14 Cmo 347/2021 - 290

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Kateřiny Horákové a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Ondřeje Kubáta ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupené [Jméno Zástupce A], advokátem sídlem [adresa] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] ev. [adresa] zastoupené [Jméno Zástupce B], advokátem sídlem [adresa] o vyloučení společníka ze společnosti, k odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. září 2021, č. j. 49 Cm 21/2020-251, takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Plzni výrokem I. v záhlaví uvedeného rozsudku vyloučil žalovanou, jakožto společníka žalobkyně vlastnící základní obchodní podíl ve výši 50 %, jež odpovídá splacenému vkladu ve výši 100 000 Kč, ze žalobkyně. Výrokem II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 34 912 Kč.

2. Soud prvního stupně vyšel po provedeném dokazování z těchto zjištění: - žalovaná, která je společníkem žalobkyně s 50% podílem, působila v žalobkyni jako jednatelka; - dne 3. června 2019 se konala valná hromada žalobkyně, která žalovanou z funkce jejího jednatele odvolala; - žalobkyně má jako předmět podnikání má žalobkyně zapsáno – výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona; - dne 6. dubna 2018 vznikla společnost [právnická osoba] (dále jen „[právnická osoba]“), jež se zabývá pronájmem nemovitostí, bytů a nebytových prostor a výrobou, obchodem a službami neuvedenými v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona; jedinou jednatelkou a jediným jejím společníkem je žalovaná; - žalobkyně a společnost [právnická osoba]. (dále jen „[právnická osoba]“) uzavřely dne 1. září 2011 smlouvu o franchisingové obchodní spolupráci; další smlouva o franchisingové obchodní spolupráci byla uzavřena dne 1. června 2016 (dále jen „smlouva); smlouvy podepsala žalovaná jakožto jednatelka žalobkyně; smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s šestiměsíční výpovědní lhůtou; žalobkyně byla povinna a oprávněna se prezentovat navenek jako [právnická osoba], pobočka [adresa]; - smlouva byla dne 28. června 2018 ze strany [právnická osoba] v souladu s článkem 10 odstavec 10. 1 smlouvy vypovězena; výpověď byla zaslána žalobkyni k rukám jednatelky – žalované; smlouva zanikla ke dni 31. prosince 2018. O této skutečnosti žalovaná žalobkyni, ani její společníky či druhého jednatele neinformovala; - žalobkyně měla do konce roku 2018 provozovnu v pronajatých prostorách na adrese [adresa]; své obchodní aktivity prováděla na základě smlouvy; - společnost [právnická osoba] (pronajímatel) a žalobkyně (nájemce) se dne 31. prosince 2018 dohodly na skončení nájmu nebytových prostor, jež byl sjednán nájemní smlouvou ze dne 1. května 2016 na adrese [adresa]; - dne 1. ledna 2019 [právnická osoba] uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o franchisingové obchodní spolupráci. [právnická osoba] je oprávněna se prezentovat navenek jako [právnická osoba], pobočka [adresa], přičemž působnost partnera, tedy [právnická osoba], je vztahována na region, který měla dříve žalobkyně; - dne 6. prosince 2019 se konala valná hromada žalobkyně, která schválila pod bodem 4 programu podání návrhu na vyloučení žalované jakožto společníka ze žalobkyně; - další důkazy soud prvního stupně neprováděl pro nadbytečnost, popř. provedené důkazy nehodnotil, neboť ve věci jsou provedené a zhodnocené důkazy dostatečné pro rozhodnutí ve věci samé.

3. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně věc posuzoval za použití § 204 odst. 1, 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, a § 212 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dovodil, že žalovaná jakožto společník žalobkyně porušila zvlášť závažným způsobem svou povinnost. Toto porušení mělo neodstranitelné právní následky, a to z důvodu nemožnosti uzavření nové smlouvy mezi žalobkyní a [právnická osoba], když tato uzavřela dne 1. ledna 2019 smlouvu s [právnická osoba] dle soudu prvního stupně neměla žalobkyně povinnost učinit výzvu podle § 204 odst. 1 z. o. k.

4. Dle soudu prvního stupně žalovaná porušila vůči žalobkyni porušila povinnost loajality zakotvenou ve § 212 odst. 1 o. z. Soud prvního stupně vyložil pojem „loajality“, která představuje povinnost člena obchodní korporace se vůči ní chovat čestně, přičemž „čestnost je základem bytí či nebytí společnosti“.

5. Žalovaná závažným způsobem porušila tuto svou povinnost, když neinformovala žalobkyni, jejího druhého jednatele či společníky o tak závažné skutečnosti, kterou byla výpověď smlouvy a důvody k tomu vedoucí, ukončení nájmu nebytových prostor, kde měla žalobkyně umístěnu provozovnu, jakož i to, že došlo k ukončení pracovních poměrů zaměstnanců žalobkyně. Přičemž tyto kroky – přijetí výpovědi smlouvy a uzavření dohody o ukončení nájmu činila žalovaná jako jednatelka žalobkyně, a následně vyústily ve změnu provozovatele franchisingové smlouvy. Auto Kelly tuto smlouvu uzavřela s [právnická osoba], jejímž jediným společníkem a jednatelem je žalovaná.

6. Soud prvního stupně uzavřel, že se žalovaná vůči žalobkyni nezachovala čestně, jednala v rozporu s dobrými mravy a etikou, svým jednáním ztížila a znemožnila podnikání žalobkyně a způsobila jí ztrátu příležitosti zisku, když žalobkyně v podstatě již žádnou činnost nevyková. Tímto žalovaná zvlášť závažným způsobem porušila povinnost loajality společníka vůči obchodní korporaci, tj. žalobkyni, a proto soud prvního stupně podané žalobě vyhověl.

7. Soud prvního stupně z důvodu zásady hospodárnosti řízení další důvody pro vyloučení žalované ze žalobkyně nezkoumal, maje za to, že popsaný skutkový stav je dostatečným důvodem pro vyloučení žalované.

8. Výrok II. o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), příslušná ustanovení vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení a příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátního tarifu). Úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 34 912 Kč, která se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, odměny advokáta za 8 úkonů právní služby po 3 100 Kč (převzetí věci, podání žaloby, účast u ústního jednání dne 12. srpna 2020, 23. září 2020, 2. června 2021 a 6. září 2021, písemná podání ze dne 30. srpna 2020 a 6. září 2021), včetně 8 režijních paušálů, navýšené podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o 21% DPH.

9. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. Odvolatelka namítá, že soud prvního stupně bez řádného zdůvodnění neprovedl její účastnický výslech. Z jednání, jež se konalo dne 6. září 2021, se odvolatelka písemně omluvila, přičemž její právní zástupce navrhl nařízení dalšího ústního jednání v dané věci za účelem provedení účastnického výslechu odvolatelky poté, co bude vyslechnuta v trestním řízení. Zdůvodnění, proč soud prvního stupně nevyhověl této žádosti, považuje odvolatelka za nesrozumitelné, a tedy i nepřezkoumatelné.

11. Mezi rozhodná tvrzení, která měla být účastnickým výslechem odvolatelky prokázána, patří zejména kdy, kde a jakým způsobem odvolatelka informovala ostatní společníky o nových podmínkách spolupráce odvolatelky se společností [právnická osoba], jež byly ze strany [právnická osoba] předloženy, jakož i o dopadech toho, pokud tyto nové podmínky spolupráce nebudou ze strany žalobkyně akceptovány, bude následovat pro žalobkyni ve vztahu k její podnikatelské činnosti, a jaká byla reakce ostatních společníků na tyto informace, jakož i o tom, že [právnická osoba] následně vypověděla žalobkyni smlouvu o franchisingové obchodní spolupráci.

12. Dle odvolatelky se soud prvního stupně rovněž dostatečně nevypořádal se skutečnostmi snižující věrohodnost svědka [Anonymizováno]. Soud prvního stupně, i přes námitku právního zástupce odvolatelky, připustil účast [Anonymizováno] při výslechu svědka [Anonymizováno] (obchodní ředitel [právnická osoba]) na jednání dne 2. června 2021.

13. Odvolatelka dále zdůraznila, že opakovaně žádala o přerušení řízení (podání č. l. 53 ze dne 4. května 2020 a č. l. 175 ze dne 1. září 2021 – pozn. odvolacího soudu), jelikož záležitosti týkající se ukončení franchisingové obchodní spolupráce odvolatelky se společností [právnická osoba] a navázání této spolupráce ze strany společnosti [právnická osoba], jsou předmětem vyšetřování v rámci trestního řízení vedeného vůči odvolatelce. Odvolatelka je toho názoru, že soud prvního stupně měl řízení přerušit do doby vyřešení předběžné otázky, zda byl nebo nebyl spáchán trestný čin či přestupek. S návrhem na přerušení řízení ze dne 1. září 2021 se soud prvního stupně nevypořádal, čímž zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

14. Odvolatelka dále namítá, že ji soud prvního stupně uložil povinnost prokazovat negativní skutečnosti, což je podle odvolatelky nepřípustné. K tomu odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2010, sp. zn. 26 Cdo 4220/2009. Dále zdůraznila, že důkazní břemeno v soudním sporu o vyloučení společníka ze společnosti s ručením omezeným nese navrhující společnost, tj. žalobkyně.

15. Odvolatelka má za to, že nejprve je zapotřebí postavit najisto, porušení jaké konkrétní povinnosti se měl společník dopustit, pak je nutné zkoumat, zda se jednalo o porušení dané povinnosti zvlášť závažným způsobem, a teprve až poté zkoumat, zda bylo použití postupu podle § 204 odst. 2 z. o. k. namístě, či nikoli (přičemž v tomto posledně uváděném případě by soud nemohl rozhodnout o žalobě jinak, než jí zamítnout pro nesplnění podmínek uvedených v § 204 odst. 1 z. o. k.). Soud prvního stupně nepostupoval výše uvedeným způsobem, což má podle odvolatelky za následek nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Z důvodové zprávy k § 204 odst. 2 z. o. k. navíc vyplývá, že pro aplikaci daného postupu se musí jednat o porušení povinností závažným způsobem, které je jednorázové. Vyloučení společníka ze společnosti bez předchozího učinění kvalifikované výzvy není možný. Nadto výzva musí být konkrétní a k vyloučení společníka může dojít pouze pro porušení těch konkrétních povinností, které byly výzvou řádně vytčeny. K tomu odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. února 2014, sp. zn. 29 Cdo 3243/2012.

16. Odvolatelka nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že porušila povinnost loajality. Obsah pojmu „povinnost loajality společníka“, který není v zákoně nikde definován, je podle odvolatelky třeba vykládat z obsahu § 212 odst. 1 o. z. jako celku – tedy „společník má jednat čestně a zároveň zachovávat vnitřní řád korporace“. Z odůvodnění napadeného rozsudku nevyplývá, že by se soud prvního stupně posouzením druhé věty v podmínkách posuzovaného případu vůbec ve svých úvahách zabýval či zda by tuto podmínku soud prvního stupně zkoumal. Společník svým jednáním či naopak nejednáním nesmí porušit povinnost chovat se ke společnosti čestně a zachovávat její vnitřní řád. K tomu odkázala na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 13. června 2019, sp. zn. 7 Cmo 422/2015. Odvolatelka se domnívá, že povinnost loajality společníka vůči společnosti je přímo stanovena v § 212 odst. 1 o. z.

17. Odvolatelka dále zdůraznila, že povinnost loajality společníka vůči společnosti v sobě nezahrnuje tzv. zákaz konkurence ani povinnost společníka přenechat společnosti ze svého majetku určitou věc, právo či jinou majetkovou hodnotu, byť by byly potřebné pro podnikání společnosti. K tomu odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. srpna 2015, sp. zn. 29 Cdo 1436/2014. Domnívá se že soud prvního stupně § 212 odst. 1 o. z. nesprávně vykládá.

18. Odvolatelka dále poukazuje na to, že povinnosti společníka společnosti s ručením omezeným je nutno odlišit od povinností jednatele takové společnosti, a to i tehdy, jestliže společník vykonává funkci jednatele. Jestliže jsou porušovány povinnosti, které tvoří obsah vztahu jednatele a společnosti, je nutno užít jiných právních nástrojů, které porušování takových povinností řeší – odvolání jednatele z funkce valnou hromadou. Odvolatelka je toho názoru, že pokud již došlo k jejímu odvolání z funkce statutárního orgánů, není možné ji vyloučit jako společnici ze společnosti pro porušení stejných povinností statutárního orgánu, pro které byla odvolána z funkce, či porušení jiných povinností statutárního orgánu, jež nebylo dříve, v souvislosti s jejím odvoláním z funkce jednatelky, vůči ní ze strany společnosti uplatněno.

19. Svou argumentaci odvolatelka blíže rozvádí.

20. Odkaz soudu prvního stupně na skutečnost, že vůči odvolatelce je vedeno trestní řízení považuje odvolatelka, s ohledem na zásadu presumpce neviny, za nepřípustný. Odvolatelka dále rovněž namítá nepodloženost úvah soudu prvního stupně, jež vyústily v závěry o promyšleném úmyslu tvrzeného jednání odvolatelky.

21. Žalobkyně se k podanému odvolání nevyjádřila.

22. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné; rozhodnutí soudu prvního stupně z níže uvedených důvodů neobstojí, byť nelze všem odvolacím námitkám žalované přisvědčit.

23. Podle § 204 odst. 1 z. o. k. společnost se může domáhat u soudu vyloučení společníka, který porušuje zvlášť závažným způsobem svou povinnost, ačkoliv byl k jejímu plnění vyzván a na možnost vyloučení písemně upozorněn; tím není dotčen § 151.

24. Podle § 204 odst. 2 z. o. k. povinnost učinit výzvu podle odstavce 1 není dána, jestliže porušení povinnosti mělo právní následky, které nelze odstranit.

25. Podle § 212 odst. 1 o. z. přijetím členství v korporaci se člen vůči ní zavazuje chovat se čestně a zachovávat její vnitřní řád. Korporace nesmí svého člena bezdůvodně zvýhodňovat ani znevýhodňovat a musí šetřit jeho členská práva i oprávněné zájmy.

26. Z § 204 z. o. k. je zřejmé, že vyloučení společníka ze společnosti je možné se domáhat toliko ze zákonem stanových důvodů. Má-li být žalobě vyhověno, je třeba, aby došlo ke kumulativnímu naplnění tří podmínek tímto ustanovením stanovených: a) porušení povinnosti společníka zvlášť závažným způsobem; b) výzva společníkovi učiněná ze strany společnosti k tomu, aby přestal s porušováním povinnosti (konkrétně, určitě a srozumitelně vymezené, musí být zřejmé jaké povinnosti porušuje) a aby odstranil následky za písemného upozornění na možnost vyloučení, to vše za předpokladu, že takové následky odstranit lze; c) souhlas valné hromady společnosti s podáním návrhu na vyloučení společníka (daný před podáním žaloby).

27. Pokud jde o podmínku a), soud prvního stupně se blíže zabýval toliko porušením povinnosti loajality žalované jakožto společníka vůči žalobkyni v s souvislosti s výpovědí smlouvy, s ukončením nájmu nebytových prostor dohodou a s ukončením pracovních poměrů zaměstnanců žalobkyně, když o těchto skutečnostech žalovaná věděla jakožto jednatelka společnosti a tyto kroky za žalobkyni činila, jakož i v souvislosti s tím, že od ledna 2019 smlouvu s [právnická osoba] uzavřela [právnická osoba], jejímž jediným společníkem a jednatelem je právě žalovaná. Avšak tato skutková zjištění soudu prvního stupně jsou nedostatečná.

28. K podmínce b) soud prvního stupně uzavřel, že nebylo ze strany žalobkyně třeba činit výzvu, neboť v tomto případě jde o neodstranitelné následky způsobené výše uvedeným porušením povinností. Trvat na požadavku, aby žalovaná byla vyzvána ke zdržení se činnosti, která již nastala a nelze ji zvrátit, by bylo projevem nepřípadného právního formalismu. Smyslem a účelem výzvy dle § 204 odst. 1 z. o. k. je přimět společníka k odstranění následku, který odstranit lze, a pokud porušuje právní povinnost, což přichází v úvahu jen u trvajícího právního jednání, aby s tímto jednáním ustal. Pokud však v poměrech posuzované věci již došlo k tomu, že smlouvy byly ukončeny, jejich obnovení není reálné, jelikož dotčené subjekty uzavřely nové smlouvy s osobami odlišnými od žalobkyně, tak z logiky věci nedává žádný smysl, aby byla vyzvána ke zdržení se něčeho, co již neporušuje. V tomto ohledu lze obecně soudu prvního stupně přisvědčit.

29. Podmínka c) byla splněna, valná hromada žalobkyně vyslovila souhlas s podáním předmětné žaloby. Žalované tak jakožto společníkovi, o jehož vyloučení jde, byla dána možnost se valné hromady zúčastnit a k tvrzení ohledně porušování povinností, pro které má dojít k jejímu vyloučení, se vyjádřit. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že hlasovací právo takovéhoto společníka o této otázce je sistováno. A zbývá k tomu dodat, že ani skutečnost, že takové rozhodnutí valné hromady bylo případně napadeno tak, že by u soudu byl podán návrh na vyslovení neplatnosti tohoto přijatého usnesení, nebrání projednání věci. Platí totiž, že nebyla-li neplatnost usnesení valné hromady vyslovena soudním rozhodnutím, je třeba je považovat za platné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2017, sp. zn. 29 Cdo 1104/2016, uveřejněného pod číslem 62/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, či usnesení téhož soudu ze dne 20. srpna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1800/2014, jež jsou dostupná na www.nsoud.cz).

30. Ostatními v žalobě tvrzenými porušeními povinností žalované se soud prvního stupně nezabýval, nezjišťoval, zda jde o zvlášť závažné porušení povinností, v souvislosti s těmito se nezabýval naplněním podmínky b); podmínka c) i v těchto dalších případech naplněna byla.

31. Nutno zdůraznit, že vyloučení společníka ze společnosti je krajním řešením (ultima ratio), které může nastoupit teprve tehdy, pakliže společnost nemá jiné nástroje k ochraně svých zájmů. Právní úprava odlišuje práva a povinnosti společníka na straně jedné a člena statutárního orgánu na straně druhé. Pokud je společník společnosti s ručením omezeným současně jednatelem této společnosti, je nutno rozlišovat mezi jeho povinnostmi jednatele a povinnostmi společníka.

32. Porušování povinností společníka musí být závažné, výčet závažného porušení povinností zákon nestanoví, tudíž je nutno jejich obsah a závažnost jejich porušení posoudit vždy podle okolností každého případu. Nutno dodat, že společníka lze vyloučit i pro porušení nespolečnických povinností (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 1007/2005).

33. Povinnost loajality (§ 212 odst. o. z.) je základní povinností každého člena korporace, kterou přijímá společenství s členstvím v ní. Z povinnosti loajality společníka (§ 212 odst. 1 o. z.) je zřejmé, že třebaže tvrzené porušení povinností žalovanou řešené soudem prvního stupně představuje porušení povinností jednatele žalobkyně, může být i porušením povinností společníka, pakliže bude posouzeno jako dostatečně závažné (srov. Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, Komentář k § 204, marg. č. 204 1).

34. Jak bylo výše uvedeno, naplnění podmínky a) bylo soudem prvního stupně zjišťováno pouze ve vztahu k porušení povinnosti loajality společníka, avšak nedůsledně a neúplně. Soud prvního stupně pominul, že povinnosti, kterými měla žalovaná poškodit zájmy žalobkyně tím, že se vůči ní nechovala loajálně, činila z pozice jednatelky žalobkyně. A za jejich porušení (identické porušení povinností) byla valnou hromadou žalobkyně dne 3. června 2019 odvolaná z funkce jednatelky. Soud prvního stupně důsledně nerozlišuje mezi těmito dvěma postaveními žalované a jejich odlišnými právy a povinnostmi. Automatické přenášení limitů společníka na jednatele nemá oporu v zákoně; je třeba se s takovouto problematikou důsledně vypořádat. Z povinnosti loajality společníka (§ 212 odst. 1 o. z.) je zřejmé, že třebaže tvrzené porušení povinností žalovanou (tj. výpověď ze smlouvy, resp. její přijetí, ukončení nájmu prostor, kde měla žalobkyně umístěnu svou provozovnu, ukončení pracovních poměrů zaměstnanci, jakož i uzavření nové smlouvy s [právnická osoba], jakožto jednatelka a jediný společník [právnická osoba], a neoznámení těchto skutečností žalobkyni, jejím společníkům a druhému jednateli), představuje porušení povinností jednatele žalobkyně, může být považováno i za porušení povinností společníka. Je však třeba se s nastolenou otázkou důsledně vypořádat. Což soud prvního stupně neučinil, přesvědčivě přezkoumatelným způsobem nevysvětlil, z jakého důvodu toto porušení povinností považuje rovněž za porušení povinností žalované jakožto společníka vůči žalobkyni právě z pohledu § 212 odst. 1 o. z.

35. Soud prvního stupně své závěry postavil na provedených listinných důkazech, vyšel z výpovědi svědka Matase (druhý společník), nevypořádal se však důsledně s výhradami žalované o nevěrohodnosti tohoto svědka a ani hodnocení výpovědi svědka [Anonymizováno] (zástupce [právnická osoba]) není přesvědčivé a ucelené. Soud prvního stupně rovněž z jeho výpovědi dovodil, že „nelze přesně zjistit, proč by neměl další společník souhlasit s existencí podnájmu, zatímco žalované to nevadí“. Tudíž je zcela nelogické, že v situaci, kdy skutkový stav na základě provedeného dokazování nebyl objasněn úplně, soud prvního stupně pro nadbytečnost zamítl provedení důkazů výslechem jednatele žalobkyně a žalované. Závěr soudu prvního stupně o nadbytečnosti těchto důkazů, byť lze soudu prvního stupně přitakat v tom, že není přípustné, aby si účastník řízení kladl podmínky ke svému výslechu či jeho časové vhodnosti, nepovažuje odvolací soud za správný. Bez provedení zmíněných důkazů nelze dovozovat, že jde o důkazy pro posouzení věci nevýznamné. Tyto důkazy mohly v daném případě prokázat, zda skutečně žalovaná mohla výše popsaným jednáním porušit povinnosti společníka ve smyslu § 204 odst. 1 z. o. k. zejména ve smyslu § 212 odst. 1 o. z., zda žalovaná jako společník společnosti nepostupovala ve vztahu k žalobkyni, jakož i ostatním společníkům, korektně a loajálně, zda skutečnosti, které získala jakožto jednatelka žalobkyně (zejména výpověď ze smlouvy, resp. její přijetí, ukončení nájmu prostor, kde měla žalobkyně umístěnu svou provozovnu, ukončení pracovních poměrů zaměstnanci, jakož i uzavření nové smlouvy s [právnická osoba], jakožto jednatelka a jediný společník [právnická osoba]), sdělila žalobkyni či jejím společníkům, a co jí v tom případně objektivně zabránilo.

36. Soud prvního stupně učinil zásadní právní závěry o porušení povinnosti žalované jakožto společníka žalobkyně, aniž by se dostatečně a důsledně vypořádal s tvrzeními žalobkyně k podmínce a) o tom, jaké konkrétní povinnosti a jakým způsobem žalovaná porušila své povinnosti společníka, aniž by z vytýkaných porušení povinností vyselektoval porušování povinností společníka závažného charakteru, jakož i porušování nespolečnických povinností; aniž by komplexně posoudil, zda a v jakých případech je nutná výzva k odstranění vad /podmínka b)/ a zda tam, kde je tato výzva nutná, byla tato řádně učiněna. V tomto směru soud prvního stupně účastníkům řízení neposkytl náležité procesní poučení (§ 118a odst. 1 o. s. ř.). Soud prvního stupně k nastolené problematice rovněž neprovedl ucelené dokazování, které by bylo dostatečným a spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci samé. Jeho hodnocení provedených důkazů není ucelené, provedené důkazy nebyly hodnoceny v jejich vzájemné souvislosti, což koliduje se zásadami zakotvenými v § 132 o. s. ř.

37. V tomto směru odvolací soud odkazuje na ustálené judikaturní závěry, kdy např. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. června 2017, sp. zn. 21 Cdo 1472/2017, připomenul, že v § 132 o. s. ř. „je promítnuta zásada volného hodnocení důkazů, která se uplatňuje v nynějším občanském soudním řízení. Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě hodnota věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy zákonné či nezákonné); k důkazům, které byly získány (opatřeny) nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoli. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí. Při důkazu výpovědí svědka musí soud vyhodnotit věrohodnost výpovědi s přihlédnutím k tomu, jaký má svědek vztah k účastníkům řízení a k projednávané věci a jaká je jeho rozumová a duševní úroveň, k okolnostem, jež doprovázely jeho vnímání skutečností, o nichž vypovídá, vzhledem ke způsobu reprodukce těchto skutečností a k chování při výslechu (přesvědčivost, jistota, plynulost výpovědi, ochota odpovídat na otázky apod.) a k poznatkům získaným na základě hodnocení jiných důkazů (do jaké míry je důkaz výpovědí svědka souladný s jinými důkazy, zda jim odporuje, popřípadě zda se vzájemně doplňují); celkové posouzení z uvedených hledisek pak poskytuje závěr o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených (prokazovaných) skutečností (k tomu srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011 sp. zn. 21 Cdo 2992/2009, uveřejněného pod č. 39 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2012, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2008 sp. zn. 21 Cdo 3341/2006). Soud je přitom povinen hodnotit všechny důkazy, které provedl; nemůže si libovolně vybrat, které důkazy bude hodnotit, a ke kterým se nevyjádří.“ 38. Výše uvedené nedostatky při zjišťování skutkového stavu odporují zásadám, které vyplývají z § 132 o. s. ř. a představují vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a nemohla být v daném odvolacím řízení napravena. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

39. Je zřejmé, že ve skutkových okolnostech panují rozpory, z těchto nelze bez dalšího dovodit, zda a jaké povinnosti žalovaná porušila, zda jsou beze zbytku naplněny výše uvedené podmínky a) i b) stanovené ustanovením § 204 z. o. k. Soud prvního stupně proto v této souvislosti v dalším řízení poskytne účastníkům řízení příslušné poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. (když poučení soudem prvního stupně poskytnuté při jednání dne 12. srpna 2020 a 23. září 2020 bylo nedostatečné), tak aby mohl být učiněn spolehlivý závěr o tom, zda byly naplněny uvedené podmínky § 204 z. o. k. k vyloučení žalované jakožto společníka ze žalobkyně. Je třeba tvrdit všechny skutečnosti vyplývající z hypotézy dané právní normy a s tím spojit důkazní návrhy. Soud prvního stupně tak poskytne řádné procesní poučení k prokázání tvrzení žalobkyně i žalované, jakož i povinnosti navrhnout k jejich prokázání důkazy. Je nutné, aby žalobkyně právě v souvislosti s uplatněným požadavkem na vyloučení žalované jako společníka ze společnosti dostatečně určitě specifikovala povinnosti, které žalobkyně zvlášť závažným způsobem porušila, jakož i to, zda žalobkyně vůči žalované učinila výzvu ve smyslu § 204 z. o. k. /viz výše popsaná výzva b)/. Bude se zabývat tvrzením žalované, že své povinnosti společníka neporušila, když dle jejího tvrzení žalobkyni, jejího dalšího jednatele a zbylé společníky s nastalou situací (zejména pokud jde o vytýkané výše popsané porušení povinnosti loajality) seznámila, popř. i žalované poskytne procesní poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.

40. Soud prvního stupně se bude důsledně zabývat tím, o jaké porušení povinností jde, když je zřejmé, že je vytýkáno porušení povinností žalované jak z pozice jednatele žalobkyně, tak i společníka. Žalobkyně mj. žalované vytýká porušování povinnosti postupovat s péčí řádného hospodáře, porušování zákazu konkurence, nevyúčtování svěřených prostředků ve výši 2 027 635 Kč, nepředání účetnictví za roky 2015-2019 (tento požadavek žalobkyně uplatnila v samostatném řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 41 Cm 20/2020), nepředání personální dokumentace, vyplacení si odměn (tento požadavek žalobkyně uplatnila v samostatném řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 41 Cm 31/2019). Za totožné jako žalobou vytýkané porušování povinností byla žalovaná na valné hromadě konané dne 3. června 2019 odvolána z funkce jednatelky.

41. Nutno primárně porušování povinností jednatele a společníka důsledně rozlišovat, neboť jde o odlišné právní instituty, s nimiž nejsou spojeny identické následky. Nelze však vyloučit, jak bylo výše uvedeno, že některá porušení povinností se mohou překrývat. V daném případě jde konkrétně o tvrzené porušení povinnosti loajality žalovanou vůči žalobkyni, byť se porušení povinností dopustila v postavení jednatelky. Soud prvního stupně vezme v potaz argumentaci účastníků řízení a provede dokazování v potřebném rozsahu ke zjištění skutkového stavu věci. Je třeba zkoumat, zda se jedná o úmyslné neodůvodněné a nepřiměřené poškození společnosti, které důvod pro vyloučení společníka představovat může.

42. Zbývá dodat, že soud prvního stupně zcela pominul rozhodnout o návrhu žalované na přerušení nadepsaného řízení (návrh č. l. 53 a č. l. 175 spisu). V dalším řízení tak neopomene se tímto zabývat a rozhodnout o něm.

43. Tímto právním názorem je soud prvního stupně vázán (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení