14 Co 233/2024 - 82

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Suneghové a soudkyň Mgr. Soni Burešové a Mgr. Lucie Králové ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/1] zastoupený advokátem [tituly před jménem] [jméno FO] [Adresa zainteresované osoby 0/0] proti žalované: Česká republika - [orgán veřejné moci], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] jednající [správní orgán] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] o zadostiučinění nemajetkové újmy k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. dubna 2024, č. j. 43 C 190/2023-43, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I a II ohledně částky 42 250 Kč s příslušenstvím mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 42 250 Kč s úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 19. 10. 2023 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku, jinak se ve výroku II potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně 10 228 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 4 114 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně konstatoval, že v řízení vedeném u Okresního soudu v [místo] pod sp. zn. [spisová značka] došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě [výrok I], zamítl žalobu ohledně zaplacení částky 97 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 97 500 Kč od 19. 10. 2023 do zaplacení [výrok II] a konečně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 228 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta [výrok III].

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované finančního zadostiučinění nemajetkové újmy, která mu byla způsobena nepřiměřenou délkou řízení, vedeného u Okresního soudu v [místo] pod sp. zn. [spisová značka]. Délka řízení činila 5 let, 3 měsíce a 10 dnů, přičemž žalobce, kterému hrozil trest odnětí svobody v délce několika let, byl nakonec zproštěn obžaloby. Orgány činné v trestním řízení řádně nepřezkoumaly podstatné okolnosti, nezjistily jednoduchý skutkový stav a proti žalobci byla nezákonně podána obžaloba. Za celou dobu se konalo pouze jedno ústní jednání. Řízení nebylo významně složité po skutkové ani po právní stránce. Řízení probíhalo pouze před soudem I. stupně a došlo v něm k průtahům, na kterých se žalobce nikterak nepodílel. Žalovaný nárok žalobce u žalované předběžně uplatnil dne 18. 4. 2023.

3. Žalovaná nesporovala, že u ní žalobce 18. 4. 2023 předběžně uplatnil žalovaný nárok na finanční odškodnění ve výši 97 500 Kč. V rámci předběžného projednání shledala žalovaná délku předmětného řízení ještě přiměřenou, neboť na délce řízení se podílela potřeba spolupracovat s orgány [stát], poškozený i další svědci se v době řízení nacházeli v zahraničí, přičemž jejich nedostupnost zásadně negativně ovlivnila délku řízení. Délku řízení ovlivnila rovněž pandemie Covid-19. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby.

4. Soud I. stupně zjistil ze spisu Okresního soudu v [místo] [dále jen také “okresní soud”] sp. zn. [spisová značka], že usnesením [správní orgán 2] ze dne 26. 9. 2017, č. j. [spisová značka], bylo zahájeno trestní stíhání žalobce, který byl obviněn ze spáchání přečinu ublížení na zdraví ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1, § 146 odst. 1 trestního zákoníku na poškozeném [Anonymizováno] národnosti. Usnesení bylo doručeno žalobci dne 20. 10. 2017. Žalobcova stížnost byla dne 10. 1. 2018 zamítnuta. Usnesením ze dne 26. 9. 2017 bylo zahájeno rovněž trestní stíhání [jméno FO], a to pro spáchání zločinu[Anonymizováno]loupeže dle § 173 odst. 1 trestního zákoníku. Rovněž její stížnost byla usnesením ze dne 10. 1. 2018 zamítnuta. [jméno FO] byl ustanoven obhájce. Oba obvinění byli vyslechnuti. Vyslechnut byl poškozený. Byli vyslýcháni svědci, někteří se k výslechu opakovaně nedostavili. Byl přibrán tlumočník do [Anonymizováno] jazyka a [stát] orgány byly žádány o výslech svědků a poškozeného. Ani jedna z předvolaných osob se k výslechu před [stát] orgány nedostavila. Až 11. 10. 2018 byl vyslechnut svědek a poškozený. Dne 14. 1. 2019 byla [orgán] žádána o předvedení svědka. Bylo zjištěno, že svědek je dlouhodobě v zahraničí. Byl vyhotoven znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství. Dne 27. 3. 2019 byla na žalobce a na [jméno FO] podána obžaloba. Hlavní líčení byla opakovaně odročena za účelem zajištění [jméno FO]. Bylo provedeno šetření stran jejího pobytu a bylo zjištěno, že se má nacházet v zahraničí. Obžaloba byla přednesena na hlavním líčení dne 16. 12. 2019, žalobce byl vyslechnut. Při hlavním líčení dne 24. 2. 2020 byly čteny protokoly o výslechu svědků a úřední záznamy o podání vysvětlení. Opatřením ze dne 30. 3. 2020 bylo zrušeno nařízené hlavní líčení z důvodu pandemie Covid 19. Další hlavní líčení bylo opatřením ze dne 19. 3. 2021 z téhož důvodu přeloženo na 24. 5. 2021 a následně bylo odročeno na 11. 10. 2021 za účelem pátrání po pobytu obžalovaných a předvolání svědků. Dne 16. 7. 2021 byl předveden žalobce. Bylo prováděno šetření stran pobytu [jméno FO]. Hlavní líčení nařízená na 11. 10. 2021 a na 6. 12. 2021 byla odročena za účelem zjištění pobytu [jméno FO] a svědka. Dne 12. 5. 2022 byla zjištěna aktuální adresa obžalované [jméno FO] v [stát]. Hlavní líčení nařízené na 23. 5. 2022 bylo opět odročeno. Okresní soud požádal policejní orgán o vydání evropského zatýkacího rozkazu ze na obžalovanou. Dne 16. 6. 2022 byl opatřením přibrán tlumočník k překladu evropského zatýkacího rozkazu. Dne 11. 6. 2022 byla [jméno FO] ve [stát] zadržena. Dne 19. 9. 2022 byl zajištěn svědek a téhož dne byl proveden jeho výslech mimo hlavní líčení. Opatřením ze dne 8. 11. 2022 bylo hlavní líčení přeloženo z důvodu na straně účastníků. Opatřením ze dne 16. 11. 2022 bylo opět hlavní líčení přeloženo z důvodu na straně účastníků. Následně byla obžalovaná [jméno FO] předána [Anonymizováno] orgány do ČR a 21. 12. 2022 se konalo vazební zasedání. Při hlavním líčení dne 30. 1. 2023 byl vynesen rozsudek. Tímto rozsudkem ze dne 30. 1. 2023, č. j. [spisová značka], byli oba obžalovaní zproštěni viny, neboť nebylo prokázáno, že se skutek stal. Ve vztahu k žalobci nabyl rozsudek právní moci dne 30. 1. 2023.

5. Z nesporných tvrzení stran soud I. stupně zjistil, že žalobce uplatnil u žalované dne 18. 4. 2023 žalovaný nárok na finanční odškodnění ve výši 97 500 Kč. Ve stanovisku ze dne 7. 12. 2023 neshledala žalovaná nárok důvodným.

6. Zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně zejména dle § 1, § 13 odst. 1 a § 31a zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) [dále jen „OdpŠk“].

7. Soud I. stupně uzavřel, že posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo od doručení usnesení o zahájení trestního stíhání dne 20. 10. 2017 do právní moci zprošťujícího rozsudku dne 30. 1. 2023 celkem 5 let a 4 měsíce. Takovou délku trestního řízení nelze dle soudu I. stupně považovat za přiměřenou, byť se jednalo o řízení s mezinárodním prvkem a obžalovaná [jméno FO] musela být k hlavnímu líčení předvedena.

8. Soud I. stupně uvážil, že žalobce se na délce řízení nepodílel, byl s orgány činnými v trestním řízení v kontaktu a spolupracoval s nimi, délka řízení byla výlučně způsobena nepřítomností obžalované [jméno FO] a svědka. Žalobce sice byl jednou předveden, ale tato skutečnost neměla vzhledem k pátrání po obžalované [jméno FO] na délku řízení vliv. Řízení nebylo skutkově ani právně složité, probíhalo pouze před okresním soudem. Vykazovalo však významnější složitost procesní – [Anonymizováno] svědci byli cestou právní pomoci vyslýcháni ve [stát], okresní soud ve spolupráci s [orgán] pátral po pobytu obžalované [jméno FO] a jednoho svědka. Na tuto obžalovanou byl vydán evropský zatýkací rozkaz. Hlavní líčení byla odročována rovněž z důvodu pandemie Covid 19. Orgány veřejné moci postupovaly v řízení bez průtahů, byly činěny úkony za účelem vypátrání pobytu obžalované [jméno FO]. Význam předmětu řízení pro žalobce byl však objektivně zvýšený. Celkovou dobu trvání trestního řízení proto již nelze považovat za přiměřenou. Dle názoru soudu I. stupně se však s ohledem na zvažovaná kritéria (žádné výrazné excesy v postupu orgánů státu a procesní složitost) jedná o případ hraniční, pročež přiměřeným zadostiučiněním nemajetkové újmy, která žalobci vznikla, je konstatování porušení práva.

9. Soud I. stupně proto konstatoval porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a žalobu na finanční zadostiučinění nemajetkové újmy zamítl.

10. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud I. stupně odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobci jejich plnou náhradu ve výši 10 228 Kč.

11. Proti zamítavému výroku II rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání.

12. Žalobce vytýkal soudu I. stupně, že nezohlednil postup orgánů činných v trestním řízení, které řádně nepřezkoumaly podstatné okolnosti případu a na základě kusých nesprávných dedukcí policejního orgánu došlo k zahájení trestního stíhání žalobce a následně k podání obžaloby státním zástupcem. Soud I. stupně správně uvážil, že trestní řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Poskytnuté morální zadostiučinění však není dostatečné, žalobce byl po dobu delší 5 let vystaven trestnímu stíhání, hrozilo mu uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Až po více než 5 letech byl žalobce nakonec obžaloby zproštěn. Žalobce přitom orgánům činným v trestním řízení poskytoval veškerou součinnost. Neschopnost orgánů činných v trestním řízení zajistit obžalovanou [jméno FO] nemůže jít k tíži žalobce. Naopak se jedná o průtahy, které je třeba přičíst žalované, neboť okresní soud měl činit kroky, aby průtahům zabránil. Žalobce v tomto směru odkazoval na nález Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2004, sp. zn. IV. ÚS 475/03.

13. Žalobce navrhoval, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku II tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobci 97 500 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši, a aby přiznal žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.

14. Žalovaná se k odvolání žalobce písemně nevyjádřila. Při odvolacím jednání navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu jako věcně správný potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení. Délka posuzovaného trestního řízení sice byla nepřiměřená, ale v důsledku pandemie Covid 19 a procesní složitosti, když se jednalo o věc s cizím prvkem a byly vydávány zatýkací rozkazy. Žalobce v odvolání netvrdí konkrétní průtahy rozhodujících orgánů. Konstatování porušení práva, které soud I. stupně žalobci poskytl, je proto dle žalované adekvátní satisfakcí.

15. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř., včetně správnosti postupu v řízení předcházejícím jeho vydání. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně dle § 212 písm. c) o. s. ř. v plném rozsahu, tj. i ve výroku I, proti kterému žalobce odvolání nepodal. V případě § 31a odst. 2 OdpŠk se totiž jedná o ustanovení, u kterého je na místě aplikace § 153 odst. 2 o. s. ř. ve vztahu k formě poskytovaného odškodnění, když způsob vypořádání vztahu mezi účastníky vyplývá přímo z právního předpisu a v tomto ohledu omezuje účastníky v možnosti se svými nároky volně nakládat, neboť soud rozhodne o konkrétní formě zadostiučinění podle pořadí určeného v ustanovení § 31a odst. 2 OdpŠk za současného posouzení přiměřenosti zvolené formy zadostiučinění utrpěné nemajetkové újmě. Shledá-li soud, že není na místě nahrazení zjištěné nemajetkové újmy přiznáním zadostiučinění v penězích, a nemajetkovou újmu nebylo možno odškodnit jinak, konstatuje porušení práva poškozeného ve výroku rozhodnutí, i když to žalobce nepožaduje. Musí se nadto vypořádat i s požadavkem na peněžitou satisfakci, a to tím způsobem, že takový návrh zamítne. Odvolací soud proto může změnit (zrušit) rozhodnutí soudu I. stupně o poskytnutí zadostiučinění podle § 31a odst. 2 OdpŠk i v širším rozsahu, než bylo odvoláním napadeno [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1684/2010, ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1081/2012, ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2778/2011, či ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3850/2014, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 37/2015].

16. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 a 3 o. s. ř. zopakoval dokazování některými listinami ze spisu Okresního soudu v [místo] sp. zn. [spisová značka] [konkrétně obžalobou z 27. 3. 2019, protokoly o hlavním líčení ze dne 16. 12. 2019, 24. 2. 2020, 30. 1. 2023, opatřením předsedkyně okresního soudu z 30. 3. 2020, doporučením [orgán veřejné moci] z 11. 3. 2021, úředním záznamem [orgán] z 16. 7. 2021, příkazem k zatčení obžalované [jméno FO] z 12. 8. 2021, úředním záznamem z 13. 8. 2021 o pátrání vyhlášeném po svědkovi [jméno FO], evropským zatýkacím rozkazem, protokolem o výslechu svědka [jméno FO] dne 19. 9. 2022 mimo hlavní líčení, rozsudkem ze dne 30. 1. 2023, č. j. [spisová značka].

17. Odvolací soud dále doplnil dokazování dle § 213 odst. 4 o. s. ř. dokazování rozsudkem Okresního soudu v [místo] ze dne 5. 6. 2024, č. j. [spisová značka], a odvoláním žalované z 16. 7. 2024 a jeho doplněním z 2. 8. 2024 a výpisem z infoSoud o stavu tohoto řízení.

18. Odvolací soud zjistil, že na žalobce byla dne 29. 3. 2019 podána obžaloba pro skutek, že v noci z 24. 5. 2014 na 25. 5. 2014 v [místo] v obci [adresa] po předchozí slovní rozepři v úmyslu ublížit mu na zdraví napadl [jméno FO], když ho udeřil nejméně jednou pěstí do obličeje, čímž mu mohl způsobit zejména pohmožděniny, zlomeninu levého lícního oblouku a lehký otřes mozku, přičemž tato zranění si vyžádala lékařské ošetření, hospitalizaci a léčení po dobu do 6 týdnů, tedy se dopustil jednání v úmyslu spáchat trestný čin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku, ale k jeho dokonání nedošlo. Obžaloba byla zároveň podána i na [jméno FO], a to pro skutek, že v noci z 24. 5. 2014 na 25. 5. 2014 v [místo] v obci [adresa] v době, kdy poškozený [jméno FO] ležel na zemi po předchozím fyzickém napadení, mu z kapsy kalhot vzala mobilní telefon, peněženku a platební kartu a požadovala po poškozeném, aby jí sdělil PIN kód ke kartě s pohrůžkou, že ho jinak kopne do hlavy, načež ho nejméně jednou kopla do hlavy, čímž ho donutila ke sdělení požadované informace, avšak k výběru finanční hotovosti z účtu poškozeného nedošlo, tedy se dopustila zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu neoprávněného opatření platebního prostředku podle § 234 odst. 1 trestního zákoníku. Státní zástupce navrhoval, aby byl vyslechnut poškozený a svědci, mimo jiné [jméno FO] k napadení poškozeného. Žalobce byl již opakovaně soudně trestán, a to pro bagatelní trestnou činnost.

19. Při hlavním líčení 16. 12. 2019, kterého se účastnil žalobce i [jméno FO], obhájce [jméno FO] nesouhlasil se čtením protokolů o výslechu svědků. Při hlavním líčení dne 24. 2. 2020 trval státní zástupce na výslechu svědka [jméno FO].

20. Opatřením předsedkyně Okresního soudu v [místo] ze dne 30. 3. 2020 byla z důvodu vyhlášení nouzového stavu odvolána všechna jednání nařízená na duben 2020, vyjma jednání, kdy je z důležitých důvodů nutné rozhodnout (rozhodnutí o vazebním stíhání, o podmíněném propuštění z výkonu trestu apod.). Ministr spravedlnosti dne 11. 3. 2021 doporučil soudům z důvodu nouzového stavu a vyhlášených krizových opatření z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s výskytem koronaviru omezit provoz, zejména osobní kontakty se 3. osobami.

21. Dle úředního záznamu z 16. 7. 2021 [orgán] zjistila, že svědek [jméno FO] se v obci [název] již dlouhodobě nezdržuje a jeho pobyt není znám. Dne 13. 8. 2021 bylo po [jméno FO] vyhlášeno na žádost Okresního soudu v [místo] celostátní pátrání.

22. Dne 12. 8. 2021 byl vydán na obžalovanou [jméno FO] příkaz k zatčení, neboť se jí opakovaně nepodařilo doručit předvolání k hlavnímu líčení, její pobyt není znám a je dána obava, že se skrývá, aby se vyhnula trestnímu stíhání. Na obžalovanou byl následně vydán evropský zatýkací rozkaz.

23. Dne 19. 9. 2022 byl svědek [jméno FO] zajištěn a předveden; téhož dne byl Okresním soudem v [místo] vyslechnut mimo hlavní líčení, popsal incident mezi 2 [Anonymizováno] na parkovišti před [místo], který šel řešit žalobce a postavil se mezi ně. Svědek neviděl, že by žalobce některého z [Anonymizováno] udeřil.

24. Při hlavním líčení dne 30. 1. 2023, kterého se účastnil žalobce i obžalovaná [jméno FO], byl mimo jiné čten protokol o výslechu svědka [jméno FO] mimo hlavní líčení. Okresní soud vyhlásil rozsudek, kterým žalobce zprostil obžaloby podle § 226 písm. c) tr. řádu, neboť nebylo prokázáno, že stíhaný skutek spáchal, a kterým zprostil i [jméno FO] podle § 226 písm. a) tr. řádu, neboť nebylo prokázáno, že se stíhaný skutek stal. Žalobce i státní zástupce se po vyhlášení vzdali práva odvolání. Rozsudek č.j. [spisová značka] proto ve vztahu k žalobci neobsahuje odůvodnění výroku o vině a trestu.

25. Z rozsudku Okresního soudu v [místo] ze dne 5. 6. 2024, č. j. [spisová značka], odvolací soud zjistil, že se žalobce u tohoto soudu domáhá finančního odškodnění nemajetkové újmy vzniklé nezákonným trestním stíháním, posléze vedeného u Okresního soudu v [místo] pod sp. zn. [spisová značka]. Uvedeným rozsudkem bylo žalobci přisouzeno finanční zadostiučinění ve výši 50 000 Kč s příslušenstvím, přičemž okresní soud bral v potaz mimo jiné délku tohoto trestního řízení. Řízení není pravomocně skončeno, žalovaná proti rozsudku brojí odvoláním z 16. 7. 2024, které 2. 8. 2024 doplnila. Z výpisu z infoSoud odvolací soud zjistil, že věc byla 11. 9. 2024 předložena odvolacímu Krajskému soudu v [místo] k rozhodnutí o odvolání a že o odvolání dosud rozhodnuto nebylo.

26. Poté dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobce je částečně důvodné.

27. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

28. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

29. Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

30. Pro účely posouzení přiměřenosti délky řízení je prioritně třeba ohraničit jeho trvání, tj. stanovit počátek a konec řízení [srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále jen „Stanovisko“] a soud I. stupně zcela správně zjistil, že délka posuzovaného řízení činila od doručení usnesení o zahájení trestního stíhání žalobci dne 20. 10. 2017 do právní moci zprošťujícího rozsudku dne 30. 1. 2023 celkem 5 let a 4 měsíce.

31. Odvolací soud přisvědčuje soudu I. stupně v úvaze, že vzhledem ke zjištěným okolnostem posuzovaného řízení nelze jeho délku podkládat za přiměřenou.

32. Jak uvedl již soud I. stupně, řízení nebylo složité po právní ani po skutkové stránce. Řízení bylo složitější po stránce procesní, byť bylo vedeno toliko před okresním soudem. Jednalo se o věc s cizím prvkem, kdy bylo třeba prostřednictvím dožádaných orgánů ve [stát] vyslýchat poškozeného a další svědky. Řízení bylo vedeno společně proti žalobci a [jméno FO], a to pro různé skutky. Obžalovaná [jméno FO] nespolupracovala, bylo třeba zajistit její účast u hlavního líčení prostřednictvím příkazu k zatčení, dokonce prostřednictvím evropského příkazu k zatčení. Dále bylo vyhlášeno celostátní pátrání po svědkovi [jméno FO], na jehož výslechu státní zástupce trval a jehož pobyt se nepodařilo zjistit. Úkony za účelem zajištění obžalované [jméno FO] a svědka [jméno FO] byly činěny průběžně v přiměřených lhůtách. Hlavní líčení byla odročována dále i z důvodu pandemie Covid 19. Žalobce s orgány činnými v trestním řízení spolupracoval, na délce řízení se nikterak nepodílel. Jde-li o význam předmětu řízení pro žalobce, dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu aj. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 515/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014]. V daném případě se jednalo o trestní řízení, vyšší význam jeho předmětu pro žalobce je tedy dán objektivně.

33. Odvolací soud vzal rovněž do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a ve shodě se soudem I. stupně dospěl k závěru, že celková délka řízení již přiměřená nebyla, a to zejména s ohledem na vyšší význam předmětu řízení pro žalobce, který se na délce řízení nikterak nepodílel, naopak s orgány činnými v trestním řízení spolupracoval, k hlavním líčením se až na výjimku řádně dostavoval. Odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu ve smyslu shora citovaného § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk je proto dán. V důsledku porušení práva na přiměřenou dobu řízení vznikla žalobci nemajetková újma a takto vzniklou nemajetkovou újmu je namístě odškodnit.

34. V případě § 31a odst. 2 OdpŠk jde o normu s relativně neurčitou hypotézou, vyžadující, aby soud s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti každého individuálního případu sám vymezil okolnosti významné pro určení výše náhrady. Základním vodítkem pro určení vhodné formy satisfakce je podmínka, že se musí jednat o zadostiučinění přiměřené, tedy takové, které poskytne poškozené osobě vhodnou a zároveň účinnou nápravu.

35. Odvolací soud má však na rozdíl od soudu I. stupně za to, že konstatování porušení práva nepředstavuje v tomto konkrétním případě postačující a zároveň účinnou náhradu za vzniklou nemajetkovou újmu, a že je namístě poskytnout žalobci přiměřené zadostiučinění v penězích. Odvolací soud připomíná, že standardní význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému [vizte rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 20. 18, sp. zn. 30 Cdo 2518/2017] a že dokonce i výrazně snížený (nikoliv však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k peněžitému zadostiučinění [vizte rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1536/2020].

36. Konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené době je postačujícím zadostiučiněním jen za zcela výjimečných okolností, a to zejména tehdy, pokud byl význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, či pokud se poškozený sám významně podílel svým jednáním na délce řízení [srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 58/2011 [dále jen „Stanovisko“], dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2011, sp. zn. 30 Cdo 158/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 4362/2013]. V souzené věci byl význam předmětu řízení pro žalobce dokonce (objektivně) zvýšený a žalobce se na délce řízení nepodílel.

37. Odvolací soud proto přistoupil k finančnímu zadostiučinění újmy.

38. Dle Stanoviska je pro poměry České republiky přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 až 20 000 Kč za jeden rok řízení, tj. v rozmezí 1 250 až 1 667 Kč za jeden měsíc. Částka 15 000 Kč je částkou základní a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu. Částka 15 000 Kč je částkou základní a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu [srov. dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012].

39. Délka řízení, za kterou přísluší žalobci odškodnění, činí celkem 5 let a 4 měsíce. Celková délka posuzovaného řízení tedy nebyla nijak extrémní. Odvolací soud proto stanovil základní částku ve výši 15 000 Kč za jeden rok trvání řízení s tím, že za první 2 roky řízení přísluší žalobci toliko polovina této částky. Celková základní částka odškodnění proto činí 65 000 Kč. Odvolací soud následně přistoupil k úpravě základní částky v důsledku toho, jak se na délce řízení podílela kritéria demonstrativně vypočtená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk. Na délce řízení se, jak shora uvedeno, podílela zcela zásadně jeho procesní složitost. Odvolací soud proto základní částku ponížit o 40 %. Rozhodující orgány se na délce řízení svým postupem nepodílely, ani žalobce se svým jednáním na délce řízení nepodílel. Tato kritéria proto odvolací soud do výsledné částky odškodnění nikterak nepromítl. Význam předmětu řízení byl pro žalobce zvýšený, což odvolací soud promítl do základní částky jejím navýšením, ale jen o 5 %, neboť žalobce již byl v minulosti opakovaně odsouzen, byť toliko pro tzv. bagatelní trestnou činnost.

40. Nemajetkové újmě žalobce tak odpovídá finanční zadostiučinění ve výši 42 250 Kč [základní částka 65 000 Kč ponížená o 35 %]. Spolu s touto částkou odškodnění žalobci náleží úrok z prodlení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od data prodlení dle § 1970 o. z. a dle § 15 odst. 2 OdpŠk, tj. po marném uplynutí šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku [vizte např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001].

41. Odvolací soud neshledal důvodnou odvolací námitku žalobce, že se na délce řízení podílel trestní soud, když nečinil odpovídající kroky, aby nadměrné délce řízení ve vztahu k žalobci, který se na rozdíl od obžalované [jméno FO] k hlavním líčením dostavoval, zabránil.

42. V daném případě bylo vedeno proti žalobci a [jméno FO] tzv. společné řízení, neboť- jak zjistil odvolací soud - jejich trestné činy spolu souvisely. Byla zde souvislost místní i časová, byly prováděno obdobné dokazování.

43. Podle § 20 odst. 1 trestního řádu proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, o všech útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činu a o všech částech trvajícího trestného činu se koná společné řízení, pokud tomu nebrání důležité důvody. O jiných trestných činech se koná společné řízení tehdy, je-li takový postup vhodný z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení.

44. Podle § 23 odst. 1 trestního řádu k urychlení řízení nebo z jiných důležitých důvodů lze řízení o některém z trestných činů nebo proti některému z obviněných vyloučit ze společného řízení.

45. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 10. 4. 2024, sp. zn. 30 Cdo 3124/2023, uvedl, že vedení společného řízení má své zákonné předpoklady především v § 20 a násl. trestního řádu. Současně je nutno tato ustanovení vykládat ve spojení se základními zásadami trestního řízení, a to zvláště ve vztahu k požadavku na projednání trestní věci urychleně bez zbytečných průtahů. V rámci rozhodování o nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení lze posoudit, zda byly splněny zákonné předpoklady pro konání společného řízení, zejména, zda trestné činy spáchané různými osobami (obviněnými) spolu skutkově i důkazně souvisely, případně zda takový postup nebyl na úkor rychlosti a hospodárnosti řízení. Přitom je třeba respektovat, že bylo-li o spojení věci k společnému řízení či naopak o vyloučení věci ze společného řízení v průběhu trestního řízení vydáno rozhodnutí, platí, že rozhodovací činnost samu o sobě nelze hodnotit jako nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věty prvé OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 129/97, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1018/2007), to však nevylučuje, zvláště za situace, kdy trestní věc poškozeného byla později vyloučena ze společného řízení, posoudit, zda již dříve nebyly splněny podmínky pro vydání takového rozhodnutí, čili zda při jeho vydání nedošlo k průtahům ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 804/96). Nicméně ať už rozhodnutí vydáno nebylo nebo je posuzováno, zda nemělo být vydáno dříve, je nutno mít na zřeteli, že posuzována je nesprávnost úředního postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, tj. rozpor takového postupu se zákonem, tedy tato nesprávnost musí být zjevná a nepostačuje pouhý závěr, že by civilní soud v mezích možného uvážení (a zejména se znalostí pozdějších následků) na místě orgánů činných v trestním řízení postupoval jinak.

46. V daném případě se obžalovaná [jméno FO] hlavnímu líčení (na rozdíl od žalobce) vyhýbala, její přítomnost bylo třeba zajistit dokonce za pomoci příkazu k zatčení ze dne 12. 8. 2021. Společně vedené řízení tedy bylo nepochybně na úkor rychlosti a hospodárnosti trestního řízení vedeného proti žalobci. Nicméně odvolací soud provedeným dokazováním dále zjistil, že ve věci žalobce bylo třeba vyslechnout svědka [jméno FO], jehož pobyt nebyl znám a po kterém bylo z podnětu Okresního soudu v [místo] vyhlášeno 13. 8. 2021 celostátní pátrání. Svědek [jméno FO] byl zajištěn a vyslechnut mimo hlavní líčení až dne 19. 9. 2022. Jak vyplývá ze skutkových zjištění soudu I. stupně, obžalovaná [jméno FO] byla ve [stát] zadržena 11. 6. 2022. Tzn. i pokud by byla trestní věc [jméno FO] vyloučena ze společného řízení, Okresní soud v [místo] by stejně zjišťoval neznámý pobyt svědka [jméno FO], kterého se podařilo zajistit a vyslechnout až v září 2022. I pokud by byly naplněny předpoklady pro postup dle § 23 odst. 1 tr. řádu a věc obžalované [jméno FO] by byla vyloučena, na délku trestního řízení žalobce by takový postup zásadní vliv neměl, neboť bylo pátráno po svědkovi, na jehož výslechu státní zástupce trval.

47. Nedůvodná je odvolací námitka žalobce, že policejní orgán řádně nezjistil podstatné okolnosti a na žalobce byla nezákonně podaná obžaloba. Podaná obžaloba totiž nebyla okresním soudem vrácena státnímu zástupci k došetření, naopak bylo nařízeno hlavní líčení a věc projednána. A soudu, který rozhoduje v odškodňovacím řízení, nepřísluší hodnotit, zda měl okresní soud obžalobu vrátit, pokud tato skutečnost není zjevná a pokud se z trestního řízení zřetelně nepodává, např. později učiněným rozhodnutím trestních soudů.

48. Naposledy odvolací soud připomíná, že dle ustálené judikatury domáhá-li se poškozený zároveň nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu trestního stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, a z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1, věta druhá a třetí, OdpŠk), není u druhého uvedeného nároku namístě vycházet z předpokladu vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2800/2009), neboť tato skutečnost bude zohledněna v posouzení prvního z uvedených nároků. Pokud již dříve došlo k odškodnění újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání, u kterého bylo v rámci stanovení přiměřeného zadostiučinění zohledněno kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného v tom, že šlo o trestní[Anonymizováno]stíhání a z toho důvodu došlo ke zvýšení základní částky odškodnění, je třeba tuto skutečnost ve stejném rozsahu zohlednit i při stanovení přiměřeného zadostiučinění za újmu způsobenou trestním stíháním, aby nedocházelo ke dvojímu odškodnění téhož. Obdobná korelace přichází do úvahy i při uplatňování obou zde uvedených nároků při posuzování kritéria délky trestního stíhání, jestliže ji lze mít zároveň za nepřiměřenou [vizte rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 122/2012].

49. V daném případě, jak zjistil odvolací soud, se žalobce sice domáhá u Okresního soudu v [místo] v řízení sp. zn. [spisová značka] odškodnění nemajetkové újmy vzniklé týmž trestním stíháním pro jeho nezákonnost. Toto řízení však dosud nebylo pravomocně skončeno, odvolací soud proto v souzené věci, kdy se žalobce domáhá odškodnění újmy vzniklé nepřiměřenou délkou trestního řízení, hodnotil význam jeho předmětu jako zvýšený.

50. Na podkladě výše uvedeného odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I a II postupem podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ohledně částky 42 250 Kč s příslušenstvím změnil tak, že žalovaná je povinna tuto částku včetně zákonných úroků z prodlení zaplatit, jinak ho ve výroku II jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

51. Při vyhlášení rozsudku opomněl odvolací soud rozhodnout o lhůtě k plnění, proto postupem podle § 211 a § 166 odst. 1 o. s. ř. rozsudek doplnil tímto písemným vyhotovením. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. Odvolacímu soudu je z jeho činnosti známo, že lhůta patnácti dnů odpovídá organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se příslušná organizační složka žalované řídí.

52. Vzhledem k tomu, že odvolací soud napadený rozsudek částečně změnil, rozhodl dle § 224 odst. 2 o. s. ř. zároveň o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně. O náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, 30 Cdo 2707/2013, uveřejněné pod číslem 40/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek] a přiznal v řízení úspěšnému žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10 228 Kč, přičemž, jde-li o vyčíslení, pro stručnost odkazuje na pregnantní odůvodnění v bodu 31 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně.

53. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal v odvolacím řízení úspěšnému žalobci na náhradě nákladů řízení částku 4 114 Kč, což představuje odměnu advokáta ve výši 3 100 Kč dle § 7 bod 5 a dle § 9 odst. 4 advokátního tarifu za 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu [podání odvolání]; paušální náhradu hotových výdajů s poskytnutým úkonem právní služby dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč a náhradu 21% DPH dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 714 Kč.

54. O povinnosti žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce bylo opět rozhodnuto podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.

55. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto opět podle § 211 a § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř.