14 CO 175/2021 - 110

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Novákové a soudců JUDr. Jitky Levové a JUDr. Libora Daňhela ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 132 177 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 28. 6. 2021, č. j. 6 C 150/2019-81, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se 1) ve výroku I o věci samé potvrzuje; 2) ve výroku II o nákladech řízení mění jen tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 55 397 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 20 510 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 132 177 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 3. 9. 2016 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení na soudním poplatku 6 610 Kč a za právní zastoupení advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] 48 787,20 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě žalovaný odvolání, kterým navrhl změnu napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby. Vytkl soudu nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. S žalobkyní učinil shodné skutkové tvrzení o společném soužití účastníků do dubna 2016, o uzavření smlouvy o stavebním spoření, na nějž pravidelně přispívala měsíční příspěvky ve výši 1 700 Kč žalobkyně, a o výpovědi smlouvy žalovaným 23. 5. 2016 s označením bankovního spojení pro poukázání naspořené částky číslem účtu žalobkyně. Potvrdil též, že 25. 7. 2016 požádal o změnu účtu pro výplatu naspořené částky na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný popírá existenci dohody s žalobkyní, že naspořené prostředky připadnou jí, když uvedení čísla účtu je jen platebním místem pro výplatu částky. Vlastnické právo k naspořeným prostředkům však na žalobkyni žalovaný nikdy nepřevedl a závěr soudu nemá oporu v dokazování ani v právní úpravě. Z výpovědi stavebního spoření neplyne nic jiného, než že žalovaný určil stavební spořitelně platební místo, kam má naspořené prostředky poukázat. Z tohoto právního jednání nelze vyvozovat žádné právní důsledky ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným. Žalovaný logicky vysvětlil, proč byl ve výpovědi uveden účet žalobkyně, a z výpovědi ani žádného jiného důkazu neplyne projev vůle žalovaného převést vlastnické právo k těmto prostředkům žalobkyni. Výpověď svědka [příjmení] označil za účelovou a nevěrohodnou, neboť ihned na počátku své výpovědi bez dalšího uvedl, že si na případ dobře pamatuje, což považuje žalovaný za zvláštní u člověka, který se dostaví k výpovědi k soudu bez toho, že by osobně znal strany sporu, přesně věděl, čeho se má svědecká výpověď týkat a se kterým na dané téma nikdo neměl hovořit po dobu nejméně pěti let. Výpověď smlouvy o stavebním spoření byla realizována před více než pěti lety od okamžiku, kdy svědek poskytl u soudu svědeckou výpověď. Pokud si svědek na případ pamatuje proto, že došlo ke změně dispozice pro výplatu, kterou pak měl řešit se žalobkyní, upozornil žalovaný na skutečnost, že ke změně dispozice došlo po více než dvou měsících a žalobkyně tuto skutečnost zjistila po více než třech až čtyřech měsících, kdy neobdržela peníze na svůj účet. Je proto zarážející, že si svědek přesně pamatoval, co si měli účastníci dohodnout cca čtyři měsíce před touto změnou dispozice. Svědek neuvedl, že by byl přítomen uzavření ústní dohody, na základě které by se smluvní strany dohodly, že vlastnické právo k naspořeným prostředkům bylo ze žalovaného převedeno na žalobkyni. Soud prvního stupně se vůbec nezabýval otázkou vlastnictví předmětných finančních prostředků. Žalovaný logicky vysvětlil důvod, proč žalobkyně hradila celou dobu jejich soužití pravidelně měsíčně částku 1 700 Kč na jeho účet stavebního spoření, a to za účelem podílení se na nákladech spojených s chodem společné domácnosti. Soud prvního stupně posoudil věc po právní stránce tak, že žalovaný je povinen žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení. S tímto právním názorem nelze souhlasit. Z textu napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný se měl bezdůvodně obohatit neplněním z uzavřené smlouvy. Právní posouzení věci soudem prvního stupně tak je třeba zcela odmítnout. Rovněž poukázal na námitku promlčení vznesenou před soudem prvního stupně, neboť i když promlčecí doba neběžela po dobu vzájemného soužití žalobkyně a žalovaného, začala běžet v dubnu 2016, kdy bylo ukončeno soužití ve společné domácnosti účastníků a uplynula by v dubnu 2019, tedy před podáním žaloby. Odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za vnitřně rozporné, pokud na jedné straně dovozuje uzavření ústní dohody a na druhé straně posuzuje věc v režimu bezdůvodného obohacení.

3. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání žalovaného navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Námitky žalovaného nesměřují k nesprávným skutkovým zjištěním soudu, nýbrž spíše k hodnocení důkazů soudem prvního stupně, s nímž se žalovaný neztotožňuje. Žalobkyně poukazuje na zásadu volného hodnocení důkazů a soud provedené důkazy hodnotil zcela v intencích citované zásady. Žalobkyni se podařilo prokázat uzavření ústní dohody, dostavila se inkriminovaného dne spolu s žalovaným na pobočku stavební spořitelny, kde za přítomnosti žalobkyně žalovaný vypověděl smlouvu o stavebním spoření a jako číslo účtu pro výplatu naspořených prostředků uvedl číslo účtu žalobkyně. Jednalo se o společnou, svobodnou, určitou a omylu prostou vůli žalobkyně i žalovaného. Tvrzení žalovaného postrádají jakoukoli logiku. V případě jeho verze nebyl důvod, aby se žalobkyně dostavovala spolu s žalovaným do pobočky stavební spořitelny a bylo by jí jedno, že jí finanční prostředky na účet nedorazily. Žalovaný neosvětlil, jaké daňové záležitosti mu měly bránit v tom, aby si nechal vyplatit naspořené finanční prostředky na svůj účet. Tvrzení žalobkyně mají jasnou logiku a jsou podpořena důkazy, částka na účtu byla naspořena z jí poukazovaných vkladů, což prokázaly výpisy z účtu stavebního spoření. V dubnu 2016 skončil její vztah s žalovaným a navzdory značně napjatým vztahům mezi účastníky se vydala žalobkyně s žalovaným 23. 5. 2016 do pobočky stavební spořitelny. Verzi žalobkyně podporuje i výpověď svědka [příjmení], který nemá k žalobkyni žádné vztahy, nemá žádný zájem na výsledku sporu a dostalo se mu náležitého poučení podle § 126 občanského soudního řádu. Byť je v napadeném rozsudku citováno ust. § 2991 občanského zákoníku a je v něm obsažena právně nepřesná věta o tom, že se lze obohatit i neplněním z uzavřené smlouvy, je zřejmé, že soud prvního stupně posoudil danou věc tak, že žalovaný porušil svou povinnost plynoucí z ústní dohody, kterou uzavřel v návaznosti na ukončení družského poměru. K vyplacení prostředků mělo dojít s ohledem na délku výpovědní doby nejpozději do 2. 9. 2016 a žalovaný se tak ocitl v prodlení až dne 3. 9. 2016. K promlčení nároku žalobkyně tak dojít nemohlo. Žalobkyně se ztotožňuje i se závěrem soudu prvního stupně, že ve věci není právně významná ani otázka vlastnictví finančních prostředků naspořených na účtu stavebního spoření.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění, dále jen„ o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), je odůvodněno odvolacími důvody podřaditelnými pod ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., zopakoval některé z důkazů provedených ve věci soudem prvního stupně a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. Podle § 1724 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

6. Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

7. Podle § 1746 o. z. zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv (odst. 1). Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena (odst. 2).

8. Podle § 1756 o. z. není-li smlouva uzavřena slovy, musí být z okolností zřejmá vůle stran ujednat její náležitosti; přitom se přihlédne nejen k chování stran, ale i k vydaným ceníkům, veřejným nabídkám a jiným dokladům.

9. Podle § 1759 věty první a druhé o. z. smlouva strany zavazuje. Lze ji změnit nebo zrušit jen se souhlasem všech stran, anebo z jiných zákonných důvodů.

10. Podle § 1789 o. z. ze závazku je dlužník povinen něco dát, něco konat, něčeho se zdržet nebo něco strpět a věřitel je oprávněn to od něho požadovat.

11. Podle § 1790 o. z. závazek nelze změnit bez ujednání věřitele a dlužníka, ledaže zákon stanoví jinak.

12. Podle § 1791 odst. 1 o. z. vzniku a trvání závazku nebrání, není-li vyjádřen důvod, na jehož základě má dlužník povinnost plnit; věřitel je však povinen prokázat důvod závazku.

13. Podle § 1935 o. z. plní-li dlužník pomocí jiné osoby, odpovídá tak, jako by plnil sám.

14. Podle § 1957 odst. 1 o. z. plní-li dlužník peněžitý dluh prostřednictvím poskytovatele platebních služeb, je dluh splněn připsáním peněžní částky na účet poskytovatele platebních služeb věřitele.

15. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele (odst. 1). Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu (odst. 2).

16. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

17. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 3 o. z. soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že (mimo jiné) daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny (odst. 2 písm. d). Soukromé právo vyvěrá také z dalších obecně uznaných zásad spravedlnosti a práva (odst. 3).

20. Podle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

21. Podle zákona č. 96/1993 Sb. o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření je stavební spoření účelové spoření spočívající a) v přijímání vkladů od účastníků stavebního spoření, b) v poskytování úvěrů účastníkům stavebního spoření, c) v poskytování příspěvku fyzickým osobám (dále jen "státní podpora") účastníkům stavebního spoření (odst. 1 zákona). Účastníkem stavebního spoření (dále jen "účastník") může být fyzická nebo právnická osoba (§ 4 odst. 1 zákona). Státní podporu může získat, mimo jiné, občan České republiky (odst. 2 písm. a) zákona) za splnění podmínek uvedených v odst. 3 zákona. Osoba, která uzavře se stavební spořitelnou smlouvu o stavebním spoření (dále jen "smlouva"), se stává účastníkem. [ulice] [anonymizováno] sdělí budoucímu účastníkovi obsah smlouvy v textové podobě v dostatečném předstihu před jejím uzavřením. Účastník se ve smlouvě zejména zaváže ukládat u stavební spořitelny vklady ve smluvené výši. Je-li účastníkem fyzická osoba, musí smlouva obsahovat jeho prohlášení, zda v rámci této smlouvy žádá o přiznání státní podpory. Toto prohlášení může účastník v průběhu kalendářního roku jedenkrát změnit. Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření ( (dále jen "všeobecné obchodní podmínky"), § 5 odst. 1 zákona). Účastník má právo na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření na financování bytových potřeb (dále jen "úvěr ze stavebního spoření") po splnění podmínek tohoto zákona a podmínek stanovených stavební spořitelnou ve všeobecných obchodních podmínkách, zejména po splnění předpokladů zajištění jeho návratnosti (§ 5 odst. 2 zákona).

22. Povahou naspořených prostředků na účtu stavebního spoření se zabýval Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze 4. 2. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3429/2008 (dostupném na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, stejně jako další uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu), a to ve vztahu k prostředkům ukládaným na účet stavebního spoření založeného na jméno nezletilého dítěte jeho rodiči. Dovodil, že„ povaha stavebního spoření je obecně vymezena v § 1 zákona č. 96/1993 Sb., a to jako„ účelové spoření spočívající a) v přijímání vkladů od účastníků stavebního spoření, b) v poskytování úvěrů účastníkům stavebního spoření a c) v poskytování příspěvku fyzickým osobám (dále jen "státní podpora") účastníkům stavebního spoření.“ Citovaný zákon pak v § 4 odst. 1 vymezuje účastníky stavebního spoření tak, že jimi může být jak fyzická, tak i právnická osoba. Podle § 5 citovaného zákona pak„ osoba, která uzavře se stavební spořitelnou písemnou smlouvu podle občanského zákoníku o stavebním spoření (dále jen "smlouva"), se stává účastníkem.“ …. Z právě citovaných ustanovení lze pak nepochybně dovodit závěr, že účastníkem takto uzavřené smlouvy (mimo stavební spořitelnu) je ten, na jehož jméno byla uzavřena …, a jemu z ní také vznikají práva a povinnosti…..“ V případě spoření rodiči nezletilému dítěti dovodil, že„ Z hlediska právního posouzení dochází v zásadě ke vzniku právního vztahu vyplývajícího z darovací smlouvy mezi rodiči a nezletilým dítětem a vzniku pohledávky nezletilého vůči stavební spořitelně. To vše v okamžiku připsání finanční částky ve prospěch spořícího účtu nezletilého“ 23. Podle § 132 o. s. ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

24. K hodnocení důkazů v občanském právu se Nejvyšší soud vyslovil např. v rozsudku z 27. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4792/2010. Uvedl, že„ Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě hodnota věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoli. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí. Při důkazu výpovědí svědka musí soud vyhodnotit věrohodnost výpovědi s přihlédnutím k tomu, jaký má svědek vztah k účastníkům řízení a k projednávané věci a jaká je jeho rozumová a duševní úroveň, k okolnostem, jež doprovázely jeho vnímání skutečností, o nichž vypovídá, vzhledem ke způsobu reprodukce těchto skutečností a k chování při výslechu (přesvědčivost, jistota, plynulost výpovědi, ochota odpovídat na otázky apod.) a k poznatkům, získaným na základě hodnocení jiných důkazů (do jaké míry je důkaz výpovědí svědka souladný s jinými důkazy, zda jim odporuje, popřípadě zda se vzájemně doplňují); celkové posouzení z uvedených hledisek pak poskytuje závěr o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených (prokazovaných) skutečností.

25. Odvolací soud zopakoval dokazování listinnými důkazy, které měl soud prvního stupně k dispozici, avšak nikoli ze všech učinil v rozsudku odpovídající skutková zjištění (případně není z odůvodnění rozsudku zřejmé, ze kterého z nich svá zjištění učinil).

26. Ze smlouvy o stavebním spoření z 19. 8. 2010 č. [bankovní účet] uzavřené mezi [anonymizována tři slova] a žalobkyní, oznámení o jejím zaevidování z 5. 10. 2010 a výpisů z účtu tohoto stavebního spoření k datu 31. 12. 2015 odvolací soud zjistil, že stavební spoření bylo založeno na žalobkyni s dohodnutou cílovou částkou 150 000. Platby na účet byly prováděny od ledna 2011 (v té době již byl na účtu počáteční zůstatek 5 405,83 Kč) až do prosince 2015 ve výši 1 700 Kč měsíčně z účtu č. [bankovní účet] na jméno [jméno] [příjmení].

27. Ze smlouvy o stavebním spoření z 19. 8. 2010 č. [bankovní účet] uzavřené mezi [anonymizována tři slova] a žalovaným, oznámení o jejím zaevidování z 5. 10. 2010 a výpisů z účtu tohoto stavebního spoření k datu 31. 12. 2015, odvolací soud zjistil, že téhož dne jako výše uvedená smlouva o stavebním spoření s žalobkyní byla uzavřena smlouva téhož obsahu ve prospěch účastníka spoření - žalovaného, rovněž s cílovou částkou 150 000. Platby na účet stavebního spoření byly prováděny od listopadu 2010 až do prosince 2015 ve výši 1 700 Kč měsíčně z účtu č. [bankovní účet] na jméno [jméno] [příjmení] Tomu předcházely dvě první platby v srpnu a září 2010 s označením bankovního spojení (zkráceného názvu účtu) [číslo], aniž by tedy bylo zřejmé, kdo platby provedl, a v říjnu 2010 nebyla provedena žádná platba.

28. Z výpovědi smlouvy o stavebním spoření z 23. 5. 2016 odvolací soud zjistil, že žalovaný na pobočce [anonymizována tři slova] v [obec] vypověděl smlouvu o svém stavebním spoření výše uvedenou k datu 31. 8. 2016 a požádal o převod zůstatku na účtu na označený účet č. [bankovní účet], tedy výše uvedený účet žalobkyně (z něhož prováděla platby). Za spořitelnu výpověď podepsal a ověřil údaje uvedené na listině a totožnost klienta [jméno] [příjmení].

29. Z listiny označené jako„ doplňující informace“ [anonymizována tři slova] z 25. 7. 2016 ke smlouvě [číslo] (smlouva žalovaného) odvolací soud zjistil, že žalovaný požádal na pobočce [anonymizována tři slova] v [obec] o změnu účtu pro výplatu uspořené částky na nový účet č. [bankovní účet], tedy účet vedený u [právnická osoba]

30. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] u [anonymizována tři slova] ze 7. 8. 2020 odvolací soud zjistil, že dne 31. 8. 2016 byla provedena výplata částky vkladu s úroky (po odečtení daně z úroku a poplatku za vedení účtu a za výpis) ve výši 132 177,10 Kč (odpovídající žalované částce), a to na výše uvedený účet [číslo] u [právnická osoba]

31. Na dotaz soudu prvního stupně o vedení osobního a podnikatelského účtu žalovaného sdělila [právnická osoba] soudu přípisem z 28. 4. 2021, že vede pouze běžný účet [číslo] založený dle rodného čísla žalovaného [číslo] se zůstatkem k 27. 4. 2021 81,40 Kč. Jde tedy o účet, na nějž stavební spořitelna vyplatila výše uvedenou žalovanou částku.

32. Předžalobní výzvou z 30. 4. 2019 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení žalované částky s uvedením důvodů požadovaného plnění a s upozorněním na možnost soudního uplatnění nároku. Podle podacího lístku byla zásilka s upomínkou předána poště k přepravě 2. 5. 2019 na adresu [obec a číslo] (adresu žalovaného).

33. Z dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví z 30. 8. 2016, navržené k obraně žalovaného, odvolací soud zjistil, že se týká zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k bytové jednotce [číslo] v domě [adresa] v [obec], na pozemku parc. č. St. [číslo], v [katastrální uzemí], zapsaném na listu vlastnictví [číslo] podílu na společných částech domu a pozemků p. č. St. [číslo], [číslo] a [číslo] (dále jen„ nemovitost“), náležejících každému z účastníků tohoto řízení do spoluvlastnictví v rozsahu ideální . Podle dohody nabývá nemovitost do vlastnictví žalovaný a zavazuje se vyrovnat dosud společné a nerozdílné závazky váznoucí na předmětné nemovitosti z přesně označených smluv o úvěrech a ze zástavních práv a žalovaný se zavazuje vyplatit žalobkyni za účelem úplného vypořádání jejich podílového spoluvlastnictví k předmětné nemovité věci částku 155 000 Kč (čl. II c) dohody). O tom, že by účastníci touto smlouvou vypořádávali i něco jiného z jejich dřívějšího soužití a že by tato dohoda byla konečným a jediným vypořádáním všech vztahů mezi účastníky není v dohodě uvedeno nic.

34. Z„ platebních dokladů SIPO – hotovost“ o úhradě inkasa doložených žalovaným za prosinec 2014 a prosinec 2015 vyplývá skutečnost, že jsou vyhotoveny na jméno žalovaného s adresou [obec a číslo], se způsobem platby„ hotovost“, že se týkají plateb elektřiny, plynu, nájmu, poplatků ČRo a ČT. Není z nich však zřejmé, s jakou nemovitostí souvisejí, ani kdo platby v hotovosti částek 4 493 Kč provedl.

35. Z výše uvedených zjištění lze tedy učinit skutkový závěr, že účastníci žili v partnerském vztahu a vedli společnou domácnost, kterou následně ukončili rozchodem (shodné skutkové tvrzení účastníků). V průběhu trvání jejich soužití založili stavební spoření jak na jméno žalobkyně, tak na jméno žalovaného u [anonymizována tři slova] (viz smlouvy o stavebním spoření a jejich zaevidování), kdy žalobkyně zasílala platby na účet svého stavebního spoření a (vyjma dvou prvních splátek, u nichž není uveden plátce, a absentující platby v říjnu 2010 – což odpovídá tvrzení žalobkyně, že z důvodu nepravidelnosti plateb žalovaným začala peníze na účet zasílat sama) i na účet stavebního spoření žalovaného, a to ze svého účtu u peněžního ústavu (viz výpisy z účtů). Po rozchodu účastníků (shodné tvrzení účastníků) se oba účastníci společně dostavili do stavební spořitelny, [pobočka], kde žalovaný smlouvu o svém stavebním spoření vypověděl a požádal o převod částky na účtu se nacházející ke dni účinků výpovědi na označený účet žalobkyně, z něhož platby prováděla (viz výpověď smlouvy o stavebním spoření, shodné tvrzení účastníků i výpověď svědka [jméno] [příjmení], kterou zhodnotil soud prvního stupně správně, k tomu viz níže uvedené). Následně bez vědomí a souhlasu žalobkyně (nesporné tvrzení) provedl žalovaný na pobočce stavební spořitelny v [obec] změnu účtu, na nějž mu má být zůstatek na účtu ke dni výpovědi (31. 8. 2016) zaslán (viz„ doplňující informace“ [anonymizována tři slova] z 25. 7. 2016). Částka 132 177,10 Kč tak byla 31. 8. 2016 vyplacena na osobní běžný účet žalovaného u [právnická osoba] (viz výše označený výpis z účtu).

36. Výše uvedená skutková zjištění, jak správně dovodil soud prvního stupně (byť s jeho právní kvalifikací věci jako bezdůvodného obohacení žalovaného získaného tím, že neplnil z uzavřené smlouvy, se nelze ztotožnit), umožňují učinit závěr, že nepřímými provedenými důkazy byla prokázána mezi účastníky uzavřená ústní smlouva o vypořádání jejich finančních a majetkových vztahů, které mezi nimi byly založeny a vznikaly za trvání jejich společného soužití, dle které se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku zůstatku na účtu jeho stavebního spoření ke dni jeho výpovědi (132 177,10 Kč, které mu byly spořitelnou vyplaceny), a to ke dni jejich výplaty přímo na účet žalobkyně (šlo o dohodnuté plnění prostřednictvím třetí osoby). Opak nelze dovodit ani z inkasních lístků doložených žalovaným, jimiž v řízení prokazoval své tvrzení, že po dobu soužití prováděl platby související se společným bydlením účastníků (pročež měla žalobkyně provádět měsíčně platby na účet jeho stavebního spoření), ani z jím doložené smlouvy o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k bytu, jehož spoluvlastníky v rozsahu ideální každý z účastníků byli, když dohoda o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví prokazuje toliko vypořádání tohoto spoluvlastnictví k nemovité věci s jejím příslušenstvím a jeho vypořádání v širším rozsahu, tedy včetně těch závazků, které se (toliko) k tomuto spoluvlastnictví vztahují.

37. Uvedený závěr pak vyplývá již ze samotných uvedených listinných důkazů a výpověď svědka [příjmení] jej tak jen podporuje.

38. I kdyby se peníze na účtu stavebního spoření založeného na jméno žalovaného staly jeho vlastnictvím (darováním od žalobkyně), když žalovaný byl účastníkem vkladového účtu a stal se vlastníkem nejen příslušenství a státních příspěvků, ale i uložených částek (k tomu viz např. označený rozsudek Nejvyššího soudu ze 4. 2. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3429/2008), není tento závěr pro rozhodnutí věci, jak správně dovodil i soud prvního stupně, podstatný. Podstatné je, zda bylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že mezi účastníky po rozpadu jejich vztahu byla uzavřena dohoda o tom, jak s takto naspořenými prostředky na účtu stavebního spoření (byť by byly vlastnictvím žalovaného) naloží v rámci jejich majetkového vypřádání. Je totiž zcela běžné (obdobně jako u sezdaných párů), že během soužití nesezdaní partneři různým způsobem (dle jejich dohody) hospodaří se svými finančními prostředky za účelem uspokojování svých individuálních či společných potřeb, příp. i potřeb svých dětí, a vznikají tak mezi nimi nejen osobní, ale i finanční a majetkové vztahy, které je zapotřebí po rozpadu vztahu vypořádat. Jelikož zákon v tomto směru žádnou výslovnou úpravu neobsahuje, je způsob vypořádání ponechán zcela na dohodě bývalých partnerů. Pro jejich smlouvu o vypořádání (§ 1746 odst. 2 o. z.), není předepsána žádná forma, může být proto uzavřena i ústně, ba i konkludentně, a nemusí v ní být vyjádřen důvod plnění (§ 1791 odst. 1 o. z.) Smlouvou přitom projevují strany vůli zřídit mezi nimi závazek a řídit se obsahem smlouvy (§ 1724 o. z.) a smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah (§ 1725 o. z.) a účastníci v daném případě svou smlouvou z rámce právního řádu nevybočili. Uplatní se přitom zásada uvedená v § 3 odst. 2 písm. d) o. z., že daný slib zavazuje a smlouvy mají být plněny.

39. Ve věci je tak významné toliko to, zda volným hodnocením důkazů lze dospět k závěru, že alespoň nepřímými důkazy byla prokázána existence dohody účastníků o tom, že po rozpadu jejich partnerského vztahu se vypořádají tak, že peníze na účtu stavebního spoření žalovaného připadnou žalobkyni (budou jí žalovaným prostřednictvím jeho pokynu stavební spořitelně k výplatě na účet žalobkyně zaplaceny).

40. Odvolací soud se pak shoduje s hodnocením důkazů provedeným soudem prvního stupně o tom, že přítomnost obou účastníků v době, kdy již spolu nežili (a dle žalobkyně již nebyli v dobrých vztazích, což koresponduje s tím, že se rozešli), ve stavební spořitelně (jinak by k tomu nebyl důvod) a jejich součinnost při provádění výpovědi smlouvy o stavebním spoření založeném na jméno žalovaného (na nějž prováděla platby po celou dobu jeho trvání žalobkyně), spolu s jejich projevy před pracovníkem spořitelny o rozchodu a o jeho souvislosti s výpovědí smlouvy a s označením účtu žalobkyně jako místa, kam mají být peníze vyplaceny, prokazují žalobkyní tvrzenou dohodu o tom, že celá částka na účtu se ke dni ukončení stavebního spoření žalovaného nacházející má být v rámci majetkového vypořádání po rozchodu vyplacena právě žalobkyni. Vyplacením na její účet se totiž měla dostat toliko do její dispoziční sféry.

41. Obrana žalovaného existencí dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k bytu uvedený závěr nevyvrací ani nezpochybňuje, neboť písemná dohoda o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k bytu žádné jiné otázky, než zrušení a vypořádání tohoto spoluvlastnického vztahu a s tím souvisejících dluhů a zástavního práva, neřeší, ani z ní nevyplývá (ani náznakem), že by se jednalo o jediný vztah, který bylo namístě po rozchodu vypořádat. Také velmi chabá obrana žalovaného vysvětlující zamýšlený důvod připsání částky na účet (tedy do dispoziční sféry) toliko žalobkyně (že měla následně žalobkyně, s níž již v té době nežil, mu peníze následně poskytnout„ na jeho účet v hotovosti“, a to kvůli daňovým důvodům, když nechtěl částku ze stavebního spoření připsat na podnikatelský účet), nemůže vést k jinému závěru. Tato obrana žalovaného (i kdyby byla prokázaná) postrádá jakoukoli logiku. Žalovaný totiž v době zrušení účtu u stavební spořitelny měl k dispozici i svůj účet osobní jako fyzická osoba u [právnická osoba], kam také následně, krátce po výpovědi smlouvy o stavebním spoření (bez dohody s žalobkyní) nechal peníze ze stavebního spoření převést. Zjevně mu tak nebránilo nic v tom, takovou dispozici učinit, a to již v době výpovědi smlouvy o stavebním spoření. Tato obrana tedy nemůže vyvrátit ostatní důkazy. Žalovanému se nepodařilo znevěrohodnit ani výpověď nestranného svědka, pracovníka spořitelny, a to ani poukazem na dobu uplynulou od jednání účastníků. Účastníci (ani žalovaný) neučinili tvrzení o tom, že by svědek měl jakýkoli vztah k účastníkům či projednávané věci nebo zájem na jejím výsledku, než pracovní vztah vyplývající z jeho účasti za spořitelnu na ukončení smlouvy o stavebním spoření za přítomnosti obou účastníků. Soudem prvního stupně byl řádně poučen o následcích křivé výpovědi dle § 126 o. s. ř. (viz protokol o jednání). Svědek logicky vysvětlil, proč si na věc pamatuje (že šlo o jediný případ, který dělal, kdy peníze měly být vyplaceny na jiný účet než na účet účastníka spoření, a došlo k následné změně této dispozice). Jde-li o pracovní případ, který se svými okolnostmi vymyká běžnému standardu (přítomnost při výpovědi smlouvy o stavebním spoření kromě účastníka stavebního spoření další osoby, která se do jednání aktivně zapojuje, pokud měla žalobkyně před svědkem uvést, že peníze na účet žalovaného spořila ona, proto mají být vyplaceny na účet její, a nikoli tedy standardně na účet účastníka stavebního spoření, a mělo před svědkem i zaznít, že se účastníci rozcházejí), není neobvyklé, že se mu tyto souvislosti i s delším časovým odstupem vybavují, a to zejména i ve spojení s následnými událostmi, kdy se měla žalobkyně ke svědkovi do spořitelny dostavit s informací o tom, že jí peníze na účet nedošly, a svědek svou aktivní (pracovní) činností zjistil, že na jiné pobočce byla provedena změna dispozice pro výplatu peněz. Že si svědek na věc pamatoval po delší době, jeho svědeckou výpověď samo o sobě neznevěrohodňuje. Je běžné, že si svědek věc před svým výslechem připomene, neboť v každém předvolání svědka k soudu je uveden předmět řízení (v daném případě žalovaná peněžitá částka) a účastníci řízení. Je proto zcela běžné, že se svědek snaží věc před svou svědeckou výpovědí si připomenout, a to týká-li se jeho pracovní činnosti případně i nahlédnutím do pracovních materiálů věci se týkajících. Výpověď svědka nevykazuje žádné logické rozpory a tak, jak byla zachycena do protokolu u soudu prvního stupně, nejeví ani známky nesouvislosti a nebudí pochybnosti o rozumové či duševní úrovni svědka. Jeho výpověď je zcela souladná s ostatními provedenými důkazy, kterým neodporuje, naopak je podporuje. S hodnocením svědecké výpovědi svědka [příjmení] se tedy odvolací soud nijak neodchyluje od soudu prvního stupně, proto jeho výpověď neopakoval.

42. Na rozdíl od soudu prvního stupně ale odvolací soud dospěl k závěru, že ve věci nejde o plnění z bezdůvodného obohacení (jak je uvedeno již výše), nýbrž žalobkyně požaduje plnění na základě ústní smlouvy o majetkovém vypořádání po rozpadu vztahu nesezdaných partnerů, když účastníci dle § 1746 odst. 2 o. z. mohou uzavřít jakoukoli jinou, než výslovně upravenou smlouvu, neboť občanský zákoník stojí na zásadě smluvní volnosti a pro vypořádání nesezdaných partnerů po rozchodu speciální úpravu neobsahuje. Soud prvního stupně přitom uzavření takové smlouvy dovodil správně, jen neobratně a nesprávně učinil závěr o tom, že nesplnění povinnosti ze závazkového vztahu lze kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení povinného subjektu.

43. Soud prvního stupně správně dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není promlčen, pokud žaloba byla podána u soudu 22. 5. 2019 a žalobkyně se poprvé mohla domáhat plnění (§ 619 o. z.) po uplynutí výpověďní doby ze smlouvy o stavebním spoření žalovaného, kdy jí částka měla být vyplacena na účet namísto na účet žalovaného, což bylo jejich výplatou 31. 8. 2016. Ke dni podání žaloby tak neuplynula ani subjektivní tříletá promlčecí doba (§ 629 odst. 1 o. z.).

44. Správně byl žalobkyní požadován a soudem přiznán i úrok z prodlení. K výplatě žalované částky žalovanému došlo 31. 8. 2016 (§ 1957 odst. 1 o. z.). To je den, kdy podle uzavřené dohody mělo být plněno přímo žalobkyni (po skončení stavebního spoření výpovědí). Žalobkyně požaduje úrok z prodlení od 3. 9. 2016, kdy již měly být peníze vyplaceny žalobkyni (nikoli žalovanému) a žalovaný (jenž se zavázal takto plnit prostřednictvím třetí osoby) tak byl již s jejich zaplacením v důsledku změny platebního místa provedeného bez vědomí a souhlasu žalobkyně v prodlení. Repo sazba ČNB v době od 2. 11. 2012 do 3. 8. 2017 činila 0,05 % a dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak má žalobkyně nárok na úrok z prodlení ve výši požadovaných 8,05 %.

45. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o věci samé jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

46. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud prvního stupně správně, pokud úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu v řízení účelně vynaložených nákladů (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), jejichž výši správně vypočetl (a v tomto směru zcela odkazuje odvolací soud na odůvodnění napadeného rozhodnutí). Změna vyjádřená ve výroku tohoto rozsudku je odrazem pouze té skutečnosti, že soud prvního stupně nerespektoval ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. a nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám advokáta s plnou mocí pro celé řízení v řízení žalobkyni zastupujícího (§ 220 o. s. ř.).

47. Výrok II tohoto rozsudku o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a plnou úspěšností žalobkyně v odvolacím řízení. Na nákladech odvolacího řízení jí tak vznikly účelné náklady za dva úkony právní služby zástupce v plné výši po 6 420 Kč, a to za písemné vyjádření k podanému odvolání a účast zástupce žalobkyně při odvolacím jednání (§ 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen„ advokátní tarif“), to je 12 840 Kč (§ 7 bod 5. advokátního tarifu) a za jeden úkon právní služby ve výši jedné poloviny této odměny, to je 3 210 Kč (§ 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu), dále za tři paušální částky náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), to je celkem 16 950 Kč, zvýšených o částku (po zaokrouhlení na celé koruny) 3 560 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, jenž je plátcem této daně, povinen odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 1, odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Na náhradě nákladů odvolacího řízení je tak žalovaný povinen zaplatit žalobkyni celkem částku 20 510 Kč splatnou k rukám advokáta zastupujícího v řízení žalobkyni (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení