14 Cmo 50/2024 - 133

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Ing. Davida Bokra a soudců JUDr. Ondřeje Kubáta a JUDr. Michaely Janouškové ve věci navrhovatelky: [Jméno navrhovatelky]., IČO [IČO navrhovatelky] sídlem [Adresa navrhovatelky] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: [Jméno advokáta B], [Anonymizováno], IČO [IČO advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] [adresa] zastoupená advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. srpna 2023, č. j. 20 Cm 102/2019-99, takto:

Výrok

I. Usnesení soudu prvního stupně se mění ve výroku I. tak, že se vyslovuje neplatnost usnesení valné hromady společnosti [Jméno advokáta B], [Anonymizováno] konané dne 20. srpna 2019, přijatých ve znění : „Společenská smlouva se mění tak, že dosavadní znění článku

III. Společenské smlouvy se mění tak, že nově zní:

III. Sídlo společnosti. Sídlem společnosti je [adresa],“ „Společenská smlouva se mění tak, že dosavadní znění článku XVI. Společenské smlouvy se mění tak, že nově zní: XVI. Jednatel. Statutárním orgánem společnosti je jednatel. Jednatele volí a odvolává valná hromada z řad společníků nebo jiných fyzických či právnických osob. Společnost má jednoho jednatele. Jednatel zastupuje společnost samostatně. Omezit jednatelské oprávnění může pouze společenská smlouva nebo valná hromada. Takové omezení je však vůči třetím osobám neúčinné.“ a „Valná hromada volí, s účinností od 20. 8. 2019 do funkce jednatele společnosti [Jméno advokáta B], [Anonymizováno], společnost [právnická osoba], IČO [IČO].“

II. Společnost [Jméno advokáta B], [Anonymizováno] je povinna zaplatit navrhovatelce k rukám jejího právního zástupce na náhradě nákladů za řízení před soudy obou stupňů 24 883,58 Kč, a to do tří od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví uvedeným usnesením návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti [Jméno advokáta B], [Anonymizováno] (dále též jen „společnost“) konané dne 20. srpna 2019 (dále též jen „předmětná valná hromada“), přijatých ve znění[Anonymizováno] „Společenská smlouva se mění tak, že dosavadní znění článku III. Společenské smlouvy se mění tak, že nově zní: III. [právnická osoba]. [právnická osoba] je [adresa].“ /dále též jen 1. usnesení“/ „Společenská smlouva se mění tak, že dosavadní znění článku XVI. Společenské smlouvy se mění tak, že nově zní: XVI. Jednatel. Statutárním orgánem společnosti je jednatel. Jednatele volí a odvolává valná hromada z řad společníků nebo jiných fyzických či právnických osob. Společnost má jednoho jednatele. Jednatel zastupuje společnost samostatně. Omezit jednatelské oprávnění může pouze společenská smlouva nebo valná hromada. Takové omezení je však vůči třetím osobám neúčinné.“ /dále též jen 2. usnesení“/ „Valná hromada volí, s účinností od 20. 8. 2019 do funkce jednatele společnosti [Jméno advokáta B], [Anonymizováno], společnost [právnická osoba], IČO [IČO],“ /dále též jen 3. usnesení“/ zamítl (výrok I.) a navrhovatelce uložil povinnost zaplatit společnosti na náhradě nákladů řízení 15 980 Kč (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel z těchto rozhodných zjištění: - podle článku XIII společenské smlouvy společnosti požádat o svolání valné hromady mohou společníci, jejichž vklady dosahují alespoň 10 % základního kapitálu. Nesvolá-li jednatel valnou hromadu do jednoho měsíce od doručení jejich žádosti, jsou společníci oprávněni svolat ji sami. Nemá-li společnost jednatele, je oprávněn svolat valnou hromadu kterýkoli společník; - v době konání předmětné valné hromady měla společnost většinového společníka [jméno FO], narozeného 1976, s podílem o velikosti 95 % a navrhovatelku s podílem 1%, přičemž podíly odpovídají velikosti podílů na hlasovacích právech; - dne 29. dubna 2019 požádal společník [jméno FO] likvidátorku společnosti [jméno FO], aby svolala valnou hromadu společnosti, na které by byl jmenován nový jednatel, a to společnost [právnická osoba]; - společník [jméno FO] svolal předmětnou valnou hromadu, součástí pozvánky byly návrhy jednotlivých usnesení; - všichni společníci se předmětné valné hromady zúčastnili; - valná hromada přijala usnesení konkretizovaná ve výroku I. usnesení soudu prvního stupně, proti jejich přijetí hlasovala jen navrhovatelka; - navrhovatelka proti těmto usnesením podala protest, který odůvodnila tím, že valná hromada nebyla řádně svolána, neboť společnost je v likvidaci, má likvidátora, a proto společník nemá oprávnění ke svolání valné hromady, tím, že změna společenské smlouvy, která má umožnit, aby se jednatelem účastnice mohla stát i právnická osoba, obchází zákon, neboť jejím cílem je přenést maximum pravomocí na osobu [jméno FO], narozený 1968, který je jediným společníkem do funkce jednatele navržené společnosti, avšak nesplňuje předpoklady pro výkon funkce statutárního orgánu, když není bezúhonný v důsledku pravomocného odsouzení za úmyslnou trestnou činnost spáchanou v souvislosti s podnikáním, dále jej odůvodnila tím, že změna sídla účastnice do Prahy povede pouze ke zvýšení nákladů na sídlo společnosti za situace, kdy společnost nemá v Praze žádné nemovitosti, tím, že společnost [právnická osoba] nesplňuje předpoklady výkonu funkce jednatele, když je statutárním orgánem v téměř 100 společnostech, z nichž proti 44 je vedeno insolvenční řízení a 43 je v konkursu. Uvedená společnost neskýtá záruku kvalifikovaného výkonu funkce jednatele v souladu s péčí řádného hospodáře; - společnost [právnická osoba] byla ke dni 20. listopadu 2019 statutárním orgánem v 98 společnostech, [jméno FO] byl ke dni 20. listopadu 2019 prokuristou v 94 subjektech.

3. Na podkladě těchto zjištění soud prvního stupně dovodil, že navrhovatelka podala proti přijatým usnesením protest, který odůvodnila tím, že valná hromada nebyla řádně svolána, neboť společnost je v likvidaci, má likvidátora, a proto společník nemá oprávnění ke svolání valné hromady, tedy protest určitý a srozumitelný. Společník svolal valnou hromadu řádně „podle článku VIII stanov“, „v zásadě v režimu § 183 z. o. k.“, v situaci, kdy společnost neměla jednatele a likvidátorka (přes výzvu společníka ke svolání valné hromady), téměř po dobu čtyř měsíců valnou hromadu nesvolala. Soud prvního stupně se řídil zásadou minimalizace zásahů veřejné moci do soukromoprávních vztahů a vyšel z toho, že usnesení přijali společníci disponující podíly o velikosti 99 % a že společnost neměla obsazený statutární orgán. Usnesení proto nejsou neplatná. Na tomto závěru ničeho nemění to, že jediným společníkem zvoleného jednatele je osoba, která zřejmě není bezúhonná, rozhodující je, že bezúhonná je fyzická osoba, která právnickou osobu při výkonu funkce zastupuje, tedy [jméno FO], narozený 1978, který nese odpovědnost za výkon funkce s péčí řádného hospodáře. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a částka 15 980 Kč odpovídá částce za dva úkony právní služby (2x 3100 Kč), dva tzv. režijní paušály (2x 300 Kč), náhradu za promeškaný čas (1 400 Kč), cestovné (5 006,64 Kč) a připočtenou částku DPH.

4. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka odvolání. Navrhuje jeho změnu, kterou bude návrhu vyhověno.

5. Odvolatelka namítá, že motivací ke změně společenské smlouvy je zřejmě obcházení zákona s cílem přenést maximum pravomocí na osobu [jméno FO], narozeného 1968, který je jediným společníkem do funkce navržené společnosti [právnická osoba], avšak nesplňuje předpoklady pro výkon funkce statutárního orgánu. Volba společnosti [právnická osoba] jednatelem společnosti je volbou neplatnou, protože jejím jediným společníkem je právě [jméno FO], narozený 1968, který byl v minulosti již 3x pravomocně odsouzen za hospodářskou trestnou činnost, aktuálně je ve výkonu trestu odnětí svobody a je proti němu „vedeno další hlavní líčení.“ Legitimním je tak požadavek na vyloučení toho, aby taková osoba ovládala statutární orgán společnosti. Volbou této společnosti jako jednatele tedy bylo rozhodnutí o fyzické osobě jednající za společnost fakticky přeneseno na recidivistu, který sám nesplňuje podmínky pro výkon funkce statutárního orgánu dle § 46 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění účinném do 31. prosince 2020/dále jen „z. o. k.“/. Tato osoba také rozhodla o zrušení společnosti [právnická osoba] s likvidací několik měsíců po konání předmětné valné hromady. S ohledem na průběh insolvenčního řízení lze očekávat, že společnosti zůstane po jeho skončení majetek. Důvody změny sídla společnosti do Prahy nejsou zřejmé a lze důvodně předpokládat, že tato změna povede pouze ke zvýšení nákladů, za situace, kdy společnost nemá v Praze žádné nemovitosti ani prostory. Proti společnosti jsou dlouhodobě vedeny exekuce v řádu mnoha milionů Kč, nachází se v úpadku a proti ní vedené insolvenční řízení probíhá u soudu místě příslušného dle současného sídla společnosti. Změna společenské smlouvy proto odporuje dobrým mravům. S těmito námitkami se soud nijak nevypořádal, stejně jako s tím, že likvidátorka společnosti sice byla o svolání valné hromady požádána, ale nebyla na ni vůbec pozvána (ani se ji nezúčastnila), ač společnost od roku 2014 žádný statutární orgán neměla.

6. Společnost odvolání nepovažuje za důvodné.

7. Uvádí, že usnesení soudu prvního je věcně správné a přezkoumatelné. Odvolatelka neuvádí v odvolání žádné nové argumenty. Většina jejích námitek jsou jen ničím nepodložené domněnky, k jejichž prokázání není navrhován žádný důkaz.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání [§ 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, 4 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“)] a odvolání shledal důvodným. Řízení v dané věci je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 85 písm. a) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.

9. Je vycházeno ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jejichž správnost nebyla v rozsahu potřebném pro posouzení a rozhodnutí věci účinně zpochybněna. Pro stručnost na ně proto odvolací soud odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, jež jsou dostupná, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. na internetových stránkách www.nsoud.cz).

10. Odvolací soud doplnil dokazování úplným výpisem z obchodního rejstříku společnosti (dle stavu ke dni 20. května 2024), z něhož má za zjištěné, že [jméno FO] byl v období od 25. února 2015 do 12. srpna 2023 vlastníkem 95% podílu ve společnosti. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] – v likvidaci (dle stavu ke dni 20. května 2024), má pak odvolací soud za zjištěné, že tato společnost je od 30. září 2020 v likvidaci. K obsahu těchto důkazů nebylo ze strany účastníků řízení vzneseno jakýchkoliv připomínek, které by neumožňovaly dovození popsaných skutkových zjištění.

11. Podle § 188 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vstoupí-li právnická osoba do likvidace, nesmí za ni nikdo právně jednat mimo rozsah stanovený v § 196 od okamžiku, kdy se o jejím vstupu do likvidace dozvěděl nebo kdy se o něm dozvědět měl a mohl.

12. Podle § 193 o. z. likvidátor nabývá působnosti statutárního orgánu okamžikem svého povolání. Za řádný výkon funkce likvidátor odpovídá stejně jako člen statutárního orgánu 13. Podle § 196 odst. 1 o. z. činnost likvidátora může sledovat jen účel, jaký odpovídá povaze a cíli likvidace.

14. Podle § 192 odst. 2 z. o. k. neplatnosti usnesení valné hromady se společník nemůže dovolávat, nebyl-li proti usnesení valné hromady podán protest, ledaže nebyl podaný protest zapsán chybou zapisovatele nebo předsedy valné hromady nebo navrhovatel nebyl na valné hromadě přítomen, případně důvody pro neplatnost usnesení valné hromady nebylo možné na této valné hromadě zjistit.

15. Podle § 181 odst. 1 z. o. k. valnou hromadu svolává jednatel alespoň jednou za účetní období, ledaže tento zákon nebo společenská smlouva určí, že valná hromada má být svolána častěji.

16. Podle § 183 z. o. k. v případě, že společnost nemá jednatele nebo jednatel dlouhodobě neplní své povinnosti, svolá valnou hromadu kterýkoliv společník. Vyžadují-li to zájmy společnosti, svolá valnou hromadu dozorčí rada, je-li zřízena.

17. Podle § 187 odst. 1 z. o. k. společník nebo společníci, jejichž vklady dosahují alespoň 10 % základního kapitálu nebo 10% podíl na hlasovacích právech (dále jen „kvalifikovaný společník“), mohou požádat jednatele, aby svolal valnou hromadu k projednání jimi navržených záležitostí.

18. Podle § 187 odst. 2 z. o. k. jestliže valná hromada není svolána do 1 měsíce ode dne doručení žádosti a nekoná se v přiměřené lhůtě, je ji kvalifikovaný společník oprávněn svolat sám; ustanovení § 184 až 186 se použijí obdobně. Náklady spojené se svoláním valné hromady nese společnost, ledaže bylo svolání zjevně neopodstatněné.

19. Podle § 46 odst. 3 z. o. k. zástupce právnické osoby, která je členem orgánu obchodní korporace, musí splňovat požadavky a předpoklady pro výkon funkce stanovené zákonem pro samotného člena orgánu a újmu jím způsobenou obchodní korporaci nahradí společně a nerozdílně s právnickou osobou, kterou zastupuje; ustanovení občanského zákoníku o důsledcích nezpůsobilosti pro výkon funkce a její ztráty se použijí na zástupce obdobně.

20. Jelikož je společnost od 15. února 2019 v likvidaci a má jmenovanou likvidátorku, která nabyla působnosti statutárního orgánu ve smyslu § 193 o. z., bylo třeba se předně zabývat tím, zda a popř. v jakém rozsahu přešlo oprávnění svolat valnou hromadu na tuto osobu.

21. Odvolacímu soudu je známo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. října 2018, sp. zn. 7 Cmo 35/2019, v němž je s odkazem na § 193 o. z. dovozeno, že toto ustanovení samo o sobě neznamená, že na likvidátora automaticky přechází veškerá vnitřní působnost statutárního orgánu. Obecně má totiž platit, že působnost statutárního orgánu dle § 193 o. z. přechází na likvidátora pouze v rozsahu stanoveném § 188 a § 196 o. z. Jinak řečeno, záležitost, kterou by valná hromada měla projednat a kterou by likvidátor byl povinen svolat, by nejenom musely být zákonem svěřeny do její působnosti, ale musely by i souviset s likvidací právnické osoby, tj. rozhodnutí valné hromady o nich musí být nutná pro její úspěšný průběh a dokončení ve smyslu § 196 o. z. [srov. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I (§ 1 – 645, obecná část), Nakladatel Wolters Kluwer (ČR), Místo vydání: Praha, Datum vydání: 2014, § 193 (Likvidátor a statutární orgány), autorka: prof. JUDr. Jarmila Pokorná, CSc.]. Shodný závěr je sdílen též částí odborné literatury [Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023 marg. č. 193 4], dle něhož do zbytkové působnosti, jež nepřechází na likvidátora, je možno zařadit veškeré další vnitřní úkony, které nejsou obchodním vedením, jako je např. vedení seznamu členů, udělení souhlasu s převodem podílu, či vyloučení člena z právnické osoby. Vzhledem k tomu, že jde převážně, nikoliv však výlučně o záležitosti nesouvisející s likvidací, zůstává tato působnost nadále statutárnímu či jinému orgánu právnické osoby a na likvidátora tak nepřechází. Tento závěr o „dělení působnosti“ však věc posuzující senát odvolacího soudu nesdílí, neboť jej má za překonaný následným vývojem rozhodovací soudní praxe.

22. Je tomu tak proto, že člen statutárního orgánu je oprávněn zastupovat právnickou osobu ve všech záležitostech; svědčí mu tudíž ničím neomezené zástupčí oprávnění (§ 164 odst. 1 o. z.). Výjimky z tohoto pravidla upravuje zákon, popř. v souladu se zákonem zakladatelské právní jednání. Zastupování právnické osoby navenek je jednou ze základních působností statutárního orgánu, již zásadně nelze statutárnímu orgánu odebrat, a to ani ujednáním v zakladatelském právním jednání. Takže likvidátorovi, který svým povoláním nabyl působnosti statutárního orgánu právnické osoby v likvidaci, svědčí všeobecné zástupčí oprávnění. Tím není vyloučeno, aby za určitých okolností zastupovali společnost v likvidaci členové statutárního orgánu. Tak tomu bude nejen po dobu, kdy společnost nemá likvidátora, ale zpravidla i tehdy, nebude-li likvidátor oprávněn společnost zastoupit pro konflikt zájmů. Nicméně nelze dovozovat, že by členům statutárního orgánu zůstávalo „zbytkové“ jednatelské oprávnění (oprávnění zastupovat společnost v likvidaci) při úkonech mimo rozsah vymezený v § 196 odst. 1 o. z. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2015, sp. zn. 29 Cdo 4747/2014, uveřejněné pod číslem 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2023, sen. zn. 27 ICdo 65/2023).

23. Přenesením tohoto závěru do poměrů posuzované věci je zřejmé, že valnou hromadu mohla svolat pouze likvidátorka, neboť na ni přešla působnost jednatele společnosti (§ 193 o. z. ve spojení s § 181 odst. 1 z. o. k.), a to bez ohledu na to, co bylo jejím programem.

24. Předpoklady pro svolání valné hromady společníkem upravené v § 183 z. o. k. splněny nebyly, neboť společnost měla osobu oprávněnou valnou hromadu svolat (tj. likvidátorku, která vykonává působnost jednatele, tzn. společnost měla jednatele ve smyslu tohoto ustanovení), a žádné skutečnosti o tom, že by likvidátorka společnosti dlouhodobě neplnila své povinnosti, nebyly tvrzeny a ani jinak nevyšly najevo.

25. Jestliže ale předmětnou valnou hromadu svolal společník [jméno FO], který byl v období od 25. února 2015 do 12. srpna 2023 vlastníkem 95% podílu ve společnosti, tedy kvalifikovaným společníkem (dále též jen „kvalifikovaný společník“), na podkladě nikoliv § 183 z. o. k., ale § 187 odst. 1, 2 z. o. k., tak, že by předtím řádně požádal likvidátorku společnosti, aby valnou hromadu svolala (která tak ale ve lhůtě stanovené v § 187 odst. 2 z. o. k. neučinila), a proto předmětnou valnou hromadu svolal sám, pak by bez dalšího nebylo možné dovodit, že by předmětná valná hromada byla svolána neoprávněnou osobou. Odvolací soud neshledává žádný přesvědčivý výkladový argument, a to ani teleologický, který by opodstatnil posouzení, že by se v poměrech likvidace společnosti neměl institut upravený v § 187 odst. 1,2 z. o. k. uplatnit (ke způsobu výkladu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 6. května 2004, sp. zn. III. ÚS 258/03, který je dostupný, stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu, na webových stránkách www.usoud.cz). Oprávnění kvalifikovaného společníka předmětnou valnou hromadu svolat pak odpovídá i ujednání článku XIII společenské smlouvy společnosti.

26. Navrhovatelka odůvodnila podaný protest též tím, že valná hromada nebyla řádně svolána (§ 192 odst. 2 z. o. k.). Ve vztahu ke svolání předmětné valné hromady konkrétně namítla, že soudem jmenovaná likvidátorka právní mocí usnesení (soudu prvního stupně) ze dne 1. srpna 2018, č. j. 72Cm 70/2014-156, které nabylo právní moci dne 28. srpna 2018 (jímž bylo rozhodnuto o zrušení společnosti, nařízení její likvidace a jmenování likvidátorky), nabyla působnosti jednatele společnosti. Za této situace není dáno oprávnění svolavatele (jímž je pouhý společník) k jejímu svolání a následně ani k jejímu zahájení (k přípustnosti tohoto detailnějšího skutkového zjištění založeného na listinném důkazu řádně provedeném soudem prvního stupně bez nutnosti jej opakovat srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2021, sp. zn. 27 Cdo 4220/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. dubna 2022, sp. zn. 26 Cdo 2171/2021).

27. Obsah protestu vychází z posouzení, že kvalifikovaný společník (§ 187 odst. 1 z. o. k.) není za žádných okolností oprávněn svolat valnou hromadu, což je ale (jak výše vyloženo) závěrem nesprávným.

28. Svolání valné hromady postupem podle § 187 odst. 2 z. o. k. (tj. při jehož splnění vzniká kvalifikovanému společníkovi oprávnění svolat valnou hromadu) však předpokládá, že likvidátor (jednatel) byl řádně požádán o svolání valné hromady k projednání týchž (navržených) náležitostí, k jejichž projednání následně svolá kvalifikovaný společník valnou hromadu (shodně např. Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, komentář k § 187, marg. č. 10). Takto však kvalifikovaný společník nepostupoval, protože předmětnou valnou hromadu svolal i k hlasování o návrhu 1. usnesení, likvidátorku ale předtím o projednání této záležitosti ve smyslu § 187 odst. 1 z. o. k. vůbec nepožádal (tj. v rámci žádosti adresované likvidátorce ze dne 29. dubna 2019, takto uvedené i v notářském zápise sepsaném o rozhodnutích přijatých na předmětné valné hromadě [Anonymizováno]. [jméno FO], notářkou ve [adresa], sp. zn. NZ 989/2019, N 955/2019).

29. Pokud jde o hlasování o návrhu 2. usnesení, v téže žádosti pak kvalifikovaný společník uvedl, že s ohledem na ustanovení článku XVI. zakladatelské listiny společnosti, dle kterého statutárním orgánem společnosti může být jmenována pouze fyzická osoba, však v případě navržení společnosti [právnická osoba] bude nejprve nutné, aby valná hromada v tomto bodě schválila změnu zakladatelské listiny. Návrh usnesení, o němž by mělo hlasováno, nijak blíže nezformuloval.

30. Z čl. XVI. společenské smlouvy (společnosti) ze dne 22. ledna 2007 (k důkazu řádně provedené soudem prvního stupně) je zřejmé, že obsahuje ujednání, dle něhož statutárním orgánem společnosti jsou jednatelé, kteří jsou jmenováni a odvolávání valnou hromadou z řad společníků nebo jiných fyzických osob. Společnost má jednoho nebo více jednatelů, Jednatelé jednají jménem společnosti samostatně, a že omezit jednatelská oprávnění může pouze společenská smlouva nebo valná hromada. Takové omezení je však vůči třetím osobám neúčinné.

31. Z žádosti kvalifikovaného společníka je zřejmé, že předmětná valná hromada měla být svolána k projednání záležitosti spočívající ve změně společenské smlouvy tak, aby následně mohla být jednatelem zvolena společnost [právnická osoba]. management s. r. o. (což je předmětem 3. usnesení), nikoliv však k tomu, aby byla změněna i tak, že společnost může mít jen jednoho jednatele (jímž může být i právnická osoba), namísto možnosti mít jich více (jak odpovídá ujednání společenské smlouvy ze dne 22. ledna 2007). Jinak řečeno, kvalifikovaný společník i v případě 2. usnesení svolal předmětnou valnou hromadu k hlasování o změně společenské smlouvy, aniž by předtím likvidátorku požádal o projednání této záležitosti ve smyslu § 187 odst. 1 z. o. k. v témže rozsahu.

32. Změna společenské smlouvy spočívající v tom, že společnost má jen jednoho jednatele, jímž může být i právnická osoba, je (v poměrech posuzované věci) obsahově neoddělitelná od následné volby právnické osoby tímto jednatelem, protože je nutným předpokladem takové volby a z obsahu 2. a 3. usnesení jiný závěr neplyne (tj. že by ujednání o změně společenské smlouvy mělo či mohlo obstát jen v části, týkající se možnosti volby právnické osoby jednatelem, a nikoliv již v části, týkající se změny v počtu jednatelů z více osob na jednu). Tento závěr je zřejmý z ustáleného výkladového pravidla, že výklad společenské smlouvy (návrh na její změnu) je nutno provádět zásadně objektivně z důvodu, že toto právní jednání se může týkat práv a povinností osob, jež se členy společnosti mohou stát (stanou) v budoucnu nebo osob, které nebyly účastny jeho přijetí. To znamená, že může být vykládána jen dle v ní vyjádřeného projevu vůle, tedy dle významu, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen, nikoliv dle úmyslu osob, které rozhodnutí přijaly, resp. hlasovaly pro jeho přijetí, pokud tento úmysl neodpovídá tomuto významu (§ 556 odst. 1 o. z.), neboť takový výklad by byl v rozporu s § 2 odst. 1 o. z., čímž by neodpovídal účelu (smyslu) § 556 odst. 1 o. z. v těchto případech [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. prosince 2019, sp. zn. 27 Cdo 5749/2017, a přiměřeně též např. Ronovská, K., Havel, B., Povaha a pravidla výkladu (nejen) zakladatelských právních jednání soukromých korporací, Právní rozhledy 18/2016, [právnická osoba]. Beck]. Při tomto výkladu tak platí, že určitost obsahu projevu vůle musí vyplývat z textu listiny, na níž je projev vůle zaznamenán (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2005, sp. zn. 26 Cdo 404/2005, mutatis mutandis). Nestačí proto, je-li osobám rozhodnutí přijímajícím jasné, co je jeho předmětem, není-li to objektivně seznatelné osobám, které v tomto postavení nejsou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2002, sp. zn. 33 Odo 311/2001, nebo ze dne 27. března 2002, sp. zn. 33 Odo 512/2000, mutatis mutandis).

33. Pak ovšem valná hromada nebyla ve vztahu k projednání těchto záležitostí svolána k tomu oprávněnou osobou, a takto přijatá 1. usnesení a 2. usnesení jsou neplatná. A jelikož (jak vyloženo) v důsledku neplatnosti 2. usnesení nemůže obstát ani 3. usnesení, je neplatné rovněž. Nebylo tedy třeba ani zjišťovat spornou skutečnost, zda žádost kvalifikovaného společníka likvidátorce došla, neboť je zřejmé, že její obsah kvalifikovaného společníka nečinil oprávněným ke svolání předmětné valné hromady.

34. Důvody pro postup dle § 260 o. z. ve vztahu k 1. usnesení shledány nebyly, protože místo sídla má zásadní význam pro plnění účelu likvidace (§ 187 odst. 1 o. z.), např. z hlediska účinků jednostranného právního jednání učiněného vůči nepřítomné společnosti jako jeho adresátu (§ 137 odst. 1, § 577, § 545 o. z.), což znamená, že likvidátor musí v rámci péče řádného hospodáře (§ 159 odst. 1, § 9 odst. 2 o. z.) např. zajistit, aby se o jeho dojití dozvěděl, což bez dalšího způsobuje náklady společnosti. Tudíž nemůže být splněna podmínka, že je v zájmu společnosti hodném právní ochrany neplatnost tohoto usnesení nevyslovit. Důvody pro postup dle § 260 o. z. nebyly shledány ani ve vztahu k 2. a 3. usnesení, protože neplatná změna společenské smlouvy v počtu jednatelů a volba jednatele má (per se) závažné právní následky pro všechny společníky, včetně navrhovatelky.

35. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že vyslovil neplatnost všech usnesení (výrok I. tohoto odvolacího soudu).

36. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. tohoto usnesení), neboť navrhovatelka byla v řízeních před soudy obou stupňů plně úspěšná. Sestávají z náhrady za 5 účelně uskutečněných nebo vykonaných úkonů právní služby ve výši 3 100 Kč za každý z nich [§ 9 odst. 4 písm. c), § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) /dále jen „AT“/], a to 1x za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, 1x za písemné podání ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 2x za účast na jednání před soudy ve dnech 21. srpna2023 a dne 28. května 2024 podle § 11 odst. 1 písm. g) AT a 1x za podané odvolání podle § 11 odst. 1 písm. k) AT a dále z paušální náhrady za tyto úkony ve výši 5x 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT). Dále navrhovatelce náleží náhrada za promeškaný čas jejího právního zástupce ve výši 6 započatých půlhodin po 100 Kč za cestu k jednání soudu prvního stupně z místa sídla jeho kanceláře a zpět (dle § 14 odst. 3 AT), jakož i cestovné podle § 13 odst. 5 AT za tyto cesty v délce 185 km (z internetové aplikace www.googlemaps.cz bylo zjištěno, že tuto vzdálenost je na místě pokládat za odpovídající, stejně jako dobu strávenou na cestě). Výše náhrady cestovních výdajů se řídí § 13 odst. 5 AT ve spojení s § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. prosince 2023. Sestává ze základní náhrady (5,20 Kč za 1 km) a náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu (při průměrné spotřebě vozidla Volvo V60 určené ze součtu hodnot 6.8/4.8/5.5. l/100 km, jež byla zjištěna z fotokopie technického průkazu vozidla použitého k této cestě), počítané ve vztahu k ceně paliva nafta motorová ve výši 34,40 Kč za 1 l dle § 4 písm. c) vyhlášky č. 467/20322 Sb. v posledním platném znění (vydané na podkladě zákonného zmocnění dle § 158 odst. 3 zákoníku práce, ve spojení s § 189 zákoníku práce), neboť právní zástupce navrhovatelky neprokázal jinou cenu pohonné hmoty dokladem o nákupu. Cestovné tak odpovídá požadované částce 1 312,02 Kč. Celkem tak navrhovatelce po připočtení zaplaceného soudního poplatku za podané odvolání ve výši 2 000 Kč náleží 24 883,58 Kč [(5x 3 100 Kč + 5x 300 Kč + 600 Kč + 1 312,02 Kč) plus 21 % DPH /neboť advokát navrhovatelky je společníkem právnické osoby, je plátcem této daně s účinností od 11. července 2012, jak bylo zjištěno z údajů o registraci k této dani/ + 2 000 Kč].

Poučení