14 CO 282/2022-4291

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. [jméno] [příjmení] a soudkyň JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Jitky Levové ve věci žalobců: a) [název žalobkyně], regi. č. FL [číslo], [číslo], sídlem [adresa žalobkyně a žalobce], [země] b) S.D. [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení] von und zu [anonymizováno], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně a žalobce], [země] oba zastoupeni advokátem Dr. iur. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným:

1. Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, [IČO] sídlem [adresa žalované]

2. Česká republika - Ministerstvo obrany, [IČO] sídlem [adresa žalované]

3. Česká republika - Státní pozemkový úřad, [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupený advokátem prof. JUDr. [jméno] [jméno], CSc. sídlem [adresa]

4. Národní památkový ústav, [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa]

5. Česká republika - Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa]

6. Ředitelství silnic a dálnic ČR, [IČO] sídlem [adresa žalované] 7. [název žalované], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupený advokátem prof. JUDr. [jméno] [jméno], CSc. sídlem [adresa]

8. Česká republika - Generální ředitelství cel, [IČO] sídlem [adresa žalované]

9. Česká republika - [ulice] služba České republiky, [IČO] sídlem Soudní [číslo], [PSČ] [obec a číslo]

10. Lesy České republiky, s.p., [IČO] sídlem [adresa žalované] 11. [název žalované], [IČO] sídlem [adresa žalované]

12. Česká pošta, s.p., [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupený advokátem prof. JUDr. [jméno] [jméno], CSc. sídlem [adresa] 13. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalovaného] jako insolvenční správce Státního statku [obec], s.p. v likvidaci, [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení], sídlem [ulice a číslo], [PSČ] [obec]

14. Národní zemědělské muzeum, s.p.o., [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnictví, o vyklizení nemovitostí a o finanční náhradu za užívání, o odvolání žalobců a odvolání 3., 7. a 12. žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi z 11. 2. 2022, č. j. [8 C 349/2018-2824], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se a/ mění ve výroku I jen tak, že se zastavuje řízení o vyklizení a předání, eventuelně v případě nevyklizení na zaplacení finanční náhrady 100 000 Kč každým z žalovaných, dále o zaplacení náhrady za užívání a o určení vlastnictví, to vše k nemovitostem uvedeným v částečných zpětvzetích žaloby obsažených v podáních žalobců ze 4. 3. 2019 a 4. 2. 2020, která jsou nedílnou součástí tohoto rozsudku; b/ ruší v části výroku II o vyklizení a předání, eventuelně v případě nevyklizení o zaplacení finanční náhrady, dále o zaplacení náhrady za užívání a o určení vlastnictví k pozemku parcelní číslo KN 1/3 v katastrálním území Břeclav v rozsahu odpovídajícím části původního pozemku číslo PK 5/1 ve vztahu k 3. žalovanému a v tomto rozsahu se řízení zastavuje; c/ mění ve zbývající části výroku II jen tak, že se zamítá žaloba na vyklizení a předání, eventuelně v případě nevyklizení na zaplacení finanční náhrady 100 000 Kč každým z žalovaných, dále o zaplacení náhrady za užívání ve výši 100 000 Kč každým z žalovaných a o určení vlastnictví, to vše k nemovitostem uvedeným v podání žalobců z 12. 1. 2022 nazvaném„ Úprava žalobního petitu“, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, vyjma pozemku parcelní číslo KN 1/3 v katastrálním území Břeclav v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK 5/1.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně 1. žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 2 662 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně 2. žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 5 382 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně 3. žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 61 693 Kč k rukám advokáta prof. JUDr. [jméno] [jméno], CSc., do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně 4. žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 71 917 Kč k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně 5. žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 54 679 Kč k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně 6. žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 3 486 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně 7. žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 61 693 Kč k rukám advokáta prof. JUDr. [jméno] [jméno], CSc., do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IX. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně 8. žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 2 308 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

X. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně 9. žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 2 865 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XI. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně 10. žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 39 989 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XII. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně 11. žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 1 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XIII. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně 12. žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 61 693 Kč k rukám advokáta prof. JUDr. [jméno] [jméno], CSc., do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XIV. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně 13. žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 66 843 Kč k rukám advokátky JUDr. [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XV. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně 14. žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 63 613 Kč k rukám advokátky JUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Soud I. stupně rozsudkem zastavil řízení ve vztahu k pozemkům, o kterých byla žaloba vzata zpět podáním ze dne 4. 3. 2019, které učinil nedílnou součástí svého rozsudku (výrok I), zamítl žalobu ve zbylé části ve znění žalobního petitu v podání žalobců ze dne 12. 1. 2022, které učinil nedílnou součástí svého rozsudku (výrok II), a zavázal oba žalobce zaplatit všem žalovaným na náhradě nákladů řízení uvedené částky (výroky III až XVI).

2. Proti rozsudku podali odvolání oba žalobci a třetí, sedmý a dvanáctý žalovaný. Žalobci napadli rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu a navrhli primárně jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení, uvedení žalovaní napadli rozsudek soudu I. stupně pouze ve výrocích V, IX a XIV o náhradě jejich nákladů řízení a navrhli jejich změnu tak, že jim bude náhrada nákladů řízení přiznána ve vyšších částkách.

3. Odvoláním žalobců je napaden rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, neboť na napadených výrocích I a II jsou závislé výroky III až VI o nákladech řízení, které jsou proto předmětem odvolacího přezkumu bez ohledu na samostatná odvolání uvedených tří žalovaných směřujících proti rozhodnutím soudu I. stupně o jejich nákladech řízení.

4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a včas podané osobami oprávněnými (§ 202, § 204 odst. 1 a § 201 občanského soudního řádu - dále „o. s. ř.“), přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobců proti výroku o částečném zastavení řízení ani zamítavému výroku ve věci samé v základu důvodné není a ve vztahu k rozhodnutím o náhradě nákladů řízení jsou dány podmínky pro jejich změnu tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

5. Soud I. stupně rozhodl napadeným rozsudkem o žalobě, jíž se oba žalobci domáhají vyklizení nemovitostí v žalobě označených, eventuálně zaplacení náhrady 100 000 Kč pro případ jejich nevyklizení, dále zaplacení náhrady 100 000 Kč za užívání nemovitostí bez právního důvodu a určení vlastnického práva žalobce [název žalobkyně], to vše proti každému z žalovaných ve vztahu k nemovitostem, k nimž jsou zapsáni v katastru nemovitostí České republiky jako jejich vlastníci a k nimž vykonávají toto vlastnické právo, respektive právo hospodaření se státním majetkem. Žalobci odůvodnili svou aktivní legitimaci k podání vlastnické žaloby tím, že vlastníkem předmětného majetku byl od roku 1930 do [datum] tehdy panující kníže z [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení], že žalobce a) je jako zvláštní vázaný majetkový fond, jehož správa a použití jsou vyhrazeny panovníkovi [anonymizováno] knížectví, univerzálním dědicem veškerého majetku po zůstaviteli [jméno] [jméno] [příjmení], knížeti z [anonymizováno], a žalobce b) je nyní vládnoucím knížetem z [anonymizováno] a hlavou nezávislého státu [anonymizováno] knížectví, náleží mu právo požívat plody a užitky z veškerého knížecího majetku ve vlastnictví žalobce a) a je povinen zároveň chránit jakékoli ohrožení tohoto majetku. Proto žalobci žádají o soudní ochranu vlastnického práva k předmětným nemovitostem, neboť„ žalovaný“ (zřejmě míněna Česká republika, resp. její předchůdkyně Československá republika) tvrdí, že vlastnictví k nemovitostem nabyl v roce 1945 konfiskačními výměry v konfiskačních řízeních vedených podle dekretu presidenta republiky (dále jen„ dekret“) [číslo] 1945 Sb. proti [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno]. Z důvodů v žalobě vymezených a na základě argumentace v žalobě uvedené považují žalobci konfiskační řízení proti tehdy panujícímu knížeti z [anonymizováno] za protiprávní, případně„ nulitní“, a to především vzhledem k imunitě lichtenštejnského knížete jako hlavy státu podle mezinárodního práva a vzhledem k pramenům mezinárodního práva, dle nichž není přípustné, aby stát zasáhl do majetku cizího státu, k čemuž došlo, neboť dle lichtenštejnského práva je majetek lichtenštejnského knížete a jeho nadace majetkem [anonymizováno] knížectví jako státu. Podřazení majetku lichtenštejnského knížete pod konfiskační řízení bylo v rozporu i s vnitřním Československým právem, neboť lichtenštejnský kníže nebyl německé národnosti, ale má lichtenštejnskou národnost, proto je navíc pro žalobce urážlivé označení bývalé hlavy státu a jeho rodiny za [příjmení] vzhledem ke krutostem spáchaným německými nacisty za druhé světové války.

6. Žalovaní se proti žalobě shodně bránili argumentací, že soud nemůže v tomto řízení o vlastnické žalobě přezkoumávat výsledek konfiskačního řízení na základě dekretu [číslo] 1945 Sb., což vyplývá z nyní již rozsáhlé a konstantní výkladové judikatury vyšších soudů, která je vydávána v obdobných věcech, v jednom případě dokonce i v právní věci zde uplatněných nároků zdejších žalobců odůvodněných týmiž argumenty.

7. Soud I. stupně napadeným rozsudkem nerozhodl o žalobě v původním znění, jak byla podána, neboť žalobci částečnými zpětvzetími žaloby ze 4. 3. 2019 a 4. 2. 2020 vzali žalobu zpět ohledně tam vymezených nemovitostí, poté na výzvu soudu podáním z 12. 1. 2022 nazvaném„ úprava žalobního petitu“ opravili a doplnili žalobu ohledně vyčíslení finanční náhrady v eventuálním petitu k prvnímu žalobnímu požadavku na vyklizení nemovitostí a ohledně správného vymezení nároku ve druhém žalobním požadavku nikoli na náhradu„ škody“, ale náhradu za užívání. Soud I. stupně usnesením z 12. 1. 2022 rozhodl o podání žalobců ze 4. 3. 2019 tak, že je připustil jako„ změnu žaloby“ (ač šlo o částečné zpětvzetí žaloby) a usnesením z 19. 1. 2022 o podání žalobců z 12. 1. 2021 tak, že je také připustil jako„ změnu žaloby“, ač jím nedošlo ke změně původního žalobního požadavku, ale pouze k opravě žaloby v neurčité části„ doplněním“ údajů, které její neurčitost odstranily. O žádném z těchto podání žalobce tedy nebylo nutné takto rozhodovat, aniž však má jakýkoli procesní význam, že tak soud I. stupně učinil (zřejmě z důvodu procesní jistoty), což nic nezměnilo na povinnosti soudu rozhodnout konečným rozhodnutím o žalobě tak, že zohlední její částečné zpětvzetí a její opravu do určitého projednatelného stavu.

8. Procesně významnější je postup soudu I. stupně ve vztahu k těmto podáním žalobců při vydání rozsudku, v jehož výrocích I a II odkázal s vymezením těch částí žaloby, v nichž bylo rozhodnuto jednak částečným zastavením řízení a jednak věcně zamítavě s odkazem na podání žalobců, která tyto žalobní požadavky obsahují. Odvolací soud se nejprve zabýval právě tou odvolací námitkou žalobců, že rozhodnutí soudu I. stupně ve výrocích I a II rozsudku jsou nepřezkoumatelné pro neurčitost, a tedy nevykonatelná, neboť z nich není zřejmé, o jakých částech žaloby a jak soud rozhodl, pokud s obsahem těchto rozhodnutí jen odkázal na písemná podání žalobců. Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem žalobců, že jde o rozhodnutí pro neurčitost nepřezkoumatelná, případně nevykonatelná, neboť z rozsudku vyplývá, o jakých částech žaloby a jakým způsobem soud I. stupně rozhodl. Soudní praxe obecně připustila, že ve výjimečných případech je možné odkázat s vymezením některých údajů z výroku rozsudku na jinou listinu, pokud bude učiněna nedílnou součástí takového rozsudku, což je dle odvolacího soudu aplikovatelné i pro vymezení nemovitostí, jichž se zdejší žaloba týká. Vymezení těchto nemovitostí je obsaženo v uvedených písemných podáních žalobců, jak pro část žaloby, o níž bylo řízení částečně zastaveno, tak pro část žaloby, o níž bylo rozhodnuto věcně. Odvolací soud připouští problematičnost přípustnosti odkazu na jiné listiny ve výroku soudního rozhodnutí ohledně vymezení obsahu samotného žalobního požadavku, nikoli jen výčtu nemovitostí, jichž se žalobní požadavky týkají. Z důvodu„ procesní jistoty“ proto svým rozhodnutím změnil tato rozhodnutí soudu I. stupně (to věcné ve výroku II z důvodů, které jsou uvedeny níže) tak, že vymezil jednotlivé žalobní požadavky, o nichž bylo takto rozhodnuto, a odkázal na uvedená písemná podání žalobců pouze ohledně výčtu nemovitostí, jichž se žalobní požadavky týkají (s níže uvedenou výjimkou jediného pozemku, ohledně něhož byla žaloba vzata zpět až v odvolacím řízení). Tím není zpochybněn závěr shora uvedený, že rozhodnutí soudu I. stupně bylo i v té podobě, jak vydáno, projednatelné, přestože vymezení žalobních požadavků na vyklizení, eventuálně zaplacení náhrady při nevyklizení, za zaplacení náhrady za užívání a na určení vlastnictví) bylo obsaženo nikoli přímo ve výrocích rozsudku.

9. Nad rámec závěru o obecné přípustnosti takového postupu odvolací soud jen poznamenává, že pokud by označení všech nemovitostí, jichž se žaloba týká, mělo být součástí výroku rozsudku přímo, trvalo by vyhlášení takového rozsudku několik desítek hodin.

10. Rozhodnutí o částečném zastavení řízení odůvodnil soud I. stupně ve smyslu § 96 odst. 2 o. s. ř. zpětvzetím žaloby v této části. Soud I. stupně sice odkázal s vymezením části řízení zastaveného pouze na zpětvzetí žaloby z 4. 3. 2019, jímž byla žaloba vzata zpět v poměrně velkém rozsahu, nikoli i na zpětvzetí žaloby z 4. 2. 2020, jímž byla žaloba vzata zpět ohledně jediného pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Valtice, což však nevede k závěru, že soud I. stupně ohledně tohoto pozemku řízení nezastavil, neboť odůvodnil toto své rozhodnutí tak, že je zastavil v celé zpětvzaté části. Tento rozpor výroku a odůvodnění rozhodnutí by vedl k nutnosti jeho opravy soudem I. stupně, avšak vzhledem k výše uvedené formální změně i tohoto rozhodnutí ohledně odkazu na jiné listiny provedl tuto„ opravu“ odvolací soud, a to přesným uvedením odkazu nejen na částečné zpětvzetí žaloby z 4. 3. 2019, ale i na to z 4. 2. 2020.

11. Přestože proti rozhodnutí soudu I. stupně o částečném zastavení řízení byla vznesena námitka jen ohledně jeho formální nedostatečnosti, je odvolací soud povinen přezkoumat jeho správnost i z ostatních hledisek, tedy především ohledně zákonného důvodu pro takové rozhodnutí. Z výše uvedené argumentace je zřejmé, že jeho důvodem bylo zpětvzetí žaloby ve shora uvedených částech, na základě něhož soud I. stupně dle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení ve zpětvzaté části zastavit, neboť žádný z žalovaných nesouhlas se zpětvzetím žaloby podle § 96 odst. 3 o. s. ř. nevyslovil. Rozhodnutí o zastavení řízení v této části je tedy správné a výrok I rozsudku soud I. stupně byl jako takový v zásadě potvrzen (§ 219 o.s.ř.), neboť došlo k jeho pouze formální změně shora uvedeným způsobem.

12. Zamítavé věcné rozhodnutí ve výroku II rozsudku odůvodnil soud I. stupně především závěrem, že předmětné nemovitosti byly konfiskovány předchůdci žalobců knížeti [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] na základě dekretu prezidenta republiky [číslo] 1945 Sb., o čemž po zavedení národní správy výměru Ministerstva zemědělství z 26. 6. 1945 rozhodl Okresní národní výbor v [obec] vyhláškou z [datum], jíž byl předchůdce žalobců označen za osobu německé národnosti, jeho stížnosti Zemský národní výbor v [obec] rozhodnutím z 16. 1. 1946 nevyhověl, jeho žádost o připuštění z výjimky z konfiskace byla výměrem Okresního národního výboru [obec] ze 7. 2. 1947 zamítnuta, a stížnost předchůdce žalobců proti zamítavému rozhodnutí Zemského národního výrobu v [obec] z [datum] o nevyhovění jeho stížnosti proti vyhlášce Okresního národního výboru v [obec] z 31. 7. 1945 byla zamítnuta rozhodnutím Správního soudu v [anonymizováno] z 21. 11. 1951 Tyto skutečnosti vyplývají z dokazování soudu I. stupně, jak je uvedeno v odst. 12 napadeného usnesení, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje, a jsou mezi účastníky nesporné, neboť sporná je mezi účastníky právní otázka, zda a jaké má toto konfiskačního řízení a jeho výsledek, tedy konfiskace předmětných nemovitostí k tíži předchůdce žalobců knížete [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno], právní účinky pro rozhodnutí o zde podané vlastnické žalobě.

13. O tom učinil soud I. stupně závěr, že žalobci nemají naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva k předmětným nemovitostem proti žádnému z žalovaných, tedy ani právo na ochranu tohoto tvrzeného vlastnického práva uplatněného prvními dvěma žalobními požadavky na vyklizení předmětných nemovitostí a na zaplacení náhrady za jejich užívání. Soud I. stupně sice učinil závěr o aktivní legitimaci žalobců k podání takových vlastnických žalob, pokud by byly důvodné, v čemž shledal námitky některých žalovaných jako nedůvodné, to však nemá vliv na nezpochybnitelnost majetkoprávního aktu spočívajícího v konfiskačním řízení podle dekretu [číslo] Sb., na jehož základě bylo vlastnické právo k předmětným nemovitostem odňato tehdy panujícímu knížeti [jméno] [příjmení] z [anonymizováno], vede k závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu na takovém požadovaném určení ve prospěch žalobce a) a z toho vyplývající nedůvodností žalob na ochranu tvrzeného vlastnického práva proti žalovaným, kterým toto vlastnické právo svědčí podle zápisu v katastru nemovitostí České republiky a kteří aktuálně realizují jeho výkon, respektive správu státního majetku.

14. Podle zdejšího odvolacího soudu otázka aktivní legitimace ve vztahu k určovací žalobě, která je zde primární, částečně splývá s otázkou naléhavého právního zájmu na požadovaném určení podle § 80 písm. c) o. s. ř. Přesto lze tuto otázku řešit tak, že pokud to právo, jehož určení se žalobce domáhá, má dle žalobních tvrzení svědčit jemu, je obecně dána aktivní věcná legitimace k podání určovací žaloby (i žalob na plnění v rámci ochrany tvrzeného vlastnického práva) bez ohledu na závěr, zda má žalobce také naléhavý právní zájem na takovém určení. Žalobci jsou legitimováni k podání projednávané žaloby, neboť žalobce [název žalobkyně] (dále„ nadace knížete z [anonymizováno]“) je podle žalobních tvrzení univerzálním dědicem veškerého majetku po [jméno] [jméno] [příjmení], knížeti z [anonymizováno], který měl být vlastníkem předmětných nemovitostí a jemuž měly být uvedeným konfiskačním řízením odňaty, a žalobce [příjmení]. [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení] von und zu [anonymizováno] (panující kníže z [anonymizováno]) má podle žalobních tvrzení podle lichtenštejnských zákonů právo požívat plody a užitky z veškerého knížecího majetku a chránit jakékoli jeho ohrožení. Proto nedostatek aktivní legitimace žalobců v tomto řízení obecně dán není a jen z toho důvodu jejich žalobu zamítnout nelze.

15. Správný je ovšem ten závěr soudu I. stupně, že žalobci nemají naléhavý právní zájem na určení tvrzeného vlastnického práva k předmětným nemovitostem, neboť je nutné vycházet z právního stavu tímto konfiskačním řízením založeném. Soud není v tomto řízení o vlastnickém právu mezi žalobci a žalovanými oprávněn posuzovat povahu dekretu č. 12/ 1945 Sb. jako diskriminační či nikoli diskriminační a„ revidovat“ podle něj provedený konfiskační proces. Z toho důvodu se žalobci nemohou domáhat ani ochrany tvrzeného vlastnického práva vyklizením předmětných nemovitostí a zaplacením finanční náhrady za jejich užívání, neboť nejsou jejich vlastníky, aniž lze vlastnické právo žalovaných k těmto nemovitostem zpochybnit žalobou na určení. Soud I. stupně správně odkázal na výkladovou judikaturu vyšších soudů, s níž se ztotožnil, především nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. Pl ÚS - st. 21/05 nebo usnesení III. ÚS 2130/17, které se týká ochrany vlastnického práva a) žalobce na základě téže konfiskace provedené k tíži předchůdce žalobců, či usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 683/2002 o tom, že soudům nepřísluší posuzovat existenci konfiskačních důvodů a oprávněnost námitek proti konfiskaci a zabývat se otázkou konfiskace ani předběžně, s nimiž se ztotožňuje i zdejší odvolací soud. Soud I. stupně odůvodnil a vysvětlil závěry o nedůvodnosti žaloby žalobců v odstavcích 10 až 15 napadeného rozsudku natolik dostatečně a přiléhavě, že odvolací soud s odůvodněním správnosti těchto závěrů, s nimiž se zcela ztotožňuje, na odůvodnění napadeného rozsudku v této části pro stručnost odkazuje.

16. Nad rámec tohoto odkazu odvolací soud poukazuje i na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 657/2022 ze 6. 4. 2023 vydaný až po vydání napadeného rozsudku a týkající se zde řešených právních otázek o účincích konfiskace podle dekretu [číslo] 1945 Sb. k tíži předchůdce žalobců knížete [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno]. V něm ústavní soud dospívá k totožným závěrům o nedůvodnosti vlastnických žalob nástupců tehdy panujícího knížete z [anonymizováno], jemuž byl předmětný nemovitý majetek konfiskován, na základě argumentace, s níž se zdejší odvolací soud také ztotožňuje. Dekrety prezidenta republiky je nutné považovat za platné právo, jehož současná aplikace je vyloučena a podle nich vydané akty nelze přezkoumávat, aby se tím soud nedopustil retroaktivního zásahu. Obecné soudy proto správně vychází ze závěrů, ke kterým československá justice dospěla v letech bezprostředně následujících po aplikaci dekretů prezidenta republiky, jejichž správnost tehdejší správní soudnictví potvrdilo, a to i v právní otázce správnosti jejich aplikace na právního předchůdce zdejších žalobců (tam stěžovatelů). Z tohoto nálezu ústavního soudu i předchozích výše uvedených výkladových rozhodnutí vyšších soudů vyplývá, že princip právní jistoty a nepřípustnosti retroaktivních zásahů do daného právního stavu může být narušen jen výjimečně, a to příslušným zákonodárným procesem. K tomu v českém (československém) právním řádu došlo vydáním tzv. restitučních zákonů, jimiž byla upravena možnost zpětného převodu majetkových práv odňatých jejich předchozím držitelům v rozporu s demokratickými principy a základními lidskými právy. Takové narušení ale nelze připustit v rozhodnutích soudů o soukromoprávních žalobách na určení vlastnického práva a ochranu vlastnického práva chybně předpokládajících možnost revize minulých majetkoprávních aktů provedených dle platné právní úpravy. Je věcí státu a jeho zákonodárce, zda a jakým způsobem k nápravě majetkových křivd a navrácení majetku přistoupí, což se dle tuzemských restitucí týká majetkoprávních aktů z období od 25. 2. 1948, a to pro konkrétní případy v zákoně vymezené, aniž by takový retroaktivní zásah do daného právního stavu byl přípustný rozhodnutími soudů v řízení o vlastnických žalobách, ať už na určení vlastnického práva k odňatému majetku nebo na plnění (zde na vydání nemovitostí a zaplacení náhrady za jejich užívání).

17. Odvolací námitky žalobců proti závěrům soudu I. stupně vycházející z výše uvedené argumentace pouze opakují a podrobněji rozvádějí tu argumentaci, jíž žalobci odůvodnili svou žalobu, kterou se domáhají popření výsledku uvedeného konfiskačního řízení a změny jím založeného právního stavu. Tyto námitky žalobců uplatněné již v prvostupňovém řízení jsou závěry soudu I. stupně, s nimiž se odvolací soud ztotožnil, vypořádány. Nad rámec toho odvolací soud k některým jednotlivým odvolacím námitkám uvádí, že judikatura Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR, na níž soud I. stupně i odvolací soud odkazují, není„ překonaná“, naopak byla aktualizována i ve vztahu ke zde uplatněným nárokům žalobců na majetek konfiskovaný jejich právnímu předchůdci. Všeobecný právní princip„ právní jistoty“, z něhož vyplývá„ zákaz retroaktivity ve vztahu k minulým právním aktům“ podle tehdejší zákonné úpravy, nelze, jak žalobci namítají, omezit pouze na fyzické osoby z důvodu, že by pro stát či veřejné subjekty odvozující z ní své postavení neměl platit. Právní jistota ohledně právních vztahů k nemovitostem zaznamenaných v nemovitostních operátech (dnes katastr nemovitostí, předtím evidence nemovitostí, předtím pozemkové knihy) chrání všechny osoby jako„ konzumenty práva“, pro jejichž práva je takto založený stav významný, ať jde o jakákoli jejich právní jednání (realizovaná či jen uvažovaná) ve vztahu k takovému majetku, k němuž vlastnické právo bylo založeno legálními právními akty. Proto není důvodná ani ta odvolací námitka žalobců, že se soud I. stupně nezabýval jejich námitkou žalobců, že podřízení všech osob německé národnosti pod režim povážně konfiskací bylo diskriminační, ani námitkou, zda předchůdce žalobců byl či nebyl německé národnosti a měl či neměl být konfiskaci podle dekretu č. 12/ 1945 Sb. podřízen z tohoto důvodu či z důvodu mezinárodní imunity, která mu měla svědčit jako tehdejší hlavě lichtenštejnského státu.

18. Ze všech výše uvedených důvodů je zamítavé rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku II rozsudku o vlastnických žalobách žalobce ve všech třech žalobních požadavcích proti každému ze 14 žalovaných věcně správné a odvolací soud je výrokem I písm. a) svého rozsudku v zásadě potvrdil (§ 219 o. s. ř.). Jeho formální změna se týká jen omezení odkazu na podání žalobců, v nichž jsou jejich žalobní požadavky vymezeny, a to pouze ohledně výčtu nemovitostí, přičemž obsah jednotlivých žalobních požadavků týkajících se těchto nemovitostí je ve výroku rozsudku uveden přímo.

19. To se netýká nepatrné části předmětu řízení, již je„ pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] v rozsahu odpovídajícím části původního pozemku č. PK [anonymizováno]“, jak je v žalobě proti třetímu žalovanému vymezen, ohledně něž byla žaloba ve všech třech žalobních požadavcích vzata zpět, proto o této části řízení rozhodl odvolací soud výrokem I písm. b) svého rozsudku tak, že ohledně něj rozsudek soudu I. stupně zrušil a řízení proti třetímu žalovanému v této části zastavil, neboť třetí žalovaný nesouhlas se zpětvzetím žaloby nevyslovil.

20. V důsledku toho, že se rozhodnutím odvolacího soudu byl změněn předmět řízení o věci samé, byť v nepatné části, je odvolací soud povinen rozhodnout o nákladech řízení před soudy obou stupňů, tedy nejen nákladech odvolacího řízení, ale i řízení před soudem I. stupně. Stejně jako soud I. stupně aplikuje odvolací soud pro rozhodnutí o nákladech řízení ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. pro tu část řízení, o níž bylo rozhodnuto věcně, a to ve prospěch úspěšných žalovaných proti neúspěšným žalobcům, a ust. § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. ve vztahu k té části řízení, v níž bylo zastaveno nikoli pro chování žalovaného, tudíž procesní zavinění za zastavení řízení v této části je nutné přičíst také k tíži žalobců, kteří jsou povinni hradit náklady celého řízení všem žalovaným.

21. Ve vztahu k žalovaným č. 3, 4, 5, 7, 10, 12, 13 a 14, kteří jsou zastoupeni advokáty, se odvolací soud nejprve zabýval tou odvolací námitkou žalobců, že jejich zastoupení některých z těchto žalovaných advokáty v tomto řízení má být neúčelné, neboť jde o organizační složky státu, resp. takové veřejné subjekty, které mají ochranu vlastního, případně spravovaného státního majetku, zajistit z vlastních zdrojů těmi orgány, které jsou k tomu z veřejných zdrojů financovány. Byť obecně může být taková námitka u organizačních složek státu nebo státem financovaných veřejných subjektů a institucí důvodná, není důvodná v této věci, v níž jde o zcela výjimečný žalobci uplatněný nárok, u něhož je pro ochranu vlastnického práva v soudním řízení, a to nejen z důvodu značného rozsahu žalobci požadovaného majetku, důvodné a účelné využít odborných služeb advokáta. Stejně jako obrana proti uplatněným restitučním nárokům oprávněných osob zpravidla přesahuje rámec běžné správy státního (veřejného) majetku a vybočuje z pravidelné činnosti příslušných orgánů veřejných subjektů a institucí, je tím spíše důvodné využití odborné právní pomoci v případě zde uplatněného nároku žalobců na základě komplikované a neobvyklé právní argumentace žalobců zakládající nutnost obrany s tou nejvyšší mírou právní odbornosti jakou nelze spravedlivě požadovat od zřízených orgánů organizačních složek státu či ostatních veřejných subjektů. Proto je náklad žalovaných zastoupených advokáty na takto odborné právní zastoupení v tomto řízení účelně vynaložený ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.

22. Na druhé straně je důvodná odvolací námitka žalovaných č. 3, 7 a 12 (ač o jejich nákladech řízení rozhoduje odvolací soud i bez ohledu na jejich odvolání), že výši odměny advokáta žalovaných za úkon právní služby v tomto soudním řízení stanovil soud I. stupně nesprávně. Předmětem řízení proti každému z žalovaných je jednak vyklizení předmětných nemovitostí (dle primárního petitu), pro něž je podle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu) nutné vycházet z tarifní hodnoty 10 000 Kč, jednak zaplacení částky 100 000 Kč, a jednak určení vlastnického práva žalobců, u něhož je podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu nutné vycházet z tarifní hodnoty 50 000 Kč. Při spojení těchto tří věcí v soudním řízení se podle § 12 odst. 3 advokátního tarifu použije pro stanovení odměny advokáta součet tarifních hodnot všech spojených věcí, zde tedy částka 160 000 Kč. Z ní pak podle § 7 advokátního tarifu činí sazba odměny za každý úkon právní služby 7 500 Kč, nikoli 4 600 Kč, jak nesprávně stanovil soud I. stupně.

23. Pokud se týká stanovení povinnosti žalobcům k náhradě nákladů řízení každému z žalovaných společně nebo děleně, dospěl odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně k závěru, že je důvodné stanovit tuto povinnost žalobcům společně a nerozdílně. Pokud ve vztahu k tomu žalovaní č. 3, 7 a 12 ve svém odvolání navíc namítali, že poměr k náhradě nákladů řízení má být u žalobců odlišný, neboť určovacího žalobního požadavku se domáhá pouze a) žalobce, není tato námitka důvodná, neboť z žaloby vyplývá, že i vydání tohoto rozhodnutí, byť ve prospěch a) žalobce, se domáhají oba žalobci. Požadavky na vyklizení předmětných nemovitostí a na zaplacení finanční náhrady za jejich užívání nejsou žalobci požadovány v jakýchkoli podílech, navíc ani v případě požadavku na dělené plnění není povinností soudu povinnost k náhradě nákladů poměrně dělit, neboť žádné zákonné ustanovení hmotného ani procesního práva soudu neukládá, zda a v jakých případech má povinnost k náhradě nákladů řízení stanovit solidárně. Povaze soudem založeného nároku na náhradu nákladů řízení podle zdejšího odvolacího soudu odpovídá stanovení solidární povinnosti povinných účastníků ve prospěch oprávněného účastníka, a to i bez ohledu na to, zda žalobní požadavek byl nebo měl být uplatněn děleně či solidárně.

24. Prvnímu žalovanému vznikly náklady tvořené paušálními částkami náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka po 300 Kč za každý úkon (§ 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.), a to v prvostupňovém řízení za 5 úkonů (vyjádření k žalobě, příprava na jednání, účast na soudním jednání přesahujícím dvě hodiny a na soudním jednání, na němž byl vyhlášen rozsudek), celkem 1 500 Kč, a v odvolacím řízení za 3 úkony (vyjádření k odvolání a účast na soudním jednání přesahujícím dvě hodiny), celkem 900 Kč. Pokud první žalovaný účtoval jízdné k jednání soudu I. stupně z [obec] do [obec] a zpět za použití vlastního motorového vozidla, je takový nárok podle § 30 odst. 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb., jednacího řádu pro okresní a krajské soudy, důvodný jen v případě předchozího souhlasu soudu. První žalovaný (na rozdíl od druhého žalovaného) o použití vlastního motorového vozidla nepožádal a dle výše citovaného ustanovení je proto soud povinen přiznat mu účelné a hospodárné cestovní výdaje veřejným hromadným dopravním prostředkem. Přiměřenou výši takového jízdného lze odvodit z jízdenek předložených čtvrtým žalovaným pro prokázání jeho nákladů, který na trase [obec] - [obec] a zpět použil vlak Českých drah za cenu 131 Kč za jednu jízdu, důvodné jsou tedy tyto náklady ve výši 262 Kč za obě cesty. Celkové náklady prvního žalovaného v řízeních před soudy obou stupňů proto činí 2 662 Kč (1 500 + 900 + 262).

25. Druhému žalovanému vznikly náklady tvořené paušálními částkami náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka po 300 Kč za každý úkon (stejně jako u prvního žalovaného), a to v prvostupňovém řízení za 2 úkony (účast na soudním jednání přesahujícím dvě hodiny), celkem 600 Kč, a v odvolacím řízení za 2 úkony (účast na soudním jednání přesahujícím dvě hodiny), celkem 600 Kč. Druhý žalovaný (jak je již výše uvedeno) použil se souhlasem soudu I. stupně k cestě na jednání soud I. stupně vlastního motorového vozidla z [obec] do [obec] a zpět, což při prokázané spotřebě použitého vozidla 4,4 l nafty na 100 km, vyhláškové ceně nafty 36,10 Kč za 1 litr a zákonné sazbě za použití vlastního vozidla 4,75 Kč za 1 km, činí za 506 km celkovou částku 3 182 Kč (kterou také soud I. stupně druhému žalovanému přiznal). V odvolacím řízení ale druhý žalovaný o použití vlastního motorového vozidla k cestě na jednání odvolacího soudu z [obec] do [obec] a zpět nežádal a předchozí souhlas soudu neměl, proto podle ust. § 30 odst. 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb., jednacího řádu pro okresní a krajské soudy, má právo na náhradu jen účelných hospodárných cestovních výdajů veřejným hromadným dopravním prostředkem. Jejich výši lze odvodit z jízdenek předložených třetím a čtvrtým žalovaným k prokázání jejich nákladů na cestu vlakem k témuž jednání odvolacího soudu z [obec] do [obec] a zpět v různých cenách na jednu cestu (428 Kč, 593 Kč, 636 Kč), z nichž lze při přiměřené úvaze o průměrné výši tohoto jízdného dospět k částce 550 Kč na jednu cestu, tedy 1 100 Kč na obě. Celkové náklady druhého žalovaného v řízeních před soudy obou stupňů proto činí 5 382 Kč (600 + 600 + 3 182 + 1 100).

26. Třetímu žalovanému vznikly náklady se zastoupením advokátem Mgr. [jméno] [jméno] a později advokátem prof. JUDr. [jméno] [jméno], CSc., a to společně se sedmým žalovaným a dvanáctým žalovaným, které také původní advokát třetího žalovaného zastupoval a všechna zastoupení po něm převzal současný advokát těchto žalovaných. Vzhledem k tomu, že nebyly zjištěny žádné objektivní okolnosti, pro které došlo ke změně tohoto zastoupení, lze za účelně vynaložený úkon právní služby (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) považovat pouze první převzetí věci advokátem, nikoli druhé převzetí dalším advokátem, navíc za účelně vynaložený úkon právní služby nelze považovat zástupcem třetího žalovaného účtované jeho odvolání proti usnesení soudu I. stupně o přerušení řízení z [datum], jemuž nebylo vyhověno, neboť důvody pro přerušení řízení byly shledány a řízení přerušeno bylo. Na základě úspěchu třetího žalovaného ve věci samé proto nelze jako účelný náklad zohlednit tento úkon právní služby o vedlejší procesní otázce, v níž třetí žalovaný úspěšný nebyl. Jak je uvedeno výše, je důvodná odvolací námitka o výši odměny advokáta 7 500 Kč za každý úkon právní služby v tomto řízení. Advokát třetího žalovaného (a dalších dvou žalovaných) učinil celkem 4 úkony právní služby, a to převzetí věci, vyjádření k žalobě a účast na soudním jednání přesahujícím dvě hodiny (§ 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ advokátního tarifu) avšak jen za první z nich náleží plná sazba odměny 7 500 Kč, a za další, které byly učiněny při společném zastupování i dalších dvou žalovaných, se sazba odměny snižuje o 20 % (§ 12 odst. 4 advokátního tarifu) na 6 000 Kč za každý z nich. K tomu přísluší advokátu třetího žalovaného 4 paušální částky hotových výdajů po 300 Kč, což vše celkem činí 26 700 Kč (7 500 + 3x 6 000 + 4x 300). Advokát třetího žalovaného účtoval za účast u jednání soudu I. stupně i částku 1 405 Kč vynaloženou za ubytování v břeclavském hotelu [právnická osoba] od 8. 2. do [datum]. Účelnost takového nákladu závisí na posouzení časových a vzdálenostních souvislostí inkriminovaného jednání soudu, což v případě advokáta třetího žalovaného souvisí i s účtováním jízdného vlakem, k jednání soudu I. stupně na trase [obec] – [obec]. Ač advokát třetího žalovaného neuvedl, proč cestu k jednání soudu I. stupně vykonal z Šumperka, je pro hodnocení důvodnosti takových jeho nákladů významné zohlednit skutečnost, že také advokát čtvrtého žalovaného, jak bude uvedeno níže, účtoval jízdu k témuž jednání břeclavského soudu [datum] z Šumperka, a to z jím tvrzeného důvodu, že se tam zúčastnil jednání místního soudu při zastoupení téhož účastníka v obdobném sporu proti zdejším žalobcům. Byť tato skutečnost není doložena, oba advokáti, ač sídlící v [obec], doložili soudu vlakové jízdenky, dle nichž odjížděli z Šumperka [datum] v odpoledních hodinách, což je dle odvolacího soudu zohlednitelné jako věrohodné ke skutečnosti, že oba měli tuto profesní povinnost v [obec] den před jednáním břeclavského soudu ve zdejším řízení. Úvaha o nutnosti absolvovat relativně dlouhou cestu v odpoledních a večerních hodinách z Šumperka do [obec] a hned druhý den v ranních hodinách z [obec] do [obec] vede odvolací soud k závěru, že výdaje na přenocování z 8. 2. na [datum] v [obec] jsou účelně vynaloženými výdaji souvisejícími s účastí na jednání soudu I. stupně v této věci. Současně jsou důvodné i výdaje advokáta třetího žalovaného (a dalších dvou žalovaných) na cestu z Šumperka do [obec] ve výši 278 Kč a poté z [obec] do [obec] ve výši 476 Kč, celkem tedy 754 Kč, a za ztrátu času stráveného touto cestou po 100 Kč za každou půlhodinu (§ 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu) v celkové výši 1 600 Kč. Vzhledem k tomu, že tyto hotové výdaje ve výši 3 784 Kč (1 430 + 754 + 1 600) vznikly advokátu třetího žalovaného při společném zastoupení dalších dvou žalovaných, je ve vztahu k nákladům jen třetího žalovaného nutné zohlednit jejich jednu třetinu, tedy částku 1 261 Kč. Odměna a náhrada hotových výdajů advokáta třetího žalovaného ve vztahu k němu tedy činí 27 961 Kč (26 700 + 1 261), k níž má advokát těchto žalovaných právo na náhradu daně z přidané hodnoty, jíž je plátcem (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) v zákonné sazbě 21 %, tedy v částce 5 872 Kč. Proto třetímu žalovanému vznikly v řízení před soudem I. stupně náklady v celkové výši 33 833 Kč (27 961 + 5 874). V odvolacím řízení učinil advokát třetího žalovaného (a dalších dvou žalovaných) celkem 3 úkony právní služby, a to vyjádření k odvolání žalobců, účast u jednání soudu přesahujícího dvě hodiny, ve snížené sazbě 6 000 Kč při společném zastupování více žalovaných, k nimž přísluší tři paušální částky náhrad hotových výdajů po 300 Kč (stejně jako shora), což činí 18 900 Kč. Dále učinil advokát třetího žalovaného (a dalších dvou žalovaných) v odvolacím řízení ještě úkon podání odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně o nákladech řízení, což je také úkon společného zastupování všech tří žalovaných, ač jde o odvolání proti třem výrokům rozsudku týkajícím se každého z žalovaných, ale v téže věci samé. I zde se základní sazba odměny snižuje o 20 % na 6 000 Kč za každý z nich a vzhledem k tomu, že jde o dovolání proti rozhodnutí nikoli ve věci samé, přísluší za ně odměna ve výši jedné poloviny, tedy 3 000 Kč, k níž také přísluší paušální částka 300 Kč, vše celkem 22 200 Kč (18 900 + 3 300). I v odvolacím řízení účtoval advokát třetího žalovaného důvodně výdaje za cestu vlakem k jednání odvolacího soudu v [obec] ze svého sídla v [obec] a to 2x 593 Kč s příplatkem 50 Kč a s místním přepravným 40 Kč, celkem 1 276 Kč, a náhradu za ztrátu času stráveného cestou ve výši 1 200 Kč za 12 půlhodin (jako shora), vše celkem 2 476 Kč. Z již uvedeného důvodu je ve vztahu k nákladům jen třetího žalovaného nutné zohlednit jejich třetinu, tedy částku 825 Kč. Odměna a hotové výdaje advokáta třetího žalovaného v odvolacím řízení činí jen ve vztahu k němu částku 23 025 Kč (22 200 + 825), k níž přísluší náhrada daně z přidané hodnoty (stejně jako shora) v částce 4 835 Kč, což činí náklady v odvolacím řízení 27 860 Kč (23 025 + 4 835). Náklady třetího žalované v řízeních před soudy obou stupňů celkem proto činí částku 61 693 Kč (33 833 + 27 860).

27. Čtvrtému žalovanému vznikly náklady se zastoupením advokátem, který pro něj v řízení před soudem I. stupně učinil 5 úkonů právní služby, a to převzetí věci, vyjádření k odvolání, účast na soudním jednání přesahujícím dvě hodiny a účast na soudním jednání, na němž bylo vyhlášeno rozhodnutí. Za první čtyři úkony mu přísluší sazba odměny 7 500 Kč (z důvodů uvedených výše) v plné výši, za účast na vyhlášení rozhodnutí pak v poloviční výši 3 750 Kč (§ 11 odst. 2 písm. f/ advokátního tarifu), k čemuž přísluší pět paušálních částek náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu), což celkem činí 27 750 Kč (4x 7 500 Kč + 3 750 + 5x 300). Advokát čtvrtého žalovaného účtoval za svou účast u jednání soudu I. stupně 9. 2. a [datum] vedle jízdného i ubytování v brněnském hotelu Grandezza hotel - [právnická osoba] od 8. 2. do [datum] a v souvislosti s tím jízdné [datum] z Šumperka do [obec], [datum], z [obec] do [obec] a z [obec] do [obec] a [datum] z [obec] do [obec] a z [obec] do [obec] O účelnosti nákladů za ubytování v souvislosti s jednáním soudu I. stupně [datum] platí totéž, co je uvedeno shora ve vztahu k advokátu třetího žalovaného, který stejně jako advokát čtvrtého žalovaného přejížděl k jednání soudu I. stupně z Šumperka, kde se den předtím účastnil jiného soudního jednání při zastoupení téhož účastníka. Odvolací soud však neshledává důvodným ubytování v souvislosti s druhým soudním jednáním, na němž došlo jen k vyhlášení rozhodnutí a které nenásledovalo druhý den po prvním jednání, ale po„ jednodenní přestávce“. Navíc šlo o ubytování v [obec], v souvislosti s nímž advokát účtuje i přejíždění z [obec] do [obec] a zpět, což vše nelze považovat za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. v souvislosti s účastí na těchto dvou jednáních břeclavského soudu. Proto je důvodné přiznat advokátu čtvrtého žalovaného (jako advokátu třetího žalovaného) náklady hotelového ubytování pouze z 8. 2. na [datum], a to bez ohledu na to, že šlo o ubytování v [obec] a nikoli v [obec], a to bez snídaní ale jen za ubytování, což podle doložené faktury činí 2 379 Kč a městský poplatek 21 Kč, celkem 2 400 Kč. V této souvislosti je důvodné přiznat advokátu čtvrtého žalovaného náklady jízdného z Šumperka do [obec] v doložených částkách 179 Kč a 85 Kč a náklady z [obec] do [obec] ve výši 634 Kč doložené pro zpáteční cestu [datum], přičemž v této výši by vznikl i účelně vynaložený náklad na zpáteční cestu z jednání [datum] a poté na cestu k jednání [datum]. Proto účelné náklady jízdného činí 2 166 Kč (264 + 3x 634). Pokud advokát čtvrtého žalovaného účtoval rovněž náhradu za ztrátu času stráveného cestou po 100 Kč za každou půlhodinu (§ 14 odst. 1 písm. a/ a odst. 3 advokátního tarifu), je při zohlednění shora uvedených účelně vynaložených cest tento nárok důvodný za 7 hodin jízdy k prvnímu jednání [datum] ([obec] – [obec] – [obec]) a za 7 hodin jízdy k druhému jednání ([obec] – [obec] – [obec]), celkem za 28 půlhodin ve výši 2 800 Kč. [příjmení] odměny a náhrad advokáta čtvrtého žalovaného v prvostupňovém řízení činí 32 718 Kč (27 750 + 2 166 + 2 800), k čemuž přísluší náhrada daně z přidané hodnoty, jíž je plátcem (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) v zákonné sazbě 21 %, tedy v částce 6 870 Kč, tudíž celkové náklady čtvrtého žalovaného v prvostupňovém řízení činí 39 586 Kč. V odvolacím řízení učinil advokát čtvrtého žalovaného 3 úkony právní služby, a to vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu přesahujícího dvě hodiny, v sazbě 7 500 Kč za každý z nich s paušální částkou náhrad hotových výdajů ve výši 300 Kč (stejně jako shora), což celkem činí 24 400 Kč. Dále vznikly advokátu čtvrtého žalovaného náklady s cestou k jednání odvolacího soudu [datum] vlakem na trase [obec] – [obec] a zpět v doložené výši 1 120 Kč (428 + 692), včetně náhrady za ztrátu času po 100 Kč za každou půlhodinu (stejně jako shora), zde důvodně za 12 půlhodin ve výši 1 200 Kč. K celkové částce odměny a náhrad advokáta čtvrtého žalovaného v odvolacím řízení 26 670 Kč (24 400 + 1 120 + [číslo]) přísluší náhrada daně z přidané hodnoty (stejně jako shora) v částce 5 611 Kč, tudíž náklady čtvrtého žalovaného v odvolacím řízení činí 32 331 Kč. Pokud advokát čtvrtého žalovaného účtoval odměnu za poradu s klientem [datum] ve fázi prvostupňového řízení po jeho přerušení a před nařízeným jednáním, není takový úkon účelně vynaloženým nákladem ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Nutnost porady s klientem v občanském soudním řízení mimo převzetí věci a mimo účast na jednání může být dána v případech, kdy v průběhu řízení dojde k zásadním změnám, ohledně nichž je objektivně nutné připravit se na nařízené jednání soudu v podstatně jiném rozsahu, než který vyplýval z převzetí věci advokátem. Nic takového advokát netvrdí a ani z obsahu soudního spisu důvodnost další porady čtvrtého žalovaného se zástupcem nevyplývá. Proto odměnu za tento úkon právní služby odvolací soud do účelně vynaložených nákladů čtvrtého žalovaného nezohlednil. Pokud pak advokát čtvrtého žalovaného uplatňuje v odvolacím řízení náklady za ubytování v brněnském hotelu Avion [datum], není ani tento náklad účelně vynaložený ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. [ulice] možnosti na trase [obec] – [obec], tedy ze sídla advokáta do sídla odvolacího soudu, jsou v aktuální době takové, že by nutnost včasného ranního nástupu na takovou cestu odůvodňovala její vykonání den předem a ubytování v místě sídla soudu. Takový náklad nebyl v souvislosti s tímto jednáním odvolacího soudu účtován žádným z advokátů ostatních žalovaných a není důvodný ani u advokáta čtvrtého žalovaného. Byť odvolací soud vnímá subjektivní nepříjemnost včasného nástupu na takovou cestu, nelze účelnost takového nákladu odůvodnit rizikem zpoždění s tím, že vlakový spoj, jímž by jednání odvolacího soudu ještě stihl, odjíždí z [obec] 5:40 hodin ráno a že pražské metro (místní doprava v sídle advokáta) jezdí od 5 do 6 hodin ráno v nižší frekvenci. Na rozdíl od ubytování v souvislosti s prvním jednáním soudu I. stupně [datum] není tento náklad ve vztahu k jednání odvolacího soudu nařízeného na 9.00 hodin účelně vynaložený a odvolací soud jej nezohlednil. Z těchto důvodů celkové účelně vynaložené náklady čtvrtého žalovaného v řízení před soudy obou stupňů činí částku 71 917 Kč (39 586 + 32 331).

28. Pátému žalovanému vznikly náklady s odměnou za zastoupení advokátem v prvostupňovém řízení za 3 úkony právní služby, a to převzetí věci a účast na soudním jednání přesahujícím dvě hodiny, v odvolacím řízení také za 3 úkony právní služby, a to vyjádření k odvolání a účast na soudním jednání přesahujícím dvě hodiny, což celkem činí 46 800 (6x 7 500 + 6x 300). Jízdné advokáta pátého žalovaného vlastním motorovým vozidlem k jednání soudu I. stupně [datum] na trase [obec] – [obec] a zpět při prokázané spotřebě 4,83 l nafty na 100 km, vyhláškové ceně nafty 36,10 Kč na 1 litr a zákonné sazbě 4,70 Kč za 1 km činí za 578 km celkem 3 751 Kč, jízdné k jednání odvolacího soudu [datum] na trase [obec] – [obec] a zpět při téže prokázané spotřebě, vyhláškové ceně nafty 34,40 Kč za litr a zákonné sazbě 5,20 Kč za 1 km činí za 574 km celkem 4 128 Kč. Proto celkové náklady advokáta pátého žalovaného v řízeních před soudy obou stupňů činí 54 679 Kč (46 800 + 3 751 + 4 128).

29. Šestému žalovanému vznikly náklady tvořené paušálními částkami náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka po 300 Kč za každý úkon (stejně jako u prvního žalovaného), a to v prvostupňovém řízení za 4 úkony (vyjádření k žalobě, příprava na jednání, účast na soudním jednání přesahujícím dvě hodiny), celkem 1 200 Kč, a v odvolacím řízení za 3 úkony (vyjádření k odvolání a účast na soudním jednání přesahujícím dvě hodiny), celkem 900 Kč. Jízdné k jednání soudu I. stupně vlakem doložil šestý žalovaný v částce 1 853 Kč, jízdné k jednání odvolacího soudu vlakem z [obec] do [obec] a zpět pak v částce 733 Kč. Celkové náklady šestého žalovaného v řízení před soudy obou stupňů proto činí 3 486 Kč (1 200 + 900 + 653 + 733).

30. Sedmému žalovanému vznikly v řízení před soudem I. stupně náklady se zastoupením jeho advokátem, který jej, jak je výše uvedeno, zastupoval společně s třetím žalovaným a dvanáctým žalovaným. S výjimkou prvního úkonu učiněného ve prospěch každého z žalovaných samostatně, vykonal advokát sedmého žalovaného pro něj tytéž úkony právní služby, jak je výše uvedeno ve vztahu k třetímu žalovanému, a vznikl mu nárok na odměnu a náhrady výdajů tak, jak je výše uvedeno ve vztahu k třetímu žalovanému. Proto také sedmému žalovanému vznikly v řízení před soudy obou stupňů náklady ve výši 61 693 Kč.

31. Osmému žalovanému vznikly náklady tvořené paušálními částkami náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka po 300 Kč za každý úkon (stejně jako u prvního žalovaného), a to v prvostupňovém řízení za 3 úkony (příprava na jednání a účast na soudním jednání přesahujícím dvě hodiny), celkem 900 Kč, a v odvolacím řízení za 3 úkony příprava na jednání a účast na soudním jednání přesahujícím dvě hodiny), celkem 900 Kč. Jízdné k jednání soudu I. stupně vlakem doložil osmý žalovaný v částce 508 Kč, jeho celkové náklady v řízení před soudy obou stupňů proto činí 2 308 Kč (900 + 900 + 508). 32. [příjmení] žalovanému vznikly náklady tvořené paušálními částkami náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka po 300 Kč za každý úkon (stejně jako u prvního žalovaného), a to v prvostupňovém řízení za 4 úkony (vyjádření k žalobě, příprava na jednání a účast na soudním jednání přesahujícím dvě hodiny), celkem 1 200 Kč, a v odvolacím řízení za 3 úkony (příprava na jednání a účast na soudním jednání přesahujícím dvě hodiny), celkem 900 Kč. Jízdné k jednání soudu I. stupně vlakem doložil devátý žalovaný v částce 765 Kč, jeho celkové náklady v řízení před soudy obou stupňů proto činí 2 865 Kč (1 200 + 900 + 765).

33. Desátému žalovanému vznikly náklady s odměnou za zastoupení advokátem v prvostupňovém řízení za 4 úkony právní služby, a to převzetí věci, vyjádření k žalobě a účast na soudním jednání přesahujícím dvě hodiny, v sazbě 7 500 Kč za každý z nich, k nimž přísluší částky po 300 Kč (stejně jako u advokátů dalších žalovaných), celkem 31 200 Kč (4x 7 500 + 4x 300). Důvodný ale není požadavek na odměnu za úkon bývalého advokáta desátého žalovaného spočívající v podání ze [datum], jímž pouze doložil rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR v jiné věci týchž žalobců, což nelze hodnotit jako podání ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu, ani za úkon„ přípravy k jednání“, která není úkonem právní služby ve smyslu § 11 advokátního tarifu a odměna za něj proto nepřísluší. Bývalý advokát desátého žalovaného důvodně účtoval jízdné k jednání soudu I. stupně [datum] na trase [obec] – [obec] a zpět vlakem, aniž požadovanou výší jízdného 1 105 Kč doložil. Podle jízdenek doložených zástupci jiných žalovaných na cestě vlakem [obec] – [obec] (476 Kč nebo 634 Kč) a zpět k témuž jednání soudu I. stupně lze tento údaj hodnotit jako věrohodný, neboť částka cca 550 Kč na jednu cestu je v těchto souvislostech přiměřená. Celkem odměna a náhrady advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], který desátého žalovaného v prvostupňovém řízení zastupoval, tedy činila 32 305 Kč (31 200 + 1 105), k čemuž měl právo i na náhradu daně z přidané hodnoty, jíž je plátcem (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), v zákonné sazbě 21 %, tedy 6 784 Kč, celkem tedy 38 089 Kč. V odvolacím řízení již desátý žalovaným advokátem zastoupen nebyl a vznikly mu náklady jen paušálními částkami náhrad hotových výdajů po 300 Kč (stejně jako u prvního žalovaného) za 3 úkony, a to vyjádření k odvolání a účast na soudním jednání přesahujícím dvě hodiny, celkem 900 Kč. Proto desátému žalovanému vznikly v řízení před soudy obou stupňů náklady v celkové výši 39 989 Kč (38 089 + 900).

34. Jedenáctému žalovanému vznikly náklady tvořené paušálními částkami náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka po 300 Kč za každý úkon (stejně jako u prvního žalovaného), a to v prvostupňovém řízení za 4 úkony (vyjádření k žalobě, příprava na jednání a účast na soudním jednání přesahujícím dvě hodiny), celkem 1 200 Kč, a v odvolacím řízení za 2 úkony (účast na soudním jednání přesahujícím dvě hodiny), celkem 600 Kč Náklady jedenáctého žalovaného v řízení před soudy obou stupňů proto činí 1 800 Kč (1 200 + 600).

35. Dvanáctému žalovanému vznikly v řízení před soudem I. stupně náklady se zastoupením jeho advokátem, který jej, jak je výše uvedeno, zastupoval společně s třetím žalovaným a sedmým žalovaným. S výjimkou prvního úkonu učiněného ve prospěch každého z žalovaných samostatně, vykonal advokát dvanáctého žalovaného pro něj tytéž úkony právní služby, jak je výše uvedeno ve vztahu k třetímu žalovanému, a vznikl mu nárok na odměnu a náhrady výdajů tak, jak je výše uvedeno ve vztahu k třetímu žalovanému. Proto také dvanáctému žalovanému vznikly v řízení před soudy obou stupňů náklady ve výši 61 693 Kč.

36. Třináctému žalovanému vznikly náklady za zastoupení advokátkou, která pro něj v řízení před soudem I. stupně učinila 4 úkony právní služby, a to převzetí věci, vyjádření k odvolání, účast na soudním jednání přesahujícím dvě hodiny, a to v sazbě 7 500 Kč za každý z nich, k nimž přísluší paušální částky náhrad hotových výdajů po 300 Kč (z týchž důvodů jako u advokátů ostatních žalovaných), což činí 31 200 Kč (4x 7 500 + 4x 300). Advokáta třináctého žalovaného důvodně účtovala jízdné vlastním motorovým vozidlem k jednání soudu I. stupně [datum] na trase [obec] – [obec] a zpět, což při prokázané spotřebě použitého vozidla 4,43 l nafty na 100 km, vyhláškové ceně motorové nafty 36,10 Kč za 1 litr a zákonné sazbě za použití vlastního vozidla 4,70 Kč za 1 km činí za 116 km celkem 725 Kč. K celkové částce odměny a náhrad 31 925 Kč (31 200 + 725) přísluší advokátce třináctého žalovaného náhrada daně z přidané hodnoty, jíž je plátkyní (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) v zákonné sazbě 21 %, tedy v částce 6 704 Kč, proto náklady třináctého žalovaného v prvostupňovém řízení činí 38 529 Kč. V odvolacím řízení učinila advokáta třináctého žalovaného 3 úkony právní služby, vyjádření k odvolání a účast na soudním jednání přesahujícím dvě hodiny, v sazbě odměny 7 500 Kč za každý z nich s paušálními částkami po 300 Kč (stejně jako shora), celkem 23 400 Kč (3x 7 500 + 3x 300), k čemuž přísluší náhrada daně z přidané hodnoty (stejně jako shora) v částce 4 914 Kč, celkem tedy náklady odvolacího řízení činí 28 314 Kč. Proto celkové náklady třináctého žalovaného v řízení před soudy obou stupňů činí 66 843 Kč (38 259 + 28 314). 37. [příjmení] žalovanému vznikly náklady za zastoupení advokátkou, která pro něj v řízení před soudem I. stupně učinila 4 úkony právní služby, a to převzetí věci, vyjádření k odvolání, účast na soudním jednání přesahujícím dvě hodiny, a to v sazbě 7 500 Kč za každý z nich, k nimž přísluší paušální částky náhrad hotových výdajů po 300 Kč (z týchž důvodů jako u advokátů ostatních žalovaných), což činí 31 200 Kč (4x 7 500 + 4x 300). Advokáta třináctého žalovaného důvodně účtovala jízdné vlastním motorovým vozidlem k jednání soudu I. stupně [datum] na trase [obec] - [obec] a zpět, což při prokázané spotřebě 4,4 l nafty na 100 km, vyhláškové ceně motorové nafty 36,10 Kč za 1 litr a zákonné sazbě za užití vlastního vozidla 4,70 Kč na 1 km činí za 528 km celkem 6 180 Kč. V řízení před soudem I. stupně vzniky čtrnáctému žalovanému náklady ve výši 37 380 Kč (31 200 + 6 180). V odvolacím řízení učinila advokáta třináctého žalovaného 3 úkony právní služby, a to vyjádření k odvolání a účast na soudním jednání přesahujícím dvě hodiny, v sazbě odměny 7 500 Kč za každý z nich s paušálními částkami po 300 Kč (stejně jako shora), celkem což celkem činí 23 400 Kč (3x 7 500 + 3x 300). Advokáta třináctého žalovaného účtovala jízdné vlastním motorovým vozidlem i k jednání odvolacího soudu [datum] na trase [obec] – [obec] a zpět, aniž však doložila tvrzené použití automobilu Škoda Kodiaq s tvrzenou spotřebou 8,8 l na 100 km. Odvolací soud za těchto okolností při důvodném použití vlastního motorového vozidla vyšel z jediných doložených údajů pro vozidlo užité advokátkou třináctého žalovaného k cestě na jednání soudu I. stupně, tedy spotřeby 4,4 l nafty na 100 km, k tomu vyhláškové ceně nafty 34,40 Kč za 1 litr a zákonné sazby za užití vlastního vozidla 5,20 Kč za 1 km, což za 422 km činí celkem 2 833 Kč Náklady čtrnáctého žalovaného v odvolacím řízení proto činí 26 233 Kč (23 400 + 2 833). Celkové náklady čtrnáctého žalovaného v řízení před soudy obou stupňů pak činí 63 613 Kč (37 380 + 26 233).

38. Z těchto důvodů přiznal odvolací soud ve výrocích II až XV svého rozsudku všem úspěšným žalovaným proti oběma neúspěšným žalobcům právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v těch částkách, jak jsou shora uvedeny.

Poučení