14 CO 253/2021 - 435

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Novákové a soudců JUDr. Jitky Levové a JUDr. Libora Daňhela ve věci žalobců: a) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] b) Ing. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] oba zastoupeni advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 500 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 21. 4. 2021, č. j. 11 C 256/2020-95, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se, vyjma nenapadeného zamítavého výroku II, a) mění v části výroku I ohledně úroku z prodlení z částky 500 000 Kč za dobu od [datum] do [datum] tak, že se žaloba zamítá; b) potvrzuje ve zbývající části výroku I o povinnosti žalovaného zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně částku 500 000 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit každému z žalobců na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 110 890 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem uložil Okresní soud v Břeclavi („ soud prvního stupně“) žalovanému povinnost zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně částku 500 000 Kč s úrokem z prodlení 8,25% od [datum] do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu v části o úrok z prodlení 8,25 % z částky 500 000 Kč od [datum] do [datum] (výrok II) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 132 009 Kč k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení].

2. Proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě podal žalovaný odvolání a navrhl napadený rozsudek zrušit a vrátit věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle žalovaného soud prvního stupně neúplně zjistil stav věci, neprovedl výslechy svědků navržených žalovaným, e-mailovou komunikací s dodavateli a žalobci, čímž porušil procesní normy a zasáhl do práva žalovaného na řádné projednání věci. Žalovaný jimi chtěl prokázat požadavky žalobců na provedení stavby, jejich nesoučinnost a částečné plnění ze smlouvy. Soud bez relevantní argumentace odmítl kompenzační námitku žalovaného a nezabýval se skutečností, že s nedodržením zákonných rozestupů se stavbou na pozemku žalobců a sousední stavbou byli žalobci seznámeni a nejde o absolutní překážku za předpokladu součinnosti i ze strany žalobců. Soud nedostatečně zkoumal odstoupení od smlouvy a neuvedl, které důvody vzal za relevantní pro odstoupení. Žalovaný se v loňském roce (2020) neocitl v žádném prodlení představujícím porušení smlouvy zakládající právo na odstoupení a žalobci podstatné porušení smlouvy neprokázali. Zdržení v procesu získání stavebního povolení nelze považovat za podstatné porušení smlouvy, když k dokončení stavby a převodu práva stavby mohlo dojít ještě v průběhu tohoto roku a žalovaný nemohl získat stavební povolení a stavbu dokončit pro odmítnutí součinnosti žalobci. Pokud proti žalovanému byla zahájena jakákoli exekuční řízení, tato již neběží a neohrozila provedení stavby ani trvání práva stavby. Žalobci nikdy formálně a materiálně od smlouvy neodstoupili, nedodrželi smluvenou formu a nespecifikovali jasně důvody odstoupení. U pozdějších přípisů chybí jasná vůle odstoupit a důvody pro odstoupení.

3. Žalobci v písemném vyjádření k odvolání žalovaného uvedli, že žalovaný byl vyzván k vyjádření k žalobě dle § 114b o. s. ř., přesto nevylíčil rozhodné skutečnosti, na nichž staví svou obranu, a nenavrhl a nedoložil žádné konkrétní důkazy. I jeho následné vyjádření bylo neurčité až zmatečné. Své nároky vůči žalobcům žalovaný nekonkretizoval, až u jednání uvedl, z jakých částek se skládají. Vyčíslil je na 908 000 Kč, ale blíže je nespecifikoval a neučinil řádně v souladu se zákonem vzájemný návrh, jen k prokázání údajného nároku navrhl výslech svého jednatele a obecně objednávky a faktury. Soud je proto správně hodnotil jako účelová tvrzení. Výslech jednatele žalovaného nemůže ve věci nic přinést, stejně jako objednávky a faktury, které nemohou prokázat, že se jednalo o materiál zrovna na dům žalobců, když totožné domy staví žalovaný i na okolních pozemcích a v dalších částech republiky. Zcela absentuje právní titul pro údajnou pohledávku žalovaného, když smlouva mezi účastníky žádné nároky v tomto směru nezakládá. Nemůže se jednat ani o bezdůvodné obohacení, když údajně objednaný materiál se do dispozice žalobců nedostal. Žalobci byli žalovaným opakovaně uváděni v omyl a stavba dle smlouvy by nemohla s ohledem na stavební předpisy být realizována, i kdyby součinnost žalobci poskytli, když sousední vlastník by součinnost neposkytl. Žalovaný neodůvodňuje blíže, v čem mají chybné závěry soudu k přezkumu řádnosti a oprávněnosti odstoupení od smlouvy spočívat. U vlastníků sousedních pozemků došlo také k přerušení či zastavení stavební činnosti a většina vlastníků se s žalovaným soudí. V souladu se smlouvou odst. 5.9 zaniklo právo stavby žalovaného na pozemku parcelní číslo (dále jen„ p. č.“) [číslo], které bylo zřízeno do [datum], a to ke dni odstoupení žalobců od smlouvy k [datum]. Žalovaný právo stavby na pozemku převedl [datum] na [právnická osoba], založený [datum] s jediným jednatelem [jméno] [příjmení] (statutárním orgánem žalovaného) a s jediným společníkem – žalovaným. Dne [datum] bylo u katastrálního úřadu založeno řízení a byla vyznačena plomba pro převod práva stavby, s cílem znemožnit vymahatelnost pohledávek vlastníků pozemků v katastrálním území (dále jen„ k. ú.“) Dobrotice.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích (v přísudečném výroku I a výroku II o nákladech řízení účastníků) i řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění, dále jen„ o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), je odůvodněno odvolacími důvody podřaditelnými pod ust. § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř., zopakoval dokazování některými posléze uvedenými důkazy provedenými soudem prvního stupně a provedl dokazování důkazy předloženými účastníky v odvolacím řízení, aniž tak došlo k porušení § 205a nebo § 211a o. s. ř., viz níže uvedené (smlouvou z [datum], výpisy z katastru nemovitostí, listu vlastnictví (dále jen„ LV“) [číslo] pro k. ú. Dobrotice, [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] u [obec], [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] ve Slezsku, předžalobní výzvou z 27. 7. 2020, oznámeními Městského úřadu Holešov č. j. 3742/2020, 3755/2020, [číslo] 2020 z [datum] a [datum] o zahájení řízení o nařízení odstranění staveb na pozemcích p. [číslo] v k. ú. Dobrotice, potvrzením o odchozí úhradě [příjmení] [příjmení] z [datum] a výpisem z účtu ČSOB z [datum], žádostí o vydání společného povolení z [datum], zpětvzetím této žádosti z [datum], e-mailovou komunikací z [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] a souhlasem vlastníka pozemku p. [číslo] k. ú. Dobrotice), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je jen z nepatrné části důvodné, to však z jiných, než uváděných důvodů.

5. Podaným odvoláním nebyl napaden zamítavý výrok II, který proto odvolací soud nepřezkoumával, neboť nabyl právní moci dnem následujícím poté, co poslednímu z oprávněných subjektů uplynula lhůta pro podání odvolání (§ 212, § 206 odst. 2, § 159 o. s. ř.).

6. V daném případě je napadený rozsudek v přísudečném výroku I v převážné části věcně správný, byť ne se všemi závěry soudu prvního stupně se odvolací soud ztotožňuje. Proto odvolací soud zopakoval řadu listinných důkazů a poučil účastníky o povinnosti tvrzení právně významných skutečností a povinnosti důkazní tam, kde dosud tyto povinnosti zatěžující je nesplnili, a o následcích jejich nesplnění, a doplnil k tomu jimi v odvolacím řízení navržené důkazy. Poté dospěl k závěru, že žalobci z těch povinností, které nesplnili před soudem prvního stupně (když o této skutečnosti shodné skutkové tvrzení účastníci neučinili), v odvolacím řízení splnili povinnost tvrzení a důkazní k zaplacení zálohy dle smlouvy ve výši 500 000 Kč (potvrzením [právnická osoba] z [datum] o zaplacení zálohy 220 000 Kč dne [datum] a [právnická osoba] o zaplacení zálohy 280 000 Kč téhož dne na účet žalovaného označený ve smlouvě z [datum]). Žalovaný pak na výzvu odvolacího soudu (s poučeními) doplnil tvrzení, že žalobci byli žalovaným seznámeni se skutečností, že u zamýšlené stavby podle projektové dokumentace uvedené ve smlouvě z [datum] v čl. 1 odst. 1.1 písm. i) nebude splněna podmínka nezbytné vzdálenosti mezi rodinnými domy na pozemcích p. [číslo] v k. ú. Dobrotice a bude třeba žádat o výjimku z § 25 odst. 2 věty první vyhl. č. 501/2006 Sb. o obecných požadavcích na využití území, v e-mailech odeslaných z e-mailové schránky [email] užívané žalovaným na adresu žalobce [příjmení] [email] dne [datum] (bez zbytečného odkladu poté, co příslušný stavební úřad o této potřebě neformálně žalovaného informoval) a poskytnutí souhlasu bylo urgováno dne [datum], následně [datum] a [datum] prostřednictvím zástupkyně žalobců. S ohledem na posléze uvedené je pak dle názoru odvolacího soudu pro rozhodnutí právně významná skutečnost, zda žalobci byli s touto skutečností (že zamýšlená stavba nesplňuje uvedenou podmínku kladenou na stavby vyhláškou o obecných požadavcích na využití území, významnou pro získání stavebního povolení, a s potřebou souhlasu nejen vlastníků sousedního pozemku, ale i souhlasu žalobců k získání takové výjimky) seznámeni již před podpisem smlouvy z [datum]. Taktomu ovšem podle doplněných a prokazovaných tvrzení žalovaného nebylo.

7. Podle § 545 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.

8. Podle § 555 odst. 1 o. z. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. Podle § 556 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odst. 1). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odst. 2).

9. Podle § 582 odst. 1 o. z. není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí. Zahrnuje-li projev vůle současně více právních jednání, nepůsobí nedostatek formy vyžadované pro některé z nich sám o sobě neplatnost ostatních.

10. Podle § 586 je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba (odst. 1). Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné (odst. 2).

11. Podle § 498 odst. 1 věty první o. z. nemovité věci jsou pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon.

12. Podle § 505 o. z. součást věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí.

13. Podle § 506 odst. 1 o. z. součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen„ stavba“) s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech.

14. Podle § 1242 o. z. právo stavby je věc nemovitá. Stavba vyhovující právu stavby je jeho součástí, ale také podléhá ustanovením o nemovitých věcech. Podle § [číslo] právo stavby lze zřídit jen jako dočasné; nesmí být zřízeno na více než 99 let. Poslední den doby, na kterou je právo stavby zřízeno, musí být patrný z veřejného seznamu (odst. 1). Podle § 1249 o. z. při zániku práva stavby předtím, než uplyne jeho doba, nastanou právní následky výmazu práva stavby vůči věcnému právu náležejícímu osobě, pro kterou bylo k právu stavby do veřejného seznamu zapsáno věcné právo, až zánikem tohoto věcného práva. Jestliže však tato osoba k výmazu udělí souhlas, nastanou právní následky výmazu práva stavby vůči jejímu věcnému právu již tímto výmazem. Podle § 1255 o. z. není-li nic jiného ujednáno, dá vlastník stavebního pozemku stavebníkovi při zániku práva stavby uplynutím doby, na kterou bylo zřízeno, za stavbu náhradu. Náhrada činí polovinu hodnoty stavby v době zániku práva stavby, ledaže si strany ujednají jinak. Podle § 1252 odst. 1 o. z. právo stavby lze převést i zatížit.

15. Podle § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

16. Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

17. Podle § 1728 odst. 2 o. z. při jednání o uzavření smlouvy si smluvní strany vzájemně sdělí všechny skutkové a právní okolnosti, o nichž ví nebo vědět musí, tak, aby se každá ze stran mohla přesvědčit o možnosti uzavřít platnou smlouvu a aby byl každé ze stran zřejmý její zájem smlouvu uzavřít.

18. Podle § 1746 o. z. zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv (odst. 1). Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena (odst. 2).

19. Podle § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

20. Podle § 2586 odst. 1 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Podle § 2587 o. z. dílem se rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části. Podle § 2599 odst. 1 o. z. je-li předmětem díla věc určená jednotlivě, nabývá k ní vlastnické právo objednatel. To neplatí v případě, že zhotovitel zpracoval věc objednatele na jiném místě než u objednatele či na jeho pozemku nebo na pozemku, který objednatel opatřil, nebo že je hodnota díla stejná nebo vyšší než hodnota objednatelovy zpracované věci; tehdy nabývá vlastnické právo k předmětu díla zhotovitel. Podle § 2623 o. z. není-li dále stanoveno jinak, použijí se na smlouvu o úpravě nemovité věci a na smlouvu o zhotovení, opravě nebo úpravě stavby ustanovení prvního oddílu tohoto dílu.

21. Podle § 1785 o. z. smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem. Podle § 1786 o. z. zavázané straně vzniká povinnost uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu poté, co ji k tomu vyzve oprávněná strana v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí.

22. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. Podle § 2002 poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není (odst. 1). [příjmení] může od smlouvy odstoupit bez zbytečného odkladu poté, co z chování druhé strany nepochybně vyplyne, že poruší smlouvu podstatným způsobem, a nedá-li na výzvu oprávněné strany přiměřenou jistotu (odst. 2). Podle § 2003 jakmile strana oprávněná odstoupit od smlouvy oznámí druhé straně, že od smlouvy odstupuje, nebo že na smlouvě setrvává, nemůže volbu již sama změnit (odst. 1). Podle § 2004 odst. 1 o. z. odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku. Podle § 2005 o. z. odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře (odst. 1) Odstoupení od smlouvy se nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, pokud již dospěl, práva na náhradu škody vzniklé z porušení smluvní povinnosti ani ujednání, které má vzhledem ke své povaze zavazovat strany i po odstoupení od smlouvy, zejména ujednání o způsobu řešení sporů. Byl-li dluh zajištěn, nedotýká se odstoupení od smlouvy ani zajištění (odst. 2).

23. Vymezuje-li zákon stavbu, která právu stavby vyhovuje, výslovně jako součást práva stavby - věci nemovité, nepřirůstá stavba vlastníkovi pozemku, nýbrž náleží stavebníkovi. Jde o zásadní výjimku ze superficiální zásady.

24. Odvolací soud se neztotožňuje s právním hodnocením soudu prvního stupně smlouvy z [datum] mezi účastníky uzavřené (dále též„ sporná smlouva“ či„ smlouva“) zčásti jako smlouvy o dílo. Ačkoli účastníci obsahem smlouvy učinili i ujednání o možnostech žalobců jako budoucích kupujících do určité míry ovlivňovat budoucí podobu a vnitřní uspořádání stavby (čl. 1 odst. 1.1 písm. i) smlouvy), kterou hodlá žalovaný jako stavebník z titulu vlastnictví práva stavby (jako věci nemovité), jehož bude stavba součástí (čl. 1 odst. 1.1 písm. c), odst. 1.2 smlouvy), na pozemku [právnická osoba] jako dosavadního vlastníka pozemku, který tentýž den mají současně samostatnou smlouvou žalobci koupit do svého spoluvlastnictví (čl. 1 odst. 1.1 písm. e) smlouvy), postavit do svého vlastnictví za dohodnutých podmínek (čl. 2 smlouvy) a následně jako budoucí prodávající žalobcům jako budoucím kupujícím jako součást práva stavby do jejich spoluvlastnictví (SJM) kupní smlouvou převést (čl. 3 smlouvy), tato skutečnost sama o sobě ze smlouvy ani zčásti smlouvu o dílo nečiní. Ze smlouvy je totiž zřejmé, že žalovaný má stavbu, která se stane součástí práva stavby, zřízeného do [datum] na předmětném pozemku (p. [číslo] (čl. 1 odst. 1.1 písm. a) smlouvy), jenž byl dosud ve vlastnictví [právnická osoba] (čl. 5 odst. 5.6 smlouvy, výpis z katastru nemovitostí, [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec] podle stavu k [datum]), provést nejen na svůj náklad, ale pro sebe jako stavebníka (jemuž náleží právo stavby, jehož bude stavba součástí), a toto právo až následně (za ujednaných podmínek) za dohodnutou cenu žalobcům převést. Účastníci si přitom ujednali (na základě dispozitivnosti zákonných ustanovení o smlouvě budoucí), že výzva k uzavření budoucí smlouvy nebude zasílána a je ve smlouvě zahrnuta dohodou o ujednání dne D, do kterého bude budoucí kupní smlouva uzavřena (75. den ode dne, kdy bude rodinnému domu příslušným úřadem veřejné správy České republiky přiděleno číslo popisné, viz čl. 1 bod 1.1 písm. n) smlouvy). Nejde tedy o smlouvu o dílo, kterou by žalovaný na svůj náklad a nebezpečí zhotovoval žalobcům jako stavebníkům na jejich pozemku stavbu, která by byla od počátku jejich vlastnictvím, za dohodnutou cenu, nýbrž o smlouvu o budoucí smlouvě kupní, takto též slovně v písemném projevu formulovanou (žalovaný na základě vlastnictví práva stavby jako stavebník na svůj náklad a nebezpečí postaví stavbu, která jakou součást práva stavby bude jeho vlastnictvím, se závazkem poté právo stavby (za jeho trvání) převést do vlastnictví žalobců), v níž v mezích právního řádu si strany svobodně ujednaly a určily její další obsah, pokud si dohodly některá práva a povinnosti stran vztahující se k možnosti žalobců jako budoucích kupujících ovlivnit budoucí vzhled stavby a pro nesplnění dohodnutých povinností při jednotlivých krocích provádění stavby žalovaným (např. nedodržení lhůty pro podání žádosti o stavební povolení a lhůty pro dokončení stavby) odstoupit od smlouvy. Stejně tak si účastníci dohodli vedle možnosti odstoupení od smlouvy (čl. 5 odst. 5.4, 5.5 a 5.6 smlouvy) i následky nesplnění dohodnutých povinností, např. smluvní pokutu za neuzavření budoucí smlouvy v ujednané lhůtě (viz např. čl. 5 odst. 5.1 a 5.2 smlouvy), podmínky vrácení zálohy na kupní cenu, zaplacené žalobci, v případě ukončení smlouvy odstoupením (čl. 5 odst. 5.7 písm. a) a b), 5.8 smlouvy) či způsob vypořádání mezi účastníky v případě předčasného ukončení smlouvy v závislosti na tom, zda již budou žalobci zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastníci pozemku či nikoli a zda se již na pozemku bude nacházet stavba rodinného domu v určitém stupni rozestavěnosti (čl. 5 odst. 5.9 smlouvy).

25. Ve smlouvě o uzavření budoucí smlouvy o převodu práva stavby z [datum] byl ujednán důvod pro odstoupení budoucích kupujících (žalobců) od smlouvy (čl. 5 smlouvy) mimo jiné tak, že nebude z důvodu na straně budoucího prodávajícího (žalovaného) splněn závazek dle čl. 2 odst. 2.1 smlouvy ani v dodatečné lhůtě 30 dnů po uplynutí sjednané lhůty, že bude proti budoucímu prodávajícímu (žalovanému) zahájeno exekuční řízení, výkon rozhodnutí, které by mohly ve svém důsledku ohrozit, omezit či zcela vyloučit nerušený výkon práva stavby, nerušené plnění této smlouvy, či bude-li rozhodnuto o jeho úpadku, nebo že žalovaný („ kterákoli ze smluvních stran“) neuzavře z důvodu na své straně kupní smlouvu k předmětu převodu do 20 dnů ode dne uplynutí lhůty v čl. 3 odst. 3.1 smlouvy.

26. V čl. 2 se pak žalovaný zavázal podat žádost o vydání stavebního povolení nejpozději do 2 měsíců od podpisu smlouvy a dokončit výstavbu rodinného domu do 6 měsíců od nabytí právní moci stavebního povolení.

27. Současně bylo dohodnuto vypořádání účastníků v případě předčasného ukončení smlouvy odstoupením, a to v případě odstoupení budoucího kupujícího (žalobců) z důvodů na straně budoucího prodávajícího (žalovaného) tak, že budoucí kupující mají nárok na vrácení všech uhrazených záloh na kupní cenu (čl. 5 odst. 5.7 písm. b) smlouvy), a to do 15 dnů ode dne zániku smlouvy odstoupením (čl. 5 odst. 5.8 smlouvy), a v případě, že dojde k takovému předčasnému zániku smlouvy a budoucí kupující bude již zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku, právo stavby zaniká, a pokud se bude na pozemku již nacházet stavba rodinného domu v určitém stupni rozestavěnosti, budoucí kupující (žalobci) je povinen uhradit budoucímu prodávajícímu (žalovanému) náhradu ve výši tržní hodnoty stavby, k níž právo stavby zaniklo, stanovenou soudním znalcem, kterého je oprávněn určit budoucí prodávající, a to do 90 dnů od zániku práva stavby nebo předložení znaleckého posudku budoucím prodávajícím, s právem budoucího prodávajícího započíst si takto určenou náhradu za stavbu rodinného domu na uhrazenou kupní cenu, příp. její část, kterou je povinen v případě zániku smlouvy vrátit budoucímu kupujícímu (čl. 5 odst. 5.9 smlouvy).

28. Ve sporné smlouvě byla dohodnuta forma platící jak pro odstoupení, tak pro všechna další sdělení předpokládaná ve smlouvě, vyjma sdělení dle čl. 4 odst. 4.3 a čl. 2 odst. 2.9 a [číslo], a to forma doporučeným dopisem (tedy písemná) na adresu smluvní strany uvedenou v záhlaví smlouvy (čl. 6). Účastníky tedy byla dohodnuta písemná forma dle § 559 o. z., a to pod sankcí relativní neplatnosti dle § 586 o. z. (viz § 582 o. z.). V této věci se neplatnosti odstoupení učiněných jinou formou (e-maily) v řízení žalovaný dovolal, pokud namítl nedodržení ujednané formy odstoupení (již v písemném vyjádření k žalobě z [datum], doručeném žalobcům k rukám jejich zástupkyně [datum], a opětovně při jednání soudu [datum], při němž zástupkyně žalobců byla přítomna). Dle výkladu podle § 556 o. z. jde tak o námitku neplatnosti odstoupení pro nedostatek dohodnuté formy. K předchozím odstoupením e-maily z [datum], z [datum] (v předžalobní výzvě) a ze [datum] tak nelze přihlížet, jak správně dovodil též soud prvního stupně. K prvnímu podání s odstoupením od smlouvy v dohodnuté formě tak došlo až podáním – doporučeným dopisem z [datum], podaným na poštu (dle doložené doručenky) [datum]. V něm žalobci„ shrnuli důvody pro odstoupení“ a vyzvali žalovaného k vrácení zálohy.

29. Od smlouvy lze odstoupit buď tehdy, ujednají-li si to smluvní strany, anebo stanoví-li to zákon (§ 2001 o. z.). Na smluvní ujednání se přitom z logiky věci neuplatní zákonná ustanovení, neboť účastníci si mohou v rámci obecné zásady smluvní volnosti sjednat možnosti odstoupení od jimi uzavřené smlouvy libovolně. Lze mít za to, že ustanovení § 2001 je kogentní povahy; z jiných důvodů než stanovených zákonem nebo sjednaných smlouvou nelze od smlouvy odstoupit. Ke stejným závěrům dospěl aktuálně Nejvyšší soud ve svém rozsudku z 29. 3. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2637/2020, v němž (s ohledem na znění § 2001 a § 1 odst. 2 o. z.) přijal a odůvodnil závěr, že smluvní strany si mohou (v mezích obecných korektivů) sjednat pro případ odstoupení od smlouvy jeho účinky a způsob vypořádání závazku odchylně od úpravy v občanském zákoníku, mohou se při úpravě svých práv a povinností od právních norem soukromého práva odchýlit, jestliže to zákon nezakazuje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu z 19. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5719/2016, uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 387/2016, uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek Nejvyššího soudu z 2. 3. 2021, sp. zn. 32 Cdo 3172/2020, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 3. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2637/2020, všechny dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu [webová adresa], stejně jako další uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu). Strany si sjednají (mohou sjednat) i to, s jakými účinky na jejich dosavadní práva a povinnosti odstoupení od smlouvy dopadne ( (tj. jaká práva a povinnosti zaniknou a jaká i nadále přetrvají) a jakým způsobem závazek po odstoupení od smlouvy vzájemně vypořádají (příp. též jaká práva a povinnosti jim odstoupením od smlouvy nově vzniknou), srov. usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2022, sp. zn. 33 Cdo 884/2020).

30. Odstoupení od smlouvy je zcela zásadním právním jednáním ovlivňujícím následné právní vztahy mezi kontrahenty smlouvy. Vůle směřující k takovému právnímu jednání musí být svým projevem určitá, srozumitelná a objektivně pochopitelná, tak, aby adresát takového zásadního projevu mohl tuto vůli bez rozumných pochybností o jejím obsahu adekvátně vnímat; není přitom rozhodné to, zda odstupující účastník použije slovo„ odstupuji“. Podstatné je jednoznačné vyjádření vůle ukončit smluvní vztah a žádat nároky z tohoto plynoucí.

31. Komentářová literatura se k náležitostem odstoupení od smlouvy vyjadřuje s odkazy na stávající judikaturu Nejvyššího soudu („ NS 32 Odo 616/2005, NS 2 Odon 102/97; byť tato rozhodnutí byla přijata za účinnosti předchozího občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., jsou zde přijaté závěry plně aplikovatelné i při účinnosti aktuálního občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.“), která reflektuje závěry nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 182/01, totiž že„ bylo-li možné od smlouvy odstoupit, pak uvedení důvodu odstoupení je nepodstatné a není nezbytnou náležitostí takového jednostranného úkonu.“ Tuto povinnost (uvést důvody odstoupení) by mohla stanovit jedině samotná smlouva. Pro účinnost odstoupení je podstatný fakt, zda oprávněný důvod v okamžiku odstoupení existoval; nikoliv, zda byl v právním jednání uveden. Dojde-li tedy k případné žalobě na neplatnost odstoupení, bude druhá strana jednoduše tvrdit, že žádný důvod pro odstoupení neexistoval, a že tedy toto bylo učiněno neoprávněně. [příjmení] poté na odstupující straně, aby oprávněný důvod tvrdila a prokázala. Co se týče obsahu a projevu vůle, odstoupení musí být učiněno dostatečně zřetelně a v zásadě explicitně. Jednání oprávněné strany musí obsahovat takový projev vůle, na jehož základě je možné dospět k závěru, že tato strana hodlá odstoupit od smlouvy, a to eventuálně i s použitím výkladu podle příslušných ustanovení (srov. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ [číslo]), 1. vydání, 2014, s. [číslo] - [číslo]: J. [příjmení], usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2022, sp. zn. 33 Cdo 884/2020).

32. V této věci v podání z [datum] žalobci uvedli:„ …odstoupili jsme dne [datum] od výše uvedené smlouvy (dle ust. odst. 5.1.) a to mj. jak s ohledem na nesplnění podmínky žádosti o stavební povolení, tak s ohledem na skutečnost, že na [právnická osoba] a. s. byla zahájena ze strany správce daně exekuce pro pohledávku ve výši 533 514,86 Kč a příslušenství, kdy tato stále trvá. Aktuálně jsme zjistili, že na [právnická osoba] a. s. byla zahájena [datum] nová exekuce pro pohledávku 332 295,86 Kč s příslušenstvím. … žádost o stavební povolení ve vztahu k našemu pozemku byla zamítnuta“. Dále uvedli, že probíhá řízení o odstranění jiných staveb provedených žalovaným v rozporu s vydanými opatřeními stavebního úřadu či bez stavebního povolení, která označili parcelními čísly pozemků, a sdělili, že žalobci chtěli vše řešit dle předběžné dohody zástupců smírně, protože však žalovaný je nesoučinný a nereaguje ani na návrh dohody o narovnání a předžalobní výzvu, nezbývá jim,„ než trvat na odstoupení od smlouvy a naplnění § 1788 odst. 2 občanského zákoníku a v této souvislosti trvat i na vrácení částky ve výši 500 000 Kč“. Z obsahu jejich dopisu (§ 555 odst. 1 o. z.) tak lze výkladem dle § 556 odst. 1 o. z. (podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám (což v daném případě byl z předchozích e-mailů a jednání účastníků), anebo musela-li o něm vědět) dovodit projev vůle nebýt nadále smlouvou vázán a požadovat navrácení na základě smlouvy již poskytnutého plnění.

33. V podání z [datum] uvedli žalobci následující důvody pro odstoupení: - nesplnění podmínky žádosti o stavební povolení - na žalovaného byla zahájena ze strany správce daně exekuce pro pohledávku 533 514,86 Kč a přísl., kdy tato stále trvá - na žalovaného byla zahájena [datum] nová exekuce pro pohledávku 332 295,86 Kč s přísl. - probíhá řízení o odstranění jiných staveb provedených žalovaným v rozporu s předpisy - žádost o stavební povolení ve vztahu k pozemku žalobců byla zamítnuta.

34. K nesplnění podmínky podání žádosti o stavební povolení lze uvést následující: Předně v daném případě nejde o důvod odstoupení od smlouvy zákonný, který by vyžadoval podstatné porušení smlouvy (§ 2002 o. z.), nýbrž o sjednaný důvod odstoupení od smlouvy. Podle smlouvy mohli žalobci odstoupit od smlouvy, nebyla-li žádost o stavební povolení podána do pondělí [datum], když [datum] byla neděle, viz § 607 o. z. (lhůta 2 měsíců od uzavření smlouvy [datum], to je do [datum], viz § 605 odst. 2 o. z., plus dalších 30 dnů dodatečné lhůty dle čl. 5 odst. 5.4 smlouvy). Jak je uvedeno již výše, z uzavřené sporné smlouvy je zřejmé, že žalovanému (ve smlouvě„ budoucí prodávající“) svědčí právo stavby k pozemku p. [číslo] v k. ú. Dobrotice, jehož vlastníkem je [právnická osoba] (žalobci ho mají dne [datum] koupit do svého spoluvlastnictví), opravňující žalovaného (jako stavebníka) ke stavbě rodinného domu, jenž bude součástí práva stavby, podle projektové dokumentace vypracované Ing. [příjmení] [jméno] [příjmení], kdy žalobcům (ve smlouvě„ budoucím kupujícím“) bylo smlouvou založeno oprávnění upřesňovat podobu a vnitřní uspořádání rodinného domu na výzvu žalovaného s upřesněním konečné podoby dohodou obou stran (čl. 1 odst. 1.1 písm. i) smlouvy). Žalovaný se zavázal (krom výše uvedeného) nejpozději do dne D (75. den ode dne, kdy bude rodinnému domu přiděleno číslo popisné, viz čl. 1 odst. 1.1 písm. n) smlouvy) uzavřít s žalobci kupní smlouvu, kterou jim do společného jmění manželů převede předmět převodu (právo stavby, jehož součástí je rodinný dům, včetně přípojek vodovodu a kanalizace, elektrického a plynového vedení /viz čl. 3 odst. 3.1 a čl. 1 odst. 1.1 písm. d) smlouvy/) za dohodnutou kupní cenu 3 079 659,75 Kč včetně DPH (viz čl. 4 odst. 4.1 smlouvy), na kterou se žalobci zavázali do 14 dnů ode dne nabytí účinnosti smlouvy zaplatit zálohu ve výše 500 000 Kč (viz čl. 4 odst. 4.3 písm. a) smlouvy). Ve smlouvě není uvedeno, že by stavba rodinného domu, jejímž stavebníkem je dle smlouvy žalovaný (na základě svého práva stavby), neměla splňovat některé z požadavků vyhl. č. 501/2006 Sb. o obecných požadavcích na využívání území, ani jiných předpisů, které by měly bránit žalovanému ve splnění povinností mu vyplývajících ze smlouvy, tedy ani ve splnění povinnosti dle čl. 2 odst. 2.1 smlouvy podat žádost o vydání stavebního povolení nejpozději do 2 měsíců od podpisu smlouvy a dokončit výstavbu rodinného domu do 6 měsíců ode dne nabytí právní moci stavebního povolení (z čehož logicky vyplývá i to, že by jejich nedostatek měl bránit vydání stavebního povolení), a to bez součinnosti žalobců. Ze smlouvy tedy nevyplývá ani skutečnost, že by stavba rodinného domu neměla splňovat požadavek na nezbytné vzdálenosti mezi rodinnými domy na sousedních pozemcích, ani to, že by pro splnění povinností žalovaného ze smlouvy byla nezbytná výjimka povolená stavebním úřadem a pro její povolení by byla nezbytná součinnost žalobců poskytnutím jejich souhlasu. Jinak řečeno, ze smlouvy není zřejmá ani vědomost žalobců o takové skutečnosti nezbytné ke splnění povinností žalovaného ani o potřebě poskytnutí jakékoli jejich součinnosti v tomto směru, jaké, za jakých podmínek a v jaké lhůtě.

35. Podání žádosti o vydání stavebního povolení v dohodnuté době (a v návaznosti na jeho právní moc postavení rodinného domu) mělo zajistit veřejnoprávní podmínky pro možnost naplnění účelu smlouvy (splnění povinnosti žalovaného v dohodnuté době postavit rodinný dům a následně právo stavby, jehož měl být součástí, převést na žalobce). Proto nelze za splnění podmínky včasného podání žádosti o stavební povolení považovat podání takové žádosti, která k uvedenému cíli nevedla (vést nemohla), byla-li sice v dohodnuté době (formálně) žádost podána, ale následně byla vzata zpět. Ke splnění dohodnuté povinnosti žalovaného podat v určené lhůtě žádost o stavební povolení bylo k naplnění účelu smlouvy tedy nezbytné nejen samotné podání žádosti o stavební povolení, ale i řádné pokračování ve stavebním řízení vedoucí k vydání stavebního povolení umožňujícího žalovanému pokračovat v naplňování smlouvy prováděním stavby. V tomto směru žalovaný dohodu ve lhůtě do [datum] nesplnil, když žádost o vydání společného povolení podal dle podacího razítka Městského úřadu Holešov sice ve lhůtě ([datum]), avšak následně [datum] ji vzal zpět (jak doložil v odvolacím řízení na výzvu odvolacího soudu). Ve stavebním řízení tak řádně nepokračoval. Další nová žádost o vydání společného povolení stavby rodinného domu na pozemku p. [číslo] v k. ú. Dobrotice byla podána žalovaným až [datum] (tedy po uplynutí dohodnuté doby) a byla zamítnuta rozhodnutím Městského úřadu Holešov z [datum] právě z důvodu, že požadovaný záměr není v souladu se všemi kritérii, podle nichž stavební úřad posuzuje předložený záměr, uvedenými v § 94o stavebního zákona, v daném případě pro rozpor s § 25 odst. 2 vyhl. č. 501/2006 Sb. („ když vzdálenost mezi rodinnými domy nesmí být menší než 7 m a jejich vzdálenost od společných hranic nesmí být menší než 2 m, ve zvlášť stísněných územních podmínkách může být snížena až na 4 m, nejsou-li v žádných z protilehlých stěn okna obytných místností, v tomto případě však je vzdálenost mezi rodinnými domy na p. [číslo] na p. [číslo] pouze 5,75 m“), jak zjistil správně soud prvního stupně z citovaného rozhodnutí.

36. Je ovšem třeba vypořádat se i s námitkou žalovaného, že v dohodnuté době nepodal žádost o vydání stavebního povolení (a včas podanou žádost vzal zpět) pro nedostatek součinnosti žalobců tím, že nedali písemný souhlas k výjimce z obecných podmínek na výstavbu pro nedodržení požadované vzdálenosti mezi sousedními domy (domem na pozemku žalobců p. [číslo] na pozemku vlastníků sousedního pozemku p. [číslo] manželů [příjmení]).

37. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1975 o. z. věřitel je v prodlení, nepřijal-li řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl-li dlužníku součinnost potřebnou ke splnění dluhu. Podle § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle § 1978 odst. 1 o. z. zakládá-li prodlení jedné ze smluvních stran nepodstatné porušení její smluvní povinnosti, může druhá strana od smlouvy odstoupit poté, co prodlévající strana svoji povinnost nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou jí druhá strana poskytla výslovně nebo mlčky. 38. „ Věřitel je tedy rovněž v prodlení, pokud neposkytl dlužníkovi součinnost potřebnou k tomu, aby dlužník mohl svůj závazek splnit. Jde o součinnost dohodnutou ve smlouvě nebo nezbytnou k plnění závazku dlužníka. Na rozdíl od § 522 obč. zák. č. 40/1964 Sb. současná úprava jasně stanoví, že prodlení věřitele zahrnuje neposkytnutí potřebné součinnosti kdykoli v době realizace závazku dlužníka. … případy součinnosti lze zobecnit tak, že jde o povinnosti výslovně dohodnuté ve smlouvě, ale i o faktickou činnost nejrůznější povahy, bez níž dlužník nemůže plnění poskytnout nebo v něm pokračovat (odevzdání věci k opravě, předání obrazu k zarámování, umožnění vstupu do prostor k úklidu apod.)“ (viz komentář k § 1975, Občanský zákoník. Komentář. Svazek V (§ [číslo], relativní majetková práva 1. část) Nakladatel: Wolters Kluwer ČR. [obec] vydání: [obec], Datum vydání: 2014, Právní stav v ASPI k : [datum], Autoři: [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] aj). 39. „ Prodlení je deliktem objektivním, následky prodlení nastávají bez ohledu na zavinění prodlévající strany. Pokud § 1968 o. z. říká, že dlužník není za prodlení odpovědný, znamená to, že dlužníka nestíhají důsledky prodlení, dostal-li se do prodlení z důvodů uvedených v tomto ustanovení, tj. pokud neplnil včas a řádně v důsledku prodlení věřitele. I přes odlišnou dikci nedochází v tomto směru ke změně oproti úpravě občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (§ 517 nebo § 365 obch. zák.). Dlužník není za prodlení odpovědný především, když věřitel odmítne řádně nabídnuté plnění. Stejně tak není dlužník v prodlení, pokud mu věřitel odmítne vystavit kvitanci (§ 1949), nebo při placení prostřednictvím směnky, pokud majitel směnky odmítne vydat směnku opatřenou kvitancí o zaplacení (§ 39 zák. směn. a šekového). Konečně není dlužník v prodlení, pokud mu věřitel neposkytne dohodnutou nebo nezbytnou součinnost. Typicky u smluv o dílo, jejichž předmětem je zhotovení stavby, je dlužník (zhotovitel) ve svém plnění závislý na tom, kdy věřitel (objednatel) obstará příslušná správní rozhodnutí, např. stavební povolení, poskytne zařízení staveniště, dodá věci nezbytné pro zhotovení stavby apod. Obecnou úpravu prodlení doplňuje v tomto směru i úprava obsažená u jednotlivých smluvních typů, konkrétně třeba u smlouvy o dílo (§ [číslo], [číslo], [číslo]). Prodlení trvá až do doby splnění závazku dlužníkem nebo do zániku závazku odstoupením od smlouvy. Mohou ovšem nastat situace, kdy po nastalém prodlení dlužníka se do prodlení dostane věřitel, ať již bezprávným odmítnutím poskytnutého plnění nebo neposkytnutím nezbytné součinnosti. V takových případech prodlení dlužníka končí (viz rovněž výklad k § 1975).“ K tomu srov. komentář k § 1968, Občanský zákoník. Komentář. Svazek V (§ [číslo], relativní majetková práva 1. část) Nakladatel: Wolters Kluwer ČR. [obec] vydání: [obec], Datum vydání: 2014, Právní stav v ASPI k : [datum], Autoři: [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] aj.

40. Nedostatek součinnosti žalobců by dle uvedené právní úpravy způsobil, že po dobu prodlení žalobců s poskytnutím součinnosti nezbytné ke splnění povinnosti žalovaného by žalovaný nebyl v prodlení. Jak vyplývá ovšem již z výše uvedeného, dle názoru odvolacího soudu v daném případě s poskytnutím souhlasu žalobců k udělení výjimky z obecných požadavků na výstavbu kladených vyhl. č. 501/2006 Sb. (vycházeje z předpokladu, že při souhlasu vlastníků obou sousedících stavebních pozemků by byla stavebním úřadem výjimka udělena) by tomu tak bylo jen tehdy, pokud by taková součinnost (která není jen faktickou činností) byla účastníky dohodnuta. Ze sporné smlouvy je zřejmé, že budoucí prodávající (žalovaný), jemuž svědčilo právo stavby opravňující ho z hlediska občanskoprávního postavit stavbu na cizím pozemku (nejprve [právnická osoba] a po jeho koupi smlouvou z [datum] na pozemku žalobců), sám jako stavebník (tedy pro sebe) zajišťoval projektovou dokumentaci, územní rozhodnutí a stavební povolení, jakož i vlastní výstavbu rodinného domu (na rozdíl od výše uvedeného případu smlouvy o dílo, kdy stavebníkem je objednatel díla). Bylo tak na něm, aby tento účel smlouvy mohl být naplněn, tedy aby projektovaná stavba splňovala všechny podmínky nezbytné k vydání stavebního povolení (jako nezbytnému předpokladu pro samotnou stavbu) nebo v případě, že některé podmínky splněny nebudou (např. zmíněné rozestupy sousedních staveb), aby měl zajištěny nezbytné souhlasy vlastníků sousedních staveb, tedy i žalobců, ne-li v době, kdy s nimi smlouvu uzavíral, tak alespoň smluvně zajištěnou povinnost žalobců takovou součinnost za sjednaných podmínek mu poskytnout (předpokládající vědomost žalobců o této skutečnosti a potřebě jejich součinnosti). To tedy předpokládá jak vědomost žalobců o nesplnění takové podmínky vyžadované stavebními předpisy a o závislosti vydání stavebního povolení v takovém případě (krom posouzení stavebním úřadem a s tím spojené nejistoty ve vydání stavebního povolení) jak na souhlasu vlastníků sousedního pozemku, tak i na souhlasu samotných žalobců (a jejich nezbytné součinnosti k udělení takového souhlasu), a to již před podpisem sporné smlouvy, tak smluvní zakotvení takové povinnosti žalobců k jejímu splnění (včetně podmínek jejího poskytnutí, jako lhůty, způsobu jejího poskytnutí a případně i následků jejího neposkytnutí). Nedodržení nezbytných předpisy vyžadovaných rozestupů sousedních staveb je přitom významnou vlastností projektované stavby jak z pohledu možných komplikací při splnění předpokladů pro vydání stavebního povolení, a tudíž dosažení dohodnutého výsledku a naplnění účelu smlouvy, tak i z hlediska možných stavebních úprav budoucí stavby (např. umístění oken), či následného uživatelského komfortu. Taktomu ovšem v daném případě nebylo, neboť ve sporné smlouvě žádná taková nezbytná součinnost žalobců dohodnuta nebyla (ve smlouvě žádná zmínka o nesplnění podmínek stavebních předpisů ke stavbě není) a žalovaný na výzvu odvolacího soudu tvrzení o vědomosti žalobců o potřebě takové součinnosti a o výzvě žalobců k jejímu poskytnutí doplnil toliko tvrzením o e-mailech adresovaných žalobci či zástupkyni žalobců z května 2020, poté, co o potřebě doložení souhlasu žalobců byl žalovaný informován neformálně stavebním úřadem. Doložil tedy, že v květnu 2020 ([datum] s podpisem [jméno] [příjmení]) informoval žalobce o nesrovnalostech v projektu ohledně odstupu staveb, na které byl upozorněn po podání žádosti o stavební povolení ze strany stavebního úřadu, a o tom, že by měla být podána žádost o výjimku, s níž musí žalobci souhlasit a tuto podepsat, a že měl žalobce podepsat mu zaslané„ věci“ již [datum], jakož i o tom, že bez uvedené součinnosti žalobců nelze ve stavebním řízení pokračovat. V dalším e-mailu adresovaném zástupkyni žalobců z [datum] (podepsaný advokátem [jméno] [příjmení]) byla zástupkyně žalobců opětovně žádána o podpis žalobců na přiloženém dokumentu a vysvětlení žalobcům jeho účelu. Advokát přitom reagoval na e-mail zástupkyně žalobců z [datum], v němž (jí) mělo být uvedeno, že žalobci byli uvedeni v omyl. To tedy nejenže neprokazuje, že žalobci s nesplněním podmínky rozestupů zamýšlených staveb a potřebou udělení jejich souhlasu byli před uzavřením smlouvy (a před vznikem takové potřeby) seznámeni, ale nasvědčuje to naopak tomu, že o této skutečnosti byli vyrozuměni až v květnu 2020 v souvislosti s nesrovnalostmi projektu, které vyšly najevo při podání žádosti o stavební povolení. Zcela zřejmá je však neznalost žalobců skutečnosti, že nebude dodržen zákonný rozestup sousedících staveb, z e-mailu zástupkyně žalobců advokátovi [příjmení] z [datum], v němž žádá o vysvětlení, z jakého důvodu se žádá o výjimku a proč nebyl dodržen zákonný rozestup staveb. Je tedy zřejmé, že v daném případě nemůže jít o dohodnutou nezbytnou součinnost žalobců ke splnění povinnosti žalovaného. Nehledě na to, že pro dosažení výjimky a vydání stavebního povolení by byl nezbytný souhlas nejen žalobců, ale i vlastníků sousedního pozemku, a žalobce doložil jen zcela neurčitý souhlas s neúplným datem jeho udělení („ březen 2020“) a nekonkrétním obsahem („ Věc: Udělení souhlasu – Dobrotice [číslo] Jako majitel sousedního pozemku souhlasím: - se stavbou – s umístěním stavby“) udělený toliko jedním spoluvlastníkem sousedního pozemku ([jméno] Zapletalem). Ten pro svou neurčitost udělení takového souhlasu vlastníka sousedního pozemku dostatečně neprokazuje, a to i kdyby dle § 714 odst. 2 o. z. zavazoval udělený souhlas i jeho manželku jako spoluvlastnici pozemku ve společném jmění manželů, protože by neuplatnila relativní neplatnost jednajícího manžela, pokud by jednal bez jejího případného souhlasu (a stavební úřad by souhlas pouze jednoho ze spoluvlastníků akceptoval, když jako spoluvlastníci sousedního pozemku jsou oba účastníky stavebního řízení jako osoby, jejichž vlastnické právo nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být společným povolením přímo dotčeno, viz § 94k písm. j) zákona č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)).

41. Lze proto uzavřít, že žalovaný i přes poučení odvolacím soudem (když soud prvního stupně takto nepostupoval, viz § 213b odst. 1 o. s. ř.) neunesl břemeno tvrzení a důkazní ohledně své obrany o povinnosti žalobců poskytnout mu nezbytnou součinnost udělením souhlasu s nedodržením podmínky nezbytných rozestupů sousedních staveb. Nehledě na to, že pro všechna jednání stran byla ve sporné smlouvě dohodnuta písemná forma doporučeným dopisem a žalovaný předložil toliko e-maily, v nichž žalobce k podpisu žádosti o výjimku vyzýval (byť i v daném případě by se jednalo toliko o neplatnost relativní, které by se žalobci museli dovolat). Tudíž nelze učinit závěr, že pro neudělení takového souhlasu žalobci by nebyl žalovaný v prodlení se splněním povinnosti dohodnuté ve smlouvě v určené lhůtě podat žádost o vydání stavebního povolení, pro jejíž nesplnění byli žalobci oprávněni odstoupit od smlouvy, což také dopisem z [datum] učinili. Tím došlo ke zrušení smlouvy od jejího počátku a žalobcům tak vzniklo právo na vrácení zaplacené zálohy jak podle ujednání ve smlouvě, čl. 5 odst. 5.7, tak podle § 2991 o. z. (plnění z právního důvodu, který odpadl).

42. S ohledem na shora uvedené tak nejsou pro rozhodnutí stěžejní další důvody, pro něž žalobci od smlouvy odstoupili, tedy že„ na žalovaného byla zahájena ze strany správce daně exekuce pro pohledávku 533 514,86 Kč a přísl., kdy tato stále trvá“ (z výpisu z katastru nemovitostí, [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] u [obec], bylo zjištěno, že bylo zapsáno na jiných nemovitostech ve vlastnictví žalovaného zástavní právo pro ČR – Finanční úřad pro Jihomoravský kraj dle rozhodnutí správce daně z [datum] pro pohledávku 533 514,86 Kč, tedy za 9 dnů po uzavření sporné smlouvy, svědčící o tom, že žalovaný neplnil řádně své daňové povinnosti, a dle téhož výpisu byl též zapsán návrh na zřízení exekutorského zástavního práva, podaný [datum], pro oprávněného [právnická osoba]). Lze však poznamenat, že v případě zástavního práva finančního úřadu se nejedná o exekuci (ani daňovou) či výkon rozhodnutí (na jejichž existenci byla v čl. 5 odst. 5.4 smlouvy vázána možnost odstoupení od smlouvy), ale toliko o zajišťovací prostředek, jenž navíc nepostihuje jiné nemovitosti než ty, na něž bylo zástavní právo zřízeno. Rozhodnutí o zřízení zástavního práva není ještě jeho výkonem, který se následně provádí dle o. z. (srov. § 170a daňového řádu), a nejde ani o daňovou exekuci prodejem nemovitosti. Nelze ovšem vyloučit, že v případě vědomosti žalobců o této skutečnosti by to jejich rozhodování o uzavření sporné smlouvy mohlo ovlivnit, obzvláště, pokud žalovaný ve smlouvě prohlásil, že nemá žádné závazky vůči státu na daních či poplatcích (čl. 1 odst. 1.3 smlouvy) a toto ujištění se ukázalo nepravdivým (viz výše uvedený výpis z katastru nemovitostí).

43. Obdobné platí v případě důvodu odstoupení proto, že na žalovaného„ byla zahájena [datum] nová exekuce“ pro pohledávku 332 295,86 Kč s přísl. (výpisem z [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] ve Slezsku bylo prokázáno, že opět bylo zřízeno toliko zástavní právo z rozhodnutí správního orgánu pro ČR-Finanční úřad pro Jihomoravský kraj z [datum]). Nevýznamný je důvod odstoupení, že pozdější žádost z [datum] o stavební povolení (podaná tedy po uplynutí sjednané lhůty) byla zamítnuta (rozhodnutím Městského úřadu Holešov z [datum], kterým bylo rozhodnuto o žádosti z [datum] pro nedostatek vyhláškou požadovaných rozestupů sousedních staveb), což toliko dotvrzuje závěr, že bez vědomosti žalobců a bez předchozí dohody účastníků o nezbytnosti součinnosti žalobců udělením (i) jejich souhlasu k poskytnutí výše uvedené výjimky nemohlo ke splnění smlouvy žalovaným vůbec dojít (pokud by následně žalobci s nesplněním takového předpokladu vyžadovaného stavebními předpisy nesouhlasili). Skutečnost, že probíhá řízení o odstranění jiných staveb provedených žalovaným v rozporu s předpisy, nebyla ve sporné smlouvě jako důvod pro odstoupení dohodnuta, nehledě na to, že zahájení takových řízení ještě neznamená, že odstranění staveb bude také nařízeno.

44. Podle sporné smlouvy byl žalovaný povinen k vrácení zálohy do 15 dní od zániku smlouvy odstoupením (čl. 5 odst. 5.8 smlouvy). Smlouva zanikla dle čl. 6 odst. 6.2 smlouvy („ třetí pracovní den po odeslání sdělení“ s odstoupením, odeslaného v pátek [datum], jak prokázali žalobci doručenkou), v souladu s § 605 odst. 1 o. z. („ lhůta nebo doba určená podle dnů počíná dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek“) ve středu [datum] (třetí„ pracovní“ den), a to koncem dne (§ 601 odst. 1 o. z.). Pro vrácení zálohy pak běžela žalovanému lhůta 15 dnů od následujícího dne (§ 605 odst. 1 o. z.), jejíž poslední den připadl na čtvrtek [datum]. Až od následujícího dne [datum] je tak žalovaný v prodlení a až od tohoto dne lze žalobcům přiznat úroky z prodlení v zákonné výši 8,25 % (§ 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.„ Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů“, přičemž k [datum] činila výše repo sazby stanovená Českou národní bankou 0,25 % a zákonný úrok z prodlení tak činil 8,25 %). Za dobu od [datum] do [datum] tak bylo třeba žalobu ohledně požadovaného úroku z prodlení zamítnout.

45. K námitce započtení uplatněné žalovaným lze uvést následující:

46. Podle § 1982 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh (odst. 1). Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení (odst. 2). Podle § 1987 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem (odst. 1). Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není (odst. 2).

47. Podle § 97 odst. 1 o. s. ř. žalovaný může za řízení uplatnit svá práva proti žalobci i vzájemným návrhem. Podle § 98 o. s. ř. je vzájemným návrhem i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu.

48. Započtení představuje způsob zániku závazků, k němuž dochází buď jednostranným právním jednáním jedné strany vůči druhé, anebo dohodou obou dotčených stran. Jednostranné započtení umožňuje započítávající straně vynutit si (a to bez ohledu na vůli druhé strany)„ uspokojení“ (vyrovnání) své pohledávky, aniž by byla nucena ji uplatnit u soudu. Občanský zákoník (i proto) upravuje řadu předpokladů, jejichž naplnění je nezbytné pro způsobilost jak aktivní pohledávky (tj. pohledávky užité k započtení), tak i pasivní pohledávky (tj. pohledávky, proti které je započítáváno) k (především jednostrannému) započtení. Jde-li o aktivní pohledávku, musí být (zásadně, viz § 1989 odst. 2 o. z.) splatná (§ 1982 odst. 1 věta druhá o. z.) a uplatnitelná u soudu (§ 1987 odst. 1 o. z.); občanský zákoník posléze uvedeným požadavkem brání především tomu, aby si věřitel aktivní pohledávky, jejíhož splnění by se nemohl domáhat u soudu, vynutil její„ uspokojení“ cestou jednostranného započtení. Aktivní (k započtení použitá) pohledávka dále nesmí být„ nejistá nebo neurčitá“ (§ 1987 odst. 2 o. z.). Právní význam pojmu„ likvidita pohledávky“ je odlišný od významu ekonomického. Likvidní je pohledávka, kterou lze co do základu i výše snadno prokázat (zjistit), resp. pohledávka, o níž není rozumných pochyb (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5711/2017). Likvidní jsou zpravidla pohledávky přiznané pravomocným soudním rozhodnutím, pohledávky, které dlužník uznal (§ 2053 a § 2054 o. z.), pohledávky, k jejichž vykonatelnosti dlužník svolil v notářském zápise (§ 71a a násl. zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)), či pohledávky, jež lze relativně snadno (jak co do důvodu, tak co do výše) prokázat (zjistit). Smyslem a účelem ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. je ochrana věřitele pasivní pohledávky před tím, aby dlužník pasivní pohledávky zabránil jejímu uspokojení či toto uspokojení oddálil jednostranným započtením své sporné (nejisté či neurčité) pohledávky za věřitelem pasivní pohledávky, a dosáhl toho, že místo uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky.„ Nejistou nebo neurčitou“ ve smyslu vykládaného ustanovení je tudíž (zásadně) právě pohledávka ilikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu a/nebo výše sporná (nejistá) a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky. Za nejistou či neurčitou nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává (odmítá uhradit) nebo že je sporná (nejednoznačná) její právní kvalifikace; musí zde být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, popř. zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, či rozsudek Nejvyššího soudu z 20. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4795/2017, uveřejněný pod [číslo] 2020 Sb. rozh. obč.). S ohledem na smysl a účel § 1987 odst. 2 o. z. je pak zásadně nutné míru nejistoty ohledně aktivní pohledávky posuzovat relativně, ve vztahu k pohledávce pasivní; za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky. Současně platí, že výklad § 1987 odst. 2 o. z. nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi dotčenými stranami (§ 2 o. z.). Vychází-li obě pohledávky (aktivní i pasivní) ze stejného právního vztahu (založeného např. stejnou smlouvou uzavřenou mezi stranami), nelze přehlížet, že proti právu věřitele pasivní pohledávky na její uhrazení zde stojí právo dlužníka (a věřitele aktivní pohledávky) na to, aby dříve, než bude nucen uhradit svůj dluh (plnit na pasivní pohledávku), byly spravedlivě posouzeny i širší souvislosti, za kterých vznikl (okolnosti celého vztahu). Vznikne-li z téhož vztahu více vzájemných pohledávek, odpovídá zpravidla rozumnému (spravedlivému) uspořádání poměrů mezi stranami, aby tyto pohledávky byly vzájemně započitatelné. Při posuzování, zda je aktivní pohledávka„ neurčitá či nejistá“ ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., je proto třeba vzít v úvahu i tuto skutečnost; lze-li s ohledem na okolnosti konkrétního případu považovat za spravedlivé, aby dříve, než dojde k uhrazení (resp. přiznání) pasivní pohledávky, bylo posouzeno, zda je její věřitel povinen plnit dluh z aktivní pohledávky, vzniklé ze stejného vztahu, není namístě poskytovat takovému věřiteli ochranu prostřednictvím § 1987 odst. 2 o. z. V takovém případě zpravidla není aktivní pohledávka„ nejistá nebo neurčitá“ ve smyslu posledně označeného ustanovení, přestože by ji jinak bylo možné považovat za ilikvidní. Jelikož vykládané ustanovení sleduje především ochranu věřitele pasivní pohledávky, je na něm, aby se případně dovolal neplatnosti jednostranného právního jednání, jímž dlužník proti pasivní pohledávce započítává svoji (aktivní) pohledávku za věřitelem (§ 580 odst. 1, § 586 o. z.); rozpor jednostranného započtení s § 1987 odst. 2 o. z. tudíž zakládá (zpravidla) toliko relativní neplatnost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5711/2017). Pro posouzení, zda jednostranné započtení odporuje § 1987 odst. 2 o. z., jsou přitom rozhodné toliko okolnosti, které tu byly v okamžiku, kdy je započtení (projev vůle dlužníka pasivní pohledávky) účinné. Dovolá-li se věřitel pasivní pohledávky vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pasivní pohledávka nezanikne). Uplatní-li žalovaný dlužník pasivní pohledávky v tomto řízení námitku započtení a vznese-li žalobce (věřitel pasivní pohledávky) námitku relativní neplatnosti jednostranného započtení, musí soud posoudit, zda je započítávaná (aktivní) pohledávka jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., a tedy způsobilá přivodit svým započtením (v rozsahu, v jakém se pohledávky kryjí) zánik žalobou uplatněné (pasivní) pohledávky. Taktomu zpravidla nebude tehdy, jeví-li se aktivní pohledávka jako objektivně sporná, tj. má-li žalobce proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce. V úvahu je přitom třeba vzít i stav řízení v okamžiku, kdy byla námitka započtení vznesena. Nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. Likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li taková pohledávka„ jistá a určitá“, odporuje započtení ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pohledávky, proti které je započítáváno, vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pohledávka, proti které je započítáváno, nezanikne). K tomu srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu z 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020.

49. Projev vůle, kterým se účastník relativní neplatnosti dovolává, musí vyjadřovat jak skutečnost, že jde o uplatnění relativní neplatnosti, tak i vadu právního úkonu, která v dané věci jeho relativní neplatnost způsobila (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 22. 7. 1998, sp. zn. 26 Cdo 1336/98). Přitom skutečnost, že účastník uplatňuje relativní neplatnost, vyplývá již z toho, že z jeho žalobního tvrzení se podává, že pro vadu právního úkonu, která má podle zákona za následek relativní neplatnost, nechce být účinky tohoto úkonu vázán (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu z 15. 7. 1999, sp. zn. 24 Cdo 192/98, z 28. 4. 2002, sp. zn. 33 Cdo 1171/2002, z 20. 5. 2004, sp. zn. 32 Odo 722/2003, z 30. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2517/2010).

50. V daném případě započetl žalovaný v řízení (při jednání, jehož se zúčastnila zástupkyně žalobců a projev vůle žalovaného se tak dostal do dispoziční sféry žalobců) vůči pohledávce žalobců nárok na zaplacení částky„ 910 000 Kč“, kterou vymezil jako svůj nárok na zaplacení této částky za jednotlivé oceněné práce (300 000 Kč nosné konstrukce, 160 000 Kč stropy, 120 000 Kč konstrukce střechy, 250 000 Kč krytina střechy, 58 000 Kč projekt, 20 000 Kč úprava projektu, dohromady„ 908 000 Kč“). Uvedl tvrzení, že jde o objednaný materiál, který je ve skladu žalovaného. Neučinil tedy ani tvrzení, že by šlo o práce na pozemku žalobců již provedené, ani že by měli žalobci uvedený stavební materiál v dispozici.

51. Ve sporné smlouvě uzavřené mezi účastníky bylo dohodnuto, že při předčasném zániku smlouvy, je-li kupující již zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník (jak bylo v okamžiku odstoupení od smlouvy v daném případě splněno), zaniká právo stavby, a je-li na pozemku již stavba rodinného domu v určitém stupni rozestavěnosti, budoucí kupující je povinen uhradit budoucímu prodávajícímu náhradu ve výši tržní hodnoty stavby, k níž právo stavby zaniklo (viz čl. 5 odst. 5.8 smlouvy a výše uvedené). Odhlédnuto od projevu vůle započíst částku 910 000 Kč neodpovídající svou výší ani tvrzené pohledávce žalovaného (908 000 Kč), což způsobuje neurčitost takové námitky již samo o sobě, žalovaným k započtení uplatněný nárok neodpovídá ani ujednání ve smlouvě (tam je zakotven při předčasném zániku práva stavby za splnění uvedených předpokladů nárok na náhradu tržní hodnoty rozestavěné stavby ve výši stanovené znalcem), ani zákonu, např. § 1255 o. z. („ Není-li nic jiného ujednáno, dá vlastník stavebního pozemku stavebníkovi při zániku práva stavby uplynutím doby, na kterou bylo zřízeno, za stavbu náhradu. Náhrada činí polovinu hodnoty stavby v době zániku práva stavby, ledaže si strany ujednají jinak.“), pokud by právo stavby zaniklo uplynutím doby trvání (což v době uplatnění námitky splněno nebylo). Uplatněnému nároku žalovaného k započtení nesvědčí ani jeho posouzení jako bezdůvodného obohacení žalobců (stavební materiál má být ve skladu žalovaného, není tedy tvrzeno, že by ho měli žalobci v dispozici a byli tak obohaceni, ani jakým způsobem se obohatili projektem a jeho úpravami, pokud právo stavby svědčí do jeho zániku uplynutím doby trvání žalovanému a navíc dle něj nelze stavět, byla-li žádost o stavební povolení zamítnuta), a pro jeho posouzení jako náhrady škody absentuje tvrzení žalovaného o protiprávním jednání žalobců a jeho příčinné souvislosti se škodou. Sporná je také splatnost takového uplatněného nároku žalovaného, k níž neučinil žalovaný žádná tvrzení. Poprvé sice žalovaný namítl započtení ve vyjádření na výzvu soudu dle § 114b o. s. ř., avšak zcela neurčitě, bez jakékoli konkretizace započítávané (aktivní) pohledávky (jak její výší, tak důvodem vzniku) s tím, že na jejím prokázání žalovaný (teprve) pracuje. Námitku započtení pohledávky s konkretizací započítávané (aktivní) pohledávky výše uvedeným způsobem pak uplatnil až při jednání soudu, při němž žalobci (prostřednictvím své zástupkyně) započítávanou aktivní pohledávku neuznali, když uvedli, že žalovaný neměl na stavbu nic objednávat, pokud neměl stavební povolení, na jejich pozemku se žádný stavební materiál nenachází, jen nepořádek z okolních staveb (podle obsahu tedy namítli nedůvodnost uplatněného nároku žalovaného), a žádnou položku k započtení jim nezdokumentoval (podle obsahu tak namítli i nedostatek její splatnosti). To pak konkretizovali v písemném závěrečném návrhu, v němž odmítli účinky uplatněné námitky spočívající v zániku jejich pohledávky, pokud se domáhali vyhovění jejich žalobě bez zohlednění namítané pohledávky k započtení. Jejich závěrečné vyjádření se však do dispoziční sféry žalovaného nedostalo, na rozdíl od jejich vyjádření k odvolání žalovaného proti napadenému rozsudku, kde své námitky proti započítávané pohledávce zopakovali a navrhli potvrzení napadeného rozsudku a nevyhovění odvolání žalovaného domáhajícího se zohlednění jeho kompenzační námitky. Výkladem jejich projevené vůle (§ 556 o. z.) tak lze dospět k závěru, že uplatnili námitku relativní neplatnosti započtení aktivní pohledávky žalovaného vůči jejich pasivní pohledávce, která se dostala do dispoziční sféry žalovaného (a to při jednání, při němž žalovaný kompenzační námitku uplatnil, nejpozději však doručením vyjádření žalobců k podanému odvolání žalovanému dne [datum]). K uplatnění námitky započtení žalovaným přitom došlo při jednání (předchozí zcela neurčitá námitka nemohla vyvolat žádné hmotněprávní ani procesní účinky), při němž bylo provedeno dokazování o pasivní pohledávce žalobců, o níž tak bylo možno rozhodnout, zatímco rozhodnutí o aktivní pohledávce žalovaného by si vyžádalo další rozsáhlé dokazování. Proto je k započtení uplatněný nárok, byť vyplývá z téhož právního vztahu, pochybný, aktivní pohledávku lze považovat za ilikvidní, dle § 1987 odst. 2 o. z. za neurčitou a nejistou, a v řízení nelze proto k uplatněné námitce započtení přihlížet.

52. Z výše uvedených důvodů nebylo třeba provádět dokazování důkazy navrženými žalobcem k započítávané pohledávce z hlediska její výše, stejně jako důkazy k neposkytnutí součinnosti žalobci udělením souhlasu se stavbou neodpovídající obecným požadavkům na výstavbu, učinil-li žalovaný tvrzení o informování žalobců o této skutečnosti a požadování po nich souhlasu až v květnu 2020 (k tomu viz výše uvedené), a k průběhu spolupráce žalobců s žalovaným, s projektantem, jakož i ohledně jejich požadavků na stavbu (výslechem jednatele žalovaného, projektanta Ing. [příjmení] či e-maily), neboť skutečnosti, které by měly být těmito důkazy prokázány, nejsou pro rozhodnutí věci právně významné.

53. Lze jen dodat, že odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobců, že žalovaný se na výzvu soudu prvního stupně dle § 114b o. s. ř. řádně a včas nevyjádřil.

54. S ohledem na shora uvedené byl v převážné části napadeného výroku I rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.) a toliko ohledně požadovaného úroku z prodlení za dobu od [datum] do [datum] změněn tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá (§ 220 o. s. ř.).

55. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ust. § 224 odst. 2 a § 142 odst. 3 o. s. ř. a skutečností, že žalobci měli neúspěch v řízení jen ve zcela nepatrné části týkající se úroku z prodlení. Před soudem prvního stupně jim tak náleží náhrada soudního poplatku zaplaceného ve výši 25 000 Kč (každému , to je 12 500 Kč) a náklady zastoupení advokátkou, každému (když každému vznikají v řízení jeho vlastní náklady, což se týká i nákladů se zastoupením advokátkou) náhrada odměny advokátky ve výši 8 240 Kč (§ 7 bod 6, § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ advokátní tarif“) za předžalobní výzvu, převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby, písemné podání z [datum], účast zástupkyně u jednání soudu prvního stupně v [obec] [datum] a písemné podání z [datum] (§ 11 odst. 1 písm. b), d), g) advokátního tarifu), to je za 6 úkonů právní služby (6 x 8 240) v celkové výši 49 440 a 6 paušálních částek náhrady hotových výdajů po 300 Kč, to je 1 800 Kč (6 x 300), tedy celkem 51 240. Za ztrátu času advokátky cestou k jednání soudu v [obec] a zpět, celkem 1 200 Kč za 12 započatých půlhodin (3 hodiny v jednom směru) po 100 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) náleží každému z žalobců náhrada , to je částky 600 Kč, stejně jako náhrada cestovného advokátkou za jízdu automobilem Kia Ceed při průměrné spotřebě dle velkého technického průkazu 5,6 l [číslo] km při ujetých celkem 540 km (270 km v jednom směru z [obec] do [obec] a zpět), celkem za 30,24 l pohonných hmot Super 95 (zástupkyně nedoložila nákup pohonných hmot Super 98 a ani z velkého technického průkazu nevyplývá potřeba takových pohonných hmot) po 27,8 Kč za litr dle vyhl. č. 589/2020 Sb., to je 841 Kč (30,24 l x 27,80 Kč) a na paušální částce 2 376 Kč (540 km x 4,4 Kč dle téže vyhlášky), celkem tedy z částky 3 217, to je 1 608,50 Kč. Jelikož od [datum] je zástupkyně žalobců plátkyní daně z přidané hodnoty („ DPH“), je třeba částku odměny a náhrad celkem ve výši 53 448,50 Kč (51 240 + 600 + 1 608,50) navýšit o 21 % DPH, to je 11 224 Kč (§ 137 odst. 1, odst. 3 písm. a) o. s. ř.), na celkovou částku 64 673. Spolu s polovinou soudního poplatku 12 500 Kč tak před soudem prvního stupně náleží každému z žalobců náhrada nákladů ve výši 77 173 Kč. Na nákladech odvolacího řízení pak náleží žalobcům náhrada odměny advokátky za vyjádření k odvolání z [datum] (doplnění tvrzení žalobců z [datum] se týkalo povinnosti, která měla být splněna již v žalobě, a nejde tak o účelný náklad), a účast při jednání [datum], tedy za 2 úkony právní služby po 8 240 Kč, dále za 2 úkony právní služby ve výši odměny, a to za úspěšný návrh na předběžné opatření a vyjádření k odvolání žalovaného proti němu, když v usneseních o tomto předběžném opatření nebylo v souladu s § 145 o. s. ř. o těchto nákladech rozhodováno (§ 11 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu), to je 24 720 Kč (2 x 8 240 a 2 x 4 120), náhrada 4 paušálních částek náhrady hotových výdajů po 300 Kč, to je 1 200 Kč, celkem 25 920 Kč. Oproti tomu nelze žalobcům přiznat náhradu nákladů souvisících s předběžným opatřením ze [datum] a jeho zrušením soudem prvního stupně k návrhu žalobců, neboť k odvolání žalovaného bylo odvolacím soudem vysloveno, že usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo toto předběžné opatření nařízeno, bylo nezákonné, a navržené předběžné opatření nemělo být nařízeno. Proto nemůže jít o náklad účelný. O nákladech s dalšími návrhy na předběžná opatření, které byly odmítnuty či zamítnuty, bylo již soudem prvního stupně pravomocně rozhodnuto. V odvolacím řízení dále náleží každému z žalobců náhrada náhrady za ztrátu času advokátky cestou ze sídla v [obec] k jednání odvolacího soudu v [obec] a zpět, celkem za 8 půlhodin (2 hodiny v jedno směru) po 100 Kč (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu), to je 800 Kč, z čehož činí 400 Kč. Na cestovném advokátky při průměrné spotřebě téhož automobilu 5,6 l [číslo] km při 206 ujetých kilometrech v jednom směru, celkem 412 km, za spotřebu 23 l pohonných hmot Super 95 při ceně 41,2 Kč za litr (vyhl. č. 467/2022 Sb.) náleží žalobcům náhrada částky 948 Kč a dále paušální náhrada 2 142 Kč (412 km x 5,2 Kč dle téže vyhlášky), celkem na cestovních výdajích 3 090 Kč, z čehož náleží každému z žalobců , to je 1 545. Na nákladech odvolacího řízení tak náleží každému z žalobců náhrada částky 27 865 Kč (25 920 + 400 + 1 545), zvýšené o částku DPH 5 852 Kč, to je celkem 33 717 Kč, a před soudy obou stupňů tak náhrada částky 110 890 Kč, splatné k rukám advokátky v řízení zastupující žalovanou (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení