14 CO 245/2022-646

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Novákové a soudců JUDr. Jitky Levové a JUDr. Libora Daňhela ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa svědka, žalobkyně a žalovaného] proti žalovaným: 1. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2. [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa svědka, žalobkyně a žalovaného] o vydání věci, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se 1) v zamítavém výroku I o žalobě hlavního interventa a ve výroku III o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovaným 2) potvrzuje; 2) ve výroku II o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovanou 1) mění tak, že žalobkyně [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] je povinna zaplatit žalované 1) [právnická osoba] na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

II. Odvolání žalobkyně proti přísudečnému výroku IV se odmítá. III. [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] je povinna zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalované 1) [právnická osoba] částku [částka] k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu žalobkyně o vydání veškerých věcí tvořících letní bobovou dráhu [anonymizováno] blíže specifikovaných ve výroku IV rozsudku (výrok I), rozhodl o povinnosti žalobkyně v hlavní intervenční věci zaplatit žalované 1) na nákladech řízení částku [částka] k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] (výrok II) a žalovanému 2) částku [částka] (výrok III), vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému 2) uložil povinnost vydat žalované 1) jako žalobkyni veškeré věci tvořící letní bobovou dráhu [anonymizováno] tak, jak je vyjmenoval ve výroku IV rozsudku (dále jen„ letní bobová dráha“ nebo„ bobová dráha“), nacházející se na označených pozemcích v [katastrální uzemí], do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok [příjmení]) a povinnost zaplatit žalobkyni (žalované 1) na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. [jméno] [příjmení] (výrok V).

2. Soud prvního stupně uzavřel, že žaloba žalobkyně (hlavního interventa) není důvodná. Bylo prokázáno, že důvodem uzavření kupní smlouvy o převodu bobové dráhy z žalovaného 2) [celé jméno žalovaného] na [celé jméno svědka] nebyla vůle stran na převod vlastnického práva za kupní cenu, ale zajištění a úhrada pohledávek [celé jméno svědka] od žalovaného 2), obcházela ujednání o zajišťovacím převodu práva a je absolutně neplatná. [celé jméno svědka] tak v době dražby nebyl vlastníkem bobové dráhy a dražba nesledovala zájem obrátit se na blíže neurčitý okruh zájemců a zájem na přechodu vlastnictví k věci na kteréhokoli zájemce, jenž učiní nejvyšší podání, nýbrž zájem na legalizaci nabytí vlastnictví originárním způsobem osobou navrhovateli dražby blízkou. Proto na jejím základě vlastnictví žalobkyně (hlavní intervent) nenabyla. Důvodná je původní žaloba žalované 1) na vydání bobové dráhy žalovaným 2), neboť ve smlouvě uzavřené s [celé jméno svědka] měla sjednánu výhradu vlastnictví do zaplacení celé kupní ceny v obchodních podmínkách. [právnická osoba] byla pouze nastrčená společnost pro splnění podmínek získání dotace a [celé jméno svědka], [právnická osoba] i žalovaný 2) s ohledem na jejich vztahy mohli a měli vědět o podmínkách smlouvy uzavřené mezi žalovanou 1) a [celé jméno svědka], tedy o výhradě vlastnického práva. Celá kupní cena uhrazena nebyla, [celé jméno svědka] se tak nestal vlastníkem a [právnická osoba] i žalovaný 2) o této skutečnosti vědět museli, proto vlastnictví nabýt nemohli. Spor o vlastnické právo za situace, kdy na žalovaného 2) je vedeno insolvenční řízení, v jehož rámci nebyla bobová dráha sepsána do majetkové podstaty úpadce, a byla sepsána v exekučním řízení žalovaného 2) jako povinného (v němž nelze po dobu trvání účinků úpadku pokračovat), nelze vyřešit jinak než v tomto řízení. Žalovaná 1) se domáhala neúspěšně své pohledávky na doplacení kupní ceny v insolvenčním řízení [celé jméno svědka] a podáním žaloby v této věci svou volbu změnila. [celé jméno svědka] je skutečnost domáhání se žalovanou 1) vydání bobové dráhy z titulu výhrady vlastnického práva známa, k jejímu uplatnění vůči [celé jméno svědka] tak došlo konkludentním způsobem.

3. Proti tomuto rozsudku podala odvolání pouze žalobkyně (hlavní intervent), a to nejprve blanketní do výroků I, II, III a IV. V jeho doplnění z [datum] navrhla rozsudek zrušit a vrátit v napadených výrocích k dalšímu řízení. Namítla, že dne [datum] vyhotovil notář JUDr. [jméno] [příjmení] smlouvu o budoucí kupní smlouvě a dne [datum] vyhotovil tento notář ve svém sídle kupní smlouvu, která vycházela z textu kupní smlouvy vtěleného do smlouvy o budoucí kupní smlouvě. Článek III tak byl automaticky převzat do kupní smlouvy. Ve skutečnosti však kupní cena byla žalovanému 2) zaplacena před podpisem kupní smlouvy a v době jejího uzavření již byla uhrazena, což stvrdil žalovaný 2) kvitancí podepsanou téhož dne v notářské kanceláři téhož notáře. Sám žalovaný 2) ve své žalobě uvádí, že kupní smlouvu uzavřel [datum], a vyplývá to i z jeho výslechu jako obviněného z [datum]. Uvádí to paradoxně jako datum uzavření smlouvy i soud prvního stupně ve svých zjištěních u označení smlouvy. Skutečnost, že [celé jméno svědka] uvedl, že k úhradě kupní ceny došlo částečně zápočtem, částečně zaplacením v hotovosti, nemůže automaticky znamenat jeho nevěrohodnost jako svědka, když úhrada proběhla zcela v souladu s uzavřenou smlouvou. Žalobkyně doložila výdajovými pokladními doklady, že [celé jméno svědka] předal [datum], [datum], [datum] a [datum] vždy [částka], kdy tyto částky byly následně použity na úhradu kupní ceny, a z výpisů z účtu [právnická osoba] za období listopad [rok] až květen [rok] jsou patrné další platby ve prospěch žalovaného 2), např. [datum] částky [částka], s poznámkou poskytnutí půjčky, následně ke dni [datum] také použité k započtení na kupní cenu. Svědek [celé jméno svědka] uvedl, že z jeho strany docházelo v rozhodné době k častému financování žalovaného 2) a že na všechny transakce nebyly písemně uzavírány smlouvy, což nemění nic na tom, že zápůjčky žalovanému 2) poskytoval a mohl je použít k započtení na kupní cenu v souladu s čl. III kupní smlouvy. Žalovaný 2) úhradu kupní ceny výslovně potvrdil vystavenou kvitancí, na níž ke zvýšení právní jistoty nechal ověřit pravost svého podpisu. Pravost kvitance nebyla nikdy nikým rozporována a notář prohlášením z [datum] potvrdil ověření podpisu žalovaného 2) na ní. Nedává smysl, aby v případě nezaplacení kupní ceny žalovaný 2) vystavil kvitanci o jejím zaplacení a nedomáhal se zaplacení smluvní pokuty. Podle § 1995 odst. 2 obč. zák. (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, dále jen„ o. z.“) dojde k prominutí dluhu i v případě, že věřitel vydá dlužníku kvitanci nebo mu vrátí dlužní úpis, aniž dluh splnil. I kdyby proto [celé jméno svědka] svůj závazek nesplnil, vystavením kvitance došlo k zániku jeho dluhu prominutím. Soud nepřihlédl k výpovědi [celé jméno svědka], že na fungování bobové dráhy se začal podílet už před podpisem kupní smlouvy, jezdil na ni pravidelně a sledoval finanční toky, hlídal hrazení plateb jako zdravotní a sociální pojištění, úhradu elektřiny apod., a skutečnost, že žalovaný 2) po uzavření kupní smlouvy vystupoval jako provozovatel bobové dráhy, vyplývá ze vzájemné, dříve nastolené spolupráce na bobové dráze. Ze skutečnosti, že se strany domluvily na zřízení zástavy kupujícímu na zajištění jeho pohledávky za prodávajícím, která vznikla zápisem do rejstříku zástav [datum], nelze dovodit neplatnost kupní smlouvy. Žalobkyni tak svědčí vlastnické právo k bobové dráze, které nabyla ve veřejné dobrovolné dražbě, která proběhla v souladu s platným právem. Navrhovatel dražby [celé jméno svědka] řádně doložil vlastnické právo a dražebník zachoval běžnou opatrnost. Cílem dražby bylo prodat dráhu s ohledem na problémy spojené s jejím provozem a když se do ní nikdo nepřihlásil, koupila ji žalobkyně. Veřejná dražba nebyla nikým napadena v řízení o určení neplatnosti dražby a svědek [celé jméno svědka] vypověděl, že informace o dražbě našel na internetu a informoval o tom jednatele žalované 1) Ing. [anonymizováno] (není tedy pravdivé tvrzení žalovaného 2), že se o dražbě dozvěděl až s několikaletým odstupem). Judikaturní závěry, na které odkazuje odvolací soud v kasačním rozhodnutí, byly formulovány až později, než veřejná dražba proběhla. Žalovaná 1) neprokázala, zda ke kupní smlouvě z [datum] byly připojeny všeobecné dodací podmínky a zda tento dokument byl [celé jméno svědka] předán ve znění obsahujícím ujednání o výhradě vlastnického práva. Smlouva se přitom řídí obchodním zákoníkem a všeobecné obchodní podmínky musely být ke své aplikovatelnosti prokazatelně přiloženy k návrhu smlouvy. Kupní smlouva neurčitě odkazuje na nějaké přiložené dodací a montážní podmínky žalované 1), z čehož nelze určit, zda k návrhu kupní smlouvy byly skutečně přiloženy. Žalovaná 1) navíc v žalobě mluvila o smlouvě z [datum] a přiložila smlouvu s datem [datum]. I kdyby [celé jméno svědka] zněním všeobecných dodacích podmínek disponoval, neprokazoval jejich prostřednictvím vlastnické právo k věci ve vztahu k dalšímu kupujícímu. Žádný z následujících vlastníků o tomto ujednání nevěděl a vědět nemohl. Rozhodnutí vycházející ze závěru, že žalovaná 1) uzavřela [datum] stejnou smlouvu s kupujícím žalovaným 2) a téhož dne s [právnická osoba], a proto o výhradě vlastnického práva uzavřené s [celé jméno svědka] věděli, spočívá na nesprávném právním posouzení. Soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým závěrům, když za žalovaného 2) i [právnická osoba] vystupoval na základě plné moci [celé jméno svědka] žalovaný 2) ve vyjádření z [datum] uvedl, že neznal ujednání zhotovitele s jeho subdodavateli a jejich vědomost nelze dovodit ani ze smlouvy o tichém společenství. [právnická osoba] a žalovaného 2) o výhradě vlastnického práva tak nebyla prokázána. Nebylo ani tvrzeno, že by žalovaná 1) od kuní smlouvy č. [rok] [číslo] odstoupila. Souběžně uplatňovala nárok na zaplacení kupní ceny přihláškou pohledávky v insolvenčním řízení na majetek [celé jméno svědka], proto se nemohla platně domáhat vydání věci. Žaloba byla podána vůči odlišné osobě, než které se výhrada vlastnického práva týká, a skutečnost, že [celé jméno svědka] o řízení o vydání dráhy ví, nezhojuje fakt, že odstoupení od smlouvy nebylo žalovanou 1) učiněno vůči osobě, které se výhrada vlastnického práva týká. [celé jméno svědka] si je vědom skutečnosti, že žalovaná 1) svou pohledávku přihlásila do insolvenčního řízení, a nikoli skutečnosti, že by od smlouvy odstoupila. I kdyby tomu tak bylo, uplatnila a vymáhala by žalovaná 1) obě práva současně, ačkoli se to vylučuje, přičemž svou pohledávku vymáhanou v insolvenčním řízení postoupila třetí osobě. Ujednání o výhradě vlastnického práva ve smlouvě je absolutně neplatné pro značnou neurčitost a rozpor se zákonem a dobrými mravy. Žalované 1) byla uhrazena převážná část kupní ceny a dlužná částka tvořila necelých [částka]. Podle rozsudku by jí tak náležela bobová dráha i převážná část zaplacené kupní ceny.

4. Žalovaná 1) navrhla v písemném vyjádření k podanému odvolání potvrdit rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný. Rozsudek považuje za správný, spravedlivý a v souladu s hmotným právem. Žalobkyně opakuje dosavadní argumenty, s nimiž se soud prvního stupně vypořádal. Záležitost budování bobové dráhy měla trestněprávní dohru a ve světle těchto okolností je třeba dívat se na tvrzené nabytí vlastnického práva žalobkyní ve veřejné dražbě. Bylo prokázáno dodání technologické části letní bobové dráhy žalovanou 1) s výhradou vlastnického práva. Sjednaná kupní cena nebyla doplacena a všechny osoby zainteresované na věci o tom věděly. Žalovaný 2) byl v řízení zcela pasivní a jeho pasivitu nemůže nahrazovat svou aktivitou a tvrzeními žalobkyně. Bylo zjištěno, že není zřejmé, zda [celé jméno svědka] žalovanému 2) zaplatil sjednanou kupní cenu [částka] plus DPH, nehledě na změnu výše kupní ceny za cca půl roku z částky [částka]. Bylo prokázáno, že původní„ budovatelé“ letní bobové dráhy přistupovali k celé záležitosti značně amatérsky. Do řetězce zařadili fiktivně další subjekt [právnická osoba] a neměli problém cokoli podepsat. Veřejná dražba pro [celé jméno svědka], který vstoupil do daného prostředí jako investor, byla jediným možným způsobem, jak nabýt majetek a předejít sporům o jeho vlastnictví. Žalobkyně v odvolání upravuje obsah provedených důkazů, např. výpověď svědka [celé jméno svědka] o zjištění o dražbě z internetu, ve svůj prospěch.

5. Žalovaný 2) se k podanému odvolání písemně nevyjádřil.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I o zamítnutí žaloby hlavního interventa proti oběma žalovaným (účastníkům původního řízení) a II a III o náhradě nákladů řízení mezi nimi, i řízení jejich vydání předcházející (§ 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění, dále jen„ o. s. ř.“), poté, co dospěl k závěru, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), je odůvodněno odvolacími důvody podřaditelnými pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř., a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

7. Odvolací soud již v předchozím kasačním usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], po provedení (zopakování) dokazování učinil závěr, že v daném případě žalobkyně mohla nabýt vlastnické právo k bobové dráze originárním způsobem v dražbě konané k návrhu navrhovatele veřejné dražby dobrovolné [celé jméno svědka], jenž měl dráhu nabýt od žalovaného 2) nedatovanou kupní smlouvou s ověřeným podpisem žalovaného 2) dne [datum], jen za předpokladu, že bude prokázáno, že [celé jméno svědka] na základě uvedené smlouvy (která na základě výsledků dokazování bude posouzena jako platná kupní smlouva), vlastnictví k bobové dráze nabyl a byl tedy jako navrhovatel dražby jejím vlastníkem (a naopak vlastnictví nabýt nemohla v předmětné dražbě od nevlastníka). Dle názoru odvolacího soudu totiž nepostupoval dražebník s běžnou opatrností při prokazování vlastnictví navrhovatele dražby s ohledem na konkrétní okolnosti věci a k nabytí vlastnictví vydražitelem by tak nemohlo dojít za předpokladu, že navrhovatel dražby nebyl vlastníkem předmětu dražby. K tomuto závěru dospěl odvolací soud na základě vyhodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně a soudem odvolacím jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech. Vzal přitom v úvahu, že smlouva o koupi movité věci (souboru movitých věcí) nebyla datována a ověřen byl pouze podpis prodávajícího legalizační doložkou (uznal jej za vlastní). Není z ní tedy zřejmé datum jejího uzavření (podle tvrzení žalobkyně v žalobě to mělo být datum [datum], tedy datum legalizace podpisu prodávajícího). Vázala-li písemná smlouva bez data (datum podpisu nejen kupujícího, ale i prodávajícího se z ní nepodává) zaplacení kupní ceny (s DPH celkem [částka]) na uplynutí lhůty od jejího uzavření, s možností odstoupení při jejím nezaplacení, nebylo z ní zřejmé, do kdy má být kupní cena zaplacena. Současně smlouva obsahuje prohlášení, že její předmět byl dán dříve do zástavy kupujícímu na zajištění jeho pohledávky (v neuvedené výši) za prodávajícím, vzniklé zápisem do Rejstříku zástav [datum]. Prodejem předmětu kupní smlouvy by tak nejen vznikla kupujícímu povinnost zaplatit uvedenou kupní cenu, ale současně by se jeho pohledávka proti prodávajícímu (splynutím zástavního věřitele a zástavního dlužníka) stala nezajištěnou. Smlouva sice hovoří o možnosti započíst si vzájemné pohledávky, neuvádí ale jaké a projev vůle směřující k započtení neobsahuje. Za situace, kdy k podání návrhu kupujícím na provedení dražby (podle obsahu smlouvy o provedení dražby byl návrh podán uzavřením této smlouvy [datum]) došlo pouhé cca [anonymizováno] měsíce od legalizace podpisu prodávajícího na kupní smlouvě (datum uzavření kupní smlouvy z ní nelze dovodit), v níž byla dohodnuta kupní cena [částka] (s DPH), a navrhovatel dražby se dohodl s dražebníkem na nejnižším podání pouhých [částka], tedy s rizikem ztráty (vedle zajištění své pohledávky) za tyto cca 2 měsíce částky téměř [částka], byla-li by věc vydražena za nejnižší podání (což se nakonec také stalo), měl mít dražebník s ohledem na důsledky plynoucí ze zákona ve vztahu k nabytí vlastnictví v dražbě (i od nevlastníka) při dodržení běžné opatrnosti při prokazování vlastnictví navrhovatele dražby vyšší nároky, než pouhé předložení takové smlouvy. Nejméně tak měl požadovat doložení, že skutečně byla zaplacena kupní cena, aby vyloučil pochybnosti plynoucí ze samotné smlouvy a uvedených okolností týkajících se navržení dražby, že kupní smlouva (ne) měla zakrývat jiný právní úkon, který mohl být případně i neplatný (např. propadnou zástavu – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). To ostatně následně také tvrdil převodce (zde žalovaný 2) v žalobě, kterou proti nabyvateli dle kupní smlouvy [celé jméno svědka] podal u soudu (viz rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Nepostupoval-li tak, nemůže být dle názoru odvolacího soudu opodstatněn závěr, že vydražitel nabyl vlastnictví k předmětu dražby i tehdy, kdyby navrhovatel dražby vlastníkem nebyl. Okolnost, zda nedatovaná kupní smlouva je platná a navrhovatel dražby na jejím základě nabyl vlastnictví, je tak pro posouzení věci (aktivní věcné legitimace žalobkyně) významná. Odvolací soud též uvedl, že v daném řízení nemůže soud posuzovat vady dražebního řízení, které by mohly vést jen k určení neplatnosti dražby podle § 24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách (tedy ani absenci jakéhokoli označení předmětu dražby ve smlouvě o provedení dražby dle § 19 odst. 2 a 7 zákona – předmět dražby byl označen pouze v dražební vyhlášce; nedodržení povinnosti stanovit v dražební vyhlášce dva termíny prohlídky na místě dle § 15 odst. 2 zákona s ohledem na to, že nejnižší podání bylo stanoveno nad [částka] ([částka] včetně DPH); neupuštění dražebníkem od dražby, ačkoli tak byl povinen podle § 22, protože nebyla splněna podmínka § 15 odst. 2 zákona). Neplatnost dražby lze totiž vyslovit toliko v samostatném řízení k žalobě aktivně legitimované osoby podané v zákonné prekluzivní lhůtě. Nicméně lze tyto skutečnosti zohledňovat při posuzování celkových okolností věci, které dle názoru odvolacího soudu opodstatňují závěr, že smyslem (účelem) dražby, který sledoval nejméně navrhovatel dražby a vydražitel, v daném případě nebyl přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby komukoli, kdo by v dražebním jednání učinil nejvyšší podání. K tomuto závěru vede odvolací soud prokázaná skutečnost, že návrh na provedení dražby byl podán již cca 2 měsíce po uznání podpisu prodávajícího na kupní smlouvě za vlastní ([datum] – což je datum, o němž žalobce tvrdí, že jde o datum uzavření smlouvy), s dohodnutým nejnižším podáním o téměř [částka] nižším, než byla kupní cena, která měla být krátce předtím teprve zaplacena. Provedení prohlídky předmětu dražby za účelem odhadu ceny dražebníkem bylo provedeno podle sdělení dražebníka soudu z [datum] již [datum] (tedy [anonymizováno] dnů před uzavřením dražební smlouvy a dle jejího textu i před tím, než navrhovatel dražby její prodej v dražbě navrhl). Ačkoli k tomu byl vyzván, dražebník žádným způsobem soudu způsob stanovení odhadu ceny předmětu dražby v místě a čase obvyklé nedoložil. Přibližně 2 měsíce po„ uzavření“ kupní smlouvy jím byl proveden odhad ceny částkou [částka] + DPH, ačkoli v kupní smlouvě byla kupní cena [částka] + DPH. Za 2 měsíce by tak došlo ke snížení obvyklé ceny o [anonymizováno] Nehledě na to, že z obžaloby žalovaného 2) ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [číslo jednací], vypracované Krajským státním zastupitelstvím v [obec], se, mimo jiného, podává, že dne [datum] (necelých šest měsíců před legalizací podpisu na kupní smlouvě a osm měsíců před podáním návrhu na dražbu) byla mezi žalovaným 2) jako budoucím prodávajícím a [celé jméno svědka] jako budoucím kupujícím uzavřena smlouva o budoucí kupní smlouvě na předmětnou bobovou dráhu s dohodou o kupní ceně [částka] navýšených o aktuální sazbu DPH. Tak výrazný pokles tržní ceny (za necelých šest měsíců) by musel být opodstatněn nějakou objektivní okolností (např. poškozením věci fyzickým či právním, oproti stavu v době uzavření smlouvy o budoucí kupní smlouvě). Takovou skutečnost ale soud prvního stupně (ani soud odvolací) nezjistil a žádným z účastníků nebyla tvrzena a prokazována. Soud prvního stupně zjistil pouze zákaz užívání stavby žalovaným 2) vydaný stavebním úřadem - [stát. instituce] dne [datum] v řízení sp. zn. výst. [číslo] [rok], tedy podstatně později. Dražebník je přitom povinen zajistit odhad ceny předmětu dražby v místě a čase obvyklé, jenž v době konání dražby nesmí být starší šesti měsíců (§ 13 odst. 1 zákona o veřejných dražbách). Z dalších okolností přihlédl odvolací soud k tomu, že k provedení dražby byl zvolen dražebník a místo konání dražby ve [obec], ačkoli šlo o soubor věcí umístěný v okrese [obec], a to přesto, že v okrese [obec] byli dražebníci ke dni provádění dražby evidováni. Dražebního jednání se zúčastnily pouze dvě právnické osoby (nikdo jiný), obě blízké navrhovateli dražby (k výkladu pojmu osoba blízká právnické osobě srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sen. zn. [spisová značka]), a to akciová společnost (která nakonec předmět dražby vydražila), jejímž jediným akcionářem a předsedou představenstva byl navrhovatel dražby a členkami dozorčí rady jeho matka a manželka, a společnost s ručením omezeným, jejíž jedinou společnicí se 100% obchodním podílem a jedinou jednatelkou byla manželka navrhovatele dražby, obě společnosti se sídlem na stejné adrese (na které měly v době dražby také trvalý pobyt matka i manželka navrhovatele dražby a s výjimkou krátkého období i on sám). Vydražitel přitom vydražil předmět dražby za nejnižší podání – nebyl tedy proveden žádný příhoz, ačkoli se dražebního jednání zúčastnily dvě (uvedené) společnosti. Předmět dražby vydražila společnost (vůči navrhovateli blízká osoba) [právnická osoba] (žalobkyně), zastoupená (a při dražbě jednající) předsedou představenstva [celé jméno svědka], tedy samotným navrhovatelem dražby. Převodce (žalovaný 2) podal proti nabyvateli dle kupní smlouvy [celé jméno svědka] žalobu na určení vlastnictví odůvodněnou tvrzením, že kupní cenu nedostal, neboť úmyslem účastníků uzavřené smlouvy bylo zajistit pohledávku, kterou proti němu měl nabyvatel ([celé jméno svědka]), a zaplacení kupní ceny popřel žalovaný 2) i při výslechu u soudu v trestním řízení vůči němu vedeném. [celé jméno svědka] pak před orgány činnými v trestním řízení vedeném proti žalovanému 2) mimo jiné uvedl, že dražba proběhla na doporučení jeho zástupce JUDr. [příjmení] (jinak důvod dražby nevysvětlil).

8. Odvolací soud na základě těchto skutečností proto dospěl k závěru, že jsou dány důvodné pochybnosti o tom, že předmětná dražba sledovala zájem obrátit se na blíže neurčitý okruh zájemců a zájem na přechodu vlastnictví k věci na (kteréhokoli) zájemce, jenž učiní nejvyšší podání, a nikoli pouze zájem na legalizaci nabytí vlastnictví, a to jeho nabytím originárním způsobem osobou navrhovateli dražby blízkou. Je totiž nelogické, aby osoba blízká navrhovateli dražby (jejíž ekonomickou újmu pociťuje navrhovatel dražby jako újmu vlastní) v případě skutečného zájmu o nabytí vlastnictví předmětu dražby riskovala nárůst ceny, kterou bude muset zaplatit, v důsledku příhozů prováděných při dražbě ostatními účastníky dražby, či nabytí vlastnictví předmětu dražby jiným účastníkem dražby (když v případě jejího zájmu o nabytí předmětu dražby od navrhovatele dražby – osoby blízké - mohlo k převodu vlastnictví dojít jiným, méně nákladným – z hlediska odměny placené dražebníkovi - způsobem). Uvedené skutečnosti by samy o sobě jednotlivě k takovému závěru sice nevedly, ale ve svém souhrnu jej opodstatňují. Pro rozhodnutí věci je proto významné, zda tímto způsobem (ne) chtěl navrhovatel dražby a vydražitel legalizovat nezákonně„ nabyté“ vlastnictví kupní smlouvou od žalovaného 2), tedy závěr o tom, zda na základě předmětné kupní smlouvy navrhovatel dražby ([celé jméno svědka]) vlastnictví k bobové dráze nabyl či nikoli a v době dražby byl vlastníkem předmětu dražby. Tyto závěry pak soud prvního stupně respektoval.

9. Odvolací soud se shoduje se soudem prvního stupně v závěru, že z doplněného dokazování lze mít za prokázáno, že nedatovaná kupní smlouva mezi [celé jméno žalovaného] a [celé jméno svědka], uzavřená nejpozději [datum] (kdy byl ověřen podpis na ní žalovaného 2), jenž uznal podpis za vlastní před notářem) a s ní související nedatovaná kvitance (se stejně ověřeným podpisem žalovaného 2) nesledovaly převod vlastnictví k bobové dráze za ujednanou kupní cenu ([částka] s DPH), která by za ni byla [celé jméno svědka] zaplacena (ať již v hotovosti nebo zápočtem), a která se podstatně lišila od ceny ujednané ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě uzavřené [datum] (jen necelého půl roku předtím ([částka] bez DPH)), aniž bylo prokázáno, proč došlo k tak výraznému poklesu kupní ceny (tedy ke změně podmínek dle § 50a odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do 31. 12 2013, dále jen„ obč. zák.“, kdy by zanikl závazek uzavřít budoucí kupní smlouvu podle smlouvy o budoucí kupní smlouvě, jejíž podstatné náležitosti včetně kupní ceny byly dohodnuty). Z kupní smlouvy dovozuje v řízení pro sebe příznivé důsledky v podobě nabytí vlastnictví [celé jméno svědka] a jeho bezprostředním následným nabytím ve veřejné dražbě dobrovolné žalobkyně (originárním způsobem, příklepem licitátora a zaplacením nejvyššího podání, v daném případě částky odpovídající nejnižšímu podání [částka]). Je to proto žalobkyně, kdo nese důkazní břemeno k tvrzení, že došlo k uzavření platné kupní smlouvy mezi [celé jméno svědka] a [celé jméno žalovaného], na jejímž základě se stal [celé jméno svědka] vlastníkem bobové dráhy, neboť jen v tom případě (jak uvedl odvolací soud ve výše uvedeném kasačním rozhodnutí a ve shodě s ním soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí) mohlo dojít k nabytí vlastnictví dráhy žalobkyní originárním způsobem ve veřejné dražbě dobrovolné. Z důkazů navržených žalobkyní (a dalších důkazů ve věci provedených) lze však učinit závěr, jenž učinil soud prvního stupně, a to, že lze mít za prokázáno, že k uzavření platné kupní smlouvy nedošlo a [celé jméno svědka] jako navrhovatel dražby vlastníkem předmětu dražby nebyl, tudíž ani žalobkyně nemohla ve veřejné dražbě dobrovolné vlastnictví nabýt (k důvodům nemožnosti nabýt vlastnictví v dražbě od nevlastníka v daném případě odvolací soud dále odkazuje zcela na odůvodnění napadeného rozsudku vycházející ze závazného právního názoru odvolacího soudu v kasačním rozhodnutí, a to při skutkových okolnostech, k jejichž změně nedošlo).

10. Předně kupní smlouva i kvitance o zaplacení kupní ceny nebyly datovány a nebyly dne [datum] uzavřeny před notářem (jím sepsány), jak tvrdí žalobkyně. To je vyvráceno jak samotným obsahem těchto listin, které nebyly sepsány formou notářského zápisu, ani v rámci jiné právní pomoci notáře, neboť neobsahují v takovém případě nezbytný údaj identifikující notáře, který je sepsal (viz § 61 zákona č. 358/1992 Sb., notářský řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen„ notářský řád“), nýbrž pouze razítko notáře u legalizační doložky notáře ověřující, že žalovaný 2) svůj podpis na listinách před notářem označil za vlastní (viz § 74 odst. 2 písm. f) notářského řádu). Tuto skutečnost pak potvrdil i notář JUDr. [jméno] [příjmení] v potvrzení vystaveném pro [celé jméno svědka] pro účely soudního řízení dne [datum] (že sepsal podle svého spisu sp. zn. [spisová značka] smlouvu o budoucí kupní smlouvě z [datum], na kupní smlouvě a kvitanci úředně ověřoval dne [datum] podpis žalovaného [celé jméno žalovaného], nikoli tedy, že by kupní smlouvu a kvitanci sepsal). Datum uzavření kupní smlouvy i sepisu kvitance o zaplacení celé kupní ceny [částka] je tak nejisté (datum [datum] je datem nejzazším), rozhodně k tomu však nedošlo před notářem v jeho notářské kanceláři (v rámci jeho právní pomoci). Nedatovaná smlouva obsahuje údaj o tom, že kuní cena má (teprve) být zaplacena do třiceti dnů od uzavření kupní smlouvy s právem prodávajícího odstoupit od ní v případě prodlení se zaplacením i v dodatečné přiměřené lhůtě poskytnuté prodávajícím a ujednání o smluvní pokutě pro kupujícího při prodlení (článek III), a dohodu o možnosti započtení (blíže neoznačené) pohledávky kupujícího vůči prodávajícímu (nikoli tedy samotný projev vůle započtení konkrétní pohledávky [celé jméno svědka] vůči prodávajícímu [celé jméno žalovaného] ať již dohodou či jednostranným právním úkonem kupujícího). V případě zaplacení kupní ceny před podpisem (tedy uzavřením) smlouvy (jak tvrdí žalobkyně s odkazem na kvitanci a datum sepisu obou listin téhož dne) tak nejenže nepřichází v úvahu její„ zaplacení“ započtením, tedy zánik pohledávky na kupní cenu podle kupní smlouvy započtením vůči pohledávce [celé jméno svědka] jako kupujícího za prodávajícím (před uzavřením kupní smlouvy pohledávka na zaplacení kupní ceny ještě nevznikla), ale postrádá logiku i to, že si účastníci v kupní smlouvě nejenže nepotvrdili její zaplacení (či neučinili současně projev započtení), ale namísto toho si ujednali lhůtu k zaplacení počínající běžet od uzavření smlouvy, možnost odstoupení v případě jejího včasného nezaplacení a sankci za opožděné platby v podobě smluvní pokuty. Vysvětlení žalobkdyně o převzetí této pasáže do smlouvy ze smlouvy o budoucí kupní smlouvě notářem je vyloučena potvrzením notáře, dle něhož u kupní smlouvy a kvitance jen ověřoval podpis žalovaného 2) (jenž listiny před notářem podle ověřovací doložky nepodepsal, ale prohlásil svůj podpis na nich za vlastní), listiny tedy nesepisoval. Žalovaný 2) smlouvu i kvitanci vlastnoručně podepsal a své podpisy na těchto soukromých listinách nezpochybnil (nepopírá tedy jejich pravost). Ostatně doložka notáře o legalizaci jeho podpisu má charakter veřejné listiny. Žalovaný 2) však popírá jejich pravdivost, a to v případě kupní smlouvy tím, že měla zastřít jen zajištění jeho dluhů vůči [celé jméno svědka] (což podporuje i vlastní text kupní smlouvy obsahující konstatování o existenci dluhů zajištěných zástavním právem k předmětu převodu, tedy sporné bobové dráze), a v případě kvitance tím, že mu kupní cena zaplacena nebyla a on ji po [celé jméno svědka] nepožadoval proto, že šlo jen o zajištění jeho splatného dluhu ve výši [částka] (viz jeho vyjádření k žalobě hlavního interventa ze [datum] odkazující na obsah žalobních tvrzení žalovaného 2) ve věci Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. [spisová značka], v níž se sám domáhal svých vlastnických práv k téže bobové dráze), pročež podal sám tuto (neúspěšnou pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení a nedostatek pasivní věcné legitimace žalovaného [celé jméno svědka]) žalobu na určení svého vlastnictví proti [celé jméno svědka] ve věci sp. zn. [spisová značka].

11. Žalobkyně dále ke svému tvrzení o uzavření platné kupní smlouvy navrhla výslech svědka [celé jméno svědka] a doklady, které dle ní mají prokazovat zaplacení kupní ceny. Soud prvního stupně správně vyhodnotil výpověď svědka [celé jméno svědka] jako nevěrohodnou pro rozpory v jeho vlastní výpovědi učiněné před soudem v této věci, vyhýbavé odpovědi a rozpor jeho výpovědi v této věci s tím, jak vypovídal před jinými orgány (např. finančním úřadem), i se skutečnostmi zjištěnými z jiných provedených důkazů. Svědek nedokázal vysvětlit pokles ceny z [částka] bez DPH ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě z [datum] za (tvrzených) necelých [anonymizováno] měsíců na [částka] bez DPH, když jeho tvrzení, že důvodem bylo jeho zjištění, že dráha není zkolaudovaná, si sám ve výpovědi v této věci vyvrátil po předestření výpovědi z trestního řízení (že před podpisem smlouvy se šel zeptat na stavební úřad, zda je s dráhou vše v pořádku, a bylo mu řečeno, že předpisy v oblasti nejsou jasné, ale že v pořádku vše je). Zákaz užívání stavby byl pak vydán až v roce [rok]. Svědek [celé jméno svědka] nedokázal ani říct, jaké pohledávky (které měl použít k zaplacení kupní ceny formou započtení, kterou z hlediska způsobu provedení započtení nedokázal specifikovat) za žalovaným 2) vůbec měl. Žalovaný 2) přitom připouští jen pohledávku [částka]. K té žalobkyně doložila smlouvu o půjčce [právnická osoba] žalovanému 2) ve výši [částka] z [datum], notářský zápis o uznání dluhu žalovaného 2) vůči [právnická osoba] ve výši [částka] z [datum] a smlouvu o postoupení pohledávky [částka] [právnická osoba] s. r. o. vůči žalovanému 2) společnosti [právnická osoba] z [datum], čímž neprokázala ani existenci započitatelné pohledávky [celé jméno svědka] vůči žalovanému ke dni (tvrzeného) uzavření kupní smlouvy, ale ani její započtení na kupní cenu, natož zaplacení kupní ceny v hotovosti. Podle těchto listin totiž nešlo o pohledávku [celé jméno svědka], kterou mohl k započtení použít (navíc s ní [právnická osoba] po uzavření kuní smlouvy disponovala postoupením na třetí subjekt), ani není tvrzeno a výpovědí svědka [celé jméno svědka] prokázáno, že by k započtení (a kdy a jakým způsobem) použita byla. Jiné své pohledávky za žalovaným 2) nedokázal svědek [celé jméno svědka] konkretizovat. Zaplacení kupní ceny je tedy sice potvrzeno kvitancí podepsanou žalovaným 2), avšak současně vyvráceno tím, že výše uvedená pohledávka (podle žalovaného 2) jediná pohledávka za ním) nebyla v době uzavření kupní smlouvy podle uznání (formou notářského zápisu) pohledávkou [celé jméno svědka] (nýbrž [právnická osoba] s. r. o.). Částku, která měla být zaplacena v hotovosti, doložil žalobce jen ve výši [částka] celkem čtyřmi výdajovými doklady (obsahujícími údaj o příjemci - žalovaný 2), vydávajícím - [celé jméno svědka], s daty vystavení - [datum], [datum], [datum] a [datum], vždy znějícími na [částka] a účel platby –„ viz. smlouva o úvěru z [datum]“). Tyto doklady tedy prokazují poskytnutí částek [celé jméno svědka] žalovanému 2) na účel úvěru v době osmi a více měsíců před tvrzeným datem uzavření kupní smlouvy, navíc tři a více měsíců před uzavřením smlouvy o budoucí kupní smlouvě ([datum]). Současně tyto doklady vyvrací tvrzení o zaplacení těchto částek na účel kupní ceny v hotovosti (svědek [celé jméno svědka] přitom vyloučil, že by kupní cena byla zaplacena jen započtením). Jejich započtení (dohodou nebo jednostranným úkonem) pak není tvrzeno, natož prokázáno. Tyto listiny tak podporují jen výpověď svědka [celé jméno svědka] o existenci dluhu žalovaného 2) vůči němu z důvodu půjček („ úvěrů“). Dále již žalobce doložil jen výpisy z účtu [celé jméno svědka] z [anonymizováno] až [datum] prokazující vklad hotovosti [částka] na účet [celé jméno svědka] [datum] (rok před údajným datem uzavření kupní smlouvy) a tentýž den příkaz k úhradě této částky na účet [číslo] blíže nespecifikovaného majitele účtu, výpisy za období od [anonymizováno] do [datum] prokazující vklad hotovosti [částka] [datum] na účet [celé jméno svědka] a [datum] (cca [anonymizováno] měsíců před tvrzeným uzavřením kupní smlouvy) příkaz k úhradě částky [částka] na účet [bankovní účet] opět neoznačeného majitele účtu, hlavičku výpisu z běžného účtu žalovaného 2) [číslo] obsahující pouze údaj o číslu účtu a označení jeho majitele (žalovaného 2) a výpis z účtu [celé jméno svědka] za období od [anonymizováno] do [datum] prokazující [datum] (v den sepisu smlouvy o budoucí kupní smlouvě) výběr hotovosti [částka], téhož dne storno chyby a tentýž den poskytnutí této částky jako půjčky (takto byla transakce ve výpisu označena) [částka] na účet korespondující s výše označeným číslem běžného účtu žalovaného 2), tedy žalovanému 2). Tyto důkazy tak prokazují toliko existenci dluhů žalovaného 2) vůči [celé jméno svědka] v celkové výši [částka] (nikoli však zaplacení kupní ceny v hotovosti nebo jejich započtení na kupní cenu podle později uzavřené kupní smlouvy). To vše tedy podporuje závěr o nepravdivosti kvitance o zaplacení kupní ceny (která činila s DPH [částka]) a o tom, že kupní smlouva měla jen zastřít jiný právní úkon (§ 41a odst. 2 obč. zák.), který je však pro obcházení zákona neplatný dle § 39 obč. zák. (tzv. propadnou zástavu, k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dostupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu [webová adresa], jakož i další bohatou judikaturu tohoto soudu).

12. Jinak řečeno, je tedy správný závěr soudu prvního stupně, že kupní smlouva měla zastírat neplatnou smlouvu o propadné zástavě dle § 39 obč. zák. ve spojení s § 261 odst. 6 obch. zák. (který od [datum] zástavní smlouvu neupravoval) pro obcházení § 553 obč. zák. o zajišťovacím převodu práva (jenž neumožňoval přímé uspokojení zástavního věřitele ponecháním si zástavy), což je zřejmé již z vlastního textu kupní smlouvy a výpovědi svědka [celé jméno svědka], který ji uzavřel a nepamatoval si, jak došlo k úhradě kupní ceny, vyloučil, že by byla zaplacena jen započtením (které nedokázal upřesnit, kdy a jakým způsobem k němu došlo a jaká částka byla započtena) a nedokázal uvést, jaká částka byla zaplacena v hotovosti. [celé jméno svědka] se tak na základě uvedené kupní smlouvy nestal vlastníkem bobové dráhy a z důvodů uvedených v kasačním rozhodnutí odvolacího soudu (a výše) a napadeném rozsudku soudu prvního stupně se proto vlastníkem nemohla stát ani žalobkyně na základě nabytí dráhy v dražbě, neboť dražebník nezachoval potřebnou míru pečlivosti při prokazování vlastnického práva navrhovatele dražby. Nelze tak dospět k závěru, že by dražba sledovala zájem obrátit se na blíže neurčitý okruh zájemců a na přechodu vlastnictví k věci na zájemce, jenž učiní nejvyšší podání, nikoli pouze zájem na legalizaci nabytí vlastnictví originárním způsobem osobou navrhovateli dražby blízkou, jak správně dovodil soud prvního stupně. Skutečnost, že soud využil judikaturu přijatou v době po předmětné dražbě, není významná (srov. např. nález Ústavního soudu z [datum], sp. zn. II. ÚS 1955/15, dostupný na internetových stránkách Ústavního soudu [webová adresa]). Žaloba žalobkyně (hlavního interventa) proto nemůže být důvodná a soud prvního stupně ji správně zamítl.

13. K úvaze žalobkyně o aplikaci § 1995 o. z. lze jen dodat, že podle § 3028 odst. 3 o. z. se jiné právní poměry (než uvedené v odst. 1, tedy vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti, a odst. 2, tedy týkající se práv osobních, rodinných a věcných) vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, řídí dosavadními právními předpisy (pokud strany neujednají jinak, což se nestalo). Uvedené ustanovení tedy nelze ve věci aplikovat.

14. Odvolací soud proto zamítavý výrok I o žalobě hlavního interventa a správný výrok III o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovaným 2) jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

15. Ve výroku II o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovanou 1) byl rozsudek soudu prvního stupně změněn (§ 220 o. s. ř.), neboť soud prvního stupně se při správném zohlednění účelných nákladů žalované 1) dopustil početní chyby při vyčíslení odměny zástupci žalované 1) náležející (odměna za správně uvedené úkony právní služby po [částka] ( ([anonymizováno] x [anonymizována dvě slova] za převzetí a přípravu zastoupení, v rozhodnutí soudu prvního stupně uvedená písemná podání a jednání soudu se zohledněním délky trvání dvou jednání přesahujících 2 hodiny) + ([anonymizováno] x [anonymizováno] za odvolání proti rozhodnutí nikoli o věci samé)) spolu s paušální částkou náhrady hotových výdajů (za [anonymizováno] úkonů právní služby po [částka]) činí [částka] a nikoli soudem prvního stupně uvedených [částka] ([anonymizováno] x [anonymizována dvě slova]) + ([anonymizováno] x [anonymizováno]) = [anonymizována dvě slova] + [anonymizována dvě slova] = [anonymizována dvě slova]). Také ve výpočtu náhrady daně z přidané hodnoty soud prvního stupně vyšel z nesprávné částky, neboť tato žalované 1) náleží z odměny i ze všech náhrad advokáta, tedy z výše uvedené částky [částka], náhrady za ztrátu času [částka] a cestovních nákladů [částka] (v tomto směru odvolací soud odkazuje na správné výpočty v odůvodnění napadeného rozsudku), tedy z celkové částky [částka], a činí tak [částka]. Spolu se soudním poplatkem [částka] tak celkové účelné náklady žalované 1) činí [částka], z čehož jedna polovina (zde soud prvního stupně uvažoval zcela správně), na kterou má žalovaná 1) proti žalobkyni právo, činí [částka] (a nikoli [částka]).

16. Přezkoumávat věcnou správnost výroku IV o původní žalobě žalované 1) (jako žalobkyně) proti žalovanému 2) však odvolací soud nemohl. Žalobkyně totiž není oprávněným subjektem k podání odvolání proti výroku IV rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o původní žalobě mezi žalovanou 1) (jako žalobkyní) a žalovaným 2) (jako žalovaným) na vydání bobové dráhy v řízení zahájeném žalobou z [datum] a vedeném pod sp. zn. [spisová značka], s níž bylo řízení žalobkyně (hlavního interventa) zahájené u Okresního soudu v Břeclavi žalobou z [datum] podanou proti oběma těmto účastníkům původního řízení na vydání předmětu jejich řízení (bobové dráhy) spojeno ke společnému projednání usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Byť v případě úspěchu odvolání žalobkyně proti výroku I o zamítnutí její žaloby jako hlavního interventa, podané proti oběma účastníkům původního řízení, je výrok IV o vyhovění žalobě žalované 1) podané v původním řízení proti žalovanému 2) výrokem závislým na napadeném výroku I (neboť v případě změny nebo zrušení tohoto výroku v odvolacím řízení a vyhovění žalobě hlavního interventa by nemohly vedle sebe vyhovující výroky ohledně téhož nároku na vydání věci hlavnímu interventovi a současně žalované 1) jako žalobci v původním řízení obstát, jelikož by se vzájemně vylučovaly), v případě potvrzení zamítavého výroku o žalobě hlavního interventa (tedy neúspěchu jeho žaloby) nemůže hlavnímu interventovi právo odvolání proti rozhodnutí o žalobě žalované 1) podané v původním řízení náležet. V takovém případě se jí totiž rozhodnutí o původní žalobě nijak nedotýká (pravomocným zamítnutím její žaloby nemůže rozhodnutím sporu mezi žalovanou 1) a žalovaným 2) utrpět žádné újmy na svých právech). Právo odvolání v takovém případě náleží pouze účastníkům původního (spojeného) řízení, o jejichž právech a povinnostech bylo výrokem IV rozhodnuto, a jen vůči nim je takové rozhodnutí závazné, když vůči žalobkyni je závazné rozhodnutí o zamítnutí její žaloby (§ 159a o. s. ř.). Je proto jen na nich, zda se s takovým rozhodnutím smíří a odvolání si nepodají, nebo jej napadnou odvoláním (které subjektivně náleží jen tomu účastníku, kterému mohla být rozhodnutím způsobena, byť nepatrná újma, tedy žalovanému 2). Jinak řečeno, odvolání proti výroku IV o žalobě podané v původním řízení je subjektivně oprávněn podat jen žalovaný 2) jako žalovaný z původního řízení (žalované 1) jako žalobkyni původního řízení bylo výrokem IV zcela vyhověno). Žalovaný 2) si však proti uvedenému výroku IV odvolání nepodal. Odvolací soud proto poté, co shledal rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I o zamítnutí žaloby hlavního interventa jako věcně správné a toto potvrdil, nemohl výrok IV o vyhovění žalobě žalované 1) (žalobkyně v původním řízení) přezkoumávat, neboť nebylo samostatně napadeno odvoláním žádného oprávněného subjektu. Nemohl se tudíž ani zabývat otázkou věcné správnosti výroku IV a s tím souvisejícími odvolacími námitkami v odvolání žalobkyně. Proto odvolání žalobkyně (hlavního interventa) proti tomuto výroku jako odvolání neoprávněného subjektu odmítl (§ 218 písm. b) o. s. ř.).

17. V odvolacím řízení náleží úspěšné žalované 1) (§ 224 odst. 1, § 146 odst. 3, § 142 odst. 1 o. s. ř.) náhrada odměny advokáta za [anonymizováno] úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání [datum]) po [částka] (§ 7 bod 5, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) a k ), § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ advokátní tarif“), to je [částka], [anonymizováno] paušálních částek náhrady hotových výdajů po [částka], to je [částka], náhrada za promeškaný čas strávený cestou ze sídla advokáta v [obec] do sídla soudu v [obec] (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu) za [anonymizováno] půlhodin ([anonymizováno] započaté půlhodiny v každém směru) po [částka], to je [částka], a náhrada cestovních výdajů z [obec] do [obec] [značka automobilu] při průměrné spotřebě požadované jen ve výši 5 l [číslo] km, tedy při vzdálenosti 90 km v jednom směru, 180 km v obou směrech, za celkem 9 l pohonných hmot (nafta motorová) při ceně [částka] za litr (nikoli požadovaných [částka] za litr, viz vyhl. č 467/2022 Sb. ve znění vyhl. č. 191/2023 Sb. účinné od 1. 7. 2023), to je [částka], a na paušální náhradě za ujetých 180 km po [částka] (vyhl. č. 467/2022 Sb.) [částka], celkem na cestovních nákladech [částka]. Na odměně advokáta zastupujícího žalovanou 1) a jeho náhradách tak náleží žalované 1) celkem [částka] a spolu s náhradou daně z přidané odměny, jíž je advokát zastupující žalovanou 1) plátcem (§ 137 odst. 1, 3 písm. a) o. s. ř.) ve výši [částka] celkem [částka] splatných k rukám advokáta v řízení zastupujícího žalovanou 1) (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Žalovanému 2) pak v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení