14 Cmo 63/2021 - 148

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Kateřiny Horákové a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUD. Ondřeje Kubáta ve věci navrhovatelky: [Jméno navrhovatelky], narozena [Datum narození navrhovatelky] bytem [Adresa navrhovatelky] zastoupena [Jméno Zástupce A], advokátkou sídlem [adresa] za účasti: [Jméno advokátky]., IČO [IČO advokátky] sídlem [Adresa advokátky] zastoupena [Jméno Zástupce B], advokátem sídlem [adresa] o určení neplatnosti rozhodnutí správní rady ze dne 20. listopadu 2014, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. prosince 2020, č. j. 77 Cm 68/2017 97, takto:

Výrok

I. Usnesení soudu prvního stupně se výroku I. potvrzuje.

II. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. mění jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 10 766,50 Kč; jinak se potvrzuje.

III. Navrhovatelka je povinna zaplatit společnosti [Jméno advokátky]., k rukám jejího právního zástupce na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 12 342 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zamítl návrh na určení neplatnosti všech rozhodnutí správní rady účastnice [Jméno advokátky]. (dále jen „společnost“) ze dne 20. listopadu 2014 a výrokem II. uložil navrhovatelce povinnost zaplatit společnosti na náhradě nákladů řízení částku 12 642 Kč.

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že: - navrhovatelka byla zapsána jako členka statutárního orgánu - ředitelka v období od 20. prosince 2013 do 20. listopadu 2014; - správní rada má tři členy. Do 20. listopadu 2014 byli členy správní rady [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] se stali členy správní rady se dnem vzniku členství 20. listopadu 2014; [Anonymizováno] byl zapsán jako předseda správní rady se dnem vzniku funkce předsedy 20. listopadu 2014; - správní rada společnosti (ve složení [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno]) dne 20. listopadu 2014 odvolala z funkce ředitelky navrhovatelku a na její místo jmenovala [Anonymizováno]; předsedou správní rady byl zvolen [Anonymizováno]; - v době rozhodování soudu prvního stupně byla jako ředitelka zapsána [Anonymizováno] se dnem vzniku funkce 22. února 2018 a tři členové správní rady - [Anonymizováno] se dnem vzniku členství 2. ledna 2018, který byl současně zapsán jako předseda správní rady se dnem vzniku funkce 6. ledna 2018, [Anonymizováno] se dnem vzniku členství 2. ledna 2018 a [Anonymizováno] se dnem vzniku členství 14. března 2019; - dne 21. července 2016 bylo zahájeno insolvenční řízení společnosti; usnesením ze dne 16. prosince 2016, č. j. KSPH 67 INS 17080/2016-A-34, soud zjistil úpadek společnosti a na její majetek prohlásil konkurs; - pod sp. zn. 77 Cm 293/2015 bylo u Městského soudu v Praze vedeno řízení, v němž se navrhovatelka domáhala vyslovení neplatnosti rozhodnutí zakladatelky společnosti; řízení bylo pravomocně skončeno (právní moc 24. dubna 2020), podaný návrh byl zamítnut. O navrhovatelkou podaném dovolání nebylo v době rozhodování soudu prvního stupně rozhodnuto; - další důkazy soud prvního stupně neprováděl pro nadbytečnost.

3. Soud prvního stupně konstatoval, že poměry obecně prospěšných společností jsou upraveny zvláštním zákonem, a to zákonem č. 248/1995 Sb. o obecně prospěšných společnostech (dále jen „zákon o obecně prospěšných společnostech“), jenž „pozbyl účinnosti k 1. lednu 2014 přijetím tzv. nové právní úpravy, tj. nového občanského zákoníku č. 89/2012 a zákona o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) č. 90/2012 Sb.“ Zákon o obecně prospěšných společnostech soudní přezkum rozhodnutí správní rady neupravuje, je tak třeba subsidiárně použít obecné předpisy. V této souvislosti soud prvního stupně odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. července 2018, sp. zn. 7 Cmo 507/2016, jehož závěry, byť vztažené k nadačnímu fondu, jsou dle soudu prvního stupně obecně použitelné i v poměrech nadací, ústavů i obecně prospěšných společností. Odvolací soud v odkazovaném rozhodnutí uzavřel, že upravuje-li zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (§ 258 – 261)/dále jen „o. z.“/ ve spojení s příslušnými ustanoveními zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/ přezkum platnosti rozhodnutí nižších orgánů (např. představenstva, dozorčí rady) než nejvyššího orgánu (např. valné hromady, shromáždění členů společenství vlastníků jednotek, členské schůze…), pak tak činí jen u korporací. Pokud jde o ostatní typy právnických osob jako fundace nebo ústav, u těchto právních forem právní úprava přezkum rozhodnutí jejich orgánů nijak neupravuje. Nezbývá než dovodit, že u těchto právních forem není přezkum rozhodnutí jejich orgánů možný.

4. Jinak řečeno, aby mohlo být rozhodnutí správní rady společnosti přezkoumatelné soudem, musela by se na obecně prospěšnou společnost subsidiárně vztahovat právní úprava korporací, tj. musela tato být považována za typ korporace. Platná právní úprava tak však nečiní, což lze dovodit ze znění § 3050 o. z., dle kterého může obecně prospěšná společnost změnit svou právní formu jen na ústav, nadaci a nadační fond, nikoliv na některou z forem korporací (např. spolek, společnost s ručením omezeným, akciovou společnost).

5. K tvrzení navrhovatelky, že o jejím odvolání z funkce ředitelky rozhodla správní rada, která nebyla platně jmenována, jelikož ji jmenovala jen jedna zakladatelka [Anonymizováno] bez vědomí navrhovatelky (která tvrdí, že je další zakladatelkou), soud prvního stupně odkázal na pravomocně skončené řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 77 Cm 293/2015, v němž soud dospěl k závěru, že se navrhovatelka nestala zakladatelkou společnosti. Jestliže jako zakladatelka společnosti rozhodovala jen [Anonymizováno], je její rozhodnutí platné. Nebyla-li neplatnost usnesení valné hromady deklarována soudním rozhodnutím, je třeba rozhodnutí považovat za platné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 1870/2010, dostupné jako ostatní níže uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz).

6. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že navrhovatelka není k podání návrhu aktivně legitimována, neboť „zákon přezkum rozhodnutí orgánu fundace“ nepřipouští, a proto podaný návrh zamítl.

7. Výrok II. o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), příslušná ustanovení vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení a příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátního tarifu). Úspěšné společnosti přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 12 642 Kč, spočívající v odměně za 1 úkon obecného zmocněnce ve výši 300 Kč, a v odměně za právní zastoupení v rozsahu 3 úkonů právní služby (převzetí právního zastoupení, vyjádření k odvolání ze 14. července 2020 a účast při jednání dne 11. prosince 2020) po 3 100 Kč, včetně 3 režijních paušálů, navýšené podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o 21% DPH.

8. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a podanému návrhu vyhověl, event. ho zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Odvolatelka nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že rozhodnutí správní rady nelze přezkoumat. Namítá, že se soud prvního stupně nevypořádal s faktem, že společnost je obecně prospěšnou společností, nikoli fundací. Obecně prospěšná společnost je ve smyslu vnímání nového občanského zákoníku právnickou osobou smíšenou. Jelikož ustanovení občanského zákoníku o této otázce fakticky mlčí, je nutné postupovat podle principu spravedlnosti, základních zásad, se zřetelem k zvyklostem a s přihlédnutím k ustálené rozhodovací praxi.

10. Odvolatelka je přesvědčena, že napadané rozhodnutí společnosti nebylo přijato v souladu se zákonem, resp. dobrými mravy. S ohledem na základní zásadu vyjádřenou v § 6 a v § 8 o. z. nelze dovodit nemožnost se domoci přezkumu rozhodnutí nebo jednání orgánu. Má za to, že není nutná výslovná zákonná úprava přezkoumání rozhodnutí orgánů obecně prospěšné společnosti. Postačí, dojde-li k porušení základních právních principů demokratického státu, zneužití práva a k protiprávnímu jednání.

11. Odvolatelka rovněž nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že se nestala zakladatelkou společnosti. V odvolacím řízení ve věci sp. zn. 77 Cm 293/2015 se Vrchní soud otázkou přistoupení či převodu nezabýval a dospěl naopak k závěru, že není oprávněn rozhodnutí orgánů obecně prospěšných společností přezkoumávat a zasahovat tak do vnitřních poměrů společnosti.

12. Odvolatelka se z důvodů, jež byly od počátku uvedeny v „žalobě“, po zvážení své procesní situace a s ohledem na výzvu soudu ze dne 30. července 2020 domáhala určení toho, že je ředitelkou společnosti (změna návrhu nebyla soudem prvního stupně usnesením ze dne 13. listopadu 2020, č. j. 77 Cm 68/2017-86, připuštěna – pozn. odvolacího soudu). Dne 20. listopadu 2014 ji nemohla správní rada odvolat, jelikož se jednalo o správní radu, jež nebyla platně jmenována. Členy správní rady jmenovala jen jediná zakladatelka, bez vědomí, účasti a souhlasu odvolatelky. Odvolatelka je přesvědčena, že došlo ze strany soudu k odmítnutí spravedlnosti a potažmo k zásahu do práva na spravedlivý proces. Jestliže by nebylo možné rozhodnutí správní rady přezkoumávat soudem, neexistoval by žádný prostředek ochrany proti svévolnému rozhodování tohoto orgánů (jakož ani dalších orgánů této právnické osoby, ani právnických osob obdobných). Odvolatelce byla upřena možnost domáhat se nápravy také v rejstříkových řízeních a řízení o žalobě pro zmatečnost.

13. Odvolatelka dále uvedla, že možnost přezkumu rozhodnutí zakladatele byla potvrzena např. usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2017, sp. zn. 29 Cdo 4921/2015, v němž soud rozhodnutí orgánu věcně přezkoumával. Z výše uvedených důvodů je odvolatelka přesvědčena, že soud prvního stupně byl povinen napadené rozhodnutí správní rady přezkoumat.

14. Společnost navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

15. Společnost zdůraznila, že obecně prospěšné společnosti nejsou založeny za účelem podnikání, nýbrž poskytování obecně prospěšných služeb a je povinností státu zdržet se zásahů do vnitřních poměrů těchto společností. Tyto zásahy jsou možné jen v případech výslovně stanovených zákonem. Soudy ani jiné státní orgány proto nemohou bez výslovné zákonné opory ani přezkoumávat rozhodnutí orgánů obecně prospěšných společností a vyslovovat jejich neplatnost. Zákon o obecně prospěšných společnostech přezkum rozhodnutí žádného z orgánů této společnosti, a potažmo takový zásah státní moci do jejích vnitřních poměrů, nepřipouští. Soudní přezkum rozhodnutí orgánu právnické osoby je tedy bez výslovného zákonného zmocnění vyloučen. K tomu odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2007, sp. zn. 28 Cdo 1950/2005, ze dne 29. června 2005, sp. zn. 29 Odo 442/2004 a ze dne 27. dubna 2011, sp. zn. 29 Cdo 4316/2010.

16. Odvolatelkou uváděné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2017, sp. zn. 29 Cdo 4921/2015, považuje na danou věc za nepřiléhavé, jelikož se usnesení týkalo změny zápisu nadace v nadačním rejstříku. Z rozhodnutí pouze vyplývá, že i v řízení ve věcech veřejného rejstříku ovládaném registračním principem je soud oprávněn (v omezeném rozsahu) přezkoumat hmotněprávní předpoklady zápisu.

17. Přímo přezkumu rozhodnutí orgánu právnické osoby v řízení o vyslovení jeho neplatnosti neupraveného zákonem se týkalo usnesení Vrchního soudu ze dne 17. července 2018, sp. zn. 7 Cmo 507/2016-298, v němž Vrchní soud v Praze vyloučil zásah do vnitřních poměrů nadačního fondu pro absenci výslovné právní úpravy. Nadační fond je podle § 3050 o. z. jednou z právních forem právnických osob, na kterou se mohou obecně prospěšné společnosti změnit.

18. Společnost má za to, že návrhu nelze vyhovět z důvodu jeho opožděnosti a chybějícího relevantního zájmu navrhovatelky. Jestliže by byl návrh určovací žalobou podle § 80 o. s. ř., musela by mít navrhovatelka na určení naléhavý právní zájem. Navrhovatelka se ředitelkou společnosti nikdy nestala. Rozhodnutí o odvolání z této funkce se jejích práv nijak nedotýká. Proto nemůže mít právně relevantní zájem na vyslovení neplatnosti rozhodnutí správní rady. I kdyby § 10 o. z. zakládal pravomoc soudů k přezkumu rozhodnutí orgánu obecně prospěšné společnosti, bylo by na jeho základě možné návrh na vyslovení neplatnosti takového rozhodnutí podat v subjektivní lhůtě maximálně 3 měsíců. Společnost se dále domnívá, že rozhodnutí projednávané věci na otázce řešené v dovolacím řízení vedeném Nejvyšším soudem pod sp. zn. 27 Cdo 3349/2020 nezávisí.

19. Společnost v dalším svém podání (ze dne 8. června 2022) poukazuje na další řízení, která dle ní s předmětným řízením souvisejí, a rozhodnutí v nich vydaná (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. května 2022, sp. zn. 79 Cm 23/2020, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. března 2022, sp. zn. 7 Cmo 31/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2021, sp. zn. 27 Cdo 3349/2020). Vyjadřuje se rovněž k otázce možnosti přezkumu rozhodnutí orgánů obecně prospěšné společnosti, jakož i k otázce aktivní legitimace a naléhavého právního zájmu navrhovatelky na požadovaném určení. Svou argumentaci obsáhle rozvádí.

20. V replice odvolatelka uvedla, že Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. června 2021, č. j. 27 Cdo 3349/2020-287, zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. března 2020, „č. j. 31/2019-226“ (správně č. j. 7 Cmo 31/2019-226 - pozn. odvolacího soudu) a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud ve svém usnesení uvedl, že návrh navrhovatelky v související věci má být posouzen podle jeho obsahu jako žaloba na určení ve smyslu § 80 o. s. ř. Odvolatelka odkázala na podání ze dne 30. července 2020, v němž specifikovala i naléhavý právní zájem, jež jí jakožto osobě řádně zvolené dne 20. března 2013 do funkce ředitelky beze sporu svědčí.

21. Dále odvolatelka poukázala na to, že v dobré víře s [Anonymizováno] uzavřela dohodu k zakládací listině společnosti ve formě notářského zápisu ze dne 24. ledna 2014, sp. zn. N [Anonymizováno], NZ [Anonymizováno], podle něhož se stala další zakladatelkou. Odvolatelka se domnívá, že byla řádně zvolena ředitelkou a její odvolání bylo nedůvodné a neplatné. Jelikož byla odvolatelka neplatně odvolána z funkce ředitelky společnosti, je přímo dotčena na svých právech. Zájmem hodným právní ochrany pro rozhodnutí o neplatnosti rozhodnutí, je kromě právního zájmu i „pouhý morální, majetkový nebo jiný právní zájem, který bude nutné právem chránit". K tomu odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2020, sp. zn. 27 Cdo 458/2019.

22. K podání společnosti stručně konstatovala, že argumentace společnosti je bezpředmětná a judikatura, na níž společnost odkazovala, je nadbytečná, jelikož aplikuje právní úpravu obchodního zákoníku. Námitku opožděnosti návrhu považuje za zcela nemístnou. Domnívá se, že výsledek daného řízení je relevantní pro posouzení, zda úkony, kterých se dopustily osoby neoprávněně jednající za společnost, byly či nebyly řádné. Neoprávněně zvolené osoby dovedly společnost do úpadku.

23. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a z níže uvedených důvodů neshledal odvolání důvodným.

24. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožňuje, a na něž odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2022, sp. zn. 27 Cdo 2288/2021, usnesení ze dne 22. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 2960/2011, usnesení ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či usnesení téhož soudu ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002).

25. Z aktuálního výpisu z rejstříku obecně prospěšných společností se podává, že ředitelkou společnosti je od 22. února 2018 [Anonymizováno], členy správní rady jsou [Anonymizováno] (od 14. března 2019), [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (oba od 30. ledna 2021). Společnost má zapsaného jednoho zakladatele – [Anonymizováno]

26. Doplnění dokazování listinami předloženými odvolatelkou a společností (rozsudek Okresního soudu [adresa] - východ ze dne 31. října 2019, č. j. 36 C 24/2018-126 a protokol o jednání před Krajským soudem v Praze ze dne 12. května 2022 v řízení vedeném pod sp. zn. 79 Cm 73/2020) v rámci odvolacího řízení bylo pro nadbytečnost zamítnuto; předložené důkazy jsou pro posouzení dané věci irelevantní.

27. Odvolací soud předesílá, že usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2021, sp. zn. 27 Cdo 3349/2020, které je oběma účastnicím řízení známo, se týká otázky možnosti soudního přezkumu rozhodnutí zakladatele obecně prospěšné společnosti.

28. Klíčovou otázkou v nadepsané věci je, zda lze rozhodnutí správní rady obecně prospěšné společnosti podrobit soudnímu přezkumu či nikoliv. Odvolací soud má za to, že na danou otázku je možno z níže uvedených důvodů odpovědět kladně. Lze tudíž dospět k tomu, že rozhodnutí správní rady lze podrobit soudnímu přezkumu, avšak nikoliv postupem stanoveným pro obchodní korporace.

29. Podle § 3050 věty první o. z. se práva a povinnosti obecně prospěšných společností i nadále řídí dosavadními právními předpisy. I poté, kdy nabyla účinnosti nová právní úprava právnických osob, tj. od 1. ledna 2014, poměry obecně prospěšných společností upravuje zákon o obecně prospěšných společnostech ve znění účinném do 31. prosince 2013. Obecně prospěšná společnost je právnickou osobou sui generis. Zákon o obecně prospěšných společnostech a ani jiný právní předpis neupravuje zvláštní institut přezkumu vad rozhodnutí orgánů obecně prospěšné společnosti nebo jejího zakladatele tak, jako je tomu u korporací. A právě zásadně odlišná povaha korporací a obecně prospěšných společností nedovoluje analogickou aplikaci zvláštní úpravy přezkumu vad rozhodnutí orgánů korporací. Úprava zakotvená v zákoně o obecně prospěšných společností je speciální úpravou, vylučující aplikaci obecných pravidel následků vad právního jednání, formulovaných v občanském zákoníku.

30. Jak uvedl Nejvyšší soud ve výše označeném usnesení sp. zn. 27 Cdo 3349/2020, specifické povaze obecně prospěšné společnosti odpovídá i specifická struktura jejích orgánů. Původním statutárním orgánem obecně prospěšné společnosti byla správní rada (srov. § 10 odst. 1 zákona o obecně prospěšných společnostech, ve znění účinném do 31. prosince 2010). Novela zákona o obecně prospěšných společnostech provedená zákonem č. 231/2010 Sb. s účinností od 1. ledna 2011 správní radu v této funkci nahradila individuálním statutárním orgánem – ředitelem. Ředitele jmenuje a odvolává správní rada, která i v novelizované úpravě zůstala zachována jako kolektivní orgán s širokou působností (viz § 13 zákona o obecně prospěšných společnostech). Z tohoto důvodu bývá v literatuře označována i jako nejvyšší orgán obecně prospěšné společnosti (viz Deverová, L., Svejkovský, J., Adamec, J.: Zákon o obecně prospěšných společnostech. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. VIII).

31. V intencích Nejvyšším soudem zformulovaných a odůvodněných závěrů tak lze dle odvolacího soudu i na rozhodnutí správní rady obecně prospěšné společnosti nahlížet jako na rozhodnutí vyvolávající právní následky a jako každý projev vůle tudíž mohou být stižena vadami, které působí neplatnost či dokonce zdánlivost právních jednání. Avšak i v poměrech obecně prospěšné společnosti je třeba důsledně respektovat zásadu minimalizace zásahů do vnitřních poměrů soukromé právnické osoby, jakožto obecného právního principu. Uplatnění uvedené zásady však nemůže mít za následek nemožnost dovolat se porušení soukromých práv u soudu. Osoby, jejichž práva byla rozhodnutím správní rady zasažena, musejí mít v nezbytně nutném rozsahu prostředek nápravy. Uvedená osoba se tak může, jako v případě rozhodnutí zakladatele, prostřednictví návrhu (žaloby) dle § 80 o. s. ř. domáhat určení, že takové rozhodnutí je neplatné či zdánlivé.

32. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

33. Dle konstantní judikatury je určovací žaloba preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, ze dne 14. března 2003, sp. zn. 21 Cdo 1419/2002, ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 3469/2009, ze dne 17. července 2014, sp. zn. 21 Cdo 2613/2013, či ze dne 10. února 2016, sp. zn. 31 Cdo 4001/2013, uveřejněný pod číslem 22/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

34. Základní omezení (minimalizaci) zásahu do vnitřních poměrů obecně prospěšné společnosti v případě návrhu o určení podle § 80 o. s. ř. zajištují předpoklady jejího (úspěšného) uplatnění, které po procesní stránce spočívají v tom, že účastníci mají věcnou legitimaci a že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2020, sp. zn. 29 ICdo 20/2018, a judikatura v něm citovaná). Nelze pominout, že při zkoumání předpokladu naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti rozhodnutí správní rady obecně prospěšné společnosti je namístě brát v úvahu též plynutí času.

35. V poměrech projednávané věci tak lze mít za to, že navrhovatelka podala určovací návrh. Soud prvního stupně se otázkou, zda jsou v projednávané věci naplněny předpoklady případného úspěšného uplatnění návrhu na určení ve smyslu uvedeného § 80 o. s. ř. nezabýval, avšak na základě dosud zjištěného skutkového stavu, obsahu spisu a poučení poskytnutého navrhovatelce odvolacím soudem ve smyslu § 118a odst. 1 o. s. ř. lze tyto závěry učinit v odvolacím řízení.

36. Nutno předeslat, že výzva odvolacího soudu (usnesení ze dne 17. února 2022, č. j. 14 Cmo 63/2021-125) směřující vůči odvolatelce k doplnění tvrzení týkajících se existence jejího naléhavého právního zájmu na požadovaném určení neplatnosti napadeného rozhodnutí správní rady, doručená jí dne 18. února 2022, zůstala bez odezvy. Odvolací soud proto odvolatelku postupem dle § 118a odst. 1 o. s. ř. vyzval, aby tvrdila konkrétní skutečnosti týkající se existence jejího naléhavého právního zájmu na požadovaném určení neplatnosti rozhodnutí správní rady společnosti ze dne 20. listopadu 2014, z čeho konkrétně tuto dovozuje, zejména jaký dopad může mít do jejích poměrů, neboť její dosavadní tvrzení k této otázce nejsou dostatečnými z hlediska prokázání existence naléhavého právního zájmu. Nedostatek naléhavého právního zájmu může být důvodem neúspěchu ve věci samé.

37. Odvolatelka má za to, že nikdo jiný, než ona sama nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Proti rozhodnutí správní rady se nemohla bránit jinak než podáním předmětného návrhu, majíc za to, že rozhodnutí správní rady obecně prospěšné společnosti musí být přezkoumatelné.

38. Existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení odvolatelka spatřuje zejména v tom, že: - je zakladatelkou společnosti a v prosinci roku 2013 se na základě vzájemné dohody s druhou zakladatelkou [Anonymizováno] stala ředitelkou společnosti; - její odvolání z funkce ředitelky je neplatné a nedůvodné, o jejím odvolání rozhodla neplatně zvolená správní rada; - předmětné rozhodnutí správní rady je v rozporu s dobrými mravy a účelové, když ze společnosti byla násilně odstraněna jako důsledek toho, že brojila proti nesprávnému vedení účetnictví, poukazovala na vzniklá manka apod.; - byla vyloučena z možnosti se podílet na chodu a činnosti společnosti, ztratila svůj vliv na jejím fungování, nemohla ovlivnit chod společnosti a zabránit vzniku škod a úpadku společnosti; jako ředitelka společnosti vystupovala až do svého výmazu z veřejného rejstříku. Po jejím odvolání se nikdo nesnažil zajistit příjmy společnosti, její řádný chod, společnost byla vedena k likvidaci; - požadovaným určením se snaží vyřešit spornou situaci mezi účastníky řízení a tímto jí bude poskytnuta právní ochrana a založí jí nové možnosti, zejména domáhat se své ochrany a zlepšení právního postavení; výsledek daného řízení je relevantní pro posouzení, zda úkony dalších osob po dotčeném datu byly řádné či nikoliv.

39. Odvolací soud má za to, že odvolatelce svědčí věcná legitimace k podání předmětného návrhu, když ji správní rada napadeným rozhodnutím odvolala z funkce ředitelky, tedy napadené rozhodnutí správní rady se jí dotklo.

40. Bylo pak nutno zabývat se dalším předpokladem úspěšnosti podaného návrhu, a to existencí naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, zejména jak se požadované určení promítne do poměrů odvolatelky, jaký může mít požadované určení dopad na její právní postavení (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2011, sp. zn. 22 Cdo 1850/2009).

41. Naléhavý právní zájem odvolací soud posuzoval podle stavu ke dni vyhlášení svého rozhodnutí ve smyslu § 154 odst. 1 o. s. ř. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2008, sp. zn. 29 Odo 1513/2005 či usnesení ze dne 6. září 2011, sp. zn. 21 Cdo 2494/2010) a dospěl k závěru, že odvolatelce naléhavý právní zájem na požadovaném určení nesvědčí, resp. že odvolatelka ani přes poučení dané odvolacím soudem dle § 118a o. s. ř. dostatečně konkrétně netvrdila, jaký dopad může mít požadované určení na její právní postavení. Její tvrzení k této otázce jsou toliko v obecné rovině, žádné konkrétní skutečnosti ohledně naléhavého právního zájmu na požadovaném určení odvolatelka však neuvedla; tvrzení odvolatelkou uvedená se týkají spíše samotných důvodů k posouzení ne/platnosti napadeného rozhodnutí správní rady.

42. Nadto je třeba zmínit, že správní rada odvolatelku z funkce ředitelky společnosti odvolala již v roce 2014, tedy téměř před 8 lety. Tudíž i z tohoto důvodu lze v daném případě mít za to, že na požadovaném určení odvolatelka již nemůže mít naléhavý právní zájem. Odvolatelkou požadované určení není způsobilé změnit její právní postavení, neboť správní rada již několikráte (znovu) rozhodla o změně osoby ředitele společnosti.

43. Dlužno dodat, že odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že mezi odvolatelkou a [Anonymizováno] (zakladatelkou a současnou ředitelkou společnosti) panují vyhrocené vztahy. Tyto jejich spory v různých formách právnických osob, na nichž obě participují či participovaly, vyústily v nepřekonatelné rozpory a řadu soudních sporů, kdy obě nebyly schopny ani přes opakovaný apel odvolacího soudu stávající bariéry odstranit a nalézt rozumné konsensuální uspořádání poměrů ve všech subjektech, což v některých z nich již vyústilo ve významný zásah soudu do vnitřních poměrů těchto právnických osob, byť je tento považován za ultima ratio. Tudíž ani nelze za takové situace očekávat, že by správní rada, resp. společnost akceptovala odvolatelku ve funkci její ředitelky. V působnosti správní rady společnosti je bezesporu ředitele odvolat, a to i bez udání důvodů.

44. Z vyložených důvodů odvolací soud dovodil, že odvolatelka nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem, a proto usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

45. Pokud jde o nákladový výrok (výrok II.), soud prvního stupně správně aplikoval § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné společnosti přiznal náklady řízení. Soud prvního stupně však pochybil při výpočtu výše náhrady nákladů řízení.

46. Z obsahu spisu se podává, že právní zástupce společnosti učinil tři úkony právní služby specifikované soudem prvního stupně, avšak soud prvního stupně přehlédl, že vyjádření k odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o pokračování v řízení je úkonem ve smyslu § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu a náleží za něj mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny, tj. 1 550 Kč. Tudíž přisouzená výše náhrady nákladů řízení nemůže obstát. Za řízení před soudem prvního stupně náklady řízení představují částku 10 766,50 Kč, tj. 300 Kč za jeden úkon obecného zmocněnce (vyjádření k návrhu) dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, za tři úkony právní služby, kdy za 2 úkony náleží mimosmluvní odměna po 3 100 Kč, vycházeje z § 9 odst. 4 písm. c), § 11 odst. l písm. a), g) advokátního tarifu (převzetí právního zastoupení a účast při jednání před soudem prvního stupně) a jeden úkon právní služby, výše specifikovaný, za nějž náleží dle § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny, tj. 1 550 Kč. Dále podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží tři režijní paušály po 300 Kč a dle § 137 odst. 3 o. s. ř. DPH ve výši 1 816,50 Kč.

47. V tomto smyslu proto odvolací soud výrok II. usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil; jinak jej ve zbývajícím rozsahu jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

48. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy odvolatelka nebyla s odvoláním ve věci samé úspěšná. Společnosti náleží náhrada nákladů odvolacího řízení za tři úkony právní služby dle § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bodu 5 a § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu po 3 100 Kč – dvě vyjádření k podanému odvolaní a účast při jednání před odvolacím soudem konaném dne 13. června 2022, dále dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu tři režijní paušály po 300 Kč a dle § 137 odst. 3 o. s. ř. DPH ve výši 2 142 Kč. Náklady odvolacího řízení činí celkem 13 342 Kč.

Poučení