14 CO 125/2022 - 55

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud [anonymizováno] rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Suneghové a soudkyň Mgr. Soni Burešové a Mgr. Lucie Králové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o [částka] s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů [anonymizováno] řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím coby škody vzniklé nezákonnými rozhodnutími, konkrétně rozhodnutím [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] (dále jen„ rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti“), kterým byla žalobkyni uložena záznamní povinnost dle § 39 odst. 1 a 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [územní celek], [anonymizována dvě slova] v [obec], ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] (dále jen„ rozhodnutí o ponechání záznamní povinnosti“), kterým bylo rozhodnuto, že se rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti nemění. Proti tomuto rozhodnutí o ponechání záznamní povinnosti podala žalobkyně odvolání. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], změnilo rozhodnutí o ponechání záznamní povinnosti tak, že rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti zrušilo. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] konstatovalo, že správce daně uložení záznamní povinnosti odůvodnil pouze obecnými důvody či svými úvahami, že základní evidence stanovená obecně závaznými předpisy není dostačující [anonymizováno] správné a úplné vyměření daně, avšak nijak neprokázal, že vedení obecné zákonné evidence v tomto konkrétním případě nestačí. Správce daně dále nijak neodůvodnil, proč považuje záznamy vedené žalobkyní za nevěrohodné, neprůkazné, nesprávné či neúplné. Neodůvodnil, proč a zda u žalobkyně existuje podezření, že neodvádí daň z přidané hodnoty v plné výši, zkresluje ekonomické výsledky své činnosti nebo činnosti někoho, s nímž je v obchodním styku, nebo že hrozí zvýšené nebezpečí, že by tak činila v budoucnu, pokud by jí nebyla uložena záznamní povinnost ve stanoveném rozsahu.

3. Žalobkyně dovozovala, že [anonymizováno] uložení záznamní povinnosti v roce [rok] a [anonymizováno] ponechání její platnosti v roce [rok] nebyly dány zákonem předepsané důvody, a tato rozhodnutí jsou proto nezákonná. Obě rozhodnutí byla ostatně [anonymizováno] nezákonnost zrušena nebo změněna.

4. Plnění uložené záznamní povinnosti bylo pracné a vyžadovalo kvalifikované zaměstnance. Mělo tak výrazné dopady do majetkové sféry žalobkyně, a to především ve formě mzdových nákladů, souvisejících nákladů režijních a nákladů na odměnu daňového poradce. Škoda na straně žalobkyně ve formě mzdových nákladů spojených s plněním záznamní povinnosti dosáhla celkové výše [částka]. Žalobkyni dále vznikly náklady právního zastoupení daňovým poradcem ve výši [částka], které vynaložila na zrušení uložené záznamní povinnosti.

5. Žalobkyně uplatnila uvedené nároky u žalované dopisem ze dne [datum]. Žalovaná však ve stanovisku ze dne [datum] nároky neshledala důvodnými, neboť předmětná rozhodnutí nejsou nezákonná.

6. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Namítala zejména absenci odpovědnostního titulu. Rozhodnutí o ponechání záznamní povinnosti nikdy nenabylo právní moci, protože bylo změněno k odvolání žalobkyně. Toto rozhodnutí nebylo ani předběžně vykonatelné, neboť podané odvolání mělo odkladný účinek. Nejedná se proto o nezákonné rozhodnutí. Jde-li o rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti, žalobkyně proti němu v zákonné lhůtě nebrojila správní žalobou, ač takováto žaloba byla přípustná, tedy nevyužila všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytoval. Ani v tomto případě se proto nejedná o nezákonné rozhodnutí. Nárok na náhradu škody vzniklé tímto rozhodnutím by byl nadto promlčen. Uložená záznamní povinnost dle žalované nepředstavovala [anonymizováno] žalobkyni nadbytečnou či zcela novou činnost.

7. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení stran zjistil, že [anonymizována dvě slova] v [obec] jakožto tehdejší správce daně žalobkyně vydal dne [datum] rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti žalobkyni dle § 39 odst. 1 a 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Toto rozhodnutí odůvodnil tím, že její podnikatelská činnost spočívá především v nákupu a prodeji pohonných hmot. Základní evidence stanovená obecnou úpravou přitom nezohledňovala specifičnost této oblasti podnikání a nebyla dostatečná [anonymizováno] správné a úplné vyměření daně. Dne [datum] a následně dne [datum] podala žalobkyně k [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [územní celek] – [anonymizována dvě slova] v [obec] žádost o zrušení uložené záznamní povinnosti. Dne [datum] provedl správce daně u žalobkyně místní šetření. Na jeho základě v rozhodnutí o ponechání záznamní povinnosti konstatoval, že u žalobkyně trvají důvody [anonymizováno] její existenci, a rozhodl, že se původní rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti nemění. Žalobkyně proti rozhodnutí o ponechání záznamní povinnosti podala dne [datum] blanketní odvolání, které bylo doplněno dne [datum]. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], změnilo rozhodnutí o ponechání záznamní povinnosti tak, že se rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti zrušuje. Důvodem bylo zjištění, že správce daně nedostatečně specifikoval konkrétní důvody [anonymizováno] trvání záznamní povinnosti, která tak neobstála v testu proporcionality.

8. Soud I. stupně dále zjistil, že žalobkyně žalované nároky dne [datum] u žalované předběžně uplatnila. Žalovaná ve stanovisku ze dne [datum] neshledala nároky důvodnými již [anonymizováno] absenci odpovědnostního titulu.

9. Jde-li o právní stránku věci, soud I. stupně aplikoval zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“), a s odkazem zejména na § 5 písm. a), § 7 a § 8 OdpŠk uzavřel, že ani rozhodnutí o uložení o záznamní povinnosti, ani rozhodnutí o ponechání záznamní povinnosti nepředstavuje nezákonné rozhodnutí.

10. Rozhodnutí o ponechání záznamní povinnosti nebylo s ohledem na odkladný účinek odvolání dle § 97 odst. 3 věta čtvrtá zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád, předběžně vykonatelné. Ze stejného důvodu také nemohlo nabýt právní moci do doby, než o odvolání žalobkyně bylo pravomocně rozhodnuto odvolacím finančním ředitelstvím. O nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 OdpŠk se proto nejedná.

11. Rozhodnutím o uložení záznamní povinnosti tato povinnost pravomocně uložena byla. V tomto případě ovšem dle názoru soudu I. stupně nejsou splněny podmínky § 8 odst. 3 OdpŠk. Proti tomuto rozhodnutí totiž mohla žalobkyně podat správní žalobou. Možnost podat proti rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti správní žalobu nebyla konstituována až usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Naopak vyplývala z právní úpravy, která již v rozhodné době byla platná a účinná a kterou Nejvyšší správní soud toliko ex post vyložil. Soud I. stupně proto uzavřel, že žalobkyně v případě rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti nevyužila všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejích práva poskytoval, a nedostála tak požadavku § 8 odst. 3 OdpŠk, přičemž se zde dle názoru soudu I. stupně o případ zvláštního zřetele hodný nejedná. Žalobkyně se proti rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti začala aktivně bránit postupem dle § 97 odst. 3 zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád, až v roce [rok], tedy téměř po osmi letech, přičemž tak mohla činit již od nabytí účinnosti daňového řádu, tj. od [datum]. Tvrzení žalobkyně, že pasivitu zapříčinila skutečnost, že jiný člen podnikatelského uskupení žalobkyně měl v dané době velký nedoplatek na dani a hrozil proto zánik holdingu, důvod zvláštního zřetele hodný ve smyslu § 8 odst. 3 OdpŠk nepředstavuje. Argumentace žalobkyně v tomto směru postrádá dle soudu I. stupně logiku, neboť využití procesních prostředků k ochraně práv žalobkyně dle § 8 odst. 3 OdpŠk nemohlo samo o sobě vést k další [anonymizováno] zátěži holdingu v podobě finančních sankcí veřejnoprávní povahy.

12. Soud I. stupně proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

13. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení zcela úspěšné žalované přiznal jejich náhradu ve výši [částka], což představuje 3 paušální náhrady nezastoupeného účastníka ve výši 3 x [částka] dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.

14. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, které podáním z [datum] doplnila. Vytýkala soudu I. stupně, že neprovedl všechny důkazy, které navrhovala, že dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a že věc nesprávně právně posoudil. Uvedla, že záznamní povinnost byla v roce [rok] uložena plošně všem daňovým subjektům, které obchodovaly s pohonnými hmotami anebo působily na trhu s pohonnými hmotami jako dopravci pohonných hmot. Proti rozhodnutí o uložení povinnosti nebylo možno podat odvolání. Žalobkyně navíc nepovažovala rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti za nezákonné, a to zejména s ohledem na velmi špatné podmínky, které panovaly na trhu s pohonnými hmotami. Žalobkyně naopak chápala nutnost takto přijímaných opatření. Z toho ovšem nelze vyvozovat pasivitu žalobkyně, jak učinil soud I. stupně. Žalobkyně uloženou záznamní povinnost plnit musela, nedodržení této povinnosti by mělo dopady v daňovém řízení, byla by ohrožena možnost stanovit daň dokazováním. Žalobkyně by se vystavila opakovanému ukládání likvidačních pokut.

15. Postupem doby se poměry na trhu s pohonnými hmotami stabilizovaly, podnikajícím subjektům vznikaly další povinnosti (kontrolní hlášení, evidence tržeb apod.) a judikatura správních soudů dovodila, že plošné uložení záznamní povinnosti všem daňovým subjektům, které obchodovaly s pohonnými hmotami, bylo nezákonné a že záznamní povinnost bylo možné uložit pouze adresně a z konkrétních skutkově opřených důvodů. Žalobkyně proto začala být aktivní a žádala správce daně o přezkoumání její záznamní povinnosti. Byla však nucena podat podnět [anonymizováno] nečinnost. Až poté správce daně přezkoumal záznamní povinnost žalobkyně a rozhodnutím z [datum] rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti nezměnil.

16. Teprve na základě odvolání žalobkyně [příjmení] [anonymizována dvě slova] rozhodlo, že [anonymizováno] uložení záznamní povinnosti v roce [rok] a [anonymizováno] její ponechání v platnosti v roce [rok] nebyly dány zákonem předepsané důvody a proto jsou tato rozhodnutí nezákonná. Bylo tak postaveno najisto, že rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti žalobkyni bylo od samého počátku nezákonné a nedůvodné.

17. Správce daně měl nadto povinnost dle § 121 daňového řádu z moci úřední přezkoumat své rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti a při respektování judikatorních závěrů jej zrušit nebo alespoň změnit.

18. Dovodil-li soud I. stupně pasivitu žalobkyně v období od roku [rok] do roku 2017, pak měl ovšem žalobkyni přiznat nárok na náhradu škody časově korigovaný. Soud I. stupně však takovouto úvahu neučinil a ani neprovedl důkazy navrhované žalobkyní k vzniklé škodě.

19. Žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně a žalobě vyhověl, event. aby rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

20. Žalovaná ve vyjádření k odvolání shledala rozsudek soudu I. stupně věcně správným, s jeho skutkovými i právními závěry se ztotožnila. Předmětná rozhodnutí správce daně nelze považovat za nezákonná ve smyslu § 8 OdpŠk. V případě rozhodnutí o ponechání záznamní povinnosti, se nejedná o rozhodnutí pravomocné. K odvolání žalobkyně bylo odvolacím orgánem změněno. Toto rozhodnutí nebylo s ohledem na odkladný účinek odvolání dle § 97 odst. 3 věta čtvrtá zák. č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ani předběžně vykonatelné. Proti rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti žalobkyně nepodala správní žalobu, podmínky § 8 odst. 3 OdpŠk proto nejsou naplněny. Nadto jsou nároky na náhradu škody vzniklé tímto rozhodnutím promlčeny uplynutím 10 leté promlčecí doby dle § 32 odst. 2 OdpŠk. Přezkumné řízení dle § 121 daňového řádu představuje dozorčí prostředek, na jehož zahájení není právní nárok.

21. Žalovaná navrhovala, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soud I. stupně potvrdil a aby přiznal žalované náhradu nákladů [anonymizováno] řízení.

22. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř., včetně správnosti postupu v řízení předcházejícím jeho vydání. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování rozhodnutím [anonymizována tři slova] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a poté uzavřel, že odvolání žalobkyně není důvodné.

23. Z rozhodnutí [anonymizována tři slova] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], odvolací soud zjistil, že [anonymizována tři slova] přezkoumalo odvoláním napadené rozhodnutí o ponechání záznamní povinnosti a poté ho změnilo tak, že rozhodnutí [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým byla uložena záznamní povinnost, se zrušuje. Z odůvodnění rozhodnutí [anonymizována tři slova] se podává, že podrobilo napadené rozhodnutí testu proporcionality v širším smyslu dle judikatury Nejvyššího správního soudu, aby ověřilo, zda napadené rozhodnutí dosahuje zákonem stanoveného cíle. Uvedlo, že správce daně musí prokázat, že vedení obecné zákonné evidence v konkrétním případě u konkrétního daňového subjektu nestačí s ohledem na skutečnost, že vedené záznamy jsou nevěrohodné, neprůkazné, nesprávné či neúplné, resp. proč a zda má správce daně u daňového subjektu podezření, že neodvádí daň z přidané hodnoty v plné výši, zkresluje ekonomické výsledky své činnosti nebo činnosti někoho, s nímž je v obchodním styku, nebo že hrozí zvýšené nebezpečí, že by tak činil v budoucnu, pokud by mu nebyla uložena záznamní povinnost ve stanoveném rozsahu. Správně daně v napadeném rozhodnutí žádnou takovou speciální okolnost vztahující se k žalobkyni neidentifikoval a nepodal, proč právě žalobkyně má mít záznamní povinnost uloženu, nespecifikoval, čím se žalobkyně odlišuje od ostatních podnikatelů v daném podnikatelském segmentu, ani neuvedl, že by žalobkyně vedla obecné evidence nesprávně nebo, že by měl správce daně podezření, že žalobkyně neodvádí daň v plné výši nebo tak bude činit do budoucna v případě neuložení záznamní povinnosti. Správce daně pouze převzal důvody, [anonymizováno] které byla záznamní povinnost žalobkyni původně uložena. Napadené rozhodnutí proto dle [anonymizována tři slova] nesplňuje již první kritérium testu proporcionality, neboť nevymezuje dostatečné zákonem předepsané a konstantní judikaturou specifikované důvody [anonymizováno] ponechání žalobkyni uložené záznamní povinnosti v platnosti.

24. Ve zbytku odvolací soud [anonymizováno] stručnost odkazuje na skutková zjištění soudu I. stupně. V odůvodnění napadeného rozsudku soud I. stupně zcela jasně vyjádřil, o jaké důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při jejich hodnocení řídil. Odvolací soud zopakoval dokazování toliko rozhodnutím [anonymizována tři slova], aby upřesnil rozsah přezkumu tohoto orgánu v dané věci. Provádění dalšího dokazování, zejména k výši požadované škody, považuje i odvolací soud s ohledem na níže uvedené právní hodnocení nadbytečné.

25. Ustanovení čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod zaručuje každému právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem, avšak co do podmínek vzniku nároku na náhradu škody a podrobností odkazuje čl. 36 odst. 4 Listiny na zákon, kterým je OdpŠk. Ten, v souladu s čl. 36 odst. 3 Listiny, rozlišuje dvě základní formy odpovědnosti státu za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem státní moci státními a jinými pověřenými orgány. Vedle odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím zavádí i druhou formu, která je spojena s nesprávným úředním postupem. Odpovědnost státu za škodu vzniká dle OdpŠk za kumulativního naplnění tří předpokladů, kterými jsou: 1) nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, 2) vznik škody nebo nemajetkové újmy, 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem/nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Existence těchto podmínek musí být v soudním řízení postavena najisto, nepostačuje pouhá pravděpodobnost splnění některé z nich. Důkazní břemeno je přitom na poškozeném (vizte [příjmení], P.: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 62).

26. Podle § 8 odst. 1 OdpŠK nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo [anonymizováno] nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

27. Podle § 8 odst. 2 OdpŠk byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

28. Podle § 8 odst. 3 OdpŠk nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

29. Z tvrzení žalobkyně a rovněž z jejích odvolacích námitek vyplývá, že vznik škody spojuje s nezákonným rozhodnutím o ponechání záznamní povinnosti a s nezákonným rozhodnutím o uložení záznamní povinnosti.

30. Jde-li o rozhodnutí o ponechání záznamní povinnosti, soud I. stupně zcela správně uzavřel, že nezbytným předpokladem odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí podle § 8 odst. 1 a 2 OdpŠk je, že se jedná o rozhodnutí pravomocné či vykonatelné bez ohledu na právní moc a že musí být zrušeno nebo změněno [anonymizováno] nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti. Tyto předpoklady však naplněny nebyly. V době změny rozhodnutí o ponechání záznamní povinnosti nebylo toto rozhodnutí v právní moci a vzhledem k § 97 odst. 3 věta čtvrtá zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád, nebylo ani předběžně vykonatelné. Soud I. stupně proto správně uzavřel, že rozhodnutí o ponechání záznamní povinnosti není nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 OdpŠk.

31. Jde-li o rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti, odvolací soud nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že žalobkyně nesplnila podmínky § 8 odst. 3 OdpŠk. Jak vyplývá z odkazovaného usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dospěl sedmý senát Nejvyššího správního soudu k názoru odlišnému od názoru vyjádřeného v předchozí judikatuře Nejvyššího správního soudu, a to stran otázky, zda rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti dle § 39 odst. 1 a 2 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je samostatně přezkoumatelné ve správním soudnictví. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu rozhodl, že rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti podle § 39 odst. 1 a 2 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků je rozhodnutím, které podléhá přezkoumání soudem. Oproti tomu předchozí judikatura dovozovala, že tomu tak není, že rozhodnutím o uložení záznamní povinnosti nejsou zasažena subjektivní hmotná práva daňového subjektu, že rozhodnutími, kterými by mohla být zasažena tato subjektivní práva, jsou až rozhodnutí, která na rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti navazují (tj. např. rozhodnutí správce daně o stanovení daňové povinnosti či rozhodnutí o uložení pokuty). Tomuto výkladu dle předchozí judikatury nasvědčovala i skutečnost, že proti rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti nebylo možno podle § 39 odst. 1 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, podat odvolání.

32. Podmínka využití opravných prostředků dle § 8 odst. 3 OdpŠk vychází z obecné zásady prevence, podle které by měl účastník řízení využít všech procesních prostředků v řízení samotném, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje a které jsou zároveň způsobilé odstranit nezákonné rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Existence efektivních opravných prostředků však musí být jistá nejenom v teorii ale i v praxi, jinak ztrácí požadovanou přístupnost a efektivnost. Poškozený není povinen využívat prostředky, které jsou nedostatečné a neefektivní (vizte např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3719/10). Za situace, kdy judikatura správních soudů dovozovala, že proti rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti není možné podat správní žalobu, neboť se nejedná o rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. a až rozhodnutím rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], tedy po cca 14 měsících od vydání usnesení o uložení záznamní povinnosti žalobkyni, byl tento názor překonán, nelze dle názoru odvolacího soudu klást žalobkyni k tíži, že proti rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti nebrojila správní žalobou. Důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 8 odst. 3 OdpŠk jsou proto dány. [anonymizováno] úplnost odvolací soud připomíná, že lhůta [anonymizováno] podání správní žaloby činila obecně dle § 72 odst. 1 s. ř. s., ve znění účinném k [datum], dva měsíce od doby, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením jeho písemného vyhotovení.

33. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk je však nezbytným předpokladem odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí zrušení či změna nezákonného rozhodnutí (vizte např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Tento předpoklad dle § 8 odst. 1 OdpŠk nelze nahradit předběžným posouzením rozhodnutí jako nezákonného v rámci odškodňovacího řízení, a to ani v případě prvostupňových rozhodnutí, proti kterým není opravný prostředek přípustný (vizte rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]). Soud v odškodňovacím řízení totiž není oprávněn posuzovat tvrzený nesoulad rozhodnutí se zákonem či judikaturou (vizte např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]).

34. Stát za škodu způsobenou rozhodnutím, které nebylo zrušeno, neodpovídá bez dalšího ani v případě, že účastníku není přičítáno k tíži nepodání opravných prostředků, neboť naplňuje důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 8 odst. 3 OdpŠk.

35. Nejvyšší soud dále v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], seznal, že„ není přepjatým formalismem trvat na tom, že podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno, neboť tento závěr je ústavně konformní (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3622/12, usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 541/08, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1015/10).“ 36. Odvolací soud provedeným dokazováním zjistil, že předmětem přezkumu [anonymizována tři slova] bylo rozhodnutí správce daně o ponechání záznamní povinnosti, nikoliv rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti. [anonymizována tři slova] [anonymizováno] nezákonnost změnilo rozhodnutí o ponechání záznamní povinnosti. A byť toto rozhodnutí změnilo tak, že se rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti zrušuje, neučinilo tak z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o uložení záznamní povinnost, ale z důvodu, že v napadeném rozhodnutí nebyly specifikovány důvody [anonymizováno] ponechání žalobkyni uložené záznamní povinnosti v platnosti. Rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti tedy nebylo zrušeno ex tunc, [anonymizováno] nezákonnost, jak dovozuje žalobkyně, ale dle § 97 odst. 3 věta druhá zák. č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ex nunc, tj. od data právní moci změněného rozhodnutí.

37. Odvolací soud proto uzavírá, že rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti není nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, neboť nebylo [anonymizováno] nezákonnost změněno ani zrušeno. Jeho nezákonnost nebyla ani deklarována v rozhodnutí [anonymizována tři slova], které toto rozhodnutí nepřezkoumávalo. Z tvrzení žalobkyně nevyplývá, že by jeho nezákonnost bylo možno dovodit z navazujícího rozhodnutí správce daně (např. z rozhodnutí o stanovení daňové povinnosti či z rozhodnutí o uložení pokuty za porušení záznamní povinnosti). Žalobkyně naopak v odvolání uváděla, že rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti v roce [rok] vnímala s ohledem na špatné poměry na trhu s pohonnými hmotami jako adekvátní, rozhodně ho nevnímala jako nezákonné, nikterak proti němu proto nebrojila, uloženou povinnost plnila.

38. Odkazuje-li žalobkyně na rozhodnutí [anonymizována tři slova], které ovšem, jak bylo zjištěno, rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti nepřezkoumávalo, tedy jej nezrušilo [anonymizováno] nezákonnost a jeho nezákonnost ani nedeklarovalo, lze toliko doplnit, že povinnost státu k náhradě škody způsobené výkonem veřejné moci nevyplývá automaticky přímo z čl. 36 Listiny základních práv a svobod, nýbrž je dle odst. 4 tohoto článku dána pouze při splnění podmínek stanovených právě OdpŠk a v mezích tohoto zákona (shodně vizte usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), které však ani v případě rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti naplněny nebyly.

39. S ohledem na výše uvedené odvolací soud uzavřel, že předmětná rozhodnutí nejsou nezákonnými rozhodnutími ve smyslu § 8 OdpŠk. 40. [anonymizováno] úplnost - uložení záznamní povinnosti i ponechání záznamní povinnosti představují vlastní rozhodovací činnost, kterou nelze hodnotit ani jako nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk (vizte např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

41. A namítá-li žalobkyně, že bylo povinností správce daně z moci úřední přezkoumat usnesení o uložení záznamní povinnosti, nelze přehlédnout, že k tomu nespatřoval správce daně důvodu, když rozhodnutím ze dne [datum], iniciovaným podněty žalobkyně, rozhodl o ponechání záznamní povinnosti.

42. Odvolací soud uzavírá, že základní podmínka vzniku odpovědnosti státu za škodu podle OdpŠk, tedy existence nesprávného úředního postupu nebo nezákonného rozhodnutí, není v projednávané věci dána a nároky žalobkyně na náhradu škody nejsou již [anonymizováno] absenci odpovědnostního titulu důvodné.

43. Odvolací soud proto postupem dle § 219 o. s. ř. odvoláním napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, a to včetně akcesorického nákladového výroku.

44. Soud I. stupně nepochybil, pokud s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal zcela úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Žalované vskutku náleží dle § 151 odst. 3 o. s. ř. paušální náhrada ve výši 3 x [částka] dle § 1 odst. 3 písm. b) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady [anonymizováno] účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu).

45. O nákladech [anonymizováno] řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení zcela úspěšné žalované přiznal jejich náhradu ve výši [částka], což představuje v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. paušální náhradu ve výši 2 x [částka] za přípravu k odvolacímu jednání a za účast na odvolacím jednání dle § 1 odst. 3 písm. b) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

46. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.

Poučení