14 Cmo 77/2019 - 384

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Janouškové a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a Mgr. Kateřiny Horákové ve věci navrhovatelky: [Jméno navrhovatelky A], narozená [Datum narození navrhovatelky A] bytem [Adresa navrhovatelky A] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: [Jméno advokáta B]., IČO [IČO advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] zastoupena advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] o vyslovení neplatnosti usnesení valných hromad ze dne 11. ledna 2018 a 20. února 2018, k odvolání navrhovatelky i společnosti [Anonymizováno] proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. listopadu 2018, č. j. 13 Cm 150/2018-318, takto:

Výrok

I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví uvedeným usnesením vyslovil neplatnost usnesení valné hromady společnosti [Anonymizováno]. (dále jen „společnost“) ze dne 11. ledna 2018, jímž byla z funkce jednatelky společnosti odvolána navrhovatelka a jednatelem jmenován [Anonymizováno], narozený dne [Anonymizováno], bytem [Anonymizováno] (výrok I.), „žalobu“ na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti ze dne 11. ledna 2018, jímž byl změněn článek VIII bod 1 společenské smlouvy společnosti tak, že statutárním orgánem jsou dva jednatelé, jež zastupují společnost samostatně, a dále jímž byla jednatelkou společnosti jmenována [Anonymizováno], narozená [Anonymizováno], bytem [Anonymizováno], zamítl (výrok II.), vyslovil neplatnost usnesení valné hromady společnosti ze dne 20. února 2018, jímž byla pod bodem 2 pozvánky změněna společenská smlouva společnosti přijetím nového úplného znění, kterým byl jednatelem společnosti jmenován [Anonymizováno], narozený [Anonymizováno], bytem [adresa] a kterým byly schváleny návrhy smluv o výkonu funkce s [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (výrok III.), „žalobu“ na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti ze dne 20. února 2018, jímž byl předsedou valné hromady zvolen [Anonymizováno]., zapisovatelkou [Anonymizováno] a jímž byl schválen návrh smlouvy o výkonu funkce jednatelky s [Anonymizováno], zamítl (výrok IV.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že: - společnost byla zapsána do obchodního rejstříku dne 29 dubna 2003, jediným společníkem byl Udo Keibel, od 10. září 2014 získala 28% podíl ve společnosti navrhovatelka, od 8. června 2017 jsou jako společníci zapsáni na místo [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (každý s podílem 36 %), - navrhovatelka byla jednatelkou společnosti od 1. července 2005 do 26. ledna 2018, po výmazu Udo Keibela jako jednatele společnosti (k 22. září 2016), již byla jedinou jednatelkou, od 26. ledna 2018 jsou jako jednatelé zapsáni Andrea a Ingo Keibelovi, od 1. března 2018 navíc [Anonymizováno], - navrhovatelka a [Anonymizováno] uzavřeli dne 29. prosince 2003 manželskou a dědickou smlouvu, pro manželství zvolili německé právo a ujednali režim odděleného jmění, v dědické smlouvě ustanovil [Anonymizováno] jedinými dědici [Anonymizováno] a [Anonymizováno], navrhovatelce odkázal nárok na výplatu pojistného ze zaměstnaneckého důchodového pojištění, obě strany se vzdaly dalších vzájemných nároků na dědictví, - Udo Keibel závětí ze dne 30. dubna 2007 ustanovil dědici své děti [Anonymizováno] a [Anonymizováno], „podíly ve firmách ve [Anonymizováno]“ odkázal stejným podílem své manželce [Anonymizováno] a dětem [Anonymizováno] a [Anonymizováno], dětem nařídil úpravu společenské smlouvy tak, aby jeho manželka mohla být odvolána z funkce jednatelky pouze jednomyslným usnesením všech tří společníků, společníkům dále nařídil, aby přijali usnesení, že se [Anonymizováno] může, bude-li si to přát, stát samostatně jednající jednatelkou, podíl v [Anonymizováno] odkázal dětem rovným dílem, - [Anonymizováno] zemřel dne 11. dubna 2015, - po smrti [Anonymizováno] (emailem ze dne 18. srpna 2015) sdělila [Anonymizováno] navrhovatelce, že ji bude podporovat ve všem, pokud je nějaká možnost, aby navrhovatelka získala většinový podíl, a ona k tomu může přispět, udělá to s tím, že se na ni může navrhovatelka spolehnout, - dne 11. ledna 2018 se od 14.00 hod. měla konat valná hromada společnosti s programem zahrnujícím změnu společenské smlouvy a udělení souhlasu s rozdělením podílů [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a s převodem části podílů na navrhovatelku, dostavila se pouze navrhovatelka, valná hromada tak byla ukončena, - dne 11. ledna 2018 se od 15.20 hod. konala v sídle společnosti valná hromada (dále jen „první valná hromada“), na níž byla hlasy [Anonymizováno] a [Anonymizováno] přijata usnesení jimiž byl článek VIII. 1 společenské smlouvy změněn tak, že statutárním orgánem společnosti jsou dva jednatelé, kteří zastupují společnost každý samostatně, navrhovatelka byla s účinností ke dni konání valné hromady odvolána z funkce jednatelky, jednateli společnosti jmenováni [Anonymizováno] a [Anonymizováno], navrhovatelka proti přijatým usnesením podala protesty, v nichž namítá totožné skutečnosti, jež následně uvedla ve své „žalobě“, - pozvánkou ze dne 25. ledna 2018 svolal advokát [Anonymizováno]. v zastoupení jednatele [Anonymizováno] valnou hromadu společnosti na den 20. února 2018 na 14.00 hod. do notářské kanceláře [Anonymizováno] v [adresa], součástí pozvánky byly návrhy nového znění společenské smlouvy a návrhy smluv o výkonu funkce; - dne 20. února 2018 se konala valná hromada společnosti (dále jen „druhá valná hromada“), na níž byly hlasy [Anonymizováno] a [Anonymizováno] přijata usnesení jimiž byl předsedou valné hromady zvolen [Anonymizováno], zapisovatelkou [Anonymizováno], byla schválena změna společenské smlouvy přijetím jejího nového úplného znění podle návrhu, který byl přílohou pozvánky na valnou hromadu, se změnami uvedenými v bodech 1-5 zápisu z valné hromady, jednatelem společnosti byl zvolen [Anonymizováno], byly schváleny návrhy smluv o výkonu funkce s jednateli společnosti [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], proti přijatým usnesením podala navrhovatelka protesty. Původní návrh usnesení 5) nebyl přijat, návrh byl přijat až po změnách navržených [Anonymizováno], - dle společenské smlouvy ve znění ke dni 11. ledna 2018, byl společník oprávněn převést svůj podíl nebo jeho část na jiného společníka nebo třetí osoby jen se souhlasem valné hromady, rozhodnutí o změně společenské smlouvy náleželo do působnosti valné hromady, statutárním orgánem společnosti byli dva jednatelé, jež zastupovali společnost samostatně, - navrhovatelka vede proti [Anonymizováno] spor o splnění závětního odkazu.

3. Na takto ustaveném základu soud prvního stupně poté co shledal aktivní věcnou legitimaci navrhovatelky (coby společnice a jednatelky společnosti), i včasné podání návrhu, se zabýval v souladu s § 186 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) / dále jen „z. o. k.“/ zda místo a čas konání druhé valné hromady představuje důvod pro vyslovení neplatnosti usnesení. Zohlednil jednak místo konání této valné hromady ([adresa] od 14.00 hod.) a jednak bydliště společníků ([adresa] a západní část [Anonymizováno]) a dospěl k závěru, že tomu tak není.

4. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu (ze dne 30. dubna 1997. sp. zn. 1 Odon 2/97 a ze dne 13. prosince 2006, sp. zn. 35 Odo 755/2005) a komentářovou literaturu (jež cituje) uzavřel, že ke svolání valné hromady nelze zmocnit třetí osobu, o jejím svolání musí rozhodnout jednatelé, vyhotoveném pozvánky však mohou pověřit třetí osobu, což se v daném případě stalo, navíc se [Anonymizováno] a [Anonymizováno] valné hromady osobně zúčastnili. Dodal, že i pokud by skutečně valnou hromadu svolal zástupce jednatele ([Anonymizováno]) bez předchozího rozhodnutí jednatelů, pak ovšem takové porušení zákona by nemělo závažné právní následky (§ 260 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“), neboť se všichni jednatelé i společníci na valnou hromadu dostavili. Chybějící podpis jednatele na pozvánce na druhou valnou hromad by k vyslovení neplatnosti všech jejích usnesení nevedl.

5. Pozvánku na druhou valnou hromadu shledal určitou a srozumitelnou, byly k ní připojeny návrhy nové společenské smlouvy a smluv o výkonu funkce. Absenci odůvodnění pozvánky jako důvod pro vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady nepovažoval, neboť zákonem takový postup vyžadován není. Doplnil, že předsedou valné hromady společník, v souladu s judikaturou soudů vyšších stupňů (jež cituje), být nemusí.

6. Následně se zabýval otázkou zneužití hlasovacích práva a otázkou rozporu přijatých usnesení s dobrými mravy. Uzavřel, že [Anonymizováno] a [Anonymizováno] jsou vlastníky sporného podílu ve společnosti, a budou jimi až do doby, než podíl navrhovatelce – v případě jejího úspěchu ve sporu o platnost závětního odkazu, jímž ji měl [Anonymizováno] odkázat další podíl ve společnosti – vydají (neb odkaz dle německého práva představuje pohledávku obmyšleného proti dědicům na vydání předmětu odkazu). Jejich hlasování a jimi přijatá usnesení jsou v souladu s jejich podíly, hlasování a přijatá usnesení je tak možné poměřovat pouze z pohledu čestnosti jejich chování při hlasování a souladu usnesení s dobrými mravy.

7. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že usnesení valných hromad přijatá hlasy (dětí zůstavitele) [Anonymizováno] a [Anonymizováno] jsou rozporná se závětí, tudíž nejsou v souladu s dobrými mravy. Chování dětí zůstavitele posoudil jako rozporné s § 212 odst. 1 o. z., jenž velí společníkům chovat se ve společnosti čestně tak, aby nedošlo k ohrožení sporných práv navrhovatelky ze závětního odkazu a příkazu [Anonymizováno].

8. Za rozporné s dobrými mravy tak považoval odvolání navrhovatelky z funkce jednatelky. Volba [Anonymizováno] jednatelkou společnosti a navýšení počtu jednatelů na 2, byla v souladu se závětí Udo Keibela, soud je neplatnými neshledal. Volbu [Anonymizováno] dalším jednatelem společnosti shledal rozpornou se společenskou smlouvou, dle níž má společnost 2 jednatele (jedním již byla navrhovatelka a druhou pak [Anonymizováno]). Řečené, má následek neplatnost volby [Anonymizováno] třetím jednatelem společnosti, neboť dle původního zakladatelského právního jednání měla společnost toliko 2 jednatele a obě místa jsou již obsazena (navrhovatelkou a [Anonymizováno]). Nebyl-li pak [Anonymizováno], ani [Anonymizováno] platně jednateli zvoleni, jsou pak neplatná i usnesení, jimiž byly schváleny návrhy smluv o výkonu jejich funkce, naopak jsou platná usnesení o schválení smlouvy o výkonu funkce jednatelky s [Anonymizováno] společnosti. Jiné námitky pak navrhovatelka neuplatnila.

9. Za nemravný a tudíž neplatný považoval bod 5) usnesení druhé valné hromady o změně společenské smlouvy z důvodu úpravy usnášeníschopnosti a většin na 60 %, což omezuje hlasovací právo navrhovatelky (i v případě, že by získala 52% podíl, jehož se domáhá ze závětního odkazu); změna společenské smlouvy navíc vyžadovala souhlas všech společníků, ten však dosažen nebyl. Uvedená změna společenské smlouvy zhoršuje postavení společníků (v daném případě vyloučení aplikace § 213 z. o. k. o prodeji uvolněného podílu za přiměřenou cenu a § 36 odst. 3 z. o. k., za situace, kdy původní zakladatelská listina žádná ustanovení o vypořádacím podílu neobsahovala).

10. Důvod pro aplikaci § 185 z. o. k. – souhlas všech společníků pro projednání bodu v pozvánce neuvedeného – neshledal, neboť tato podmínka souhlasu se netýká pozměňovacích návrhu a protinávrhů bodu řádně navrženého. Plní-li předseda valné hromady roli moderátora, je v jeho kompetenci rovněž navrhovat kompromisní řešení, je-li pak takové řešení při hlasování společníky schváleno, není důvod jej považovat za rozporné se zákonem.

11. Dodal, že zákon (ani společenská smlouva) zákaz střetu zájmů společníků nestanoví, [Anonymizováno] a [Anonymizováno] skutečnost, že jsou společníky [Anonymizováno], v přijetí usnesení nebránila, shodně uzavřel ke střetu zájmů na straně [Anonymizováno] coby jednatelky (poukázal na § 54 a násl. z. o. k.).

12. O nákladech řízení rozhodl odkazem na § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když úspěch účastníků byl v řízení přibližně stejný.

13. Proti výrokům II., IV. a V. usnesení podala navrhovatelka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud odvoláním napadené výroky změnil tak, že návrhu i v tomto rozsahu vyhoví, popř. aby dotčené výroky zrušil a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně.

14. Ve vztahu k výroku II. navrhovatelka argumentuje tím, že je nutno příslušné rozhodnutí posuzovat uceleně v kontextu jednání společníků žalované [Anonymizováno] a [Anonymizováno], jejichž cílem bylo (v rozporu s vůlí [Anonymizováno]) společnost zcela ovládnout. Rozhodnutím první valné hromady byl Andree Keibel dán prostor pro celkové ovládnutí společnosti, jmenovaná společně s [Anonymizováno] navíc navrhovatelce systematicky a záměrně neposkytují žádné informace o stavu hospodaření společnosti (svá práva uplatňuje soudní cestou). Za nesprávný považuje rovněž závěr obsažený ve výroku IV. a to pro nesprávné posouzení námitky nedostatku místa konání druhé valné hromady ([adresa]) za situace, kdy [Anonymizováno] i [Anonymizováno] začali (jako nově jmenovaní jednatelé) aktivně působit v sídle společnosti ([adresa]) a odvolatelka byla nucena po první valné hromadě odevzdat klíče od služebního vozidla společnosti [právnická osoba] Je tak zřejmý úmysl zmíněných společníků odvolatelce situaci co nejvíce zkomplikovat. Nesouhlasí ani se závěrem soudu prvního stupně ohledně námitky svolání valné druhé hromady zástupcem jednatele, za situace, kdy plná moc (ani další přílohy) nebyla součástí (ani přílohou) pozvánky, navíc druhá valná hromada byla svolána osobou, jež se nikdy jednatelem společnosti nestala (odkazuje na výrok I.).

15. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podala odvolání rovněž společnost, a to proti výrokům I., III. a V., navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu změnil a návrh zmítl, nebo aby rozhodnutí v tomto rozsahu zrušil a „rozhodl o věcné a místní nepříslušnosti soudu k projednání této věci“, popř. věc vrátil soudu prvního stupně k projednání věci za účelem zjištění věcné a místní nepříslušnosti soudu.

16. Rozhodnutí soudu prvního stupně považuje společnost za nepřezkoumatelné, soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav a věc nesprávně právně posoudil. Souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že odkaz dle německého práva představuje pohledávku obmyšleného (navrhovatelky) proti dědicům na vydání předmětu odkazu, [Anonymizováno] a [Anonymizováno] jsou tak vlastníky podílu ve společnosti a budou jimi až do doby, než „žalobkyně“ úspěšně uplatní svou pohledávku ze závětního odkazu. Nesouhlasí však již s posouzením otázky dobrých mravů. Za klíčovou považuje posouzení otázky formy a obsahu závěti (potažmo závětního odkazu), posouzení této předběžné otázky, tedy její závaznosti, včetně závaznosti závětního odkazu, však dle jejího názoru nepatří do jurisdikce českých soudů, k projednání nároku ze závětního odkazu tak nebyl soud prvního stupně „věcně ani místně příslušným“. Vzhledem k tomu, že [Anonymizováno] zemřel dne 11. dubna 2015 v [Anonymizováno], byl státním příslušníkem [Anonymizováno] a pro případ své smrti pořizoval dle německého práva, pak v takovém případě je příslušnost českých soudů k projednání otázky nároků v režimu dědického práva po zemřelém vyloučena. Věcně a místně příslušným je [Anonymizováno]. Rozhodným právem je právo německé (§ 25 EGBGB), dle nějž (konkrétně dle § 2271 odst. 1 BGB) je pak závěť, včetně v něm uvedeného odkazu, z důvodu nedodržení zákonem předepsané formy neplatná (resp. neúčinná). Soud prvního stupně tak postupoval nesprávně, pokud si tuto otázku řešil jako otázku předběžnou sám, nesprávná je tak rovněž aplikace § 48 „o. z.“ Zdůraznila, že navrhovatelka po dobu 2,5 let proti výkonu hlasovacích práv závětních dědiců ničeho nenamítala.

17. Za nesprávná označila společnost rovněž skutková zjištění soudu prvního stupně rozvedená v bodu 45 a 46 usnesení, má za to, že nová úprava společenské smlouvy dopadá na všechny společníky, postavení společníka ve společnosti nová úprava nezhoršuje. Navíc dle závětního odkazu se navrhovatelka může domáhat maximálně podílu ve výši 1/3, nikoli 52 % (jak se snaží dovodit), neboť závěť nic takového neobsahuje. I v hypotetickém případě přiznání jejího nároku na podíl v rozsahu 1/3 nebude usnášeníschopnost valné hromady ani hlasování na ní dle nové úpravy společenské smlouvy navrhovatelku nijak omezovat.

18. Již na tomto místě odvolací soud uvádí, že nelze přisvědčit námitce společnosti, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné. Otázka, za jakých okolností je možno považovat rozhodnutí odvolacího soudu za nepřezkoumatelné, byla v rozhodování Nejvyššího soudu již vyřešena a rozhodovací praxe se ustálila v závěru, že měřítkem toho, zda lze v dovolacím řízení považovat rozhodnutí odvolacího za přezkoumatelné, je především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě využít dovolání jako opravného prostředku proti tomuto rozhodnutí. I když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nejsou podle obsahu dovolání na újmu práv účastníků řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů tehdy, když vůči němu nemůže účastník, který s rozhodnutím nesouhlasí, náležitě formulovat důvody dovolání, a ani soud rozhodující o tomto opravném prostředku nemá náležité podmínky pro zaujetí názoru na věc. Nelze pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo rozhodnuto (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2015, sp. zn. 22 Cdo 3814/2015, jež jsou přístupná shodně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na webových stránkách www.nsoud.cz). Kromě toho Ústavní soud opakovaně vysvětlil, že není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. února 2009, sp. zn.

III. ÚS 989/08, a usnesení Ústavního soudu ze dne

14. června 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09). Byť společnost ve svém odvolání namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně, je z obsahu jejího odvolání zřejmé, že věděla, jak soud prvního stupně rozhodl a z jakého důvodu. Není tedy možné úspěšně dovozovat, že by rozhodnutí soudu prvního stupně bylo nepřezkoumatelné (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2014, sp. zn. 21 Cdo 3466/2013).

19. Odvolací soud poté co byl ze strany navrhovatelky podán návrh na pokračování v řízení přerušeném usnesením zdejšího soudu ze dne 4. června 2020, č. j. 14 Cmo 77/2019-377 (dle § 110 o. s. ř.), v řízení pokračoval, přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně i řízení jeho vydání předcházející a neshledal podaná odvolání důvodnými.

20. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožňuje, na správné skutkové i právní závěry soudu prvního stupně pro stručnost odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či usnesení téhož soudu ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. 22 Cdo 1353/2016, či ze dne 28. února 2019, sp. zn. 27 Cdo 1052/2018, a obdobně pak srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2004, sp. zn. 33 Odo 428/2003, a ze dne 17. října 2008, sp. zn. 22 Cdo 2437/2008). 1. aktivní legitimace a včasnost podání návrhu Soud prvního stupně správně uzavřel nejen to, že návrh byl podán osobou k tomu oprávněnou (společníkem společnosti), ale i to, že byl podán ve lhůtě; ostatně o těchto skutečnostech nebylo mezi účastníky sporu. 2. místo a čas druhé valné hromady Podle § 186 z. o. k. doba a místo jednání valné hromady nesmí nepřiměřeně omezovat právo společníka účastnit se valné hromady. Posouzení, zda při svolání valné hromady bylo místo, datum a hodina jejího jednání určeny v souladu s § 186 z. o. k. a jeho účelem, závisí na poměrech konkrétní společnosti. Přitom při úvaze o vhodnosti zvoleného místa je významná zejména jeho dopravní dostupnost pro společníky, a to i s ohledem na určené datum a hodinu (srov. např. již soudem prvního stupně přiléhavě zmiňované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 66/2011, či pro poměry akciové společnosti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2011, sp. zn. 29 Cdo 4796/2010). V projednávané věci považuje odvolací soud závěry soudu prvního stupně o dodržení požadavků kladených na místo, datum a hodinu konání druhé valné hromady s ohledem na místa bydliště společníků a dopravní dostupnost do místa konání této valné hromady za správné; na jeho závěry k této otázce odkazuje. 3. svolání druhé valné hromady zástupcem jednatele Podle § 181 odst. 1 z. o. k. valnou hromadu svolává jednatel alespoň jednou za účetní období, ledaže tento zákon nebo společenská smlouva určí, že valná hromada má být svolána častěji. Není pochyb, že valnou hromadu může svolat pouze osoba k tomu oprávněná. Citované ustanovení svěřuje toto oprávnění jednateli společnosti, má-li společnost více jednatelů, je oprávněn svolat valnou hromadu kterýkoliv z nich. Svolání valné hromady spadá do působnosti jednatele jakožto člena orgánu, který musí funkci vykonávat osobně (§ 159 odst. 2 věta první o. z.). Rozhodnutí o svolání valné hromady a jejím pořadu proto musí učinit jednatel (jednatelé) osobně a nemůže výkon tohoto oprávnění přenést na třetí osobu. Uvedený závěr však nebrání tomu, aby jednatel, který rozhodl o konání valné hromady (včetně jejího programu), pověřil třetí osobu realizací tohoto rozhodnutí, jež může zahrnovat např. i vyhotovení pozvánky a její odeslání společníkům (viz Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 386 s.); tak tomu bylo i v daném případě. Lze přisvědčit soudu prvního stupně i v tom, že případná absence podpisu osoby svolávající valnou hromadu (bude-li zjevné, kdo tak činí) zpravidla nepředstavuje takovou vadu svolání, která by vedla k vyslovení neplatnosti usnesení všech usnesení, přijatých na takto svolané valné hromadě (srov. § 260 odst. 1 o. z.), viz např. komentářová literatura Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 390 s. V poměrech projednávané věci se z pozvánky na druhou valnou hromadu podává, že o jejím svolání rozhodl Ingo [Anonymizováno], coby jednatel společnosti, realizací rozhodnutí pověřil advokáta [Anonymizováno] (jenž se rovněž valné hromady účastnil). Namítá-li navrhovatelka, že [Anonymizováno] nebyl oprávněn valnou hromadu svolat, neboť se jednatelem z důvodu neplatnosti jeho jmenování do funkce jednatelem nestal, přehlíží, že dokud nebyla neplatnost usnesení valné hromady (o jeho jmenování do funkce) vyslovena soudním rozhodnutím, je třeba je považovat za platné (srov. např. za mnohá usnesení ze dne 22. února 2017, sp. zn. 29 Cdo 1104/2016, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod R 62/2018). V ostatním odvolací soud odkazuje na správné odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí (viz bod 28-29). 4. náležitosti pozvánky a změna společenské smlouvy Podle § 184 odst. 1 z. o. k. termín konání valné hromady a její pořad se společníkům oznámí písemně nejméně 15 dnů přede dnem jejího konání, neurčí-li společenská smlouva jinak; součástí pozvánky je i návrh usnesení valné hromady. Pozvánka na valnou hromadu musí obsahovat uvedení termínu a místa jednání valné hromady, pořad jednání a text návrhu usnesení, která mají být valnou hromadou přijata. Termín jednání musí být určen datem a časem zahájení jednání a body pořadu jednání musí být popsány natolik určitě, aby se společníci mohli seznámit s pořadem jednání a připravit se na jeho projednání (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2001, sp. zn. 29 Odo 155/2001); uvedené náležitosti předmětná pozvánka na druhou valnou hromadu splňovala. Má-li společnost za to, že k přijetí rozhodnutí o změně společenské smlouvy nebyl třeba souhlas všech společníků, pak přehlíží § 171 odst. 2 z. o. k., dle nějž k přijetí rozhodnutí o změně společenské smlouvy, kterým se zasahuje do práv nebo povinností pouze některých společníků, se vyžaduje jejich souhlas. Zasahuje-li se změnou společenské smlouvy do práv a povinností všech společníků, vyžaduje se souhlas všech společník (blíže k výkladu citovaného ustanovení viz např. komentářová literatura Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 361 a násl. s, m. č. 16). Odvolací soud rovněž v této části odkazuje na správné odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně (viz body 15, 31-33 řešící mimo jiné namítanou problematiku příloh pozvánky, dále bod 43 a násl. týkající se změny společenské smlouvy). 5. rozpor usnesení s dobrými mravy Podle § 191 z. o. k. každý společník, jednatel, člen dozorčí rady, je-li zřízena, nebo likvidátor se může v mezích tohoto ustanovení dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo společenskou smlouvou. Bylo-li rozhodnuto mimo valnou hromadu nebo bylo-li rozhodnutí valné hromady přijato dodatečně, právo podat návrh zanikne uplynutím 3 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl nebo mohl dozvědět o přijetí rozhodnutí podle § 174 odst. 3 nebo § 177, nejdéle však uplynutím 1 roku od přijetí tohoto rozhodnutí. Totéž platí, rozhodl-li v působnosti valné hromady jediný společník (odstavec první). Důvodem neplatnosti usnesení valné hromady je i rozpor tohoto usnesení s dobrými mravy (odstavec druhý). Závěr, podle něhož může být důvodem neplatnosti usnesení valné hromady i jeho rozpor s dobrými mravy, byl přijímán už v poměrech právní úpravy účinné do 31. prosince 2013 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 346/2010). S účinností od 1. ledna 2014 tak stanoví zákon výslovně (§ 191 odst. 2 z. o. k.). Judikatura je ustálena v závěru, podle něhož zásada souladu práv, resp. jejich výkonu, s dobrými mravy představuje významný princip, který v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat tvrdost zákona a dává soudci prostor pro uplatnění pravidel slušnosti (ekvity). Pojem „dobré mravy“ nelze vykládat pouze jako soubor mravních pravidel užívaných jako korektiv či doplňující obsahový faktor výkonu subjektivních práv a povinností, ale jako příkaz soudci rozhodovat v souladu s ekvitou, což ve svých důsledcích znamená „nastoupení cesty nalézání spravedlnosti“ (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 6. září 2005, sp. zn. I. ÚS 643/04, či ze dne 25. května 2011, sp. zn.

IV. ÚS 2842/10, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne

27. června 2018, sp. zn. 29 Cdo 3467/2016, anebo obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2018, sen. zn. 29 ICdo 64/2016). Při posouzení, zda je určité právní jednání (popř. výkon práva) v rozporu s dobrými mravy, je třeba přihlédnout ke všem okolnostem konkrétní věci (srov. např. obdobně rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2017, sp. zn. 29 Cdo 1866/2016, a ze dne 15. listopadu 2017, sp. zn. 27 Cdo 1878/2017). Uvedené závěry se prosadí obdobně i při přezkoumání, zda je určité usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným v rozporu s dobrými mravy, a zda je tak dán důvod pro vyslovení jeho neplatnosti. Co do řešení předestřené otázky posuzování, zda předmětná usnesení valných hromad jsou (či nikoli) v souladu s dobrými mravy (aniž je blíže posuzována otázka ne/platnosti závětního odkazu) je na místě rovněž přisvědčit argumentaci soudu prvního stupně (viz body 38 – 42), s níž se odvolací soud ztotožňuje. Kromě soudem zmiňovaných skutečností nelze při posouzení nastolené otázky odhlédnout ani od skutečnosti, že navrhovatelka byla dlouholetou jednatelkou společnosti (od roku 2005 až do doby konání první valné hromady), jež se na chodu společnosti (společně se svým manželem) podílela a právě ji vyjadřovala [Anonymizováno] bezprostředně po smrti svého otce (jak plyne z obsahu mailové komunikace ze dne 18. srpna 2015, č. l. 61 spisu) jednoznačnou podporu, včetně podpory při zachování kontinuity chodu společnosti dle vůle Udo Keibela („…jak to táta chtěl…“,„…bez ohledu na to, kdo bude mít nakonec kolik podílů…“,“…pokud je nějaká možnost, abys nějakým způsobem dostala většinový podíl, a já k tomu mohu nějak přispět, udělám to a Ty se na mě můžeš spolehnout. Protože já vím, že to tak táta chtěl a že je to jediná správná cesta…“). Řečené o to více resonuje s faktem, že se jednalo o první zásadní změny (mimo jiné odvolání navrhovatelky z funkce jednatelky po 13 letech) ve společnosti až (téměř) po 3 letech od úmrtí zůstavitele. Usnesení přijatá hlasy Andrey Keibel a Ingo Detlefa Keibela jsou tak v poměrech projednávané věci zjevně rozporná s poslední vůlí zůstavitele (aniž by tím byl jakkoli předjímán výsledek řízení o ne/platnost závětního odkazu), a tedy rozporná s dobrými mravy, jak správně uzavřel soud prvního stupně.

21. Odvolací soud ze shora vyložených důvodů napadené usnesení soudu prvního stupně v celém rozsahu potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., v situaci, kdy úspěch účastníků v odvolacím řízení byl stejný.

Poučení