14 Co 33/2022- 186

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Suneghové a soudkyň Mgr. Soni Burešové a Mgr. Lucie Králové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zadostiučinění nemajetkové újmy, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 12 C 24/2020-158, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I ohledně částky [částka] potvrzuje a ohledně částky [částka] se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované finančního zadostiučinění nemajetkové újmy, která mu byla způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 6 C 7/2012. Řízení trvalo déle než 7 let, nebylo sice nikterak složité, ale docházelo k dílčím průtahům, zejména v řízení před odvolacím krajským soudem. Žalobce se na délce řízení nepodílel. Žalobce požadoval finanční zadostiučinění ve výši [částka]. Základní částku odškodnění [částka] je třeba dle žalobce navýšit o 20 %, neboť věc nebyla složitá, o dalších 20 % za průtahy v řízení a o dalších 50 %, neboť předmět řízení měl pro žalobce velký význam. Žalovaný nárok žalobce u žalované před podáním žaloby uplatnil.

3. Žalovaná nesporovala, že u ní žalobce předběžně uplatnil žalovaný nárok na odškodnění. Navrhovala zamítnutí žaloby již pro absenci odpovědnostního titulu, neboť délku předmětného řízení nelze považovat za nepřiměřenou.

4. Soud I. stupně zjistil, že v řízení, vedeném u Okresního soudu v Rakovníku (dále také jen“ okresní soud”) pod sp. zn. 6 C 7/2012, se žalobou podanou dne [datum] žalobce domáhal proti dvěma žalovaným zaplacení částky [částka]. Po zaplacení soudního poplatku k výzvě soudu byly obě žalované vyzvány k podání vyjádření. Následně bylo dne [datum] nařízeno jednání na [datum]. Při jednání byl vyslechnut žalobce a žalovaným byla poskytnuta lhůta k doplnění tvrzení. Po doplnění tvrzení a důkazních návrhu bylo dne [datum] nařízeno další jednání na [datum]. Při jednání byl proveden účastnický výslech jedné žalované a jednání bylo odročeno za účelem doplnění dokazování. Při jednání dne [datum] byla vyslechnuta druhá žalovaná, byli vyslechnuti rovněž svědci. Jednání bylo odročeno za účelem výslechu dalšího svědka. Soud rozhodoval o uplatněném svědečném. Žalované žádaly o odročení jednání. Jednání se proto konalo až dne [datum]. Byl vyslechnut svědek a jednání bylo odročeno. K provedenému dokazování se strany následně písemně vyjadřovaly. Při jednání dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. K výzvě soudu žalobce odstraňoval vady odvolání. Po zaplacení soudního poplatku za odvolání na základě výzvy okresního soudu a po zajištění vyjádření žalovaných byl spis dne [datum] předložen Krajskému soudu v Praze (dále také jen“ krajský soud”) k rozhodnutí o odvolání. Při odvolacím jednání dne [datum] vyhlásil krajský soud rozsudek, kterým rozsudek okresního soudu potvrdil, změnil jej pouze v nákladovém výroku. Usnesením ze dne [datum] krajský soud zamítl žalobcův návrh na vstup dalšího účastníka do řízení. Dne [datum] podal žalobce proti rozsudku krajského soudu dovolání. Po zaplacení soudního poplatku za dovolání na základě výzvy okresního soudu a po zjištění stanoviska žalovaných k dovolání, byl dne [datum] spis předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání. Dále si soudy vyžádávaly dědický spis. Nejvyšší soud vyhlásil dne [datum] rozsudek, kterým zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud rozhodoval o změně žaloby a při jednání dne [datum] vyhlásil rozsudek, kterým zamítavý rozsudek okresního soudu potvrdil. Proti rozsudku krajského soudu brojil žalobce dne [datum] dovoláním. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum] napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení; zároveň nařídil, aby o odvolání nadále rozhodoval jiný senát, neboť se krajský soud neřídil závazným právním názorem vysloveným dovolacím soudem v předchozím zrušujícím rozhodnutí. Místopředsedkyně krajského soudu opatřením ze dne [datum] rozhodla, že věc bude nadále projednávat jiný senát. Následně krajský soud usnesením ze dne [datum] rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Jednání nařízené na [datum] okresní soud k žádosti stran odročil. Při jednání dne [datum] okresní soud řízení přerušil a nařídil mediaci. Mediace nebyla úspěšná. Dne [datum] bylo v řízení pokračováno. Při jednání dne [datum] bylo vyhlášeno usnesení, kterým okresní soud nepřipustil změnu žaloby. Při jednání dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta. Proti rozsudku okresního soudu podal žalobce blanketní odvolání. K následné výzvě okresního soudu žalobce odvolání doplňoval. Dne [datum] byl spis předložen krajskému soudu. Při jednání dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, kterým byl napadený rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen. K dovolání žalobce Nejvyšší soud usnesením ze dne [datum] dovolání odmítl. Dne [datum] bylo řízení pravomocně skončeno.

5. Soud I. stupně dále zjistil, že žalobce nárok na finanční zadostiučinění u žalované dne [datum] předběžně uplatnil.

6. Zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně dle § 1, § 13 odst. 1 a § 31a zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“).

7. Soud I. stupně uzavřel, že posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo od podání žaloby dne [datum] do právní moci usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo žalobcovo dovolání odmítnuto, dne [datum], tj. celkem 7 let a 6 měsíců. Řízení vykazovalo významnější složitost skutkovou, právní i procesní, opakovaně probíhalo na třech stupních soudní soustavy, což logicky vedlo k jeho prodloužení. Význam předmětu řízení pro žalobce byl standardní, žalobce se na prodloužení délky řízení nepodílel. Jde-li o postup soudů ve věci, soud I. stupně období absolutní nečinnosti nezjistil, procesní postup soudů byl naopak relativně plynulý. Soud I. stupně sice zjistil„ jistý nekoncentrovaný postup spočívající v nerespektování názoru dovolacího soudu, pročež byla věc přidělena novému senátu”, jedná se však o ojedinělé pochybení přičitatelné státu, které lze ještě tolerovat. Soud I. stupně v tomto směru odkázal na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, který zaujímá globální pohled na řízení a dle kterého mírný průtah v jedná fázi řízení může být tolerován, jestliže celková délka řízení není nepřiměřená. Konkrétně odkázal na rozhodnutí [příjmení] proti České republice ze dne [datum] či rozhodnutí [příjmení] proti České republice ze dne [datum].

8. Soud I. stupně proto uzavřel, že celková délka řízení, vedeného u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 6 C 7/2012, byla ještě přiměřená a žalobu již pro absenci odpovědnostního titulu zamítl.

9. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení zcela úspěšné žalované přiznal jejich náhradu ve výši [částka].

10. Proti rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání, které podáním z [datum] doplnil.

11. Žalobce vytýkal soudu I. stupně, že dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že věc rovněž nesprávně právně posoudil.

12. Konkrétně namítal, že na třech stupních soudní soustavy bylo opakovaně rozhodováno zejména proto, že odvolací Krajský soud v Praze nerespektoval závazný právní názor dovolacího soudu, a dále proto, že první rozsudek Okresního soudu v Rakovníku byl zrušen pro nepřezkoumatelnost. V důsledku toho došlo k prodloužení řízení o cca 5 let. Vzhledem k celkové délce řízení 7 let a 6 měsíců, je evidentní, že délka řízení nepřiměřená byla. Nadto se dle názoru žalobce nejednalo o procesně složitou věc, ihned na počátku řízení byly provedeny listinné důkazy, jakož i výslechy účastníků a svědků, což bylo pro objasnění skutkového stavu zásadní. Popsané důkazní řízení nemůže v žádném případě omluvit celkovou délku řízení, zapříčiněnou zejména chybným postupem soudů.

13. Žalobce navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobci [částka].

14. Žalovaná se ve vyjádření k odvolání ztotožnila s rozsudkem soudu I. stupně. Správný je jeho závěr, že v délce řízení sp. zn. 6 C 7/2012 vedeného u Okresního soudu v Rakovníku nelze spatřovat nesprávný úřední postup. Soudy v posuzovaném řízení postupovaly plynule, bez prodlev a délka řízení odpovídá jeho skutkové, procesní a hmotněprávní složitosti, přičemž je třeba zohlednit skutečnost, že věc byla opakovaně rozhodována před soudy všech stupňů. Správný je rovněž závěr soudu I. stupně o tolerovatelnosti výjimečného a ojedinělého průtahu.

15. Žalovaná navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil a aby přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

16. Odvolací soud přezkoumal rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř., včetně správnosti postupu v řízení předcházejícím jeho vydání, a zopakoval v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. dokazování rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2016, č. j. 21 Cdo 3644/2016-267, a usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 Co 323/2013-279.

17. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 21 Cdo 3644/2016-267, odvolací soud zjistil, že dovolací soud tímto rozsudkem zrušil v pořadí druhý rozsudek Krajského soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Zároveň dovolací soud nařídil, aby odvolání podaná v této věci rozhodoval u Krajského soudu v Praze jiný senát. Dle odůvodnění rozsudku dovolacího soudu se žalobce v řízení domáhal po žalovaných zaplacení celkové částky [částka] s příslušenstvím s tvrzením, že je jedním ze čtyř zákonných dědiců po [jméno] [příjmení], který za života poskytl žalovaným půjčky [částka] a [částka], a má proto nárok na vrácení jedné čtvrtiny těchto půjček. Žalované v řízení namítaly, že se nejedná o půjčky, ale o dary. Krajský soud prvním rozsudkem ve věci potvrdil zamítavý rozsudek okresního soudu s odůvodněním, že v řízení dle § 175y odst. 1 o. s. ř. musejí být účastníky řízení všichni ti, kdo byli účastníky řízení o dědictví; žaloba je tedy nedůvodná pro nedostatek věcné legitimace. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 21 Cdo 503/2015-225, tento rozsudek krajského soudu zrušil, neboť dle dovolacího soudu nebylo uplatněno právo dle § 175y odst. 1 o. s. ř., ale žaloba o splnění povinnosti dne § 80 písm. b) o. s. ř. a nedošlo-li k vypořádání nároků z půjček v řízení o dědictví nebo v řízení dle § 175y odst. 1 o. s. ř., jsou vůči zůstavitelově dlužníku dědici oprávněni společně a nerozdílně, a kterýkoliv z nich může požadovat po dlužníku celé plnění. Krajský soud však přesto v dalším svém rozhodnutí shledal žalobu nedůvodnou, a to z důvodu nedostatku věcné legitimace, neboť účastníky řízení nebyli další dědicové. Dovolací soud proto rozsudek krajského soudu znovu zrušil a vzhledem k tomu, že krajský soud při svém rozhodování nedodržel závazný právní názor vyslovený dovolacím soudem v projednávané věci, nařídil, aby věc v dalším řízení projednal jiný senát Krajského soudu v Praze.

18. Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 Co 323/2013-279, odvolací soud zjistil, že jiný senát krajského soudu rozsudek okresního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 6 C 7/2012-136, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, a to z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti. Po skutkové stránce totiž okresní soud založil své rozhodnutí toliko na výčtu důkazů, ze kterých učinil tzv. hromadné skutkové zjištění, aniž by bylo zřejmé, o jaké důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, takže byl jakýkoliv přezkum rozsudku po skutkové stránce vyloučen. Krajský soud uložil okresnímu soudu, aby o věci znovu rozhodl a své rozhodnutí dle § 157 odst. 2 o. s. ř. náležitě odůvodnil.

19. Odvolací soud ve zbytku na přehledná skutková zjištění soudu I. stupně odkazuje. Odvolací soud provedeným dokazováním toliko zjistil, jaký nárok byl předmětem posuzovaného řízení, a k odvolacím námitkám žalobce upřesnil, z jakého důvodu byly v pořadí druhý rozsudek krajského soudu a v pořadí první rozsudek okresního soudu zrušeny.

20. Poté odvolací soud uzavřel, že odvolání žalobce je částečně důvodné.

21. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

22. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

23. Odvolací soud nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně o absenci odpovědnostního titulu. Soud I. stupně zcela správně akcentoval jistou skutkovou, hmotněprávní a procesní složitost posuzovaného řízení. Předmětem řízení byl nárok jednoho z dědiců na vrácení části půjček poskytnutých zůstavitelem, které nebyly projednány v dědickém řízení ani v řízení podle § 175y odst. 1 o. s. ř. Žalované založily svou obranu na tvrzení, že se nejednalo o půjčky, ale o dary. O poskytnutých plněních nebyly uzavřeny žádné smlouvy, okresní soud proto v rámci dokazování vyslýchal účastníky a svědky, dále prováděl listinné důkazy. V řízení bylo opakovaně rozhodováno o změně žaloby, bylo rozhodováno o návrhu na přistoupení dalšího účastníka, strany byly vyzývány k doplnění tvrzení a důkazních návrhů, bylo rozhodováno o svědečném, žalobce byl vyzýván k zaplacení soudních poplatků a k odstranění vad odvolání. Žádná období nedůvodné nečinnosti zjištěna nebyla. Význam předmětu řízení pro žalobce byl standardní. Přesto je odvolací soud názoru, že délka takovéhoto řízení v rozsahu 7 let a 6 měsíců, aniž by se jednalo o mimořádně složitou věc (např. z důvodu aplikace cizího práva či z důvodu bydliště účastníků v cizině apod.), je nepřiměřená, a to zejména s ohledem na skutečnost, že se na délce podílely významnou měrou rozhodující soudy. V pořadí druhý rozsudek odvolacího krajského soudu byl totiž zrušen dovolacím soudem pro nerespektování závazného právního názoru, který dovolací soud vyslovil ve svém předchozím zrušujícím rozhodnutí. Z téhož důvodu dokonce dovolací soud nařídil, aby ve věci rozhodoval jiný odvolací senát. Krajský soud v jiném složení následně rozsudek okresního soudu zrušil pro nepřezkoumatelnost. Věc tedy nebyla projednána v době odpovídající její složitosti a významu.

24. Odkaz soudu I. stupně na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva není případný, neboť v posuzovaném případě nedošlo k ojedinělému dílčímu průtahu v řízení, které jinak bylo přiměřeně dlouhé. V souzené věci se soudy ve dvou případech dopustily zásadních pochybení, v jejichž důsledku došlo k významnému prodloužení délky řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1328/2009, či nověji rozsudek Nejvyššho soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 8/2021). Opakované rozhodování na všech stupních soudní soustavy v tomto případě nesvědčí o mimořádné složitosti věci, naopak k němu částečně došlo pro nerespektování závazného právního názoru a pro nepřezkoumatelnost rozsudku.

25. Dle názoru odvolacího soudu v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na přiměřenou délku soudního řízení a tím i k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu shora citovaného § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. V důsledku porušení práva na přiměřenou dobu řízení vznikla žalobci nemajetková újma a takto vzniklou nemajetkovou újmu je namístě odškodnit v penězích. V případě § 31a odst. 2 OdpŠk jde o normu s relativně neurčitou hypotézou, vyžadující, aby soud s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti každého individuálního případu sám vymezil okolnosti významné pro určení výše náhrady. Základním vodítkem pro určení vhodné formy satisfakce je podmínka, že se musí jednat o zadostiučinění přiměřené, tedy takové, které poskytne poškozené osobě vhodnou a zároveň účinnou nápravu. Přičemž peněžité zadostiučinění lze v případě nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení považovat za pravidlo. Újmu v tomto případě pak bylo na místě odškodnit v penězích, neboť konstatování porušení práva na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě coby morální satisfakce újmě žalobce neodpovídá.

26. Dle Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen„ Stanovisko), je pro poměry České republiky přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi [částka] [anonymizováno] až [částka] za jeden rok řízení, tj. v rozmezí 1 250 až [částka] za jeden měsíc. [příjmení] [částka] je částkou základní a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 806/2012).

27. Délka řízení, za kterou přísluší žalobci odškodnění, činí celkem 7 let a 6 měsíců. Celková délka posuzovaného řízení tedy nebyla extrémní, nedosahovala ani 10 let. Odvolací soud proto shledal odpovídající základní částku ve výši [částka] za jeden rok trvání řízení. Za první dva roky řízení přísluší žalobci toliko polovina této částky. Součinem základní částky a doby řízení (2 roky x [částka] + 5 let x [částka] a 6 měsíců x [částka]) dospěl odvolací soud k základní částce zadostiučinění [částka].

28. Takto stanovenou základní částku odvolací soud upravil v důsledku toho, jak se na délce řízení podílela kritéria demonstrativně vypočtená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, což do základní částky promítnul jejím snížením či zvýšením.

29. Složitost řízení je významným činitelem, neboť úměrně se zvyšující se složitostí projednávané věci se prodlužuje doba, v níž by měla být rozhodnuta. Odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně shledal významnější složitost skutkovou. Předmětem řízení byl nárok na zaplacení finančních částek vyplacených zůstavitelem bez uzavření písemných smluv a mezi stranami posuzovaného řízení bylo sporné, zda se jednalo o půjčky nebo o dary. Žalobcem byl toliko jeden ze 4 dědiců zůstavitele. Bylo proto nezbytné provést účastnické výslechy žalovaných a vyslýchat rovněž svědky. Skutková složitost implikovala v daném případě i složitost procesní, kdy bylo opakovaně rozhodováno o změně žaloby, bylo rozhodováno o návrhu na přistoupení účastníka, strany byly vyzývány k doplnění tvrzení a důkazních návrhů, rozhodováno bylo o svědečném apod. Ani po právní stránce se nejednalo o jednoduchý spor, bylo třeba se zabývat tím, zda žalované nároky byly vypořádány v rámci dědického řízení a zda je podaná žaloba žalobou na plnění dle § 80 písm. b) o. s. ř. či žalobou dle § 175y odst. 1 o. s. ř. Jde-li o víceinstančnost posuzovaného řízení, nelze odhlédnout od toho, že rovněž v pořadí druhý rozsudek okresního soudu byl napaden odvoláním a následný rozsudek krajského soudu byl napaden dovoláním. A v tomto případě již k pochybení soudů nedošlo. Řízení vedené ve více instancích logicky prodlužuje celkovou délku řízení o dobu za řízení před další instancí (vizte např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3628/2010). Odvolací soud proto s ohledem na kritérium složitosti řízení základní částku ponížil o 30 %.

30. Zvýšený význam řízení se dle Stanoviska typicky presumuje u trestních řízení, řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinně právní vztahy (zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovněprávní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). V posuzované věci byly předmětem řízení nároky na vrácení půjček. Judikatura takové řízení mezi řízení, kde se zvýšený význam předpokládá, nezařazuje a bez dalších okolností je nelze postavit výše uvedeným řízením naroveň. Žalobce netvrdil a ani neprokázal existenci okolností, které by význam předmětu posuzovaného řízení zvyšovaly. Odvolací soud proto kritérium významu předmětu řízení do základní částky jejím zvýšením (a ani snížením) nepromítl, když význam shledal standardním.

31. Žalobce se na délce řízení nikterak nepodílel, pročež ani v důsledku tohoto kritéria odvolací soud základní částku nikterak nemodifikoval.

32. Jde-li o postup soudů ve věci, byla zjištěna shora popsaná pochybení – nerespektování závazného právního názoru dovolacího soudu a nepřezkoumatelný rozsudek. Zjištěná pochybení byla jednak významně promítnuta již v samotném závěru, že délka řízení byla nepřiměřená, a dále je dle odvolacího soudu třeba z tohoto důvodu rovněž navýšit základní částku odškodnění, a to o 10 %.

33. Nemajetkové újmě žalobce tak odpovídá finanční zadostiučinění ve výši [částka] (základní částka [částka] ponížená o 20 %).

34. Vzhledem ke shora rozvedeným závěrům odvolací soud postupem dle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku I ohledně částky [částka] jako věcně správný potvrdil a ohledně částky [částka] změnil dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka].

35. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. Odvolacímu soudu je z jeho činnosti známo, že lhůta patnácti dnů odpovídá organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se příslušná organizační složka žalované řídí.

36. Vzhledem k tomu, že odvolací soud napadený rozsudek částečně změnil, rozhodl dle § 224 odst. 2 o. s. ř. zároveň o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně.

37. Žalobce byl v řízení před soudem I. stupně úspěšný a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], 30 Cdo 2707/2013, uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) má proto právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši [částka], což představuje: -) odměnu advokáta ve výši [částka] (4 x [částka]) dle § 7 bod 5 a dle § 9 odst. 4 advokátního tarifu za 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (převzetí zastoupení, podání žaloby, vyjádření z [datum] a účast u jednání před soudem I. stupně dne [datum]); -) náhradu hotových výdajů s poskytnutými úkony právní služby dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve výši 4 x [částka], tedy celkem [částka]; -) náhradu za ztrátu času dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu ve výši [částka] za promeškanou půlhodinu, tedy celkem 4 x [částka] (za cestu [obec] [obec] a zpět); -) náhradu cestovného ve výši [částka] za cestu [obec] [obec] a zpět dle § 57 a § 158 a § 189 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a dle prováděcí vyhlášky k § 189 zákoníku práce č. 589/2020 Sb., účinné od 1. 1. 2021 (zohledněn celkový počet km 2 x 34, průměrná spotřeba použitého motorového vozidla 9 l na 100 km, cena benzínu [částka] a sazba základní náhrady [částka]); -) náhradu ve výši [částka] za 21 % DPH z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. a -) soudní poplatek za žalobu ve výši [částka].

38. Odvolací soud žalobci nepřiznal odměnu a náhradu hotových údajů za předběžné uplatnění nároku, a to v souladu s § 31 odst. 4 OdpŠk (srov. v tomto směru rovněž např. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 445/16).

39. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalobci přiznal právo na jejich plnou náhradu ve výši [částka], což představuje odměnu advokáta ve výši [částka] (2 x [částka]) dle § 7 bod 5 a dle § 9 odst. 4 advokátního tarifu za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu (podání odvolání a účast u odvolacího jednání dne [datum]), náhradu hotových výdajů s poskytnutými úkony právní služby dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve výši 2 x [částka], tedy celkem [částka], a náhradu ve výši [částka] za 21 % DPH z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.

40. O povinnosti žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce rozhodl odvolací soud dle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř. a o lhůtě k plnění opět podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.

Poučení