14 Co 107/2022- 101

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Suneghové a soudkyň Mgr. Lucie Králové a Mgr. Soni Burešové [anonymizováno] věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem Národní [číslo], [PSČ] [obec a číslo] - [obec] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] za níž jedná [anonymizováno 7 slov] sídlem [adresa] o omluvu a zaplacení [částka] s příslušenstvím ([anonymizována tři slova]), o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího [anonymizována dvě slova] výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I zamítl žalobu žalobce na úhradu částky [částka], poskytnutí omluvy, která by měla být doručena žalobci, podepsaná oprávněnou osobou jednat za žalovanou, [anonymizováno] znění: [stát. instituce] jednající za [anonymizována dvě slova] jakožto orgán spravující [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] se tímto omlouvá [jméno] [příjmení] za porušení jeho práva na ochranu soukromí, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna [anonymizováno], která [jméno] [příjmení] podal podle zák. č. 159/2006 Sb. o střetu zájmu [anonymizováno] znění pozdějších předpisů., výrokem II žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů [anonymizována dvě slova] výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění a zadostiučinění [anonymizováno] formě omluvy jako odškodnění nemajetkové újmy, která mu vznikla jako veřejnému funkcionáři (starostovi [územní celek]) [anonymizováno] smyslu zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů (dále jen„ zákon č. 159/2006 Sb.“) tím, že jím podávaná [anonymizováno] o jeho majetku žalovaná plošně zveřejňovala v [anonymizována tři slova] (dále jen„ [anonymizováno]“). Ústavní soud nálezem ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], zrušil uplynutím dne [datum] ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) citovaného zákona, na jejichž základě byla [anonymizováno] o majetku zveřejňována. Žalobci vznikla újma na jeho právech garantovaných na ústavní úrovni, žije v menší obci a již v souvislosti s výkonem své funkce je obecně znám. Stal se terčem poskytování různých obtěžujících komerčních nabídek.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Sporovala existenci odpovědnostního titulu s tím, že publikací [anonymizováno] o majetku veřejných funkcionářů v [anonymizováno] nemohlo dojít k nesprávnému úřednímu postupu, a to ani v období po přijetí nálezu Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], neboť jeho vykonatelnost byla odložena do konce roku [rok]. V této souvislosti argumentovala závěry vyslovenými Ústavním soudem [anonymizováno] stanovisku jeho pléna ze dne [datum], sp. zn. Pl ÚS-st. [číslo].

4. Soud I. stupně vyšel z toho, že nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], byl zrušen § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb. uplynutím dne [datum] s tím podstatným odůvodněním, že povinnost poskytnout informace o majetku, příjmech a závazcích, které jsou obsahem [anonymizováno] podle zákona o střetu zájmů, představuje zásah do práva na informační sebeurčení veřejných funkcionářů; tato povinnost obecně sleduje legitimní cíl„ nejen vyloučit výkon veřejné moci v zájmu soukromém, tedy vyloučit či minimalizovat možnost zneužití mocenského postavení v soukromém zájmu, ale též zajišťovat zodpovědný a transparentní výkon veřejné moci sloužící adresátům veřejné moci a v důsledku též udržovat důvěru veřejnosti v činnost orgánů veřejné moci“. Povinnost podávat [anonymizováno] v zákonem vymezeném rozsahu není protiústavní, představuje přiměřený zásah do práva na soukromí i u veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 1 písm. q) zákona o střetu zájmů, i když může jít o neuvolněné funkcionáře malých obcí. Vybrané informace jsou nicméně u části veřejných funkcionářů, mj. právě u veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 1 písm. q) zákona, následně automaticky zpřístupňovány komukoli, anonymně, bez jakékoli žádosti, a to prostřednictvím veřejné datové sítě (internetu). Tento (druhý) zásah do práva na informační sebeurčení již podle Ústavního soudu neprojde testem proporcionality, neboť je podstatně intenzivnější a zároveň není nezbytný, protože k naplnění legitimního cíle by postačoval i přístup veřejnosti do [anonymizována dvě slova] na základě žádosti.

5. Dle soudu I. stupně bylo nesporným, že žalobce je, resp. byl v rozhodném období politicky činným veřejným funkcionářem, jehož [anonymizováno] podle zákona o střetu zájmů byla zveřejňována v [anonymizováno], a to jak v době před vydáním nálezu Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], tak v době po jeho vydání do [datum], kdy Ministerstvo spravedlnosti upustilo od neomezeného anonymního přístupu k oznámením o majetku politicky činných veřejných funkcionářů a přístup ke stejnému rozsahu údajů vázalo na předchozí individualizovanou žádost. Žalobce nároky uplatněné žalobou u žalované předběžně uplatnil.

6. Po právní stránce soud I. stupně věc posuzoval podle § 1 odst. 1, § 2, § 5, § 13 odst. 1, § 14 odst. 1, § 15 odst. 2, § 26 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“). Zrekapituloval vývoj úpravy přístupu k oznámením o majetku veřejných funkcionářů tak, jak byla zakotvena s účinností od [datum] na základě novely zákona č. 159/2006 Sb. provedené zákonem č. 14/2017 Sb. v ustanovení § 14b odst. 1 a jakých změn doznala v souvislosti s novelou provedenou zákonem č. 112/2018 Sb. účinnou od 30. 6. 2018.

7. Dospěl k závěru, že [anonymizováno] věci je nutné aplikovat zákon č. 82/1998 Sb., neboť žalobce se domáhá náhrady nemajetkové újmy, jež mu měla být způsobena na jeho právech neomezeným zveřejňováním [anonymizováno], která podával dle zákona č. 159/2006 Sb., a umožněním nelimitovaného anonymního přístupu k nim, tedy postupem Ministerstva spravedlnosti při vedení [anonymizováno] (tj. výkonem veřejné moci), k čemuž odkázal na závěry vyslovené Ústavním soudem v nálezu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3076/20. Důvody [anonymizováno] aplikaci obecné občanskoprávní úpravy odpovědnosti (ochrany osobnosti) oproti tomu neshledal, a to s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], jakož i tam označenou prejudikaturu k nemožnosti postupu podle právní úpravy ochrany osobnosti po účinnosti zákona č. 160/2006 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 82/1998 Sb.

8. Soud I. stupně zároveň neshledal správným názor žalobce stran domáhání se nároků na základě přímé aplikace čl. 7 či čl. 10 Listiny základních práv a svobod. S odkazem na závěry vyslovené Ústavním soudem vyložil, že naplnění takto ústavně garantovaných práv je třeba posuzovat, pokud jde o poskytování informací, právě z pohledu zákona č. 82/1998 Sb. s tím, že o přímé aplikovatelnosti ústavní úpravy bylo rozhodováno v situacích, kdy tato přímo zakotvovala právo na náhradu škody, či odškodnění. Čl. 7 či čl. 10 Listiny základních práv a svobod přímo nárok na náhradu škody či odškodnění [anonymizováno] případ porušení informační povinnosti nezakládá.

9. Dále zrekapituloval zákonné předpoklady odpovědnosti [anonymizováno] za škodu a s ohledem na žalobní tvrzení řešil otázku, zda postup žalované při zveřejňování [anonymizováno] dle zákona č. 159/2006 Sb. v [anonymizováno] lze hodnotit jako nesprávný úřední postup [anonymizováno] smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. jednak v období od [datum], kdy nabyla účinnosti novela zákona č. 159/2006 Sb. provedená zákonem č. 14/2017 Sb., do [datum], kdy byl vyhlášen derogační nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], a jednak v období od [datum] do [datum].

10. S odkazem na komentářovou literaturu (srov. [příjmení], P., [příjmení], V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) i judikatorní závěry (srov. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu [anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. Plsf [číslo], [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) připomněl, jak je vykládán pojem„ nesprávný úřední postup“.

11. Pokud jde o shora vymezené první období, neshledal v postupu žalované při zveřejňování [anonymizováno] o majetku žalobce v [anonymizováno] nesprávný úřední postup. Žalovaná jako subjekt spravující [anonymizováno] vystupuje v pozici orgánu moci výkonné a v době do [datum] bez jakýchkoliv pochybností postupovala dle platných a účinných právních předpisů, konkrétně podle § 14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona č. 159/2006 Sb. V uvedeném období ještě nebyla Ústavním soudem deklarována protiústavnost této zákonné právní úpravy a žalovaná jako orgán moci výkonné nemá žádné zákonné zmocnění k tomu, aby ze své vůle nepostupovala podle zákonné právní úpravy v případě, že by dospěla k závěru o její protiústavnosti, a to na rozdíl od orgánů moci soudní (čl. 95 odst. 2 Ústavy).

12. Pokud jde o druhé shora vymezené období, zde s ohledem na závěry vyslovené Ústavním soudem [anonymizováno] stanovisku sp. zn. Pl ÚS - st. [číslo] zohlednil, že ke zrušení právního předpisu na základě rozhodnutí Ústavního soudu dochází vždy s účinky ex nunc, tedy od stanoveného okamžiku a nikoliv od počátku s účinky ex tunc, a po dobu odkladu vykonatelnosti derogačního nálezu se hledí na napadenou právní úpravu jako na ústavně souladnou a konformní a orgány veřejné správy jsou povinny ji aplikovat. Pokud tedy žalovaná i po [datum] postupovala dle § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb., byl její postup řádným; za nesprávný úřední postup nelze považovat, že žalovaná neaplikovala účinky derogačního nálezu Ústavního soudu dříve, než před jím stanovenou vykonatelností nálezu.

13. Dále jen podotkl, že na uvedeném závěru ničeho nemění skutečnost, že od [datum] žalovaná umožňovala přístup k předmětným oznámením v omezeném rozsahu. Žalovaná tak učinila z důvodu faktické nevymahatelnosti sankcí za přestupky v souvislosti s nepodáním [anonymizováno], tedy v zájmu toho, aby veřejní funkcionáři nadále [anonymizováno] podávali.

14. Soud I. stupně v neposlední řadě zohlednil, že žalobce neunesl povinnost tvrzení [anonymizováno] vztahu k zásahům, k nimž u něho tvrzeným nesprávným úředním postupem mělo dojít, a povinnost důkazní. K jednání konanému dne [datum] se žalobce nedostavil, svou nepřítomnost omluvil a požádal, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, a nemohl být tak poučen dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.

15. Z vyložených důvodů soud I. stupně žalobu zamítl a o náhradě nákladů [anonymizováno] rozhodl podle úspěchu [anonymizováno] sporu tak, že žalované přiznal náhradu nákladů [anonymizováno] spočívající v paušální náhradě hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o.s.ř. za tři úkony po [částka].

16. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání, kterým se domáhal buď změny napadeného rozsudku a vyhovění žalobě, nebo jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu [anonymizováno]. Zrekapituloval podstatu předmětu sporu a svou žalobní argumentaci, odcitoval závěry Ústavního soudu vyjádřené v nálezu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], na jejichž základě Ústavní soud zrušil § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb.

17. Zdůraznil, že žalovanou plošně zveřejňované informace představují citlivé informace soukromého charakteru o jeho čistě osobních záležitostech. Zveřejňováním takových informací bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na ochranu soukromí v podobě práva na informační sebeurčení, za což stát nese odpovědnost. Vyjádřil názor, že ustanovení čl. 7 a čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, které postupem žalované byly porušeny, jsou přímo aplikovatelné. Ochrany svých osobnostních práv se domáhal též s ohledem na ustanovení § 81 odst. 2, § 90, § 2956 a § 2951 odst. 2 obč. zák. Není možné, aby porušování jeho ústavně zaručeného práva bylo podmíněno, limitováno či jinak svázáno s předpisem práva jednoduchého. Dopustí-li se stát porušení takového práva, stíhá jej odpovědnost jako kterýkoli jiný subjekt práv. Stát sám sebe nemůže v případě porušení ústavně zaručených práv vyvinit. Položil si otázku, proč žalovaná neučinila opatření k umožnění přístupu k podaným oznámením jen na základě individuální žádosti bez zbytečného odkladu po vydání nálezu Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], když tak učinila k [datum].

18. Za neakceptovatelné označil odvolávání se na odloženou vykonatelnost uvedeného nálezu Ústavního soudu a vyjádřil názor, že tato byla stanovena [anonymizována dvě slova] [země], aby protiústavní úpravu nahradil [anonymizováno] stanovené lhůtě, a nikoliv [anonymizováno] úřady, aby mohly porušovat ústavně zaručená práva až do posledního dne odložené vykonatelnosti. Na podporu své argumentace odkázal na judikaturu Ústavního soudu, reprezentovanou nálezy ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 15/09, a ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3599/15, dle které derogační nález má bezprostřední aplikační dopad na jiné řešené případy, v nichž by měla být dotčená právní úprava aplikována.

19. Vyjádřil přesvědčení, že pokud stát závažným způsobem porušil jeho osobnostní práva v podobě práva na informační sebeurčení, kdy po dobu tří let od účinnosti zákona č. 14/2017 Sb. až do [datum] zveřejňoval [anonymizováno] plošně, přímo, s přístupem k těmto dokumentům hromadným způsobem a anonymně, musí za takový postup přijmout odpovědnost. Za zcela neakceptovatelné pak označil zveřejňování [anonymizováno] po zveřejnění derogačního nálezu Ústavního soudu v [anonymizováno] [rok].

20. I stát se může dopustit porušení osobnostních práv, a proto podal žalobu na ochranu osobnosti, přičemž přiléhavost právního posouzení žalobního nároku v intencích zákona č. 82/1998 Sb. nesdílí. Stát by měl odpovídat za jednání, jímž jednotlivci způsobí újmu na právech garantovaných právním řádem, tím spíš na právech ústavních. [příjmení] státního bezpráví je základním projevem právního [anonymizováno]. Nelze se též odvolávat na to, že újma vznikla při legislativní činnosti, za kterou stát neodpovídá.

21. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Ztotožnila se se soudem I. stupně, který žalobou uplatněný nárok posoudil v intencích zákona č. 82/1998 Sb., nikoli podle obecné občanskoprávní odpovědnosti (ochrany osobnosti), a který shledal, že [anonymizováno] věci absentuje odpovědnostní titul jako jedna z podmínek odpovědnosti žalované za škodu. Zdůraznila, že je ústředním orgánem státní správy v oblasti střetu zájmů, [anonymizováno] orgánem [anonymizováno] podávání [anonymizováno] veřejných funkcionářů a správcem [anonymizováno], přičemž v této působnosti se řídí zákonem č. 159/2006 Sb. Upozornila, že dle čl. 2 odst. 3 Ústavy je v souladu se zásadou legality státní moci vázána zákonem po dobu jeho platnosti a účinnosti a Ústava ani jiný právní předpis jí jako orgánu moci výkonné v oblasti střetu zájmů nedovoluje posoudit soulad aplikovaného zákona s ústavním pořádkem a [anonymizováno] případ, že dojde k závěru o jeho protiústavnosti, zákon neaplikovat. Nesprávného úředního postupu se nemohla dopustit tím, že před vyhlášením nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], postupovala v intencích tehdy platného a účinného zákona č. 159/2006 Sb. Co se týče doby od vyhlášení uvedeného nálezu, odkázala na závěry stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS-st [číslo], dle kterých se po dobu odkladu vykonatelnosti derogačního nálezu hledí na napadenou právní úpravu jako na ústavně souladnou a konformní a orgány veřejné správy jsou povinny takovouto právní úpravu aplikovat. Na základě uvedeného pak dovodila, že se zveřejňováním [anonymizováno] o majetku žalobce v [anonymizováno] nemohla dopustit nesprávného úředního postupu ani v době po vyhlášení derogačního nálezu Ústavního soudu, neboť postupovala podle tehdy platné a účinné právní úpravy a činila tak s ohledem na legitimní cíl v podobě kontroly veřejných funkcionářů ze strany veřejnosti. Relativizuje-li žalobce závěry vyslovené Ústavním soudem v naposledy citovaném nálezu s odkazem na nálezy Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 15/09 a I. ÚS 3599/15, pak přehlíží, že tyto nejsou na projednávanou věc aplikovatelné, neboť žalovaná v rámci své působnosti vystupovala jako orgán moci výkonné, nikoli orgán moci soudní, který je dle citovaných rozhodnutí povinen k derogačnímu nálezu Ústavního soudu povinen přihlížet i v době jeho odložené vykonatelnosti (čl. 95 odst. 2 Ústavy). Skutečnost, že v době odložené vykonatelnosti derogačního nálezu sp. zn. [ústavní nález] dne [datum] omezila dálkový přístup do [anonymizováno], sama o sobě neopodstatňuje závěr, že před uvedeným datem jednala nesprávně. Za nesprávný označila názor žalobce, že žalobou uplatněné nároky na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu vyplývají z přímé aplikovatelnosti čl. 7 a čl. 10 Listiny základních práv a svobod, neboť tato ustanovení sama o sobě nezakládají nárok žalobce na náhradu újmy bez ohledu na právní úpravu v zákoně č. 82/1998 Sb. K odvolacím námitkám žalobce, že jeho ústavně zaručená práva byla porušena v důsledku přijetí zákona č. 14/2017 Sb., který byl v části shledán v rozporu s ústavním pořádkem, odkázala na závěry nálezu pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 36/08, z nichž plyne, že legislativní činnost nepředstavuje nesprávný úřední postup a z legislativní činnosti nevzniká právo na náhradu škody. Závěrem žalovaná zdůraznila, že nemajetková újma žalobce se nepresumuje a že žalobce k tvrzené nemajetkové újmě v podstatě ničeho neuvádí, netvrdí žádné konkrétní zásahy do své osobnostní sféry, natož aby je dokazoval. Žalobce tak neunáší břemeno tvrzení a důkazní.

22. Žalobce své odvolání dále doplnil svým závěrečným návrhem, v němž mimo jiné poukázal na skutečnost, že žalovaná i nyní postupuje protiprávně, když do poloviny [anonymizováno] [rok] poskytovala citlivé údaje žalobce na základě zákona č. 106/1999 Sb. Zdůraznil, že informace o jeho [anonymizováno] poměrech spadají do samého jádra ústavně chráněného práva na soukromí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Na podporu svého nároku pak odkázal na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1022/21, a judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“).

23. K odvolacímu jednání konanému dne [datum] se žalobce nedostavil, svou nepřítomnost omluvil a souhlasil s jednáním v jeho nepřítomnosti. Odvolací soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobce a z podnětu podaného odvolání dle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně [anonymizováno], které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

24. Soud I. stupně provedl dokazování v rozsahu nezbytném [anonymizováno] své rozhodnutí, z provedených důkazů učinil správná skutková zjištění a na jejich základě správně zjistil skutkový stav věci, který správně posoudil i po právní stránce. Závěry, na nich své rozhodnutí založil, srozumitelně a přesvědčivě zdůvodnil. Žalobcovy odvolací námitky nejsou způsobilé správnost rozhodnutí soudu I. stupně zpochybnit.

25. Soud I. stupně předně nepochybil, posuzoval-li žalobou uplatněný nárok dle zákona č. 82/1998 Sb. a v tomto směru zkoumal, zda jsou naplněny všechny předpoklady vyžadované tímto zákonem [anonymizováno] závěr o odpovědnosti [anonymizováno] za nemajetkovou újmu.

26. Ministerstvo spravedlnosti je ústředním orgánem státní správy v oblasti střetu zájmů (§ 11 odst. 5 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy [země]), správcem [anonymizována dvě slova] a evidenčním orgánem [anonymizováno] podávání [anonymizováno] veřejných funkcionářů a je pověřen vedením [anonymizována dvě slova] (§ 13 odst. 1 a § 14 odst. 1 část věty před středníkem, odst. 2 zákona č. 159/2006 Sb.). Mezi povinnosti Ministerstva spravedlnosti pak náleží umožnit právnickým i fyzickým osobám nahlížet do [anonymizována dvě slova] za podmínek a v rozsahu stanoveném zákonem č. 159/2006 Sb. Tato činnost spadá pod výkon státní moci a představuje úřední postup [anonymizováno] smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, dle něhož má každý právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem s tím, že dle odstavce 4 citovaného ustanovení podmínky a podrobnosti upravuje zákon. Tímto zákonem se rozumí zákon č. 82/1998 Sb. Činnost Ministerstva spravedlnosti jako státního orgánu [anonymizováno] smyslu § 3 odst. 1 citovaného zákona při vedení [anonymizována dvě slova] je tak třeba podřadit pod výkon veřejné moci [anonymizováno] smyslu § 1 odst. 1 a 3 citovaného zákona.

27. Podle § 81 odst. 1 o. z. chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Podle § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

28. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním [anonymizována dvě slova] správním [anonymizováno], v [anonymizováno] podle soudního řádu správního nebo v [anonymizována dvě slova], b) nesprávným úředním postupem. Podle § 31a odst. 1 citovaného zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se| podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

29. V rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud mimo jiné s odkazem na soudem I. stupně citovaný rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], a dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], vyložil, že do osobnosti člověka, resp. do jejích jednotlivých složek, jak jsou demonstrativně vypočteny v § 81 odst. 2 o. z., může být neoprávněně zasaženo nejen subjektem jednajícím v oblasti soukromého práva, ale i subjektem, který je povolán k výkonu veřejné moci a jedná [anonymizováno] sféře práva veřejného. Tyto dva případy je však třeba pečlivě rozlišovat právě s ohledem na okruh osob povinných k náhradě nemajetkové újmy. Vykoná-li neoprávněný zásah do osobnosti člověka některý ze subjektů uvedených v § 3 zákona č. 82/1998 Sb. při výkonu veřejné moci, který je mu svěřen, odpovídá za tento zásah a případnou újmu stát, a to v případě, že se tak za podmínek stanovených tímto zákonem stalo nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Tehdy je zákon č. 82/1998 Sb. v poměru speciality k občanskému zákoníku, neboť upravuje užší množinu neoprávněných zásahů do osobnosti člověka, a občanský zákoník se užije jen podpůrně v otázkách, které nejsou tímto zvláštním předpisem upraveny. V § 31a zákona č. 82/1998 Sb. je přitom založen výslovně nárok na náhradu nemajetkové újmy, jehož povaha je odvozena od téhož východiska jako obecný nárok na ochranu před zásahy do osobnostních práv, tedy jde o odčinění nepříznivého dopadu do osobnostní (nikoliv majetkové) sféry poškozeného zasahujícího především jeho čest, vážnost, důstojnost, projevy osobní povahy, ale i soukromí, osobní svobodu, život a zdraví. Podstatné je, že zákon č. 82/1998 Sb. definuje podmínky vzniku odpovědnosti [anonymizováno] (viz zmocnění v čl. 36 odst. 3 a 4 Listiny základních práv a svobod), neboť u řady zákroků při výkonu veřejné moci z povahy věci dochází k zásahům do osobnosti jednotlivce - typicky například [anonymizována dvě slova] (a úkony s ním spojené) - stát ale z důvodu veřejného zájmu tyto zásahy aprobuje. V takových případech, pokud zákon nestanoví jinak, nemá dotčený subjekt právo na náhradu. Na druhé straně stojí zásahy, které ačkoliv provedeny při výkonu veřejné moci, naplňují definici nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, a jedině tehdy vzniká poškozenému právo na odčinění újem z nich vzniklých. Nároku vyplývajícího z takového zásahu do osobnosti se nelze domáhat podle § 81 a násl. o. z. (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1191/08, a ze dne [datum], sp. zn. I ÚS 904/08), nýbrž se uplatní režim zákona č. 82/1998 Sb. a občanský zákoník se užije toliko subsidiárně.

30. Z výše uvedeného se tak podává, že odvozuje-li žalobce svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy od postupu Ministerstva spravedlnosti při zveřejňování [anonymizováno] o jeho majetku v [anonymizována dvě slova] a nahlížení do tohoto [anonymizováno] dle zákona č. 159/2006 Sb., [anonymizováno] znění novel provedených zákony č. 14/2017 Sb. a 112/2018 Sb., tedy při výkonu veřejné moci, aplikoval soud I. stupně správně zákon č. 82/1998 Sb., a nikoli obecnou úpravu ochrany osobnosti v občanském zákoníku.

31. K žalobcem dovolávané přímé aplikovatelnosti čl. 7 a 10 Listiny základních práv a svobod je třeba poukázat na závěry vyslovené Nejvyšším soudem v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1015/10, dle nichž Listina základních práv a svobod, ani jiné ústavní právní předpisy, nezakládají jednotlivci přímý hmotněprávní nárok na náhradu škody, a nelze z nich dovozovat ani odpovědnost [anonymizováno] za škodu; odškodnění lze přiznat pouze tehdy, jsou-li splněny předpoklady stanovené [anonymizováno] zvláštním právním předpise, kterým je právě zákon č. 82/1998 Sb. Na těchto závěrech Nejvyšší soud setrval i v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], proti němuž směřující ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1481/15, když uzavřel, že právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem nelze přiznat přímo na základě čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Z uvedeného vyplývá, že má-li žalobce k dispozici prostředek, který umožňuje soudu posoudit nesprávnost úředního postupu a který představuje naplnění naposledy citovaného článku Listiny základních práv a svobod, není správný jeho názor, že jeho nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy způsobené tvrzeným zásahem do práva na informační sebeurčení v podobě omluvy a peněžité satisfakce vyplývá přímo z čl. 7 a 10 Listiny základních práv a svobod. Žalobcem zastávaný názor nelze dovodit ani z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 2/08, neboť žalobce zde směšuje možnost domáhat se uvedených práv na straně jedné a možnost domáhat se náhrady škody či nemajetkové újmy za jejich případná porušení na straně druhé.

32. Soud I. stupně správně [anonymizováno] smyslu závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dle nichž je ke vzniku odpovědnosti [anonymizováno] za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci zapotřebí současné splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu 2) vznik škody 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody, posuzoval splnění uvedených podmínek a dospěl ke správnému závěru, že v projednávané věci absentuje hned první z nich, tj. existence odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu [anonymizováno] smyslu § 13 odst. 1 věta první zákona č. 82/1998 Sb.

33. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami [anonymizováno] počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, kterou jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Normotvorná činnost nebo nečinnost orgánu veřejné moci nemůže být posuzována jako nesprávný úřední postup, přičemž tyto závěry se prosadily jak [anonymizováno] vztahu k normotvorné činnosti zákonodárné moci, tak i [anonymizováno] vztahu k podzákonné normotvorné činnosti výkonné moci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Žalovanou tudíž nelze činit odpovědnou za přijetí právní úpravy, která posléze byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález].

34. Ministerstvo spravedlnosti jako orgán státní správy je povinno při své činnosti postupovat v mezích a způsoby, které stanoví zákon (srov. čl. 2 odst. 3 Ústavy) a není oprávněno (na rozdíl od soudů) posuzovat soulad právních předpisů s ústavním pořádkem (srov. čl. 83 a čl. 95 odst. 2 Ústavy). Ministerstvo spravedlnosti při umožnění nahlížení do [anonymizována dvě slova] postupovalo v žalobcem vymezeném období dle zákona č. 159/2006 Sb., [anonymizováno] znění zákonů č. 14/2017 Sb. a 112/2018 Sb., konkrétně ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) – c), která byla posléze zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], uplynutím dne [datum].

35. Ústavní soud dospěl k závěru, že způsob zpřístupňování údajů z [anonymizována dvě slova] u veřejných funkcionářů spočívající v přímém zveřejnění údajů z [anonymizována dvě slova] není [anonymizováno] dosažení sledovaného legitimního cíle potřebný, tudíž porušuje právo na soukromí, konkrétně právo na informační sebeurčení dotčených osob podle čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Současně však neshledal důvod [anonymizováno] vynětí neuvolněných funkcionářů územních samosprávných celků zcela z režimu zákona č. 159/2006 Sb., neboť zájem na předcházení střetu zájmů je i u těchto veřejných funkcionářů dán, respektive neshledal, že by specifikace obsahu [anonymizováno] o majetku, příjmech a závazcích nebyly proporcionální k legitimnímu cíli, který uvedený zákon sleduje. Předmětná zákonná ustanovení Ústavní soud zrušil s odkladem vykonatelnosti až uplynutím dne [datum], aby tím vytvořil zákonodárci dostatečný časový prostor [anonymizováno] přijetí zákonné úpravy, která bude již ústavně souladná, přičemž opětovně zdůraznil, že protiústavnost shledal výhradně v neanonymním a zcela nediferencovaném elektronickém zpřístupnění [anonymizována dvě slova] u všech„ politiků“, nikoli v rozsahu poskytovaných informací.

36. Jestliže se tedy žalovaná při zveřejňování a zpřístupňování [anonymizováno] přiznání veřejnosti v období před vydáním nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], řídila ustanoveními zákona č. 159/2006 Sb., které byly teprve následně Ústavním soudem shledány protiústavními, nepostupovala v rozporu s pravidly předepsanými právními normami a nelze tak její postup považovat za nesprávný úřední postup [anonymizováno] smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.

37. Jde-li o navazující období, tj. od [datum] do [datum], vzal soud I. stupně správně v úvahu závěry zformulované Ústavním soudem [anonymizováno] stanovisku pléna ze dne [datum], sp. zn. Pl ÚS – st. [číslo] (konkrétně v bodě 18), dle nichž z čl. 89 odst. 1 Ústavy a § 57 odst. 1 písm. a) a § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu„ nelze dovodit nic jiného, než že se právní předpis ruší nikoli od počátku (ex tunc), nýbrž vždy až ode dne, který Ústavní soud v nálezu určí a neučiní-li tak, pak dnem, kdy je publikován [anonymizováno] Sbírce zákonů (tedy ex nunc).“ a„ Zrušení právního předpisu [anonymizováno] futuro se jako princip projevuje i v tom, že při využití možnosti posunout okamžik vykonatelnosti nálezu do budoucna (kupř. za tím účelem, aby měl normotvůrce dostatečný časový prostor protiústavní úpravu nahradit normou ústavně konformní) se po dobu odkladu vykonatelnosti hledí na napadenou právní úpravu jako na ústavně souladnou a v tomto směru jsou orgány veřejné správy povinny takovou úpravu aplikovat, jinými slovy "státní orgány nic neopravňuje k tomu, aby [anonymizováno] svém rozhodování uplatňovaly právní důsledky zrušovacích nálezů Ústavního soudu ještě před tím, než se tyto nálezy staly vykonatelnými" ([jméno] Šimíček, [ulice] stížnost - 3., aktualizované a doplněné vydání, [příjmení] [jméno], 2005).“ Na závěrech vyslovených [anonymizováno] stanovisku pléna ze dne [datum], sp. zn. Pl ÚS – st. [číslo], Ústavní soud setrvává – srov. např. nález ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 20/15, či usnesení ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3024/19 a ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3884/18.

38. Odložil-li tedy Ústavní soud vykonatelnost svého derogačního nálezu až k [datum], pak správně Ministerstvo spravedlnosti i v onom navazujícím období postupovalo podle dané právní úpravy jako ústavně souladné a jako takovou ji aplikovalo.

39. Uvedené závěry nemůže zvrátit ani odkaz žalobce na nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 15/09, a ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3599/15. V těchto [anonymizováno] byla totiž řešena problematika aplikace Ústavním soudem zrušených zákonných ustanovení obecnými soudy, nikoli orgány moci výkonné, jejichž postavení je však, jak již bylo shora vyloženo, odlišné od postavení soudů.

40. Právo na informační sebeurčení je součástí práva na soukromí, jehož ústavní zakotvení je obsaženo v čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. [anonymizováno] vztahu k úpravě obsažené v zákoně č. 159/2006 Sb. Ústavní soud [anonymizováno] svém nálezu sp. zn. [ústavní nález] rozlišil dva základní typy zásahu do tohoto práva lišící se svou intenzitou, a to jednak samotnou povinnost podávat [anonymizováno] o majetku, příjmech a závazcích a jednak zpřístupnění takto poskytnutých údajů veřejnosti. Shledal, že ústavní stížností napadená právní úprava sleduje legitimní cíl (zabránění výkonu veřejné moci [anonymizováno] prospěch zájmů soukromých, tj. jejímu zneužívání) a představuje ochranu adresátů veřejné moci proti případnému zneužívání mocenského postavení těch osob, které určitou pozici v rámci veřejné moci zastávají. Zdůraznil též, že při vstupu do veřejné funkce lze počítat s určitými omezeními, které s sebou veřejná funkce, resp. povinnost a odpovědnost s ní spojená, přináší. [anonymizováno] vztahu k uvedenému prvnímu zásahu do práva na soukromí napadenou právní úpravu shledal proporcionální [anonymizováno] vztahu k vymezenému legitimnímu cíli. [anonymizováno] vztahu k druhému zásahu – plošnému zveřejnění poskytnutých údajů - předeslal s odkazem na nálezy sp. zn. Pl ÚS 24/10 a sp. zn. IV. ÚS 23/05, že do sociální sféry práva na soukromí "lze za určitých podmínek vstupovat, neboť se v ní mohou vyskytovat fakta, která mohou být předmětem oprávněného veřejného zájmu". Dovodil, že řada faktů z oblasti soukromého života může mít vztah k veřejnému zájmu a jejich zveřejnění proto nemusí vždy představovat zásah, či dokonce porušení práva na soukromí, a vyšel z toho, že veřejný zájem na určitých informacích o [anonymizováno] poměrech veřejných funkcionářů a osob jim blízkých se může dostat do střetu s právem na informační sebeurčení a soukromí. Tento veřejný zájem proto poměřil s právem na ochranu soukromí a informační sebeurčení prostřednictvím testu proporcionality, a shledal neústavnost právní úpravy z důvodu nepotřebnosti zvoleného prostředku [anonymizováno] dosažení sledovaného legitimního cíle, kterého lze dosáhnout i šetrnějším způsobem [anonymizováno] srovnatelné míře. Nezpochybnil však přitom nezbytnost veřejné kontroly [anonymizováno] vztahu k možnému střetu zájmů a samotnou možnost přístupu veřejnosti k některým údajům z [anonymizována dvě slova]. Na základě závěru, že způsob zpřístupňování údajů z [anonymizována dvě slova] u veřejných funkcionářů spočívající v přímém zveřejnění údajů z [anonymizována dvě slova] není [anonymizováno] dosažení sledovaného legitimního cíle potřebný, tudíž porušuje právo na soukromí, konkrétně právo na informační sebeurčení dotčených osob dle čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, zrušil ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) – c) zákona č. 159/2006 Sb. K důsledkům derogace, která odložením vykonatelnosti nálezu uplynutím dne [datum] nastala až [datum], Ústavní soud uvedl, že do doby přijetí nové právní úpravy umožňující nahlížení do [anonymizována dvě slova] pouze na základě žádosti jimi bude úplné znepřístupnění údajů z [anonymizována dvě slova] podle citovaného zákona u veřejných funkcionářů vymezených v § 2 odst. 1 tohoto zákona Ústavní soud tím evidentně dal najevo, že v době do nastoupení účinků derogace příslušných ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) - c) zákona č. 159/2006 Sb. převáží zájem veřejnosti na kontrole veřejných funkcionářů a zvýšení důvěry veřejnosti v činnost veřejné moci nad zásahem do práva veřejného funkcionáře na informační sebeurčení.

41. Odvolací soud proto shodně se soudem I. stupně uzavírá, že v počínání žalované nelze ani v období po vyhlášení nálezu Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] do [datum] shledat nesprávný úřední postup dle § 13 odst. 1 věta první zákona č. 82/1998 Sb.

42. Soud I. stupně též správně posoudil, že skutečnost, že Ministerstvo spravedlnosti dne [datum] v souvislosti s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp zn. [spisová značka], fakticky omezilo dálkový přístup do [anonymizována dvě slova], nemůže sama o sobě vést k závěru, že jeho postup před tímto datem odporoval pravidlům stanoveným právními předpisy, a tedy byl nesprávným úředním postupem [anonymizováno] smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. V této souvislosti přiléhavě soud I. stupně upozornil na skutečnost, že Ministerstvo spravedlnosti zde upřednostnilo zájem na řádném podávání [anonymizováno] o majetku a odstranilo překážku, [anonymizováno] kterou veřejní funkcionáři tato [anonymizováno] nepodávali.

43. Poukazuje-li konečně žalobce [anonymizováno] svém závěrečném návrhu na současný postup Ministerstva spravedlnosti, které do [anonymizováno] [rok] poskytovalo citlivé údaje žalobce na základě zákona č. 106/1999 Sb., aniž by v tomto směru respektovalo judikatorní závěry vyslovené Ústavním soudem, není tato námitka nijak způsobilá zvrátit shora uvedené závěry. Žalobce totiž v žalobě zcela jasně vymezil období, v němž se žalovaná měla dopouštět namítaného nesprávného úředního postupu, jeho koncem v [anonymizováno] [rok].

44. K argumentaci žalobce rozsudkem ESLP [anonymizováno] věci [číslo] [anonymizována tři slova] a [anonymizována dvě slova] proti [země] ze dne [datum], se vyjádřil již Ústavní soud [anonymizováno] svém nálezu sp. zn. [ústavní nález], jako nepřiléhavé [anonymizováno] skutkově odlišný základ. Daný případ se týkal zveřejnění seznamu více než milionu daňových poplatníků a jejich příjmů, pokud dosahovaly určité částky, nikoli výkonu veřejné funkce. Pokud jde o rozsudek ze dne [datum] [anonymizováno] věci [číslo] L.B. proti Maďarsku, ESLP shledal, že uveřejněním osobních údajů stěžovatele na webových stránkách Národní daňové a celní správy z důvodu neplnění jeho daňových povinností nedošlo k porušení článku 8 Úmluvy. Soud konstatoval, že k napadenému jednání došlo na základě zákona, jeho cílem bylo zlepšení daňové kázně, a tudíž ochrana hospodářského blahobytu země, jakož i ochrana zájmů třetích osob [anonymizováno] vztahu k informacím o finanční situaci daňových dlužníků. Napadené jednání tedy sledovalo legitimní cíl ochrany práv a svobod jiných. Při posuzování přiměřenosti nebylo jeho úkolem zkoumat, zda mohla být přijata mírnější opatření, ale zda zákonodárce při přijímání opatření a hledání rovnováhy dodržel poskytnutý prostor [anonymizováno] uvážení. Napadené opatření bylo jasně vymezeno svým cílem, zákonodárce omezil negativní účinky daného opatření na ty osoby, jejichž chování nejvíce poškozovalo veřejný rozpočet; osobní údaje dotčených osob byly z webu odstraněny, jakmile tyto svou daňovou povinnost splnily. Dle soudu by seznam neplatičů daní a daňových podvodníků postrádal smysl, pokud by na jeho základě nebylo možné takové osoby dostatečně určitě identifikovat, přičemž uvedení pouze jména a příjmení by takový účel zjevně nesplnilo a zákonodárce nelze kritizovat za to, že jako další identifikační údaj zvolil právě bydliště. Vzhledem k tomu, že umožnění širokého přístupu veřejnosti k těmto údajům odpovídá právu každého na informace o osobách, jež dluží peníze státnímu rozpočtu, a tedy celé komunitě, údaje byly uveřejněny na webu určenému úzkému okruhu čtenářů a stěžovatel neuvedl, jakým konkrétním způsobem mělo opatření zasáhnout do jeho soukromého života, neshledal soud porušení čl. 8 Úmluvy. I tato věc je tedy skutkově odlišná od projednávané věci, nicméně za zaznamenání stojí, že zásah do práva na soukromí měl legitimní cíl, který se odvíjel od (ne) činnosti stěžovatele při placení daní. Obdobně v projednávané věci měl zásah do práva na soukromí původ [anonymizováno] výkonu funkce veřejného funkcionáře, při vstupu do níž bylo nutné počítat s určitými omezeními v zájmu jejího řádného výkonu. V rozsudku ze dne [datum] [anonymizováno] věci [číslo] [příjmení] proti [země], ESLP dospěl k závěru, že postup slovinské policie, jež bez souhlasu soudu získala od poskytovatele uživatelské údaje vztahující se ke stěžovatelem použité dynamické IP adrese, nebyl v souladu s čl. 8 Úmluvy. [ulice] policie měla povinnost získat soudní příkaz, a to především s ohledem na skutkové okolnosti případu, nejasnou právní úpravu ([anonymizováno] řád nevyžadoval souhlas soudu, kdežto novější zákon o elektronických komunikacích patrně ano) a následný postup policie. K závěru o porušení čl. 8 Úmluvy tak soud dospěl již na základě nenaplnění kritéria legality zásahu do práva na soukromý život. V projednávané věci však ke zpřístupnění [anonymizováno] o majetku došlo na základě ustanovení zákona č. 159/2006 Sb., o nichž Ústavní soud v nálezu sp. zn. [ústavní nález], uvedl, že byla přijata v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.

45. Soudu I. stupně je třeba též přisvědčit, že žalobce netvrdil nad rámec obecných tvrzení ničeho k tomu, jakým konkrétním způsobem byla dotčena jeho osobnostní sféra. Tím, že se po předchozí omluvě nedostavil k nařízenému jednání a souhlasil s jednáním v jeho nepřítomnosti, pozbyl dobrodiní poučení [anonymizováno] smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či jeho usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), v důsledku čehož je nutné konstatovat, že v tomto směru neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Již tento důvod sám o sobě postačuje k závěru, že soud I. stupně správně žalobu zamítl.

46. V této souvislosti však odvolací soud považuje za nutné upozornit na skutečnost, že v [anonymizováno] též nebyla prokázána tvrzení žalobce, že je (resp. v rozhodném období byl) starostou [územní celek] a že podával [anonymizováno] podle zákona č. 159/2006 Sb. Žalovaná se k těmto tvrzením nikdy nevyjádřila a ze samotného jejího mlčení nelze dovozovat, že je učinila nespornými, jak se mylně domnívá soud I. stupně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Tato tvrzení tak zůstala neprokázaná a žalobci vzhledem k tomu, že se nedostavil na jednání odvolacího soudu, nemohlo být ani v tomto směru poskytnuto poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. I tato okolnost vede odvolací soud k závěru o nedůvodnosti žaloby.

47. S ohledem na shora uvedené odvolací soud postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadený rozsudek soudu I. stupně včetně správného akcesorického nákladového výroku jako věcně správný potvrdil.

48. O nákladech odvolacího [anonymizováno] rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím [anonymizováno] zcela úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího [anonymizováno] vůči neúspěšnému žalobci [anonymizováno] výši [částka] sestávající ze 2 paušálních náhrad nákladů [anonymizováno] po [částka] (§ 151 odst. 3 o.s.ř., § 1 odst. 1, odst. 3 písm. a), b) a c), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady [anonymizováno] účely rozhodování o náhradě nákladů [anonymizováno] v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (sepsání vyjádření k odvolání a účast na jednání konaném [datum]). O lhůtě k plnění odvolací soud rozhodl dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.

49. Odvolací soud při svém rozhodování zohlednil zásadu předvídatelnosti soudních rozhodnutí (§ 13 o.z.). Shodně bylo odvolacím soudem rozhodnuto v obdobných [anonymizováno] projednávaných např. pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka].

Poučení