14 CO 13/2023 - 299

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. a soudců JUDr. Viktora Vaške a Mgr. Jany Boškové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova]. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 538 443 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 16. 8. 2022, č. j. 17 C 308/2021-111, takto:

Výrok

I. Napadený rozsudek se ve výroku I potvrzuje v rozsahu 503 345,20 Kč a úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 488 345,20 Kč za dobu od 2. 11. 2021 do zaplacení.

II. V rozsahu 50 097,80 Kč a úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z 65 097,80 Kč za dobu od 2. 11. 2021 do zaplacení se napadený rozsudek ve výroku I mění tak, že se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 219 682,60 Kč.

IV. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku nahradit státu na účet soudu prvního stupně náklady řízení ve výši 3 809,66 Kč.

V. Žalovaná je povinna ve stejné lhůtě zaplatit státu na účet soudu prvního stupně soudní poplatek ve výši 24 418 Kč.

Odůvodnění

1 Soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni 538 443 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná při poskytování péče o zdraví následující po abdominoplastické operaci žalobkyně dne 3. 11. 2018 postupovala v rozporu s pravidly vědy a uznávanými medicínskými postupy (lege artis), neboť žalobkyni při pooperačních komplikacích nezajistila dostatečnou antibiotickou léčbu, což si vynutilo dvě operační revize, provedené ve [anonymizována dvě slova] [obec] ve dnech 17. 11. 2018 a 29. 11. 2018. Žalovaná také porušila svou zákonnou povinnost poskytnout žalobkyni vyčerpávajícím způsobem dostatek informací o chystaném zákroku a o možných následných komplikacích. Z přiznané částky připadá 195 405 Kč na odčinění bolestí a 343 038 Kč na náhradu za ztížení společenského uplatnění. Na příslušenství vymáhané pohledávky přiznal soud prvního stupně žalobkyni vedle úroků z prodlení také náhradu nákladů znaleckého posudku ke stanovení výše újmy ve výši 15 000 Kč. 2 Žalovaná podala proti rozsudku odvolání, namítajíc, že dne 14. 11. 2018 její jednatel poté, co zjistil seropulentní sekreci, navrhl žalobkyni nasazení antibiotik, což však žalobkyně odmítla. Zánětlivé změny vznikly s výrazným časovým odstupem od samotného operačního výkonu a nejsou jeho důsledkem. K náhradě újmy spojené s infekcí pooperační rány žalovaná také není povinna, neboť každý občan ví, že operační výkon je vždy spojen se vznikem operační rány a následně jizvy a s rizikem komplikací; žalobkyně obdržela dostatečné penzum informací a její tvrzení, že v případě řádného poučení by operační zákrok nepodstoupila, je účelové. Znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 21. 10. 2021, [číslo] byl zpracován znalcem nepříslušným k hodnocení výkonu plastického chirurga a navíc je věcně nesprávný; položky S3111 a T 793 je třeba odmítnout, neboť operaci břicha žalobkyně podstoupila dobrovolně a k okamžité pooperační infekci rány nedošlo, a nelze akceptovat ani položky S0620 a T172, neboť odborně prováděnou celkovou anestézii nelze porovnávat s úrazovým poškozením mozku a endotracheálnmí intubaci a použití laryngeální masky nelze porovnávat s vniknutím cizího tělesa do hrtanu a průdušnice při plném vědomí. V části týkající se hodnocení ztížení společenského uplatnění se posudek zakládá jen na subjektivních tvrzeních žalobkyně, jež nebyla v řízení objektivizována. 3 Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované uvedla, že to, že léčba pooperačních komplikací nebyla provedena lege artis, vyplývá nejen ze znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 21. 10. 2021, [číslo] který má všechny náležitosti podle § 127a o. s. ř., ale i z odborného posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] ze dne 31. 1. 2020, z vyjádření Krajského úřadu [příjmení] kraje ze dne 4. 2. 2020, č. j. PK- [spisová značka], a z rozhodnutí České lékařské komory ze dne 12. 11. 2021, [číslo jednací]. Součástí postupu lege artis v širším smyslu je i řádné poučení pacienta o možných rizicích s navrhovaným výkonem spojených a řádné vedení zdravotnické dokumentace. 4 Odvolání je důvodné jen z menší části. 5 Soud prvního stupně před vyhlášením napadeného rozsudku neposkytl účastníkům poučení o neúplné apelaci podle § 119a odst. 1 o. s. ř. a účastníci byli proto oprávněni v odvolacím řízení uvádět nové skutečnosti a označovat nové důkazy bez omezení (§ 205a písm. e) a § 211a o. s. ř.). 6 Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval část důkazů provedených soudem prvního stupně. Ze zprávy o ambulantní návštěvě na č. l. 29 spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se dne 24. 9. 2018 dostavila k žalované se žádostí o korekci povislého břicha. Zpráva dále uvádí, že žalovaná jí vysvětlila„ postup operace a možné komplikace“ a dohodla s ní termín operace na 3. 11. 2018. Z propouštěcí zprávy na č. l. 27 spisu odvolací soud zjistil, že ve dnech 3. 11. až 4. 11. 2018 byla žalobkyně u žalované hospitalizována. Z operačního protokolu na xanon -164 spisu odvolací soud zjistil, že dne 3. 11. 2018 jednatel žalované provedl žalobkyni abdominoplastickou operaci, po níž jí byly zavedeny dva Redon drény a byl jí přiložen obklad s Betadinem a elastický pás. Z propouštěcí zprávy na č. l. 27 spisu odvolací soud také zjistil, že dne 4. 11. 2018 byla žalobkyně propuštěna z hospitalizace; ve zprávě je uvedeno, že pooperační průběh byl bez komplikací a při propuštění je žalobkyně afebrilní v celkově dobrém stavu a rána je klidná; oba Redon drény jí však byly zatím ponechány a byly jí vydány léky na bolest; byl jí doporučen klidový režim a za dva dny kontrola. Ze zprávy o ambulantních kontrolách na č. l. 30 spisu odvolací soud zjistil, že po propuštění byla žalobkyně u žalované na několika ambulantních kontrolách. Při kontrole dne 6. 11. 2018 bylo zjištěno, že rána je klidná, a žalobkyni byl vyjmut levý drén, zatímco pravý jí byl ponechán; opět jí byl doporučen klidový režim a kontrola za tři dny. Při kontrole dne 9. 11. 2018 bylo opět zjištěno, že rána je klidná, a drén, který již nevedl, byl vyjmut; další kontrola byla stanovena na příští pondělí. Při kontrole dne 12. 11. 2018 bylo zjištěno zarudnutí rány pod stydkou sponou a vypuštěno 20 ml serosankvinolentní tekutiny; pak byl proveden výplach peroxidem vodíku, instalován rukavicový drén a přiložen obklad s betadinem; zpráva obsahuje též údaj, že žalobkyně při vyšetření připustila porušování léčebného režimu kouřením. Při kontrole dne 14. 11. 2018 bylo zjištěno, že sekrece z operační rány je seropulentní; zpráva dále obsahuje údaj, že žalobkyni byla„ vysvětlena vhodnost provedení stěru a nasazení ATB i s orientační cenou“, žalobkyně však podle záznamu odpověděla, že„ doporučené pojištění následných nákladů při komplikacích estetických výkonů nemá a přímé platby za další léčení zatím odmítá“; byl jí opět proveden výplach peroxidem vodíku a doporučena kontrola následující den, na což žalobkyně odpověděla, že zvažuje léčbu ve [anonymizována dvě slova] [obec]. Záznamy o žádných jiných pooperačních kontrolách a vyšetřeních ve zprávě obsaženy nejsou. 7 Odvolací soud také zopakoval důkaz dopisem Krajského úřadu [příjmení] kraje ze dne 4. 2. 2020, č. j. PK- [spisová značka] (č. l. 46-50 spisu), z nějž zjistil, že tohoto dne krajský úřad jednateli žalované sdělil, že stížnost žalobkyně na něj nechal prošetřit [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], nezávislým odborníkem, který ve svém posudku dospěl k závěru, že postup žalované při léčení hnisavé komplikace nebyl lege artis a informování žalobkyně před operací bylo nedostatečné. V návaznosti na to krajský úřad žalované uložil několik nápravných opatření, a to mimo jiné změnit způsob vedení zdravotnické dokumentace zejména pro ambulantní činnost tak, aby bylo v souladu s příslušnou vyhláškou. 8 Odvolací soud dále podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování trestním oznámením pro podezření ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti ze dne 11. 10. 2019 (č. l. 159-162 spisu), označeným k důkazu již v žalobě. Z něj zjistil, že v tomto podání, adresovaném Okresnímu státnímu zastupitelství [okres], žalobkyně mimo jiné uvedla, že na vyšetření u žalované byla i dne 13. 11. 2018; při vyšetření jednatel žalované viděl vytékat hnis z místa jizvy a injekční stříkačkou aplikoval do tohoto místa jakýsi roztok; když mu žalobkyně sdělila, že má horečku 39 – 40 °C a necítí se dobře, jednatel jí pouze sdělil, že„ to bude v pořádku“ a ona ať přijde na kontrolu následujícího dne. V trestním oznámení je dále uvedeno, že žalobkyně byla u žalované na vyšetření i dne 15. 11. 2018; při vyšetření jednatel žalované opět viděl vytékat hnis z místa jizvy a opět injekční stříkačkou aplikoval do tohoto místa jakýsi roztok; žalobkyně mu opět sdělila, že má horečku 39 – 40 °C a necítí se dobře, on se k tomu však nevyjádřil; když od něj žádala provedení kultivace, odpověděl jí:„ No za dva tisíce, ale běžte si k obvoďákovi, to budete mít zadarmo.“ V trestním oznámení je dále uvedeno, že žalobkyně byla u žalované na vyšetření i dne 16. 11. 2018; při vyšetření jednatel žalované opět viděl vytékat hnis z místa jizvy a opět injekční stříkačkou aplikoval do tohoto místa jakýsi roztok; žalobkyně mu opět sdělila, že má horečku 39 – 40 °C a necítí se dobře, on na to však nereagoval. 9 Odvolací soud také doplnil dokazování úředním záznamem o podaném vysvětlení ze dne 18. 12. 2019, [číslo jednací] (č. l. 162 verte – 164 spisu), také označeným k důkazu již v žalobě. Z něj zjistil, že tohoto dne žalobkyně na policii mimo jiné uvedla, že ve dnech 12. 11. až 16. 11. 2018 chodila k žalované na kontroly každý den, jednatel žalované jí však nikdy nezměřil teplotu; ve středu si k němu přišla říct o antibiotika, on ní však odpověděl, že„ to bude dobré“ a že to není třeba. 10 Odvolací soud doplnil dokazování také stížností žalobkyně na neumožnění nahlížení do zdravotnické dokumentace ze dne 26. 6. 2019 (č. l. 165-166 spisu), neučinil z ní však žádná skutková zjištění. 11 Soud prvního stupně považoval ztížení společenského uplatnění žalobkyně za dostatečně prokázané pouze znaleckým posudkem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 21. 10. 2021, [číslo]. S tímto hodnocením tohoto důkazu se však odvolací soud neztotožnil, neboť údaje o omezeních žalobkyně, uvedené ve znaleckém posudku, čerpal znalec vskutku pouze ze subjektivních sdělení samotné žalobkyně, aniž je – s výjimkou Thomayerovy zkoušky a zkoušky záklonu – jakkoli objektivizoval. Odvolací soud proto žalobkyni přípisem ze dne 17. 3. 2023 (viz referát na č. l. 178 spisu) podle § 118a odst. 3 a § 213b odst. 1 o. s. ř. vyzval k označení dalších důkazů v tomto směru; na výzvu reagovala žalobkyně přípisem ze dne 23. 3. 2023, v němž označila k důkazu mimo jiné výslechy svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Jelikož neúplná apelace v tomto řízení nenastala (viz výše), bylo označení těchto nových svědků přípustné a odvolací soud proto tyto svědky podle § 213 odst. 4 o. s. ř. vyslechl. 12 Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že je dcerou žalobkyně a do roku 2020 s ní bydlela ve společné domácnosti. Před operací žalobkyně kouřila jednu nebo dvě cigarety denně. Druhý den po operaci byla propuštěna domů. Svědkyně neví, kolik následných kontrol žalobkyně u žalované absolvovala, myslí však, že žalobkyně tam po operaci v období jednoho až dvou týdnů chodila každý den nebo obden na převazy. Svědkyně se o ni starala, neboť žalobkyně nebyla ničeho schopna, ležena na posteli a byla ráda, že může zajít na toaletu. Převazy skončily, když svědkyně zjistila, že žalobkyně má obvaz od krve, ačkoli jí krev netekla. Následně žalobkyně požádala o kultivaci s tím, že v ráně je zřejmě zánět, jednatel žalované jí však řekl, že to bude zpoplatněno, anebo že si má zajít k obvodnímu lékaři; komplikace s ránou přičítal porušování zákazu kouření. Stav žalobkyně se stále zhoršoval a z rány jí stále vytékal hnis, který svědkyně poprvé zpozorovala zhruba pět dnů po propuštění žalobkyně z hospitalizace; proto musely se svědkyní ránu čistit a převazovat, při čemž svědkyně sterilními pinzetami odstraňovala buničinu z rány; takto spotřebovala zhruba pět pinzet; v té době žalobkyně absolvovala dva převazy denně, jeden u žalované a druhý od svědkyně. Nejdřív bylo hnisu jen malé množství, zhruba na velikost mince, pak však již velké; když jednou žalobkyně vstala z postele, rána jí praskla a hnis vytekl na zem, načež za pomoci pana [příjmení] okamžitě odjela do [anonymizováno] nemocnice. K současnému stavu žalobkyně svědkyně vypověděla, že žalobkyně má v místě jizvy stále tlaky, necitlivé břicho a napnutou kůži; při předklonu a záklonu má špatnou pohyblivost, nemohla by kupříkladu natáhnout záclony, zvedat vnuka nebo ho vyhazovat nad hlavu, neboť nemůže zvedat ruce nad hlavu; občas má také křeče v tříslech. Pracuje v rehabilitačním oboru, kde také není schopná všeho jako dříve, kupříkladu zvedat pacienty z postele apod. Pracoviště změnila z důvodu, že se přestěhovala. Při vstávání z lehu nebo sedu ji rána bolí a bolest jí vystřeluje do třísel, celkově má břicho zatuhlé. Jí malé porce, byť svědkyně neví, jaké porce jedla před tím a zda žalobkyně něco jíst nesmí. Nesportuje, ani před tím však nesportovala. 13 Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že není lékař, zabývá se alternativní medicínou a je v tomto oboru doktor honoris causa. Je dlouholetým přítelem žalobkyně, a když žalobkyně bydlela v [obec], vídali se denně, neboť bydleli blízko sebe. V listopadu 2018 si žalobkyně nechala udělat plastiku břicha, a to z estetických důvodů a také kvůli rozestupu břišních svalů. Po propuštění ji na převazy vozil každý den; bylo to před 17. listopadem v úterý, kdy jí zároveň vyjmuli první drén, ve středu, ve čtvrtek a v pátek, kdy jí zároveň vyjmuli druhý drén. Žalobkyně mu ukazovala operační ránu, byl tam masivní prosak v převazu, svědek do něj však nezasahoval, ponechával to na lékaři a netroufl si ani snímat převazy; zda je snímal někdo jiný, neví. Divil se, že žalobkyni nebyla nasazena antibiotika; žalobkyně mu říkala, že se jich dožadovala, bylo jí však řečeno, že nejsou potřeba. Došlo k evidentnímu zanedbání pooperační péče a ke vzniku zánětu, a proto svědek v sobotu žalobkyni doporučil návštěvu pohotovosti, kam ji také zavezl. Zhruba před rokem a půl se žalobkyně odstěhovala do [obec]. K jejímu stavu v rekonvalescenci svědek vypověděl, že měla výrazné omezení pohybu, a to při ohýbání a narovnávání, a také jí vadily některé druhy oblečení. Říkala mu, že v profesi fyzioterapeutky má velká omezení, s nimiž se těžko smiřuje, a že má i psychické následky, cítí se špatně nejen v profesním, ale i v partnerském životě. Dříve byla„ samá ruka, samá noha“ a pohybovala se bez omezení, nyní je však omezena, jako kdyby ta rána byla čerstvá, při jakékoli námaze cítí pnutí; má potíže pochovat vnoučka, dále při natažení rukou, třeba když chce něco vyndat z poličky, a také při zvedání se z lehu, což dokáže pouze s oporou nebo přes bok. Říkala mu také o bolestech v tříslech. Svědek s ní řešil i potravu, snažili se vysadit nadýmavé věci, kupříkladu bílou mouku a luštěniny, a svědek jí také doporučoval jíst častěji a malé porce, aby neměla pocit přejedení. Dříve byla kuřačka, kouření však omezila již zhruba dva roky před operací a nyní kouří jen svátečně. Zda před operací sportovala, svědek neví, aktivně ji sportovat neviděl, leda nějakou jízdu na kole. 14 Odvolací soud naopak neprovedl žalovanou navržený důkaz doplňujícím výslechem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], neboť považuje skutkový stav z hlediska ztížení společenského uplatnění žalobkyně za dostatečně zjištěný znaleckým posudkem tohoto znalce ze dne 21. 10. 2021, [číslo] jeho výpovědí před soudem prvního stupně a výpověďmi svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], slyšených v odvolacím řízení. Vyžádání zpráv z bývalého i současného pracoviště žalobkyně je rovněž nadbytečné, neboť ohodnocení ztížení společenského uplatnění uvedené v doméně D850 znaleckého posudku na vynucené změně zaměstnání založeno není, přičemž odvolací soud nemá pochybnosti o tom, že bolesti při napínání břicha žalobkyni ve výkonu zaměstnání fyzioterapeutky omezují (viz dále). Za nadbytečné odvolací soud považuje i přibrání znalce z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie a specializace plastická chirurgie, jak žalovaná také navrhovala, neboť specializace znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] je odpovídající – předmětem posouzení není postup žalované při vlastní plastické operaci dne 3. 11. 2018, ale až při léčení pooperační komplikace spočívající v hnisání pooperační rány, což je komplikace pro plastickou chirurgii nespecifická, může se vyskytnout i po jakékoli jiné operaci a k jejímu posouzení je povolán kterýkoli znalec z odvětví chirurgie. Odvolací soud neprovedl ani další důkazy k vyřazení žalobkyně ze sportovních aktivit, neboť ohodnocení ztížení společenského uplatnění uvedené v doméně D920 znaleckého posudku na vynuceném ukončení sportovních aktivit založeno není, přičemž odvolací soud nemá pochybnosti o tom, že bolesti při napínání břicha žalobkyni v rekreační jízdě na kole omezují (viz dále). 15 Na základě těchto důkazů ve spojení s těmi skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, které nebyly odvoláním zpochybněny a odvolací soud z nich vychází, dospěl odvolací soud k závěru, že žaloba je z větší části důvodná. 16 Z provedeného dokazování vyplývá – a v řízení o tom ani nebylo sporu –, že dne 24. 9. 2018 mezi sebou účastníci uzavřeli ústní smlouvu, jíž se žalovaná zavázala provést pro žalobkyni korekci povislého břicha formou abdominoplastické operace. Tuto smlouvu soud prvního stupně správně posoudil jako smlouvu o péči o zdraví podle § 2636 a násl. o. z. Z této smlouvy vznikla žalované jako poskytovateli péče o zdraví povinnost za odměnu pečovat o zdraví žalobkyně jako příkazce. Žalované vznikla též povinnost nahradit žalobkyni újmu způsobenou porušením smluvně převzatých povinností podle § 2913 o. z., přičemž předpokladem této povinnosti není zavinění. Tam však, kde péče o zdraví má charakter zdravotních služeb, zakládá porušení povinností stanovených pro jejich poskytování zvláštními zdravotnickými zákony deliktní povinnost k náhradě újmy podle § 2910 věty první o. z., jejímž předpokladem je i zavinění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2968/2018, a ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3675/2019). 17 Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně o porušení zákonem stanovených povinností žalovanou jako poskytovatelem péče o zdraví. Poskytovatel zdravotních služeb je podle § 45 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění účinném do 28. 2. 2019, povinen poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni, tedy podle § 4 odst. 5 především podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů (lege artis). O tom, že vlastní abdominoplastický zákrok dne 3. 11. 2018 lege artis proveden byl, nebylo v řízení sporu; pooperační komplikace spočívající ve výskytu bakteriální infekce v pooperační ráně je přípustným rizikem, které nelze vyloučit ani při řádném a odborně správném provedení zákroku. Ze znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 21. 10. 2021, [číslo] zpracovaného v návaznosti na posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], a z výpovědi znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] při jednání před soudem prvního stupně dne 10. 5. 2022 má však odvolací soud za prokázané, že léčení této komplikace, související s abdominoplastickým zákrokem a mající charakter pooperační komplikace, lege artis provedeno nebylo, a to vzhledem k tomu, že již při ambulantní kontrole dne 12. 11. 2018, kdy si žalobkyně stěžovala na horečku, jí měla být podána antibiotika a provedeny laboratorní testy, což se nestalo. Znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], majícího k jeho vyhotovení specializaci (viz výše), je formulován srozumitelně, logicky a přesvědčivě a odvolací soud na něj v podrobnostech odkazuje, nejsa oprávněn přezkoumávat jeho věcnou správnost. K závěru, že se jednalo o postup non lege artis, následně dospěli i Krajský úřad [příjmení] kraje ve zprávě ze dne 4. 2. 2020, č. j. PK- [spisová značka] (č. l. 46-50 spisu), a Čestná rada České lékařské komory v rozhodnutí ze dne 12. 11. 2021 (č. l. 79-81 spisu). 18 Žalovaná se proti těmto závěrům od počátku bránila skutkovou námitkou, že při ambulantním vyšetření dne 14. 11. 2018 žalobkyni doporučila provedení stěru a nasazení antibiotik, žalobkyně však hrazení dalších nákladů léčby odmítla. Žalobkyně to v řízení popírala s tím, že žalovaná jí antibiotickou léčbu nedoporučila a její stesky bagatelizovala („ to bude dobrý“). Soud prvního stupně se uvedenou námitkou žalované, jež by mohla vést k závěru, že tu část újmy, která nastala nebo se prohloubila v období od 14. 11. 2018 (viz dále), si žalobkyně částečně nebo zcela zapříčinila sama (§ 2918 o. z.), nezabýval a jeho právní posouzení věci je tedy neúplné. Odvolací soud proto doplnil dokazování důkazy vztahujícími se k této námitce a otázku zapříčinění újmy samotnou žalobkyní právně posoudil sám. 19 Norma obsažená v § 2910 věty první o. z. je příznivá poškozenému a je proto na něm, aby prokázal skutečnosti odpovídající znakům její skutkové podstaty. V medicínských sporech tedy důkazní břemeno ohledně tvrzení, že poskytovatel zdravotních služeb porušil zákonem stanovenou povinnost postupovat při této péči lege artis, nese zásadně poškozený; je zásadně na něm, aby prokázal, že poskytovatel lege artis nepostupoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. IV. ÚS 14/17, bod 41. odůvodnění). Toto důkazní břemeno nese poškozený i tehdy, když to vyžaduje prokázat, že poskytovatel zdravotních služeb některé léčebné úkony neprovedl, ač je správně provést měl; okolnost, že prokazování takových„ negativních“ skutečností je relativně obtížné, na tom nic nemění. V souzené věci tedy primárně žalobkyně nesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že žalovaná jí dne 14. 11. 2018 léčbu antibiotiky nedoporučila a antibiotika nepředepsala. Jedná se přitom o otázku skutkovou, nikoli odbornou, a k jejímu vyřešení je povolán soud, nikoli znalec. Kdyby uvedené tvrzení žalobkyně nebylo prokázáno, bylo by nutno učinit závěr, že žalovaná jí antibiotickou léčbu doporučila a non lege artis nepostupovala, a žalobu – bylo-li by zároveň prokázáno, že žalobkyně antibiotickou léčbu odmítla (viz dále) – v příslušné části zamítnout. 20 Soudní praxe však dospěla k závěru, že i institut důkazního břemene je podřízen ústavněprávnímu rámci, jak jej vymezují principy nestranného a spravedlivého procesu, plynoucí z čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny. V právu na spravedlivý proces obsažená zásada rovnosti zbraní v civilním řízení obecně zahrnuje též rovnost břemen, která jsou na účastníky řízení kladena a která nesmí být nepřiměřená, tedy jejichž unesení nesmí být nesplnitelné; v opačném případě nelze dle Ústavního soudu předmětné řízení jako celek považovat za řádně vedené. To platí zejména v případech, kdy poskytovatel zdravotních služeb porušil svou povinnost vést řádně zdravotnickou dokumentaci a kdy poškozený nemá reálnou možnost porušení povinnosti postupovat lege artis prokázat; opomene-li v těchto případech obecný soud zvážit důvody pro obrácení důkazního břemene, dopustí se porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť poskytovatel zdravotních služeb nesmí získat ze svého protiprávního jednání na úkor poškozeného prospěch v podobě úspěchu ve sporu z důvodu neunesení důkazního břemene poškozeným (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. IV. ÚS 14/17, bod 55. odůvodnění). K obrácení důkazního břemene dochází nejen tehdy, jestliže poskytovatel zdravotních služeb nevede zdravotnickou dokumentaci vůbec, ale i v případě, že ji vede neúplně nebo nedostatečně. 21 V souzené věci bylo podle § 53 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb. povinností žalované vést zdravotnickou dokumentaci, obsahující podle § 53 odst. 2 písm. d) téhož zákona informace o zdravotním stavu pacienta, o průběhu a výsledku poskytovaných zdravotních služeb a o dalších významných okolnostech souvisejících se zdravotním stavem pacienta a s postupem při poskytování zdravotních služeb. Odvolací soud je však nucen konstatovat, že žalovaná tuto povinnost nesplnila a zdravotnickou dokumentaci řádně nevedla. V zápise o ambulantních kontrolách na č. l. 30 spisu je uvedeno, že po propuštění do ambulantní péče dne 4. 11. 2018 žalobkyně absolvovala u žalované čtyři ambulantní kontroly, a to ve dnech 6. 11., 9. 11., 12. 11. a 14. 11. 2018. Z trestního oznámení pro podezření ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti ze dne 11. 10. 2019 (č. l. 159-162 spisu), z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne 18. 12. 2019, [číslo jednací] (č. l. 162 verte -164 spisu), a z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] má však odvolací soud za dostatečně prokázané – a žalovaná to v podstatě ani nezpochybňovala –, že kromě těchto kontrol absolvovala žalobkyně u žalované ještě kontroly ve dnech 13. 11., 15. 11. a 16. 11. 2018. Ty však v listinách předložených žalovanou zaznamenány nejsou. Zdravotnická dokumentace vedená žalovanou je tedy neúplná, a to právě v části týkající se jejího postupu při léčbě pooperačních komplikací, která je jádrem sporu; nelze zjistit, jak žalovaná postupovala a co žalobkyni doporučila při kontrolách konaných v těchto dnech, a žalobkyně tedy nemá možnost spolehlivě prokázat, že léčba pooperačních komplikací jako celek proběhla non lege artis. K závěru o nedostatečném vedení zdravotnické dokumentace dospěl i Krajský úřad [příjmení] kraje ve zprávě ze dne 4. 2. 2020, č. j. [anonymizováno] [spisová značka] (č. l. 46-50 spisu). 22 Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že žalovaná zdravotnickou dokumentaci řádně nevedla a podmínky přenesení důkazního břemene jsou tedy splněny. Proto odvolací soud žalovanou při jednání dne 15. 6. 2023 informoval, že je na ní, aby prokázala své tvrzení, že při léčbě pooperačních komplikací postupovala lege artis a dne 14. 11. 2018 žalobkyni antibiotickou léčbu doporučila. Žalovaná odkázala na své důkazní návrhy z podání ze dne 27. 5. 2023, z nichž žádný se však doporučení antibiotické léčby dne 14. 11. 2018 netýkal. Lze tedy uzavřít, že žalovaná své tvrzení, že dne 14. 11. 2018 žalované antibiotickou léčbu doporučila a lege artis tedy postupovala, neprokázala. 23 Jen pro úplnost odvolací soud uvádí, že výlučné zapříčinění újmy žalobkyní (§ 2918 o. z.) by nebylo možno dovodit ani v případě, že by žalobkyni antibiotická léčba byla dne 14. 11. 2018 doporučena. Znalecký posudek totiž dospěl k závěru, že antibiotika bylo na místě nasadit již dne 12. 11. 2018, neboť již tehdy žalobkyně uváděla, že má horečky. V řízení přitom nebylo sporu o tom, že dne 12. 11. 2018 žalobkyni antibiotická léčba doporučena nebyla, přičemž žalovaná neprokázala, že při kontrole tohoto dne žalobkyni změřila teplotu a shledala ji afebrilní. Újma mající příčinnou souvislost s postupem žalované ve dnech 12. 11. a 13. 11. 2018 by tedy šla na vrub žalované v každém případě. I kdyby žalobkyni antibiotická léčba byla dne 14. 11. 2018 doporučena, nebylo by možné dovodit ani částečné zapříčinění újmy žalobkyní. Žalovaná stavěla svoji obranu na tvrzení, že žalobkyně dne 14. 11. 2018 doporučenou antibiotickou léčbu odmítla s tím, že další léčbu platit nebude. Žalobkyně to však popírala. Důkazní břemeno ohledně odmítnutí nabízené léčby nese vždy poskytovatel zdravotních služeb, přičemž pro toto odmítnutí je ustanovením § 34 odst. 3 a 5 zákona č. 372/2011 Sb. předepsána písemná forma. Žalovaná však ani netvrdila, že by údajné odmítnutí nabízené antibiotické léčby mělo písemnou formu, a existenci ústního odmítnutí léčby navzdory poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., poskytnutému přípisem odvolacího soudu ze dne 24. 2. 2023 (viz referát na č. l. 157 spisu), neprokázala. Skutečnost, že písemné reversy se snad v praxi vyhotovují jen v nejzávažnějších případech, na tom nic nemění, neboť písemnou formu reversu zákon vyžaduje bez ohledu na závažnost stavu pacienta; přitom léčbu rozvinutého zánětu operační rány za běžný zákrok nepochybně považovat nelze. Tvrzení žalované o odmítnutí údajně doporučené antibiotické léčby žalobkyní tedy nebylo prokázáno a nelze proto učinit závěr o byť jen částečném zapříčinění újmy žalobkyní. 24 Vznik újmy v podobě bolestí utrpěných ode dne 17. 11. 2018 je nepochybný a v řízení o něm ani nebylo sporu. Ztížení společenského uplatnění má i odvolací soud za prokázané posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 21. 10. 2021, [číslo] výpovědí tohoto znalce před soudem prvního stupně a výpověďmi svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] před odvolacím soudem (viz dále). Příčinnou souvislost těchto újem s porušením povinnosti žalované postupovat lege artis má i odvolací soud za prokázanou výpovědí znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] při jednání před soudem prvního stupně dne 10. 5. 2022, kdy znalec uvedl, že kdyby byla antibiotická léčba nasazena nejpozději dne 14. 11. 2018, následným komplikacím by bylo možné zcela předejít nebo je významně redukovat. Žalovaná ostatně ve svém odvolání příčinnou souvislost ani nezpochybnila. 25 Otázkou zavinění žalované na porušení zákonem stanovených povinností, vzniklých újmách a příčinné souvislosti mezi nimi ve smyslu § 2910 věty první o. z. se soud prvního stupně také nezabýval. Odvolací soud proto doplňuje, že zavinění ve formě nedbalosti se u poskytovatele zdravotních služeb postupujícího non lege artis předpokládá (§ 2912 odst. 2 o. z.) O své vyvinění se žalovaná v řízení ani nepokoušela a odvolací soud o jejím zavinění beztak nemá pochybnosti – nedoporučila-li žalovaná žalobkyni v situaci rozvinutého zánětu pooperační rány antibiotickou léčbu, pak podle § 5 odst. 1 o. z. měla a mohla vědět, jaké to může mít následky na další léčení žalobkyně i na její celkový zdravotní stav. 26 Povinností žalované jako poskytovatele zdravotních služeb bylo také podle § 31 odst. 1 písm. a) zákona č. 372/2011 Sb. zajistit, aby žalobkyně byla srozumitelným způsobem v dostatečném rozsahu informována o svém zdravotním stavu a o navrženém individuálním léčebném postupu a všech jeho změnách. Informace o zdravotním stavu obsahuje podle § 31 odst. 2 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb. informaci o účelu, povaze, předpokládaném přínosu a možných důsledcích a rizicích navrhovaných zdravotních služeb. Účelem informační povinnosti je chránit právo pacienta na sebeurčení a na svobodné individuální rozhodování; informace musí být poskytnuta tak, aby i laik mohl zvážit rizika zákroku a rozhodnout se, zda jej podstoupí či nikoli. Žalované lze přisvědčit v tom, že na poučení o všech v úvahu připadajících důsledcích zákroku není nutné trvat vždy, tedy i u běžných zákroků v málo závažných případech. Při úvaze, o čem poučit, je nutno vycházet z kombinace pravděpodobnosti rizika určitého možného nepříznivého vývoje či nepříznivých následků zákroku a závažnosti takových následků pro celkový zdravotní stav pacienta; čím závažnější budou nepříznivé následky v případě naplnění rizika, tím menší pravděpodobnost bude stačit ke vzniku povinnosti o nich pacienta poučit (srov. Holčapek, T.: Dokazování v medicínskoprávních sporech. Wolters Kluwer Praha 2011, str. 76-77). Důkazní břemeno o poskytnutí informace o zdravotním stavu nese poskytovatel zdravotních služeb. 27 Celkově je soudní praxe na obsah poučení o možných důsledcích a rizicích navrhovaných zdravotních služeb poměrně přísná. Ve věci řešené usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. 25 Cdo 5311/2016, šlo o lege artis provedenou operaci štítné žlázy, při níž došlo k trvalému poškození zvratných nervů vedoucímu k trvalé dušnosti, ačkoli pacientka byla poučena jen o riziku změny kvality hlasu, a proto byla dovozena odpovědnost poskytovatele zdravotních služeb za škodu. Ve věci řešené rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 4162/2017, šlo o lege artis provedené odstranění hemangiomu (nezhoubného nádoru krevních cév) z vnitřního okraje levého oka, po němž došlo k trvalému poklesu levého víčka a snížení citlivosti v levé polovině čela, ačkoli pacient byl poučen pouze o nedostatečném efektu operace a infekčních a krvácivých komplikacích; proto byla odpovědnost poskytovatele zdravotních služeb za škodu dovozena i zde. Naopak ve věci řešené usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2477/2018, šlo o lege artis provedený zákrok na levém oku, po němž došlo ke zhoršení zrakové ostrosti způsobené zkalením rohovky v důsledku špatného zhojení tkáně po zákroku; odpovědnost poskytovatele zdravotních služeb za škodu dovozena nebyla, neboť pacient byl poučen o tom, že vidění po operaci bude„ o jeden až dva řádky horší“, což bylo shledáno dostatečným. 28 Soudní praxe je dále ustálena na tom, že poskytnutí zdravotní služby na základě souhlasu pacienta, který nebyl informovaný, je porušením zákonem stanovené povinnosti, zakládajícím povinnost k náhradě újmy podle § 2910 věty první o. z. Mezi nedostatečným poučením a vznikem újmy však musí být příčinná souvislost; povinnost poskytovatele zdravotních služeb k náhradě újmy nastává pouze tehdy, prokáže-li pacient, že při znalosti rozhodných skutečností, o nichž měl být poučen, bylo reálně pravděpodobné, že by se rozhodl zákrok nepodstoupit. V mnoha případech, zejména tam, kde neprovedení zákroku představuje daleko větší riziko poškození zdraví než jeho neprovedení, totiž platí, že i kdyby pacient chybějící informaci před zákrokem měl, rozhodl by se stejně, tedy že zákrok podstoupí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1381/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 81/2015, nebo jeho usnesení ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. 25 Cdo 5311/2016, a ze dne 15. 1. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2477/2018). 29 V souzené věci je ve zprávě o ambulantním vyšetření na č. l. 21 spisu uvedeno, že žalobkyni byl při úvodní návštěvě u žalované vysvětlen„ postup operace a možné komplikace“; o jaké konkrétní komplikace se jedná, ve zprávě uvedeno není. Dne 3. 11. 2018 žalobkyně sice podepsala listinu nadepsanou„ Informovaný souhlas o provedení chirurgického zákroku“ (č. l. 33 spisu), i v této listině je však pouze uvedeno, že žalobkyně„ obdržela Poučení o daném typu zákroku a Informovaný souhlas s operačním výkonem“ a že bere na vědomí, že lékař a jeho tým„ nemohou nést vinu za komplikace obecného či individuálního charakteru, ke kterým může dojít, přestože lékař zaručuje maximální serióznost a odbornou kvalifikaci požadovanou pro provádění zákroku“; informace o tom, jaká konkrétní rizika a možné nepříznivé následky mohou být se zákrokem spojeny, listina neobsahuje. Poskytnutí konkrétních informací žalobkyni v tomto směru nepotvrdily ani svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], slyšené při jednání před soudem prvního stupně dne 16. 8. 2022; okolnost, že možná rizika jednatel žalované s pacienty„ obecně probírá“, není dostatečným důkazem, že se tak stalo i v případě žalobkyně; první svědkyně navíc vypověděla, že konzultacím je přítomna„ pouze výjimečně“, a druhá svědkyně vypověděla, že konzultacím je přítomna„ jen někdy“. Nelze přijmout ani argument žalované, že kdyby žalobkyně řádně poučení nedostala, jistě by si u ní na operační stůl nelehla. Odvolací soud proto souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že nebylo dostatečně prokázáno, že by žalobkyně byla poučena o riziku infekce a zánětu operační rány během pooperační ambulantní léčby. Toto riziko je přitom poměrně závažné a poučení o něm tedy žalobkyni poskytnuto být mělo. 30 Z hlediska příčinné souvislosti mezi neposkytnutím informace o možných důsledcích a rizicích navrhované zdravotní služby a vznikem újmy v podobě infekce operační rány lze žalované přisvědčit v tom, že riziko infekce operační rány je spojeno prakticky s každou operací. Rozhodnutí pacienta zákrok při vědomí takového rizika podstoupit však závisí i na jeho zdravotním stavu, charakteru navrhovaného zákroku a důvodu, proč jej chce podstoupit. Při akutním zánětu slepého střeva, řešitelném pouze chirurgicky, není nutné pochybovat o tom, že pacient by s operací souhlasil, i kdyby o takovém riziku informován nebyl – nic jiného by mu ostatně ani nezbývalo. V souzené věci však šlo o operaci plastickou, tedy o estetický zákrok, který k zachování života a zdraví nebyl vůbec nutný a u něhož si lze velmi dobře představit i pacientovo opačné rozhodnutí, tedy při vědomí rizika komplikovaného zánětu operační rány zákrok nepodstoupit a převis břicha raději neřešit. Odvolací soud proto souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že při vědomí takového rizika by abdominoplastickou operaci nepodstoupila. Je tomu obdobně jako ve věci řešené již zmíněným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. 25 Cdo 5311/2016, kde 25 Cdo 5311/2016, v níž šlo o operaci štítné žlázy, ačkoli pacientka absolvovala pravidelné kontroly štítné žlázy, byla pod lékařským dohledem a operace nebyla nezbytně nutná, pročež soudy vzaly soudy za prokázané, že by operaci nepodstoupila, kdyby o riziku fatálních následků, k nimž pak došlo, věděla. Obdobně tomu bylo i ve věci řešené již zmíněným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 4162/2017, v níž šlo o odstranění hemangiomu (nezhoubného nádoru krevních cév) z vnitřního okraje levého oka, ačkoli hemangiom pacienta nijak neomezoval, šlo pouze o estetický problém a nepodstoupením zákroku mu žádné zdravotní riziko nehrozilo, pročež soudy vzaly i zde za prokázané, že pacient by operaci nepodstoupil, kdyby o riziku fatálních následků, k nimž pak došlo, věděl. V souzené věci má tedy odvolací soud shodně se soudem prvního stupně příčinnou souvislost mezi neposkytnutím informace o možných důsledcích a rizicích navrhované operace a vznikem újmy v podobě infekce operační rány za prokázanou. Žalovaná je proto podle § 2910 věty první o. z. povinna žalobkyni i tuto újmu nahradit; okolnost, že žalobkyně byla ve sledované době fyzioterapeutkou, na tom nic nemění, ostatně fyzioterapie s plastickou chirurgií ani nesouvisí. 31 Z hlediska výše bolestného bylo mezi účastníky nesporné, že po propuštění do ambulantní péče dne 4. 11. 2018 se u žalobkyně rozvinula bolestivá infekce operační rány, která byla dne 17. 11. 2018 řešena operací v celkové anestézii při umělé plicní ventilaci přes laryngeální masku, při níž byla žalobkyni provedena nekrektomie kůže a toileta defektů a následný převaz rány a její rozpuštění pro krvácivou komplikaci; stejným způsobem byla žalobkyni dne 29. 11. 2018 provedena reoperace. Pokud jde o zařazení těchto bolestí pod jednotlivé položky Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 63/2014 (dále jen„ metodika“), vychází odvolací soud shodně se soudem prvního stupně ze znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 21. 10. 2021, [číslo]; posudek je i v tomto směru formulován srozumitelně a logicky a odvolací soud na něj v podrobnostech odkazuje s tím, že k jeho vypracování měl znalec oprávnění, neboť je znalcem v odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví. Žalované však lze přisvědčit, že bolesti způsobené celkovou anestézií a umělou plicní ventilací přes laryngeální masku jsou nesouměřitelné s bolestmi odčiňovanými položkami S0620 a T172, pod něž znalec tyto bolesti analogicky podřadil, tedy s difúzním axonálním poraněním mozku a s vražením cizího tělesa do hrtanu, nastalými v obou případech při plném vědomí; uvedení pacienta do celkové anestézie spočívá pouze v nebolestivé aplikaci anestetika, po němž pacient upadne do stavu bezbolestné řízené otravy, a umělá plicní ventilace přes laryngeální masku je také nebolestivá, neboť je prováděna v úplné anestézii a pacient ji necítí. Na druhou stranu nelze přehlédnout, že celková anestezie představuje aplikaci toxických látek do organizmu, po probuzení z anestezie mají pacienti často bolesti hlavy, závratě a zvrací, umělá dýchací trubice zase způsobuje otlak sliznice hlasivek, hrtanu a průdušnice, což se projevuje bolestí v krku, chrapotem a dráždivým kašlem; jsou známy i případy srdeční zástavy či dalších komplikací vlivem anestetika. Tyto fyziologické reakce pak představují i nemalou psychickou zátěž pacienta prožívajícího obavy z možných následků anestezie na zdraví. Vzhledem k tomu, že totéž původní zranění může být léčeno s využitím různých metod a prostředků (s různými typy anestezie, s intubací či bez intubace apod.), je na místě tam, kde byly tyto významné invazivní zákroky použity, s tím spojené bolesti v širším smyslu také odčinit. Lze přitom uvažovat i o poměrném krácení položek tam, kde obtíže způsobené aplikací lékařských přístrojů a postupů jsou méně bolestivé než ty, na něž míří příslušné položky, jsou-li užity pro ohodnocení primárních zranění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 25 Cdo 455/2022). 32 Odvolací soud proto považuje za spravedlivé a zásadám slušnosti podle § 2958 o. z. vyhovující odčinit bolesti podřazené znalcem pod položky S0620 a T172 tak, že se ohodnotí jednou polovinou bodů přiznaných těmto položkám v metodice. Výsledné bodové ohodnocení tedy činí 100 bodů x 1,1 za pooperační infekci rány (T793) + 100 bodů x 0,5 za celkovou anestézii při operaci dne 17. 11. 2018 (S0620) + 50 bodů x 0,5 za umělou plicní ventilaci při této operaci (T172) + 75 bodů x 1,1 za nekrektomii kůže a toiletu defektů při této operaci (T3101) + 75 bodů za převaz rány a rozpuštění rány pro krvácivou komplikaci dne 17. 11. 2018 (položka T3101) + 100 bodů x 0,5 za celkovou anestézii při operaci dne 29. 11. 2018 (S0620) + 50 bodů x 0,5 za umělou plicní ventilaci při této operaci (T172) + 75 bodů za nekrektomii kůže a toiletu defektů při této operaci (T3101) = 492,5 bodů. Výše bolestného pak činí 492,5 bodů x 295,04 Kč/bod = 145 307,20 Kč. 33 Při určení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění vyšel odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně z bodového ohodnocení obsaženého ve znaleckém posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 21. 10. 2021, [číslo]. Žalované lze přisvědčit, že tento posudek byl vyhotoven na základě subjektivních sdělení samotné žalobkyně, odvolací soud má však výpověďmi svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], vyslechnutých pod poučením o trestních následcích křivé výpovědi, za prokázané, že v posudku uvedené trvalé následky žalobkyni skutečně vznikly. Podstatné je, že pooperační jizva, dlouhá 66 cm, tedy více než půl metru, je při napínání kůže na břiše bolestivá, což žalobkyni omezuje ve všech činnostech, při níž k napínání kůže dochází, ať již jde o vstávání z lehu do sedu a ze sedu do stoje (doména D410), o zvedání a nošení těžších předmětů, kde k napnutí kůže vede kontrakce břišních svalů (doména D430), o natahování paží na delší vzdálenosti a záklon (domény D445 a D650), o běh, delší chůzi a jízdu na kole (domény D450, D455, D460 a D920), o přijímání většího množství potravy (doména D550) a o manipulaci s pacienty při práci fyzioterapeutky (doména D850). Znalecký posudek dovodil omezení žalobkyně v životních aktivitách v rozsahu 2,689649 %, čemuž odpovídá náhrada ve výši 12 754 000 Kč x 0, 02689649 = 343 038 Kč. Posudek je i v tomto směru formulován srozumitelně a přesvědčivě a znalec jej při výslechu před soudem prvního stupně dne 10. 5. 2022 obhájil; odvolací soud na něj proto v podrobnostech odkazuje. V čem konkrétně znalec při jeho vypracování postupoval v rozporu s metodikou, žalovaná ani blíže neuvedla. Lze sice uvažovat o tom, zda 2,69 procentní ohodnocení omezení žalobkyně v životních aktivitách odpovídá jejím vše uvedeným potížím a zda by nebylo na místě přiznat ohodnocení vyšší (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. I. ÚS 1010/22, bod 54. odůvodnění), žalobkyně se však vyšších částek nedomáhala. 34 Žalobkyně má konečně právo na náhradu nákladů na pořízení výše uvedeného znaleckého posudku ve výši 15 000 Kč; tyto náklady mají povahu nákladů spojených s uplatněním pohledávky na náhradu újmy a jsou tedy jejím příslušenstvím podle § 513 o. z. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. III. 2389/20). 35 Odvolací soud proto napadený rozsudek potvrdil ohledně částek 145 307,20 Kč + 343 038 Kč + 15 000 Kč = 503 345,20 Kč a ohledně 8,5 % ročních úroků z prodlení z částky 145 307,20 Kč + 343 038 Kč = 488 345,20 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení. Ohledně bolestného ve výši 195 405 Kč – 145 307,20 Kč = 50 097,80 Kč s úroky z prodlení v téže sazbě za totéž období napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítl. Stejně rozhodl ohledně úroků z prodlení v téže sazbě za totéž období z částky 15 000 Kč, která má charakter příslušenství pohledávky, z něhož věřiteli úroky z prodlení nepřísluší. 36 Vzhledem k částečné změně napadeného rozsudku odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Jelikož vyčíslení odčinění bolestí zahrnutých pod položky S0620 a T172 záviselo na úvaze soudu, měla žalobkyně ve věci neúspěch jen v poměrně nepatrné části (ohledně úroků z prodlení z nákladů na znalecký posudek) a má proto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení. Ty spočívají v odměně advokátky za zastoupení při 16 úkonech právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění ze dne 18. 10. 2021, sepis žaloby, účast na jednání dne 10. 5. 2022, které přesáhlo dvě hodiny, účast na jednání dne 16. 6. 2022, účast na jednání dne 16. 8. 2022, které přesáhlo dvě hodiny, sepis vyjádření k odvolání žalované ze dne 28. 12. 2022, účast na jednání před odvolacím soudem dne 2. 2. 2023, sepis průběžného vyjádření ze dne 14. 2. 2023, účast na jednání před odvolacím soudem dne 4. 5. 2023, které přesáhlo čtyři hodiny, sepis průběžného vyjádření ze dne 15. 5. 2023 a účast na jednání před odvolacím soudem dne 15. 6. 2023) podle § 7 bodu 6 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 16 x 10 260 Kč = 164 160 Kč (počítáno z přisouzených 488 345,20 Kč, dalších 15 000 Kč je příslušenstvím pohledávky a ve zbytku byla žaloba zamítnuta, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3974/2015, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 121/2017), v paušální náhradě hotových výdajů advokátky za 16 úkonů právní služby podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 16 x 300 Kč = 4 800 Kč, ve výdajích na cestu advokátky osobním automobilem k soudním jednáním na trase [obec] – [obec] a zpět ve výši 1 367 Kč + 2 x 1 520 Kč + 1 448,50 Kč + 2 x 1 570,20 Kč = 8 995,90 Kč, v náhradě za čas promeškaný advokátkou cestami k soudním jednáním a zpět ve výši 6 x 600 Kč = 3 600 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a v náhradě za 21 % daň z přidané hodnoty, již je advokátka povinna z odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř.), ve výši 38 126,70 Kč Náklady žalobkyně celkem činí 219 682,60 Kč a je třeba je zaplatit k rukám její advokátky (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 37 Náhradu nákladů spojených s pořízením zvukového záznamu z jednání před odvolacím soudem dne 2. 2. 2023 soud žalobkyni nepřiznal, neboť zvukový záznam z onoho jednání si mohla pořídit i sama zmocněnkyně zástupkyně žalobkyně, která byla jednání přítomna. 38 Výrok o náhradě státem placených nákladů řízení se opírá o ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. a o skutečnost, že ve vztahu mezi účastníky má žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení a nákladu státu je tedy povinna nahradit žalovaná. Náklady státu spočívají pouze v odměně a náhradě hotových výdajů znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] za výslech při jednání u soudu prvního stupně dne 10. 5. 2022 ve výši 3 809,66 Kč, přiznaných usnesením ze dne 24. 5. 2022, č. j. 17 C 308/2021-93, jež nabylo právní moci dne 17. 6. 2022, a vyplacených poukazem na č. l. 97 spisu. 39 Výrok o soudním poplatku se opírá o § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. Žalobkyně byla v řízení podle § 11 odst. 2 písm. d) tohoto zákona osvobozena od soudního poplatku a soud jejímu návrhu z větší části vyhověl, a jelikož žalovaná nemá vůči ní právo na náhradu nákladů řízení, je povinna zaplatit soudní poplatek za žalobu, činící z přisouzených 488 345,20 Kč (dalších 15 000 Kč je příslušenstvím pohledávky) podle položky 1 bodu 1 písm. b) sazebníku poplatků 24 418 Kč, ona, a to podle § 4 odst. 1 písm. j) a § 7 odst. 1 věty druhé zákona do tří dnů od právní moci rozsudku.

Poučení