14 Co 197/2025 - 197

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Suneghové a soudkyň Mgr. Soni Burešové a Mgr. Lucie Králové ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A]., narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] oba žalobci zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], v likvidaci, IČO [IČO] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupené advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení částky 106 670 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 24. února 2025, č. j. 30 C 179/2024-158, ve znění opravného usnesení ze dne 17. března 2025, č. j. 30 C 179/2024 161 [dále jen „rozsudek“], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 11 660 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokátky], advokátky.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobcům společně a nerozdílně částku 106 670 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 106 670 Kč od 2. 1. 2017 do zaplacení [výrok I] a dále uložil žalobcům povinnost společně a nerozdílně uhradit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 17 190 Kč k rukám právní zástupkyně žalované, do tří dnů od právní moci rozsudku [výrok II].

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobci po žalovaném domáhali zaplacení částky 106 670 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení žalobci coby členové žalovaného bytového družstva a nájemci družstevního bytu hradili každý měsíc zálohy na nájemné ve výši předepsané žalovaným. Za rok 2010 uhradili částku celkem 11 789 Kč, za rok 2011 částku 37 903 Kč, za rok 2012 částku 41 412 Kč, za rok 2013 částku 41 412 Kč a za rok 2014 částku 40 761 Kč. Dne 7. 1. 2015 dále žalovanému zaplatili 164 738,51 Kč představující část jistiny nesplaceného úvěru na rekonstrukci bytového domu. Celkem žalovanému uhradili 338 015,51 Kč. K 11. 2. 2014 nabyli žalobci byt do osobního vlastnictví a žalovaný byl povinen provést vypořádání, což neučinil a neprovedl ani vyúčtování záloh na nájemném. Žalobci provedli vlastní výpočet a dospěli k částce 229 200,04 Kč. Přeplatek ve výši rozdílu mezi takto vypočtenou částkou a skutečně uhrazenými prostředky (338 015,51 Kč) činí 108 815,47 Kč, přičemž žalovaný za období 2010 – 2014 žalobcům vrátil 2 144,89 Kč. Žalovaný tak žalobcům dluží 106 670,57 Kč.

3. Žalovaný namítal nedostatek pasivní věcné legitimace, neboť dne 11. 6. 2016 vzniklo Společenství vlastníků jednotek [adresa], na které přešla práva a povinnosti spojené se správou domu. Dále namítal, že dle čl. 41 odst. 3) stanov hradí ze zisku ostatního hospodaření přednostně své povinnosti vůči státu, zbylý zisk rozděluje podle rozhodnutí členské schůze do nedělitelného fondu a dalších zajišťovacích fondů a zisk nelze rozdělit mezi členy. Konečně namítal, že je žalovaný nárok promlčen, neboť se žalobci o bezdůvodném obohacení žalovaného dozvěděli již dne 9. 9. 2016.

4. Žalobci ve vyjádření k námitce promlčení nesporovali, že se o okolnostech svědčících o tom, že se žalovaný na jejich úkor bezdůvodně obohatil, dozvěděli 9. 9. 2016 na 1. zasedání shromáždění SVJ. Promlčecí lhůta však nemohla uběhnout, neboť 11. 10. 2016 podali u Obvodního soudu pro [adresa] žalobu, kdy věc byla postoupena Městskému soudu v [adresa] a byla vedena pod sp. zn. [spisová značka]. Řízení pravomocně skončilo 17. 8. 2018, kdy Vrchní soud v [adresa] potvrdil usnesení o odmítnutí žaloby. Po dobu trvání řízení promlčecí lhůta neběžela. Lhůta dále neběžela od 18. 8. 2018 do 14. 1. 2021, neboť SVJ šířilo řadu nepravd o žalobcích, včetně údajného neúspěchu ve výše uvedeném řízení, ve vchodech do bytového domu byly vyvěšovány letáky zaměřené proti žalobcům, SVJ žalobcům vyhrožovalo vymáháním škody. Dne 14. 1. 2021 žalobci obdrželi vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu, následně 20. 1. 2021 podali k Městskému soudu v [adresa] žalobu „na spravedlivé vypořádání závazků mezi členy společenství vlastníků a rozhodnutí vedoucí k nápravě vadného stavu ve vyúčtování záloh na správu s využitím výkladu práv soudem“, věc byla postoupena Obvodnímu soudu pro [adresa], kde byla vedena pod sp. zn. [spisová značka], a pravomocně skončila 5. 8. 2023. Ani v období od 20. 1. 2021 do 5. 8. 2023 promlčecí lhůta neběžela. V době od 9. 9. 2023 do 22. 1. 2024 žalobci, žalovaný a SVJ jednali o mimosoudním vyřešení sporu, pročež ani po tuto dobu promlčecí lhůta neběžela.

5. Soud I. stupně se z důvodu zásady hospodárnosti prioritně zabýval námitkou promlčení. Neprováděl dokazování, neboť žalobci sami uvedli, že ve smyslu § 619 odst. 2 o. z. nabyli znalosti nutné k uplatnění nároku u soudu dne 9. 9. 2016 na 1. zasedání shromáždění SVJ. Soud I. stupně ve shodě se žalobci shledal, že od tohoto data počala běžet promlčecí lhůta dle § 619 odst. 1 o. z. Soud I. stupně dále uvážil, že ke stavení běhu promlčecí lhůty dle § 648 o. z. po dobu řízení vedeného u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] nedošlo, neboť řízení skončilo odmítnutím neprojednatelné žaloby. Žalobci tedy řádně v zahájeném řízení nepokračovali. Jde-li o stavení běhu promlčecí lhůty v období od 18. 8. 2018 do 14. 1. 2021, skutečnosti uváděné žalobci nenaplňují hypotézu § 650 o. z. V popsaném jednání žalovaného nelze spatřovat žádnou hrozbu znemožňující uplatnění práva žalobců u soudu. Ani skutečnost, že žalovaný dával najevo vůli uplatňovat proti žalobcům nárok na náhradu škody, nemohla žalobcům nikterak bránit v uplatnění jejich nároku u soudu. Soud I. stupně nadto tvrzení žalobců v tomto směru hodnotil jako účelová a vykonstruovaná, neboť k bránění uplatňování práva žalobců mělo dojít ihned po pravomocném ukončení řízení vedeného u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], a skončit v den, kdy žalobci obdrželi od SVJ vyúčtování služeb, na základě čehož přistoupili 20. 1. 2021 k podání žaloby. Soud I. stupně proto uzavřel, že se právo žalobců na vydání tvrzeného bezdůvodného obohacení promlčelo v subjektivní tříleté promlčecí lhůtě již dne 9. 9. 2019. Žaloba byla podána žalobci až dne 30. 7. 2024, tedy zjevně po uplynutí promlčecí lhůty, námitka promlčení je proto důvodná a soud I. stupně žalobu zamítl. Nad rámec svých kruciálních závěrů uvedl, že předmětem řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] bylo určení jednotlivých skutečností formulovaných v jednotlivých bodech týkajících se vzájemných práv a povinností mezi členy žalovaného, žalovaného a SVJ a fungování (evidence, účetnictví apod.)žalovaného a SVJ, nejednalo se tedy o totéž právo, které je předmětem souzené věci, účinky § 648 o. z. se proto neuplatní. Otázkou, zda skutečně došlo v období od 9. 9. 2023 do 22. 1. 2024 k uzavření dohody o mimosoudním jednáním stran, se soud I. stupně pro nadbytečnost nezabýval.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

7. Proti rozsudku soudu I. stupně podali žalobci včasné a přípustné odvolání, které podáním ze dne 14. 5. 2025 doplnili. Žalobci vytýkali soudu I. stupně, že žalobu zamítl již na podkladě tvrzení žalobců a že neprováděl žádné dokazování. Otázka promlčení nároku je však otázkou právní a ve vztahu k ní je třeba provést dokazování minimálně, jde-li o rozhodné skutečnosti pro posouzení běhu promlčecí lhůty. Soud I. stupně však vycházel toliko z tvrzení žalobců, tyto negoval a právně hodnotil. Z žalobního návrhu přitom nevyplývá, že je nárok promlčený, neboť žalobci tvrdily celou řadu skutečností, na základě kterých došlo k přerušení běhu promlčecí lhůty. Pokud se soud I. stupně s argumentací žalobců neztotožnil, měl provádět k otázce promlčení dokazování. Rozsudek soudu I. stupně je proto nepřezkoumatelný. Vytýkali dále soudu I. stupně, že jim neposkytl poučení dle § 118a o. s. ř., čímž zasáhl do práva žalobců na soudní ochranu. Skutečnost, že řízení vedené u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] skončilo odmítnutím neprojednatelné žaloby žalobců, nemůže jít k tíži žalobců, kteří v řízení řádně pokračovali. Žalobci byli uvedeni v omyl, že Vrchní soud v [adresa], který potvrdil usnesení o odmítnutí žaloby, potvrdil, že stanovy neumožňují rozdělení zisku mezi členy, ač nájemné nelze pro tvorbu zisku použít. Soud I. stupně neobjasnil, z jakých důvodů nelze spatřovat v popsaném jednání žalovaného, resp. SVJ, žádnou hrozbu, která by žalobcům bránila v uplatnění jejich práva. Žalobci jednání žalovaného vnímali jako nátlak s cílem odradit je na poukazování zásadních nedostatků ve fungování žalovaného, resp. SVJ. Žalobci byli navíc žalovaným dlouhodobě lstivě uváděni v omyl o ekonomických výsledcích žalovaného a SVJ, což mohli žalobci zjistit až z účetní závěrky žalovaného za rok 2023. Teprve likvidační zůstatek žalovaného zveřejněný v roce 2024 prokazuje, jak žalovaný finanční prostředky, o něž se bezdůvodně obohatil, použil na jiné účely. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] se žalobci domáhali vyúčtování záloh na správu žalovaného, předmět tohoto řízení je tedy natolik totožný, že k přerušení běhu promlčecí lhůty došlo.

8. K podání ze dne 14. 5. 2025 bylo připojeno vyjádření samotných žalobců, kteří opakovali a rozváděli tvrzené hospodaření žalovaného a SVJ a právně ho hodnotili.

9. Žalobci navrhovali, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

10. Žalovaný ve vyjádření podaném k odvolání žalobců uvedl, že sami žalobci ve vyjádření z 18. 2. 2025 tvrdili, že řízení sp. zn. [spisová značka] skončilo odmítnutím jejich žaloby jako neprojednatelné, a že sami žalobci v témže vyjádření tvrdili, že předmětem řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] u Obvodního soudu pro [adresa] byla vzájemná práva a povinnosti mezi členy žalovaného, žalovaného a SVJ a fungování (evidence, účetnictví) žalovaného a SVJ. Dokazování k posouzení běhu promlčecí lhůty proto nebylo třeba provádět. Žalovaný dále upozornil na bod 13 odůvodnění napadeného rozsudku, kdy soud I. stupně shodně se skutečnostmi uváděnými žalobci v žalobě a v jejich vyjádření ze dne 18. 2. 2025 shledal, že žalobci nabyli znalosti nutné k uplatnění nároku dne 9. 9. 2016 a od tohoto data počala běžet promlčecí lhůta. Důvodnost námitky promlčení tak vyplývá již ze samotných tvrzení žalobců. Tvrzení žalobců o údajném „hanlivém vyjadřování žalovaného o nich před ostatními družstevníky a vyvěšováním letáků do vchodů domu, zaměřených proti nim“ se míjí s realitou, zápis z [číslo]. schůze výboru SVJ ze dne 19. 3. 2025 (po vydání napadeného rozsudku), dokládaný žalobci, pouze rekapituluje jejich právní kroky vůči žalovanému a SVJ v období let 2016 – 2024 s konstatováním, že dosud neukončená žalobci zahájená soudní řízení jsou jedinou překážkou ke skončení likvidačního řízení a výmazu žalovaného z obchodního rejstříku, což způsobuje zcela zbytečnou finanční újmu současným, více než 60-ti členům žalovaného družstva.

11. Žalovaný se ztotožnil se závěry soudu I. stupně a navrhoval potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

12. Nedůvodná je předně námitka žalobců, že rozsudek soudu I. stupně je nepřezkoumatelný. Měřítkem toho, zda napadené rozhodnutí soudu I. stupně je či není přezkoumatelné, je totiž především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. Jednotlivé - byť i ne zcela přiléhavé - věty uvedené v odůvodnění nemohou způsobit nepřezkoumatelnost rozhodnutí jako celku. Rozhodnutí není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly na újmu uplatnění práv odvolatele [vizte např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

13. V daném případě žalobci na základě rozsudku soudu I. stupně zformulovali obsáhlé odvolání, ve kterém soudu I. stupně vytýkají, že neprováděl dokazování, že toliko na podkladě tvrzení žalobců žalobu jako nedůvodnou zamítl, ač se z jejich tvrzení nepodává, že je nárok promlčen. Vytýkají dále soudu I. stupně nesprávné právní posouzení věci, kdy argumentují ve prospěch stavení běhu promlčecí lhůty soudními řízeními a jednáním žalovaného a SVJ.

14. Odvolací soud přezkoumal rozsudek v napadeném rozsahu dle § 212 a § 212a o. s. ř., včetně správnosti postupu v řízení, který předcházel jeho vydání. Poté neshledal odvolání žalobců důvodným.

15. Předně je judikatura ustálena v závěru, že pokud je možné již na základě žalobcových tvrzení žalobu zamítnout, není třeba provádět žádné dokazování [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2006, sp. zn. 22 Cdo 896/2006, rozsudek Městského soudu v [adresa] ze dne 28. 4. 1998, sp. zn. 16 Co 95/98; 16 Co 96/98, uveřejněný pod číslem 62/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 293/2016] a v takovém případě není potřeba žalobce poučovat podle § 118a o. s. ř., jehož smyslem je poskytnout účastníku řízení možnost doplnit tvrzení a důkazní návrhy o skutečnostech rozhodných pro věc, bez jejichž doplnění by žaloba byla zamítnuta pro neunesení procesních břemen. Uvedená ustanovení v žádném případě nelze vyložit tak, že by soud měl účastníka poučit o potřebě změnit dosavadní tvrzení, která vylučují jeho úspěch ve věci, neboť by tak soud porušil zásadu nestrannosti [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 293/2016].

16. V daném případě žalobci již v žalobě uvedli, že se v září 2016 na prvním shromáždění vlastníků dozvěděli, že SVJ nemá žádný majetek, finanční prostředky ani vybavení pro zajištění správy a že proto podali v říjnu 2016 žalobu na úpravu poměrů, přičemž řízení o ní, vedené Městským soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], skončilo odmítnutím žaloby v listopadu 2018. V podání ze dne 28. 10. 2024 žalobci zopakovali, že se dne 9. 9. 2016 na shromáždění vlastníků od předsedkyně žalovaného družstva dozvěděli, že SVJ nemá k zajišťování správy žádné finanční prostředky, že je na jeho účtu 0 Kč. Dále uvedli, že se tohoto dne poprvé dozvěděli o bezdůvodném obohacení žalovaného družstva na jejich úkor a že dne 11. 10. 2026 byla podána žaloba. V podání z 18. 2. 2025 žalobci uvedli, že za období 2010 až 2014 uhradili žalovanému na zálohách na nájemné celkem 173 277 Kč a 7. 1. 2015 částku 164 738,51 Kč, představující část jistiny nesplaceného úvěru žalovaného, čerpaného na rekonstrukci bytového domu. Podle stanov měl žalovaný povinnost každoročně vyúčtovat zálohy uhrazené na nájemné. A k okamžiku převodu bytové jednotky do vlastnictví člena byl žalovaný povinen vypořádat závazky váznoucí na bytové jednotce. Žalovaný však vyúčtování záloh na nájemné neprovedl a ani po vzniku SVJ na SVJ nepřevedl žádný majetek. Žalobci proto provedli vlastní výpočet. V reakci na obranu žalované, která v podání ze dne 10. 12. 2024 namítla promlčení žalovaného nároku, žalobci uvedli, že se o bezdůvodném obohacení žalovaného družstva žalobci dozvěděli 9. 9. 2016, což sami žalobci ve svém vyjádření hodnotí jako počátek běhu promlčení lhůty. Následně žalobci mimo jiné tvrdili, že promlčecí lhůta neběžela pod dobu řízení sp. zn. [spisová značka], vedeného u Městského soudu v [adresa], které skočilo odmítnutím žaloby 17. 8. 2018. Dále tvrdili, že po dobu od 18. 8. 2018 do 14. 1. 2021 promlčecí lhůta neběžela z důvodu dle § 650 o. z., kdy se výbor SVJ snažil žalobce odradit od podávání žalob šířením nepravd o žalobcích, včetně údajného úspěchu v řízení sp. zn. [spisová značka], vyvěšováním letáků zaměřených proti žalobcům a hrozbou vymáhání údajné škody.

17. Soud I. stupně tedy nepochybil, pokud za situace, kdy žalovaná uplatnila námitku promlčení a kdy je z tvrzení samotných žalobců zřejmé, že je žalovaný nárok promlčen, neprováděl žádné dokazování. Nepochybil ani, neposkytl-li žalobcům poučení dle § 118a o. s. ř. za situace, kdy jejich vlastní tvrzení (jejich vlastní úplná skutková verze) úspěch ve věci vylučují. Ostatně žalobci v odvolání netvrdí ohledně čeho konkrétně, ohledně jaké konkrétní rozhodné skutečnosti, jim mělo být poučení dle § 118a o. s. ř. vlastně poskytnuto.

18. Soud I. stupně pak věc posoudil správně rovněž po právní stránce.

19. Podle § 609 věta prvá o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

20. Podle § 610 odst. 1 věta prvá o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

21. Podle § 619 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (odst. 1). Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (odst. 2).

22. Podle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

23. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

24. Podle § 648 o. z. uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. To platí i o právu již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení exekuce.

25. Podle § 650 o. z. promlčecí lhůta neběží po dobu, kdy se věřiteli hrozbou brání právo uplatnit. To platí i v případě, když věřitel právo neuplatnil, jsa dlužníkem nebo osobou dlužníku blízkou lstivě uveden v omyl.

26. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne[Anonymizováno]15. 10. 2024, sp. zn. [spisová značka], pro stanovení počátku běhu tříleté subjektivní promlčecí lhůty (§ 621 o. z.) je rozhodující okamžik, kdy se ochuzený dozví (resp. měl a mohl dozvědět; srov. § 619 odst. 2 o. z. in fine a přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1510/2019, uveřejněný pod č. 91/2020 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek) o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a o osobě povinné k jeho vydání, přičemž je bez významu, kdy se pohledávka z bezdůvodného obohacení stane splatnou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1966/2020).

27. Sami žalobci uvedli, že vědomost o vzniku bezdůvodného obohacení a o osobě povinné k jeho vydání nabyli 9. září 2016 na shromáždění vlastníků, soud I. stupně proto správně uvážil, že od tohoto okamžiku počala běžet tříletá subjektivní promlčení lhůta.

28. S ohledem na tvrzení žalobců se soud I. stupně následně zcela správně zabýval tím, zda po dobu řízení sp. zn. [spisová značka], vedeného u Městského soudu v [adresa] na základě žaloby žalobců podané dne 11. 10. 2016, došlo dle § 648 o. z. ke stavení běhu promlčecí lhůty. Dle tohoto ustanovení ke stavení běhu promlčecí lhůty dojde, pokud je žaloba podána nejpozději v poslední den promlčecí lhůty, a to ve vztahu k právu, které bylo v řízení uplatněno. Jak správně uvedl již soud I. stupně, dalším předpokladem stavení běhu promlčecí lhůty je skutečnost, že žalobce v zahájeném řízení řádně pokračuje, tj. že svými procesními úkony nebrání průběhu řízení a meritornímu rozhodnutí. Pokud tedy žalobce v řízení k výzvě soudu neodstraní vady žaloby a žaloba je jako neprojednatelná odmítnuta, jako tomu bylo dle tvrzení žalobců i v řízení sp. zn. [spisová značka], ke stavení běhu promlčecí lhůty nedojde, neboť v řízení nebylo řádně pokračováno [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 7. 2004, sp. zn. 29 Odo 84/2002, nález Ústavního soudu ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. II. ÚS 182/01, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3767/2007, či rozsudek Nejvyššího soudu z 23. 2. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3573/2020]. Soud I. stupně proto správně uzavřel, že po dobu od října 2016 do listopadu 2018 ke stavení promlčecí lhůty nedošlo.

29. Soud I. stupně se správně zabýval dále tím, zda v období od 18. 8. 2018 do 14. 1. 2021[Anonymizováno]došlo ke stavení běhu promlčecí lhůty z důvodu bezprávných hrozeb žalobcům, které by žalobcům bránily v uplatnění práva.

30. Ne každá hrozba je hrozbou způsobilou k následkům podle § 650 o. z. Pod pojmem hrozba si lze představit fyzické nebo psychické donucení, zejména bezprávnou výhrůžku. Tou je výhrůžka, kterou je vynucováno něco, co nesmí být vynucováno. Může spočívat v tom, že je vyhrožováno něčím, co hrozící vůbec není oprávněn provést, nebo co sice oprávněn provést je, ale nesmí tím hrozit tak, aby někoho pohnul k určitému právnímu jednání; není třeba, aby cíl, který je sledován použitím bezprávné výhrůžky, byl sám protiprávní. Musí dále jít o výhrůžku takového druhu a takové intenzity, aby podle okolností a povahy konkrétního případu u toho, vůči komu jí bylo použito, vzbudila důvodnou bázeň, a výhrůžka musí být adresována tomu, jehož jednání se vynucuje [srov. Daniel Weinhold: Promlčení a prekluze v soukromém právu. 1. vydání. Praha: C. H. Beck. 2015].

31. Žalobci popsané jednání žalovaného, popř. SVJ či jeho orgánů, nelze i dle názoru odvolacího soudu hodnotit jako psychické donucení (nátlak) ve smyslu shora uvedeného výkladu. Samo upozornění na možnost uplatnění náhrady škody vzniklé žalovanému či vlastníkům jednotek jednáním žalobců nelze mít za bezprávnou výhrůžku. Skutečnost, že žalované družstvo s nároky žalobců nesouhlasilo a argumentovalo ve prospěch tohoto svého názoru a zpochybňovalo naopak argumentaci žalobců či jejich výklad hospodaření žalovaného, rovněž bezprávnou hrozbu, která by byla sto vzbudit důvodnou bázeň a odradit žalobce od podání žaloby, nepředstavuje. Jako bezprávnou hrozbu nelze hodnotit ani případné nepravdivé tvrzení, že v řízení sp. zn. [spisová značka] soudy nějakou otázku věcně posoudily v neprospěch žalobců, když sami žalobci byli účastníky tohoto řízení a tedy věděli, že jejich žaloba věcně projednána nebyla. Konečně ani informování vlastníků jednotek o probíhajících či ukončených řízeních mezi žalobci a žalovaným či SVJ na nástěnce ve vchodu domu bezprávnou výhrůžku ve smyslu § 650 o. z. nepředstavuje. Tvrdí-li snad žalobci, že byli stran hospodaření žalovaného družstva uváděni žalovaným či SVJ lstivě v omyl, sami zároveň tvrdili, že se o pochybení v hospodaření žalovaného a o bezdůvodném obohacení žalovaného na jejich úkor dozvěděli již 9. 9. 2016 a v návaznosti na to ostatně podali žalobu. Lze přisvědčit soudu I. stupně rovněž v úvaze, že vyznívá minimálně zvláštně, spíše pak účelově, že k popsanému jednání, které mělo žalobcům coby bezprávná hrozba či lstivé uvedení v omyl bránit v podání žaloby, mělo docházet právě v časovém úseku mezi pravomocným skončením jednoho řízení a zahájením řízení dalšího.

32. Odvolací soud proto ve shodě se soudem I. stupně uzavřel, že k uplynutí tříleté promlčecí doby došlo již 9. 9. 2019, a otázkou stavení běhu promlčecí lhůty dalším soudním řízením, vyvolaným žalobci, a následně dohodou o mimosoudních jednáních stran se již pro nadbytečnost nezabýval.

33. Odvolací soud proto postupem podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně potvrdil, a to včetně správného nákladového výroku II, na jehož pregnantní odůvodnění soudem I. stupně odvolací soud pro stručnost odkazuje.

34. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení zcela úspěšný a má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v celkové výši 11 660 Kč, což představuje odměnu právní zástupkyně žalovaného za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalobců a účast na odvolacím jednání) ve výši dle § 7, § 8 a dle § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu, tj. 2 x 5 380 Kč a paušální náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu za 2 úkony právní služby ve výši 2 x 450 Kč.

35. O povinnosti žalobců zaplatit náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalovaného rozhodl odvolací soud podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.

36. O lhůtě k plnění rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.