěr, stejně jako výše přiznané náhrady, je také v souladu s rozhodovací praxí odvolacího soudu (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2024, sp. zn. 14 Cmo 298/2024, či ze dne 28. 11. 2024, sp. zn. 14 Cmo 299/2024).

28. Odvolatel dále delegoval „účetní a daňové poradenství a zpracování účetnictví“ na [tituly před jménem] [jméno FO], IČO [IČO], sídlem [adresa] (dále jen „J. N.“).

29. Odvolacímu soudu je známo stanovisko přijaté v usnesení ze dne 30. 10. 2024, sp. zn. 7 Cmo 243/2024, v němž se posuzuje (ne)účelnost vynaložení hotového výdaje spočívajícího v delegování zpracování daňových přiznání na třetí osobu i v závislosti na tom, zda tato třetí osoba disponovala potřebným oprávněním. S tímto závěrem se senát 14 Cmo ztotožnil co do závěru, že J. N., na kterou odvolatel delegoval činnost „účetní a daňové poradenství a zpracování účetnictví“, nebyla oprávněna za společnost zpracovávat daňová přiznání.

30. Podle § 1 písm. a) zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky (dále jen „ZoDP“), tento zákon upravuje poskytování právní pomoci a finančně ekonomických rad ve věcech daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění (dále jen „daně“), jakož i ve věcech, které s daněmi přímo souvisejí (dále jen „daňové poradenství“).

31. Podle § 2 ZoDP tímto zákonem nejsou dotčena oprávnění advokátů, komerčních právníků a auditorů, popřípadě jiných osob a orgánů, upravená zvláštními předpisy. Dotčeno není ani právo fyzické nebo právnické osoby požádat o právní pomoc a finančně ekonomickou radu ve věcech daní a ve věcech, které s daněmi přímo souvisejí, i jinou fyzickou osobu než je daňový poradce; tato jiná osoba však nesmí poskytovat uvedenou pomoc nebo rady soustavně za účelem dosažení zisku, nejde-li o osoby uvedené ve větě první.

32. Podle § 3 odst. 2 ZoDP se daňovým poradcem rozumí fyzická osoba, zapsaná v seznamu daňových poradců (dále jen „seznam“) podle § 4 odst. 2 a 3.

33. Ve shora zmiňovaném usnesení je vysloven a odůvodněn závěr, že daňovým poradenstvím se rozumí poskytování právní pomoci a finančně ekonomických rad ve věcech daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, jakož i ve věcech, které s daněmi přímo souvisejí [§ 1 písm. a) ZoDP]. Daňovým poradcem jsou pouze fyzické osoby zapsané v seznamu daňových poradců (§ 3 odst. 2 ZoDP).

34. Ze seznamu daňových poradců (§ 121 o. s. ř.) se přitom podává, že J. N., na níž odvolatel činnosti spočívající v sestavování účetních závěrek a zpracování daňových přiznání delegoval, není v seznamu daňových poradců zapsána, daňovou poradkyní tudíž není (a nebyla).

35. Odvolacímu soudu je z jeho rozhodovací činnosti (např. z řízení vedených pod sp. zn. 14 Cmo 348/2024 u Vrchního soudu v Praze či pod sp. zn. 49 Cm 137/2021 u Městského soudu v Praze) známo, že J. N. vykonává popsanou činnost soustavně a za účelem dosažení zisku, zákonná výluka (§ 2 věta druhá ZoDP) se proto neuplatní. Lze tedy uzavřít, že J. N. vykonávala daňové poradenství (spočívající ve zpracování daňových přiznání) neoprávněně (srov. § 3 odst. 6 ZoDP a § 2 věta druhá ZoDP a contrario). Na uvedeném závěru nemění nic ani skutečnost, že J. N. má živnostenské oprávnění k „činnosti účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence“ (jak se podává z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku; § 121 o. s. ř.). Zpracování daňového přiznání pro jiné subjekty podnikatelským způsobem totiž pod živnost „činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence“ nespadá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 32 Cdo 4092/2014, uveřejněný pod č. 88/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Za delegaci samotného zpracování daňových přiznání by proto odvolateli náhrada nepříslušela.

36. Odvolacímu soudu nicméně neušlo, že vyúčtovaný hotový výdaj ve výši 3 500 Kč (jak se podává z daňového dokladu č. 240100033 na č. l. 26) nespočívá pouze ve zpracování daňových přiznání, nýbrž také v účetním poradenství a zpracování účetnictví. Praxe odvolacího soudu je ustálena v závěru, že částka ve výši 3 500 Kč za samotné účetní poradenství a zpracování účetnictví (třeba i nemajetných) likvidovaných společností je přiměřená (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 7. 2024, sp. zn. 7 Cmo 218/2024, či ze dne 22. 7. 2024, sp. zn. 7 Cmo 217/2024). Odvolací soud tedy v poměrech projednávané věci shledává tento hotový výdaj za účelně vynaložený a odvolateli přiznává jeho plnou náhradu.

37. Základním předpokladem náhrady hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace podle § 9 odst. 2 nařízení je, že likvidátor vynaložení těchto hotových výdajů jednoznačně specifikuje a doloží. V poměrech projednávané věci odvolatel účtované administrativní výdaje v částce 987,36 Kč (za kancelářské potřeby, kopie a uskutečnění telefonických hovorů) nedoložil, jak ostatně správně uzavírá soud prvního stupně. Rozhodovací praxe odvolacího soudu je ustálena v závěru, že není-li likvidátor schopen výdaje tohoto typu blíže jednotlivě vyčíslit a doložit, nezbude, než aby je nesl ze svého v rámci přiznané odměny (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016-73, či ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. 14 Cmo 243/2019). Přestože odvolatel doložil soudu cenu toneru a papíru, nejde o dostatečně vypovídající podklad, neboť z něj nelze seznat, zda byl použit (případně jaká jeho část) v souvislosti s likvidací společnosti. Přiznání takovéto paušální náhrady by nemělo oporu ve shora zmíněné právní úpravě, v tom je třeba soudu prvního stupně přitakat. Odvolací soud proto odvolateli náhradu administrativních výdajů nepřiznal.

38. Odvolateli tedy náleží náhrada hotových výdajů spojených s likvidací ve výši 7 278 Kč, sestávající z částky 2 178 Kč za zveřejnění oznámení v Obchodním věstníku, částky 1 500 Kč za služby spojené s „archivací“, částky 3 500 Kč za účetní služby a částky 100 Kč za poštovné [§ 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.].

39. S ohledem na výše uvedené odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku změnil jen tak, že se likvidátorovi přiznává náhrada hotových výdajů ve výši 7 278 Kč, a že odměna a náhrada hotových výdajů likvidátora celkem činí 17 278 Kč (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.); ve zbývající části je jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

Poučení