14 Co 265/2023 - 128

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Paška a soudců Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Jana Pekáče ve věci žalobkyně [Jméno žalobkyně], narozené [Datum narození žalobkyně], bytem [Adresa žalobkyně], zastoupené advokátem [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] proti žalované České republice – [Jméno žalované A], sídlem [Adresa žalované A], namísto něhož v řízení jedná [Jméno žalované B], sídlem [Adresa žalované B], o zaplacení [Anonymizováno] [Anonymizováno] Kč s příslušenstvím, o odvoláních účastnic proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 24. 10. 2023, č. j. 20 C 7/2023-96, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se mění a) ve výroku I. potud, že se zamítá žaloba o zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum]; jinak se v tomto výroku potvrzuje s tím, že uloženou povinnost je žalovaná povinna splnit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a b) ve výroku II. potud, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni dalších [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; jinak se i v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce [tituly před jménem] [jméno FO] náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice, na účet [jméno FO] soudu v [adresa],84 % nákladů řízení ve výši, která bude určena samostatným usnesením, do tří dnů od jeho právní moci.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice, na účet [jméno FO] soudu v [adresa], 54,16 % nákladů řízení ve výši, která bude určena samostatným usnesením, do tří dnů od jeho právní moci.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Litoměřicích (dále jen „okresní soud“ či „soud prvého stupně“) uložil žalované zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.), žalobu co do zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] zamítl (výrok II.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Žalobkyně podala dne [datum] žalobu, kde tvrdila, že byla nejméně v době od [datum] do [datum] vlastnicí automobilu [jméno FO] MB, RZ [SPZ]. Uvedla dále, že usnesením [právnická osoba], KŘP Ústeckého kraje, SKPV, ÚO [adresa], 2. odd. obecné kriminality, ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] bylo rozhodnuto o uložení uvedeného automobilu do soudní úschovy okresního soudu s odůvodněním, že je pochybnost o tom, kdo je vlastníkem věci; stížnost žalobkyně proti usnesení byla zamítnuta. V době od [datum] do [datum] bylo vozidlo ponecháno na dálničním sjezdu nechráněné a odstavené, kde bylo odňato [jméno FO]; poté bylo předáno do úschovy okresního soudu (věc byla vedena pod sp. zn. [spisová značka]). Po skončení řízení o vypořádání společného jmění manželů bylo zastaveno řízení o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy a vůz byl dne [datum] vydán žalobkyni; o převzetí byl pořízen zápis. Vozidlo tak bylo sedm let deponováno ve zcela nevhodném prostředí, na dvoře soudní budovy, bylo vystaveno povětrnostním vlivům a nulové údržbě ze strany schovatele, dokonce došlo k jeho poškození v důsledku stavební činnosti. V době odnětí bylo vozidlo pojízdné, řádně udržované a v uspokojivém stavu odpovídajícím počtu najetých kilometrů. V době vrácení bylo nepojízdné a jeho znovuzprovoznění si vyžádalo [částka], které byly žalobkyni vyúčtovány fakturou autoopravny 2xPH ze dne [datum]; uvedená částka byla dne [datum] uhrazena. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] k zadání žalobkyně v posudku ze dne [datum] uzavřel, že v důsledku zanedbané údržby v době od [datum] do [datum] na vozidle vznikla škoda [částka].

3. Okresní soud učinil po jím provedeném dokazování následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a její bývalý manžel měli v souvislosti s rozvodem spor o vlastnictví vozidla [jméno FO] MB, RZ: [SPZ], který vyústil v odebrání sporného vozidla Policií ČR a jeho následné umístění do soudní úschovy na základě usnesení, které nabylo právní moci dne [datum]. Řízení o vydání předmětu soudní úschovy bylo závislé na výsledku řízení o vypořádání společného jmění účastníků a do jeho skončení bylo přerušeno. Řízení o vypořádání společného jmění účastníků bylo pravomocně skončeno [datum]. Sporné vozidlo bylo umístěno do soudní úschovy dne [datum], a to na dvůr budovy okresního soudu. Po dobu úschovy byla (podle protokolů o údržbě vypracovaných panem Hořákem a Kalcovským) prováděna zhruba jednou za rok základní údržba spočívající v kontrole provozních náplní, dohuštění pneumatik, nastartování vozidla a zahřátí na provozní teplotu, příp. nastartování vozidla pomocí náhradní baterie (když původní baterie byla vybitá). Vozidlo bylo žalobkyni předáno [datum] ve stavu zachyceném v protokolu o převzetí vozu. Podle toho mělo vozidlo zpuchřelé pneumatiky, celý jeho povrch byl postříkán od žluté barvy, bylo z vnějšku znečištěno, mírně znečištěn byl i interiér vozu, chyběla klika u pravých dveří. Žalobkyně si nechala vůz opravit za celkovou cenu [částka], která jí byla fakturována autoopravnou označenou v žalobě. Dne [datum] uplatnila žalobkyně u žalované nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění, dále jen „OdpŠk“, a to ve výši [částka]. Žalovaná neshledala nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 OdpŠk a tento závěr žalobkyni sdělila ve svém stanovisku ze dne [datum] doručeném zástupci žalobkyně [datum].

4. Okresní soud zjistil, že znalci [tituly před jménem] [jméno FO] bylo žalobkyní zadáno, aby stanovil výši škody vzniklé neodbornou a nedbalou údržbou a péčí o vozidlo [jméno FO] master RZ [SPZ] převzaté do úschovy soudu na dobu od [datum] do [datum]. Podle zjištění znalce byl motorový prostor zarostlý mechem, vozidlo mělo zpuchřelé řemeny, byla nutná výměna filtrů a provozních kapalin, vozidlo dále vykazovalo silnou korozi brzdových kotoučů, mělo zpuchřelé brzdové hadice, korodované brzdové kotouče a karoserii postříkanou barvou. Okresní soud ke znaleckému posudku konstatoval, že žalobkyně již v rámci zadání podsouvala znalci, že údržba byla neodborná a nedbalá, to způsobuje nepoužitelnost znaleckého posudku, neboť zjistit, zda byla údržba zanedbána, jinak řečeno, zda došlo ze strany uschovatele k porušení právní povinnosti (a v příčinné souvislosti s tím ke vzniku škody), bylo úkolem soudu prvého stupně. Ze závěrů znaleckého posudku proto okresní soud nevycházel.

5. Okresní soud rovněž zamítl návrh na výslech svědků Hořáka a Kalcovského, neboť žalobkyně ani přes poučení neuvedla, k jakým konkrétním skutečnostem měli být slyšeni.

6. Po právní stránce posoudil okresní soud věc podle § 1, § 3 odst. 1, § 13 odst. 1, 2 a § 15 odst. 2 OdpŠk a dále podle § 113a a 113c vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, v účinném znění, dále jen „jednací řád“.

7. Okresní soud uzavřel, že parametry soudní úschovy nejsou přesně stanoveny; podle jeho názoru není podmínkou, aby bylo vozidlo uschováno v garáži, pravidlem bývá, že je odvezeno na odstavné parkoviště provozované soukromou firmou či jiným subjektem, pokud příslušný soud nemá vhodné prostory sám. Okresní soud disponuje rozhlehlým dvorem, který mu umožňuje úschovu zajistit ve vlastních prostorách, v rámci té byla prováděna pravidelná základní údržba. Taková údržba je řádná a splňuje podmínky jednacího řádu. To, že bylo vozidlo ponecháno na dvoře soudní budovy, samo o sobě nesprávným postupem není. Okresní soud se však dopustil nesprávného postupu, když vozidlo dostatečně neochránil při probíhající rekonstrukci budovy.

8. Okresní soud vedle toho žalobkyni vytkl, že nedostatečně tvrdila, jaký je rozsah škody, která jí byla v důsledku postupu okresního soudu při soudní úschově způsobena. Uvedený nedostatek žalobkyně podle mínění okresního soudu neodstranila ani po poučení podle § 118a o. s. ř. Odkazovala pouze na znalecký posudek, což však postačující není; faktura označená v žalobě pak obsahovala celou řadu položek a zároveň přesahovala žalovanou částku. Uvedené závěry se neuplatní u škody ve výši [částka], vzniklé důsledkem nezbytnosti lakování (pozn. odvolacího soudu: správně leštění) barvou postříkané karoserie vozidla. V tomto rozsahu okresní soud žalobě vyhověl (a to i se zákonným úrokem z prodlení), neboť v řízení bylo protokolem, který je obsahem spisu sp. zn. [spisová značka], jednoznačně prokázáno, že karoserie vozidla skutečně byla postříkána barvou. Ve zbývající části byla žaloba (soud prvého stupně konstatoval, že pro neunesení břemene tvrzení) zamítnuta.

9. O nákladech řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 3 a § 150 o. s. ř. tak, že náklady řízení v plné výši přiznal žalované, která byla v řízení neúspěšná toliko v nepatrné části, přičemž tyto náklady vyčíslil částkou [částka] představující paušální náhradu výdajů podle vyhl. č. 254/2015 Sb., za celkem tři úkony nezastoupeného účastníka. Okresní soud konstatoval, že žalobkyně nebyla, až na částku [částka], v řízení úspěšná ani co do jeho základu, nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 660/11 proto není na posuzovaný případ aplikovatelný.

10. Proti tomuto rozsudku podaly odvolání obě účastnice.

11. Žalobkyně napadla výrok II. rozsudku. V odvolání mj. uvedla, že předmětné vozidlo převzal okresní soud do úschovy dne [datum] se stavem tachometru 271 060 km v pojízdném stavu, na místo úschovy bylo dopraveno po vlastní ose poté, co bylo zajištěno Policií ČR v rámci dopravního provozu. Vydáno bylo žalobkyni dne [datum] s totožným stavem tachometru, avšak v havarijním nepojízdném stavu, kdy na jeho znovuzprovoznění žalobkyně celkem vynaložila [částka]. Celou tuto částku žalobkyně nevymáhá, když respektuje pravomocné usnesení o uložení vozidla do soudní úschovy, jakkoliv je má za nesprávné až absurdní. Skutečnost, zda byl stav vozidla zapříčiněn i neodbornou péčí schovatele a v jakém rozsahu, žalobkyně hodlala zjistit právě prostřednictvím znalce, zadala mu proto, aby zodpověděl otázku, která část poškození byla důsledkem neodborné péče o vozidlo. Takovému zadání znalec vyhověl. Tudíž žalobkyně má za to, že závěr okresního soudu o nepoužitelnosti znaleckého posudku je nesprávný. Ostatně sám soud na jedné straně konstatuje, že z posudku nebude vycházet, na druhé z něj však činí dílčí skutkové zjištění spočívající v tom, že bylo vozidlo znečištěno barvou. Závěr o tom, že byla prováděna technická údržba, opírá okresní soud o protokoly, které jsou součástí spisu vedeného v řízení o úschově. Jejich správnost žalobkyně popřela a navrhla slyšet jako svědky jejich autory. Tedy nepochybně uvedla skutečnosti, k nimž mají být svědci slyšeni. Co se týče právního posouzení, soud prvého stupně vychází z úzu okresního soudu při plnění funkce schovatele, který je však podle žalobkyně v rozporu jak s ustanovením § 113a a 113c jednacího řádu, tak s § 2403 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění, dále jen „o. z.“. Požadavkům na řádnou úschovu ve smyslu těchto ustanovení okresní soud nedostál, když vozidlo bylo odstaveno na dvoře, vystavené povětrnostním vlivům i činnosti schovatele, přičemž mu nebyla poskytnuta žádná, resp. zcela nedostatečná údržba, v jejímž důsledku byl vůz žalobkyni předán ve stavu popsaném ve znaleckém posudku. Žalobkyně má v uvedené souvislosti za to, že je dán důvod pochybovat o nepodjatosti soudkyně, která je zaměstnancem schovatele. Žalobkyně z uvedeného důvodu navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě zcela vyhoví a žalobkyni přizná právo na náhradu nákladů řízení.

12. Žalovaná napadla výrok I. rozsudku. V odvolání uvedla, že s okresním soudem souhlasí potud, že parametry soudní úschovy dány nejsou a není nikde stanoveno, že vozidlo v úschově musí být garážováno. Obvykle je vozidlo odvezeno na odstavné parkoviště, které provozuje soukromá firma či jiný subjekt, nemá-li příslušný soud vlastní prostory k uskladnění, jak tomu je i v případě Okresního soudu v Litoměřicích. V průběhu úschovy byla prováděna základní údržba. V takovém případě lze údržbu považovat za řádnou, tedy nesprávný úřední postup orgánu státu není dán. Podle žalované však nebylo prokázáno, jaká je výše škody, která vznikla v důsledku toho, že bylo vozidlo postříkáno fasádní barvou, když není zjištěno, jakou částku žalobkyně v této souvislosti vynaložila. Není také postavena najisto příčinná souvislost mezi úschovou vozidla a jeho vnějším znečištěním. Žalovaná dále namítá, že úrok z prodlení nemohl začít běžet již od okamžiku doručení žádosti žalobkyně ministerstvu, nýbrž teprve ode dne, kdy její žádosti nebylo vyhověno. Nárok na lakování (resp. leštění) vozu nadto nebyl žádostí adresované ministerstvu vůbec uplatněn, v takové situaci pak může být úrok z prodlení přiznán teprve v závislosti na okamžiku, kdy byla žalované doručena žaloba, tj. až od [datum]. Z vyložených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. změnil tak, že žalobu i v této části zamítne, případně aby jej v tomto rozsahu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

13. Odvolací soud po zjištění, že odvolání byla podána včas (§ 204 odst. 1, odst. 2 o. s. ř.), osobami oprávněnými (§ 201, 203 o. s. ř.) a jsou přípustná, přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení předcházející jeho vydání podle § 212 a 212a o. s. ř. v rámci nařízeného jednání a dospěl k níže uvedeném závěru.

14. Odvolací soud má především za to, že nárok žalobkyně byl nejpozději k výzvě soudu prvého stupně učiněné v průběhu řízení řádně vymezen podáním žalobkyně ze dne [datum], a to odkazem na pasáže znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], podle nějž vznikla v důsledku dlouhodobého odstavení vozidla škoda v celkové výši [částka] skládající se z nákladů na náhradní díly ve výši [částka], z nákladů na režijní materiál ve výši [částka], ze mzdových nákladů ve výši [částka] a z nákladů na leštění ve výši [částka], to vše spolu s daní z přidané hodnoty ve výši [částka], vše blíže specifikováno znaleckým posudkem. Z řečeného vyplývá, že žalobkyně jednak tvrdila zcela konkrétní skutečnosti, z nichž dovozuje svůj nárok, přičemž také uvedla, v jaké výši žádá škodu přiznat, jak ji zjistila i z jakých dílčích položek se jí požadovaná částka skládá. Její nárok je tak jednoznačně projednatelný ve smyslu § 79 odst. 1 o. s. ř., přičemž nelze ani dovodit, že by zde byl dán nedostatek tvrzení ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř., resp. § 118b odst. 1 o. s. ř., když žalobkyni jistě nelze přičítat k tíži, že ohledně detailního vymezení jednotlivých položek (jednotkové hodnoty dílčích mzdových nákladů, jednotlivých nákladů na konkrétní náhradní díly, režijní materiál a na leštění vozu) odkázala na příslušné pasáže znaleckého posudku. V této souvislosti odkazuje odvolací soud na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu reprezentovanou rozhodnutím ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], zveřejněném pod č. 38/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], všech dostupných na www.nsoud.cz, z nichž vyplývá, že vylíčení rozhodujících skutečností odkazem na listinu připojenou k žalobě je zásadně přípustné. Uvedené představuje výjimku z pravidla, že vylíčení rozhodných skutečností má obsahovat samotná žaloba. Důsledkem této výjimky ovšem nesmí být neurčitost a nesrozumitelnost žaloby. Tak tomu v posuzovaném případě nepochybně není, neboť způsob, jímž žalobkyně svůj nárok v žalobě a ve spojení s ní prostřednictvím odkazu na znalecký posudek vymezila, činí naopak specifikaci nároku jasnou a přehlednou. Ostatně, pokud by žalobkyně přes poučení soudu netvrdila veškeré rozhodné skutečnosti nezbytné k věcnému posouzení jejího nároku, okresní soud měl žalobu zamítnout bez dalšího, aniž by se jí dále po věcné stránce zabýval, jak ovšem zjevně činil, pokud mj. uzavřel, že u okresního soudu k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. Důvod pro zamítnutí žaloby založený na trvajícím nedostatku rozhodných žalobních tvrzení však, jak bylo shora vyloženo, dán není.

15. Nárok žalobkyně byl okresním soudem správně posuzován jakožto nárok na náhradu majetkové újmy (škody) na vozidle, k níž mělo dojít v důsledku nesprávného úředního postupu okresního soudu spočívajícího v nevhodném uschování a údržbě vozidla po dobu soudní úschovy. Za dané situace pak bylo skutečně na místě se zabývat tím, zda na straně okresního soudu k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk zakládajícímu odpovědnost státu za vzniklou škodu došlo.

16. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené) lhůtě.

17. Podle § 13 odst. 2 OdpŠk právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

18. Podle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku.

19. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

20. Podle § 113a odst. 1 písm. c) jednacího řádu soud v rámci jiné činnosti soudu přijímá do úschovy ostatní movité věci, jež se nehodí pro úschovu v kovové skříni, tím, že je uloží u vhodného schovatele 21. Podle § 113a odst. 2 jednacího řádu do úschovy nelze přijmout věci podléhající zkáze a věci, které pro jejich povahu nebo velikost nelze uložit v kovové skříni soudu ani u banky a nepodaří se pro ně nalézt schovatele.

22. Podle § 2403 o. z. schovatel opatruje převzatou věc, jak bylo ujednáno, jinak tak pečlivě, jak to odpovídá povaze věci a jeho možnostem, aby na věci nevznikla škoda, a po uplynutí doby úschovy věc uschovateli vrátí spolu s tím, co k ní přibylo.

23. Podle § 2408 o. z. ustanovení o úschově se použijí přiměřeně i na případy, kdy má někdo podle smlouvy nebo podle jiných ustanovení zákona opatrovat věc pro jiného.

24. Po stránce skutkových zjištění se odvolací soud ztotožňuje s dílčím závěrem o skutkovém stavu, jak byl shrnut v odstavci 3. odůvodnění tohoto rozsudku. Odvolací soud má dále ve shodě s okresním soudem za to, že nebylo na místě slyšet pracovníky, kteří měli provádět údržbu vozidla, když na způsob provádění údržby lze usuzovat mj. z jeho výsledného stavu, přičemž po doplnění dokazování vyšlo najevo, že byť by byla prováděna protokoly deklarovaná údržba, nelze ji mít za postačující (viz níže). Za dané situace má odvolací soud za to, že slyšet označené svědky bylo nadbytečné (jakkoliv skutečnosti, k nimž měli být slyšeni, byly jasně vymezeny).

25. Odvolací soud však se soudem okresním nesouhlasí potud, že pro návodnou formulaci otázky v zadání znaleckého posudku z něj nelze bez dalšího vycházet. Je-li důkaz navržen k prokázání v řízení rozhodných skutečností, které dosud nebyly prokázány jinými důkazy (tedy je relevantní a není nadbytečný) a jde-li o důkaz způsobilý takové skutečnosti prokázat (srov. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1375/22, dostupný na www.usoud.cz), pak je na místě jej provést. To, zda soud své závěry na takovém důkazu založí, či nikoliv, je až věcí následného hodnocení důkazu. Důkaz znaleckým posudkem podléhá hodnocení stejně jako důkazy jiné, soud není oprávněn hodnotit pouze věcnou správnost jeho odborných závěrů (k tomu srov. rozsáhlou soudní judikaturu – např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dostupný rovněž na www.nsoud.cz). Tedy skutečnost, že je zadání znaleckého posudku nepřesné, návodné či jinak zavádějící (neodpovídá-li na otázku, která je v řízení zjevně nevýznamná), ještě nemusí nutně činit nepoužitelnými samotné závěry posudku, jakkoliv tomu tak v konkrétních případech být může. Závěr o tom, zda je možno ze znaleckého posudku vycházet tak lze zpravidla učinit teprve poté, co soud takový důkaz provede. Ostatně okresní soud, jakkoliv označuje znalecký posudek za nepoužitelný, se jím zjevně v řízení zabýval a dílčí skutková zjištění z něj čerpal.

26. Odvolací soud vzhledem k výše uvedenému důkaz znalecký posudkem, který byl opatřen doložkou ve smyslu § 127a o. s. ř., a bylo jím proto možno provést dokazování tak, jako by šlo o posudek soudem ustanoveného znalce, zopakoval a pro odstranění zbývajících pochybností dokazování doplnil výslechem znalce.

27. Ze znaleckého posudku, stvrzeného výslechem znalce [tituly před jménem] [jméno FO] bylo zjištěno, že ten škodu na vozidle dělil z hlediska souvislosti s jeho odstavením (tedy nikoliv v souvislosti s „nedostatečnou údržbou“), přičemž vymezil ta poškození, která by vznikla bez ohledu na dlouhodobou odstávku a ta poškození, která jsou jejím důsledkem. Mezi ta patří poškození pneumatik, akumulátoru, znečištění karoserie fasádní barvou a znečištění interiéru. K dotazu odvolacího soudu znalec uvedl, že škodě bylo možno zabránit vhodným uskladněním vozidla. To by především nemělo stát na pneumatikách, nýbrž by mělo být ukotveno za nápravy; mírně ve vzduchu. Pneumatiky i karoserie by měly být ošetřeny (konzervovány). Akumulátor by měl být jednou měsíčně nabíjen a vybíjen. Mělo by být zajištěno, že dojde pravidelně k pohybu lanovodů (brzd) a k jejich prošlápnutí, mělo by se „prohýbat“ řízení. Znalec dále uvedl, že životnost pneumatik za běžného provozu dosahuje 4 let, autobaterie 4-5 let. Při ideálním způsobu skladování pneumatik (při péči odpovídající údržbě veteránů) může být životnost delší, avšak takové pneumatiky pak nejsou vhodné pro provoz v běžných situacích a rychlostech. Roční údržba vozidla by si mohla vyžádat až desítky tisíc Kč ročně. Znalec uvedl, že údaj o stavu ujetých km čerpal z tachometru vozidla. Pokud jsou v posudku kalkulovány také práce na opravě blatníků, skel dveří, střeše, střešním plášti apod., pak jde o práce spočívající v jejich čištění, nikoliv opravě.

28. Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že v rámci soudní úschovy vozidla prováděné Okresním soudem v Litoměřicích nebyla zajištěna úschova u fyzické či právnické osoby disponující odbornými znalostmi týkajícími se údržby vozidel, ale ani nebyla obstarána – při deponování vozu na dvoře soudní budovy – taková ochrana a údržba vozidla, která by byla způsobilá předejít vzniku škod na vozidle – to se podává z nevhodného způsobu odstavení (na pneumatikách), nulové ochrany před povětrnostními vlivy, ale i vlivy v místě probíhající opravy fasády, a ze skutečnosti, že funkčnost řízení a brzdových systémů nebyla po celou dobu soudní úschovy – podle velmi formálních protokolů o údržbě (konstatujících obvykle kontrolu provozních náplní, kontrolu dohuštění pneumatik a nastartování či krátké projetí vozu) zjišťována; lanovody nebyly po celou dobu promazány. Z protokolů o údržbě sice plyne, že vůz měl být pravidelně kontrolován a projížděn, avšak znalec při zpracování posudku zjistil na tachometru naprosto stejný stav km (271 060) jako byl uveden při jeho převzetí do úschovy, ačkoliv mělo proběhnout celkem [hodnota] udržovacích prací, kdy prakticky při každé (pokud se vůz podařilo nastartovat pomocí náhradní baterie) měla být provedena krátká jízda po dvoře soudní budovy. V řízení bylo dále prokázáno, že karoserie vozidla i jeho nákladní prostor byly zvenčí poškozeny fasádní barvou (což, jak bylo řečeno, samo o sobě také svědčí o nedostatečném zajištění vozidla před vnějšími vlivy). Náklady na odstranění škody spočívající v poškozených lanovodech ruční brzdy a poškozené a znečištěné karoserii (včetně pláště nákladního prostoru), kterou bylo nutno vyčistit a naleštit, byly znalcem ve znaleckém posudku celkem vyčísleny částkou [částka] včetně DPH (viz příloha č. [hodnota] – kalkulace opravy v podmínkách neautorizovaného servisu), z čehož leštění představuje [částka] (včetně DPH).

29. Odvolací soud na druhé straně dospěl po výslechu znalce k závěru, že při obvyklém běhu a způsobu užívání vozidla by k výměně poškozených pneumatik a autobaterie muselo dojít bez ohledu na shora popsaný postup Okresního soudu v Litoměřicích. Zde lze tak vznik škody považovat za důsledek plynutí času, nikoliv nevhodného uskladnění a údržby. Uvedené ovšem neplatí pro zarezlé a nepohyblivé lanovody ruční brzdy a práce spočívající v čištění a leštění (tedy nikoliv lakování) karoserie. Tato poškození důsledkem nedostatečného zajištění vozidla a nedostačující údržby na dvoře soudní budovy jsou.

30. Odvolací soud proto uzavírá, že okresní soud pečující o vozidlo v soudní úschově by měl za účelem splnění své povinnosti schovatele vyvinout přiměřenou pečlivost (jak to odpovídá ustanovení – § 2 403 o. z. ve spojení s § 2 408 o. z.). Jakkoliv je zřejmé, že možnosti soudu jsou v takovém případě limitovány jak jeho odbornými znalostmi, tak finančními prostředky (tudíž nelze klást na soudní úschovy naprosto stejné nároky jako např. na péči o veteránská vozidla), na péči o předmět úschovy nelze ani v případě soudní úschovy zcela rezignovat a omezit se prakticky jen na pouhé umístění předmětu na hlídané/oplocené ploše, jak tomu bylo v posuzovaném případě, spojené jen s minimální kontrolou, bez potřebné údržby. Tj. na rozdíl od soudu okresního, odvolací soud hodnotí postup Okresního soudu v Litoměřicích jako nesprávný úřední postup, v jehož důsledku vznikla na vozidle majetková újma spočívající (z položek, které žalobkyně žádala nahradit) v poškozených lanovodech ruční brzdy a poškozené karoserii (včetně pláště nákladního prostoru), kterou bylo nutno vyčistit a naleštit. Náklady na odstranění škody v tomto rozsahu byly znalcem vyčísleny částkou [částka], z čehož již bylo napadeným rozsudkem okresního soudu přiznáno [částka] (za leštění karoserie), odvolací soud tak má žalobu za důvodnou v rozsahu dalších [částka]. Oproti tomu příčinnou souvislost nesprávného úředního postupu okresního soudu s nutností vyměnit po uplynutí doby sedmi let pneumatiky a autobaterii, odvolací soud neshledává, tj. v tomto ohledu má napadený zamítavý výrok rozsudku okresního soudu za správný.

31. Jde-li o prodlení žalované s úhradou přiznaného plnění, to nastalo uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku ([datum]), plněno mělo být do [datum], a v prodlení se tak žalovaná ocitla [datum] (v tomto ohledu je důvodná odvolací námitka žalované strany). Žalobkyni tak byl přiznán od uvedeného data úrok z prodlení odpovídající ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V rozporu s odvolací námitkou má však odvolací soud nárok za řádně uplatněný v plném rozsahu, když položky požadované v žalobě na základě znaleckého posudku byly všechny obsaženy již ve faktuře, na niž žalobkyně při uplatnění nároku u žalované odkazovala (a to včetně mechanických a čistících prací, byť položkově nerozlišených).

32. Odvolací soud dodává, že z obsahu spisu ani z tvrzení žalobkyně se nepodávají žádné skutečnosti zakládající podjatost věc vyřizující soudkyně. To, že působí u žalované, jejíž nesprávný úřední postup byl žalobkyní tvrzen, sama o sobě důvod k pochybám o její nepodjatosti nezakládá. Soudce má být, podle konstantní soudní judikatury, dostatečně osobnostně vybaven na to, aby byl schopen i v takovém případě nestranně rozhodnout (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněné pod č. 65/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovozuje-li žalobkyně podjatost soudkyně ze způsobu, jak byla věc soudem prvého stupně věcně i právně posouzena, je třeba konstatovat, že postup soudu včetně jeho rozhodovací činnosti důvodem k vyloučení soudce není (srov. § 14 odst. 4 o. s. ř.); ty podléhají věcnému přezkumu nadřízeného soudu.

33. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku; jinak jej podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

34. V důsledku změny rozsudku soudu prvého stupně bylo podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu rozhodováno o nákladech řízení. Je třeba zdůraznit, že okresním soudem učiněný odkaz na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 660/11 není přiléhavý. Uvedený nález, jakož i na něho navazující soudní judikatura, se týká náhrady nákladů řízení v těch případech, kdy je předmětem sporu nárok na náhradu nemateriální újmy. Tam uvedené závěry se proto v řízení v nyní projednávané věci neuplatní, neboť předmětem tohoto řízení je sice újma způsobená nesprávným úředním postupem orgánu veřejné moci, nejde však o újmu nemajetkovou, nýbrž o újmu na jmění (škodu). O náhradě nákladů řízení je proto namístě rozhodnout podle úspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně byla v součtu úspěšná co do [částka], což představuje 54,16 % předmětu řízení, její neúspěch je tak dán z 45,84 %. V souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., pro odvolací řízení ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. (po odečtení poměru úspěchu a neúspěchu) proto žalobkyni náleží právo na náhradu 8,32 % nákladů, které v řízení účelně vynaložila.

35. Takovými náklady jsou jednak náklady právního zastoupení včetně hotových výdajů advokáta, dále zaplacené soudní poplatky a náklady znaleckého posudku. Náklady právního zastoupení za řízení před soudem prvého stupně představuje odměna advokáta za celkem [hodnota] úkonů právní služby ve výši určené podle § 7 a § 8 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v účinném znění, dále jen „a. t.“, z tarifní hodnoty [částka], tj. 5x [částka], spolu s 5 paušálními náhradami výdajů po [částka], 2x zpátečním jízdným na trase [adresa] ve výši [částka] (při spotřebě osobního automobilu 7,6 litrů benzínu na 100 km, základní sazbě náhrady za použití vozidla [částka] podle § 1 písm. b) vyhl. č. 467/2022 Sb., a ceně benzínu podle § 4 písm. b) uvedené vyhlášky [částka] ), parkovným ve výši [částka] a náhradou za ztrátu času za celkem [hodnota] započatých půlhodin podle § 14 odst. 1, 3 a. t. ve výši [částka], spolu s DPH z uvedených částek ve výši 21 %, tedy celkem [částka], dále žalobkyně vynaložila náklady na zpracování znaleckého posudku ve výši [částka] a soudní poplatek ze žaloby ve výši [částka]. Tedy náklady před soudem prvého stupně celkem činí [částka]. Za odvolacího řízení pak žalobkyni vznikly náklady právního zastoupení za 2 úkony právní služby po [částka], spolu se dvěma paušálními náhradami výdajů po [částka], zpátečním jízdným z Teplic do [adresa] ve výši [částka] (při základní sazbě náhrady za použití motorového vozidla podle § 1 písm. b) vyhl. č. 398/2023 Sb., [částka] a ceně benzínu podle § 4 písm. b) uvedené vyhlášky [částka], náhradou za ztrátu času za dvě započaté půlhodiny ve výši [částka] a parkovným ve výši [částka], spolu s 21 % DPH, celkem [částka] a soudní poplatek ve výši [částka], tedy náklady žalobkyně za odvolací řízení představují [částka] za řízení před soudy obou stupňů tak náklady činí [částka], z čehož 8,32 % činí [částka]. Ty je žalovaná povinna žalobkyni nahradit v zákonné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1, části věty před středníkem o. s. ř., a to – v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. – k rukám zástupce žalobkyně.

36. Žalobkyně uplatnila nárok u žalované ve smyslu § 14 odst. 3 OdpŠk, přičemž toto uplatnění označila též za výzvu podle § 142a o. s. ř. Za uplatnění nároku podle § 14 odst. 3 OdpŠk učiněné před zahájením soudního řízení však náhrada nákladů řízení nenáleží. Uplatnění nároku pak nelze současně považovat za předžalobní výzvu, podle § 14 odst. 3 OdpŠk je totiž uplatnění nároku u žalované podmínkou pro případné podání žaloby u soudu, tudíž předžalobní výzvu učiněnou v době, kdy tato podmínka naplněna není, je nutno považovat za předčasnou. Za úkon spočívající v předžalobní výzvě proto žalobkyni náhrada nákladů řízení přiznána nebyla.

37. Výroky III. a IV. odvolací soud vyslovil, že náklady státu uhradí účastnice v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř. v rozsahu odpovídajícím jejich neúspěchu ve věci s tím, že konkrétní částka nákladů řízení bude stanovena samostatným usnesením poté, co bude zřejmé, jaké náklady byly za odvolacího řízení vynaloženy z rozpočtových prostředků.

Poučení