14 Co 188/2025 - 95

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šrédlové a soudkyň Mgr. Soni Burešové a Mgr. Lucie Králové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] o 24 321 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. února 2025, č. j. 26 C 148/2024-65, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II mění tak, že žaloba na zaplacení částky 22 143 Kč s úrokem z prodlení 12,75 % ročně od 17. 10. 2024 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zastavil řízení ohledně úroku z prodlení z částky 24 321 Kč ve výši 12,75 % ročně od 10. 10. 2024 do 16. 10. 2024 [výrok I], uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 22 143 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 17. 10. 2024 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku [výrok II], zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 2 178 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 17. 10. 2024 do zaplacení [výrok III], a konečně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 128,50 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku[výrok IV].

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 24 321 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 10. 10. 2024 do zaplacení coby náhrady majetkové újmy, která žalobkyni vznikla náklady vynaloženými za zastupování v přestupkovém řízení, které skončilo zastavením.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Namítala absenci odpovědnostního titulu, neboť neexistuje pravomocné rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost zrušeno.

4. Žalobkyně vzala žalobu zpět ohledně úroku z prodlení z žalované částky za období od 10. 10. 2024 do 16. 10. 2024, soud I. stupně proto řízení v rozsahu zpětvzetí dle § 96 o. s. ř. zastavil.

5. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení stran zjistil, že Oblastnímu [orgán] pro [adresa] a [adresa] byl dán podnět k zahájení správního řízení a dne 19. 3. 2023 rozhodl příkazem, že žalobkyně je vinna ze spáchání přestupku umožnění nelegální práce dle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, za což jí byla uložena pokuta ve výši 149 000 Kč. Žalobkyně podala 18. 9. 2023 proti příkazu odpor, a to v zastoupení advokátem, kterému udělila plnou moc k zastupování v přestupkovém řízení. Oblastní [orgán] vyrozuměl žalobkyni o pokračování v přestupkovém řízení a nařídil ústní jednání na 10. 10. 2023. Dne 30. 10. 2023 podala žalobkyně návrh na doplnění dokazování. Dne 12. 12. 2023 proběhlo další jednání. Dne 5. 1. 2024 se žalobkyně ve věci vyjádřila a činila důkazní návrhy. Dne 5. 2. 2024 se žalobkyně vyjádřila k věci a podkladům pro rozhodnutí. Dne 16. 2. 2024 bylo vydáno usnesení, kterým bylo řízení zastaveno. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 6. 3. 2024. Veškeré písemné úkony v přestupkovém řízení činil za žalobkyni její právní zástupce, který se rovněž účastnil jednání. V průběhu řízení se mezi žalobkyní a jejím právním zástupcem konaly porady 15. 9. 2023, 12. 10. 2023, 8. 12. 2023, 2. 1. 2024, 2. 2. 2024 a dne 26. 2. 2024. Žalobkyně zaplatila svému právnímu zástupci za zastupování v přestupkovém řízení na základě vystavených faktur částky 2 360 Kč, 4 719 Kč, 5 565 Kč, 4 719 Kč a 8 258 Kč.

6. Jde-li o právní stránku věci, soud I. stupně aplikoval zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) [dále jen „OdpŠk“], a s odkazem zejména na § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 OdpŠk uzavřel, že vydaný trestní příkaz v daném případě představuje nezákonné rozhodnutí ve smyslu OdpŠk, neboť jím byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku a byla jí uložena pokuta, přičemž přestupkové řízení skončilo zastavením. Naplněny jsou dle názoru soudu I. stupně i další předpoklady vzniku odpovědnosti žalované za škodu, a to vznik škody a příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Žalobkyně v řízení prokázala, že svému právnímu zástupci za zastupování v předmětném přestupkovém řízení uhradila 24 321 Kč. Soud I. stupně však neshledal účelným úkon porady dne 26. 2. 2024, která se konala až po vydání o zastavení přestupkového řízení. Žalobkyni proto náleží 22 143 Kč, což představuje odměnu dle § 10 odst. 1 ve spojení s § 7 advokátního tarifu ve výši 9 x 1 500 Kč za 9 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu a ve výši 2 x 750 Kč za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu, dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 11 x 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu a náhradu 21 % DPH ve výši 3 843 Kč.

7. Soud I. stupně proto žalobě vyhověl ohledně částky 24 143 Kč, a to včetně úroku z prodlení v zákonné výši a od data prodlení [§ 1970 ve spojení s § 14 a 15 OdpŠk], a ohledně částky 2 178 Kč s příslušenstvím žalobu jako nedůvodnou zamítl.

8. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. a v řízení převážnou měrou úspěšné žalobkyni přiznal jejich náhradu ve výši 15 128,50 Kč.

9. Proti výrokům II a IV rozsudku soudu I. stupně podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, které podáním z 20. 5. 2025 doplnila. Vytýkala soudu I. stupně nesprávné právní posouzení věci. Příkaz, kterým byla žalobkyně uznány vinnou z přestupku a kterým jí byla uložena pokuta, nelze hodnotit jako nezákonné rozhodnutí. Žalovaná se dovolávala komentářové literatury, dle které není možné založit odpovědnost státu za újmu způsobenou přestupkovým řízením, které neskončilo uznáním viny přestupce, na stejném principu, na jakém je založen na odpovědnost státu za újmu vzniklou nezákonným trestním stíháním. Nálezová judikatura Ústavního soudu dovodila odpovědnost státu za škodu v případě, kdy bylo správní rozhodnutí zrušeno soudem (nález sp. zn. II. ÚS 3005/14). V daném případě byl vydaný příkaz zrušen včas podaným odporem, nejednalo se o pravomocné rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost zrušeno. Příkaz nebyl dle § 150 odst. 3 zák. č. 500/2004, správní řád, ani vykonatelný bez ohledu na právní moc. Příkaz proto nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 a 2 OdpŠk nepředstavuje. V souzené věci nebyl odpovědnostním titulem ani nesprávný úřední postup, neboť dle konstantní judikatury v případě, kdy úřední postup nalezne svůj odraz ve výroku rozhodnutí, stát za vzniklou újmu neodpovídá z titulu nesprávného úředního postupu, ale z titulu nezákonného rozhodnutí. Odpovědnost státu za újmu proto nezakládají vady řízení jako např. při shromažďování podkladů pro rozhodnutí, hodnocení zjištěných skutečností a při právním posouzení. V daném případě proto dle žalované absentuje již odpovědnostní titul a žalovaná za vzniklou škodu neodpovídá.

10. V doplnění odvolání ze dne 20. 5. 2025 navrhovala žalobkyně provedení důkazu vyjádřením Oblastního [orgán] pro [adresa] a [adresa] ze dne 7. 5. 2024.

11. Žalovaná navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku II změnil tak, že se žaloba ohledně částky 22 143 Kč s příslušenstvím zamítá, a aby uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení.

12. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání hodnotila rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný, s jeho skutkovými i právními závěry se ztotožnila. Odkazovala na usnesení ze dne 10. 5. 2024, sp. zn. [spisová značka], ve kterém Městský soud v [adresa] uzavřel, že „v předmětném přestupkovém řízení tak lze shledat paralelu s trestním stíháním osoby, která nebyla uznána vinnou, přičemž lze dovodit, že usnesení o zahájení trestního stíhání je nezákonným s ohledem na výsledek trestního stíhání, jakkoliv nebylo formálně zrušeno. Závěr soudu prvního stupně, který ho vedl k zamítnutí žaloby, navozující dojem, že v rozporu s § 8 odst. 1 OdpŠk, v posuzovaném řízení nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí, je nesprávný.“ Nicméně i žalobkyně připustila, že nelze každé zahájení přestupkového řízení, které neskončilo shledáním přestupce vinným, paušálně považovat za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí. V případě žalobkyně však bylo přestupkové řízení zastaveno, neboť jí nebylo spáchání skutku prokázáno. Jednalo se do jisté míry o exces v postupu správního orgánu, neboť žalobkyně od počátku tvrdila, že se v případě cizinců [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] nejedná o zaměstnance, kteří pro ni vykonávali práci. Správní orgán však přesto vydal příkaz, kterým ji shledal vinnou a uložil jí pokutu. Žalobkyně odkazovala v tomto směru na nálezy Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. II. ÚS 1099/19, a dále ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 917/21. K odvolacím námitkám žalované uvedla, že ve smyslu nálezové judikatury Ústavního soudu je třeba za nesprávný úřední postup považovat i jiné vady ve způsobu vedení řízení. A v souzené věci se správní orgán nevypořádal s argumentací žalobkyně, že dotčení cizinci nevykonávají práci pro ni, ale pro jiný subjekt, a porušil tak zásadu presumpce neviny, materiální pravdy a zásadu vyhledávací. Pokud by správní orgán tvrzení žalobkyně prověřil, nebylo by přestupkové řízení vůči žalobkyni zahájeno a žalobkyni by nevznikla škoda v podobě nákladů na právní zastoupení.

13. Žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud rozhodnutí soud I. stupně v napadeném rozsahu potvrdil a aby přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.

14. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř., včetně správnosti postupu v řízení předcházejícím jeho vydání. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování protokolem [orgán] pro [adresa] o kontrole z 23. 8. 2021, námitkou žalobkyně ke kontrole ze dne 25. 10. 2021, vyřízením námitek ze dne 4. 11. 2021, vyjádřením kontrolované osoby z 11. 11. 2021 a spisem Oblastního [orgán] pro [adresa] a [adresa] sp. [spisová značka], č. j. [spisová značka], a to příkazem ze dne 13. 9. 2023, č. j. [číslo], návrhem žalobkyně na doplnění dokazování ze dne 30. 10. 2023, protokoly o výslechu svědků [jméno FO] a [jméno FO], jednatele [právnická osoba], ze dne 12. 12. 2023, čestným prohlášením společnosti [právnická osoba] ze dne 12. 12. 2023, vyjádřením žalobkyně ze dne 5. 1. 2024 a usnesením ze dne 16. 2. 2024, č. j. [číslo]

15. Z protokolu [orgán] pro [adresa] o kontrole z 23. 8. 2021 odvolací soud zjistil, že dne 29. 7. 2021 byl na pracovišti na adrese [adresa] proveden kontrolní úkon. Zadokumentována byla pracovní činnost stavebních dělníků [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], státní příslušnosti [národnost], kteří pracovali na zhotovení části hrubé stavby. Na pracovišti byl přítomen dále mimo jiné stavbyvedoucí [jméno FO], který vypověděl, že stavbu provádí [právnická osoba]. spolu se žalobkyní, coby subdodavatelem. K uvedeným pracovníkům vypověděl, že se jedná o zaměstnance žalobkyně. Žalobkyně prováděla práce pro [právnická osoba]. na základě smlouvy o dílo z [datum]. Skutečnost, že tři uvedení dělníci pracovali pro žalobkyni, potvrzoval také dokument „Seznámení s pracovištěm a prostředím, ve kterém bude zhotovitel svou činnost vykonávat“, ve kterém jsou tito dělníci uvedeni jako zaměstnanci žalobkyně a ve kterém stvrdili seznámení s riziky pracoviště svými podpisy. [orgán] proto uzavřel, že pracovali pro žalobkyni. [orgán] vyzval žalobkyni opakovaně k předložení dokladů, žalobkyně na výzvy nereagovala, dne 20. 9. 2021 byl proto sepsán záznam o zjištěném důvodném podezření ze spáchání protiprávního jednání. Dne 26. 9. 2021 žalobkyně doložila smlouvu o dílo se společností [právnická osoba]. ze dne 3. 5. 2021 a rámcovou smlouvu o dílo uzavřenou 1. 6. 2021 mezi žalobkyní a [právnická osoba] [orgán] v kontrolních zjištěních konstatoval, že žalobkyně neprokázala uzavření pracovněprávního vztahu a že tak vzniklo důvodné podezření, že umožnila nelegální výkon práce, dále porušila informační povinnost ve vztahu k [orgán].

16. Z podání označeného „Námitka ke kontrole [orgán] zprávou“ datovaného k 25. 10. 2021 odvolací soud zjistil, že žalobkyně nesouhlasila s kontrolními zjištěními. Na sjednané práce si najala subdodavatele [právnická osoba], což doložila rámcovou smlouvou o dílo. Pracovníci [národnost] státní příslušnosti jsou zaměstnanci tohoto subdodavatele. Žádala, aby si [orgán] vyžádala dokumenty u [právnická osoba]

17. Z vyřízení námitek z 4. 11. 2021 odvolací soud zjistil, že [orgán] pro [adresa] námitky žalobkyně podané proti kontrolním zjištěním zamítl, neboť [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] byli na pracovišti při kontrole dne 29. 7. 2021 ztotožněni jako osoby vykonávající práci, což kontrolujícím potvrdil [jméno FO], zaměstnance [právnická osoba]. [jméno FO] dále sdělil, že na pracovišti pracují i zaměstnanci [právnická osoba], měl tedy dostatek informací o společnostech, které na pracovišti vykonávaly pracovní činnost, a zároveň neměl důvod k zamlčování informací. V okamžiku kontroly se [právnická osoba]. na pracovišti na stavebních pracích nepodílela. Rámcová smlouva o dílo neznamená, že se na pracovišti nacházely osoby [právnická osoba] Naopak žalobkyně měla uzavřenu smlouvu o dílo s [právnická osoba]., která žalobkyni seznámila s kontrolovaným pracovištěm, o čemž byla vyhotovena listina, jejíž přílohou byl jmenný seznam zaměstnanců žalobkyně a v tomto seznamu jsou uvedeni [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], kteří svými podpisy stvrdili seznámení, a jako seznámená organizace je uvedena žalobkyně. Žalobkyně se podílela na stavebních pracích a [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] vykonávali pracovní činnost pro ni.

18. Z vyjádření žalobkyně coby kontrolované osoby ze dne 11. 11. 2021 odvolací soud zjistil, že opakovaně uváděla uzavření rámcové smlouvy o dílo s [právnická osoba], na jejímž základě se [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] na pracovišti vyskytovali. Žádala, aby byly její námitky proti kontrolním zjištěním znovu posouzeny.

19. Z příkazu Oblastního [orgán] pro [adresa] a [adresa] ze dne 13. 9. 2023, č. j. [číslo], odvolací soud zjistil, že žalobkyně byla shledána vinnou ze spáchání přestupku umožnění nelegální práce dle § 140 odst. 1 písm. c) zák. č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, kterého se dopustila tím, že umožnila na pracovišti na adrese [adresa], výkon nelegální práce, neboť umožnila stavební a dělnické práce [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], státním příslušníkům [národnost], bez platné zaměstnanecké karty nebo karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo povolení k zaměstnání fyzické osobě – cizinci. Žalobkyni byl uložen správní trest pokuty ve výši 149 000 Kč. Dle odůvodnění byl dne 29. 7. 2021 na uvedeném pracovišti proveden kontrolní úkon, přičemž byla zadokumentována pracovní činnost výše uvedených stavebních dělníků, kteří pracovali na zhotovení části hrubé stavby. Na pracovišti byl přítomen dále mimo jiné stavbyvedoucí [jméno FO], který vypověděl, že stavbu provádí [právnická osoba]. spolu se žalobkyní coby subdodavatelem. K uvedeným pracovníkům vypověděl, že se jedná o zaměstnance žalobkyně. Žalobkyně prováděla práce pro [právnická osoba]. na základě smlouvy o dílo z 3. 5. 2021. Skutečnost, že tři uvedení dělníci pracovali pro žalobkyni potvrzoval také dokument „Seznámení s pracovištěm a prostředím, ve kterém bude zhotovitel svou činnost vykonávat“ (příloha č. 17 ke smlouvě o dílo), ve kterém jsou tito dělníci uvedeni jako zaměstnanci žalobkyně a ve kterém stvrdili seznámení s riziky pracoviště svými podpisy.

20. Z podání žalobkyně ze dne 30. 10. 2023 odvolací soud zjistil, že navrhovala doplnění dokazování, a to výslechem svědka [jméno FO] a vyjádřením společnosti [právnická osoba], neboť [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] jsou zaměstnanci této společnosti.

21. Z protokolu o výslechů svědků ze dne 12. 12. 2023 odvolací soud zjistil, že [jméno FO], jednatel [právnická osoba] po poučení uvedl, že vypovídat nebude s odkazem na osobu blízkou, toliko předal čestné prohlášení ze dne 12. 12. 2023 a na jeho obsah odkázal. Svědek [jméno FO] uvedl, že fyzickým osobám na předmětném pracovišti zadával práci a kontroloval ji, s jejich „šéfem“ nic neřešil. O předání pracoviště byl vyhotoven předávací protokol, každá subdodavatelská firma si přebírá pracoviště. Fakturováno bylo mezi [právnická osoba]. a žalobkyní, fyzické osoby nebyly vypláceny přímo. Společnost [právnická osoba] nezná, píše si stavební deník, takže by si ji pamatoval. S osobami [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] pracoval, předpokládal, že jejich zaměstnavatelem je žalobkyně. O tom, s kým měly uzavřeny smlouvu, se s nimi nebavil. Tyto osoby musela poučit o BOZP a poskytnout jim ochranné pomůcky žalobkyně a musela to i podepsat, neboť takto to bylo ve složce. Žalobkyně musela podepsat převzetí stanoviště i plán BOZP a ti tři podepsali pro [právnická osoba]. seznámení s riziky. Jejich docházka byla vedena ve stavebním deníku. Svědek předpokládal, že jim mzdu vyplácí žalobkyně, neboť žalobkyně měla podepsanou subdodavatelskou smlouvu a poslala ty lidi pracovat, občas tam přijela ke kontrole a jeden z těch tří jednou uvedl, že volá žalobkyni. Svědek psal rovněž do stavebního deníku žalobkyni a počet jejích pracovníků. O smlouvě žalobkyně na tyto zaměstnance svědek ničeho nevěděl, nikdo se o tom nezmínil, ale připustil, že je to možné.

22. Z čestného prohlášení [právnická osoba] ze dne 12. 12. 2023 odvolací soud zjistil, že dle jeho obsahu uzavřela dne 1. 6. 2021[Anonymizováno]s žalobkyní rámcovou smlouvu o dílo, na základě které byli na stavbě na adrese [adresa] zaměstnanci [právnická osoba] [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO].

23. Z podání žalobkyně ze dne 5. 1. 2024 odvolací soud zjistil, že dokládala fakturu [právnická osoba]. z 31. 7. 2021, kterou vyúčtovala žalobkyni cenu díla prováděného v [adresa], a výpis z účtu žalobkyně, dle kterého dne 16. 8. 2021 vyúčtovanou částku plnila. Dokládala tak, že rámcová smlouva o dílo nebyla fiktivní.

24. Z usnesení Oblastního [orgán] pro [adresa] a [adresa] ze dne 13. 9. 2023, č. j. [číslo], odvolací soud zjistil, že přestupkové řízení s žalobkyní bylo podle § 86 odst. 1 písm. c) zákona o odpovědnosti za přestupky zastaveno, neboť jí spáchání skutku nebylo prokázáno. Dle odůvodnění správní orgán pojal podezření ze spáchání přestupku na úseku zákona o zaměstnanosti, proto podle § 90 téhož zákona vydal dne 13. 9. 2023 příkaz, proti kterému podala žalobkyně 18. 9. 2023 odpor. Následně v přestupkovém řízení na základě podkladů z kontrolního spisu a správního spisu zjistil, že žalobkyně uzavřela 1. 6. 2021 rámcovou smlouvu o dílo s [právnická osoba], jejímž předmětem bylo provedení stavebních prací na místě předmětného pracoviště. Žalobkyně doložila fakturu [právnická osoba] spolu s výpisy z účtu a [právnická osoba] doložila čestné prohlášení, že fyzické osoby jsou jejími zaměstnanci. Správní orgán tak měl za prokázané, že žalobkyně dodala veškeré důkazy, že [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] nejsou zaměstnanci, kteří vykonávali závislou práci pro žalobkyni.

25. Odvolací soud neprovedl důkaz vyjádřením Oblastního [orgán] pro [adresa] a [adresa] ze dne 7. 5. 2024, jehož provedení žalovaná navrhla nově až v odvolacím řízení, neboť se jedná o nepřípustnou novotu, uplatněnou v rozporu s ustanovením § 205a odst. 1 o. s. ř.

26. Po provedeném dokazování odvolací soud uzavřel, že odvolání žalované je důvodné.

27. Ustanovení čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod zaručuje každému právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem, avšak co do podmínek vzniku nároku na náhradu škody a podrobností odkazuje čl. 36 odst. 4 Listiny na zákon, kterým je OdpŠk. Ten, v souladu s čl. 36 odst. 3 Listiny, rozlišuje dvě základní formy odpovědnosti státu za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem státní moci státními a jinými pověřenými orgány. Vedle odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím zavádí i druhou formu, která je spojena s nesprávným úředním postupem. Odpovědnost státu za škodu vzniká dle OdpŠk za kumulativního naplnění tří předpokladů, kterými jsou: 1) nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, 2) vznik škody nebo nemajetkové újmy, 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem/nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Existence těchto podmínek musí být v soudním řízení postavena najisto, nepostačuje pouhá pravděpodobnost splnění některé z nich. Důkazní břemeno je přitom na poškozeném [vizte Vojtek, P.: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 62].

28. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

29. Podle § 8 OdpŠK nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán [odst. 1]. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku [odst. 2]. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce [odst. 3].

30. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

31. Obecně platí, že nezbytným předpokladem odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí podle § 8 odst. 1 a 2 OdpŠk je, že se jedná o rozhodnutí pravomocné či vykonatelné bez ohledu na právní moc a že musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti. Tyto předpoklady v daném případě naplněny nebyly. Příkaz, kterým bylo přestupkové řízení zahájeno, nenabyl právní moci ani vykonatelnosti, neboť proti němu podala žalobkyně včasný odpor.

32. Podle ustálené judikatury se nárok na náhradu škody způsobené sdělením obvinění posuzuje podle § 5 písm. a), § 7 a § 8 OdpŠk jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, neboť stejný význam jako zrušení pravomocného rozhodnutí o vznesení obvinění pro nezákonnost má i zproštění obžaloby a - s výjimkou případů dle § 12 OdpŠk – rovněž zastavení trestního řízení [vizte zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/1991, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001].

33. Vyjma § 13 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk není nesprávný úřední postup v OdpŠk blíže definován. Jedná se o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než je činnost rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Pro tuto formu odpovědnosti je určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí [vizte Vojtek, P.: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 146 –147].

34. Ústavní soud v usnesení ze dne 1. 2. 2022, sp. zn. IV ÚS 41/22, shrnul, že „Ústavní soud v minulosti judikoval, že na rozhodování o náhradě škody způsobené zahájením či vedením přestupkového řízení je za určitých okolností analogicky aplikovatelný závěr o škodě způsobené zahájením či vedením trestního řízení, které skončilo pravomocným zproštěním obžaloby. Podle této judikatury týkající se trestního řízení platí, že ukáže-li se, že se obviněný nedopustil trestné činnosti, pro kterou byl stíhán, pak má být odškodněn za veškeré úkony, kterým ho stát neoprávněně v trestním řízení podrobil [viz např. nálezy ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08 (N 108/49 SbNU 567), bod 36. odůvodnění; a ze dne 20. 2. 2013, sp. zn. II. ÚS 1540/11 (N 32/68 SbNU 343)]. Tuto judikaturu lze přitom analogicky uplatnit i na přestupkové řízení, které skončilo pravomocným rozhodnutím, že se obviněný přestupku nedopustil (viz výše zmíněné nálezy sp. zn. II. ÚS 1099/19, bod 13.; sp. zn. IV. ÚS 2841/19; sp. zn. III. ÚS 917/21, bod 24. odůvodnění). K této možnosti Ústavní soud dodal, že ne každé zahájení přestupkového řízení či procesní postup správních orgánů v jeho průběhu, které by nevyústily v pravomocné meritorní rozhodnutí o shledání viny ze spáchání přestupku, je možné paušálně považovat za nesprávný úřední postup, resp. nezákonné rozhodnutí zakládající odpovědnost státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. V každém jednotlivém řízení je zapotřebí samostatně zkoumat, zda zahájení přestupkového řízení či procesní postup správních orgánů lze považovat za nesprávný úřední postup, resp. nezákonné rozhodnutí, a zda tedy vzniká nárok na náhradu škody (viz zmíněný nález sp. zn. II. ÚS 1099/19, body 12. a 16. odůvodnění, nález sp. zn. IV. ÚS 2841/19).“ 35. V tomto svém rozhodnutí dále Ústavní soud objasnil, že „při popsané analogické aplikaci závěrů vztahujících se k náhradě škody v trestním řízení nelze ztrácet ze zřetele, že v trestním řízení je obviněný vystaven riziku uplatnění řady omezujících institutů, které jsou daleko závažnější než v přestupkovém řízení. Obecně pak v trestním řízení oproti řízení o přestupku hrozí citelnější tresty, což platí zejména o trestu odnětí svobody, který v přestupkovém řízení není možné uložit. Vedení trestního řízení zpravidla představuje pro obviněného větší psychickou zátěž v porovnání s přestupkovým řízením (u méně závažných přestupků navíc o znatelné psychické zátěži spojené s jejich vedením nelze ani uvažovat). Samotný fakt trestního stíhání má na obviněného, navzdory zásadě presumpce neviny, nezřídka difamační dopad (srov. usnesení ze dne 7. 10. 2010 sp. zn. III. ÚS 1845/08), což pro přestupkové řízení neplatí. Popsané rozdíly mezi trestním řízením a přestupkovým řízením je třeba mít na paměti při analogické aplikaci závěrů judikatury týkající se náhrady škody způsobené zahájením či vedením trestního řízení, které skončilo pravomocným zproštěním obžaloby. Jak bylo již výše uvedeno, při rozhodování, zda je dán nárok na náhradu škody za zahájení či vedení přestupkového řízení, je třeba důsledně zohledňovat konkrétní okolnosti věci a zejména okolnosti postupu orgánů veřejné moci. Za ústavně přijatelný Ústavní soud v bodě 13. odůvodnění usnesení ze dne 4. 6. 2019 sp. zn. II. ÚS 1470/19 označil závěr, že samotná okolnost zahájení přestupkového řízení pro svou nižší společenskou závažnost ve srovnání s trestním řízením nezakládá odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb. jen z toho důvodu, že nedošlo k uznání viny či k uložení sankce za přestupek.“ 36. Ústavní soud ve své nálezové judikatuře shledal neústavními rozhodnutí obecných soudů, které zamítly žalobu na náhradu škody, představované náklady vynaloženými na právní zastoupení v přestupkovém řízení za situace, kdy v přestupkovém řízení došlo k zásadnímu pochybení správního orgánu, v důsledku čehož musel poškozený vynakládat zvýšené náklady na právní zastoupení. Jednalo se o zastavení přestupkového řízení, kde pro absenci důležitých podkladů ve spisovém materiálu v důsledku pochybení [orgán] nebylo možné v přestupkovém řízení pokračovat [nález sp. zn. [spisová značka]]. Dále se jednalo o zastavení přestupkového řízení, kterému předcházelo trojí zrušení rozhodnutí prvostupňového správního rozhodnutí v odvolacím řízení pro nedostatečné objasnění právně relevantních okolností [nález sp. zn. [spisová značka]]. Dále se jednalo o zastavení přestupkového řízení, kterému předcházelo dvojí zrušení rozhodnutí prvostupňového správního rozhodnutí v odvolacím řízení pro nedostatek skutkových důvodů [[spisová značka]]. A konečně se jednalo o zastavení přestupkového řízení výlučně z důvodu procesního pochybení orgánu veřejné moci, které zabránilo tomu, aby byl náležitě zjištěn skutkový a právní stav věci, neboť odvolací správní orgán zrušil rozhodnutí správního orgánu I. stupně, aniž věcně reagoval na námitky přestupce, z důvodu procesního pochybení správního orgánu I. stupně, a v důsledku toho nebylo v řízení nikdy s jistotou zjištěno, zda se na přestupce vztahovala povinnost, za jejíž porušení byl sankcionován [nález sp. zn. [spisová značka]].

37. Odvolací soud proto na podkladě výše odkazované judikatury Ústavního soudu uzavírá, že ne každé přestupkové řízení, které neskončí shledáním viny, či procesní postup v průběhu takového přestupkového řízení, lze považovat za nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup.

38. V souzené věci bylo přestupkové řízení vedeno pouze v jednom stupni a skončilo zastavením z důvodu dle § 86 odst. 1 písm. c. zák. č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a o řízení o nich [dále jen „zák. č. 250/2016 Sb.“], tj. z důvodu, že spáchání skutku, o němž bylo řízení vedeno, nebylo žalobkyni prokázáno. Právní zástupce žalobkyně vykonal úkony právní služby v rozsahu zjištěném již soudem I. stupně. V přestupkovém řízení k žádným zásadním pochybením rozhodujícího správního orgánu nedošlo. Žalobkyně spatřuje pochybení ve skutečnosti, že správní orgán rozhodl příkazem. Bylo zjištěno, že přestupkové řízení bylo zahájeno příkazem Oblastního [orgán] pro [adresa] kraj a [adresa] ze dne 13. 9. 2023, č. j. [číslo], který byl prvním úkonem v řízení, fakticky jím přestupkové řízení bylo zahájeno i skončeno. Příkaz byl odůvodněn, přičemž vycházel z kontrolních zjištění [orgán], který jako nedůvodné zamítl námitky žalobkyně proti nim podané. Rozhodující správní orgán proto při rozhodnutí příkazem z kontrolních zjištění vycházel [srov. § 81 zák. č. 250/2016 Sb.]. Z odůvodnění příkazu se podává, že správní orgán měl skutková zjištění za zcela dostatečná pro závěr, že žalobkyně umožnila nelegální práci [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], státním příslušníkům [národnost]. O tomto závěru neměl pochybností. Zjištění byla učiněna z výpovědi stavbyvedoucího [jméno FO], zaměstnance 3. subjektu, společnosti [právnická osoba]., při kontrolním úkonu, jak je zachycena v protokolu o kontrole, ze smlouvy o dílo mezi [právnická osoba]. a žalobkyní, jakož i ze seznámení, resp., poučení, které výše uvedení stavební dělníci coby zaměstnanci žalobkyně podepsali. Ostatně již i v předchozím vyřízení námitek z 4. 11. 2021 [orgán] pro [adresa] námitky žalobkyně podané proti kontrolním zjištěním zamítl, neboť dotčení stavební dělníci byli při kontrole na pracovišti ztotožněni jako osoby vykonávající práci pro žalobkyni, což potvrdil [jméno FO], který měl dostatek informací a který o [právnická osoba] ničeho nevěděl. Přitom žalobkyně měla uzavřenu smlouvu o dílo s [právnická osoba]. a žalobkyně byla společností [právnická osoba]. seznámena s kontrolovaným pracovištěm, předmětní stavební dělníci byli o rizicích na pracovišti poučeni coby zaměstnanci žalobkyně. Rámcová smlouva, doložená žalobkyní, neprokazuje, že se při kontrolním úkonu na pracovišti na vyhotovení díla společnost [právnická osoba] podílela. Dle názoru odvolacího soudu nelze mít za této situace za excesivní postup správního orgánu, který o skutkovém stavu neměl pochybností, další dokazování neprováděl a rozhodl příkazem, kterým zároveň zahájil přestupkové řízení.

39. A až po podání včasného odporu žalobkyně navrhla výslech svědků a doložila fakturu společnosti [právnická osoba], jakož i výpis ze svého účtu, ač těmto listinami musela disponovat již v srpnu 2021 (!), přičemž tyto důkazní návrhy činila dokonce nadvakrát. Jednatel společnosti [právnická osoba] vypovídat odmítl s odkazem na osobu blízkou, odkázal toliko na čestné prohlášení, že dotčení stavební dělníci na pracovišti pracovali coby zaměstnanci [právnická osoba] [jméno FO] při svém výslechu logicky a srozumitelně objasnil, proč byl přesvědčen, že se jedná o zaměstnance žalobkyně, že takto podepsali poučení o rizicích, že o nich takto vedl i záznamy ve stavebním deníku, že žalobkyně pracoviště kontrolovala a že se tito stavební dělníci na žalobkyni telefonicky i obraceli. Tedy až na podkladě listin, kterými přitom žalobkyně disponovala již v průběhu kontroly, ve spojení s čestným prohlášením [právnická osoba] mohl správní orgán učinit závěr, že nebylo prokázáno, že se žalobkyně skutku dopustila.

40. Naposledy odvolací soud k žalobkyní odkazovanému rozhodnutí Městského soudu v [adresa] ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. [spisová značka], uvádí, že jím byl rozsudek soudu I. stupně zrušen pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů a že paralelu s trestním stíháním osoby, která nebyla uznána vinnou, shledal Městský soud v [adresa] právě v „předmětném“ přestupkovém řízení.

41. Vzhledem k tomu, že v souzené věci nedošlo k žádnému zásadnímu pochybení (excesu) rozhodujícího správního orgánu ve smyslu výše odkazované nálezové judikatury Ústavního soudu, v důsledku kterého by došlo k neúměrnému navýšení nákladů právního zastoupení žalobkyně, odvolací soud uzavřel, že žalovaný nárok důvodný není.

42. Odvolací soud proto postupem dle § 220 písm. b) o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku II změnil tak, že se žaloba na zaplacení částky 22 143 Kč s úrokem z prodlení 12,75 % ročně od 17. 10. 2024 do zaplacení zamítá 43. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2 a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení před soudy obou stupňů zcela úspěšné žalované přiznal právo na jejich náhradu ve výši 600 Kč. Žalované náleží dle § 151 odst. 3 o. s. ř. paušální náhrada ve výši 2 x 300 Kč dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a to za vyjádření k žalobě a za odvolání.

Poučení