14 Cmo 98/2022 - 271

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Kateřiny Horákové a soudců JUDr. Ondřeje Kubáta a Mgr. Ing. Davida Bokra ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] 2. [Jméno advokáta D], IČO [Anonymizováno] sídlem [Adresa advokáta D] 3. [Anonymizováno], IČO [IČO advokáta D] Sídlem [Jméno advokáta C] o určení členství v družstvu, k odvolání 1. 2. a 3. žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 16. února 2022, č. j. 55 Cm 17/2019-217, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že a) 1. žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 63 660,30 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku; b) v poměru mezi žalobcem a 2. žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení; c) žalobce je povinen zaplatit 3. žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 2 644 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. III. 1. žalovaná a 3. žalovaný jsou povinni zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů odvolacího řízení rovným dílem částku 8 228 Kč, a to do tří dnů právní moci rozsudku.

IV. V poměru mezi žalobcem a 2. žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v záhlaví označeným rozsudkem určil, že žalobce je členem 2. žalovaného a nájemcem bytu č. 4 o velikosti 2 + 1 v 1. nadzemním podlaží a sklepní koje č. 4, vše v bytovém domě 04 na adrese [adresa] v podílovém spoluvlastnictví 2. a 3. žalovaného (výrok I.) a žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit žalobci náklady řízení v částce 55 681 Kč na účet [Anonymizováno], [Anonymizováno] (výrok II.).

2. Soud prvního stupně konstatoval, že ve věci rozhodoval poté, co odvolací soud usnesením ze dne 11. května 2021, č. j. 14 Cmo 220/2020-159, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, s odůvodněním, že žalobce má na požadovaném určení právní zájem a že závěr o tom, že Dohoda o převodu družstevního podílu uzavřená mezi žalobcem a 1. žalovanou dne 2. února 2016 (dále též jen „předmětná dohoda“) je platným právním jednáním, je závěrem předčasným. Tvrdí-li žalobce, že převod byl sjednán jako úplatné právní jednání a cena sjednána nebyla, zatímco 1. žalovaná tvrdí, že cena sjednána byla, bylo povinností 1. žalované mimo jiné tvrdit k tomu rozhodné skutečnosti a označit důkazy k jeho prokázání, tedy jaká konkrétní cena byla za převod mezi účastníky předmětné dohody sjednána, popřípadě jaký byl sjednán způsob jejího určení. Soud prvního stupně proto poskytl 1. žalované poučení dle § 118a odst. 1,3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“ ), k tomu, aby uvedla, jaká cena za převod byla sjednána, popř. způsob určení této ceny, ta však skutková tvrzení dostatečně nedotvrdila, pokud jde o konkretizaci této ceny. 1. žalovaná tvrdí, že cena za převod družstevního podílu činí 1 273 756 Kč, z toho část ve výši 1 000 000 Kč měla být uhrazena svědkem [Anonymizováno] a část ve výši 273 756 Kč (anuita včetně příslušenství‚ 84 splátek po 3 259 Kč) měla být zaplacena 1. žalovanou za žalobce družstvu. Soud prvního stupně proto uzavřel, že mezi žalobcem a 1. žalovanou byla uzavřena předmětná dohoda jako úplatný převod, konkrétní cena však sjednána nebyla, což činí tuto dohodu neplatnou pro absenci podstatné náležitosti.

3. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jejich výši určil v částce 55 681 Kč, která sestává z částky 2x 2 000 Kč za soudní poplatek (soudní poplatek za žalobu, soudní poplatek za odvolání), z nákladů za právní zastoupení za 1. řízení před soudem prvního stupně, a to za 8 úkonů právní služby po 2 500 Kč a 8x 300 Kč za tzv. režijní paušál, z náhrady za promeškaný čas v rozsahu 12 půlhodin po 100 Kč, z hotových výdajů advokáta stran ústních jednání soudu v částce 4 059 Kč a z připočtené částky 21 % DPH k těmto částkám, vyjma soudního poplatku. Za řízení před odvolacím soudem náklady sestávají z 1 úkonu právní služby v částce 2 500 Kč, l tzv. režijního paušálu ve výši 300 Kč a z připočtené částky 21 % DPH. Za další řízení před soudem prvního stupně pak náklady sestávají z nákladů právního zastoupení za 3 úkony právní služby po 2 500 Kč, 3x 300 Kč za tzv. režijní paušál, náhrady za promeškaný čas ve výši 800 Kč, cestovného ve výši 3 053 Kč a k tomu připočtené částky 21 % DPH.

4. Proti rozsudku podala odvolání 1. žalovaná. Navrhuje změnu rozsudku, aby byla žaloba zamítnuta. 5. 1. žalovaná namítá, že dotvrdila skutková tvrzení své obrany, pokud jde o konkretizaci kupní ceny, když uvedla, že cena za převod podílu činí 1 273 756 Kč, z toho část ve výši 1 000 000 Kč měla být uhrazena svědkem [Anonymizováno] a část ve výši 273 756 Kč měla být zaplacena 1. žalovanou. Soudem uložená povinnost konkretizovat kupní cenu tak byla splněna. O uzavření předmětné dohody probíhala jednání mezi ní a žalobcem prostřednictvím svědka [Anonymizováno], což tvrdí konsistentně od počátku řízení. Žalobce nečiní sporným, že jednal o uzavření smlouvy s 1. žalovanou, čímž se však nalézací soudy vůbec nezabývaly. Svědek [Anonymizováno] vstupoval ve vztahu mezi stranami smlouvy jako svého druhu příkazník. 1. žalovaná akceptovala, že 1 000 000 Kč zaplatí žalobci svědek [Anonymizováno] v rámci vypořádání zaniklého společného jmění manželů 1. žalované a tohoto svědka, přičemž jde o ujednání, které zákon nezakazuje a je nepochybně přípustné. 1. žalovaná dále podrobně popisuje, z jakých důvodů se nemůže ztotožnit s výhradami odvolacího soudu k jejím procesním tvrzením a podáním. Pokud by soud dovodil, že 1. žalovaná neprokázala existenci platného ujednání o ceně, uplatní se § 1792 odst. 1 a § 2085 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”). Podle § 1732 o. z. mezi podstatné náležitosti smlouvy nepatří cena, kterou tak nabídka na její uzavření obsahovat nemusí. Právní úprava pak preferuje takový výklad smlouvy, aby i v případě, že opomenutím není kupní cena sjednána, byla smlouva i nadále platnou, což 1. žalovaná podrobněji odůvodňuje. Uzavření předmětné dohody navrhl žalobce dne 25. ledna 2016, kdy prostřednictvím svědka [Anonymizováno] předal 1. žalované návrh na její uzavření, a to z části v písemné formě s tím, že obsah návrhu vyplývá z písemné dohody o převodu družstevního podílu a ze smlouvy o přidělení družstevní jednotky, a z části v ústní formě reprodukované svědkem [Anonymizováno], spočívající v tom, že za prodej družstevního podílu, se kterým je spojeno právo užívat byt č. 4, doplatí 84 splátek po 3 259 Kč a dále 1 000 000 Kč, kterou přislíbil za žalovanou uhradit tento svědek. Návrh došel do dispozice 1. žalované zřejmě dne 25. ledna 2016, kdy jej podepsala, dne 30. ledna 2016 nechala ověřit svůj podpis a pak dohodu spolu s dalšími dokumenty předala svědkovi [Anonymizováno] k dalším opatřením. Ten je předal žalobci, jenž jí dne 2. února 2016 podepsal. Celé transakce byly realizovány z iniciativy svědka [Anonymizováno].

6. Jen proti výroku II. rozsudku o nákladech řízení podal odvolání 2. žalovaný. Navrhuje změnu výroku, že žalobce a 2. žalovaný nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení. 7. 2. žalovaný namítá, že soud prvního stupně měl postupovat podle § 143 o. s. ř., protože svým chováním nezavdal příčinu k podání žaloby. 2. žalovaný podle § 736 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, byl omezen na zkoumání toho, zda 1. žalovaná splňuje podmínky pro přijetí za člena bytového družstva a zda a kdy mu byla doručena účinná smlouva o převodu družstevního podílu, eventuálně prohlášení žalobce a 1. žalované o uzavření takové smlouvy. 2. žalovaný u 1. žalované neshledal nedostatek podmínek pro přijetí za člena družstva, což blíže odůvodňuje. Samotná vědomost družstva o přesné výši kupní ceny není nezbytná pro to, aby nastaly účinky převodu družstevního podílu. Z předmětné dohody vyplývá, že návrh na její uzavření byl učiněn písemně 1. žalovanou, což vyplývá z ověřovacích doložek pro legalizaci.

8. Proti rozsudku podal odvolání i 3. žalovaný. Navrhuje jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně, nebo jeho změnu a zamítnutí žaloby. 9. 3. žalovaný namítá, že z tvrzení 1. žalované jednoznačně vyplývá konkrétní částka, i to, že byla sjednána mezi ní a žalobcem. Uzavření předmětné dohody prostřednictvím svědka [Anonymizováno] je možné, protože institut zprostředkování je při uzavírání smluv institutem běžně užívaným. Pokud se svědek [Anonymizováno] zavázal uhradit část sjednané ceny ve výši 1 000 000 Kč namísto 1. žalované, lze to přirovnat k převzetí či přistoupení dluhu. Problém není ani v tom, že částka ve výši 1 000 000 měla být uhrazena přímo žalobci a zbývající část dohodnuté ceny na účet družstva. Ve vztahu k výroku II. rozsudku 3. žalovaný namítá, že sice vlastní v podílovém spoluvlastnictví s 2. žalovaným bytový dům č. p. [Anonymizováno], v obci a katastrálním území [adresa], v němž se nachází byt, který je předmětem žaloby, avšak při uzavírání nájemních smluv je zastoupený a s převodem pouze vydal souhlas. Vzniklou situaci žádným způsobem nezapříčinil a jeho účast v řízení je dána pouze výkladovou praxí, když žaloba musí v řízení o určení členství v družstvu směřovat vůči všem subjektům, jejichž práva mohou být tímto určením dotčena a kteří žalobci toto právo upírají. Existují zde tedy důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o. s. ř. a v případě neúspěchu žalované strany by neměla být žalobci přiznána náhrada nákladů řízení proti 3. žalovanému. Je to 3. žalovaný, má v souladu s § 143 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci. U sjednávání předmětné dohody 3. žalovaný nebyl a veškeré jemu známé informace získal až na základě jejího předložení v písemné formě.

10. Žalobce odvolání nepokládá za důvodná. Navrhuje potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

11. Žalobce uvádí, že soud prvního stupně správně reagoval na tvrzení přednesená 1. žalovanou o údajně nové výši kupní ceny za převod ve výši 1 273 756 Kč, správně jí poučil a vyzval k doplnění důkazů, na což 1. žalovaná dostatečně nereagovala, čímž nesplnila svojí obligatorní povinnost unést důkazní břemeno stran svého tvrzení. Odvolání 1. žalované postrádá jakoukoliv oprávněnost pro navrhovanou změnu v meritu věci, jakož i argumentaci, která by mohla vést k tomu, že by soud měl nesprávně zjistit skutkový stav věci a ještě i věc nesprávně posoudit. 1. žalovaná uvádí řadu nepravd, které jsou v rozporu s výpověďmi zejména žalobce a svědka [Anonymizováno], který např. uvedl, že se dohodli, že částka se bude řešit až po té, co se bývalá manželka do bytu nastěhuje, a že před uzavřením dohody nezazněla žádná částka za převod bytu. Svědek [Anonymizováno] nemohl přislibovat úhradu konkrétních částek, když vůbec nebyla dohodnuta cena za převod. Nikdy také nebylo dohodnuto, že by budoucí cenu hradil svědek [Anonymizováno], který také nikdy 1. žalovanou nezastupoval při jednání o prodeji podílu v družstvu. 2. žalovaný si byl vědom svých povinností spojených s převodem, tedy zejména provést kontrolu správnosti smluvní dokumentace a vyžádat si informace k případným sporným okolnostem, a pakliže k věci přistupoval tak, že vzal sdělení informace na vědomí, nese za vzniklý stav odpovědnost tak, jako zbylí žalovaní. Neexistují tak důvody pro to, aby 2. žalovaný nebyl společně a nerozlučně se zbylými žalovanými zavázán povinností nést náklady řízení. Nedůvodné je odvolání i 3. žalovaného, který zcela odhlíží od toho, že 1. žalovaná nenesla břemeno tvrzení. Argumentace týkající se nákladů řízení 3. žalovaného je nedůvodná ze stejných důvodů jako argumentace 2. žalovaného.

12. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání [§ 212 a § 212a o. s. ř.], a odvolání shledal jen částečně důvodným v rozsahu výroku o náhradě nákladů řízení.

13. Podle § 1731 o. z. z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí.

14. Podle § 1732 odst. 1 o. z. právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata.

15. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

16. Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

17. Podle § 1888 odst. 1 o. z. kdo ujedná s dlužníkem, že přejímá jeho dluh, nastoupí jako dlužník na jeho místo, dá-li k tomu věřitel souhlas původnímu dlužníku nebo přejímateli dluhu.

18. Podle § 1769 o. z. zaváže-li se někdo zajistit pro druhou stranu, aby jí třetí osoba splnila, zavazuje se tím, že se u třetí osoby přimluví, aby ujednané plnění poskytla. Zaváže-li se však někdo k tomu, že třetí osoba splní, co bylo ujednáno, nahradí škodu, kterou věřitel utrpí, pokud k splnění nedojde.

19. Podle § 1792 odst. 1 o. z. plyne-li ze smlouvy povinnost stran poskytnout a přijmout plnění za úplatu, aniž je ujednána její výše, či způsob, jakým bude tato výše určena, platí, že úplata byla ujednána ve výši obvyklé v době a v místě uzavření smlouvy. Nepodaří-li se takto výši úplaty určit, určí ji soud s přihlédnutím k obsahu smlouvy, povaze plnění a zvyklostem.

20. Podle § 2085 odst. 2 o. z. mají-li strany vůli uzavřít kupní smlouvu bez určení kupní ceny, platí za ujednanou kupní cena, za niž se týž nebo srovnatelný předmět v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek obvykle prodává.

21. Jak již odvolací soud uvedl v usnesení ze dne 11. května 2021, č. j. 14 Cmo 220/2020-159, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen, pokud 1. žalovaná tvrdí, že družstevní podíl nabyla na základě předmětné dohody, je její povinností tvrdit všechny potřebné skutečnosti, které jsou určovány tomu odpovídající hypotézou příslušné právní normy, jež upravuje sporný právní poměr účastníků a z nichž pro sebe vyvozuje příznivé právní důsledky, tedy skutečnosti, z nichž bude zřejmé, že tento družstevní podíl nabyla na základě smlouvy (předmětné dohody), kterou lze posoudit jako platnou, a tyto následně prokázat, s tím, že pokud tyto povinnost nesplní, je pro ní důsledkem z hlediska podané žaloby nepříznivé rozhodnutí ve věci (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2001, sp. zn. 25 Cdo 1167/99, nebo ze dne 28. června 2010, sp. zn. 23 Cdo 1494/2008, jež jsou dostupné, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách www.nsoud.cz). Nesplnění povinnosti tvrzení (tzv. břemene tvrzení) má též za následek, že skutečnost, kterou účastník vůbec netvrdil a která nevyšla v řízení najevo, není předmětem dokazování (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 862).

22. Dále platí, že pokud se účastník, který nemá ve sporu břemeno tvrzení, k tvrzením účastníka, kterého takové břemeno tíží, nevyjádří, resp. neuvede nic, čím by je vyvracel, nemůže to vést k závěru o tom, že by tato tvrzení byla prokázána či že by byla zjištěna na základě shodného tvrzení účastníků a byla by tak vyloučena z dokazování (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2010, sp. zn. 26 Cdo 4416/2009, ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. 33 Cdo 35/2007, či ze dne 25. února 2009, sp. zn. 33 Odo 1642/2006). Předmětem sporu není jen takové tvrzení, které je shodné, popř. účastníkem, v jehož neprospěch svědčí, jednostranně doznané, a takové tvrzení může být v občanském soudním řízení učiněno jedině výslovně (nikoliv tedy mlčením, resp. nevyjádřením se), jak je zřejmé z § 41a odst. 1 o. s. ř. Případ, v němž jsou tvrzení účastníka pokládána v důsledku jeho mlčení za nesporná, je možný jedině v situaci, kdy je vydáván rozsudek pro zmeškání, což ale v posuzované věci nenastalo. Nadto nesporné mohou být jen konkrétní skutkové okolnosti, které jsou podkladem příslušného právního posouzení, nikoliv právní posouzení, např. že byla uzavřena smlouva (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. února 2006, sp. zn. 32 Odo 32/2005, ze dne 28. března 2007, sp. zn. 29 Odo 312/2005, nebo ze dne 29. dubna 2008, sp. zn. 32 Cdo 2084/2007).

23. V konkrétních poměrech posuzované věci to znamená, že žalovaní, aby byly ve vyloženém smyslu úspěšní, měli povinnost tvrdit (tzv. břemeno tvrzení), že došlo k uzavření předmětné dohody tak, jak je upraveno v § 1731 an. o. z.

24. Jelikož soud prvního stupně žalované poučil v tomto směru nedůsledně a nedostatečně, poskytl potřebné poučení odvolací soud, naposledy při jednání postupem podle § 118a odst. 1 o. s. ř. Žádný z přítomných žalovaných, především pak 1. žalovaná, však potřebná tvrzení, tedy tvrzení, jejichž posouzením by bylo bez dalšího zřejmé, že došlo k uzavření předmětné dohody tak, že jí lze posoudit jako dohodu platnou, neuvedli. To má za následek, že závěr soudu prvního stupně o tom, že předmětná dohoda je neplatná, je v důsledku závěrem správným.

25. Vyjádřeno konkrétně, 1. žalovaná tvrdí, že návrh na uzavření předmětné dohody učinil žalobce (§ 1731 o. z.) prostřednictvím svědka Blažeňáka s tím, že částku 1 000 000 Kč za ní přislíbil (zavázal se) uhradit tento svědek. Návrh došel 1. žalované (dle jejích tvrzení) zřejmě dne 25. ledna 2016, kdy jej podepsala, a do dispoziční sféry žalobce se akceptovaný návrh dostal zpět zřejmě dne 2. února 2016 (§ 1740 odst. 1, § 570 odst. 1 o. z.).

26. Je tak namístě právně posoudit, co znamená tvrzení „příslib svědka Blažeňáka uhradit 1 000 000 Kč za 1. žalovanou“ obsažený v rámci návrhu žalobce na uzavření předmětné dohody. Ujednání o ceně je totiž podstatnou náležitostí úplatné smlouvy (§ 1732 odst. 1 o. z.), ledaže by smluvní strany vyjádřily vůli uzavřít takovou smlouvu bez sjednání úplaty. Není-li podstatná náležitost ujednána platně (§ 1725 o. z.), je dohoda neplatná pro rozpor se zákonem (§ 580 odst. 1 o. z.).

27. Pokud by mělo jít o závazek svědka [Anonymizováno] tuto částku zaplatit, pak by musel být smluvní stranou předmětné dohody, protože třetí osobě nelze ukládat právní povinnosti prostřednictvím smlouvy, jejíž není stranou. Takové tvrzení ale žalovaní neuvádějí a není to to ani jinak zřejmé. Z tohoto hlediska proto dané ujednání jako platné neobstojí.

28. Nejde ani o převzetí dluhu svědkem [Anonymizováno] (§ 1888 odst. 1 o. z.), protože posuzované tvrzení představuje přímo předmět ujednání o ceně za převod, nikoliv následné převzetí povinnosti k úhradě ceny, tedy povinnosti k úhradě existujícího (založeného), byť i nesplatného dluhu.

29. V § 1769 o. z. je upraven institut smlouvy o plnění třetí osoby, tzv. garanční smlouva. Aby mohlo jít o sjednání této tzv. garanční smlouvy, muselo by být nabídnuto tvrzení nikoliv, že svědek Blažeňák přislíbil úhradu, nýbrž že se 1. žalovaná zavázala akceptovat návrh žalobce (tj. tvrzený návrh na uzavření předmětné dohody, došlý 1. žalované zřejmě dne 25. ledna 2016), že svědek Blažeňák splní povinnost zaplatit žalobci 1 000 000 Kč. Žádné takové tvrzení ale nabídnuto nebylo.

30. Stejně tak není tvrzeno ani nic o tom, že by příslib svědka Blažeňáka měl představovat podle § 548 odst. 2 o. z. odkládací podmínku plnění ve smyslu, že pokud tuto částku neuhradí tento svědek, uhradí jí 1. žalovaná.

31. Jiný právní institut, umožňující cenu za převod ujednat v podobě příslibu svědka Blažeňáka uhradit 1 000 000 Kč za 1. žalovanou, právní řád neupravuje. Připustit sjednání ceny v podobě, že jí v rozsahu částky 1 000 000 Kč zaplatí svědek Blažeňák, vytváří právně neřešitelnou situaci pro případ, že tato částka tímto svědkem zaplacena nebude. Jelikož předmětná dohoda svědka Blažeňáka nijak zavazovat nemůže (není její smluvní stranou), pak v případě, že by nedošlo k takto sjednané úhradě, není zřejmé, kdo by měl částku zaplatit.

32. Argumentace aplikací § 1792 odst. 1 či § 2085 odst. 2 o. z. pak není přiléhavá, neboť tato ustanovení dopadají na případy, kdy úmyslem smluvních stran je sjednat úplatnou smlouvu bez určení ceny, nikoliv na případy, kdy taková dohoda o ceně není sjednána platně. Platné uzavření smlouvy bez určení ceny je totiž možné jen v případě, kdy taková vůle stran bude zjištěna (§ 556 an.). O vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny přitom nejde typicky právě v případě distančního jednání, kde v objednávce na provedení díla (návrhu na uzavření smlouvy) není uvedeno ničeho o jeho ceně, která je následně adresátem akceptována (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. listopadu 2006, sp. zn. 32 Odo 972/2005). Tvrzení žalovaných takovéto posouzení neumožňují.

33. Uzavírá se tak, že ujednání o ceně tak, jak je žalovanými tvrzeno, nemohlo vést k platnému uzavření předmětné dohody.

34. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil ve věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný (výrok I.).

35. K výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně je třeba uvést, že tento výrok není správný z důvodu, že neúspěšný účastník je povinen náhradu nákladů řízení, jež představují peněžitou částku, zaplatit (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Povinnost něco nahradit, uložená soudem prvního stupně, ale neznamená totéž, co povinnost něco zaplatit (§ 258 odst. 2 o. s. ř.). Dále není právně opodstatněné ukládat povinnost platit tyto náklady na účet, neboť peněžitý dluh lze splnit i v hotovosti [§ 1957 odst. 2 písm. b) o. z.]. Konečně žalovaní nejsou v postavení nerozlučných společníků (§ 91 odst. 2 o. s. ř.), a proto je namístě povinnost k placení náhrady nákladů řízení uložit jim tak, že jí plný rovným dílem (§ 140 odst. 1 o. s. ř.). 36. 1. žalovaná nebyla v řízení před soudem prvního stupně úspěšná, a proto je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Na nákladech za období řízení do doby vydání rozsudku soudu prvního stupně náleží správně žalobci částky 63 660,30 Kč, a nikoliv soudem prvního stupně přiznaná částka 55 681 Kč. Aniž by totiž žalobce brojil proti nesprávnosti samotné výše nákladů, přesto bylo povinností soudu je přezkoumat, protože soud o nákladech řízení rozhoduje vždy z úřední povinnosti (§ 151 odst. 1 o. s. ř.) a není tak vázán rozsahem požadavku uplatněného odvolateli v odvolání (srov. např. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. června 2015, sp. zn. 22 Co 39/2015, uveřejněné pod č. 51/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Při rozhodování o nákladech řízení se tedy neuplatňuje zásada zákazu reformatio in peius (zákazu rozhodnutí k horšímu).

37. Soud prvního stupně při určení náhrady nákladů řízení žalobce nesprávně určil tarifní hodnotu, ze které je namístě stanovit výši mimosmluvní odměny za úkon právní služby. Posuzovaná věc představuje věc rozhodovanou v řízení o otázkách družstev dle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) /dále jen „AT“/, což je opodstatněno typovou obtížností věci, jež se projevuje ve stanovení věcné příslušnosti soudu prvního stupně k jejímu projednání. Za tarifní hodnotu věci se tak považuje částka 50 000 Kč. Ve spojení s § 7 bodem 5 AT proto za každý úkon právní služby náleží žalobci 3 100 Kč, celkem 12x 3 100 Kč. Určení ostatních nákladů provedl soud prvního stupně správně. Součet částek 12x 3 100 Kč + 12x 300 Kč + 1 200 Kč + 4 059 Kč + 800 Kč + 3 053 Kč po připočtení 21 % DPH a částky 4 000 Kč tak odpovídá 63 660,30 Kč. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. v této části změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. [výrok II. písm. a)].

38. Pro povinnost platit náhradu nákladů řízení 2. a 3. žalovaným je v poměrech dané věci určující § 143 o. s. ř., dle něhož žalovaný, který neměl úspěch ve věci, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci, jestliže svým chováním nezavdal příčinu k podání návrhu na zahájení řízení. O tom, že žalovaný svým chováním nezavdal příčinu k podání žaloby, lze zpravidla hovořit tehdy, jestliže řízení bylo žalobcem zahájeno, aniž by žalovaný porušil své povinnosti, anebo jestliže je sice porušil, avšak byl ochoten závadný stav mimosoudně plně odčinit, nedošlo k tomu jen pro nedostatek potřebné součinnosti ze strany žalobce a žalobce se tím neocitl v prodlení (srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 982 marg. č. 2).

39. Jak je zřejmé z žaloby, žalobce podal žalobu proti 2. a 3. žalovanému s odkazem na závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2005, sp. zn. 29 Odo 703/2004, a to proti 2. žalovanému jako osobě, která je bytovým družstvem a 3. žalovanému jako osobě, která vedle 2. žalovaného uzavřela za pronajímatele nájemní smlouvu s 1. žalovanou. Není zřejmé, že by tak některý z těchto žalovaných porušil právní povinnost nebo by mohl (sám) bez součinnosti s 1. žalovanou takový stav odčinit, žalobce ani nic takového netvrdí a dokonce doznává, že jejich vyjádření, že nejsou s to posoudit, zda členství žalobce v družstvu zaniklo v důsledku platného či neplatného převodu družstevního podílu, rozumí. Za řízení před soudem prvního stupně proto nebylo důvodu ukládat těmto žalovaným povinnost k zaplacení nákladů řízení, nýbrž bylo namístě uložit povinnost žalobci zaplatit 2. a 3. žalovanému jím vzniklé náklady. 40. 2. žalovaný však žádné náklady nepožaduje, a proto v poměru mezi žalobcem a 2. žalovaným nemá žádný z účastníků na jejich právo. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. v této části změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. [výrok II. písm. b)]. Ze stejného důvodu bylo rozhodnuto i o náhradě nákladů odvolacího řízení, protože i v tomto řízení se plně uplatní to, co bylo vyloženo u aplikace § 143 o. s. ř. výše (výrok IV.). 41. 3. žalovanému náleží náhrada nákladů za řízení do doby vydání přezkoumávaného rozsudku soudu prvního stupně ve výši 2 644 Kč. Sestává z nákladů, o nichž rozhodl soud prvního stupně v rozsudku ze dne 19. února 2020, č. j. 55 Cm 17/2019-126, tedy z částky 1 500 Kč odpovídající paušální náhradě podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška”), a to 2x za podání písemného vyjádření podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky a 3x za účast na jednáních soudu prvního stupně podle § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky. 3. žalovanému též náleží náhrada za cestovné k těmto jednáním v částkách 228 Kč a 16 Kč (protože 3. žalovaný žádnou náhradu za úkon přípravy na jednání dle § 1 odst. 3 písm. b) vyhlášky, jehož se tyto výdaje týkají, nepožaduje). Dále náleží 3. žalovanému paušální náhrada 1x za vyjádření (k odvolání proti rozsudku ze dne 19. února 2020, č. j. 55 Cm 17/2019-126) a 2x za účast na jednáních soudu prvního stupně ve dnech 6. října 2021 a 16. února 2022. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. v této části změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. [výrok II. písm. c)].

42. Jelikož 3. žalovaný podal odvolání proti rozsudku v celém rozsahu, z čehož je zřejmé, že s rozsudkem soudu prvního stupně ve věci samé nesouhlasí, pak zahájení odvolacího řízení v procesním smyslu zavinil a nebyl ve věci samé úspěšným. Je proto povinen zaplatit žalobci náklady za zastoupení advokátem v odvolacím řízení, a to společně s 1. žalovanou, která nebyla stejným způsobem úspěšná, rovným dílem. O jejich náhradě bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a sestává z náhrady za 2 úkony právní služby ve výši 3 100 Kč [§ 9 odst. 4 písm. c), § 7 odst. 1 AT], a to 1x za podané vyjádření k odvolání podle § 11 odst. 1 písm. k) AT a 1x za účast na jednání odvolacího soudu podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, a dále z paušální náhrady za tyto úkony právní služby ve výši 300 Kč za každý z nich (dle § 13 odst. 4 AT). Celkem tak žalobci náleží 8 228 Kč [(2x 3 100 Kč + 2x 300 Kč) plus 21% DPH, neboť advokát žalobce je plátcem této daně] (výrok III.).

Poučení