14 Co 41/2024 - 275

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., a soudců Mgr. Jany Boškové a JUDr. Viktora Vaške ve věci žalobce: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupený advokátem [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] proti žalované: [Anonymizováno], narozená dne [Anonymizováno] bytem [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 46 841 Kč s příslušenstvím na základě odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 27. 10. 2023, č. j. 6 C 155/2022–171, ve znění usnesení ze dne 30. 11. 2023, č. j. 6 C 155/2022–180 takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. Žalovaná je povinna nahradit žalobci k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku náklady odvolacího řízení ve výši 8 131,20 Kč.

Odůvodnění

Soud prvního stupně napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 46 841 Kč s příslušenstvím (výrok I), povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 34 442,90 Kč (výrok II), a povinnost zaplatit státu na účet Okresního soud Plzeň-jih doplatek soudního poplatku ve výši 436 Kč (výrok III), a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaná byla v době od 1. 2. 2019 do 30. 9. 2021 výlučným, eventuálně podílovým vlastníkem jednotek č. [Anonymizováno] v domě, jehož správu vykonává žalobkyně, a byla proto povinna hradit příspěvek na správu domu a pozemku ve výši určené shromážděním společenství vlastníků. Žalovaná tak nečinila a v rozhodném období nehradila v plné výši poplatek za všechny jí vlastněné jednotky. Proto na její straně vznikl nedoplatek v celkové výši 43 330 Kč; výši nedoplatků za jednotlivé jednotky žalovaná nijak nezpochybňovala. O výši příspěvku bylo rozhodnuto na shromáždění společenství vlastníků jednotek dne 5. 1. 2019. Toto bylo řádně svoláno podle stanov a v souladu s nimi bylo také přijato rozhodnutí o výši příspěvku ve výši 20 Kč na m2. Námitku žalované, že ve stanovách se rozlišují dva příspěvky (příspěvek na výdaje spojené se správou domu a příspěvek na opravy, rekonstrukce a modernizace domu) neměl soud prvního stupně za významnou. Za podstatnou považoval skutečnost, že žalovaná na daném shromáždění byla přítomna, s návrhem na stanovení výše příspěvku souhlasila. Naopak obranu žalované (zápočet nákladů vynaložených žalovanou na opravu střechy) neshledal za prokázanou; ohlášení závady neprovedla žalovaná v souladu se stanovami, nedodala projektovou dokumentaci, harmonogram stavebních úprav. Nebylo proto možné svolat schůzi žalobkyně, která by se požadovanou opravou mohla zabývat. Z faktury, kterou žalovaná předložila, není patrné, kdy oprava byla provedena, chybí položkový rozpočet. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu jí vynaložených nákladů řízení. Protože nedopatřením v rozsudku soudu prvního stupně opomněl konkrétní výši těchto nákladů uvést, usnesením opravil výrok rozsudku. Vzhledem k tomu, že po podání žaloby došlo k jejímu rozšíření a z této částky nebyl vyměřen soudní poplatek, uložil soud prvního stupně neúspěšné žalované část soudního poplatku zaplatit přímo státu. Žalovaná se proti rozhodnutím soudu prvního stupně odvolala. Namítla, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, protože neprovedl jí označené důkazy, napadené rozhodnutí proto spočívá i na nesprávném právním posouzení. Soud prvního stupně dovodil, že shromáždění společenství vlastníků 5. 1. 2019 přijalo rozhodnutí o výši příspěvku řádně a v souladu se stanovami. To se však nestalo. Shromáždění neoprávněně rozhodlo o otázce, která nebyla předmětem jednání podle pozvánky, což je v rozporu se stanovami (čl. 6.5). Stanovy rozlišují příspěvek na výdaje spojené se správou domu a příspěvek na opravy, rekonstrukce a modernizace [čl. [právnická osoba] písmeno d)]. Jde tedy o dva odlišné příspěvky. Podle pozvánky mělo být rozhodováno o schválení výše příspěvku na správu domu. Podle zápisu však bylo rozhodnuto o výši stanovení záloh DZOI, tedy příspěvku na opravy, rekonstrukce a modernizace. O zařazení záležitosti další nebylo vůbec hlasováno. Tedy rozhodnutí bylo přijato v rozporu se stanovami a nemohlo založit povinnost platit uvedené příspěvky. I pokud by rozhodnutí bylo přijato, jednalo se o rozhodnutí o výši dlouhodobých záloh, oprav a investic, přičemž žalováno je na zaplacení záloh – příspěvků na náklady na správu domu a pozemku. Přestože soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná zápočet na opravu střechy a dodržení procedurálního postupu před opravením opravy neprokázala, o důkazním břemeni ji nepoučil. Napadený rozsudek je proto pro ni překvapivým. Zápočet posuzoval soud prvního stupně podle nesprávného článku stanov. Článek 12.2 písmeno l) stanov se týká stavebních úprav bytových jednotek ve vlastnictví jednotlivých členů společenství, střecha je však společnou částí budovy. Dalším pochybením soudu prvního stupně je absence důvodů, které jej vedly k zmítnutí důkazních návrhů žalované. To je o to podstatnější, pokud soud prvního stupně dovozuje neunesení důkazního břemene na straně žalované. Soud prvního stupně zpochybňuje, zda vůbec oprava byla provedena, aniž by posoudil, kdo ji měl provést. Pokud měla tuto povinnost žalobkyně a namísto něj ji provedla žalovaná, ke vzniku bezdůvodného obohacení došlo. Navrhla proto, aby rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaná na základě výzvy odvolacího soudu doplnila, že závadu střechy spočívající v zatékání do jí vlastněné bytové jednotky uplatnila e-mailem svého tehdejšího právního zástupce [tituly před jménem] [jméno FO] z 29. 4. 2020. Tehdejší předseda žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] na něj reagoval až e-mailem z 26. 5. 2020. Vyzval žalovanou, aby pozvala odbornou firmu, nechala vypracovat nabídku a předložila ji žalobkyni. Na základě toho on svolá shromáždění vlastníků. Na to reagovala žalovaná prostřednictvím svého zástupce obratem, že se jedná o urgentní závadu; sama se poté neúspěšně pokusila se svolat shromáždění společenství vlastníků. Proto přistoupila k opravě závad střechy a poškození svépomocí. Střecha má plechovou krytinu a zatékalo do jednotky žalované číslo [hodnota]. Závada spočívala v nedostatečném oplechování komína na střeše a nezatěsnění oplechování střešních oken jednotky žalované. V důsledku toho zatékalo do jednotky podél stěn komína a okolo střešních oken. To způsobovalo vlhnutí zdí a omítek, oprýskání, vznik plísní. Žalovaná nechala ocenit náklady na opravu u [jméno FO] [Anonymizováno]. Poptala více dodavatelů, nejlepší cenu nabídl [jméno FO], který opravu realizoval a vyúčtoval ji fakturou č. 12/2020 (částkou 42 111 Kč), když provedl práce v položkovém rozsahu cenové nabídky. Žalovaná navrhla, aby žalobkyně předložila odvolacímu soudu všechny zápisy ze shromáždění společenství žalobkyně (vznikla dne 19. 1. 2018). Žalobkyně v reakci na podání žalované učinila nesporným doručení e-mailu zástupce žalované z 29. 4. 2020, avšak poukázala na to, že obsahoval pouze nekonkrétní upozornění na zatékání ve třech místech. Nespornou učinila i svou odpověď z 26. 5. 2020. Žalovanou tvrzené vady však nevznikly průběhem doby, například stárnutím materiálu, byly zaviněny samotnou žalovanou při provádění rekonstrukce. Z fotografií vyplývá, že do objektu zatékalo delší dobu, rozsah škod byl způsobený nedbalostí žalované, nelze proto přijmout závěr o havarijním stavu. Zástupce žalované stanovil k odstranění „urgentní“ závady lhůtu 60 dnů, což neevokuje havarijní stav. Cenovou nabídku [jméno FO] [Anonymizováno] považuje žalobkyně za nadhodnocenou. Zpochybnila také provedení opravy. Ve faktuře [jméno FO] chybí položkový rozpočet. Žalovaná se domáhá 68 330,70 Kč, ačkoliv fakticky (podle vlastního tvrzení) za opravu vynaložila pouze 42 111 Kč. Otázkou rovněž je, proč žalovaná neuplatnila svůj tvrzený nárok dříve. Mezi předžalobní upomínkou z 15. 10. 2020 vztahující se k částce ocenění prací a fakturou [jméno FO] [Anonymizováno] z 14. 10. 2020 uplynul pouze jeden den, proto je předžalobní výzva irelevantní. Žalobkyně ze všech těchto důvodů považuje žalovanou tvrzený nárok za nejistý a neurčitý, proto jej nelze uznat jako započitatelný. Uplatnila i námitku promlčení tvrzeného nároku žalované. K výzvě odvolacího soudu žalovaná dále, a to v reakci na podání žalobkyně, uvedla, že je třeba rozlišovat započtení jako takové a procesní obranu ve formě započtení; v této souvislosti poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, a ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020 a na § 574 o. z. Zápisy z jednání shromáždění ze dne 17. 3. 2018 a 18. 12. 2021 rozlišují mezi schválením výše příspěvku na správu domu a stanovení položek a výše záloh na úhrady služeb spojených se správou domu a pozemku, dlouhodobých záloh na opravy a investice (dále jen „DZOI“) společných částí domu na rok a další období. Bytová jednotka žalované (kde došlo k zatečení ze střechy) je víkendový byt, který nebyl užíván k trvalému bydlení, proto možná závady vznikající průběžně žalovaná objevila najednou. Po zjištění závady se žalovaná ihned telefonicky obrátila na tehdejšího předsedu žalobkyně, který jí sdělil, nechť si vše zařídí sama. Proto oslovila svého tehdejšího právního zástupce a zaslala oficiální výzvu, na níž bylo reagováno se zpožděním. Žalovaná se sama pokusila svolat schůzi, na níž se však ostatní členové nedostavili. Proto si nechala opravu provést sama. Odvolací soud zopakoval důkaz předloženou e-mailovou komunikací účastníků, z níž zjistil, že žalovaná (prostřednictvím svého právního zástupce) e-mailem z 29. 4. 2020 oznámila žalobkyni „závadu na střeše domu a požádala o opravu zatékání střechy na třech místech“. Předseda [jméno FO] e-mailem z 26. 5. 2020 žalované sdělil, že „se o e-mailu dozvěděl právě tento den, závady nejsou blíže specifikovány, tedy není zjevné, zda by je nešlo opravit v rámci záruky. Navrhl, aby žalovaná pozvala odbornou firmu k provedení šetření a návrhu způsobu opravy“. Po předložení nabídky na opravu „nechám svolat schůzi, která se bude zabývat nabídkou na opravu střechy“. Na to tentýž den reagoval zástupce žalované tak, že má s jednáním žalobkyně špatné zkušenosti, proto má oprávněně důvod se domnívat, že pokud by nechala zpracovat nabídku, žalobkyně by jí rozporovala. Uvedla, že „se jedná o urgentní závadu, vyzývám vás, abyste sdělil den, kdy se přijde vámi objednaná firma na zatékání kolem komína podívat a opravit. Lhůta pro opravu je 60 dní“. Odvolací soud doplnil dokazování předžalobní výzvou datovanou 15. 10. 2020 adresovanou žalobci, obsahující „výzvu k okamžitému zaplacení částky 68 330,70 Kč za opravu střechy a související práce se zatékáním s tím, že má být tato částka uhrazena nejpozději do 31. 10. 2020“, a fotografiemi domu i vnitřních prostor jednotky č. [hodnota] vlastněné žalovanou, z nichž je patrné zatékání a olupování omítky. Odvolací soud dále doplnil dokazování, a to k otázce druhu příspěvku souvisejícího s vlastnictvím jednotky, zápisy z jednání shromáždění vlastníků (v případě shromáždění ze dne 5. 1. 2019 důkaz zápisem zopakoval). Ze zápisu z jednání shromáždění konaného dne 17. 3. 2018 vyplývá, že předmětem jednání bylo pod bodem 2) „stanovení položek a výše záloh na úhrady služeb spojených se správou domu a pozemku, DZOI společných částí domu na rok 2018 a na další období“. Byla navržena záloha pro jednotlivé členy ve výši 20 Kč za 1 m podlahové plochy platná až do další změny s počátkem platby od 1. 4. 2018 na účet č. [č. účtu] nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce, za který je hrazena. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] „schválilo stanovení výše a způsob platby DZOI společných částí domu na rok 2018 a na další období“. Ze zápisu z jednání shromáždění vlastníků z 5. 1. 2019 vyplývá, že pod bodem 4) bylo na programu „schválení výše příspěvku na správu domu“, při samotném jednání specifikovaný jako „stanovení položek a výše záloh na úhrady služeb spojených se správou domu, DZOI společných částí domu na rok 2019 a na další období“. [právnická osoba] přednesl návrh na postup a výši stanovení záloh DZOI 20 Kč za 1 m podlahové plochy platná až do další změny, splatný vždy do posledního dne kalendářního měsíce, za který je platba hrazen. Pro bylo pět z přítomných pěti členů. Žalovaná byla přítomna. Ze zápisu z jednání shromáždění vlastníků konaného 2. 1. 2020, vyplývá, že pod bodem 4) bylo na programu „schválení výše příspěvku na správu domu“, bylo navrženo „zachovat stejnou výši zálohy DZOI“, všichni přítomní s návrhem souhlasili. Ze zápisu z jednání shromáždění vlastníků konaného dne 19. 9. 2020 vyplývá, že na programu nebyla otázka stanovení jakýchkoliv plateb spojených s vlastnictvím bytu. Z pozvánky na shromáždění společenství vlastníků jednotek 18. 12. 2021 vyplývá, že pod bodem 3) bylo na programu jednání „stanovení položek a výše záloh na úhrady služeb spojených se správou domu a pozemku, dlouhodobých záloh na opravy a investice společných částí domu na další období“. Ze zápisu z jednání shromáždění konaného 18. 12. 2021 vyplývá, že pod bodem 3) bylo na programu „stanovení položek a výše záloh na úhrady služeb spojených se správou domu a pozemku, dlouhodobých záloh na opravy a investice společných částí na další období“, ze zápisu plyne, že tento bod nebyl projednáván. Ze zápisu z jednání shromáždění společenství vlastníků konaného dne 21. 2. 2022 vyplývá, že nebylo jednáno o stanovení výše záloh, stejně tak jako ze zápisu shromáždění společenství vlastníků ze dne 2. 12. 2023 a 26. 2. 2024. Poté odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Bylo prokázáno, že žalovaná byla v době od 1. 2. 2019 do 16. 2. 2020 vlastníkem jednotky č. [hodnota], v době od 1. 2. 2019 do 4. 3. 2020 vlastníkem jednotky č. [hodnota], v době od 1. 2. 2019 do 4. 3. 2019 výlučným a od 5. 3. 20219 do 31. 12. 2020 spoluvlastníkem ideálních 8/9 jednotky č. [hodnota], od 1. 2. 2019 do 2. 2. 2021 výlučným vlastníkem jednotky č. [hodnota] a od 1. 2. 2019 do 30. 9. 2021 výlučným vlastníkem jednotky č. [hodnota], a to vše v domě č. p. [Anonymizováno] [adresa]. Za užívání jednotek, které byly v jejím vlastnictví, žalovaná ničeho nehradila, s výjimkou jednotky č. [hodnota]. Argumentovala přitom tím, že jednotku č. [hodnota] užívala (k občasnému bydlení), zatímco ostatní jednotky (č. [hodnota]., 2., 4. a 5.) neužívala, a tudíž ve vztahu k nim není povinna nic hradit. Žalobce přitom požadoval po žalované zaplacení 20 Kč v každém měsíci za každý m2 jí vlastněné podlahové plochy každé jednotky. V žalobě ohledně této částky (20 Kč) uvedl, že „ji shromáždění odhlasovalo, když 5. 1. 2019 schválilo příspěvky na náklady na správu domu a pozemku (v souladu s § 1180 o. z.)“. Pokud soud prvního stupně uzavřel, že shromáždění společenství vlastníků jednotek bylo na den 5. 1. 2019 řádně svoláno, a to v souladu se stanovami, odvolací soud s jeho závěrem souhlasí a v podrobnostech odkazuje na jeho rozsudek (odstavec 5). Ze zápisu z tohoto shromáždění vyplývá, že bylo přijato usnesení (se souhlasem všech přítomných vlastníků, tedy včetně žalované), že každý vlastník bude platit v souvislosti s vlastnictvím jednotky 20 Kč za každý m2 a měsíc. Zásadní spor v odvolacím řízení mezi účastníky spočíval v tom, zda toto usnesení bylo přijato řádně. Nebylo totiž podle žalované zřejmé, o čem (o jakém příspěvku) shromáždění společenství vlastníků jednotek 5. 1. 2019 vlastně rozhodovalo. Argumentovala tím, že není jasné, který příspěvek (ze dvou uvedených ve stanovách společenství) byl na uvedeném shromáždění vlastníků schválen. Není totiž podle jejího názoru zřejmé, zda se jednalo o příspěvek na správu domu (jak se uvádělo v pozvánce), anebo příspěvek na dlouhodobé zálohy na opravy a investice (jak je uvedeno v zápise z jednání). Shromáždění tak neoprávněně rozhodlo o otázce, která nebyla předmětem jednání podle pozvánky, což je nepřípustné Proto nebylo rozhodnutí, podle kterého by žalovaná byla povinna hradit žalovaný příspěvek, přijato řádně, je tedy neplatné. Na základě neplatného usnesení nemůže být povinna cokoliv platit. Dále žalovaná namítala, že i za situace, že rozhodnutí bylo řádně přijato, jednalo se o rozhodnutí o výši záloh DZOI (dlouhodobé zálohy na opravy a investice), žalováno je však na zaplacení záloh příspěvků na náklady na správu domu a pozemku. Podle § 1180 odst. 1 o. z. nebylo-li jinak určeno, přispívá vlastník jednotky na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech. Slouží-li některá ze společných částí jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, stanoví se výše příspěvku i se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění této části a rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad. Podle § 1180 odst. 2 o. z. příspěvky určené na odměňování osoby, která dům spravuje, nebo členů jejích orgánů, na vedené účetnictví a na podobné náklady vlastní správní činnosti se rozvrhnou na každou jednotku stejně. Odvolací soud souhlasí s odvoláním žalované v tom, že příspěvky, kterými se vlastník jednotky podílí finančně na chodu domu, v němž vlastní některou z jednotek, mohou být dva. Každý z nich má jiný účel, jinak se stanoví jeho výše. První příspěvek je určený typicky na opravy a investice do společných částí domu, jeho výše by měla být závislá na podílu jednotky na společných částech domu (někdy je označován jako příspěvek na dlouhodobé zálohy na opravy a investice, DZOI či fond oprav). U druhého příspěvku určeného na odměnu správce domu, orgánů společenství, vedení účetnictví a podobně by výše příspěvku měla být pro každou jednotku stejná. Základní zákonná úprava těchto příspěvků je obsažena v § 1180 o. z.; podrobnosti stanoví nařízení vlády č. 366/2013, o úpravě některých náležitostí souvisejících s bytovým vlastnictvím (§ 7, § 8). Problém při konkrétní aplikaci může činit poněkud nesjednocená terminologie [srovnej § 1180 odst. 1, 2 o. z., § 1186 odst. 1 o. z. kde se používá termín „příspěvek na správu domu“, který je užíván i v § 1208 písm. c) a § 16 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 366/2013 Sb., o úpravě některých náležitostí souvisejících s bytovým vlastnictvím]. Proto vznikne-li spor o to, který konkrétní příspěvek má člen společenství platit, je třeba vycházet nejen z pozvánky na shromáždění vlastníků jednotek, zápisu z průběhu schůze a znění přijatého usnesení, ale i z dalších okolností, za nichž je u konkrétního společenství o příspěvku rozhodováno (např. předchozí rozhodnutí o výši příspěvku, chování členů společenství, konkrétní postup při správě domu). Odvolací soud nezpochybňuje, že v projednávané věci jsou příspěvky (popsané v odstavci 15 odůvodnění tohoto rozsudku) ve stanovách žalobkyně rozlišeny. V článku [právnická osoba] písm. d) Stanov [právnická osoba] (účinných od 4. 1. 2018) se uvádí, že „člen společenství je povinen zejména hradit stanovené příspěvky na výdaje spojené se správou domu a stanovené příspěvky na opravy, rekonstrukce a modernizace domu, a to poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu na společných částech domu, neurčuje-li písemná dohoda všech vlastníků jednotek jinak“. Otázkou je, zda byly příspěvky nějak rozlišeny v pozvánce na shromáždění společenství vlastníků, při projednání a rozhodování shromáždění společenství vlastníků jednotek, a zda vůbec je posouzení této otázky pro rozhodnutí o žalobě významné. Při posouzení odvolací námitky, že pokud vůbec bylo o něčem na shromáždění vlastníků dne 5. 1. 2019 rozhodnuto, jednalo se o rozhodnutí o příspěvku na dlouhodobé zálohy a investice (tedy na příspěvek na opravy, rekonstrukce a modernizace), žalováno však je na zaplacení záloh – příspěvků na správu domu a pozemku, vycházel odvolací soud z toho, že žalobce je povinen vymezit předmět řízení po skutkové stránce tak, aby žaloba byla projednatelná, není však povinen uvádět právní kvalifikaci svého nároku. Na základě tohoto lze říci, že předmětem tohoto řízení byl nárok na zaplacení 20 Kč za každý m2 plochy jednotek patřících žalobkyni, a to jako příspěvek související s jejím vlastnictvím jednotek v domě, a to v té podobě, v jaké byl schválen při shromáždění společenství vlastníků dne 5. 1. 2019. Tedy jinak řečeno, žalováno bylo to, co bylo schváleno při shromáždění společenství vlastníků dne 5. 1. 2019; bez ohledu na to, o jaký příspěvek se jednalo. Taková formulace žaloby je dostačující pro projednání, neboť předmět řízení je tak skutkově vymezen dostatečně určitě a nehrozí jeho záměna s jiným. Předmětem jednání shromáždění společenství vlastníků konaného dne 5. 1. 2019 byl podle programu mimo jiné bod č. [hodnota] „Schválení výše příspěvku na správu domu“, při samotném projednání označený jako „Schválení výše příspěvku na správu domu, Stanovení položek a výše záloh na úhrady služeb spojených se správou domu, DZOI společných částí domu na rok 2019 a na další období“. V zápise se dále uvádí, že bylo přijato usnesení „SSV schvaluje stanovení výše a způsob platby DZOI společných částí domu na rok 2019 a na další období“. Stanovení výše záloh na úhradu služeb spojených se správou domu (příspěvků) všichni tam přítomní vlastníci odsouhlasili. Stejným způsobem (zcela shodná formulace) rozhodlo společenství o výši záloh na shromáždění společenství vlastníků dne 17. 3. 208 („Stanovení položek a výše záloh na úhrady služeb spojených se správou domu a pozemku, DZOI společných částí domu na rok 2018 a na další období“). Při shromáždění společenství vlastníků dne 2. 1. 2020 bylo rozhodováno „o schválení příspěvku na správu domu“, dne 18. 12. 2021 o „stanovení položek a výše záloh na úhrady služeb spojených se správou domu a pozemku, dlouhodobých záloh na opravy a investice společných částí domu na další období“. Mezi účastníky nebylo sporu o to, že od roku 2018 dosud přispívají vlastníci jediným příspěvkem ve výši 20 Kč za každý m2; jiný příspěvek nepřichází v úvahu. Ze zápisů z jednání shromáždění vlastníků jednotek je tak podle názoru odvolacího soudu dostatečně zřetelné, že již od roku 2018, kdy společenství vzniklo, mělo v úmyslu schválit vždy pouze jeden příspěvek, který byl určen na opravy a investice, nikoliv na odměny členů společenství. Odpovídá tomu i průběh schůze konané 5. 1. 2019, kde se uvádí: „Pan [tituly před jménem] [jméno FO] přednesl návrh na postup a stanovení DZOI, byla navržena záloha do DZOI pro jednotlivé členy společenství ve výši 20 Kč za 1 m2“. I žalované hradila jeden příspěvek (byť za rok 2018), a to 20 Kč za každý m2, stejně tak to činili i ostatní vlastníci jednotek. Pokud by žalovaná měla pochybnosti o tom, který z příspěvků hradí, nepochybně by to vztáhla i k jednotce číslo [hodnota], za niž příspěvek (alespoň po určitou dobu) platila. Spíše se zdá, že důvodem, pro který nezačala příspěvky platit, bylo její přesvědčení, že jako bývalý výlučný vlastník celého domu, tak činit nemusí; nikoliv pochybnost o druhu placeného příspěvku. Tu ostatně nabyla až v průběhu tohoto sporu (vyjádření ze dne 18. 7. 2023). Poslední spornou otázkou ve vztahu k jednání shromáždění vlastníků 5. 1. 2019 a jím přijatého usnesení je, zda z pozvánky na něj bylo seznatelné, jaký bude program jednání, o čem bude shromáždění jednat a rozhodovat. Odvolací soud uzavřel, že ano. V pozvánce se totiž uvádí, že předmětem bude „schválení výše příspěvku na správu domu“. Byť zde není blíže specifikován, je toto označení v souladu se stanovami i občanským zákoníkem (§ 1180 odst. 1 o. z.). Nelze navíc přehlédnout, že v průběhu schůze předseda společenství tento příspěvek specifikoval („výše a stanovení záloh DZOI“), všichni členové společenství tento příspěvek schválili. V průběhu jednání nikdo neměl žádné námitky ani proti předmětu jednání, předmětu rozhodování, ani proti znění přijatého usnesení. Podle bodu 6.5 Stanov Společenství vlastníků jednotek domu č. p. [Anonymizováno], [adresa] (účinných od 4. 1. 2018) přitom platilo, že o záležitosti, která nebyla zařazena na pořad jednání v písemné pozvánce, lze rozhodnout jen za účasti a se souhlasem všech členů společenství oprávněných o ní hlasovat. I kdyby tedy v pozvánce na shromáždění společenství vlastníků jednotek (konaného dne 5. 1. 2019) nebyl některý předmět jednání uveden (včetně sporného příspěvku), bylo by možné tento nedostatek napravit v průběhu shromáždění. Lze proto souhlasit se soudem prvního stupně v tom, že pro posouzení věci je významné, že žalovaná byla na jednání společenství vlastníků dne 5. 1. 2019 přítomna, žádné námitky proti předmětu hlasování, ani přijatému závěru neměla. Navíc příspěvek ve výši 20 Kč za každý m2 ve vztahu k bytové jednotce jí užívané po určitou dobu i platila. Protože usnesení shromáždění společenství bylo přijato řádně, založilo povinnost žalované tam schválený příspěvek platit, a to za všechny bytové jednotky, jejichž byla vlastníkem. Proti vyúčtování příspěvku a výši nedoplatků ve vztahu k jednotlivým jednotkám žalovaná žádné konkrétní námitky ani v řízení před soudem prvního stupně, ani v podaném odvolání neuváděla, a proto i odvolací soud vychází z toho, že výpočet dlužné částky provedený žalobcem je správný. Argumentace žalované, že pokud vlastněné jednotky neužívala, nebyla povinna žádný příspěvek souvislosti s nimi hradit, nemůže obstát. Povinnost příspěvek (příspěvky) platit vyplývá z § 1180 o. z. a vlastníka této povinnosti nezbavuje ani to, že jednotku neužívá (ať už z jakéhokoliv důvodu). Nedůvodnou shledal odvolací soud obranu žalované spočívající v tvrzení, že oprávněně započetla proti nároku žalobkyně částku, kterou zaplatila za opravu střechy v souvislosti se zatékáním do jí vlastněné bytové jednotky. A to proto, že tvrzenou pohledávku žalované shledal jako nejistou a neurčitou: K tomu viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, podle nějž „nejistou nebo neurčitou“ je ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, to je oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí), spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení.; nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017 „v kontextu civilního procesu by měl být smysl § 1987 odst. 2 o. z. spatřován zejména v ochraně věřitele před tím, aby řízení o jím uplatněné pohledávce bylo zdržováno složitým prokazováním protipohledávek dlužníkových“. Pokud by v případě zatékání do jednotky žalované nastala havarijní situace, kterou by bylo třeba bezodkladně řešit, bylo by namístě, aby žalovaná bezprostředně poté, co o situaci informovala předsedu společenství vlastníků, přistoupila k opravě. Taková situace však v projednávané věci nenastala. Byť to (jak uvádí žalobkyně), že vadné oplechování, které zřejmě způsobilo zatékání do jednotky žalované, nechala na dům umístit přímo ona, by její nárok nijak nevylučovalo. Co je však významné, je tvrzení žalobkyně o tom, že do objektu „mírně zatékalo zjevně již delší dobu.“ To se zdá i z fotografií, které odvolací soud provedl k důkazu. Není však jednoznačné, kdy zatékání začalo. Nelze proto vyloučit, že rozsah škody do určité míry závisel i na chování žalované. Ta sama přiznala, že byt užívala občasně a významná může být i otázka je, jak často a zda jej kontrolovala. Tomu, že se nejednalo o takovou havarijní situaci, kterou by bylo třeba bezodkladně řešit, napovídá i lhůta, kterou žalovaná poskytuje žalobkyni ve svém e-mailu z 26. 5. 2020, „lhůta pro opravu je 60 dní“. To je totiž přímo v rozporu s jejím předchozím tvrzením, že se „jedná o urgentní závadu“. Cenovou nabídku, kterou učinil žalované [jméno FO], považuje žalobkyně za nadsazenou. Tomu odpovídá i to, že fakticky měla být oprava provedena (provedení opravy žalobkyně činí sporným) za výrazně nižší částku. Tedy učinění závěru o tom, zda je zápočet oprávněný a v jaké výši, vyžaduje předchozí řešení řady (nejen) shora naznačených otázek, a s tím spojené doplnění dokazování. Navíc žalobkyně vznesla námitku promlčení žalovanou uplatněného nároku, i její zodpovězení vyžaduje doplnění skutkových zjištění, kdy (a zda vůbec) k opravě došlo. To vše v souhrnu vede k závěru o tom, že k posouzení oprávněnosti zápočtu by bylo třeba provádět obsáhlejší dokazování, čímž je odůvodněn závěr tom, že pohledávka uplatněná žalovanou k obraně je nejistá a její výše neurčitá. Žalobkyně, proti které je započítáváno, se tedy vůči žalované ve svém posledním podání důvodně dovolala relativní neplatnosti jednostranného započtení, a proto jeho účinky nenastaly – pohledávka, proti které bylo započteno, tedy nezanikla. Proto také nebylo možné zabývat se důkazy navrženými k otázce oprávněnosti vzájemné pohledávky. Z těchto důvodů odvolací soud považuje obranu žalované za nedůvodnou, a proto potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, a to včetně nezpochybněného výroku o nákladech řízení. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. a žalobci, který byl v odvolacím řízení plně úspěšný, přiznal právo na náhradu jeho nákladů. O jejich výši rozhodl podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“). Tarifní hodnotou byla částka, jejíhož přiznání se žalobce v odvolacím řízení domáhal (tedy 46 481 Kč), výše odměny za každý úkon právní služby tak činí 3 060 Kč (§ 7 bod 5 advokátního tarifu). Žalobci náleží náklady za právní zastoupení, a to za dva úkony právní služby – účast u odvolacího jednání dne 25. 4. 2024, písemné vyjádření ze dne 29. 5. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. d), g advokátního tarifu) a dva režijní paušály po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Žalobci dále bylo přiznáno právo na 21 % DPH (§ 137 odst. 1 o. s. ř.) ze součtu odměny advokátů a náhrady hotových výdajů.

Poučení