14 Cmo 97/2022 - 232

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Kateřiny Horákové a soudců JUDr. Michaely Janouškové a JUDr. Ondřeje Kubáta ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozen [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozen [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] oba zastoupeni [Jméno žalobce C], advokátem sídlem [Anonymizováno] proti žalované: [Jméno žalované], narozena [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupena [Jméno Zástupce], advokátem sídlem [Anonymizováno] o zaplacení částky 768 600 Kč, k odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 24. ledna 2022, č. j. 38 Cm 6/2020-204, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se výroku I. potvrzuje; ve výrocích III. a IV. se mění jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí u žalobce a) částku 87 988 Kč a u žalobce b) částku 126 418 Kč; jinak se potvrzují.

II. Žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalobci a) částku 9 254 Kč a žalobci b) částku 9 254 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich právního zástupce.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v záhlaví uvedeným rozsudkem výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit každému ze žalobců částku 740 950 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. žalobu co do částky 27 650 Kč zamítl. Výrokem III. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů řízení částku 69 583,30 Kč a výrokem IV. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci b) na náhradě nákladů řízení částku 105 246,30 Kč.

2. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování a s ohledem na nesporná skutková tvrzení účastníků dospěl k těmto skutkovým závěrům: - žalobci byli společníky společnosti [právnická osoba]., (dále jen „společnost“) každý s 50 % podílem; - společnost vlastnila pozemky v obci [adresa], na kterých měl být realizován projekt [právnická osoba] „[adresa]“, tj. projekt výstavby domu s 47 bytovými jednotkami jako penzionu pro důchodce (dále jen „projekt“). Žalobci chtěli projekt prodat, konkrétně prodejem svých obchodních podílů ve společnosti, - v roce 2017 se o záměru žalobců prodat projekt dozvěděl [Anonymizováno], který zvažoval jeho koupi; jeho prostřednictvím se o projektu a jeho prodeji dozvěděla i žalovaná, která v dané době vedla [Anonymizováno] a jeho firmám účetnictví a řešila ekonomické záležitosti, a [adresa] [Anonymizováno] spolu se žalovanou probíral možnosti financování tohoto projektu. Koncem roku 2017 pak [tituly před jménem] [adresa] Kašpar ukončil spolupráci se žalovanou; - dne 5. ledna 2018 se za účelem realizace projektu se [tituly před jménem] [adresa] Kašpar sešel se žalobci a uzavřeli písemnou dohodu o přednostním prodeji podílů žalobců ve společnosti, včetně projektu, za cenu 8 400 000 Kč. [adresa] se zavázal zaplatit do 10. ledna 2018 zálohu na kupní cenu ve výši 500 000 Kč na výslovně uvedené účty obou žalobců jako budoucích prodávajících (každému po 250 000 Kč). Tato záloha byla dne 8. ledna 2018 převedena z osobního účtu [Anonymizováno] na účty žalobců, v obou případech s uvedením, že se jedná o zálohu JK na 47 BJ [adresa]. Žalovaná se na realizaci projektu nijak nepodílela, [Anonymizováno] o žádné spoluúčasti žalované na tomto projektu neuvažoval, v souvislosti s jeho realizací žalovanou ničím nepověřil; - ke složení zbylé části kupní ceny ve výši 7 900 000 Kč [tituly před jménem] [Anonymizováno] do 31. března 2018 nedošlo a ani nebyla uzavřena smlouva o převodu podílů ve společnosti; - žalobci [Anonymizováno] složené zálohy nevrátili; vrácení těchto záloh ve výši 250 000,00 Kč se domáhá [adresa] soudní cestou, kdy soudní řízení v těchto věcech nejsou dosud pravomocně skončena; - dne 2. května 2018 byla mezi žalobci jakožto prodávajícími a žalovanou coby kupující uzavřena smlouva o převodu podílů ve společnosti (dále jen „smlouva“), na jejímž základě každý žalobce převedl na žalovanou svůj podíl o velikosti 50 % za částku 4 200 000 Kč, tj. celkem za částku 8 400 000 Kč s tím, že část kupní ceny ve výši 500 000 Kč měla být zaplacena před podpisem smlouvy. Zbývající částka 7 900 000 Kč byla splatná do jednoho měsíce od podpisu smlouvy, tj. do 1. června 2018 (správně 2. června 2018 - pozn. odvolacího soudu) a měla být složena na zvláštní depozitní účet (č. ú. [č. účtu]) advokáta [Jméno žalobce C] (dále jen „depozitní účet“); - dne 2. května 2018 byla v souvislosti se smlouvou mezi žalobci, žalovanou a výše uvedeným advokátem jako schovatelem uzavřena smlouva o úschově listin a peněz (dále jen „smlouva o úschově“), kterou se mj. žalovaná zavázala ve lhůtě 30 dnů od jejího podpisu, tj. do 1. června 2018, ke složení výše uvedené částky 7 900 000 Kč na depozitní účet jako plnění na část kupní ceny za převod podílů ve společnosti; - uvedený závazek žalované k zaplacení doplatku kupní ceny byl ve smlouvě o úschově zajištěn smluvní pokutou ve výši 500 000 Kč pro případ, že se žalovaná dostane do prodlení se splněním své povinnosti složit na depozitní účet částku ve výši 7 900 000,00 Kč po dobu delší 15 pracovních dní; - pro případ prodlení žalované se zaplacením uvedeného doplatku kupní ceny byl ve smlouvě o úschově ujednán úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně z dlužné částky za každý započatý den prodlení; - pro případ, že žalovaná bude v prodlení s povinností zaplatit doplatek kupní ceny (složit částku 7 900 000 Kč na depozitní účet) po dobu delší 15 pracovních dní, obsahuje smlouva ujednání o možnosti od smlouvy odstoupit; - žalovaná v dohodnuté době splatnosti ani později částku ve výši 7 900 000 Kč na depozitní účet nesložila; - žalobci využili svého práva a odstoupili od smlouvy; odstoupení bylo doručeno žalované dne 1. srpna 2018 (zásilka byla žalované uložena na poště, o čemž byla žalovaná poštou vyrozuměna; odstoupení žalobců od smlouvy se dostalo do dispozice žalované uvedeného dne); - žalobci uplatnili vůči žalované nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 500 000 Kč a zároveň ji vyzvali k zaplacení dospělých úroků z prodlení ve výši 209 350 Kč za dobu prodlení od 2. června 2018 do 26. července 2018; předmětná výzva ze dne 14. srpna 2018 byla žalované doručena dne 16. srpna 2018; - žalovaná na požadovanou smluvní pokutu ani úroky z prodlení žalobcům ničeho nezaplatila; - žalovaná vznesla námitku započtení ve výši 500 000 Kč, tj. v rozsahu zaplacené části kupní ceny před uzavřením smlouvy, když tuto částku za ni zaplatil [adresa] dne 8. ledna 2018 z jeho účtu (každému ze žalobců částku 250 000 Kč); - z ostatních provedených důkazů soud prvního stupně nezjistil v rámci jejich hodnocení žádné další skutečnosti rozhodné pro dané řízení.

3. Na základě výše uvedených skutkových zjištění soud prvního stupně s odkazem na § 209 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) ve znění účinném do 31. prosince 2020 /dále jen „z. o. k.“/, a §§ 1724 odst. 1, 1721, 1723 odst. 1, 1746 odst. 2, 2048, 2051, 1968, 1970, 2001 odst. 1 a 205 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dospěl k těmto právním závěrům: - mezi žalobci a žalovanou byla uzavřena platná smlouva o převodu podílů ve společnosti za celkovou kupní cenu 8 400 000 Kč (u každého žalobce 4 200 000 Kč); - rovněž smlouva o úschově (jako smlouva inominátní), obsahující ujednání o smluvní pokutě a smluvních úrocích z prodlení, je platná. Smluvní pokuta byla sjednána k zajištění smluvní povinnosti (zaplacení doplatku kupní ceny), výše sjednaných úroků z prodlení je zcela běžná, nejedná se o výši rozpornou s dobrými mravy; - žalovaná byla v prodlení se splněním peněžitého dluhu složit částku ve výši 7 900 000 Kč na depozitní účet od 2. června 2018 do 1. srpna 2018, kdy došlo ze strany žalobců k odstoupení od smlouvy; žalobcům rovněž vzniklo právo na smluvní pokutu; - odstoupení od smlouvy ze strany žalobců je souladné se zákonem. Žalobci od smlouvy platně odstoupili dne 1. srpna 2018, kdy se zásilka obsahující projev jejich vůle dostala do dispozice žalované ve smyslu § 570 odst. 1 o. z., a nikoliv až dnem 10. srpna 2018, kdy si žalovaná danou zásilku skutečně převzala. Závazky ze smlouvy se zrušily od počátku, avšak v souladu s § 2005 odst. 2 o. z. se odstoupení od smlouvy nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, pokud již dospěl; - soud prvního stupně se zabýval i tím, zda daná smluvní pokuta není nepřiměřeně vysoká a zda není dán prostor pro její moderaci (§ 2051 o. z.). Sjednaná smluvní pokuta není nepřiměřeně vysoká, její výše odpovídá hodnotě a významu zajišťované povinnosti, když zajišťovala splnění peněžitého dluhu ve výši 7 900 000 Kč, tj. plnění v hodnotě téměř 16x vyšší, přičemž se jednalo o splnění povinnosti zásadního významu pro změnu vlastnické struktury společnosti, včetně obsazení jejího statutárního orgánu, jakož i pro realizaci projektu. Důvod pro snížení výše smluvní pokuty soud prvního stupně neshledal; - námitku započtení ze strany žalované soud prvního stupně neshledal relevantní. Bylo prokázáno, že žalovaná před podpisem smluv ze dne 2. května 2018 první část ceny ve výši 500 000 Kč za převáděné podíly ve společnosti fakticky nezaplatila; tuto zálohu za ni neuhradil ani [Anonymizováno] platbami z jeho účtu dne 8. ledna 2018. Provedené dokazování vyvrátilo tvrzení žalované, že má vůči žalobcům pohledávku ve výši 500 000 Kč z titulu nároku na vrácení zaplacených záloh na kupní cenu za převáděné podíly. Žalovaná pohledávku ve výši 500 000 Kč vůči žalobcům, kterou by mohla započíst proti nárokům uplatněným žalobci v daném řízení, nemá.

4. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobcům svědčí nárok na sjednanou smluvní pokutu ve výši 500 000 Kč a dospělé úroky z prodlení sjednané ve výši 0, 05 % denně za každý den z prodlení z částky 7 900 000 Kč za dobu prodlení od 2. června 2018, avšak pouze do 1. srpna 2018 (tj. 61 dnů) v kapitalizované výši 240 950 Kč (nikoliv do 10. srpna 2018 a v požadované částce 268 600 Kč), tj. na celkovou částku 740 950 Kč. Proto podané žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývajícím rozsahu co do částky 27 650 Kč zamítl (výrok II.), neboť uplatněný nárok na smluvní úroky z prodlení v této výši není po právu.

5. Výroky o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Žalobci byli úspěšní v rozsahu 96,40 % a žalovaná v rozsahu 3,60 %, proto žalobcům svědčí právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované v rozsahu 92,80 %. Žalobci a) vznikly náklady řízení v celkové výši 74 982 Kč, přičemž dle úspěšnosti ve sporu má nárok na náhradu těchto nákladů řízení vůči žalované co do 92,80 %, tedy co částky ve výši 69 583,30 Kč (výrok III.) a žalobci b) vznikly náklady řízení celkem v částce 113 412 Kč, dle úspěšnosti ve sporu má nárok na náhradu těchto nákladů řízení vůči žalované co do 92,80 %, tedy co částky 105 246,34 Kč (výrok IV.), přičemž soud prvního stupně vzniklé náklady řízení u každého žalobce v odůvodnění rozhodnutí (odst. 65 a 66) specifikuje.

6. Proti výrokům I., III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, popř. aby rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu změnil a žalobu zamítl.

7. Odvolatelka obsáhle rekapituluje svá tvrzení uvedená již před soudem prvního stupně. Zejména soudu prvního stupně vytýká, že se nedostatečně a nesprávně vypořádal s jí uplatněnou námitkou započtení její splatné pohledávky na zaplacení částky 500 000 Kč, která vznikla v důsledku odstoupení žalobců od smlouvy a kterou žalovaná žalobcům uhradila před uzavřením smlouvy a smlouvy o úschově prostřednictvím [Anonymizováno].

8. Dle odvolatelky z provedených důkazů jednoznačně vyplývá, že zálohu 500 000 Kč žalobcům uhradila a že jí tak svědčí právo na její vrácení. Námitka započtení je důvodná, tvrzená pohledávka žalobců tak nejméně do částky 500 000 Kč zanikla, neboť: - žalobci v článku 5.2 smlouvy a článku 4.2 smlouvy o úschově jednoznačně prohlašují a potvrzují, že žalovaná uhradila zálohu ve výši 500 000 Kč a dále z článku 1. 1. smlouvy o úschově vyplývá, že žalovaná má složit do úschovy toliko částku 7 900 000 Kč (tj. kupní cenu poníženou o částku 500 000 Kč), a to právě s odkazem na to, že [Anonymizováno] na účty žalobců převedl celkem částku ve výši 500 000 Kč a že mezi stranami byla dohoda o tom, že tato částka bude považována za zálohu pro žalovanou; - údaje o tom, že záloha byla uhrazena, do smlouvy a smlouvě o úschově inkorporovali právě žalobci, neboť podle dohody smluvních stran a [Anonymizováno] strany považovaly povinnost složit zálohu za vypořádanou; - závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobci byli v omylu, je krajně nepravděpodobný, žalobci sami znění smluvní dokumentace zajišťovali a pokud tak poskytli potvrzení, že zálohu žalovaná uhradila, pak je jednoznačný důkaz o tom, že platby [Anonymizováno] byly ve skutečnosti podle dohody stran platby za žalovanou na zálohu; - žalobci si byli nebo museli být vědomi, co potvrzení o úhradě zálohy (kvitance) znamená a jaké má následky, tím spíše, zastoupeni advokátem, je nepravděpodobné, že by kvitanci na částku 500 000 Kč poskytli, aniž by si ověřili, že tato částka je skutečně zaplacena; - výpověď svědka [Anonymizováno] je nevěrohodná, neboť přímo odporuje jeho emailu ze dne 25. června 2020 adresovaného žalované, ve kterém žalované zaslal výpis z účtu o provedené platbě zálohy; [Anonymizováno] má zjevný zájem na výsledku sporu, a proto by k jeho výpovědi nemělo být přihlíženo.

9. Dle odvolatelky soud prvního stupně rovněž zatížil rozsudek vadou spočívající v nedostatku důvodů, neboť v odůvodnění nevysvětlil, z jakého důvodu k emailu z 25. června 2020 nepřihlédl, když tento vyvrací tvrzení svědka [Anonymizováno], na kterých soud prvního stupně postavil své závěry.

10. Rovněž má za to, že se soud prvního stupně nedostatečně zabýval otázkou moderace smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z. Vůbec nevysvětlil, proč při svých úvahách o moderaci smluvní pokuty nepřihlédl k výši sjednaného smluvního úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 7 900 000 č, tj. 3 950 Kč denně.

11. Žalobci navrhli rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit.

12. Soud prvního stupně se s námitkou započtení dostatečně vypořádal. Tvrzení žalované o tom, že zaplatila zálohu na kupní cenu, jak bylo uvedeno ve smlouvě, bylo vyvráceno výpovědí svědka [Anonymizováno]. Neexistující pohledávka nemůže být započtena.

13. Smluvní pokuta byla sjednána v návaznosti na sjednanou smluvní pokutu v souvislosti s projektem. Sjednané úroky z prodlení nejsou neobvyklé.

14. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení jeho vydání přecházející a dospěl k závěru, že odvolatelce se věcnou správnost rozhodnutí soudu prvního stupně zpochybnit nepodařilo.

15. Rozhodnutí soudu prvního stupně totiž netrpí namítanou vadou spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti. Soud prvního stupně své rozhodnutí řádně, dostatečně a srozumitelně odůvodnil. Je zřejmé, z jakých zjištění vycházel, jaké skutečnosti jej vedly k aplikaci citovaných ustanovení, z jakého důvodu nepovažoval uplatněnou námitku započtení za relevantní, vypořádal se i s otázkou moderace smluvní pokuty, jakož i jakými úvahami se řídil, a proti tomu odvolatelka brojí. Ke kritériím přezkoumatelnosti rozhodnutí srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní. Rozsudek soudu prvního stupně tedy není nepřezkoumatelný.

16. V dané věci je předmětem řízení nárok vyplývající ze smluvního vztahu účastníků založeného výše uvedenými smlouvami, a to nárok na smluvní pokuty a smluvené úroky z prodlení.

17. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

18. Podle § 2051 o. z. může soud na návrh dlužníka nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

19. Soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu. Odvolací soud proto vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která mají oporu v provedeném dokazování, s těmito se ztotožňuje, na skutkové i právní závěry soudu prvního stupně pro stručnost odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2022, sp. zn. 27 Cdo 2288/2021, usnesení ze dne 22. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 2960/2011, usnesení ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či usnesení téhož soudu ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, jež jsou přístupná shodně jako další citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na webových stránkách www.nsoud.cz). Odvolací soud pouze zopakoval důkaz – email ze dne 25. června 2020 - č. l. 192 spisu (§ 213 o. s. ř.).

20. Email ze dne 25. června 2020 je adresovaný žalované odesilatelem [Anonymizováno], který žalované sděluje: „Musel jsem požádat paní ředitelku. Sám to neumím 1212. Samozřejmě k soudu bych doručil autorizované KB. Po neděli se panu Havelkovi ozve Katka (moje) a dohodnou se na dalším postupu. Dík JK.“ 21. Odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, že smlouva o převodu podílu byla sjednána platně, obsahuje veškeré náležitosti požadované § 209 odst. 2 z. o. k. Rovněž smlouva o úschově byla uzavřena platně; platná jsou i ujednání týkající se úroku z prodlení a smluvní pokuty.

22. Soud prvního stupně se pečlivě zabýval výkladem předmětných smluv, zejména pokud jde o tvrzenou úhradu zálohy ve výši 500 000 Kč, kterou měla žalovaná zaplatit dvěma platbami prostřednictvím [Anonymizováno] z jeho účtu, a s tím související otázkou učiněného započtení ze strany žalované. V tomto směru provedl potřebné dokazování, s otázkou ne/věrohodnosti slyšeného svědka [Anonymizováno] se soud prvního stupně vypořádal.

23. Argumentace odvolatelky ohledně nevěrohodnosti svědka stojí zejména na tom, že soud prvního stupně nevzal v potaz email ze dne 25. června 2020, který nepřímo potvrzuje verzi žalované, že zálohu ve výši 500 000 Kč poskytla před uzavřením smlouvy právě jeho prostřednictvím, dvěma platbami z jeho účtu, na základě vzájemné dohody. Tento listinný důkaz (který soud prvního stupně provedl, avšak nijak nehodnotil) považuje odvolatelka za zásadní a přímo zpochybňující věrohodnost výpovědi svědka. Tato námitka však neobstojí. Odvolací soud uvedený email ze dne 25. června 2020 (který zopakoval k důkazu) nepovažuje za důkaz způsobilý zpochybnit věrohodnost výpovědi svědka. Předmětná listina je zcela neurčitá, nic neříkající, pokud jde o platbu zálohy na kupní cenu ve výši 500 000 Kč. Ze samotného textu předmětného emailu nelze vůbec usuzovat na žalovanou tvrzené platby z účtu svědka na základě vzájemné dohody ve prospěch žalobců. Ani v kontextu s ostatními provedenými důkazy nebylo tvrzení žalované prokázáno. Odvolací soud přisvědčuje závěru soudu prvního stupně, že lze z výpovědi svědka při zjišťování skutkového stavu vycházet, tato koresponduje i s ostatními provedenými důkazy. Věrohodnost tohoto důkazního prostředku (výpověď svědka) se odvolatelce nepodařilo zpochybnit. Odvolatelka neprokázala žádné skutečnosti, které by mohly mít samy o sobě či ve spojení s ostatními známými skutečnostmi vliv na hodnocení soudem prvního stupně provedeného dokazování, resp. na hodnocení daného důkazního prostředku z hlediska jeho věrohodnosti.

24. Soud prvního stupně provedené důkazy posoudil a zhodnotil v souladu s § 132 o. s. ř. jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech a o takto ucelený komplex provedených důkazů opřel své závěry, přičemž své úvahy do odůvodnění napadeného rozsudku promítl. Z výpovědi svědka je tak možno vycházet. Ani skutečnost, že svědek vede se žalobci spor, sama o sobě není způsobilá přivodit závěr o nevěrohodnosti výpovědi svědka (k posuzování věrohodnosti důkazního prostředku srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. 30 Cdo 4505/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. února 2016, sp. zn. 23 Cdo 3640/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2018, sp. zn. 32 Cdo 1256/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2019, sp. zn. 33 Cdo 1640/2019). Odvolací soud se proto ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že záloha na kupní cenu žalovanou zaplacena (jí tvrzeným způsobem) nebyla.

25. Jak bylo výše uvedeno, proti žalobou uplatněnému nároku žalovaná jednostranně započetla pohledávku ve výši 500 000 Kč na vrácení zálohy kupní ceny. Započtení představuje jeden ze způsobů zániku závazků, k němuž může dojít i jednostranným právním jednáním, zde žalované vůči žalobcům. Nutno však v této souvislosti zdůraznit, že aktivní (k započtení použitá) pohledávka však nesmí být nejistá nebo neurčitá (§ 1987 odst. 2 o. z.). Odvolací soud k výkladu uvedeného pojmu nejistá nebo neurčitá pohledávka odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněný pod číslem 37/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní. Z tohoto se podává, že jednostranně nelze započíst pohledávky nejisté nebo neurčité, neboť započtení sleduje odstranění vzájemných pohledávek zúčastněných osob, nikoliv vyvolání nejasností a následných sporů. Nejistou či neurčitou je zpravidla pohledávka, která je co do základu anebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky určené k započtení. Musí zde být nejistota v tom, zda pohledávka vznikla, zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše apod. Zkoumání existence a výše započítávané pohledávky nesmí nepřiměřeně prodlužovat řízení o pohledávce uplatněné žalobou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. února 2019, sp. zn. 26 Cdo 4795/2017, uveřejněný pod číslem 23/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. října 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017).

26. Započtení pohledávky proto možné není. Jde o pohledávku nejistou, když svědek [Anonymizováno] tvrdí zcela odlišné skutečnosti ohledně osudu uvedené částky 500 000 Kč. Sám tuto částku, kterou zaplatil žalobcům (každému 250 000 Kč), vymáhá po žalobcích v jiných řízeních, která nejsou dosud skončena. Již jen sama skutečnost, že pohledávka uplatněná žalovanou je nejistá, pro závěr o její nezpůsobilosti k započtení postačuje.

27. Soud prvního stupně se správně zabýval otázkou, zda sjednaná smluvní pokuta není nepřiměřeně vysoká. Posouzení otázky (ne)přiměřenosti smluvní pokuty závisí na okolnostech konkrétního případu, zejména na důvodech, které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly, a na okolnostech, které je provázely. Z pohledu přiměřenosti výše smluvní pokuty je na místě hodnotit jinak smluvní pokutu sjednanou ve formě pevně stanovené částky (jako v souzené věci) a smluvní pokutu sjednanou formou určité sazby za stanovenou časovou jednotku. Pevně stanovenou smluvní pokutu by bylo možno (při současném zohlednění všech okolností daného případu) považovat za nepřiměřenou s ohledem na poměr mezi hodnotou zajištěné pohledávky a výší smluvní pokuty, kterou by v takovém případě byl dlužník povinen zaplatit i třeba jen za několik dnů prodlení. Až teprve v případě, dojde-li soud k závěru o nepřiměřenosti smluvní pokuty, posoudí, zda použije svého moderačního práva či nikoli, tj. zda nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží a v jakém rozsahu, přičemž nepomine přihlédnout k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, přičemž možnost soudu snížit smluvní pokutu není neomezená; věřitel má vždy právo na smluvní pokutu alespoň ve výši vzniklé škody (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2004, sp. zn. 33 Odo 588/2003, ze dne 18. ledna 2005, sp. zn. 32 Odo 400/2004, ze dne 28. června 2007, sp. zn. 33 Cdo 2239/2007, ze dne 24. července 2007, sp. zn. 32 Odo 1299/2006, a ze dne 30. listopadu 2010, sp. zn. 33 Cdo 4377/2008; závěry zde uvedené se uplatní i v poměrech platné právní úpravy).

28. Nutno zdůraznit, že otázku, zda byla smluvní pokuta sjednána v (ne)přiměřené výši, nelze posuzovat z pohledu skutečností, které nastaly až poté, kdy byla smluvní pokuta v určité výši (přiměřené či nepřiměřené) sjednána. Ke skutečnostem, které nastaly po sjednání smluvní pokuty nelze při hodnocení její (ne)přiměřenosti podle § 301 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. prosince 2013 přihlížet (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2019, sp. zn. 32 Cdo 2757/2019, ze dne 11. dubna 2018, sp. zn. 31 Cdo 927/2016, uveřejněný pod číslem 55/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, nebo rozsudek ze dne 25. října 2021, sp. zn. 23 Cdo 1778/2020; závěry zde uvedené se prosadí i v poměrech platné právní úpravy).

29. Odvolací soud se v poměrech dané věci ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že sjednaná smluvní pokuta je přiměřená. Žalovaná se žalobci uzavřela smlouvu o prodeji podílu, na níž navazovala smlouva o úschově obsahující platné ujednání o smluvní pokutě a zaplacení smluvního úroku z prodlení. Žalovaná však svou povinnost k plnění ve stanovené lhůtě ani později nesplnila, dostala se tak do prodlení. Žalobcům tudíž vedle nároku na smluvní úrok z prodlení ve výši ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení s úhradou kupní ceny vzniklo i právo na pevně sjednanou smluvní pokutu ve výši 500 000 Kč. Smluvní pokuta a úroky jsou různé právní instituty, i když se vážou k porušení téže povinnosti, smluvní pokuta vylučuje jen nárok na náhradu škody.

30. Smluvní pokuta je tudíž samostatným majetkovým nárokem, slouží k zajištění smluvních závazků jako nástroj prevence porušování smluvních vztahů, může plnit i funkci paušalizované náhrady škody. Nutno dodat, že samotný nárok na smluvní pokutu odstoupením od smlouvy nezaniká, jestliže nárok na smluvní pokutu vznikl před tímto jednáním, jako je tomu v dané věci.

31. Cena za podíl byla sjednána v celkové výši 8 400 000 Kč, tj. u každého žalobce ve výši 4 200 000 Kč. Částka 7 900 000 Kč byla splatná nejpozději dne 1. června 2018, žalovaná svůj závazek k peněžitému plnění ve stanovené (ani později) nesplnila, dostala se tak dnem 2. června 2018 s úhradou této částky do prodlení a žalobcům náleží sjednaný (smluvní) úrok z prodlení ve výši ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení s úhradou kupní ceny. Soud prvního stupně správně v souladu s dosavadní judikaturou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2003, sp. zn. 32 Odo 468/2003) posoudil výši úroků z prodlení s posouzením k okolnostem daného konkrétního případu a správně dovodil, že tato výše úroků z prodlení neodporuje dobrým mravům. Jde o úrok z prodlení cca 18 % ročně (§ 121 o. s. ř.), tj. úrok obvyklý. Rovněž lze přisvědčit závěru soudu prvního stupně o tom, že odstoupení žalobců od smlouvy se do dispoziční sféry žalované dostalo dne 1. srpna 2018. Právo na zaplacení smluvního úroku z prodlení žalobcům přísluší do uvedeného dne; tomuto období, kdy byla žalovaná v prodlení, odpovídá částka 240 950 Kč (kapitalizovaný úrok z prodlení).

32. Odvolatelce lze přisvědčit, že při posuzování přiměřenosti, resp. nepřiměřenosti smluvní pokuty se přihlíží i ke sjednané výši úroků z prodlení, když jen smluvní pokutu (nikoliv úroky z prodlení), může soud za použití moderačního práva snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2010, sp. zn. 23 Cdo 2924/2009, uveřejněný pod číslem 5/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, kdy závěry zde uvedené se prosadí i v poměrech platné právní úpravy). Použití moderačního práva však soud nemůže založit pouze na zjištění, že vedle práva na smluvní pokutu vznikla oprávněnému další majetková práva (zde právo na úroky z prodlení) z téhož porušení zajišťovací povinnosti; vždy musí přihlédnout k hodnotě a významu takové povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2009, sp. zn. 32 Cdo 1002/2008, či ze dne 30. srpna 2008, sp. zn. 32 Odo 62/2004).

33. Nesplnění výše uvedeného závazku bylo zajištěno smluvní pokutou sjednanou pevnou částkou (celkem 500 000 Kč, tj. pro každého žalobce 250 000 Kč). Její konečná výše tudíž byla zjevná již při jejím sjednání. Je zřejmé, že v daném případě k jejímu sjednání vedly účastníky smlouvy mj. skutečnosti související s projektem a realizací výstavby bytových domů ve smlouvě specifikovaných. Zajištění předmětného závazku smluvní pokutou bylo logickým vyústěním strategie a záměru účastníků smlouvy. Smluvní pokuta odpovídá významu a hodnotě zajišťované povinnosti; její výše činí přibližně 6,3 % ze zajištěného závazku, nelze ji proto považovat za nepřiměřenou, a to ani v kontextu s výší úroků z prodlení. V poměrech projednávané věci nelze při posuzování přiměřenosti smluvní pokuty ke sjednané výši úroků z prodlení přihlížet. Žalovaná si byla vědoma veškerých svých práv a povinností ze smluv plynoucích, svému závazku k peněžitému plnění nedostála. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně považuje smluvní pokutu za přiměřenou, prostor ke snížení smluvní pokuty není dán.

34. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správný potvrdil, neboť žalovaná kupní cenu žalobcům nezaplatila, s její úhradou se dostala od 2. června 2018 do 1. srpna 2018 do prodlení, tudíž žalobcům vzniklo právo na zaplacení smluvního úroku z prodlení 0,05 % denně z dlužné částky v kapitalizované výši 240 950 Kč, jakož i právo na zaplacení požadované smluvní pokuty ve výši 500 000 Kč, tj. celkem 740 950 Kč.

35. Částečné změny však doznaly výroky III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně /§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř./. V souladu s konstantní judikaturou soud o nákladech řízení rozhoduje vždy z úřední povinnosti (§ 151o. s. ř.); zásada reformatio in peius (zákaz rozhodnutí k horšímu) se neuplatní.

36. Na rozdíl od soudu prvního stupně je odvolací soud toho názoru, že neúspěch žalobců v dané věci byl nepouze nepatrný, a proto jim náleží náhrada nákladů za řízení před soudem prvního stupně v plném rozsahu (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Soud prvního stupně správně stanovil tarifní hodnotu výší požadovaného peněžitého plnění a tomu odpovídající odměnu ve výši 9 104 Kč za jeden úkon právní služby dle § 7 bod 6., § 8 a § 12 odst. 4 advokátního tarifu. Soud prvního stupně však nesprávně určil počet úkonů učiněných právním zástupcem žalobců.

37. Z obsahu spisu vyplývá, že právní zástupce žalobců učinil u každého žalobce devět úkonů právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu - příprava a převzetí právního zastoupení, podání žaloby, vyjádření ze dne 5. září 2019 (č. l. 50 spisu), vyjádření ze dne 16. srpna 2020 (č. l. 108 spisu), vyjádření ze dne 24. srpna 2021(č. l. 170 spisu), účast na jednání u soudu prvního stupně dne 17. srpna 2020, 17. května 2021 a 6. října 2021; závěrečný návrh datovaný dnem 22. ledna 2022 (č. l. 195 spisu); dále pak jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu (předžalobní výzva), za který náleží odměna ve výši jedné poloviny, tj. 4 552 Kč. S odkazem na § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží deset režijních paušálů po 300 Kč, přičemž za společné úkony při zastupování více osob přísluší advokátu ke každému úkonu pouze jedna paušální náhrada (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014), tj. každému žalobci náleží částka 1 500 Kč. Žalobce b) pak uhradil celý soudní poplatek ve výši 38 430 Kč. Jiné účelně vynaložené náklady žalobců se z obsahu spisu nepodávají. Náklady řízení vzniklé žalobci a) tak činí 87 988 Kč a náklady řízení vzniklé žalobci b) představuje částka 126 418 Kč. Proto byly výroky o nákladech řízení před soudem prvního stupně změněny v části týkající se jejich výše, jinak byly potvrzeny.

38. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy odvolatelka nebyla s odvoláním úspěšná. Žalobcům náleží náklady řízení spočívající v odměně za právní zastoupení podle § 8 odst. 1, § 7 bodu 6, § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu za jeden úkon právní služby ve výši 9 104 Kč (účast při jednání před odvolacím soudem), jeden režijní paušál ve výši 300 Kč, resp. každému jedna polovina z této částky (viz výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014). Každému ze žalobců tudíž náleží náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 9 254 Kč.

39. Pro úplnost bez vlivu na výsledek odvolacího řízení odvolací soud dodává, že soud prvního stupně žalované vyměřil soudní poplatek za podané odvolání v nesprávné výši 38 430 Kč, vycházeje z ceny předmětu plnění 768 600 Kč. Předmětem odvolacího řízení je však částka 740 950 Kč, které odpovídá soudní poplatek ve výši 37 048 Kč. Soud prvního stupně proto neopomene rozhodnout o vrácení části nesprávně vyměřeného soudního poplatku (částky 1 382 Kč), tj. rozdílu mezi soudem prvního stupně vyměřeným poplatkem za podané odvolání (§ 10 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a správnou hodnotou soudního poplatku.

Poučení