14 Co 245/2022- 254

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Suneghové a soudkyň Mgr. Soni Burešové a Mgr. Lucie Králové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. Ing. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, o odvolání účastnic proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 C 212/2019-207, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I mění tak, že se žaloba o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím zamítá.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II mění tak, že se žaloba zamítá ohledně částky [částka].

III. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III potvrzuje.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 9% ročně a se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 9% ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka], výrokem III žalobu zamítl co do nároku žalobkyně na zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,5% ročně a se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 9% ročně, výrokem IV žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že se žalovanou jako zadavatelem uzavřela [datum] Rámcovou smlouvu, na jejímž základě pro žalovanou vykonávala činnosti v oblasti auditu pracovněprávní dokumentace zaměstnanců klientů žalované. Za každého auditně zpracovaného zaměstnance jí dle emailové komunikace s výkonným ředitelem žalované z [datum] náležela odměna ve výši [částka], přičemž jí byl garantován objem 300 zaměstnanců k auditu měsíčně, tj. byla jí garantována minimální měsíční odměna ve výši [částka] s DPH. K Rámcové smlouvě byl dne [datum] sjednán Dodatek [číslo] na jehož základě žalované dále poskytovala obecné daňové poradenství v rozsahu 10 hodin měsíčně, za což jí náležela odměna ve výši [částka] měsíčně. V případě překročení uvedeného rozsahu práce měla být její odměna řešena individuálně. Uvedené smluvní vztahy byly vypovězeny žalovanou výpovědí ze dne [datum]; účinnost Rámcové smlouvy tak skončila k [datum]. Žalovaná jí nezaplatila paušálně sjednané odměny dle Rámcové smlouvy ve znění emailu z [datum] za květen a červen [rok] vždy ve výši [částka] s DPH a dle Rámcové smlouvy ve znění Dodatku [číslo] ve výši [částka] s DPH za červenec [rok].

3. Dále žalobkyně tvrdila, že dne [datum] se žalovanou uzavřela Smlouvu o spolupráci, na jejímž základě žalované poskytovala další činnosti (nad rámec Rámcové smlouvy a Dodatku [číslo]) v oblasti podnikových financí žalované a žalovaná se zavázala platit jí paušální odměnu ve výši [částka] + DPH. Tuto odměnu, kterou žalobkyně považovala za paušální, přestala žalovaná žalobkyni poskytovat již v únoru [rok], následně výpovědí ze dne [datum] smluvní vztah vypověděla. Smluvní vztah tak skončil k [datum]. Za měsíce únor až květen [rok] a část měsíce června [rok] tak žalobkyni náleží odměna ve výši [částka] s DPH.

4. Všechny odměny byly sjednány jako paušální a náležely jí i v průběhu výpovědní doby bez ohledu na to, zda jí žalovaná práci zadávala či nikoli. Žalobkyně byla připravena práci vykonat. Odměnu dle Smlouvy o spolupráci žalované pravidelně fakturovala částkou [částka] měsíčně, žalovaná jí tuto částku pravidelně vyplácela, aniž by byl řešen skutečný objem vykonaných činností. Nezadala-li žalovaná žalobkyni v předmětném období práci, jde o porušení čl. III odst. 6 a čl. IV odst. 2 Smlouvy o spolupráci, které nemůže znegovat její nárok na odměnu. Odměnu dle Dodatku [číslo] k Rámcové smlouvě žalovaná žalobkyni bez dalšího hradila do června 2018, aniž by řešila objem vykonané práce. Žalobkyně si rezervovala čas 10 hodin, žalovaná tuto kapacitu nevyužila a nesplnila své závazky. Žalovaná měla na základě emailové komunikace poskytnout žalobkyni garantovaný rozsah práce, ale neučinila tak. Na základě uvedené emailové komunikace žalobkyně pravidelně vykonávala audity a žalovaná jí tuto práci proplácela podle počtu auditovaných subjektů. Dle žalobkyně byly vztahy účastnic zastřeným pracovněprávním poměrem.

5. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Tvrdila, že k ukončení smluvních vztahů účastnic došlo z důvodů dlouhodobě nekvalitní a nedostatečné práce žalobkyně. Odměna dle Rámcové smlouvy ve znění dodatku [číslo] byla sjednána jako výkonnostní a žalobkyně v červenci 2018 dle ní žádnou činnost pro žalovanou nevykonala. Připomněla, že Rámcová smlouva nezakládá žádný závazkový vztah mezi účastnicemi; ten by mohl vzniknout až v návaznosti na realizační smlouvy. Od února 2018 žalobkyně nevykonávala pro žalovanou žádnou činnost na základě Smlouvy o spolupráci, nevznikl jí tedy nárok na odměnu. Během výpovědní doby žalobkyně nevykonávala pro žalovanou žádnou činnost ve smyslu Rámcové smlouvy, včetně emailu ze dne [datum] a Dodatku [číslo] ani ve smyslu Smlouvy o spolupráci. Výše odměny dle Rámcové smlouvy nemohla být sjednána v emailové komunikaci z [datum], neboť se tak mělo stát písemným číslovaným dodatkem a pracovník žalované, který email zasílal, nebyl oprávněn uzavřít dohodu se žalobkyní. Odměna auditora ve smyslu emailové komunikace byla odvislá od množství vykonané činnosti. V průběhu řízení se žalovaná bránila i tvrzením, že pracovněprávní audity žalobkyně vykonávala na základě Smlouvy o spolupráci, která představuje realizační smlouvu k Rámcové smlouvě, že je v rozporu s vůlí stran a dobrými mravy snaha žalobkyně domáhat se plnění na základě Rámcové smlouvy a současně na základě Smlouvy o spolupráci. Tvrdila dále, že bylo v jejích kapacitách poskytnout žalobkyni v květnu a červnu 2018 300 subjektů k provedení auditu, žalobkyně této možnosti nevyužila a činnost nevykonala. Mezi účastnicemi se nejednalo o„ kvazipracovněprávní“ vztah; žalobkyně je podnikající fyzickou osobou a jako taková uzavírala předmětné smlouvy.

6. Po provedeném dokazování vzal soud I. stupně za prokázané, že dne [datum] účastnice uzavřely Rámcovou smlouvu, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně zpracovávat pro žalovanou audit pracovněprávní dokumentace (tj. komplexní kontrolu pracovněprávní dokumentace a identifikace skutečně vykonaných prací jednotlivými zaměstnanci, analýza skutečného využití pracovní doby, apod.). V čl. 1 se žalovaná zavázala za řádné a úspěšné provedení činností dle Rámcové smlouvy poskytnout úplatu. V čl. 1 se žalovaná zavázala platit žalobkyni odměnu, jejíž výše měla být upravena samostatným číslovaným dodatkem Rámcové smlouvy. Účastnice se zavázaly poskytovat si v rámci spolupráce adekvátní součinnost; žalobkyně měla na základě smlouvy postupovat z vlastní iniciativy a v souladu s pokyny žalované, a to s odbornou péčí. Žalobkyně odpovídala žalované za řádné plnění smlouvy. Dle čl. 5 si účastnice sjednaly, že Rámcovou smlouvu lze měnit pouze písemným ujednáním, podepsaným oběma smluvními stranami. Dle čl. 5 bylo smlouvu možno ukončit písemnou výpovědí s tím, že výpovědní lhůta činí tři měsíce a počíná běžet prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně.

7. Dodatkem [číslo] k Rámcové smlouvě ze dne [datum] účastnice tuto smlouvu doplnily tak, že žalobkyně se zavázala zpracovávat pro klienty žalované obecné daňové poradenství v rozsahu 10 hodin měsíčně s tím, že rozsah práce mohl v případě souhlasu obou stran překročit uvedený počet hodin a při takovém překročení měla být odměna žalobkyně řešena individuálně. Za tuto činnost se žalovaná zavázala platit žalobkyni odměnu ve výši [částka] měsíčně.

8. Emailovou komunikací ze dne [datum] si účastnice sjednaly„ nový systém odměn“ – výkonný ředitel žalované [jméno] [příjmení] žalobkyni sděloval, že za situace, kdy žalobkyně není zaměstnancem žalované s pevnou pracovní dobou, její odměny se budou počínaje zářím [rok] počítat tak, že žalobkyni bude žalovaná garantovat přísun min. 300 zaměstnanců k pracovněprávnímu auditu v měsíci, přičemž pokud bude chtít auditor v daném měsíci chtít pracovat více nebo bude mít na práci nad rámec čas, může odpracovat více a tím pádem i více vydělat. Žalobkyně tak měla mít jistotu, že každý měsíc dostane od žalované určitý díl práce. Systém odměn byl dle emailu nastaven tak, že žalobkyně měla dostat zaplaceno podle toho, kolik auditů v měsíci vykonala. Pokud by 300 auditů nezpracovala, vydělala by méně, pokud by naproti tomu zpracovala více než 300 auditů v měsíci, byla by jí vyplacena odměna vyšší. Odměna byla stanovena na [částka] za jeden auditovaný subjekt. Dle výkonného ředitele žalované znamená tento odměňovací mechanismus„ kombinaci zajištění jistoty a navýšení odměn oproti původně navrhovanému paušálu“, kde nebyla v počtu auditů stanovena žádná norma. Na tento email navazovala další emailová komunikace účastnic, žalobkyně zasílala žalované fakturaci, přehledy odpracovaných auditů, iniciovala jednání ohledně nového systému odměn za audity s tím, že odměna se tím snížila ze zhruba [částka] za audit na vzpomínaných [částka] za audit.

9. Dne [datum] účastnice uzavřely Smlouvu o spolupráci podle ust. § 1746 odst. 2 o. z., a to na dobu neurčitou počínaje dnem [datum]. Žalobkyně v úvodních ustanoveních deklarovala, že je fyzickou osobou podnikající. Na základě této smlouvy měla žalobkyně poskytovat služby v oblasti podnikových financí podle požadavků a potřeb žalované, průběžně, plynule a osobně, přičemž se mělo jednat zejména o úkony poradenství v oblasti podnikových financí žalované a jejích sesterských společností, správa pohledávek a závazků a sledování finanční agendy, nákladů, výnosů nebo cash flow. Žalobkyně byla povinna vykonávat své činnosti řádně, včas a s veškerou odbornou péčí; na základě pokynů žalované, jinak v rozsahu potřebném pro zajištění řádného poskytování objednaných služeb. Žalovaná se zavázala poskytovat žalobkyni informace a součinnost k řádnému plnění předmětu smlouvy a pro řádné plnění závazků. Obě smluvní strany si ve smlouvě přislíbily vzájemnou spolupráci. Dle čl. III. odst. 7„ Partner je povinen zaplatit poskytovateli odměnu za služby v souladu s touto Smlouvou o spolupráci za předpokladu, že poskytovatel řádně poskytl služby v souladu s touto Smlouvou o spolupráci.“ V čl. V. se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni za její činnost podle Smlouvy o spolupráci odměnu v dohodnuté výši [částka] za měsíc. Odměna byla splatná vždy k 25. dni v měsíci na základě vystavené faktury. V případě nesplnění podstatných náležitostí mohla žalovaná fakturu žalobkyni vrátit. Obě strany byly dle čl. VII. oprávněny smlouvu vypovědět ve dvouměsíční výpovědní lhůtě s počátkem běhu ode dne doručení výpovědi protistraně. V tomto článku je taktéž zakotvena možnost žalované odstoupit od smlouvy v případě porušení povinností žalobkyně vyplývajících ze smlouvy. V rámci závěrečných ujednání bylo dohodnuto, že Smlouvu o spolupráci lze měnit pouze číslovanými písemnými dodatky, podepsanými oběma smluvními stranami.

10. Žalobkyně pravidelně fakturovala žalované mj. služby označené jako„ daňové poradenství“ (viz faktury [číslo] [rok] a [číslo] [rok] za březen a duben [rok]). Ve fakturách za březen a duben [rok] jsou za tyto služby účtovány částky [částka], resp. [částka]. Fakturami [číslo] [rok] (zálohová) a [číslo] [rok] (obě za květen [rok]); [číslo] [rok] (zálohová) a [číslo] [rok] (obě za červen [rok]), [číslo] [rok] (za červenec [rok]) žalobkyně vyúčtovala odměnu vždy ve výši [částka] + DPH ve výši [částka], a to vždy„ na základě Dodatku k rámcové smlouvě ze dne [datum]“. Faktury za květen a červen [rok] byly v částkách [částka] žalobkyni proplaceny ve dnech [datum] a [datum], faktura [číslo] [rok] (za červenec 2018) zůstala neproplacená.

11. Fakturami [číslo] [rok], 20/ [rok] a 21/ [rok] (za září – listopad [rok]) a [číslo] [rok] a 2/ [rok] (za prosinec [rok] a leden [rok]) žalobkyně mj. pravidelně fakturovala částku vždy ve výši [částka] z titulu„ ekonomického poradenství“, takto fakturované částky jí byly proplaceny. Fakturou ze dne [datum] [číslo] [rok] žalobkyně vyúčtovala odměnu na základě Smlouvy o spolupráci ze dne [datum] ve výši 4x [částka] za období od února do května [rok] a částku [částka] za období od 1. 6. do [datum]. Žalovaná fakturu odmítla s tím, že žalobkyně v daném období negenerovala činnosti ze Smlouvy o spolupráci.

12. Fakturami [číslo] [rok], 6/ [rok] (za únor až duben [rok]), [číslo] [rok], 20/ [rok] a 21/ [rok] (za září – listopad [rok]) a [číslo] [rok] a 2/ [rok] (za prosinec [rok] a leden [rok]) žalobkyně též vyfakturovala odměny„ za poradenství za personální audity“. Vyúčtované částky se každý měsíc lišily – s výjimkou částky vyúčtované za prosinec [rok] ve výši [částka] vždy byly vyšší než [částka] (tj. součin 300 zaměstnanců x [částka]). Takto vyúčtované odměny žalovaná žalobkyni proplatila.

13. Fakturami [číslo] [rok] (za květen [rok]) a [číslo] [rok] (za červen 2018) žalobkyně vyúčtovala z titulu ceníku stanoveného v mailové komunikaci ze dne [datum] odměny ve výši vždy [částka] s DPH (celkem [částka]). Tyto faktury nebyly žalovanou proplaceny s tím, že ohledně odkazovaného mailového ceníku nebyl uzavřen žádný písemný dodatek Rámcové smlouvy ze dne [datum], nýbrž pouze ústní nebo mailová domluva.

14. Rámcová smlouva ze dne [datum] i Smlouva o spolupráci ze dne [datum] byly následně písemně vypovězeny listinami ze dne [datum]. V obou listinách je odkazováno na ustanovení ohledně běhu výpovědní doby s tím, že dotčené smlouvy uplynutím výpovědních dob zanikají. Výpovědi byly sepsány bez udání jejich důvodů. Žalobkyni byly obě výpovědi doručeny dne [datum].

15. Žalobkyně žalovanou k úhradě žalovaného nároku vyzvala předžalobní výzvou ze dne [datum], která byla žalované doručena následujícího dne.

16. Soud I. stupně z dalších provedených důkazů (předávací protokol notebook ze dne [datum]; předávací protokol klíč od budovy a vstupní kód ze dne [datum]; výňatek z webové stránky [webová adresa]) nezjistil pro rozhodnutí ve věci žádné relevantní skutečnosti.

17. Pro nadbytečnost soud I. stupně neprováděl dokazování emailovou komunikací z první poloviny roku [rok], výpisy z CRM systému, čestným prohlášením jednatele žalované s přehledovou tabulkou, reakcí žalované na předžalobní upomínku, Rámcovou smlouvou ze dne [datum] včetně dodatku a výpovědí ze dne [datum] a výslechy žalobkyně, Bc. [příjmení], J. Tesaře a paní [příjmení].

18. Po právní stránce soud I. stupně odkázal na ustanovení § 2430 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a uzavřel, že účastnice uzavřely dvě samostatné a na sobě nezávislé příkazní smlouvy – jednak Rámcovou smlouvu ze dne [datum] včetně Dodatku [číslo] z [datum] a jednak Smlouvu o spolupráci ze dne [datum]. Rámcová smlouva se týkala pracovněprávních auditů, na základě Dodatku [číslo] k této smlouvě žalobkyně dále vykonávala pro žalovanou obecné daňové poradenství, tj. činnosti zcela odlišné od činností, k nimž se zavázala Smlouvou o spolupráci – ekonomické poradenství, úkony poradenství v oblasti podnikových financí žalované a jejích sesterských společností, správy pohledávek a závazků a sledování finanční agendy, nákladů, výnosů nebo cash flow. Z tohoto důvodu nepřisvědčil tvrzení žalované, že by Smlouva o spolupráci byla realizační smlouvou k Rámcové smlouvě. Nepředstavuje ani její dodatek, neboť takto není označena.

19. Za uvedené činnosti účastnice sjednaly odměnu - měsíční paušální odměnu ve výši [částka] s DPH a [částka] s DPH a jednak odměnu za jednotlivé konkrétní úkony ve výši [částka] za jeden auditovaný subjekt. Obě smlouvy byly ukončeny v návaznosti na výpovědi žalované, a to uplynutím sjednaných výpovědních dob. Rámcová smlouva ze dne [datum] ve znění Dodatku [číslo] zanikla ke dni [datum] a Smlouva o spolupráci ke dni [datum].

20. Odměny z Rámcové smlouvy ve znění Dodatku [číslo] ze Smlouvy o spolupráci byly dle soudu I. stupně sjednány jako paušální – v textu Rámcové smlouvy ve znění Dodatku [číslo] není obsaženo žádné ujednání, dle něhož by žalobkyni měly sjednané odměny náležet pouze v případě, že dojde k reálnému provedení daných činností v každém konkrétním měsíci. Ve Smlouvě o spolupráci je sice stanoveno, že žalovaná je povinna sjednanou odměnu vyplatit v případě, že žalobkyně smluvené činnosti provedla, avšak nijak zde není stanoveno, že k provedení činností musí dojít v každém konkrétním měsíci. Nadto žalovaná nedostála smluvnímu ujednání o tom, že měla žalobkyni poskytnout součinnost a spolupráci k tomu, aby žalobkyně mohla ze Smlouvy o spolupráci řádně plnit.

21. Žalobkyně vyúčtovala fakturami [číslo] [rok] a [číslo] [rok], splatnými dne [datum], odměny za období platnosti a účinnosti smluv - [částka] (ze Smlouvy o spolupráci za období od [datum] do [datum]) a ve výši [částka] (z Rámcové smlouvy ve znění Dodatku [číslo] za červenec [rok]), žalovaná jí ničeho neuhradila s tím, že žádné činnosti dle těchto smluv v daném období nevykonala.

22. Podmínkou vyplacení odměny z Rámcové smlouvy ve znění Dodatku [číslo] nebylo reálné provedení„ obecného daňového poradenství“ žalobkyní, tvrzení žalované ohledně nekvalitní práce žalobkyně, která v červenci [rok] žádné takové činnosti nevykonala, je nepřípadné. Žalobkyni náležela odměna za 10 hodin práce měsíčně ve výši [částka] s DPH. Žalovaná si za tuto částku u žalobkyně rezervovala kapacitu v rozsahu 10 hodin měsíčně, tuto kapacitu musela mít žalobkyně na činnosti„ obecného daňového poradenství“ vyhrazenu během každého měsíce trvání smluvního vztahu. To, že žalovaná tuto kapacitu nevyužila, nemá vliv na její povinnost zaplatit žalobkyni odměnu. V čl. 1 5. Rámcové smlouvy se žalovaná výslovně a bez výhrad zavázala zaplatit žalobkyni odměnu dle Dodatku [číslo] aniž by tuto povinnost vázala na reálné provedení prací. Požadavkem na žalobkyni bylo pouze to, aby činnosti na základě smlouvy po dobu její účinnosti průběžně vykonávala„ řádně a úspěšně“. Žalobkyně byla za tyto činnosti odměňována až do června [rok], v květnu a červnu [rok] vždy ve výši [částka] s DPH dle fakturace; za další období nikoli. Žalobkyně si mohla vydělat z tohoto titulu více než sjednaných [částka] měsíčně, a to v případě oboustranného souhlasu a individuální domluvy (a v březnu a dubnu [rok] tomu tak dle fakturace bylo), avšak v Rámcové smlouvě ani v jejím Dodatku [číslo] není zakotven mechanismus pro případné snižování/znegování odměny žalobkyně. Výše odměny vyplývá z Dodatku [číslo] jak předpokládá Rámcová smlouva.

23. Na uvedeném základě soud I. stupně uzavřel, že žalobkyni náleží paušální odměna ve výši [částka] s DPH za červenec [rok] – poslední měsíc výpovědní doby dle Rámcové smlouvy ve znění Dodatku [číslo].

24. K odměně vyplývající ze Smlouvy o spolupráci soud I. stupně zdůraznil, že ani tato smlouva nepodmiňuje vznik nároku na měsíční odměnu ve výši [částka] s DPH na poskytování služeb ekonomického poradenství v oblasti podnikových financí v každém jednotlivém měsíci účinnosti smlouvy (podmínkou výplaty je toliko jejich řádné poskytnutí, přičemž přesné období, za které mají být služby pravidelně poskytovány, není ve smlouvě nijak specifikované). Žalovaná navíc porušila své smluvní povinnosti a neposkytla žalované od února [rok] až do konce výpovědní doby žádnou součinnost k tomu, aby mohla žalobkyně na Smlouvu o spolupráci řádně plnit. Žalobkyně tedy nemohla na smlouvu plnit z důvodů na straně žalované, což žalovanou povinnosti k úhradě úplaty nezbavuje (§ 2438 odst. 2 o.z.).

25. Uvedený závěr odpovídá charakteru činností, k nimž se žalobkyně zavázala. Jde totiž o činnosti, u nichž nelze dopředu přesně časově odhadnout, kdy budou konkrétně poskytovány, mohou být poskytovány i nepravidelně a nerovnoměrně. Protiplnění tak bývá v těchto případech zvoleno formou měsíčních plateb nezávislých na skutečném objemu dodaného plnění, tj. paušálních plateb. V projednávané věci nebyla odměna vázána na objem služeb poskytnutých v konkrétním měsíci, nebyla sjednána možnost snížení/zvýšení ceny při nízkém/vysokém objemu prací, nebyl sjednán měsíční limit poskytovaných služeb.

26. Na tomto základě tedy soud I. stupně uzavřel, že žalovaná se zavázala k placení měsíčního paušálu bez ohledu na to, zda v tom kterém měsíci žalobkyně činnosti dle smlouvy vykonávala. Měsíčně byl stanoven vznik nároku na cenu služeb, nikoli interval či období činnosti žalobkyně. Provádění služby, za kterou náležela žalobkyni úplata, nemuselo být koncentrováno do určitého časového období, aby za toto období žalobkyni vznikl nárok na zaplacení ceny služby. Povinnost zaplatit cenu za příslušný měsíc tak žalované vznikala každý měsíc za předpokladu, že žalobkyně poskytla plnění v minulosti a zároveň byla připravena je poskytovat nadále (bez ohledu na to, zda toto plnění bylo poskytováno každý měsíc po dobu trvání závazkového vztahu vzniklého ze Smlouvy o spolupráci). Bez významu proto soud I. stupně považoval okolnost, zda žalobkyně činnosti dle Smlouvy o spolupráci od února 2018 do [datum] skutečně vykonávala. Až do února [rok] žalovaná žalobkyni proplácela sjednané paušály. To, že žalovaná služby žalobkyně nevyužila, nezbavuje žalovanou povinnosti sjednanou odměnu zaplatit. S odkazem na závěry vyslovené Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 23 Cdo 2654/2013, shledal tedy nárok žalobkyně na zaplacení sjednané odměny i za„ hluchá“ období trvání závazkového vztahu – tj. za výpovědní dobu a dobu jí předcházející.

27. K tvrzení žalované ohledně vadné práce žalobkyně uvedl, že pokud by tomu tak bylo, mohla žalovaná od smlouvy odstoupit dle čl. VII odst. 3 Smlouvy o spolupráci. Z provedeného dokazování nevyplynulo porušení povinností žalobkyně z Rámcové smlouvy ve znění Dodatku [číslo] ze Smlouvy o spolupráci. Žalovaná je ani přes opětovné poučení ze strany soudu neprokázala.

28. Vzhledem k odlišnému předmětu plnění neshledal důvodnou ani námitku žalované, že žalobkyně uplatňuje nároky z Rámcové smlouvy ve znění Dodatku [číslo] ze Smlouvy o spolupráci duplicitně v rozporu s dobrými mravy.

29. Z vyložených důvodů žalobě částečně vyhověl ohledně nároků na zaplacení odměny vyplývající z Rámcové smlouvy ve znění Dodatku [číslo] ze Smlouvy o spolupráci, aniž by se zabýval reálným vykonáním činnosti žalobkyně dle těchto smluv. O příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení rozhodl dle § 1970 o.z., nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění, neboť žalovaná je v prodlení s úhradou dluhu ode dne [datum], tj. ode dne následujícího po dni splatnosti faktur [číslo] [rok] a [číslo] [rok]. Mezi účastnicemi se jedná o vztah mezi podnikajícími subjekty, a proto žalobkyni přiznal též nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka]. Nárok byl žalobkyni přiznán včetně DPH, jejíž registrovanou plátkyní žalobkyně byla v období od [datum] do [datum].

30. Dále se soud I. stupně vyjádřil k námitce žalované založené na tvrzení vadnosti plnění žalobkyně. Emailová komunikace z první poloviny roku 2018 se vztahuje k činnosti žalobkyně spočívající v pracovněprávních auditech, nikoli v oblasti podnikových financí a obecného daňového poradenství. Výpisy z CRM systému žalobkyně se též vztahují k pracovněprávním auditům.

31. K odlišným závěrům, pokud jde o charakter odměny, dospěl soud I. stupně ve vztahu k odměně dohodnuté za pracovněprávní audity. Tato odměna dohodnutá v rámci emailové komunikace ze dne [datum] byla dle soudu I. stupně sjednána jako výkonnostní, tj. jako odměna za konkrétní odpracované úkony za každý konkrétní měsíc, neboť byl smluven mechanismus zvyšování i snižování odměny v návaznosti na skutečně odpracovanou činnost žalobkyně za každý kalendářní měsíc. Žalovaná žalobkyni garantovala toliko„ určitý díl práce“ v rozsahu 300 auditovaných subjektů (za odměnu [částka] za zpracování jednoho auditu), přičemž v tomto směru již bylo dle dohody zcela na žalobkyni, kolik auditů za měsíc vypracuje – nemusela vypracovat ani žádný. Žalobkyně mohla, ale nemusela, měsíčně zpracovat více než 300 auditů, pokud neměla časové možnosti odpracovat 300 auditů měsíčně, dostala jen tolik, kolik odpracovala. Byl tedy stanoven interval činnosti žalobkyně a také mechanismus případného zvyšování i snižování dané odměny. Nebyla tak sjednána paušální měsíční odměna. Naopak byla sjednána odměna, která byla vázána na objem služeb poskytnutých žalobkyní v konkrétním měsíci a na jejich reálné vykonání v konkrétním měsíci. I z fakturace žalobkyně je patrno, že odměna z titulu emailové domluvy nebyla v žádném měsíci totožná (bývala nižší i vyšší než součin [částka] x 300 subjektů).

32. Pokud by žalovaná žalobkyni v květnu a červnu 2018 práce v rozsahu garantovaných 300 auditů zadala, není bez dalšího jednoznačné, kolik auditů by žalobkyně vypracovala. Nárok žalobkyně na zaplacení odměny za uvedené měsíce neodůvodňuje skutečnost, že žalovaná žalobkyni audity nezadala. Žalobkyně mohla žalovanou vyzvat k poskytnutí auditů, mohla být aktivnější (čl. 2 Rámcové smlouvy).

33. Účastnicemi nebyl sjednán ani žádný časový rámec, který by měla žalobkyně auditní činnosti v každém měsíci vyčlenit – bylo tedy výhradně na žalobkyni, kolik auditů zpracuje. Ani sama žalobkyně pak nemohla s konečnou určitostí predikovat, kolik času v konkrétním měsíci auditům vyčlení a kolik jich přesně zpracuje, ani zda v konkrétním měsíci vůbec stihne oněch 300 auditů zprocesovat. Vzhledem k tomu, že nárok na vyplacení odměny za audity se odvíjel od skutečně vykonané práce žalobkyně, zamítl soud I. stupně žalobu ohledně nároku žalobkyně na proplacení odměny [částka] (300 x [částka]) s DPH měsíčně za období května a června [rok] (tj. v celkové výši [částka]).

34. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 2 o.s.ř. a částečně úspěšné žalobkyni (v rozsahu 61% předmětu řízení) přiznal náhradu ve výši 22 % jí celkově vynaložených nákladů. Tyto celkové náklady činí [částka] a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], odměny za zastoupení advokátem ve výši [částka] na každý z 11 úkonů právní služby (§ 6 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu) a paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] na každý z těchto úkonů právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu).

35. O lhůtách k plnění rozhodl soud I. stupně dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

36. Proti tomuto rozsudku podaly včasná a přípustné odvolání obě účastnice.

37. Odvolání žalobkyně směřovalo proti výrokům III a IV rozsudku soudu I. stupně a žalobkyně se domáhala, aby jej odvolací soud změnil ve výroku III tak, že žalované uloží povinnost zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím, a přiznal jí plnou náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se ztotožnila se soudem I. stupně v závěru, že Rámcová smlouva ve spojení se-mailem ze dne [datum] představovala samostatný titul, na jehož základě žalobkyně pro žalovanou zpracovávala pracovněprávní audity a žalovaná jí za to platila odměny. Nesprávným však shledala závěr soudu I. stupně, že tyto odměny byly výkonnostní a že skutečnost, že žalovaná v rozporu se svou povinností nezadala žalobkyni garantované množství práce, neměla sama o sobě vliv na vznik nároku na odměnu, resp. její výši.

38. Dle žalobkyně předmětné dlužné odměny byly pro případ, k němuž došlo během výpovědní doby, kdy jí žalovaná nezadávala práci, paušální, neboť zadání práce je kruciální podmínkou pro vznik nároku na odměnu. Před vypovězením Rámcové smlouvy žalovaná v návaznosti na e-mail ze dne [datum] žalobkyni vždy zadala garantované množství práce a odměna byla vypočtena dle mechanismu uvedeného v tomto e-mailu. Během výpovědní doby však žalovaná žalobkyni žádnou práci nezadala, ačkoli v e-mailu ze dne [datum] garantovala přísun min. 300 zaměstnanců v měsíci. Porušení takové povinnosti nelze jednoduše ignorovat, jak tomu učinil soud I. stupně s odůvodněním, že šlo jen o jakýsi příslib. Soud I. stupně totiž opomněl, že žalobkyni musel být nejprve garantovaný objem auditů zadán, aby se mohla případně rozhodnout, jaký objem auditů zpracuje. Pro případ nedodržení daného objemu práce byla odměna sjednána jako paušální (jinak by garantované množství práce postrádalo smysl a porušení povinnosti žalované zadat jej žalobkyni by pro žalovanou neznamenalo žádný negativní následek). Žalobkyně očekávala, že jí práce bude zadána, rezervovala si pro ni svůj čas. Žalobkyně v rozporu se smlouvou garantované množství práce neobdržela a tak lze její nárok případně označit také za nárok z titulu ušlého zisku (důvodně očekávala zisk v podobě odměny za garantovaný objem práce, ale z důvodu porušení smlouvy ze strany žalované, která jí garantovaný objem práce nezadala, jí tento zisk, jehož výše se vypočte dle předmětného mechanismu výpočtu odměny, ušel).

39. Za irelevantní označila úvahy soudu I. stupně, zda by práci, pokud by jí byla zadána, provedla či nikoli – v předcházejících měsících totiž byla schopna zpracovat garantované množství auditovaných zaměstnanců. Nesouhlasila ani s názorem soudu I. stupně, že měla žalovanou vyzvat k poskytnutí auditů. Ve vztahu k zadání práce žalobkyni její (ne) aktivita nehrála žádnou roli – její povinnost postupovat z vlastní iniciativy zakotvená v čl.

2. Rámcové smlouvy se váže až k období po zadání auditu a směřuje vůči auditovaným subjektům. V tomto směru poukázala též na obsah e-mailu ze dne [datum], z něhož vyplývá, že práci mezi auditory rozdělovala a zakázky přidělovala zaměstnankyně žalované, paní [příjmení], čemuž odpovídala i zavedená praxe stran. K prokázání postupu při zadávání auditů navrhla provedení výslechu svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. Tento důkazní návrh však soud I. stupně jako nadbytečný zamítl.

40. Soud I. stupně se nevypořádal s jejím tvrzením, že závazky, které mezi stranami na základě Rámcové smlouvy, jejího Dodatku a Smlouvy o spolupráci vznikly, měly pracovněprávní charakter. Vztah mezi účastnicemi naplňoval znaky zastřeného pracovněprávního poměru ve smyslu zákoníku práce. Proto by žalobkyni náležel nárok na odměnu i za výpovědní dobu bez ohledu na zadávání práce ze strany žalované. K těmto tvrzením označila důkazy, jejichž provedení soud I. stupně zamítl.

41. Žalovaná brojila proti výrokům I, II a IV rozsudku soudu I. stupně. Soudu I. stupně vytýkala neúplné zjištění skutkového stavu věci, které bylo zapříčiněno neprovedením výslechů svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] Tito svědci měli vypovídat nejenom o chybách žalobkyně při její činnosti, ale též o průběhu spolupráce účastnic. Žalovaná těmito důkazy hodlala prokázat, že žalobkyně porušila své povinnosti plynoucí z čl. II a čl. III odst. 2 Smlouvy o spolupráci. Z čl. I odst. 2 Dodatku [číslo] k Rámcové smlouvě z [datum] vyplývá, že povinnost žalované uhradit žalobkyni odměnu, která je systematicky zařazena za povinnost žalobkyně vykonávat specifikovanou činnost, je navázána na tuto činnost. Nevykonávala-li žalobkyně ve výpovědní době žádnou činnost a porušila-li tak povinnosti plynoucí ze Smlouvy o spolupráci, nevzniklo jí právo na odměnu (§ 2438 odst. 2 o.z.).

42. Skutková zjištění soudu I. stupně, že žalobkyně byla během výpovědní doby připravena vykonávat činnosti, k nimž se vůči žalované zavázala, a že sjednaná odměna byla paušálního rázu, jsou dle žalované nesprávná. I k této skutečnosti měli vypovídat jí navržení svědci. Žalobkyně po podání výpovědi neučinila nic, čím by naplnila předmět uzavřených smluv a čím by si zajistila nárok na odměnu. Odměna za auditované zaměstnance, kterou soud I. stupně žalobkyni nepřiznal, je přitom totožného rázu jako odměna dle výše uvedených smluv (rozdíl je pouze v určení a specifikaci odměny). Jde o odměnu, která byla spojena se skutečně žalobkyní odvedenou prací. Pokud by soud tuto premisu nepřevzal, pak chybí příčinná souvislost generující nárok na takovou odměnu (žalobkyně by deklarovala časovou oddanost pro činnost, k níž se zavázala, tím, že by z důvodu připravenosti vykonávat činnost pro žalovanou musela odmítnout činnost pro jiné subjekty). Taková skutečnost však v řízení prokázána nebyla. Tvrzení soudu I. stupně, že plnění žalobkyně nebylo vadné, neboť žalovaná nevyužila svého práva odstoupit od smlouvy, označila žalovaná za absurdní.

43. Nesprávná skutková zjištění soudu I. stupně vedla k nesprávnému právnímu posouzení věci, pokud soud I. stupně uzavřel, že pro nárok žalobkyně jako příkazníka na odměnu postačuje, aby danou činnost vykonávala v minulosti a byla za ni odměňována, a to s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2654/2013. Citované rozhodnutí dle žalované na projednávanou věc nedopadá. Žalovaná naopak poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3612/2017.

44. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích I a II změnil tak, že se žaloba zamítá, a aby jí přiznal náklady právního zastoupení, případně věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

45. K odvolání žalované žalobkyně poukázala na to, že žalovaná nikdy nesdělila, v čem konkrétně měla být činnost žalobkyně dle Smlouvy o spolupráci chybná. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalovaná od února 2018 v rozporu se Smlouvou o spolupráci žalobkyni nezadávala práci a žalobkyně ji tedy nevykonávala. Žalobkyně se tedy v rámci činností dle této smlouvy nemohla v období, za něž nárokuje odměny (únor až červen [rok]) dopustit žádných pochybení. Správně soud I. stupně zamítl důkazní návrh na provedení výslechů [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Soud I. stupně učinil z provedených důkazů správná skutková zjištění; tvrzení žalované o laxním přístupu a nulovém zájmu žalobkyně jsou nepravdivá. Soud I. stupně správně aplikoval závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2654/2013. K týmž závěrům ohledně paušálnosti odměny a jejímu nárokování za období, kdy k faktické činnosti nedocházelo z důvodů na straně příkazce, dospěl Nejvyšší soud též v rozhodnutí sp. zn. 32 Odo 303/2005. Pokud jde o žalovanou odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3612/2017, to nijak nezměnilo závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v rozhodnutí sp. zn. 32 Odo 303/2005. Žalobkyně shrnula, že Smlouvou o spolupráci ani Dodatkem [číslo] nebylo sjednáno, že žalobkyně musí předmětné činnosti vykonat v určitém konkrétním měsíci. Pouze odměna byla placena měsíčně. Ve Smlouvě o spolupráci není stanoveno, že k provedení činností musí dojít v každém konkrétním měsíci, a v Dodatku [číslo] není obsaženo žádné ujednání o tom, že žalobkyni by měla odměna náležet pouze v případě, že dojde k reálnému provedení daných činností v konkrétním měsíci. Žalovaná též nedostála smluvnímu závazku poskytnout žalobkyni součinnost a spolupráci k tomu, aby žalobkyně mohla ze Smlouvy o spolupráci řádně plnit.

46. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud odvolání žalované jako nedůvodné zamítl.

47. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně v žalobkyní napadeném výroku III.

48. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212 a § 212a o.s.ř., zopakoval dokazování (§ 213 odst. 2 o.s.ř.) a z provedených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění.

49. Rámcová smlouva byla účastnicemi uzavřena [datum]. Žalovaná v ní byla označena jako zadavatel, žalobkyně jako zpracovatel s uvedením identifikačního čísla a adresy sídla. Žalobkyně se touto smlouvou zavázala zpracovávat pro žalovanou audit pracovněprávní dokumentace a vykonávat veškeré další činnosti potřebné k tomu, aby žalovaná řádně splnila svůj závazek vůči klientům (tj. třetím osobám, s nimiž uzavírá smlouvy o zajištění poskytování poradenství ve věci revize mzdových nákladů a pracovních smluv). Žalovaná se zavázala za podmínek uvedených ve smlouvě zaplatit žalobkyni za řádné a úspěšné provedení činností dle této smlouvy úplatu (čl. 1, bod 1.4.) s tím, že výše takové odměny bude upravena samostatným číslovaným dodatkem k této smlouvě (čl. 1, bod 1.5.). Žalovaná se zavázala po uzavření každé smlouvy o poradenství poskytnout žalobkyni veškeré potřebné informace a podklady a seznámit ji s termíny a dalšími povinnostmi, které ze smlouvy o poradenství vyplývají, s tím, že termíny a povinnosti jsou pro žalobkyni závazné a je povinna je dodržovat, jinak odpovídá dle čl. 4 smlouvy, případně i za další jiné způsobené škody (čl. 2, bod 2.2.); žalobkyně měla dále postupovat z vlastní iniciativy, v součinnosti se žalovanou a v souladu s jejími pokyny (čl. 2, bod 2.4.). Žalobkyně se zavázala vykonávat svou činnost s odbornou péčí a odpovídala žalované za řádné plnění smlouvy (čl. 3, bod 3.1.). (Rámcová smlouva z [datum])

50. V Dodatku [číslo] k uvedené rámcové smlouvě, v němž byla žalobkyně opět označena jako zpracovatel včetně uvedení jejího identifikačního čísla a adresy sídla, se žalobkyně zavázala zpracovávat pro klienty žalované obecné daňové poradenství v rozsahu 10 hodin měsíčně s tím, že rozsah práce může v případě souhlasu obou stran překročit uvedený počet hodin. (čl. I bod 1). Žalovaná se oproti tomu zavázala za tuto činnost zaplatit žalobkyni odměnu ve výši [částka] měsíčně s tím, že v případě překročení uvedeného rozsahu práce bude odměna žalobkyně řešena individuálně (čl. I bod 2). Tímto dodatkem nebyla nijak dotčena další ustanovení rámcové smlouvy. (Dodatek [číslo] k rámcové smlouvě ze dne [datum])

51. V emailové zprávě zaslané výkonným ředitelem žalované [jméno] [příjmení] žalobkyni dne [datum] bylo žalobkyni k systému nových odměn sděleno, že pokud není zaměstnanec s pevnou pracovní dobou, pak se budou odměny počítat následovně: auditorovi bude garantován přísun min. 300 zaměstnanců v měsíci, bude-li více auditů a bude-li auditor chtít/mít možnost pracovat více, dostane více firem (velikost firem bude min. 40 zaměstnanců a více), odměna za„ hlavu“ byla stanovena na 135 Kč/zaměst, auditorovi budou hrazeny hotové náklady:„ ošupné“ auta, ubytování, čas s dojezdem do 4 hodin nebude proplácen. Bylo vysvětleno, že tento nový systém znamená, že auditor bude mít určitou jistotu – paušál – že každý měsíc dostane určitý díl práce, bude-li auditů více, může a nemusí odpracovat/vydělat více, nebude-li mít časové možnosti zpracovat 300 lidí v měsíci, dostane jen tolik, kolik odpracuje, znamená to zajištění„ jistoty“ a navýšení odměn oproti původně navrhovanému paušálu, kdy navíc nebyla stanovována žádná„ norma“ v počtu auditů, lidí atd. nebo byla norma v určitých situacích nevýhodná pro jednu stranu. (emailová zpráva z [datum])

52. Ve Smlouvě o spolupráci uzavřené mezi účastnicemi dne [datum], v níž byla žalobkyně označena jako poskytovatel včetně uvedení identifikačního čísla a adresy sídla a v níž výslovně prohlásila, že je fyzickou osobou provozující živnosti na základě živnostenských oprávnění a jako podnikatel existující podle českého právního řádu splňuje veškeré podmínky a požadavky ve smlouvě stanovené a je oprávněna tuto smlouvu uzavřít a řádně plnit svým jménem a na svou odpovědnost závazky v ní obsažené (čl. I, bod 1), se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni za její činnost podle smlouvy odměnu v dohodnuté výši [částka] za kalendářní měsíc (čl. V, bod 1), splatnost této odměny byla sjednána vždy ke každému 25. dni v měsíci následujícím po měsíci, v němž dojde k poskytnutí služeb žalobkyní, vždy na základě řádně vystavené a předané faktury (čl. V, bod 2 – uvedený bod hovořil o odměně dle čl. IV bod 1; tento článek však upravoval odpovědnost stran smlouvy za způsobenou škodu a je tudíž zřejmé, že se jedná o odměnu dle čl. V, bod 1). (Smlouva o spolupráci ze dne [datum])

53. Mezi účastnicemi nebylo sporné, že žalobkyně nevykonala pro žalovanou jakékoli práce spočívající v provádění auditů na základě Rámcové smlouvy v měsících květen a červen 2018, v obecném daňovém poradenství na základě Rámcové smlouvy ve znění Dodatku [číslo] v měsíci červenec 2018 ani práce v oblasti podnikových financí na základě Smlouvy o spolupráci od února 2018 do konce smluvního vztahu v červnu 2018.

54. Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k následujícím závěrům.

55. Poukazuje-li žalobkyně na to, že jí uplatněný nárok by bylo lze označit jako nárok z titulu ušlého zisku, pak je třeba uvést, že nároky na plnění odvozené od smluvních ujednání mají svůj vlastní skutkový základ odlišný od nároků na náhradu škody, vychází z jiného skutkového děje (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 32 Odo 1414/2006, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 23 Cdo 4349/2010, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 23 Cdo 435/2012, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 23 Cdo 1383/2018, či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1292/2020). V usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 23 Cdo 2193/2020, ústavní stížnost proti němuž směřující byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2276/21, pak Nejvyšší soud shrnul, že spravedlivé rovnováze mezi stranami neodpovídá takové pojetí předmětu řízení, které považuje identitu skutku za zachovanou i v případě, kdy žalobce v průběhu řízení uvede nové skutečnosti, na základě kterých namísto původního plnění ze smlouvy požaduje náhradu škody. Tím, že žalobce v průběhu řízení přednese nové skutečnosti, nutí žalovaného, aby opětovně připravoval svou procesní obranu a k takto nově uplatněným skutečnostem se vyjadřoval. Před nárůstem nákladů řízení a rizikem neúspěchu ve věci v důsledku provedené změny skutkového základu žaloby může být žalovaný v platné právní úpravě chráněn pouze rozhodnutím soudu o (ne) připuštění změny žaloby podle § 95 o.s.ř.

56. Žalobkyně své nároky skutkově vymezila tak, že se žalovaných částek domáhá jako sjednané paušální odměny dle jednotlivých se žalovanou uzavřených smluv. Tímto vymezením skutku byl soud vázán a nemohl přisoudit žalobkyni požadované plnění z titulu jiného skutku, nedošlo-li ke změně žaloby. Žalobkyně žádným procesním úkonem neprojevila svou vůli ke změně žaloby, pouze předkládala další v úvahu přicházející právní kvalifikaci uplatněného nároku (např. tvrzení obsažená v podání ze dne [datum] ohledně toho, že neuhrazená odměna dle Smlouvy o spolupráci de facto představuje ušlý výdělek, který žalobkyně oprávněně očekávala a který jí nebyl poskytnut z důvodů na straně žalované ….). Pouze na doplnění pak odvolací soud uvádí, že není na soudu, aby s odkazem na ustanovení § 118a o.s.ř. žalobkyni poučoval o možnosti uplatnit odlišný – skutkově jinak vymezený – nárok, neboť by se jednalo o nepřípustné poučení o hmotném právu odporující ustanovení § 5 o.s.ř. (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 2002/2002, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 23 Cdo 721/2008, či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 1289/2019).

57. Soud I. stupně tedy správně žalobou uplatněné nároky posuzoval jako nároky na plnění odměny sjednané účastnicemi v rámci smluvních vztahů založených Rámcovou smlouvou, Dodatkem [číslo] Smlouvou o spolupráci.

58. Obdobně uvedené závěry platí i ve vztahu k námitkám žalobkyně, že vztahy účastnic založené na základě shora uvedených smluvních ujednání měly pracovněprávní charakter, v důsledku čehož by žalobkyni nárok na odměnu náležel za výpovědní dobu bez ohledu na to, zda jí žalovaná práci zadala či nikolivěk. Nadto je třeba konstatovat, že dle § 2 odst. 2 zákoníku práce jde o závislou práci mimo jiné tehdy, je-li vykonávána na odpovědnost zaměstnavatele. Z Rámcové smlouvy (ve znění Dodatku [číslo]) a Smlouvy o spolupráci se však podává, že žalobkyně měla činnosti, k nimž se na základě těchto smluv zavázala, vykonávat s odbornou péčí a na svou odpovědnost (srov. čl. 2, bod 2.. Rámcové smlouvy a čl. I, bod 1 Smlouvy o spolupráci). Žalobkyně pak v uvedených smluvních dokumentech byla výslovně označena jako podnikající fyzická osoba, včetně uvedení svého identifikačního čísla a adresy sídla. Odvolací soud proto neshledává vztahy vzniklé mezi účastnicemi na základě uvedených smluv za vztahy pracovněprávní ve smyslu § 1 písm. a) zákoníku práce, neboť nenaplňují znaky závislé práce ve smyslu § 2 zákoníku práce.

59. Odvolací soud se po doplněném dokazování ztotožňuje se skutkovými závěry soudu I. stupně, že žalobkyně vykonávala pro žalovanou činnosti spočívající jednak v auditech pracovněprávní dokumentace a dalších činnostech potřebných ke splnění závazků žalované ze smluv s jejími klienty o zajišťování poradenství ve věcech revize mzdových nákladů a pracovních smluv (na základě Rámcové smlouvy), dále v obecném daňovém poradenství pro klienty žalované (na základě Rámcové smlouvy ve znění Dodatku [číslo]) a v poradenství v oblasti podnikových financí žalované a jejích sesterských společností, správě pohledávek a závazků, sledování finanční agendy, nákladů, výnosů nebo cash flow žalované (na základě Smlouvy o spolupráci). Správný je i závěr soudu I. stupně, že Smlouva o spolupráci nepředstavovala pouze jakousi realizační smlouvu k Rámcové smlouvě, jak namítala žalovaná, a to vzhledem ke zcela odlišnému okruhu činností, k jejichž vykonávání se žalobkyně pro žalovanou zavázala. K tomu odvolací soud jen doplňuje, že Rámcová smlouva obsahuje vymezení závazků stran smlouvy, zakládá tedy závazkový vztah (§ 1723 odst. 1 o.z.) a nepředstavuje tudíž pouze dohodnuté rámcové podmínky budoucích závazků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 23 Cdo 1456/2020). Soud I. stupně též správně zjistil, že k zániku smluvních vztahů založených na Rámcové smlouvě (ať již samotné či ve znění Dodatku [číslo]) došlo uplynutím tříměsíční výpovědní doby počínající běžet prvním dnem měsíce května 2018 na základě výpovědi žalované doručené žalobkyni [datum] a k zániku smluvního vztahu založeného na Smlouvě o spolupráci došlo uplynutím dvouměsíční výpovědní doby počínající běžet dnem doručení výpovědi žalované žalobkyni dne [datum].

60. Soud I. stupně správně právně posuzoval dané smluvní vztahy dle ustanovení § 2430 – 2444 o.z. o smlouvě příkazní. Přitom je třeba mít na paměti, že ve smyslu § 2430 o.z. bylo povinností žalobkyně obstarávat záležitosti žalované tak, jak se k tomu smlouvami zavázala, nikoli dosáhnout určitého výsledku.

61. Z ustanovení § 2438 odst. 1 o.z. vyplývá, že příkazce poskytne příkazníkovi odměnu, byla-li ujednána nebo je-li obvyklá, zejména vzhledem k příkazcovu podnikání.

62. Jak z Rámcové smlouvy (ať již samotné či ve znění Dodatku [číslo]), tak i ze Smlouvy o spolupráci vyplývá, že žalovaná se zavázala platit žalobkyni odměnu. 63. [příjmení] mezi účastnicemi tkví v tom, zda sjednané odměny měly charakter paušální odměny, jak tvrdí žalobkyně. Soud I. stupně tuto otázku vyřešil se závěrem, že s výjimkou odměny sjednané v rámci emailové komunikace z října 2017 za provádění pracovněprávních auditů se jednalo o odměny paušální, na něž žalobkyni vznikl nárok bez ohledu na to, zda sjednané činnosti vykonala.

64. V rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 5192/2007, se Nejvyšší soud vyjádřil k podstatě jakýchkoliv paušálních náhrad nebo úhrad (ať již smluvně dohodnutým či stanoveným právními předpisy) tak, že jejich podstata tkví ve zprůměrování příslušných nákladů tak, že vybočení z tohoto průměru jedním či druhým směrem je pro konkrétní případy oběma stranám takového vztahu vynahrazeno zjednodušením systému dokládání těchto náhrad či úhrad a vede ke snížení administrativní náročnosti při vykazování příslušných výdajů a při jejich kontrole. Smyslu úpravy paušálních úhrad či náhrad se protiví, je-li takový paušál nastaven nebo vykládán způsobem, který jednostranně bez rozumného opodstatnění zvýhodňuje pouze jednu stranu smluvního vztahu, v jehož rámci byl paušál sjednán.

65. Soud I. stupně při posuzování charakteru sjednaných odměn vycházel mimo jiné ze závěrů, jež zformuloval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 23 Cdo 2654/2013 Nejvyšší soud vycházel ze skutkového stavu, že podmínkou vzniku nároku na cenu plnění nebylo, aby k poskytování odborné pomoci docházelo každý jednotlivý měsíc. Měsíčně byl tedy stanoven vznik nároku na cenu, nikoli interval či období činnosti žalobkyně. Provádění díla, za které náležela žalobkyni úplata, nemuselo být koncentrováno do určitého časového období, aby za toto období vznikl nárok na zaplacení ceny díla. Povinnost zaplatit cenu za příslušný měsíc tak vznikala každý měsíc za předpokladu, že žalobkyně poskytla plnění v minulosti a zároveň byla připravena je poskytovat i nadále (bez ohledu na to, zda toto plnění je poskytováno každý měsíc po dobu trvání závazkového vztahu vzniklého ze smlouvy). Úplata tedy náleží i za„ hluchá“ období za trvání závazkového vztahu, tedy za interval mezi obdobími, kdy k poskytování služeb bezprostředně dochází.

66. Žalovaná má za to, že shora uvedené rozhodnutí na projednávanou věc nedopadá a argumentuje závěry, k nimž Nejvyšší soud dospěl v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 32 Cdo 3612/2017, dle nichž není-li ve smlouvě dohodnuto jinak, je jedinou podmínkou pro vznik nároku mandatáře na úplatu jen jím řádně vykonaná činnost. Vznik nároku na úplatu není vázán na skutečnost, zda mandant dal či nedal mandatáři pokyny či v jaké formě byla sjednána úplata (např. ve formě paušálu či za skutečně odpracované dny), případně na jiné skutečnosti, ale pouze na řádně vykonanou činnost. Pokud tedy mandatář činnost řádně nevykonal, a to z jakéhokoli důvodu (třeba i pro okolnosti na straně mandanta), nemá nárok na úplatu. Ustanovení § 571 odst. 2 obch. zák. se aplikuje v situaci, kdy nejsou účastníky ve smlouvě sjednány žádné podmínky pro vznik nároku na odměnu. Jestliže tedy ze smlouvy nevyplývá něco jiného, je splněna zákonná podmínka pro vznik nároku na odměnu. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud poukázal též na závěry vyslovené v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 32 Odo 303/2005, na nějž odkazuje žalobkyně, dle nichž byla-li v mandátní smlouvě sjednána paušální odměna mandatáře, přičemž jeho povinnost provádět ve smlouvě vymezenou činnost (zastupovat mandanta při celních řízeních) nebyla koncentrována do konkrétních časových období, nezavazovala smlouva mandatáře provádět práci pro mandanta každý měsíc. Jedinou podmínkou pro nárok mandatáře na dohodnutou paušální odměnu tak bylo provádět práce pro mandanta v rámci plnění předmětu mandátní smlouvy, bez ohledu na to, zda tyto práce budou vykonávány každý měsíc po dobu trvání mandátní smlouvy, a uvedl, že ani dohoda o paušální úhradě neopravňuje mandatáře požadovat úplatu bez řádně vykonané činnosti.

67. V podmínkách projednávané věci je třeba zmínit, že dispozitivní ustanovení § 2438 o.z. nestanoví podmínky pro vznik nároku příkazníka na odměnu tak, jak tomu činilo též dispozitivní ustanovení § 571 odst. 2 obch. zák. (Nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného, vznikne mandatáři nárok na úplatu, když řádně vykoná činnost, ke které byl povinen, a to bez ohledu na to, zda přinesla očekávaný výsledek, či nikoliv).

68. Proto bylo třeba posoudit, zda a popř. jaké podmínky pro vznik práva žalobkyně na odměny upravovala příslušná smluvní ujednání účastnic.

69. Soudu I. stupně je třeba dát za pravdu, že ve Smlouvě o spolupráci nebylo sjednáno, že žalobkyně je povinna poskytovat žalované služby v oblasti podnikových financí po dobu účinnosti smlouvy každý měsíc, či po určitou dobu v každém měsíci. Nicméně z ujednání obsažených v čl. V, bodu 1 a 2 ve spojení s čl. III, bod 7 je zcela zřejmé, že vznik práva žalobkyně na sjednanou odměnu ve výši [částka] za kalendářní měsíc byl vázán na poskytnutí uvedených služeb žalované, a to v důsledku ujednání, že žalovaná je povinna zaplatit odměnu za předpokladu řádného poskytnutí služeb žalobkyní a že odměna je splatná vždy ke každému 25. dni v měsíci následujícím po měsíci, v němž dojde k poskytnutí služeb žalobkyní, vždy na základě řádně vystavené a předané faktury. Poskytnutí služeb žalobkyní tak by bylo faktickou podmínkou pro fakturaci částky [částka]. Jednalo se tedy o jinou skutkovou situaci než v případě řešeném Nejvyšším soudem ve věci sp. zn. 23 Cdo 2654/2013, neboť zde výslovnou podmínkou vzniku nároku žalobkyně na poskytnutí odměny bylo poskytnutí služeb žalované v určitém měsíci. Nebylo-li mezi účastnicemi sporu o tom, že v období, za nějž se žalobkyně domáhá zaplacení sjednané odměny (tj. za období od února 2018 do [datum]), žalobkyně pro žalovanou žádnou činnost na základě Smlouvy o spolupráci nevykonala, nevzniklo žalobkyni právo na její zaplacení. Na tomto závěru nemění nic skutečnost, že výše odměny nebyla ve smlouvě nijak vázána na objem žalobkyní poskytnutých služeb či na jejich časovou dotaci, a že žalovaná žalobkyni žádnou práci nezadala. Účastnice si ujednaly, že žalobkyně bude poskytovat žalované služby v oblasti podnikových financí podle požadavků a potřeb žalované. Smlouva pak nepamatovala na situaci, kdy žalovaná nevyjádří ve vztahu k žalobkyni své požadavky či nebude mít potřebu provedení takových služeb žalobkyní a žalobkyně je tedy neprovede. Tato okolnost však nezakládá vznik práva žalobkyně na zaplacení sjednané odměny, a to ani s odkazem na ustanovení § 2438 odst. 2 o.z., jak se domnívá soud I. stupně.

70. Pokud jde o žalobkyní požadovanou odměnu sjednanou na základě Rámcové smlouvy ve znění Dodatku [číslo] nesdílí odvolací soud závěry soudu I. stupně, že podmínkou vzniku nároku na sjednanou odměnu ve výši [částka] měsíčně nebylo reálné provedení prací žalobkyní spočívajících v obecném daňovém poradenství pro klienty žalované. V čl. I bodu 1 uvedeného dodatku se totiž žalobkyně zavázala poskytovat žalované sjednané služby v rozsahu 10 hodin měsíčně a jen za tuto činnost se v bodu 2 uvedeného článku žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni sjednanou odměnu. Dodatek přitom předpokládal, že rozsah práce může překročit sjednaných 10 hodin a pro tento případ ponechával výši odměny individuální dohodě stran. Již v důsledku tohoto ujednání nelze dohodnutou odměnu považovat za paušální ve smyslu závěrů vyslovených Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 5192/2007, neboť pro případ většího časového objemu vykonaných činností předpokládal jiné, individuální ujednání o odměně. Skutkově se tedy jedná o situaci obdobnou ve věci řešené Nejvyšším soudem v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 23 Cdo 3992/2011. Stejně jako v tam řešené věci žalobkyně pro žalovanou žádné činnosti spočívající v obecném daňovém poradenství v rozhodném měsíci červenci 2018 neprovedla, o čemž nebylo mezi účastnicemi sporu, a proto žalobkyni právo na zaplacení odměny nevzniklo. Obdobně jako v případě Smlouvy o spolupráci neřešila Rámcová smlouva ani její Dodatek [číslo] důsledky situace, kdy se žalovaná na žalobkyni v tom či kterém měsíci trvání smluvního vztahu neobrátí s poptávkou výkonu dané činnosti, a proto se i zde uplatní závěr uvedený v předcházejícím bodě tohoto odůvodnění in fine.

71. Na uvedených závěrech ničeho nemění skutečnost, že žalovaná žalobkyni sjednanou odměnu zaplatila i za zbývající měsíce výpovědní doby, tj. i za květen a červen 2018. Pokud ani v těchto měsících žalobkyně pro žalovanou žádnou činnost spočívající v obecném daňovém poradenství nevykonala, je možné plnění žalované, kterého se takto žalobkyni dostalo, ztotožnit s jejím bezdůvodným obohacením.

72. Na základě Rámcové smlouvy měla žalobkyně pro žalovanou dále zpracovávat audit pracovněprávní dokumentace a vykonávat veškeré další činnosti potřebné ke splnění závazků žalované vůči klientům žalované, s nimiž uzavřela smlouvy o zajištění poskytování poradenství ve věci revize mzdových nákladů a pracovních smluv. Žalovaná se pak zavázala zaplatit žalobkyni úplatu za řádné a úspěšné provedení takových činností (čl. 1, bod 1.

4. Rámcové smlouvy) s tím, že výše úplaty bude upravena samostatným číslovaným dodatkem k této smlouvě (čl. 1, bod 1.

5. Rámcové smlouvy). Ze skutkových zjištění soudu I. stupně vyplývá, že výše úplaty se odvíjela od modelu nastaveného výkonným ředitelem žalované v emailové zprávě ze dne [datum], žalobkyně dle něj za svou činnost žalované fakturovala odměnu a žalovaná ji proplácela. Námitky nedostatku sjednané formy ujednání o výši úplaty a nedostatku oprávnění výkonného ředitele uplatněné žalovanou před soudem I. stupně tak důvodné nejsou (srov. § 582 odst. 2, § 166 odst. 1, § 440 odst. 1 o.z.)

73. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem I. stupně, že výše úplaty za uvedené činnosti byla sjednána jako výkonnostní, nikoli jako paušální, neboť se odvíjela od množství auditovaných zaměstnanců ([částka] za jednoho zaměstnance). Ačkoli žalovaná garantovala„ přísun min. 300 zaměstnanců v měsíci“, bylo zcela jasně vysvětleno, že se žalobkyni dostane jen tolik, kolik odpracuje, a to ať již v případě, kdy zpracuje méně než 300 auditovaných zaměstnanců, tak i v případě, kdy jich zpracuje více. Výslovně pak bylo uvedeno, že tento model je odlišný od„ původně navrhovaného paušálu“, který nestanovoval žádnou normu v počtu auditů. Ze skutečnosti, že výkonný ředitel žalované v uvedené emailové zprávě ze dne [datum] hovořil o tom, že auditor bude mít určitou jistotu –„ paušál“ – že každý měsíc dostane určitý díl práce, nelze dovozovat, jak to činí žalobkyně, že v případě, kdy žalovaná jí k provedení auditu nezadala oněch garantovaných min. 300 zaměstnanců v měsíci, měla odměna paušální charakter.

74. I v tomto případě nebylo mezi účastnicemi sporu o tom, že v rozhodném období, tj. měsících květnu a červnu [rok] (tj. v prvních dvou měsících výpovědní doby) žalobkyně pro žalovanou žádné audity nezpracovala. Byl-li závazek žalované na zaplacení úplaty vázán na řádné a úspěšné provedení takových auditů a odvíjela-li se zároveň výše úplaty od auditovaných zaměstnanců, pak ani v tomto případě žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení žalované úplaty ve výši za každý z uvedených měsíců [datum] [anonymizováno] + DPH.

75. Jak již bylo zmíněno shora, neřešila Rámcová smlouva důsledky situace, kdy žalovaná žalobkyni nezadá k provedení auditu onen garantovaný počet zaměstnanců. Případná okolnost, že žalovaná žalobkyni nezadala tento garantovaný objem auditů, ani zde s poukazem na ustanovení § 2438 odst. 2 o.z. právo žalobkyně na zaplacení odměny nezakládá.

76. Namítá-li žalobkyně, že za uvedených okolností by porušení povinnosti žalované zadat jí garantované množství práce neznamenalo žádný negativní následek, pak odvolací soud tento názor nesdílí. V čistě obecné rovině by totiž při splnění dalších podmínek odpovědnosti za škodu žalovanou stíhala povinnost nahradit žalobkyni škodu tím vzniklou. V této souvislosti však odvolací soud poukazuje na závěry vyslovené v bodech 55 a 56 odůvodnění.

77. Vzhledem k tomu, že mezi účastnicemi nebylo sporu o tom, že v měsících, za něž se v projednávané věci domáhá na žalované zaplacení odměny, žádnou činnost nevykonala, jsou nerelevantní námitky žalované týkající se vadnosti žalobkyní poskytovaného plnění. Závěr o charakteru odměn a vzniku práva na jejich zaplacení bylo možné učinit na základě soudem I. stupně provedených listinných důkazů, zčásti zopakovaných odvolacím soudem. Provádění výslechů paní [příjmení] a pana [příjmení] tak vskutku bylo nadbytečné. Stejně tak byl nadbytečným důkaz výslechem paní [příjmení]. Otázka, kdo rozděloval audity a přiděloval jednotlivé zakázky, je zde totiž ze shora vyložených důvodů zcela nerozhodná.

78. Pouze na doplnění pak odvolací soud uvádí, že ze žádného ujednání účastnic o odměně/úplatě za činnost, kterou se žalobkyně pro žalovanou zavázala vykonávat, není patrné, zda odměna/úplata takto dohodnutá zahrnuje i částku odpovídající dani z přidané hodnoty. Je tomu tak evidentně proto, že žalobkyně se stala dle soudu I. stupně registrovaným plátcem daně z přidané hodnoty až od [datum], tj. časově po sjednání těchto ujednání. V takovém případě tak bylo nutné nahlížet na ujednané odměny/úplaty jako na ujednání o konečné částce, kterou žalobkyně nebyla oprávněna navýšit o částku odpovídající dani z přidané hodnoty. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 23 Cdo 1176/2020, a další v něm citovaná rozhodnutí)

79. S přihlédnutím ke shora uvedenému, kdy odvolací soud neshledal důvodným žádný ze žalobních požadavků na zaplacení odměny, není důvodný ani žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky [částka] z titulu nákladů spojených s uplatněním žalovaných pohledávek ve smyslu § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

80. Z vyložených důvodů odvolací soud dle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil výroky I a II rozsudku soudu I. stupně tak, že žalobu o zaplacení částky [částka] (představující žalované odměny včetně daně z přidané hodnoty ve výši [částka] za měsíc červenec 2018 z Rámcové smlouvy ve znění Dodatku [číslo] ve výši [částka] za období od února 2018 do [datum] ze Smlouvy o spolupráci) s příslušenstvím a částky [částka] zamítl, a dle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil výrok III rozsudku soudu I. stupně.

81. Vzhledem k částečné změně rozsudku soudu I. stupně rozhodoval odvolací soud ve smyslu § 224 odst. 1 a 2 o.s.ř. jak o nákladech odvolacího řízení, tak i o nákladech řízení před soudem I. stupně. Vyšel z toho, že žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, a proto má dle § 142 odst. 1 o.s.ř. vůči neúspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů obou těchto fází řízení.

82. Náklady vynaložené žalovanou v řízení před soudem I. stupně činí částku [částka] sestávající z odměny za zastoupení advokátem ve výši [částka] na každý z těchto úkonů právní služby: příprava a převzetí zastoupení, sepsání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu včetně jeho odůvodnění, účast na jednání dne [datum], sepsání vyjádření ze dnů [datum] a [datum], účast na jednání ve dnech [datum], [datum] a [datum] – ve vztahu k poslednímu z těchto jednání se vzhledem k jeho trvání jedná o dva úkony právní služby - § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu, z náhrady hotových výdajů na uvedených 9 úkonů právní služby po [částka] (§ 2, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu) a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad dle advokátního tarifu ve výši [částka] (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř., § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty).

83. Odvolací náklady žalované pak činí částku [částka] sestávající ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši [částka], odměny za zastupování advokátem ve výši [částka] za sepsání odvolání (z puncta [částka], když odvolání žalované směřovalo proti výrokům I a II rozsudku soudu I. stupně a částku [částka] přisouzenou výrokem II je nutné považovat ve smyslu § 8 odst. 1 advokátního tarifu za příslušenství částky přisouzené soudem I. stupně výrokem I) a ve výši [částka] za účast na odvolacím jednání [datum] (již z puncta [částka]) - § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu, z náhrady hotových výdajů na uvedené 2 úkony právní služby po [částka] (§ 2, § 11 odst. 1 písm. d) a g), § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu) a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad dle advokátního tarifu ve výši [částka] (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř., § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty).

84. O lhůtě k plnění a platebním místu rozhodl odvolací soud dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem a § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení