14 Co 27/2024 - 360

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudkyň JUDr. Ireny Vitovské a JUDr. Jitky Levové ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [jméno zástupce zainteresované osoby]. sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 1/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o určení vlastnictví o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi z 23. 10. 2023, čj. 16 C 218/2019 306 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vůči žalované určení, že v jeho výlučném vlastnictví je nemovitá věc, budova – ubytovací zařízení, postavená na pozemku [parcelní číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, o výměře [výměra] v katastrálním území [adresa], vymezená geometrickým plánem ze dne [datum] číslo [číslo plánu] vyhotoveným [tituly před jménem] [jméno FO] (výrok I), a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] advokáta (výrok II).

2. Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě odvolání žalobce. Vytýká v něm soudu I. stupně, že neprovedl navržené důkazy, z nichž by bylo možno rozpoznat vztah žalované k budově, tedy že o ní neuvažovala jako o svém majetku a že ani příjmy z penzionu nepovažovala za své příjmy. Z dokazování bylo dále prokázáno, že účastníci spolu dlouhodobě nežili ve společné domácnosti, neplánovali společnou budoucnost a spojovala je pouze péče o děti. Z těchto důkazů soud I. stupně dle žalobce nesprávně dovodil, že žalovaná musela mít zájem o spoluvlastnictví budovy a chtěla se podílet na její výstavbě a následné údržbě a provozování penzionu. V souvislosti s prodejem podílu na nemovitosti soud I. stupně přehlédl špatnou finanční situaci žalované a okolnosti, které ji k tomu vedly. Nevzal v potaz měnící se vztahy účastníků ani to, že žalobce budovu stavěl se svými rodinnými příslušníky a žalovaná se výstavby nezúčastnila. Nesprávně uvedl, že je nepravděpodobné, že by budovu stavěl sám pro sebe, i když bylo prokázáno, že budova s rodinným domem není konstrukčně propojena. Soud I. stupně pak dle žalobce věc nesprávně právně posoudil, pokud vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 2258/2007. I kdyby nebyla prokázána ústní dohoda mezi účastníky, stavebníkem budovy byl výlučně žalobce.

3. V doplnění odvolání žalobce dále uvedl, že soud I. stupně nesprávně hodnotil informace získané z výpovědí svědků, zejména ty týkající se soužití účastníků a jejich dohody o stavbě penzionu, a nepřikládal větší význam objektivním skutečnostem, zejména tomu, že žalobce žalované půjčoval peníze a platil výživné na jejich syny. Neposoudil řádně to, že mezi účastníky neexistovala důvěra běžná mezi životními partnery a žalobce považoval za vhodné půjčku zajistit směnkou. Z dokazování vyplynulo uzavření ústní dohody o výstavbě penzionu, nebylo by logické, aby se o tak významné záležitosti nedohodli. Od samého počátku mezi nimi bylo jasné, že žalobce bude mít budovu ve svém výlučném vlastnictví, což žalovaná až do okamžiku podání návrhu na vypořádání spoluvlastnictví nikdy nezpochybňovala. Žalovaná se neúčastnila podnikání v budově a její svolení postavit novou budovu mohlo znamenat jakousi protislužbu za provedení demolice žalobcem. Je přirozené, že část výtěžku z provozu penzionu mohla sloužit k úhradě běžných nákladů účastníků a výživného, veškerý zisk z podnikání však byl v dispozici žalobce a žalovaná si na něj nikdy nečinila nárok. Ze správních spisů plyne, že žalovaná budovu nikdy neuváděla jako své spoluvlastnictví a důkazy těmito spisy soud nesprávně posoudil jako nepotřebné. Vlastnictví k budově nabyl žalobce výstavbou na místě kompletně zdemolované budovy. Není významné, komu bylo adresováno stavební povolení. Žalobce proto navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že žalobě bude vyhověno, případně jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Uvedla, že soud I. stupně správně vyhodnotil poměry mezi účastníky jako partnery a nelze souhlasit se snahou žalobce marginalizovat jejich vztah, a to tím spíše, že se jim narodily dvě děti. Byl to žalobce, kdo až do okamžiku podání návrhu na vypořádání spoluvlastnictví ze strany žalované nikdy netvrdil, že by měl být výlučným vlastníkem sporné stavby, ani nebrojil proti zápisu v katastru nemovitostí. Spor o určení vlastnictví vnímá žalovaná jako účelový, neboť se jím žalobce snaží ponížit hodnotu společného majetku účastníků. Dokazováním bylo prokázáno, že účastníci spolu žili v rodinném domě číslo popisné [číslo] [obec], v [datum] se jim narodil první syn a v [datum] druhý a žili ve společné domácnosti do [datum]. Žalobce u jednání [datum] před Okresním soudem v [obec] ve věci [spisová značka] mluvil o společných nákladech účastníků, ve svém písemném podání dále v této věci uvedl, že účastníci žili do [datum] jako druh a družka a vedli společnou domácnost s dětmi i matkou žalované. Z dokazování také vyplynulo, že účastníci se jako partneři dohodli, že vybudují penzion, přičemž při budování stavby již měli jedno dítě a druhé se jim narodilo nedlouho po vybudování penzionu. Minimálně [období] tvořili rodinnou domácnost a žili v rodinném domě číslo popisné [adresa]. Smlouva o půjčce neznamená, že by účastníci neplánovali společnou domácnost a že by mezi nimi nebyl bližší vztah. Účastníci neměli společné jmění, proto nebyl vyloučen smluvní vztah ze smlouvy o půjčce ani ze směnky. V řízení nebylo prokázáno, že by se účastníci jako podíloví spoluvlastníci dohodli, že žalobce provede demolici společných budov a na jejich místě na společném pozemku postaví novou budovu pouze pro sebe. Je těžko uvěřitelné, že by sám žalobce pro své bydlení stavěl penzion, a to nikoli jako samostatnou stavbu, ale jako přístavbu společného rodinného domu účastníků, v němž žil v partnerském vztahu s žalovanou a jejich synem, že by u toho žalovaná pomáhala, brala si úvěr, platila řemeslníky, vařila po ně, žádala s žalobcem o kolaudaci stavby. Obě budovy mají společný elektroměr, plynoměr i vodoměr a penzion dispozičně nebyl postaven pro účely běžného bydlení, ale pro účely krátkodobého ubytování. Znalecký posudek se nezabýval konstrukčním propojením novostavby s rodinným domem. Žalovaná dále poukázala na smlouvu o překlenovacím úvěru z [datum] ve výši [částka] Kč čerpaném za účelem změny, údržby domu a bytu pro účely předmětné stavby penzionu, k čemuž doložila i faktury vystavené dodavateli materiálu na stavbu penzionu. Poukázala také na svůj podíl na stavbě penzionu i na to, že i když není rozhodné to, komu je adresováno rozhodnutí o stavebním povolení, z dokazování vyplynulo, že jako stavebníci byli vždy vedeni oba účastníci, což je zjevné i ze soudního řízení u Krajského soudu v Brně vedeného pod sp. zn. [spisová značka]. Stavba penzionu nebyla a není zapsána v katastru nemovitostí jako samostatná, ale je zapsána jako součást stavby číslo popisné [číslo].

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 5, 6 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), a po doplnění dokazování posléze uvedenými důkazy (§ 213 odstavec 2 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

6. Žalobce se v dané věci domáhá určení, že je výlučným vlastníkem budovy postavené na pozemku parcelní číslo [číslo] v katastrálním území [obec], a to na základě tvrzení, že ji postavil na místě zdemolované budovy, kterou měl v podílovém spoluvlastnictví s žalovanou a na základě dohody s ní zde postavil penzion, který výlučně provozoval a bral výnosy z podnikání. Soud I. stupně žalobu zamítl s odůvodněním, že žalobce neprokázal své výlučné vlastnické právo k stavbě penzionu, zejména to, že by mezi účastníky byla uzavřena taková dohoda. S tímto závěrem se odvolací soud ztotožňuje.

7. Dle ustanovení § 80 písmeno c) o. s. ř. žalobou lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Předpokladem úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (určovací žaloby), jsou po procesní stránce věcná legitimace účastníků a existence naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení. Tento je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým; žaloba domáhající se určení nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. Určovací žaloba má preventivní povahu a má za účel poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva; není proto opodstatněna tam, kde právní vztah nebo právo již byly porušeny a kde je třeba domáhat se ochrany žalobou na plnění. Pokud určovací žaloba nemůže být způsobilým procesním nástrojem ochrany práva žalobce, není dán na požadovaném určení naléhavý právní zájem a v takovém případě soudu žalobu o určení zamítne, aniž by se mohl zabývat současně také věcí samou.

8. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce na požadovaném určení svého vlastnického práva k stavbě penzionu má naléhavý právní zájem, který vyplývá ze skutečnosti, že žalovaná jako podílová spoluvlastnice pozemku parcelní číslo [číslo] v katastrálním území [obec] nesouhlasí se zápisem výlučného vlastnictví žalobce k budově na tomto pozemku vybudované na místě původně stojící části rodinného domu v podílovém spoluvlastnictví účastníků dosud nezapsané v katastru nemovitostí. Ve smyslu ustanovení § vyhlášky č. 357/2013 Sb. (katastrální vyhláška) žalovaná jeho výlučné vlastnické právo popírá a za spoluvlastníka s polovičním spoluvlastnickým podílem se naopak považuje ona, což může mít negativní dopad na výkon vlastnického oprávnění žalobce, jehož právní postavení je tak v současné době krajně nejisté a má právo na poskytnutí soudní ochrany a vydání rozhodnutí umožňujícího provést zápis jeho výlučného vlastnického práva ke sporné nemovitosti do katastru nemovitostí.

9. Na základě dokazování provedeného soudem I. stupně odvolací soud shodně jako soud I. stupně dospěl k závěru, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parcelní číslo [číslo] v katastrálním území [obec] a domu číslo popisné [číslo], a to každý s podílem ve výši jedné poloviny. Žalovaná původně nabyla výlučné vlastnictví k nemovitosti darovacím smlouvou z [datum] od svého otce a podíl o velikosti převedla na žalobce kupní smlouvou z [datum] za kupní cenu ve výši [částka] Kč. V té době již mezi účastníky trval několikaletý partnerský vztah, neboť v [datum] se jim narodil první syn [jméno], v uvedeném rodinném domě bydleli a tento byl propojen s hospodářskou budovou stojící na stejném pozemku, která dle potvrzení Obecního úřadu v [obec] z [datum] byla ve velmi špatném stavebním stavu, nosné stěny z nepálených cihel byly promáčené a rozpadlé, část stavby hrozila zřízením a demolice byla nutná a tehdy rozestavěná stavba byla rozměrově totožná s původní na původních základech. Ještě předtím dne [datum] žalobce půjčil žalované částku [částka] Kč splatnou do [datum] a tuto zajistil směnkou vystavenou téhož dne. K vrácení půjčky došlo započtením části kupní ceny za prodej spoluvlastnického podílu na nemovitosti. Již před rokem [rok] se účastníci dohodli na demolici stavby a na tom, že na jejím místě bude zbudována stavba penzionu, k čemuž v následujících letech svépomocí došlo a tato stavba byla kolaudována [datum] odborem územního plánování Městského úřadu [obec] pod názvem „stavební úpravy a půdní vestavba objektu na [adresa] - RD“.

10. Dle ustanovení § 132 odstavec 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., dále jen „o. z.“, který je třeba na danou věc aplikovat s přihlédnutím k ustanovení § 3028 odstavec 2 zákona č. 89/2012 Sb., vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.

11. Dle ustanovení § 136 odstavec 1 o. z. věc může být v podílovém spoluvlastnictví více vlastníků.

12. Dle ustanovení § 137 o. z. podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci 13. Předpokladem úspěšnosti předmětné žaloby je jednak prokázání toho, že sporná nemovitost vznikla výstavbou jako samostatná věc v právním slova smyslu, a nejedná se tedy o součást rodinného domu číslo popisné [číslo] tak, jak byla a do současné doby je původní stavba evidována v katastru nemovitostí, a tuto stavbu žalobce dle dohody účastníků výstavbou nabyl do svého výlučného vlastnictví.

14. Při zkoumání splnění prvního z uvedených předpokladů je třeba vyjít z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 20 Cdo 93/99 citovaného rovněž soudem I. stupně v odůvodnění napadeného rozsudku, dle něhož pro posouzení okamžiku vzniku stavby jako věci je rozhodný okamžik, v němž je stavba vybudována minimálně do takového stadia, od něhož počínaje všechny další stavební práce směřují již k dokončení takto druhově i individuálně určené věci. Tímto okamžikem je u nadzemních staveb stav, kdy je již jednoznačně a nezaměnitelným způsobem patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží, od tohoto okamžiku se vytvořila vlastnická práva ke stavbě. Nadzemní stavba přitom zaniká a přestává být věcí v právním slova smyslu tehdy, není-li již patrno dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží původní stavby, tedy zpravidla destrukcí obvodového zdiva pod úroveň stropu nad prvním podlaží obvykle při současném odstranění zdiva příček. Pro posouzení věci je pak významné i rozhodnutí téhož soudu vydané pod sp. zn. 22 Cdo 2958/2008/, dle něhož zákon stanoví samostatnost věci podle vzájemné sounáležitosti věcí a míry jejich oddělitelnosti, kdy první kritérium představuje spíše subjektivní rovinu, kdy to, co k věci náleží, se určuje do značné míry podle lidských zvyklostí, zkušeností a norem vztahujících se ke konkrétní věci a posuzuje se podle povahy té věci, která je považována za věc podstatnější, tedy hlavní, zatímco míra oddělitelnosti věcí vyžaduje individuální posouzení a je třeba zkoumat, jaké vlastnosti vykazuje věc hlavní, aby jiná relativně samostatná věc k ní neodmyslitelně patřila tak, že by nemohla být považována za věc odlišnou.

15. V dané věci bylo prokázáno, že hospodářská budova katastrálně vedená jako součást rodinného domu číslo popisné [číslo] byla téměř kompletně demolována vyjma části průčelové zdi, došlo k jejímu zániku a na jejím místě byla postavena stavba budovy užívaná jako penzion. Nejednalo se původně zjevně o neoddělitelnou budovu (pokud mohla být samostatně demolována) ani o budovu, která by k plnění svého účelu musela být konstrukčně spojena s rodinným domem jako s věcí hlavní. Již před svou demolicí ji tak bylo možné z tohoto hlediska považovat za samostatnou věc, která demolicí zanikla, a na jejím místě pak vznikla opět samostatná věc, a to stavba užívaná jako penzion, tedy zcela s jiným účelem užívání než vedlejší budova užívaná jako rodinný dům, s níž je sice spojena společnými měřidly energií, nicméně je tomu tak zjevně proto, že plátcem energií je jedna osoba, a to žalobce, který obě nemovitosti rovněž sám, případně prostřednictvím svých zákazníků, užívá. Ze stejného důvodu jsou pak obě stavby spojeny i provozně, neboť žalobce v rodinném domě bydlí a sousední penzion provozuje, a užívá tak k svému podnikání. Ve stavebním řízení stavba sice byla stavba považována za přístavbu k rodinnému domu dle ustanovení § 2 odstavec 5 písmeno b/ stavebního zákona č. 183I2006 Sb., rozhodné však je, že se jedná konstrukčně o samostatnou budovu prostorově soustředěnou a navenek uzavřenou obvodovými stěnami a střešní konstrukcí, jak vyplynulo ze znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] vypracovaného v řízení.

16. Provedeným dokazováním však nebylo prokázáno splnění druhého předpokladu pro vyhovění žalobě, a to prokázání tvrzení žalobce, že na základě dohody účastníků stavbu stavěl za účelem nabytí do svého výlučného vlastnictví. Dohoda mezi účastníky měla být dle jeho tvrzení uzavřena ústně, a to v místě bydliště jeho otce v roce [rok]. K tomuto tvrzení navrhl žalobce výslech několika svědků, zejména výslech svého otce [jméno FO], který však tvrzení žalobce nepotvrdil. Jako svědek nepůsobil na soud I. stupně věrohodně a přesvědčivě, neboť nevypovídal konzistentně, své odpovědi měnil, a pokud se vyjadřoval k označené události, uvedl pouze to, že žalovaná žalobci povolila postavit si na místě demolované budovy “barák“ a že to chápal tak, že si jej žalobce chce stavět pro sebe. Svědek tedy nepotvrdil, že by účastníci před ním tvrzenou dohodu uzavřeli, a ostatní slyšení svědkové k této sporné skutečnosti nic významného neuvedli, neboť nebyli přítomni jednání účastníků týkajících se vlastnických vztahů k novostavbě. Naopak ze samotných tvrzení žalobce je zjevné, že účastníci měli mezi sebou blízký vztah nejméně od roku [rok] a v souvislosti s ním mezi nimi docházelo k vytváření závazkových vztahů. Dne [datum] si žalovaná od žalobce půjčka částku [částka] Kč splatnou do pěti let, a to v souvislosti s rekonstrukcí rodinného domu, kterou provedl žalobce. Žalovaná přitom žalobci polovinu celé budovy na pozemku parcelní číslo [číslo] a tento pozemek žalobci prodala [datum] za kupní cenu ve výši [částka] Kč a na kupní cenu byla započítána částka dlužená ze smlouvy o půjčce. Z uvedeného je zjevné, že účastníci uvažovali o společném bydlení v uvedené nemovitosti, o čemž svědčí skutečnost, že v té době pečovali o společného syna [jméno FO], narozeného [datum]. O jejich soužití v domě, který žalobce opravoval, i o jejich vzájemném vztahu nepochybně vypovídá i to, že se jim [datum] narodil další syn [jméno FO]. V době, kdy probíhala stavba penzionu, tak mezi účastníky byl nepochybně funkční družský vztah, společně bydleli v rodinném domě, jehož se demolice nedotkla, a to až do konce roku [rok], kdy se žalovaná i s dětmi odstěhovala. Za situace, kdy žalobce měl vyživovací povinnost k nezletilému dítěti a zčásti i k žalované, kdy byli spojeni spoluvlastnickými i závazkovými vztahy, společně bydleli a vedli rodinnou domácnost a plánovali i společnou budoucnost včetně narození dalšího dítěte, je zcela přirozené, že řešili i finanční zabezpečení své rodiny. K tomu se nakonec vyjádřili i slyšení svědci, zejména pak bratranec žalobce [jméno FO], tedy žalobcem navržený svědek, který jako příbuzný neměl zájem vypovídat ve prospěch žalované, který však přesto uvedl, že účastníci měli ze stavby penzionu radost, že říkali, že se budou mít dobře, že žalovaná nebude muset chodit do práce, že budou mít z penzionu peníze a žalobce nechtěl, aby žalovaná chodila do práce, protože byl žárlivý. Všechny tyto zjištěné skutečnosti tedy spíše nasvědčují tomu, že dohoda účastníků naopak směřovala k nabytí budovy penzionu do podílového spoluvlastnictví stejně, jako v něm měli i rodinný dům a pozemek. Tomu odpovídá i nečinnost účastníků v souvislosti se zápisem nemovitostí v katastru, kdy až po několika letech od zrušení společné domácnosti začala probíhat jednání o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a kdy žalobce začal poprvé uplatňovat své výlučné vlastnické právo k penzionu. Pokud se žalobce považoval za výlučného vlastníka nově vzniklé nemovitosti, nepochybně bylo v jeho zájmu a bylo důvodné očekávat, že již po provedení stavby učiní kroky k jejímu zápisu do katastru nemovitostí tak, aby jím tvrzený faktický stav byl dán do souladu se stavem právním. Žalobce si takto však nepočínal a společný majetek účastníků využíval výlučně sám pro svou vlastní potřebu i potřebu svého podnikání a až po letech zjevně v souvislosti s řízením o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, v němž by v jeho neprospěch byla zohledněna poměrně vysokou částkou i hodnota stavby penzionu, začal tvrdit své výlučné vlastnictví k ní tak, aby vypořádací podíl snížil.

17. Odvolací námitky žalobce nejsou důvodné, zejména pokud poukazoval na neexistující blízký vztah mezi účastníků. Kromě shora uvedeného je třeba odkázat i na zjištění odvolacího soudu z opatrovnického spisu dětí účastníků vedeného Okresním soudem ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], zejména z protokolu o jednání z [datum], kdy žalovaná uvedla, že společnou domácnost s žalobcem vedla do [datum], kdy se odstěhovala, a z protokolu o jednání z [datum], kdy žalobce uvedl, že děti u něj mají pokoj, že prostředí u něj znají, neboť tam všichni žili do jejich rozchodu v roce [rok]. I žalobce tak potvrdil to, že účastníci až do uvedené doby společně jako rodina bydleli a žili, což s sebou neslo i společné hrazení společných nákladů, s čímž není v rozporu ani to, že v roce [rok] se účastníci přechodně odloučili, probíhalo i opatrovnické řízení týkající se tehdy nezletilého [jméno FO], na něhož bylo určeno žalobci výživné a toto bylo určitou dobu, než účastníci soužití opět obnovili, také placeno. Žalovaná po určitou část společného života byla na rodičovské dovolené a její potřeby zajišťoval žalobce, a to i pomocí příjmů z provozu penzionu, na němž se podílela prací i žalovaná. Žalobce penzion provozoval jako osoba samostatně výdělečně činná a tento sloužil jako zdroj jeho příjmů určených i pro financování všech nákladů společné domácnosti, což není v žádném rozporu s tím, že jeho polovinu měla vlastnit žalovaná. Žalovaná spoluvlastnila a původně výlučně vlastnila budovu nacházející se na místě penzionu předtím, demolicí budovy došlo k zmenšení hodnoty jejího majetku a tomu zcela odpovídá záměr účastníků nově postavenou budovu nabýt rovněž do podílového spoluvlastnictví, a to zvláště za situace, kdy tvořili jednu rodinu. Žalobce zcela nepřípadně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 2258/2007, naopak je zjevné, že žalovaná aktivně vystupovala ve stavebním řízení, byla vedena z hlediska správních předpisů jako stavebník a stavby se aktivně nepřímo účastnila tím, že zajišťovala účastníkům stavby stravování, pečovala o nezletilého syna účastníků a jejich společnou domácnost, čímž žalobci vytvořila prostor pro provádění stavebních prací. Navíc bylo prokázáno, že žalovaná [datum], tedy v době provádění stavby, si vzala od [právnická osoba] překlenovací úvěr a úvěr ze stavebního spoření ve výši [částka] Kč za účelem změny či údržby domu a bytu, který měl být dle jejího tvrzení použit na stavbu penzionu, a svá tvrzení prokázala účetními doklady z konce roku [rok] o nákupu stavebního materiálu nepochybně použitého na stavbu penzionu, neboť jinou stavbu tehdy účastníci nestavěli a rekonstrukce rodinného domu byla dokončena již několik roků předtím.

18. K odvolací námitce žalobce týkající se neprovedení navržených důkazů, a to správních spisů týkajících se sociálních dávek poskytovaných žalované, je třeba uvést, že soud I. stupně se s těmito důkazními návrhy řádně vypořádal. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že provedení těchto důkazů nepovažoval za významné proto, že tvrzení žalované o jejích majetkových poměrech mohla být ovlivněna i snahou je vylíčit v nepříznivém světle tak, aby jí sociální dávky byly přiznány, tedy že by úmyslně spoluvlastnické právo k penzionu neuváděla. Je třeba však poukázat na to, že v rozhodné době, kdy bylo o žádostech žalované o sociální dávky rozhodováno a kdy jí byly vypláceny, nebyla stejně novostavba penzionu v katastru nemovitostí zapsána a žalovaná neměla důvod uvádět skutečnosti v rozporu s ověřitelným stavem vedeným v katastru nemovitostí. Přestože by zřejmě zjištění z navržených spisů pro posouzení věci nebyla významná, odvolací soud se pokusil od příslušných správních orgánů spisy zapůjčit. Z jejich zpráv však vyplynulo, že tyto již nejsou k dispozici, jejich opatření by bylo spojeno s většími obtížemi a v úvahu přicházela i jejich skartace s ohledem na dobu, která od jejich vedení uplynula. Z uvedených důvodů tak odvolací soud provedení důkazů těmito spisy k opakovaným návrhům žalobce nepovažoval za potřebné a pravděpodobně i realizovatelné.

19. S ohledem na vše shora uvedené byl proto rozsudek soudu I. stupně dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení účastníků, která byla správně dle ustanovení § 142 odstavec 1 o. s. ř. přiznána zcela úspěšné žalované a je tvořena odměnou zástupce za 10 úkonů právní služby po [částka] Kč, celkem [částka] Kč, a to za přípravu a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast zástupce u jednání konaných ve dnech [datum], [datum] přesahujícího 2 hodiny, [datum] přesahujícího 2 hodiny, [datum] a [datum] a sepis podání ve věci samé z [datum] (§ 7 bod 6., § 8 odstavec 1, § 11 odstavec 1 písmeno a/, d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jen „advokátní tarif“), dále deseti paušálními částkami náhrady hotových výdajů zástupce žalované po [částka] Kč, celkem [částka] Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu), dále náhradou za ztrátu času za 15 půlhodin po [částka] Kč, celkem [částka] Kč (§ 14 odstavec 1 písmeno a/ advokátního tarifu), a dále náhradou cestovních výloh zástupce žalované vzniklých při použití osobního automobilu značky Škoda Octavia na cestách z [adresa] a zpět ke shora uvedeným pěti jednáním. Sazba základní náhrady za 1 km jízdy činila v roce 2022 [částka] Kč/km (§ 1 písmeno b/ vyhlášky číslo 511/2021 Sb.), zde tedy při ujetí 120 km celkem [částka] Kč. Výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty při spotřebě 8 l/100 km (zjištěno z technického průkazu číslo 4A83130)), při ujetých 120 km a ceně automobilového benzinu [částka] Kč/l (§ 4 písmeno a/ vyhlášky číslo 511/2021 Sb.) činí [částka] Kč. Sazba základní náhrady za 1 km jízdy činila v roce 2023 [částka] Kč/km (§ 1 písmeno b/ vyhlášky číslo 467/2022 Sb.), zde tedy při ujetí celkem 480 km celkem [částka] Kč. Výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty při ujetých 480 km a ceně automobilového benzinu [částka] Kč/l (§ 4 písmeno a/ vyhlášky číslo 467/2022 Sb.) činí [částka] Kč. Celkem tak náklady žalované před soudem I. stupně včetně zaplacené zálohy ve výši [částka] Kč činí částku [částka] Kč ([částka]) ) splatnou k rukám jejího zástupce (§ 149 odstavec 1 o. s. ř.).

20. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odstavec 1 a § 142 odstavec 1 o. s. ř. V odvolacím řízení neúspěšného žalobce stíhá povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení tvořené odměnou jejího zástupce za dva úkony právní služby po [částka] Kč, celkem [částka] Kč za vyjádření k odvolání a účast zástupce u jednání odvolacího soudu konaného [datum] (§ 7 bod 6., § 8 odstavec 1, § 11 odstavec 1 písmeno d/ a g/ advokátního tarifu) a dvěma paušálními částkami náhrady hotových výdajů zástupce žalované po [částka] Kč, celkem [částka] Kč (§ 13 odstavec 3 advokátního tarifu). Celkem tak náklady odvolacího řízení žalované činí částku [částka] Kč splatných rovněž k rukám jejího zástupce.

Poučení