14 Co 35/2025 - 325

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Suneghové a soudkyň Mgr. Lucie Králové a Mgr. Soni Burešové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení pokuty, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. října 2024, č. j. 15 C 335/2021-286, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení 12 656,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta], advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I zamítl žalobu, že žalovaný je povinen ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni pokutu ve výši 50 Kč za každý započatý den prodlení od 23.10.2018 do dodání řádného vyúčtování za období roku 2018, výrokem II žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 55 321,20 Kč k rukám právního zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě podané u něj dne 23. 10. 2021, kterou se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení pokuty ve výši 50 Kč denně za každý započatý den prodlení od 23. 10. 2018 do dodání řádného vyúčtování za rok 2018. Žalobkyně tvrdila, že je vlastníkem jednotky č. [číslo] v domě č.p. [číslo] v k.ú. [adresa], obec [adresa], žalovaný v rozhodném období (rok 2018 a první polovina roku 2019) měl 70,5 % podíl na společných částech budovy a pozemcích a byl osobou odpovědnou za správu domu. Žalobkyni byl 27. 9. 2018 od žalovaného doručen dokument označený jako vyúčtování služeb a spotřeb na částku 21 340,20 Kč (dále jen „vyúčtování ze dne 27. 9. 2018“), z něhož nebylo jasné, jakého období se týká. K tomuto vyúčtování žalobkyně žalovanému zasílala připomínky ve dnech 9. 10. 2018 a 10. 4. 2019 s tím, že vyúčtování je nekompletní, nepodložené příslušnými doklady, nepřezkoumatelné. Žalovaný reagoval jen částečně zasláním některých faktur od dodavatelů služeb. Dne 5. 10. 2018 žalobkyně uhradila žalovanému částku 20 008 Kč. K řádnému vyúčtování nedošlo, proto žalobkyně uplatňuje ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.“) nárok na pokutu, kterou požaduje až od 23.10.2018.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žaloba je šikanózní, vyúčtování je za období od 31. 8. 2017 do 29. 8. 2018, nebyla uzavřena dohoda o tom, že by žalobkyně platila část záloh, žalobkyně placení záloh odmítá, žalobkyně dům znečišťuje, dělá nepořádek, zneužívá postavení žalovaného, který byl původně většinovým vlastníkem. Žalovaný od žalobkyně neobdržel žádnou písemnou žádost, že by chtěla nahlédnout do podkladů vyúčtování, a ani námitky ve lhůtě 30 dnů. Žalovaný nevyúčtovává žalobkyni žádné platby, pouze účtuje, co za ni zaplatil a ona spotřebovala. Požadavek žalobkyně na zaplacení pokuty odporuje dobrým mravům.

4. Soud I. stupně vzal po provedeném dokazování za zjištěné, že žalobkyně je vlastníkem bytové jednotky č. [číslo] v budově č. p. [číslo], rodinný dům, na parcele parč. č. [číslo], se spoluvlastnickým podílem o velikosti 1425/4831 na společných částech domu č. p. [číslo] a pozemcích parc. č. [číslo] a č. [číslo], vše v k. ú. [adresa]. 5. [právnická osoba] vystavily dne 4. 9. 2018 fakturu č. [číslo] za vodné a stočné v období od 31. 8. 2017 do 29. 8. 2018 na částku 51 511 Kč vč. DPH za spotřebovaných 594 m3 vody, přičemž na zálohách bylo uhrazeno 50 200 Kč. Dne 21. 11. 2018 byla [správní orgán] vystavena faktura č. [číslo] na poplatek za komunální odpad v období od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 na částku 1 818 Kč. Za údržbu zeleně a úklid domu [adresa] přijal od žalovaného [jméno FO] dne 24. 5. 2017 částku 9 800 Kč a dne 20. 12. 2017 částku 9 800 Kč.

6. Dne 27. 9. 2018 vystavil žalovaný jako spolumajitel nemovitosti [adresa] vyúčtování k bytu ve 3. patře na částku 21 340,20 Kč zahrnující spotřebu vody (stav vodoměru k 7. 8. 2017 – 2 604,760 a k 22. 9. 2018 - 2 807,046), celkem spotřeba vody 202,286 m3 x 86,71, tj. 17 540,20 Kč; odvoz odpadu 242 x 4, tj. 968 Kč, úklid a zahrada 333 x 4, tj. 1 332 Kč a pojistka dům 1 500 Kč. Dne 5. 10. 2018 byla provedena platba 20 008 Kč z účtu na jméno žalobkyně na účet č. [č. účtu] s poznámkou: „platba za vodu odpad pojištění 2017 2018 [jméno FO]“.

7. Dne 9. 10. 2018 vznesla žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně námitky vůči vyúčtování služeb, a to v rozsahu částky 1 332 Kč představující úklid a zahradu s tím, že úklid od ledna 2018 neprobíhal, tři úklidy, které měly proběhnout v září, nebyly provedeny kvalitně. Žalobkyně požadovala zaslání faktur spojených s úklidem. K zahradě nemá žalobkyně užívací právo, proto jí není možné dávat k úhradě náklady spojené s údržbou. Dále žádala o kopie vyúčtování od [právnická osoba], pojišťovny a kopii faktury za odvoz odpadu, a vyhradila si právo rozšířit námitky po prostudování těchto faktur. Dne 14. 12. 2018 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě záloh na vody, aby nedošlo k jejímu vypnutí, popř. k zaslání platebních údajů, aby mohly dlužné zálohy uhradit žalobkyně a její sestra samy, a dále urgovala dodání požadovaných dokladů k vyúčtování. Žalovaný reagoval tak, že všechny zálohy na vodu jsou uhrazeny. Žalobkyně dne[Anonymizováno]20. 12. 2018 žalovanému sdělila, že [právnická osoba] evidovalo na zálohách nedoplatek 400 Kč, které žalobkyně uhradila.

8. Dne 1. 10. 2018 vystavil žalovaný jako majitel nemovitosti [adresa] konečné vyúčtování k bytu ve 2. patře pro pana [jméno FO] na částku 52 653 Kč zahrnující spotřebu vody (stav vodoměru k 27. 6. 2017 2 405 a k 30. 9. 2018 - 2 545), celkem spotřeba vody 140 m3 x 86,71, tj. 12 139,40 Kč; odvoz odpadu 303 x 3, tj. 909 Kč, úklid 416 x 3, tj. 1 248 Kč. Zálohy byly uhrazeny ve výši 57 000 Kč.

9. Dne 7. 8. 2017 bylo vystaveno vyúčtování zahrnující zúčtování vody (dle údaje poskytnutého žalobkyní) ve výši 202,090 x 85,18, tj. 17 214,026 Kč, odpad 242 x 4, úklid 333 x 4, pojistné 1 889,80 Kč a uhrazené zálohy 7 000 Kč, tj. celkem k doplacení 14 397,80 Kč.

10. Dne 9. 3. 2019 vyzvala žalobkyně žalovaného jako většinového spoluvlastníka mimo jiné k předložení dokladů prokazujících, že v domě proběhla revize komínů a plynových kotlů, detailního vyúčtování služeb za minulý rok, když na podzim inkasoval požadovanou částku, tj. vyúčtování od [právnická osoba],[Anonymizováno]pojišťovny a kopii faktury za odvoz odpadu. Dne 25. 3. 2019 zaslal žalovaný žalobkyni vyúčtování s tím, že ještě přidal elektro společné prostory, a přiložil svoji reakci na námitky žalobkyně k vyúčtování, kterou nedopatřením neodeslal. Dne 10. 4. 2019 zaslala žalobkyně žalovanému návrh na budoucí uspořádání vyúčtování v jednotlivých oblastech (komunální odpad, elektřina společných částí, úklid, vodné a stočné, pojištění, revize komínů), dne 16. 5. 2019 žalovanému sdělila, že neobdržela na svůj e-mail žádnou reakci a vyzvala k uhrazení zálohy na vodu splatnou již 15. 4. 2019.

11. Dne 25. 9. 2024 vypracovala odborná firma [společnost] nové vyúčtování s výsledkem 21 822 Kč (odvoz komunálního odpadu 909 Kč, pojištění domu 1 971,25 Kč, voda 17 542,01 Kč, úklid domu 1 400 Kč, údržba zahrady 0 Kč).

12. Výzvou ze dne 25. 7. 2019 vyzvala žalobkyně žalovaného k plnění povinností správce domu, zejména k předložení řádného vyúčtování za rok 2018 včetně všech dokladů, předložení plánu výmalby společných částí domu, zajištěné instalace protipožárního alarmu, zajištění údržby okenních rámů na schodišti, předložení dokladů prokazujících provedení revize komínů a plynových kotlů, to vše do konce srpna.

13. Na základě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel, že žalobkyně je vlastníkem bytové jednotky č. 4 v domě v [adresa], ve kterém byl v rozhodném období většinovým vlastníkem žalovaný. Zálohy na služby žalovaná (správně žalobkyně – poznámka odvolacího soudu) nehradila. Dne 27. 9. 2017 (správně 2018 – poznámka odvolacího soudu) vystavil žalovaný k bytu na 3. patře vyúčtování na částku 21 340,20 Kč, zahrnující spotřebu vody (stav vodoměru k 7. 8. 2017 – 2 604,760 a k 22. 9. 2018 - 2 807,046), celkem spotřeba vody 202,286 m3 x 86,71, tj. 17 540,20 Kč; odvoz odpadu 242 x 4, tj. 968 Kč, úklid a zahrada 333 x 4, tj. 1 332 Kč a pojistka dům 1 500 Kč. Žalobkyně dne 9. 10. 2018 vznesla proti vyúčtování námitky, a to v rozsahu úklidu a zahrady, tj. k částce 1 332 Kč, a požádala o doložení kopie faktur za úklid, od [právnická osoba], pojišťovny a kopii faktury za odvoz odpadu s tím, že po prostudování si vyhrazuje právo námitky k vyúčtování rozšířit. Dne 5. 10. 2018 uhradila žalovaná (správně žalobkyně – poznámka odvolacího soudu) částku 20 008 Kč, tj. vyúčtovanou částku bez úklidu a zahrady. Požadované doklady žalovaný žalobkyni zaslal až v e-mailu z 25. 3. 2019, bez faktury za úklid a zahradu, když ale tuto část vyúčtování žalobkyně neuhradila a žalovaný ji po ní nevymáhal a nadále nepožaduje. Žalovaný nechal pro rozhodné období zpracovat vyúčtování odbornou firmou, která na základě předložených dokladů (ze kterých vycházel i žalovaný a které žalobkyně obdržela) došla v zásadě k obdobnému výsledku. Žalobkyně setrvala na stanovisku, že řádné vyúčtování jí dosud předloženo nebylo.

14. Po právní stránce soud I. stupně aplikoval § 1190, § 1193 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), § 1 odst. 1 písm. a), b), f) a g), § 5 odst. 1 a 2, § 8 odst. 1 a 2, § 13 odst. 1 a 2 zákona č. 67/2013 Sb.

15. Dospěl k závěru, že žalovaný byl dle zákona č. 67/2013 Sb. v rozhodném období poskytovatelem služeb, žalobkyně příjemcem služeb. Mezi žalobkyní a žalovaným je nesporné, že žalobkyně v rozhodném období neplatila žádné zálohy na služby, ani žádné zálohy na služby nebyly mezi žalobkyní a žalovaným dohodnuty. Dokument doručený žalobkyni dne 27. 9. 2018 a označený jako „vyúčtování služeb a spotřeb – byt 3. patro“, je tak ve smyslu zákona č. 67/2013 Sb. nikoliv vyúčtováním, ale rozúčtováním, tj. vyčíslením výše nákladů za poskytované služby v daném zúčtovacím období pro jednotlivé příjemce služeb a způsob rozdělení nákladů na služby.

16. Soud I. stupně vyložil, jaké funkce plní pokuta ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. s tím, že na poskytovatele služeb vytváří dostatečný nátlak, aby dostál své povinnosti řádně a včas vyúčtovat zálohy na služby stanovené příjemci služeb, jak mu to ukládá § 7 tohoto zákona, a je pro něj rovněž citelnou sankcí při jejím nesplnění. Smyslem vyúčtování je především to, aby si mohl příjemce služeb porovnat, jaké byly skutečné náklady na jednotlivé služby, které mu byly v předmětném zúčtovacím období dodány, a které zálohově platil (měl platit), a jak byly tyto zálohy vypořádány (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2023, sp. zn. 26 Cdo 2088/2022).

17. V projednávané věci nešlo tedy o vyúčtování, ale o rozúčtování služeb, a proto není podstatné, zda toto bylo ve svém důsledku řádné, neboť nárok na pokutu dle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. se v případě rozúčtování neuplatní.

18. Na tomto základě soud I. stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl.

19. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a v řízení zcela úspěšnému žalovanému přiznal právo na jejich náhradu ve výši 55 321,20 Kč sestávající z odměny za zastoupení advokátem ve výši 4 780 Kč na každý z 9 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření ze dne 29. 1. 202, 19. 11. 2023 a 29. 9. 2024 a účast na jednání soudu dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] – z tarifní hodnoty 91 250 Kč, tj. 50 Kč x 365 x 5 - § 6 odst. 1, § 7 a § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, - dále jen „advokátní tarif”), z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč na každý takový úkon právní služby a DPH ve výši 21 %.

20. Ve vztahu k vyjádření ze dne 29. 1. 2023 a 2. 3. 2023 přiznal odměnu jako za jeden úkon, když druhé vyjádření bylo jen doplněním, a nepřiznal odměnu za porady s klientem přesahující dvě hodiny dne 20. 11. 2023 a 26. 9. 2024, neboť je neshledal účelnými, stejně jako sepsání závěrečné řeči.

21. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Namítala, že závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2023, sp. zn. 26 Cdo 2088/2022, nejsou na projednávanou věc aplikovatelné.

22. Předně argumentovala, že vyúčtování za rok 2018 je vadné, neboť v něm nebylo uvedeno, za jaké období je vystavováno. Proti vyúčtování – verzi z roku 2018 má žalobkyně následující námitky. Vyúčtování vychází z hodnot stavu vodoměru naměřených na poměrových vodoměrech, není znám stav dalších poměrových vodoměrů v domě, vyúčtování zahrnuje nesourodá období, není jasné, jak žalovaný došel k částce 86,71 Kč za m3. Faktura za odpady je za zcela jiné období, než je předmětem vyúčtování, není jasné, jak žalovaný došel k částce 968 Kč. Není jasné, jak žalovaný došel k účtovanému pojistnému ve výši 1 500 Kč. Stran úklidu a zahrady nebyla předložena žádná faktura. Dále žalobkyně uvedla své námitky stran vyúčtování – verzi předložené v listopadu 2023 a verzi předložené v říjnu 2024.

23. Žalovaný žalobkyni neposkytl kompletní sadu dokumentů od poskytovatelů služeb vztahující se k vyúčtování roku 2018.

24. Žalovaný se k námitkám žalobkyně proti vyúčtování nijak nevyjádřil.

25. Žalovaný porušil svou povinnost vyúčtovat služby řádně a včas, což zakládá nárok žalobkyně na pokutu dle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.

26. Ve věci řešené Nejvyšším soudem pod sp. zn. 26 Cdo 2088/2022 byl problém se změnou počtu osob obývajících bytovou jednotku, kterou příjemce služeb neohlásil poskytovateli, což vedlo k nesprávnému rozúčtování a následně k prodlení s vyúčtováním. O takový případ se v projednávané věci nejedná. Žalovaný též opakovaně po žalobkyni požadoval platby, avšak nedodával k tomu potřebné podklady ani nevypořádal námitky žalobkyní vznesené. Ve věci řešené Nejvyšším soudem nebyly žalobci zálohy ani stanoveny. Poukázala na to, že znění judikatury bylo až do roku 2023 v její prospěch, k čemuž odkázala např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3160/2021, 26 Cdo 4074/2019, 26 Cdo 2998/2020.

27. Jednání žalovaného žalobkyně označila za rozporné s dobrými mravy. Žalovaného opakovaně vyzývala k předložení potřebné dokumentace a řešení situace smírnou cestou, žalovaný s ní odmítal komunikovat, tvrdil, že mu nedocházely maily od její právní zástupkyně. Poukázala též na to, že přestože žalovaný nebyl schopen doložit bezvadné vyúčtování 2018, účtuje si za jeho zajištění částku 10 000 Kč plus DPH, což je dle žalobkyně neoprávněné. Žalobkyně opakovaně navrhovala několik způsobů úhrad záloh přímo poskytovatelům služeb, nikoli přímo žalovanému. Ani jeden z jejích návrhů nebyl přijat. Žalobkyně od počátku roku 2024 hradí požadovaných záloh přímo na účet [právnická osoba]. Počet osob v jednotce žalobkyně byl vždy 4.

28. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že během jednání došlo k zásadní změně postoje předsedkyně prvoinstančního soudu, která původně přisvědčovala argumentům žalobkyně, následně však vydala rozsudek v její neprospěch. Změna jejího postoje nebyla v řízení řádně odůvodněna a představuje nepředvídatelný a právně nepřípustný postup. Žalobkyni tím bylo zamezeno doplnit tvrzení a důkazy k dalším prohřeškům žalovaného, které jsou též sankcionovány pokutou (nevypořádání námitek proti vyúčtování 2018 a nedodání veškerých podkladových faktur). Odkázala na nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 738/09 a II. ÚS 566/05 týkajících se změn právního názoru Nejvyššího soudu.

29. Navrhla, aby napadený rozsudek byl ve výroku I změněn tak, že žalobě bude vyhověno.

30. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Žalobkyně v odvolání neuvádí žádné nové skutečnosti. Soud I. stupně provedl podrobné dokazování a učinil správný skutkový závěr.

31. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), částečně zopakoval dokazování (§ 213 odst. 2 o.s.ř.) a z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění – předmětné vyúčtování služeb a spotřeb znějící na částku 21 340,20 Kč je datováno dnem 27. 9. 2018 (vyúčtování z 27. 9. 2018) a žalobkyně dne 5. 10. 2018 odeslala na účet č. [č. účtu] částku 20 008 Kč s poznámkou „platba za vodu odpad pojištění 2017 2018 [jméno FO]“ (potvrzení o provedené úhradě).

32. Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k následujícím závěrům.

33. Soud I. stupně učinil z provedených důkazů správná skutková zjištění, z nichž učinil až na označení roku datace předmětného vyúčtování a specifikace osoby hradící částku 20 008 Kč správné skutkové závěry, k čemuž odvolací soud jen dodává, že předmětné vyúčtování je datováno dnem 27. 8. 2018 a částku 20 008 Kč uhradila žalobkyně. Soud I. stupně vzal správně za svá skutková zjištění též nesporná tvrzení účastníků stran toho, že žalobkyně v rozhodném období neplatila žádné zálohy na služby ani žádné takové zálohy na služby nebyly mezi účastníky dohodnuty.

34. Žalobkyně se v projednávané věci na žalovaném domáhá zaplacení pokuty ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. za období od 23. 10. 2018 do dodání řádného vyúčtování za rok 2018 na základě skutkových tvrzení, že od žalovaného, jehož podíl na společných částech budovy č.p. [číslo] a pozemcích p.č. [číslo] a [číslo] v k.ú. [adresa] v roce 2018 a v první polovině roku 2019 činil 70,5 %, obdržela 27. 9. 2018 jako vlastnice bytové jednotky č. [číslo] v uvedené budově se nacházející dokument označený jako vyúčtování služeb a spotřeb (dále jen „Vyúčtování ze dne 27. 9. 2018“), které není řádným vyúčtováním, neboť z něj není jasné, k jakému období se vztahuje. Žalovaný ke dni podání žaloby nedodal řádné vyúčtování, a proto žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení pokuty k tomuto Vyúčtování ze dne 27. 9. 2018 se vztahující ve smyslu § 13 zákona č. 67/2013 Sb.

35. S ohledem na to, kdy bylo předmětné Vyúčtování ze dne 27. 9. 2018 žalobkyni doručeno, je třeba aplikovat zákon č. 67/2013 Sb. ve znění účinném do 30. 6. 2020, z jehož § 2 vyplývá, že pro účely tohoto zákona se rozumí dle písm. e) rozúčtováním vyčíslení výše nákladů za poskytované služby v daném zúčtovacím období pro jednotlivé příjemce služeb a způsob rozdělení nákladů na služby – písm. e); dle písm. f) vyúčtováním vyčíslení skutečné výše nákladů na služby a záloh za jednotlivé služby v daném zúčtovacím období a dle písm. d) náklady na služby cena služeb sjednaná s dodavatelem nebo celkové náklady na poskytování služeb; nákladem na služby podle tohoto zákona nejsou revize zařízení a součástí domu a odpisy domu, popřípadě další podobné položky.

36. V rozhodném období byl žalovaný jako vlastník jednotek s větším než polovičním podílem na společných částech domu a pozemcích správcem (§ 1192 o.z. ve znění účinném do 30. 6. 2020), neboť společenství vlastníků nevzniklo, a byl tudíž i poskytovatelem služeb ve smyslu § 2 písm. a) bod 2 zákona č. 67/2013 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2020, a žalobkyně byla příjemcem služeb ve smyslu § 2 písm. b) bod 2 citovaného zákona.

37. Žalovaný měl ve smyslu § 4 odst. 1 citovaného zákona právo požadovat od žalobkyně placení záloh na úhradu nákladů na služby. Účastníci si žádné zálohy nedohodli, není ani tvrzeno, že by žalovaný žalobkyni dle odstavce 2 citovaného ustanovení měsíční zálohy určil, a mezi účastníky není sporu o tom, že žalobkyně žalovanému zálohy na poskytované služby nehradila (odvolací soud upozorňuje, že v dané věci není možné zaměňovat zálohy ve smyslu § 4 citovaného zákona placené poskytovateli služeb jejich příjemcem se zálohami, které za dodávané služby hradí jejich dodavatelům poskytovatel služeb).

38. Zákon č. 67/2013 Sb. ve znění účinném do 30. 6. 2020 odlišuje pojmy rozúčtování a vyúčtování nejen v § 2, ale především v § 5 a § 6 citovaného zákona na straně jedné, v nichž stanoví pravidla rozúčtování nákladů na služby, a v § 7 na straně druhé, v nichž stanoví náležitosti vyúčtování.

39. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2020, není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.

40. Z uvedeného vyplývá, že smyslem vyúčtování dle § 7 citovaného zákona je vyúčtovat zálohy po skončení zúčtovacího období (tj. vyúčtovat skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2024, sp. zn. 26 Cdo 1206/2023), neboť každé zálohové plnění je třeba vyúčtovat – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2178/2020), a to bez ohledu na to, zda příjemce služeb platit řádně zálohy stanovené mu poskytovatelem služeb (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2024, sp. zn. 26 Cdo 1206/2023, či ze dne 12. 12. 2024, sp. zn. 26 Cdo 3665/2023).

41. Jinými slovy smyslem vyúčtování záloh na služby je, aby si příjemce služeb mohl porovnat, jaké byly skutečné náklady na jednotlivé služby, které mu byly v předmětném zúčtovacím období dodány, a jak byly vypořádány zálohy, které mu byly stanoveny a které uhradil či měl uhradit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2023, sp. zn. 26 Cdo 2088/2022).

42. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2020, jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.

43. Citované ustanovení § 13 zákona č. 67/2013 Sb. upravuje pokutu za prodlení s nepeněžitými plněními, které pro poskytovatel a příjemce služeb vyplývají z tohoto zákona (nevztahuje se tedy na povinnosti stanovené jinými právními předpisy, tedy ani na povinnost „vyúčtovat“ příspěvky na správu domu a pozemku); jde o jeden z případů pokuty stanovené pro porušení povinnosti právním předpisem (§ 2052 o.z.), na pokutu se proto použijí ustanovení o smluvní pokutě obsažená v § 2048 - § 2051 o.z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2024, sp. zn. 26 Cdo 1206/2023, a v něm citovaná rozhodnutí, či ze dne 12. 12. 2024, sp. zn. 26 Cdo 3665/2023).

44. Citované ustanovení dopadá na prodlení poskytovatele služeb se splněním nepeněžitých povinností, jež mu ukládají § 7 odst. 1 a 2 (tj. povinnost provést vyúčtování a doručit je příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období) a § 8 odst. 2 věta druhá (povinnost vyřídit uplatněné námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování nejpozději do 30 dnů od jejich doručení) citovaného zákona (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2178/2020, či ze dne 11. 12. 2024, sp. zn. 26 Cdo 2198/2024).

45. Funkce pokuty dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. je preventivní (nátlaková) a s tím spojená funkce sankční, vytvářející na poskytovatele služeb nátlak, aby dostál své povinnosti řádně a včas vyúčtovat zálohy na služby stanovené příjemci služeb (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2024, sp. zn. 26 Cdo 3665/2023).

46. Odvolací soud se s ohledem na shora rozvedené ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že Vyúčtování ze dne 27. 9. 2018, od jehož (ne)řádnosti žalobkyně odvíjí žalobou uplatněný nárok na pokutu ve smyslu § 13 zákona č. 67/2013 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2020, nepředstavuje vyúčtování ve smyslu § 2 písm. f) a § 7 citovaného zákona, nýbrž rozúčtování ve smyslu § 2 písm. e) citovaného zákona. Je tomu tak proto, že žalobkyně jako příjemce služeb neplatila žalovanému jako jejich poskytovateli žádné zálohy na služby, které jí byly v předmětném období dodány, účastníci si jejich placení nedohodli a žalovaný jejich placení žalobkyni ani neurčil a nepožadoval. Jestliže je smyslem vyúčtování to, aby si příjemce služeb mohl porovnat, jaké byly skutečné náklady na jednotlivé služby, které mu v rozhodném období byly dodány a které zálohově platit (nebo měl platit), a jak byly tyto zálohy vypořádány, pak neměla-li žalobkyně žádné zálohy žalovanému platit a též mu je neplatila, nebylo jí co vyúčtovávat. Tato situace je obdobná situaci, kdy se poskytovatel služeb s jejich příjemcem dohodne na jejich paušální platbě. Takové platby se totiž též nevyúčtovávají (srov. § 9 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2020). Vyúčtování ze dne 27. 9. 2018 je svým charakterem rozúčtováním, tj. seznámením se způsobem, jak poskytovatel služeb vyčíslené náklady za poskytované služby v daném zúčtovacím období rozdělil mezi jejich jednotlivé příjemce, jehož případné nedostatky nejsou sankcionovány pokutou dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2020, jak již soud I. stupně uvedl.

47. Bez významu v této souvislosti není okolnost, že žalobkyně po seznámení s Vyúčtováním ze dne 27. 9. 2018 žalovanému zaplatila částku 20 008 Kč, tj. zaplatila žalovaným rozúčtované dodávky služeb vody, odvoz odpadu a pojištění a nezaplatila rozúčtované služby spočívající v úklidu domu a zahrady, které po ní žalovaný ani nevymáhal. Toto jednání žalobkyně tak lze považovat za uznání dluhu ve smyslu § 2054 odst. 2 o.z. přinejmenším v rozsahu poskytnutého plnění.

48. Odvolací soud proto uzavírá, že žalobkyni nemohl vzniknout nárok na pokutu ve smyslu § 13 zákona č. 67/2013 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2020, za prodlení s řádným vyúčtováním služeb, neboť žalovanému povinnost provést vyúčtování ve smyslu § 7 citovaného zákona nevznikla. V této souvislosti pak jsou zcela irelevantní odvolací námitky žalobkyně, že vyúčtování za rok 2018 je vadné.

49. Poukazuje-li žalobkyně v odvolání, že jí nebyla žalovaným poskytnuta kompletní sada dokumentů a žalovaný se nevyjádřil k jejím námitkám, pak tyto okolnosti jsou pro projednávanou věc, v níž žalobkyně skutkově odůvodnila žalobou uplatněný nárok na zaplacení pokuty dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. tím, že žalovaným předložené Vyúčtování ze dne 27. 9. 2018 není řádným vyúčtováním, zcela irelevantní. Žalobkyně se nedomáhá zaplacení pokuty za porušení povinnosti spojené s jejím právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování ve smyslu § 8 odst. 1 citovaného zákona ani za porušení povinnosti spojené s vypořádáním jejích námitek ve smyslu § 8 odst. 2 citovaného zákona. Proto ani její námitka, že jí bylo zamezeno doplnit tvrzení a důkazy k těmto prohřeškům žalovaného, není relevantní.

50. Namítá-li žalobkyně, že žalovaný vůči ní jedná v rozporu s dobrými mravy, pak je třeba upozornit, že s odkazem na dobré mravy nelze právo založit, ale lze jen odepřít jeho výkonu ochranu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1148/99, nález Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. I. ÚS 528/99).

51. Odkaz žalobkyně na nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. II. ÚS 566/05, a ze dne 11. 9. 2009, sp. zn. IV. ÚS 738/09, není příhodný, neboť v projednávané věci nedošlo k situaci v nich řešené, tj. že Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí odchýlil od svých dřívějších rozhodnutí, aniž by přitom postupoval ve smyslu § 20 odst. 1 zákona o soudech a soudcích.

52. V rozhodovací praxi soudů pak není pochyb o tom, že soudy mohou změnit svůj právní názor a tím spíše tak mohou učinit, opodstatňuje-li změnu právního názoru vývoj judikatury vyšších soudů (srov. k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2007, sp. zn. 28 Cdo 3342/2007, uveřejněný pod číslem 80/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a že změna právního názoru není porušením práva na spravedlivý proces.

53. V této souvislosti není případný ani poukaz žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3160/2021, 26 Cdo 4074/2019 či 26 Cdo 2998/2020, neboť v nich byly řešeny otázky prodlení poskytovatele služeb provést vyúčtování a doručit je příjemci služeb v předepsané lhůtě a důsledky takového prodlení poskytovatele služeb se splněním povinnosti, kterou mu ukládá ustanovení § 7 zákona č. 67/2013 Sb. V projednávané věci však z důvodů vyložených shora žalovanému jako poskytovateli služeb povinnost provést vyúčtování ve smyslu § 7 citovaného zákona nevznikla.

54. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2023, sp. zn. 26 Cdo 2088/2022, se jednalo o skutkovou situaci obdobnou projednávané věci, neboť tamější poskytovatel služeb nepožadoval po tamějším žalobci žádné platby, nestanovil mu zálohy. K této situaci se pak váže závěr Nejvyššího soudu, že tak nebylo žalobci fakticky co podle § 7 zákona č. 67/2013 Sb. vyúčtovat, a proto mu nemohl vzniknout ani nárok na pokutu ve smyslu § 13 citovaného zákona.

55. Z výše vyložených důvodů soud I. stupně rozhodl správně, pokud žalobu žalobkyně na zaplacení pokuty zamítl. Soud I. stupně rozhodl v souladu se zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) též správně o nákladech řízení. Odvolací soud tedy napadený rozsudek dle § 219 o.s.ř. potvrdil.

56. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení zcela úspěšnému žalovanému přiznal právo na jejich náhradu vůči neúspěšné žalobkyni. Výše těchto nákladů činí částku 12 626,60 Kč sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši 4 780 Kč za každý z těchto úkonů právní služby: vyjádření k odvolání a účast na odvolacím jednání dne [datum] (§ 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 2, § 11 odst. 1 písm. k) a g) advokátního tarifu – z puncta 91 250 Kč), náhrady hotových výdajů na každý z uvedených úkonů právní služby ve výši 450 Kč (§ 2, § 11 odst. 1 písm. k) a g), § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu), a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad dle advokátního tarifu ve výši 2 196,60 Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř., § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty).

57. O lhůtě k plnění a platebním místu náhrady nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. a § 149 odst. 1 o.s.ř.