14 Cmo 47/2025 - 2

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Ing. Davida Bokra a soudkyň JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Michaely Janouškové ve věci žalobce: [Jméno žalobce A], MJur, IČO [IČO žalobce A] sídlem [Adresa žalobce A] insolvenční správce dlužníka [Jméno žalobce B], narozeného [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] zastoupen [Jméno Zástupce A], advokátem sídlem [adresa] 1. žalovaná: [Jméno žalované A]., IČO [IČO žalované A] se sídlem [Adresa žalované A] zastoupena [Jméno Zástupce B], advokátem sídlem [adresa] 2. žalovaná: [Jméno žalované B]., IČO [IČO žalované B], sídlem [Adresa žalované B] zastoupena [Jméno Zástupce C], advokátem sídlem [adresa] 3. žalovaná: [Jméno žalované C], narozená [Datum narození žalované C] bytem [Adresa žalované C] zastoupena [Jméno Zástupce D], advokátem se sídlem [Adresa žalované B] 4. žalovaný: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupen [tituly před jménem] [jméno FO] [Anonymizováno], [tituly za jménem], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]., advokátem sídlem [adresa] 5. žalovaná: [Jméno žalované D] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]., [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] sídlem [Adresa žalované D], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupena [Jméno Zástupce E], advokátem sídlem [adresa] o nařízení předběžného opatření v řízení o určení společníka, k odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2017, č. j. 73 Cm 218/2014-346, takto:

Výrok

Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že se nařizuje předběžné opatření, jímž se společnosti [Jméno žalované A]. ukládá: a) povinnost zdržet se dispozice s obchodním závodem či jeho částmi, zejména prodeje, darování, směny, vložení do základního kapitálu obchodní korporace, zatížení, poskytnutí jako příplatku mimo základní kapitál obchodní korporace; b) povinnost zdržet se nad rámec obvyklý běžnému hospodaření dispozic s veškerým hmotným i nehmotným majetkem, zejména finančními prostředky, know-how, ochrannými známkami, a to především formou převodu tohoto majetku, prodeje, darování, vložení do základního kapitálu obchodní korporace, zatížení, poskytnutí jako příplatku mimo základní kapitál obchodní korporace.

Odůvodnění

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 25. 9. 2017 se žalobce v rámci řízení o určení, že je vlastníkem 10% podílu v žalované společnosti [Jméno žalované A]. /dále též jen „společnost“/, domáhal, aby soud předběžným opatřením uložil společnosti povinnost zdržet se dispozice s obchodním závodem či jeho částmi, zejména prodeje, darování, směny, vložení do základního kapitálu obchodní korporace, zatížení, poskytnutí jako příplatku mimo základní kapitál obchodní korporace; a povinnost zdržet se nad rámec obvyklý běžnému hospodaření dispozic s veškerým hmotným i nehmotným majetkem, zejména finančními prostředky, know-how, ochrannými známkami, a to především formou převodu tohoto majetku, prodeje, darování, vložení do základního kapitálu obchodní korporace, zatížení, poskytnutí jako příplatku mimo základní kapitál obchodní korporace; dále aby společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], zakázal výkon konkurenční činnosti ve vztahu k činnosti společnosti, tj. výkon činnosti v předmětu podnikání obchod s elektřinou a obchod s plynem.

2. Důvody pro nařízení předběžného opatření v uvedeném rozsahu spatřuje v tom, že žalovaní se kontinuálně pokoušejí zbavit žalobce jeho podílu, činí kroky, které mu mají bránit ve výkonu jeho práv a povinností společníka společnosti a mají docílit toho, aby v případě jeho úspěchu v předmětném řízení byl jeho podíl ve společnosti znehodnocen. Dle žalobce žalovaní v současné době činí kroky vedoucí k přímému utlumení činnosti společnosti, či dokonce k převodu jejích činností na jinou osobu, což dovozuje ze skutečnosti, že 24. 4. 2017 byla založena dceřiná společnost [právnická osoba]. (dále též jen „dceřiná společnost“), jejíž jedinou akcionářkou je žalovaná 1) a jejímiž jedinými členy představenstva jsou žalovaná 3) a žalovaný 4), což jim otevírá široké možnosti ze společnosti odčerpat veškerá aktiva včetně klientské báze do této nové společnosti, aniž by došlo ke ztrátě názvu [Jméno žalované D], pod nímž je skupina na trhu obecně známa a vnímána.

3. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením návrh na nařízení předběžného opatření zamítl, odkazuje na § 102 a § 75c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), s odůvodněním, že nebyly splněny podmínky pro nařízení předběžného opatření.

4. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že bylo osvědčeno, že: - žalobce byl společníkem žalované 1) s podílem velikosti 10 %; - usnesením valné hromady žalované 1) ze dne 18. 6. 2015 bylo schváleno zvýšení základního kapitálu žalované 1) o částku 39 000 Kč o nepeněžitý vklad vnesený žalovanou 2); - usnesením valné hromady žalované 1) ze dne 21. 8. 2015 došlo ke schválení dalšího zvýšení základního kapitálu žalované 1) o 263 400 000 Kč o peněžité vklady společníků; - žalobce svou vkladovou povinnost nesplnil, čímž došlo k výraznému zmenšení jeho podílu v žalované 1) a pročež byl usnesením valné hromady žalované 1) ze dne 7. 12. 2015 ze žalované 1) vyloučen; - podíl žalobce byl po jeho vyloučení veden jako uvolněný podíl a usnesením valné hromady žalované 1) ze dne 27. 6. 2016 bylo rozhodnuto o přechodu uvolněného podílu z části na žalovanou 2) a co zbytku na společnost; - v první polovině roku 2017 vznikla dceřiná společnost, jejíž jedinou akcionářkou je žalovaná 1) a jejímiž jednateli jsou žalovaná 1), žalovaná 3) a žalovaný 4) /správně – jejímiž jedinými členy představenstva jsou žalovaná 3) a žalovaný 4) – pozn. odvolacího soudu/. Po jejím vzniku jí byla Energetickým regulačním úřadem udělena licence pro obchod s plynem a s elektřinou; - k datu vydání rozhodnutí soudu prvního stupně dceřiná společnost nemá v obchodním rejstříku jako předmět činnosti zapsán obchod s plynem a elektřinou.

5. Soud prvního stupně rovněž konstatoval, že je mu z jeho úřední činnosti známo, že mezi žalobcem a žalovanými je vedena řada sporů, jejichž podstatou je otázka, zda je žalobce společníkem společnosti s 10% podílem, a že došlo k vydání několika předběžných opatření, (usnesení soudu prvního stupně ze dne 1. 9. 2014, č. j. 73 Cm 218/2014-88, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 6. 2017, č. j. 14 Cmo 5/2017-304, a usnesení soudu prvního stupně ze dne 7. 9. 2017, č. j. 74 Cm 49/2017-25), kterými došlo k zatímní úpravě poměrů týkající se sporného 10% podílu ve společnosti, zejména co do dispozice s ním a co do rozhodování o zvyšování a snižování základního kapitálu, jehož je součástí.

6. Dle soudu prvního stupně, přihlížeje ke všem aspektům sporu panujícího mezi účastníky, rovněž tak i k postojům a chování žalobce a žalovaných i v ostatních řízeních vedených u soudu prvního stupně, vycházeje z toho, že mezi žalobcem a žalovanými panují protichůdné vztahy, žalobce neosvědčil, že je na místě zatímně upravit poměry účastníků za účelem ochrany jeho práv a oprávněných zájmů.

7. Soud prvního stupně dovodil, že byť žalobce osvědčil, že došlo k založení dceřiné společnosti žalované 1), jež je její jedinou akcionářkou, a která je stejně jako žalovaná 1) držitelkou licence pro obchodování s plynem a elektřinou, nelze z těchto skutečností s dostatečnou mírou jistoty a přesvědčivosti uzavřít, že žalovaní činí kroky k tomu, aby dosáhli znehodnocení sporného podílu ve společnosti, což ostatně uznává i sám žalobce.

8. Soud prvního stupně neshledal důvodnými ani obavy žalobce, že žalovaní znehodnotí sporný podíl ve společnosti převodem závodu na dceřinou společnost s odkazem na § 190 odst. 2 písm. i) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, kdy jakékoliv nakládání se závodem nebo s jeho částí, které by znamenalo podstatnou změnu struktury nebo předmětu činnosti společnosti, podléhá souhlasu valné hromady. V tomto směru soud prvního stupně poukázal na předběžné opatření nařízené v daném řízení pravomocným usnesením ze dne 1. 9. 2014, č. j. 73 Cm 218/2014-88, kterým byla společnosti uložena povinnost umožnit žalobci řádný výkon práv společníka spojený s 10% podílem na společnosti v rozsahu práva účastnit se a hlasovat na valné hromadě společnosti, do právní moci rozhodnutí ve věci samé; a pročež platí, že aby mohlo dojít k platnému převodu závodu žalované 1) na její dceřinou společnost, je potřeba souhlasu valné hromady žalované 1). Dle soudu prvního stupně proto nelze přisvědčit žalobci, že by žalovaní mohli činit takové kroky vedoucí k převodu závodu žalované 1) na její dceřinou společnost, při nichž by nebyl vyžadován souhlas valné hromady.

9. Pokud jde o případné záměrné kroky vedoucí ke znehodnocení majetku žalované 1), soud prvního stupně poukázal na povinnost členů jejího statutárního orgánu jednat s péčí řádného hospodáře a znehodnocení majetku společnosti bránit, jinak by se společnost mohla na členech jejího statutárního orgánu domáhat náhrady škody. Přičemž dle soudu prvního stupně samotné založení dceřiné společnosti nelze jako znehodnocování majetku žalované 1) chápat, a to jednak proto, že zakládání dceřiných společností je běžnou praxí obchodního vedení větších společností, jejímž cílem je vyčlenit některé činnosti do právně samostatných subjektů ekonomicky podřízených mateřské společnosti, a jednak z toho důvodu, že i když je v rámci této praxe obchodního vedení část aktiv převedena do dceřiné společnosti, tak se majetek mateřské společnosti o tato aktiva nesníží.

10. Podle soudu prvního stupně pouhá skutečnost, že dceřiná společnost disponuje licencí pro obchod s plynem a elektřinou, nemůže osvědčit závěr, že tato společnost bude vyvíjet činnost vedoucí ke znehodnocení podílu v žalované 1), neboť stejně tak to může znamenat i jen, že do dceřiné společnosti žalované 1), budou vyčleněny některé činnosti pro zvýšení efektivity. K tomu soud prvního stupně dodal, že pokud by dceřiná společnost využila svou licenci k obchodování s plynem a elektřinou ke konkurenčnímu chování vůči žalované 1), pak ani v tomto případě by nešlo uvažovat o znehodnocení podílů v žalované 1), a to právě s ohledem na uvedený vzájemný vztah společností (dceřiná a mateřská). Z podnikatelských úspěchů dceřiné společnosti pak má prospěch i mateřská společnost, a tedy v konečném důsledku jejím prostřednictvím i její společníci, což se odrazí, mimo jiné, i ve zvýšení hodnoty jednotlivých podílů mateřské společnosti, v posuzovaném případě žalované 1).

11. Z výše uvedených důvodů soud prvního stupně návrh na nařízení předběžného opatření zamítl, neboť nebyla prokázána potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků, či existence obavy, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen.

12. Proti unesení soudu prvního stupně podal žalobce odvolání, maje za to, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

13. Odvolatel argumentuje tím, že soud prvního stupně neposuzoval veškeré skutečnosti ve vzájemných souvislostech, ale selektivně, když předmětem jeho posouzení, byť je v napadeném usnesení tvrzen opak, byly pouze dvě zcela nové skutečnosti v podobě založení dceřiné společnosti a získání licencí na obchod s elektřinou a plynem ze strany této společnosti, aniž by soud prvního stupně jakkoliv posuzoval předcházející kroky, s nimiž ze strany žalovaných bylo započato již v roce 2013, jejichž jediným cílem je připravit žalobce o podíl v žalované 1), a z nichž právě vyplývá potřeba zatímní úpravy poměrů mezi účastníky. Dle odvolatele je proto nutno napadené usnesení označit za zcela nepřezkoumatelné, když jeho odůvodnění zjevně nesplňuje zákonné požadavky stanovené v § 157 odst. 2 o. s. ř.

14. Odvolatel má za to, že jednoznačně prokázal, že současná situace mezi ním, žalovanými a společností [Jméno žalované D] Holding B. V. vyžaduje zásah ze strany soudu a zatímní úpravu poměrů. Odvolatel zdůrazňuje, že v současném jednání žalovaných je právě s ohledem na poslední popsané kroky zjevné, že dochází ke změně taktiky žalovaných, kdy žalovaní zřejmě v domnění, že se jim podařilo zbavit se žalobce jako společníka společnosti, a zároveň pod tíhou nařízených předběžných opatření, obrátili svoji snahu od umenšování podílu žalobce a jeho vytěsňování ze společnosti k hledání cest, jak činnost společnosti vyvést mimo ni tak, aby v nakládání s touto činností a jejími aktivy nebyli omezeni a neporušovali nařízená předběžná opatření.

15. Odvolatel má dále za to, že soud prvního stupně zřejmě nepochopil, jakým směrem se ubírá potřeba zatímní úpravy poměrů ve vztahu k závodu společnosti či jeho části, neboť nedohlíží, jak je žalobce chráněn v případě, že společnost uskuteční za tímto účelem valnou hromadu, na které žalobci výkon jeho práv dle předběžného opatření umožní. Účelem zatímní úpravy navržené v tomto směru žalobcem není donutit společnost k umožnění účasti a hlasování žalobce na takové valné hromadě, když k tomu slouží již nařízené předběžné opatření, ale tímto účelem je zamezení vyvedení činnosti společnosti na jiný subjekt. Odvolatel poukazuje na to, že manželé [jméno FO] ovládají jak společnost [Jméno žalované B]., tak společnost [Jméno žalované D] Holding B. V., disponují 90 % hlasů ve společnosti a jsou tak schopni i při účasti žalobce na valné hromadě dosáhnout rozhodnutí o prodeji závodu společnosti či jeho části, resp. o jiných dispozicích s tímto závodem či jeho částí.

16. Za nepřesvědčivou odvolatel považuje argumentaci soudu prvního stupně, byť je obecně správná, že byly-li záměrně činěny kroky ke znehodnocení majetku společnosti, pak by tato měla nárok na náhradu škody vůči členům statutárního orgánu, neboť si lze velmi těžko představit, že by společnost uplatnila jakákoliv nárok na náhradu škody vůči svým statutárním orgánům v situaci, kdy jejími v obchodním rejstříku zapsanými statutárními orgány jsou manželé [jméno FO], ovládající též ostatní společníky společnosti, a kdy veškeré tyto osoby postupují ve vzájemné shodě. Odvolatel připouští možnost podání společnické žaloby dle § 157 z. o. k. s tím, že by se jednalo o další velmi komplikovaný spor s horizontem jeho rozhodnutí v letech. A přičemž právě předcházení těmto dalším sporům je rovněž důvodem pro zatímní úpravu poměrů v předběžném opatření navrhovaném rozsahu.

17. Dle odvolatele soud prvního stupně zcela pomíjí ochranu žalobce v případě, kdy do dceřiné společnosti skutečně bude převedena činnost společnosti a společnost následně svůj majetkový podíl v dceřiné společnosti převede třetí osobě. K takovému převodu akcií nebude pochopitelně potřeba souhlasu valné hromady žalované 1), nýbrž pouze dceřiné společnosti, která je ze 100 % ovládána manžely [jméno FO], případně může dceřiná společnost fúzovat s jinou společností, na což nebude mít žalobce žádný vliv.

18. Dále odvolatel soudu prvního stupně vytýká, že se vypořádal pouze s důvody pro zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření v rozsahu závodu společnosti či jeho části a zákazu činnosti v oblasti obchodu s elektřinou a plynem dceřiné společnosti, avšak nikoliv s důvodností navrhovaného předběžného opatření v rozsahu zdržení se dispozic s aktivy společnosti v podobě finančních prostředků, know-how, ochranných známek apod. Přitom dle žalobce je tento majetek společnosti z pohledu hodnoty společnosti a hodnoty podílu žalobce, resp. dalších práv s tímto podílem spojených (dividenda), více než zásadní.

19. Odvolatel, maje za to, že existuje důvodná a naléhavá potřeba zatímní úpravy poměrů mezi účastníky, bez které mohou být ze strany žalovaných realizovány nevratné kroky, k nimž je žalovanými postupně připravována půda, navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a předběžné opatření v požadovaném rozsahu nařídil.

20. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Tento závěr odvolací soud promítl do usnesení ze dne 26. 3. 2018, č. j. 14 Cmo 426/2017-363 /dále též jen „první usnesení“/, jímž změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že nařídil předběžné opatření ve znění (nyní) uvedeném ve výroku tohoto usnesení.

21. Následně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. 9. 2024, č. j. 1 Cmo 45/2023-277, v řízení o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou 1) rozhodl o zrušení prvního usnesení. Učinil tak s odkazem na plenární nález Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 16/09. Dovodil, že nesprávným postupem odvolacího soudu, který přistoupil ke změně zamítavého usnesení soudu prvního stupně a požadované předběžné opatření nařídil, aniž by žalované 1) poskytl odpovídající prostor k vyjádření, odňal žalované 1) možnost jednat před soudem. Současně s ohledem na tam popsané skutečnosti dovodil, že nebyl důvod věc přidělit senátu 14 Cmo „mimo pořadí“, a že soudci senátu 14 Cmo nebyli zákonnými soudci v předmětné věci bez dalšího.

22. Věc se tak opětovně nalézá ve stadiu odvolacího řízení, je opětovně v souladu s rozvrhem práce ve znění ke dni (nového) nápadu přidělená senátu 14 Cmo, a na základě odvolání žalobce je znovu předmětem přezkumu usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2017, č. j. 73 Cm 218/2014-346.

23. Odvolací soud na tomto místě připomíná závěr zformulovaný a odůvodněný ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, Cpjn 202/2016, uveřejněném pod číslem 4/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož „Pro rozhodování odvolacího soudu o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ve věci předběžného opatření je rozhodující stav, který tu byl v době vyhlášení (vydání) napadeného usnesení; to platí i pro řízení ve věcech předběžných opatření upravených zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Při rozhodování o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ve věci předběžného opatření odvolací soud nepřihlíží k tomu, že po vyhlášení (vydání) usnesení soudem prvního stupně pominuly důvody, pro které bylo předběžné opatření nařízeno, popřípadě že bylo předběžné opatření soudem prvního stupně posléze zrušeno nebo že ze zákona zaniklo.“ 24. Odvolací soud tedy posuzuje důvodnost odvolání podle stavu ke dni vydání napadeného usnesení, tj. opět k 2. 10. 2017, a nemá důvod se odchýlit od níže uvedených závěrů vyslovených již v prvním usnesení.

25. Podle § 102 odst. 1 o. s. ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření. Podle § 102 odst. 3 věty druhé o. s. ř. ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně.

26. Z obsahu spisu soudu prvního stupně se k 2. 10. 2017 mj. podává, že pravomocným usnesením ze dne 1. 9. 2014, č. j. 73 Cm 218/2014-88, ve znění opravného usnesení ze dne 16. 7. 2015, č. j. 73 Cm 218/2014-169, soud nařídil předběžné opatření, jímž žalované 1) uložil povinnost umožnit žalobci řádný výkon práv společníka spojený s 10 % podílem na žalované 1) v rozsahu práva účastnit se a hlasovat na valné hromadě žalované 1) do právní moci rozhodnutí ve věci samé. Pravomocným usnesení soudu prvního stupně ze dne 11. 8. 2017, č. j. 73 Cm 218/2014–321, pak byl návrh zrušení tohoto předběžného opatření zamítnut. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 6. 2017, č. j. 14 Cmo 5/2017-304, bylo změněno usnesení soudu prvního stupně ze dne 16. 11. 2016, č. j. 73 Cm 218/2014-274, kterým soud prvního stupně zamítl další návrh žalobce na nařízení předběžného opatření. Citovaným usnesením tak odvolací soud nařídil předběžné opatření, jímž byla žalované 2) uložena povinnost zdržet se zcizení jakoukoliv formou, tj. prodejem, převodem, darováním, směnou, a zatížení, tj. zřízením zástavního práva, věcného břemene, zajišťovacího převodu práva, části stávajícího v obchodním rejstříku zapsaného podílu o velikosti 13128762/263839000 na základním kapitálu žalované 1), jakož i tomuto rozsahu odpovídajícímu výkonu práv společníka, spočívajících v účasti na valných hromadách a hlasování na těchto valných hromadách žalované 1); a dále nařídil předběžné opatření, jímž se společnosti [Jméno žalované D] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]., [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], se sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], uložena povinnost zdržet se zcizení jakoukoliv formou, tj. prodejem, převodem, darováním, směnou, a zatížení, tj. zřízením zástavního práva, věcného břemene, zajišťovacího převodu práva, části stávajícího v obchodním rejstříku zapsaného podílu o velikosti 13255138/263839000 na základním kapitálu žalované 1), jakož i tomuto rozsahu odpovídajícímu výkonu práv společníka, spočívajících v účasti na valných hromadách a hlasování na těchto valných hromadách žalované 1).

27. Nahlédnutím do veřejného rejstříku a sbírky listin žalované 1) - opět ve stavu k 2. 10. 2017 - odvolací soud zjistil, že na valné hromadě dne 18. 6. 2015 došlo ke zvýšení základního kapitálu žalované 1) nepeněžitým vkladem žalované 2) ve výši 39 000 Kč. Odvolacímu soudu bylo z jeho úřední činnosti známo, že žalobce napadl neplatnost tohoto usnesení valné hromady; řízení bylo vedeno soudem prvního stupně pod sp. zn. 73 Cm 311/2015. Na valné hromadě konané dne 21. 8. 2015 došlo ke zvýšení základního kapitálu žalované 1) o částku 263 400 000 Kč peněžitými vklady společníků. Odvolacímu soudu bylo z jeho úřední činnosti dále známo, že žalobce napadl neplatnost též tohoto usnesení valné hromady a že řízení bylo vedeno u soudu prvního stupně pod sp. zn. 73 Cm 348/2015. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce mj. argumentoval tím, že návrh na zápis změn do obchodního rejstříku byl ohledně této skutečnosti podán se zřetelem na § 218 odst. 1 písm. a) z. o. k. až po prekluzivní lhůtě dne 23. 10. 2015. Opožděné podání návrhu na zápis má za následek ex lege zrušení usnesení valné hromady o zvýšení základního kapitálu a zánik vkladové povinnosti společníků, včetně vkladové povinnosti žalobce. Na valné hromadě konané dne 7. 12. 2015 došlo k vyloučení žalobce ze žalované 1) pro nesplnění vkladové povinnosti. Odvolacímu soudu dále bylo z jeho úřední činnosti známo, že žalobce napadl neplatnost tohoto usnesení valné hromady; řízení bylo vedeno u soudu prvního stupně pod sp. zn. 73 Cm 15/2016. Na valné hromadě konané dne 27. 6. 2016 bylo rozhodnuto o přechodu uvolněného podílu a žalobce v tomto směru zejména namítal, že o uvolněném podílu nebylo rozhodnuto v souladu se zákonem, neboť mu nebyl poskytnut vypořádací podíl.; argumentuje tím, že uvolněný podíl nevznikl, nepřešel na žalovanou 1), pročež tato nebyla oprávněna s tímto podílem nakládat.

28. V dané věci jde o předběžné opatření podle § 102 o. s. ř. v rámci řízení o určení, že žalobce je vlastníkem 10% podílu ve společnosti. V posuzované věci s ohledem na požadovaný výrok ve věci samé nepřichází obava z ohrožení výkonu rozhodnutí v úvahu. Potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků je třeba posuzovat ve vztahu k předmětu řízení ve věci samé. Vedle prokázání potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků musí být alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením /§ 75c odst. 1 písm. a) o. s. ř./.

29. Odvolací soud znovu připomíná, že institut předběžného opatření neslouží k tomu, aby sám o sobě vyřešil sporné vztahy účastníků, ale aby zatímně do doby, než bude známo, jak budou sporné vztahy účastníků vyřešeny pravomocným rozhodnutím soudu, poměry upravil. Předběžným opatřením není prejudikován výsledek sporu. Zajištuje však, aby konečné rozhodnutí mohlo mít pro účastníka vůbec nějaký reálný význam (srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. IV. ÚS 189/01).

30. Pro nařízení předběžného opatření musí být v souladu s citovanými ustanoveními zákona současně splněny dva základní předpoklady – navrhovatel předběžného opatření musí prokázat potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků řízení (či důvodnou obavu, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen) a zároveň osvědčit základní skutečnosti, které odůvodňují samotný nárok.

31. Žalobce v daném řízení usiluje o určení, kdo je společníkem žalované 1). Mezi účastníky řízení není spor o uzavření smlouvy o převodu části obchodního podílu, uzavřené dne 12. 3. 2014 mezi žalobcem a žalovanou 3). Z obsahu spisu se podává, že uzavření této smlouvy předcházel souhlas valné hromady žalované 1) s převodem obchodního podílu žalované 3) o velikosti 10 % z celku odpovídající vkladu do základního kapitálu žalované 1) v částce 40 000 Kč na žalobce. Již v předchozí době soud prvního stupně i odvolací soud konstatovaly, že žalobce osvědčil základní skutečnosti odůvodňující samotný nárok. V době podání žaloby byl společníkem žalované 1) s právem podílet se na jejím chodu (§ 167 odst. 1 z. o. k.). Podstata naléhavého právního zájmu v rámci žalobního požadavku podle § 80 o. s. ř. tkví v tom, že žalobci je jako společníkovi bráněno ve výkonu jeho práv spojených s jeho obchodním podílem a je tak osvědčena aktivní věcná legitimace žalobce k podání předmětné žaloby. Sporná pak zůstává otázka platnosti smlouvy o převodu obchodního podílu a příp. odstoupení od smlouvy. Posouzení otázky platnosti smlouvy o převodu obchodního podílu má povahu předběžné otázky ve vztahu k tomuto určení.

32. Odvolací soud, vycházeje z tvrzení žalobce uvedených v návrhu na nařízení předběžného opatření, listin, na něž žalobce odkazuje, a samotného obsahu spisu, vše ke zmíněnému datu 2. 10. 2017, setrvává na svém již dříve vysloveném názoru, že lze dovodit, že žalovaní se k žalobci jako společníkovi nechovají, jeho práva zpochybňují, odpírají mu elementární práva zákonem stanovená. Rovněž nerespektují pravomocné usnesení o nařízení předběžného opatření, jímž žalované 1) uložil povinnost umožnit žalobci řádný výkon práv společníka spojený s 10 % podílem na žalované 1) v rozsahu práva účastnit se a hlasovat na valné hromadě žalované 1) do právní moci rozhodnutí ve věci samé. Odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že mezi účastníky v různém postavení je vedena řada soudních sporů, žalobcem je napadána platnost usnesení přijatých na valných hromadách; řízení nejsou skončena.

33. Jak již konstatoval odvolací soud dříve, je třeba na věc nahlížet uceleně, ve všech jejích vzájemných souvislostech. S ohledem na obsah spisu a postoje účastníků řízení je zřejmé, že mezi zúčastněnými osobami panují protichůdné vztahy. Odvolací soud vzhledem k výše uvedenému na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že v projednávané věci byly naplněny oba shora uvedené předpoklady pro nařízení předběžného opatření v žalobcem požadovaném rozsahu.

34. Dle odvolacího soudu je dána potřeba zatímně upravit poměry účastníků, zejména v situaci, kdy nelze očekávat v brzké době meritorní rozhodnutí v jakémkoliv řízení vedeném mezi týmiž účastníky v různých procesních postaveních a kdy právě poskytováním času žalovaným a společnosti je vytvářen prostor pro uskutečnění nevratných kroků, byť v latentní podobě, které ve svém konečném důsledku mohou žalobce poškodit a způsobit mu nemalou újmu. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně má za to, že bylo osvědčeno, že ze strany žalovaných jsou činěny takové účelové kroky, které by mohly v budoucnu ztížit jeho postavení, vytvořit nevratný právní stav.

35. Odvolací soud znovu uzavírá, že žalobce osvědčil důvody pro nařízení předběžného opatření, prokázal nutnost zatímní úpravy poměrů účastníků řízení, neboť žalovaní jej jako společníka neuznávají; je zřejmé, že základní práva garantovaná zákonem a ústavním pořádkem ČR podílet se na chodu žalované 1) jsou porušována a minimalizována. Smyslem předběžného opatření je zabránit nevratným či těžko odčinitelným krokům, tak aby konečné rozhodnutí mohlo mít pro účastníka vůbec nějaký reálný význam, když v daném případě je zřejmé, že žalovaní vyvíjejí snahu sporná práva žalobce jako společníka žalované 1) eliminovat. Odvolací soud proto - na rozdíl od soudu prvního stupně - dospěl k závěru, že je namístě požadované předběžné opatření nařídit, neboť obava žalobce z ohrožení jeho práv se v poměrech projednávané věci jeví důvodnou. V projednávané věci tak byly naplněny shora uvedené předpoklady pro nařízení předběžného opatření.

36. S ohledem na povahu uplatněného nároku nejde na základě daného předběžného opatření o očividný nepoměr mezi právy účastníků; s ohledem na dočasnost tohoto rozhodnutí nejde ani o trvalý zásah do právního postavení účastníků; samotný chod společnosti nijak významně neovlivní.

37. K výtce vznesené senátem 1 Cmo Vrchního soudu v Praze odvolací soud odkazuje na pominuté usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 7. 1018, sp. zn. II. ÚS 2142/18, v němž Ústavní soud ve vztahu k prvnímu usnesení s ohledem na (mimo jiné) specifické poměry projednávané věci dovodil, že „K aspektu překvapivosti pro stěžovatelku, která by teprve mohla vést k závěru o protiústavnosti napadeného rozhodnutí, Ústavní soud rovněž zohlednil značně specifické okolnosti tohoto konkrétního případu, kdy je i z ústavní stížnosti samotné (resp. z jejích příloh) a z napadeného usnesení vrchního soudu dostatečně patrno, že návrhy na nařízení předběžného opatření byly podávány opakovaně, bylo o nich soudy rozhodováno (v případě usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 14 Cmo 149/2015-105 to byla dokonce stěžovatelka, která podala proti nařízení předběžného opatření odvolání), takže stěžovatelka byla dobře informována o všech relevantních okolnostech této věci a nelze se proto důvodně domnívat, že by existovaly další skutečnosti, které by v případě sdělení vrchnímu soudu mohly vést k jeho odlišnému rozhodnutí. Povýtce žádné takové okolnosti stěžovatelka nezmiňuje ani v nyní projednávané ústavní stížnosti.“ 38. Připomenout je třeba i to, že žalovaná 1) v průběhu řízení opakovaně navrhovala zrušení předběžného opatření nařízeného prvním usnesením, k tomu snášela obsáhlou argumentaci, v níž současně rozporovala naplnění předpokladů pro nařízení řešeného předběžného opatření (viz blíže zejm. podání ze dne 11. 7. 2018 na č. l. 407, ze dne 21. 10. 2019 na č. l. 511, ze dne 27. 1. 2020 na č. l. 537, či ze dne 5. 5. 2021 na č. l. 592 spisu). Této argumentaci nepřisvědčil soud prvního stupně ani odvolací soud, jak se podává z usnesení ze dne 23. 3. 2023, č. j. 14 Cmo 24/2023-855, na jehož obsáhlé závěry odvolací soud nyní pro stručnost v plném rozsahu odkazuje. I tyto závěry obstály při ústavněprávním přezkumu na základě ústavní stížnosti žalované 1), jak se podává z nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2024, sp. zn. III. ÚS 1538/23. I na jeho závěry odvolací soud v plném rozsahu pro stručnost odkazuje.

39. Ve shora popsaných specifických poměrech projednávané věci odvolací soud vychází z toho, že uvažovaná změna napadeného usnesení soudu prvního stupně spočívající v (opětovném) nařízení řešeného předběžného opatření nemůže být s ohledem na shora uvedené skutečnosti (ani nyní) pro žalovanou 1/ překvapivá.

40. Výše uvedené platí s tou výhradou, že společnost [právnická osoba]. v likvidaci, IČO [IČO], naposledy sídlem [adresa], zanikla výmazem z obchodního rejstříku dne 23. 1. 2023. Takže i když je usnesení soudu prvního stupně přezkoumáváno podle stavu k 2. 10. 2017, brání tato skutečnost aktuálnímu nařízení té části předběžného opatření, která se jí týká.

41. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se nařizuje předběžné opatření v žalobcem požadovaném rozsahu ve vztahu k žalované 1) /§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř./.

42. O náhradě nákladů předběžného opatření včetně nákladů odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v souvislosti s rozhodnutím ve věci samé (§ 145 a § 224 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení