14 Co 423/2024 - 252

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Paška a soudců Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Jana Pekáče ve věci žalobce [Jméno žalobce A], narozeného [Datum narození žalobce A], bytem v [Adresa žalobce A], zastoupeného [Jméno žalobce B], advokátem se sídlem v [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], proti žalovaným 1. [Jméno žalované A]., IČO [IČO žalované A], se sídlem v [Adresa žalované A], a 2. [Jméno žalované B], narozenému [Datum narození žalované B], oběma zastoupeným [Jméno žalované C], advokátem se sídlem v [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], o zaplacení 300 000 Kč, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se 1. ve výroku I. potvrzuje, 2. ve výroku II. mění tak, že žalobce je povinen zaplatit a) 1. žalované k rukám jejího zástupce [Jméno žalované C] na nákladech řízení 20 118,45 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, b) 2. žalovanému k rukám jeho zástupce [Jméno žalované C] na nákladech řízení 40 236,89 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Usnesení Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], se ve výroku II. potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit 1. žalované k rukám jejího zástupce [Jméno žalované C] na nákladech odvolacího řízení 14 444,39 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit 2. žalovanému k rukám jeho zástupce [Jméno žalované C] na nákladech odvolacího řízení 14 444,39 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaným byla uložena povinnost zaplatit mu 300 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy, kterou mu žalovaní měli způsobit tím, že: (1.) jakožto podílový spoluvlastníci pozemku parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba ev. č. [hodnota], v obci a katastrálním území a [adresa] (dále jen „nemovitost“) s rovnými třetinovými spoluvlastnickými podíly v lednu 2018 uzavřeli smlouvu na dodávku vody do nemovitosti bez účasti žalobce, jakožto třetího rovnodílného spoluvlastníka, a následně nechali v období od ledna do května 2018 odstavit dodávku vody do nemovitosti, kterou v té době žalobce obýval. (2.) [jméno FO], jakožto jednatel 1. žalované (dále jen „jednatel žalované“ a „žalovaná“), žalobce opakovaně, a to ve dnech 9. 12. 2017, 30. 12. 2017, 21. 10. 2018, 1. 11. 2018 a 4. 3. 2019, ústně napadl a vyhrožoval mu újmou na zdraví, přičemž při tom používal rasistické urážky. Pro toto jednání žalobce na jednatele žalované podal trestní oznámení, věc byla postoupena komisi pro projednávání přestupků statutárního města [Anonymizováno], kde byly uvedené jednotlivé útoky jednatele žalované prokázány a ten byl uznán vinným spácháním přestupku. Vedle toho dne 28. 9. 2018 na žalobce řval v přítomnosti jednatele žalované neznámý muž, že měl žalobce vyhrožovat panu [Anonymizováno], nájemci užívajícímu část nemovitosti na základě nájemní smlouvy s žalovanou. Ten však žalobci následně potvrdil, že jej žalobce nenapadá. (3.) Dne 30. 12. 2017 [jméno FO] žalobce lživě obvinil z napadení a 2. žalovaný (dále jen „žalovaný“) toto napadení křivě dosvědčil v úmyslu přivodit žalobci trestní stíhání (4.) žalobce si upravil obecní pozemek, který byl rumištěm, jako zahradu, a žalovaní žalobci ubližovali také skrze tuto zahradu tím, že mu ztížili její zalévání svedením okapu, z něhož bral vodu na zalévání, do barelu a umístěním železných sloupů do zahrady, ač zastupitelstvo obce rozhodlo, že se zahrada nebude rozdělovat. Po odstěhování žalobce z nemovitosti v roce 2019 byla zahrada totálně zlikvidovaná, žalobce má podezření, že ji zničili žalovaní. Žalovaní se vůči žalobci takto chovali s cílem dosáhnout toho, aby nemovitost opustil poté, co nedošlo k dohodě o užívání nemovitosti, potažmo o provedení takových jejích stavebních úprav, které by vytvořily dvě stavebně oddělené části s vlastními vchody. Popsané útoky žalovaných vůči žalobci trvaly od roku 2017 do roku 2019, kdy žalobce jednání žalovaných psychicky neunesl a z nemovitosti se odstěhoval do [Anonymizováno].

2. Řízení o této věci bylo Okresním soudem v [Anonymizováno] (dál jen „okresní soud“ nebo „soud prvního stupně“) vyloučeno k samostatnému projednání z řízení vedeného u okresního soudu pod sp. zn. [spisová značka], v němž se žalobce domáhal obnovení dodávky vody do nemovitosti. V rámci tohoto řízení žalobce podáním ze dne 8. 9. 2020 rozšířil žalobu o další dva nároky, a to o nárok na náhradu škody (majetkové újmy), která mu měla vzniknout tím, že v době přerušení dodávky vody do nemovitosti trvajícího od ledna do května 2018 musel vynaložit náklady na zakoupení balené vody včetně ceny benzinu spotřebovaného při jízdách pro vodu, a o nárok na náhradu nemajetkové újmy, o němž je nyní rozhodováno. Řízení o návrhu na náhradu škody bylo rovněž vyloučeno k samostatnému projednání a bylo dále vedeno pod sp. zn. [spisová značka].

3. Žalovaní navrhovali zamítnutí žaloby s tím, že dodávky vody do nemovitosti nebyly z jejich strany odepřeny, žalovaní proti žalobci nejednali protiprávně, nezrušili smlouvu o dodávce vody, pouze manuálně uzavřeli přívod vody do nemovitosti, aby předešli škodám na nemovitosti (zamrznutí vody v nemovitosti), žalobce však mohl vodu kdykoli pustit. S žalobcem je těžké vyjít, obtěžoval nájemníky žalovaných a další osoby kterým žalovaní umožnili přístup do nemovitosti. K útokům nedocházelo pouze ze strany žalovaných, ale současně také ze strany žalobce; jednalo se o slovní výměny v rámci sousedských sporů, které si žalobce účelově nahrával a pravidelně předkládal k řešení příslušným úřadům. Přítel žalobce [jméno FO] bezdůvodně odhrnoval sníh ze střechy nemovitosti, čímž ji poškodil, do domu začalo zatékat a žalovaní byli nuceni provést opravu střechy. Dne 30. 12. 2017 to byl žalobce s [jméno FO], již napadli ve společných prostorách nemovitosti [adresa], kterému měl žalovaný v úmyslu pronajmout jím užívanou část nemovitosti, a způsobili mu pracovní neschopnost.

4. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud žalobu zcela zamítl (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným k rukám jejich zástupce na náhradě nákladů řízení 187 717 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Následně vydaným usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka] okresní soud rozhodl o vrácení přeplatku na soudním poplatku žalobci (výrok I.) a zároveň uložil žalobci povinnost zaplatit státu náklady řízení (vyplacené svědečné) ve výši 776 Kč do 3 dnů od právní moci usnesení (výrok II.).

5. Při svém rozhodnutí okresní soud, pokud jde o zamítavý výrok ve věci samé, vycházel z těchto skutkových zjištění: Žalovaní a žalobce jsou podílovými spoluvlastníky výše označené nemovitosti v [adresa]. Žalobce koupil od původních majitelů svůj třetinový podíl jako první. V domě nejméně od roku 2017 do léta roku 2019 bydlel. V domě jej navštěvoval jeho přítel [jméno FO]. Žalobce měl zájem využívat dům k bydlení a zřídit si na pozemku, který bezprostředně s domem sousedil a byl ve vlastnictví obce, zahrádku. Obec všem účastníkům, jakožto majitelům sousední nemovitosti, přenechala svůj sousední pozemek do užívání. Žalobce se s žalovanými nedohodl na užívání domu a nedohodl se ani na užívání zahrady. Žalovaní pronajímali byty v domě nájemcům. Žalobce pohyb těchto nájemců monitoroval a jejich počínání v domě si fotil a nahrával. Nájemci panu [Anonymizováno] pokládal dotazy a jeho odpovědi si nahrál. Jednatel žalované žalobce poučoval o tom, co v domě smí a nesmí, vytýkal mu jednání vůči nájemcům, zejména vůči panu [Anonymizováno] a v reakci na to, že ho žalobce provokoval, aby si šel stěžovat a nabádal ho ke slušnosti, užil jednatel žalované vulgarismů typu: „urazím ti tu tvou černou držku“, „ještě jednou si otevřeš hubu na pana [Anonymizováno], tak se nenažereš“. Jednatel žalované byl za toto jednání v přestupkovém řízení pravomocně potrestán pokutou ve výši 2 000 Kč. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalovaná vůči žalobci zaujímala diskriminační postoj, šikanovala jej, ponižovala jej, upírala mu vlastnická práva, omezovala jej v zásobování vodou v nemovitosti a vzbuzovala tak v žalobci strach a způsobovala mu vleklé duševní útrapy ve snaze dosáhnout nedobrovolného opuštění nemovitosti. Nejbližší sousedé [jméno FO] a [jméno FO] v době, kdy žalobce v nemovitosti bydlel, nezaznamenali mezi účastníky žádné napětí, nenávist, rasovou diskriminaci nebo útlak, na který by bylo možné z chování žalobce při běžném hovoru usuzovat. Nevěděli ani o konfliktech a sporech, které v důsledku jejich podílového spoluvlastnictví a jeho faktického naplňování vznikly. [jméno FO], žalobci pomáhal v údržbě domu, zejména při čištění okapů a odstraňování sněhu ze střechy. Nemovitost má poškozenou střešní krytinu, která je tvořena eternitovými taškami, jejichž křehkost je materiálovou vlastností a v důsledku té je třeba počítat s opatrností při pohybu na střeše. Pokud se jednalo o jednání žalovaného vůči žalobci, pak v jednom případě došlo k tomu, že žalovaný v noci vešel do nemovitosti a byl žalobcem kárán, že je opilý a že dělá „bordel“. Žalobce pořídil nahrávku z této noci. Přítomen byl [jméno FO], a to se souhlasem žalovaného a [jméno FO], ten se souhlasem žalobce. Vzájemně vznikl spor o rušení nočního klidu, v němž žalovaný vyslovoval nadávky a ty se opakovaly, což obstarával žalobce svou „moderací“. Žalobce na nahrávce nevystupuje jako osoba nervově labilní, ustrašená a strádající, žalovaného se nebojí a jedná sebevědomě, kárá jej a vyčítá mu, že „dělá bordel“. Konflikty mezi účastníky nebyly jednostranně namířené ze strany žalovaných vůči žalobci, ale byly to konflikty vzájemné, schválnosti byly oboustranné a vedené s cílem druhou stranu poškodit, (vulgarismy, vyhrožování, vytrhaný živý plot, obtěžování nájemců), přičemž žalovaní si počínali tak, jak je v reálném životě obvyklé, zlobili se, nadávali, dávali průchod emocím a žalobce si vyráběl důkazy nahrávkami. Všechny útoky žalovaných byly jen verbální nikoliv fyzické a k újmě na zdraví nedošlo.

6. Po právní stránce okresní soud takto zjištěný skutkový stav posuzoval za použití čl. 10 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené jako součást ústavního pořádku České republiky pod č. 2/1993 Sb., podle § 81, 82 odst. 1, § 2951 odst. 2, § 2955, 2956 a 2957 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů a s odkazem na závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 1586/09, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 43/2012 USn. a dostupném stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Ústavního soudu prostřednictvím internetu na nalus.usoud.cz, a v rozsudku Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2625/2007, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 5367 a dostupném stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na www.nsoud.cz, shledal žalobu nedůvodnou. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná není ve věci pasivně věcně legitimována, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by se vůči žalobci dopouštěla jakéhokoliv jednání, které by mělo za následek žalobcovu újmu na osobnostních právech, na porušování jeho soukromí a jeho důstojnosti. Byť nelze v řízení prokázané jednání jednatele žalované a žalovaného vůči žalobci omluvit, nedosahují tyto útoky vůči žalobci takové intenzity, aby měla zapříčinit vznik nároku na žalobcem požadované finanční zadostiučinění. Okresní soud přitom vzal v úvahu, že posuzované zásahy se týkaly hospodaření a správy společné nemovitosti, nejednalo se tedy o útoky cílené na osobnost žalobce přímo, ale jednalo se vždy o jednání, která souvisela se stejným právem žalovaných k dané nemovitosti, jako to bylo v případě žalobce. Okresní soud zdůraznil, že právo nezná hierarchii v pořizování nemovitého majetku, která by tomu z vlastníků, který si nemovitost pořídil jako první, poskytovala právo určovat ostatním pozdějším spoluvlastníkům jejich práva a povinnosti, popřípadě jejich obsah. Pokud jde o škodlivé jednání žalovaného, k němuž došlo dne 30. 12. 2017, pak na žalobcem pořízené nahrávce zaznívá především hlas žalobce, který komentuje situaci pro posluchače způsobem, který má navodit zřejmost toho, co se ve skutečnosti děje, a z hlasu žalovaného je zřejmé, že se jedná o člověka podnapilého, který špatně artikuluje, a dokonce ani nereaguje způsobem, který nahrávající očekával a k němuž vybízel. Opakované nadávky, které zde zaznívají, týkající se barvy pleti, jsou vyslovovány různými osobami a nelze učinit závěr, která z nich je prvně užila s cílem dehonestovat osobu druhou. Žalobce je invalidní důchodce, který v rámci veřejného života nezastává žádnou funkci, která by v důsledku jednání žalovaného způsobila u veřejnosti dojem škodlivého následku v podobě např. ztráty pověsti, pošpinění dobrého jména anebo takový nepříznivý následek, který by měl za cíl vyřadit žalobce ze společnosti. V [adresa] se vědělo pouze o tom, že všichni tři účastníci jsou vlastníky jednoho domu, a že mezi nimi snad jsou nějaké spory o vodu. Je pochopitelné, že vzájemné spory, které vyplývají ze spoluvlastnictví nemovitosti, mohou i mezi jinými lidmi způsobit konflikty, jejichž eskalace může vyústit do verbálních útoků s cílem poškodit protivníka na cti a snížit jeho morální kredit před ostatními. Pokud se tak dělo mezi žalobcem a žalovaným, věděli o tom jenom oni sami a jejich hosté ([jméno FO] a [jméno FO]), popř. osoby, které se vyskytovaly v nemovitosti jako nájemci žalovaných. Veřejné mínění v obci nebylo ani zneuctěním ze strany jednatele žalované zasaženo, bezprostřední soused vnímal žalobce jako člověka, s nímž se příjemně diskutovalo o zahradě a o rostlinách, a se kterým se zdravili. Navíc konflikty s žalovanými vůbec nezasahují do trvalého bydliště žalobce v [Anonymizováno], a nejsou tak způsobilé mu přivodit žádnou újmu u jeho současných „spoluobčanů“. Rovněž důvody, pro které se žalobce odstěhoval z [adresa] nebyly dle názoru okresního soudu způsobeny výhradně jednáním žalovaných, i když s ohledem na soužití s nájemci žalovaných v nemovitosti a v důsledků vzájemných verbálních útoků mezi účastníky, nemá žalobce na roky strávené v [adresa] hezké vzpomínky, je stav střešní krytiny a zatékání do nemovitosti daleko logičtější příčinou, že se žalobce z domu odstěhoval, než že by ho vyštvali většinový spoluvlastníci.

7. O nákladech řízení okresní soud co do základu tohoto nároku rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a právo na náhradu nákladů řízení přiznal ve sporu úspěšným žalovaným. Okresním soudem přiznané náklady řízení tvoří náklady právního zastoupení žalovaných, jejichž výši okresní soud stanovil dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.“), přičemž částku odměny za právní služby snížil ve smyslu § 12 odst. 4 a. t. o 20 % za každou zastupovanou osobu. Výši odměny advokáta stanovil z tarifní hodnoty 300 000 Kč v částce 9 500 Kč za jeden úkon právní služby s tím, že zástupce žalovaných v řízení vykonal 9 úkonů právní služby: (přípravu a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na 7 jednáních soudu ve dnech 4. 7. 2022, 6. 10. 2022, 12. 1. 2023, 6. 4. 2023, 25. 5. 2023, 20. 7. 2023 a 25. 9. 2023) celkem tedy 9 x 9 500 tj. 85 500 Kč snížených o 20 % tj. 68 400 Kč u každého ze žalovaných, tj. 2 x 68 400Kč = 136 800 Kč. Dále přiznal žalovaným 9 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. 2 700 Kč, cestovné za 7 cest z [adresa] a zpět v celkové výši 11 038 Kč, na náhradě za 46 započatých půlhodin času promeškaného při těchto cestách po 100 Kč celkem 4 600 Kč, a na náhradě za 21% daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) z odměny a náhrad 32 579 Kč; tedy celkem 187 717 Kč.

8. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, jímž jej napadl v plném rozsahu domáhaje se jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. V obsáhle formulovaném odvolání, ještě rozsáhle doplněném jak písemně, tak i při odvolacím jednání, žalobce, poukázav na závěry vyjádřené Ústavním soudem v jeho i okresním soudem citovaném nálezu sp. zn. I. ÚS 1586/09 ve stručnosti shrnuto namítal, že okresní soud při svém rozhodnutí vycházel z obhajoby žalovaných založené na lžích, pomluvách a obviňování žalobce, zlehčoval útrapy žalobce, neposkytl náležitou ochranu jeho právům, neprovedl všechny žalobcem navržené důkazy a provedené důkazy hodnotil selektivně, řadu důkazů opomenul, a proto dospěl k nesprávným skutkovým závěrům, následkem čehož bylo i nesprávné právní posouzení věci. Konkrétně pak lze z obsahu odvolání vymezit tyto jednotlivé podstatné okruhy důvodů, v nichž žalobce spatřuje nesprávnost napadeného rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně: (1.) Žalobce namítal, že okresní soud pominul žalobou uplatněný dílčí nárok, který vymezil jako nemajetkovou újmu, která mu vznikla přerušením dodávky vody do nemovitosti v období od ledna do května 2018, jakož i důkazy, navržené k prokázání skutečnosti, že žalovaní vodu do nemovitosti odpojili (nechali odpojit). V této souvislosti poukázal na to, že tato otázka sice byla řešena v řízení vedeném mezi účastníky u okresního soudu ve věci sp. zn. [spisová značka], v němž byla žaloba zamítnuta, avšak v něm byl řešen odlišný nárok, a to na náhradu majetkové újmy, kdežto v nyní projednávané věci je uplatněn nárok na náhradu újmy nemajetkové. (2.) Žalobce dále namítal nesprávnost závěrů okresního soudu o intenzitě útoků ze strany žalovaných. Žalobce má za to, že jednání jednatele žalované dosáhlo takové intenzity, že se jmenovaný dopustil přečinu nebezpečného pronásledování, aktivně se podílel na křivém obvinění z napadení [adresa], aktivně se podílel na zničení zahrady. Poukázal na rasistický podtext slovních útoků jednatele žalované a na jeho výhrůžky fyzickým útokem. Rovněž poukázal na to, že komise pro projednávání přestupků statutárního města [Anonymizováno] rozhodla dne 5. 11. 2019, že je [jméno FO] vinen, že se předmětným úmyslným jednáním dopustil přestupků, přičemž však komise neprojednávala nahrávky pořízené žalobcem ve dnech 9. 12. 2017, 30. 12. 2017 a 1. 11. 2018, neboť byly více než rok staré. Nesprávným shledává žalobce závěr okresního soudu, že konflikty mezi účastníky byly vzájemné. Dle názoru odvolatele šlo o útoky nevyprovokované a jednostranné. Žalobce tyto zásahy prožíval bolestivě a mučivě. Pokud jde o žalovaného, poukázal na to, že se od útoků jednatele žalované nedistancoval, a že žalobce před přestupkovou komisí nepravdivě obviňoval, že jsou z jeho strany neustále nějaké ataky. (3.) Dle názoru odvolatele okresní soud dále pochybil, pokud nevycházel z pravomocného rozhodnutí přestupkové komise ze dne 25. 9. 2018, jímž bylo zastaveno řízení ve věci smyšleného napadení [adresa], v němž žalovaný ve zlém úmyslu vědomě uváděl nepravdivé skutečnosti ve snaze přesvědčit policejní orgán, že k napadení mohlo dojít. Odvolatel je toho názoru, že audionahrávka ze dne 30. 12. 2017, kterou správní orgán neměl k dispozici, ale byla následně nalezena a byl jí proveden důkaz v tomto řízení, prokazuje, že k fyzickému napadení [adresa] nedošlo, a naopak, že to byl žalobce, který musel od žalovaného strpět rasistické nadávky. (4.) Žalobce dále namítá, že okresní soud měl zohlednit zjištění plynoucí z účastnické výpovědi žalovaného, že si žalobce nedovoleně natáčel, čímž neoprávněně zasahoval do jeho soukromí, jakož i to, že při této výpovědi zopakoval pomluvu, že žalobce žije s kamarádem [jméno FO] ve společné domácnosti, a dále to, že žalovaní předložili jistinu se jmény a podpisy lidí takové soužití potvrzující, z níž plyne, že při získávání podpisů na tuto listinu žalovaní uvedenou pomluvu šířili v obci, kde žalobce bydlel. Žalovaný dále při své účastnické výpovědi opět křivě uváděl, že [jméno FO] dal [jméno FO] několik ran pěstí. (5.) Rovněž namítal, že soud z přepisu nahrávky rozhovoru žalobce s panem [Anonymizováno] učinil překvapivý závěr, že si žalobce nahrával i další osoby, tedy důkaz hodnotil jinak, než žalobce předpokládal. Stejně tak je pro žalobce překvapivé hodnocení nahrávky ze dne 30. 12. 2017 okresním soudem; okresnímu soudu vytýká, že mu svůj náhled na tuto nahrávku nesdělil. Stejně tak jsou pro žalobce překvapivé závěry okresního soudu, že do nemovitosti zatékalo a že to bylo spíše příčinou odstěhování žalobce. (6.) Nadto žalobce namítal, že zjištění okresního soudu učiněné z výpovědí svědků, že nevěděli o škodním jednání žalovaných, je nevýznamné za situace, kdy toto škodní jednání bylo v řízení prokázáno. (7.) Konečně namítal, že okresní soud nezohlednil, že jednání jednatele žalované je přičitatelné žalované, kterou zastupuje, přičemž tato jeho jednání bylo namířeno proti žalobci jako spoluvlastníku nemovitosti spoluvlastněné žalovanou. Na podporu tohoto svého právního názoru odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 30 Cdo 1293/2007.

9. Odvolatel tudíž, posuzováno podle obsahu odvolání, uplatnil odvolací důvody proti výroku ve věci samé uvedené v § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř., tedy že soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny zákonné předpoklady, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

10. Žalobce zvlášť napadl i nákladový výrok napadeného rozsudku namítaje, že při určení odměny advokáta měl soud vycházet nikoli z požadované částky, nýbrž z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) a. t. V tomto směru poukázal na usnesení Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3771/2020, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 12/2022. Obecně poukázal na značnou výši nákladů řízení s tím, že se domnívá, že by neměly být žalovaným i v případě potvrzení výroku ve věci samé v této výši přiznány.

11. Žalovaní navrhli potvrzení napadeného rozsudku, neboť mají za to, že soud prvního stupně ve věci rozhodl zcela v souladu se zákonem, zjištěným skutkovým stavem a po právu. Ve vztahu k dodávce vody žalovaní neporušili žádnou právní povinnost, smlouvu o dodávce vody uzavřeli bez žalobce, protože se k podpisu nedostavil, a začátkem roku 2018 voda netekla, protože zamrzlo vodovodní potrubí. Tvrzení, že ze strany jednatele žalované došlo k nebezpečnému pronásledování žalobce, je křivým obviněním. K setkávání účastníků docházelo z důvodu jejich spoluvlastnického vztahu a bylo nezbytné pro správu společné nemovitosti. Pokud žalobce neznámý člověk napadl žalobce v místě zaměstnání jednatele žalované, pak se jednatel žalované věnoval své práci – [Anonymizováno] [Anonymizováno] – a napadení žalobce nepřihlížel. U napadení [adresa] jednatel žalované nebyl. Žalovaný sice neviděl, jak [jméno FO] shodil ze schodů, ale viděl, jak jej žalobce několikrát udeřil pěstí. Policii, která následně přijela, žalobce a [jméno FO] neotevřeli, a proto se jí nepodařilo sepsat protokol. Pokud jde o zahradu, žalobce zakazoval žalovaným i jejich nájemníkům na zahradu chodit přesto, že se obec, jakožto vlastník pozemku, k dotazu žalovaných vyjádřila tak, že zahrada je k dispozici všem vlastníkům nemovitosti. Žalobce v této souvislosti vyhrožoval účetní obce a starostovi, který se účastnil vyměřování. Na instalaci sloupků byl žalobce několikrát předem upozorňován. K oznámení zničení rostlin byla přizvána policie, z fotografií jí pořízených je patrno, že zahrada byla porostlá vysokou trávou. Byl to žalobce, kdo na zahradě zničil žalovanému bukové sazenice na živý plot. K nahrávání žalobce skutečně došlo, ale byl zde oprávněný zájem, neboť žalobce tvrdil, že mu zdravotní stav neumožňuje podílet se na správě společných prostor v domě, přitom na zahradě pracoval bez opory hole. Naproti tomu žalobce nahrávky žalovaných pořizoval účelově, vyvolal konflikt a teprve pak zapnul nahrávání; této manipulace si všiml i soud prvního stupně. Poškození střechy bylo pravým důvodem vystěhování žalobce z domu. Pokud jde o nájemce v nemovitosti manžele [Anonymizováno], ti jsou invalidními důchodci a z žalobce měli strach, protože na ně neustále vytvářel psychický nátlak. Žalobce neprokázal tvrzení o svém špatném psychickém stavu, není patrný z pořízených nahrávek, žalobce ani nevyhledal psychologickou pomoc. Správným shledali žalovaní i závěr okresního soudu o nedostatku pasivní věcné legitimace žalované s tím že tvrzených jednání se měl dopustit jednatel žalované, proti němuž však žaloba nesměřovala.

12. Odvolací soud k projednání odvolání nařídil jednání, při němž podle § 212, 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to spolu s výrokem II. usnesení okresního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], neboť tento výrok, ač samostatně odvoláním napaden nebyl, je výrokem závislým na odvoláním napadeném výroku rozsudku okresního soudu ve věci samé [§ 212 odst. 1 písm. a) o. s. ř.].

13. Odvolání, pokud se týče věci samé, tj. pokud jím byl napaden výrok I. rozsudku okresního soudu, odvolací soud důvodným neshledal. Považuje je však za důvodné, pokud jím byl napaden nákladový výrok II. rozsudku.

14. Řízení předcházející vydání napadeného rozsudku není zatíženo žádnou ze zmatečnostních vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Z obsahu spisu neplyne ani žádná jiná vada řízení před soudem prvního stupně, která by mohla mít za následek nesprávnost napadeného rozhodnutí, a která by tak odůvodňovala vydání zrušujícího rozhodnutí ve smyslu § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.; taková procesní vada ostatně ani není odvolatelem namítána.

15. Odvolací soud neshledává napadený rozsudek nepřezkoumatelným, a není tak důvodu jej rušit ani podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. Rozsudek je srozumitelný a jeho odůvodnění obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti. Okresní soud v odůvodnění rozsudku uvedl, čeho se žalobce domáhal (odst. 1. odůvodnění) a výstižně shrnul z jakých důvodů (odst. 3. až 5. odůvodnění) i to, jak se ve věci vyjádřili žalovaní (odst. 6. až 8. odůvodnění), vyložil, o které důkazy opřel svá skutková zjištění (odst. 9. až 48. odůvodnění) i to, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil a jaký učinil závěr o skutkovém stavu (odst. 50 odůvodnění), stejně tak uvedl, jak věc posoudil po právní stránce (odst. 61. až 67. odůvodnění). Odvolateli lze přisvědčit, že okresní soud opomněl uvést, proč neprovedl i další navržené důkazy, zejména ty, které žalobce navrhoval k prokázání skutkových tvrzení týkajících se uzavírání smlouvy o dodávce vody do nemovitosti v roce 2018 a přerušení této dodávky v období ledna až května 2018. Nicméně odvolací soud je toho názoru, že provedení těchto důkazů nebylo třeba z důvodů níže vysvětlených, pročež nepovažuje tento nedostatek odůvodnění napadeného rozsudku za natolik zásadní, aby musil vést k vydání zrušujícího rozhodnutí.

16. Odvolací soud se proto zabýval přezkumem věcné správnosti zamítavého rozhodnutí okresního soudu ve věci samé.

17. Shledal přitom, že okresní soud provedl dokazování v rozsahu potřebném pro právní posouzení věci a jím učiněný závěr o skutkovém stavu, jak již byl svrchu odvolacím soudem shrnut, má spolehlivou oporu v okresním soudem provedeném dokazování; i odvolací soud z něj proto při svém rozhodování vycházel.

18. Odvolací soud dospěl toliko k závěru, že je potřeba dokazování doplnit o důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, jejich potřeba již v řízení před soudem prvního stupně vyplynula z obsahu spisu (§ 120 odst. 2 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř. a § 213 odst. 1 o. s. ř.) Těmito důkazy jsou rozsudek Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Jde totiž o rozsudek, jíž bylo rozhodnuto o nároku uplatněném současně s nyní projednávaným nárokem se shodným skutkovým základem, a to o nároku na náhradu škody (tj. majetkové újmy), která měla žalobci vzniknout tím, že žalovaní, jakožto spoluvlastníci nemovitosti, uzavřeli bez účasti žalobce novou smlouvu o dávce vody do nemovitosti a vodu následně nechali v období od 29. 1. 2018 do 20. 5. 2018 odpojit. Z citovaného rozsudku odvolací soud zjistil, že žaloba byla zamítnuta proto, že soud dospěl k závěru, že na straně žalovaných nebylo zjištěno žádné protiprávní jednání, které by směřovalo k tomu, že žalobce byl v nemovitosti omezen v užívání vody, a to ani úmyslně ani z nedbalosti. Z citovaného usnesení pak bylo zjištěno, že jím bylo odvolání podané proti uvedenému rozsudku odmítnuto.

19. Pokud jde o jednotlivé důkazy, z nichž okresní soud v nyní projednávané věci činil jednotlivá dílčí skutková zjištění, i o úvahy, kterými se okresní soud při hodnocení důkazů řídil, odkazuje odvolací soud pro stručnost na pečlivé a podrobné odůvodnění přezkoumávaného rozsudku, s nímž se v tomto směru ztotožňuje, s tím, že se bude dále zvlášť zabývat pouze těmi skutkovými závěry okresního soudu, jejichž nesprávnost je odvolatelem namítána.

20. Odvolateli především nelze přisvědčit, pokud namítá, že je rozhodnutí okresního soudu překvapivé proto, že okresní soud účastníkům při provádění důkazů nesděloval, jak bude každý konkrétní provedený důkaz hodnotit, potažmo, že soud provedené důkazy navržené žalobcem hodnotil jinak, než jak žalobce předpokládal či očekával.

21. Podle § 132 o. s. ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

22. Podle § 153 o. s. ř. soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci.

23. V daném případě jde o sporné řízení, v němž každá ze stran již před zahájením dokazování jasně a zřetelně formulovala svá stanoviska, a bylo tak bez dalšího zřejmé z hlediska jakých rozhodujících skutečností bude soud provedené důkazy hodnotit. Jak plyne z citovaného § 132 o. s. ř. soud nehodnotí důkazy toliko samostatně, ale zejména též i v jejich vzájemných souvislostech. To přitom není dobře možné dříve, než jsou všechny důkazy provedeny. Těžiště hodnocení důkazů proto již z povahy věci leží až při vlastním rozhodování soudu, neboť teprve po skončení dokazování lze důkazy zhodnotit ve všech vzájemných souvislostech. Soud přitom rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu. Tato zásada vyjadřuje, že základem pro rozhodnutí soudu jsou ty skutečnosti, které byly zjištěny z dokazování (a z toho, co v řízení jinak vyšlo najevo). Soud tedy nemůže skutečnost zjištěnou provedeným důkazem pominout jen proto, že nesvědčí ve prospěch toho z účastníků, který daný důkaz navrhl.

24. Pokud jde o obsah a intenzitu slovních útoků ze strany žalovaných, pak mají závěry okresního soudu spolehlivou oporu v provedeném dokazování. Pokud jde o žalobcem skutkově vymezené dílčí slovní útoky jednatele žalované, k nimž došlo dne 21. 10. 2018 a 4. 3. 2019, pak urážky a výhrůžky, které pronesl, jsou uvedeny přímo ve výroku pravomocného rozhodnutí komise pro projednávání přestupků ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], jímž byl jednatel žalované uznán vinným spácháním přestupků proti občanskému soužití; tímto rozhodnutím je soud v nyní projednávané věci vázán (§ 135 odst. 1 o. s. ř.). Jde o tyto výroky: „Ještě jednou si otevřeš hubu na pana [Anonymizováno], tak se nenažereš.“, „Sáhneš na ty dveře, budeš tam něco mazat nebo rozbíjet nějaké zvonky, urazím ti tu tvojí černou držku, je ti to jasný.“, „Kreténe jeden.“, „Držko černá, kreténe debilní zkurvenej.“ Pokud jde o další slovní útoky jmenovaného vůči žalobci, vymezil je žalobce skutkově tak, že šlo o výroky: „Kreténe jeden debilní.“ a „Já bych nejradši do tý držky šláp.“ (9. 12. 2017), „Hej ty kreténe černej vylez.“ (30. 12. 2017), „Dostaneš tak přes držku.“ a „Ještě jednou, tak se nenažereš.“ (21. 10. 2018). Všechny tyto výroky pronesl jednatel žalované před vydáním uvedeného rozhodnutí přestupkové komise a jsou obdobného charakteru, jako ty, v nichž bylo spatřeno naplnění skutkové podstaty přestupků proti občanskému soužití, jejichž spácháním byl jednatel žalované uznán vinným. Žalovaná přitom skutečnost, že její jednatel tyto výroky ve vztahu k žalobci pronesl ani nezpochybňuje a uznává jejich nevhodnost. Další dokazování k těmto otázkám proto i odvolací soud považuje za nadbytečné.

25. Odvolací soud přisvědčuje i závěru okresnímu soudu o vzájemnosti konfliktů mezi účastníky. Již z uvedených citací je zřejmé, že jednatel žalované uvedené výroky pronesl nikoli proto, že by přišel žalobce bezdůvodně urazit, nýbrž je uvedl při příležitostech, kdy přišel s žalobcem řešit jeho jednání vůči nájemníkům žalované v nemovitosti („Ještě jednou si otevřeš hubu na pana [Anonymizováno]“), nebo nakládání žalobce se společným majetkem („Sáhneš na ty dveře, budeš tam něco mazat nebo rozbíjet nějaké zvonky“). Jednatel žalované přitom nevěděl, že si žalobce tyto rozhovory tajně nahrává, stěží tedy z jeho strany docházelo k nějaké stylizaci, nebo předstírání existence smyšlených problémů, nýbrž zajisté přišel řešil konkrétní existující problémy a spory mezi žalobcem a nájemcem žalované panem [Anonymizováno]. Podle přepisu nahrávky rozhovoru žalobce s panem [Anonymizováno], předloženého žalobcem, jímž okresní soud provedl důkaz, sice pan [jméno FO] vskutku žalobci na přímý dotaz řekl, že mu žalobce nevyhrožoval, dodal však: „Jo neřeknu, nějaký občas jako, jak se říká, slovíčkaření.“ Zároveň vyjádřil potěchu nad tím, že se bude z nemovitosti stěhovat („Zaplať pánbůh, že se odsaď stěhujeme.“). I z toho je zřejmé, že soužití žalobce a [Anonymizováno] v nemovitosti nebylo bezproblémové.

26. Pokud jde o – jediný – slovní útok žalovaného na žalobce, soud prvého stupně provedl důkaz poslechem nahrávky ze dne 30. 12. 2017, pořízené opět bez vědomí žalovaného a jeho kamaráda [adresa]. Okresní soud logicky a přesvědčivě vysvětlil, jak tuto nahrávku hodnotí, pokud jde o vystupování jednotlivých přítomných osob. V tomto směru proto i odvolací soud vychází ze skutkového závěru učiněného okresním soudem, že žalobce na nahrávce rozhovor moderuje, nebojí se, jedná sebevědomě, žalovaného kárá, vytýká mu, že dělá „bordel“, zatímco žalovaný je podnapilý, špatně artikulující a ani nereaguje způsobem, jaký žalobce očekával, tedy nestupňuje nadávky a urážky, v reakci na žalobcovy výtky. Pokud jde o obsahovou stránku (tj. co kdo pronesl), lze i v tomto případě vycházet z přepisu této nahrávky pořízeného o předloženého žalobcem. Z tohoto obsahu nahrávky je zřejmé, že nahrávka neprokazuje, jak to dovozuje žalobce, že uvedeného dne nedošlo k fyzickému napadení [adresa] žalobcem a [jméno FO]. Nahrávka totiž začíná až ve chvíli, kdy [jméno FO] „leží u domovních dveří a heká.“ následně říká „to udám“, na což [jméno FO] říká „no to udej“ a žalobce dodává „vždyť nemohl vědět, kdo tady je proboha.“ Tedy jako by žalobce omlouval napadení [adresa], které chce [jméno FO] „udat“, tím, že [jméno FO] nevěděl, kdo na chodbě je, a proto jej v nočních hodinách považoval za někoho, kdo do nemovitosti neoprávněně vnikl. Teprve pak žalobce říká: „Vždyť jsi spadnul, co tady meleš, tady se válíš před vchodem.“ [jméno FO], který na rozdíl od žalobce a [jméno FO] nevěděl, že je situace nahrávána, a tedy se nikterak pro účely nahrávky nestylizuje, však setrvává na svém „Mě napad ten tvůj“. Rovněž žalobce, aniž by věděl, že je nahráván, říká „a co ten člověk, kterej strčil chudáka“. Tato nahrávka tedy neprokazuje, že [jméno FO] nebyl na chodbě nemovitosti napaden, jak dovozuje žalobce, neboť začíná až ve chvíli, kdy už [jméno FO] leží pod schody, přičemž není bez pochyb zřejmé, že tam sám upadl, že jeho pád nebyl důsledkem fyzického útoku; vlastní pád ani to, co mu předcházelo, na nahrávce zaznamenáno není. Žalovaný přitom podle citovaných reakcí ostatních přítomných zcela logicky subjektivně vnímal situaci jako napadení Miroslava Němce ze strany [jméno FO] a žalobce, a jestliže tak na policii vypovídal, není to možno považovat za křivou výpověď ve smyslu úmyslné lži (která předpokládá vědomost o tom, že vypovídané údaje neodpovídají skutečnosti). Že dne 30. 12. 2018 na chodbě nemovitosti nedošlo k napadení [adresa] přitom, neprokazuje ani okresním soudem provedený důkaz usnesením ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], neboť jím bylo sice přestupkové řízení proti žalobci a [jméno FO] vedené za fyzické napadení [adresa] zastaveno, nikoli však proto, že by bylo prokázáno, že se skutek nestal, nýbrž proto, že spáchání skutku nebylo prokázáno (což ovšem neznamená, že se nestal).

27. Žalobci je třeba přisvědčit, že z nahrávky ze dne 30. 12. 2018 (jejího přepisu) je zřejmé, že žalovaný vůči žalobci pronesl tyto urážlivé výroky: „ty svině“, „ne, vy nejste cikán, vy jste gadžo, ne“ (poté co se žalobce ohradil proti tomu, že mu [jméno FO] – nikoli tedy žalovaný – řekl „jdi do prdele ty cikáne zkurvenej“), „lžeš, ty svině černá“ a „ne vy jste bílej cikán“ (v reakci na slova žalobce: „A ještě mě budete urážet černej cikán? Já jsem černej cikán?“). Když se ovšem žalobce po chvíli znovu pokouší hovor vrátit k tématu pronesených rasistických urážek, tím, že říká: „A zapomeňte na to, abyste mě urážel. ... já nejsem u vás žádnej černej cikán.“ Žalovaný namísto dalších urážek či rastistických nadávek uvádí „jste nejlepší člověk na sociálních sítích, kterej bude jakoby nejlepší.“ 28. Okresní soud správně uzavřel, že žalobce přes poučení ve smyslu § 118a odst. 3. o. s. ř., jehož se mu dostalo při jednání dne 6. 4. 2023, neunesl své důkazní břemeno ve vztahu k jeho tvrzení, že v důsledku jednání žalovaných utrpěl psychickou újmu a že kvůli němu byl nucen se z nemovitosti odstěhovat. Z fotografií nemovitosti jimiž provedl důkaz okresní soud, je přitom zřejmé, že do ní střechou zatéká a v souvislosti se zjištěním okresního soudu, že žalobce jednal ve vztahu k žalovaným sebevědomě, ohrazoval se, káral je, je logický závěr, že tento nepříznivý stav nemovitosti, nikoli jednání žalovaných, bylo příčinou odstěhování se žalobce do [Anonymizováno], kde vlastní byt.

29. Ve výsledku správným shledal odvolací soud i právní posouzení zjištěného skutkového stavu okresním soudem.

30. Podle § 81 o. z. chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle odst. 2 téhož ustanovení ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

31. Podle § 164 o. z. člen statutárního orgánu může zastupovat právnickou osobu ve všech záležitostech.

32. Podle § 2894 o. z. nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

33. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

34. Podle § 2914 o. z. kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.

35. Podle § 2915 odst. 1 o. z. je-li k náhradě zavázáno několik škůdců, nahradí škodu společně a nerozdílně; je-li některý ze škůdců povinen podle jiného zákona k náhradě jen do určité výše, je zavázán s ostatními škůdci společně a nerozdílně v tomto rozsahu. To platí i v případě, že se více osob dopustí samostatných protiprávních činů, z nichž mohl každý způsobit škodlivý následek s pravděpodobností blížící se jistotě, a nelze-li určit, která osoba škodu způsobila. Podle odst. 2 téhož ustanovení jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, může soud rozhodnout, že škůdce nahradí škodu podle své účasti na škodlivém následku; nelze-li účast přesně určit, přihlédne se k míře pravděpodobnosti. Takto nelze rozhodnout, pokud se některý škůdce vědomě účastnil na způsobení škody jiným škůdcem nebo je podněcoval či podporoval nebo pokud lze připsat celou škodu každému škůdci, byť jednali nezávisle, nebo má-li škůdce hradit škodu způsobenou pomocníkem a vznikla-li povinnost k náhradě také pomocníkovi.

36. Podle § 2951 odst. 2 o. z. nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

37. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

38. Podle § 2957 o. z. způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.

39. Odvolateli je třeba přisvědčit v tom, že v daném případě je jednání jednatele žalované vůči žalobci přičitatelné žalované, která je proto povinna odčinit nemajetkovou újmu takovým jednáním žalobci způsobenou, jsou-li pro to splněny i další zákonné předpoklady. Povinnost k náhradě nemajetkové újmy poskytnutím zadostiučinění je totiž třeba posoudit obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu (§ 2894 o. z.). Jednatel žalované vůči žalobci jednal způsobem výše popsaným při řešení otázek správy nemovitosti spoluvlastněné žalovanou (řešil jednání žalobce, jakožto dalšího spoluvlastníka nemovitosti, vůči osobám, které nemovitosti užívaly či navštěvovali na základě vlastnického práva žalované, zejména jejích nájemců, dále pak řešil nakládání žalobce se společným majetkem, a způsob užívání společného majetku). Škodlivého jednání vůči žalobci se přitom dopouštěl jako statutární orgán žalované, a tedy jako její zástupce (§ 164 o. z.), a tedy jako její jiný pomocník ve smyslu § 2914 věty prvé o. z. Žalovaná je proto povinna nahradit škodu, a tedy i odčinit nemajetkovou újmu způsobenou jednatelem žalované stejně, jako by ji způsobila sama žalovaná (krom judikatury okresním soudem citované lze odkázat i na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ze den 23. 2. 2023, sp. zn. 25 Cdo 612/2022, jež za jiného pomocníka ve smyslu § 2914 věty prvé o. z. považuje honebního starostu honebního společenstva, a tedy osobu v obdobném zástupčím postavení ve vztahu k honebnímu společenstvu, jaké má jednatel ve vztahu ke společnosti s ručením omezeným).

40. Pokud jde o dílčí zásah do osobnostních práv žalobcových, k němuž mělo dojít přerušením dodávky vody do nemovitosti v období ledna až května 2018, je třeba vycházet z toho, že jde o jednání, jež ve vztahu mezi týmiž účastníky posuzoval Okresní soud v [Anonymizováno] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. V něm bylo pravomocně rozhodnuto o zamítnutí žaloby na náhradu škody, jež měla tímto přerušením dodávky vody vzniknout žalobci, neboť na straně žalovaných nebylo shledáno žádné protiprávní jednání, které by směřovalo k tomu, že žalobce byl omezen v nemovitosti v užívání vody, a to ani úmyslně ani z nedbalosti. Tímto pravomocným rozsudkem jsou vázání jak účastníci (§ 159a odst. 1 o. s. ř.), tak i soud v nyní projednávané věci (§ 159a odst. 3 o. s. ř.). Protiprávnost, tj. zaviněné porušení povinnosti stanovené zákonem, je přitom základním předpokladem vzniku nejen nároku na náhradu škody (majetkové újmy), nýbrž i nároku na náhradu újmy nemajetkové (§ 2910 o. z. za použití § 2894 o. z.). Nadto omezení dodávky vody do nemovitosti je zásahem do majetkového (vlastnického) práva žalobce, nikoli do jeho práv osobnostních.

41. Pokud se týče dalšího tvrzeného zásahu do osobnostních práv žalobcových, k němuž mělo dojít při užívání zahrady na obecním pozemku sousedícím s nemovitostí, pak bylo prokázáno, že obec projevila vůli přenechat tento pozemek do užívání všem účastníkům, jakožto majitelům sousední nemovitosti. Byl to žalobce, který sám, bez souhlasu či dohody s žalovanými, rozhodl o tom, že pozemek bude užíván jako okrasná zahrada a osázel jej květinami, ačkoli žalovaní chtěli pozemek využívat jako oddychovou plochu pro své nájemníky. Je zřejmé, že účelem umístění plotových sloupků na pozemek nebyla snaha žalovaných dotknout se cti či důstojnosti žalobce, nýbrž dosáhnout reálného rozdělení pozemku tak, aby jej každý z uživatelů na příslušné části pozemku mohl užívat podle svých preferencí. Je pravdou, že i žalovaní takto jednali bez souhlasu žalobce, ovšem za situace, kdy jak již bylo řečeno, ani žalobce neměl souhlas dalších uživatelů pozemku s jím zvoleným způsobem jeho užívání osázením květinami. Ani toto jednání žalovaných tedy nelze posuzovat jako zásah do osobnostních práv žalobcových. Pokud žalobce tvrdil, že následně došlo ke zničení jím vysázených rostlin, pak ani netvrdil, že tak učinili žalobci, pouze uváděl, že má takové podezření.

42. Pokud žalobce v odvolání poukazuje na jednání žalovaného zjištěného z jeho účastnické výpovědi, spočívajícího v natáčení žalobce při práci na zahradě, a v získávání podpisů sousedů na prohlášení ze dne 5. 5. 2018, o tom, že žalobce několik let žije ve společné domácnosti s [jméno FO], pak je podstatné, že ani jedna z uvedených skutečností nebyla uplatněna v rámci žalobních tvrzení jako jednání, za které by byla požadována žalobou uplatněná částka.

43. Nadto je třeba dodat, že žalovaní měli oprávněný zájem na zjištění, zda žalobce užívání nemovitost sám, nebo s další osobou, neboť to má vliv např. na rozúčtování spotřebované vody v nemovitosti za situace, kdy je na dodávku vody do nemovitosti uzavřena jediná smlouva. V daném případě přitom prohlášení vedle jednatele žalované a žalovaného podepsalo dalších 13 osob, je tedy patrné, že skutečnost, že se v nemovitosti s žalobcem pravidelně zdržuje [jméno FO], a to v takovém rozsahu, že jsou považováni za spolubydlící osoby, byla v místě všeobecně známa. Ostatně i z nahrávky zachycující konflikt na chodbě domu v noci dne 30. 12. 2018 je patrné, že [jméno FO] v nemovitosti u žalobce přespával. Přitom na skutečnosti, že dva lidé spolu vedou společnou domácnost, odvolací soud neshledává nic urážlivého či dehonestujícího.

44. Pokud jde o natáčení žalobce bez jeho vědomí při práci na zahradě, jde nepochybně o zásah do práva žalobce na soukromí. Tento zásah je však třeba poměřovat jednáním žalobce, který rovněž běžně nahrával jiné osoby bez jejich souhlasu a vědomí, čímž rovněž zasahoval do jejich práva na soukromí. Nejednal tak jen ve vztahu k žalovaným, u niž lze pro to shledat oprávněný zájem vzhledem k jejich jednání vůči žalobci, ale (přinejmenším) i ve vztahu k panu [Anonymizováno], u něhož již takovýto oprávněný zájem shledat nelze. Žalobce netvrdí, že by pan [jméno FO] jakkoli zasahoval do jeho práv či oprávněných zájmů. Pokud po něm žalobce chtěl potvrdit, že mu nevyhrožoval, mohl jej v tomto směru požádat o písemné prohlášení, či jej mohl požádat o to, aby si jeho odpověď mohl nahrát, což však neučinil. Jestliže tudíž žalobce tajně nahrává jiné osoby při rozhovorech s nimi, lze u něho požadovat větší toleranci obdobného jednání vůči němu. Nadto je třeba zdůraznit, že žalovaný pořízený záznam práce žalobce na zahradě nikde nezveřejňoval ani jinak nešířil.

45. Naproti tomu zaviněným protiprávním jednáním, jímž bylo zasaženo do absolutních osobnostních práv žalobcových, konkrétně do jeho cti a lidské důstojnosti (§ 81 o. z.) je žalované přičitatelné (vizte výše) jednání jejího jednatele spočívající ve vulgárních a rasistických nadávkách žalobci a ve výhružkách fyzickým napadením, jak byly již výše konkrétně citovány, stejně jako jednání žalovaného, k němuž došlo dne 30. 12. 2018, spočívajícího v již citovaných nadávkách s rasistickým podtextem. Každému z žalovaných proto vznikla povinnost nemajetkovou újmu tímto svým jednáním žalobci způsobenou odčinit (§ 2910 o. z. ve spojení s § 2894 o. z.), a to poskytnutím přiměřeného zadostiučinění (§ 2951 odst. 2 věta prvá o. z.). Při posuzování otázky, jaká je adekvátní forma tohoto zadostiučinění, je třeba vycházet z kritérií uvedených ve výše citovaných ustanoveních § 2951 odst. 2 věty druhé, § 2956 a 2957 o. z.

46. Škodlivé jednání jednatele žalované (které je žalované přičítáno) a jednání žalovaného, spočívající v jejich slovních útocích na žalobce, je přitom třeba posuzovat samostatně, neboť nejde o případ spoluzavinění vzniklé újmy ve smyslu § 2915 o. z. Z provedeného dokazování totiž vyplývá, že žalovaní nejednali koordinovaně, jejich jednání nepojil společný úmyslu, přičemž mezi slovními útoky jednatele žalované vůči žalobci a slovním útokem žalovaného vůči žalobci nebyla zjištěna ani jiná souvislost, či vzájemná vědomost žalovaných o nich. Oba sice jednali jako spoluvlastníci předmětné nemovitosti při jejím užívání, avšak jednatel žalované urážel žalobce a vyhrožoval mu při příležitostech, kdy řešil vztahy mezi žalobcem a nájemníky žalované v nemovitosti a nakládání žalobce se společným majetkem. Naproti tomu žalovaný se dopustil urážlivých výroků vůči žalobci při jediném konfliktu vyvolaném nočním stěhováním předmětů na chodbě domu žalovaným a jeho kamarádem [adresa], jež vzbudilo žalobce a [jméno FO], který u něho v nemovitosti přespával, což vedlo ke konfrontaci mezi žalobcem a [jméno FO] na straně jedné a žalovaným a [adresa] na straně druhé. Jednalo se tedy o izolovaný incident, který s jednáním jednatele žalované vůči žalobci nesouvisel. Pro spoluzavinění újmy ve smyslu § 2915 odst. 1 o. z. je přitom typické, že každý škůdce má psychický vztah nejen k vlastnímu jednání (protiprávnímu činu a újmě), nýbrž i k jednání ostatních osob účastnících se na vzniku újmy; o takový případ se zde, jak bylo vysvětleno, nejedná. Za této situace škodlivý následek vyvolaný jednáním jednoho z žalovaných nelze přičítat druhému z nich.

47. Při úvaze o tom, jaká je adekvátní forma zadostiučinění, jehož by se žalobci mělo dostat, aby byla odčiněna nemajetková újma mu způsobená zásahem do jeho cti a lidské důstojnosti ze strany každého z žalovaných, je třeba vycházet z toho, že zákon, jak plyne z citovaného ustanovení § 2951 odst. 2 o. z., nárok na relutární formu této satisfakce, tj. její odčinění v penězích, bez dalšího nezakládá. I důvodová zpráva k občanskému zákoníku zdůrazňuje, že peněžitá náhrada se uplatní jen tehdy, nelze-li nemajetkovou újmu odčinit jinak. Je přitom třeba vycházet z toho, že – jak to zdůraznil Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 10. 7. 2020, sp. zn. 25 Cdo 167/2019 – člověk žijící ve společnosti musí ledacos snést (běžné slovní útoky, projevy neúcty apod.). Žalovaný sice vůči žalobci použil rasistické výroky, ovšem jednalo se o ojedinělý případ, který lze hodnotit jako opilecký exces, kdy žalovaný jednal v podnapilém stavu ve vypjaté situaci, kterou vnímal jako fyzický útok na jeho kamaráda [adresa]. Přiměřeným těmto okolnostem proto odvolací soud shledává zadostiučinění ve formě omluvy, nikoli však požadovanou peněžní satisfakci.

48. Je pravdou, že urážlivé a výhružné útoky ze strany jednatele žalované byly četnější, je však třeba vzít v úvahu, že za tyto útoky byl jednatel žalované shledán rozhodnutím komise pro projednávání přestupků statutárního města [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno], vinným spácháním přestupků proti občanskému soužití a byl mu za ně uložen správní trest v podobě peněžité pokuty. Všechny dílčí útoky, jež jsou předmětem žaloby v nyní projednávané věci, přitom předcházely vydání citovaného správního rozhodnutí, a je zřejmé, že poté jednatel žalované od urážek žalobce a vyhrožování mu upustil. I toto správní potrestání jednatele žalované v přestupkovém řízení je přitom třeba považovat za určitou formu satisfakce, jíž se žalobci dostalo (srov. mutatis mutandis usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2022, sp. zn. 1 Tmo 3/2022). Pokud přitom žalobce poukazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1586/09, pak jeho závěry na projednávanou věc použít nelze, a to z důvodu zásadní skutkové odlišnosti tam posuzovaného případu. V uvedené věci se jednalo o zásah do osobnostních práv stěžovatele jeho difamací v časopise [Anonymizováno]. Tj. zásah do jeho cti a lidské důstojnosti v hromadném sdělovacím prostředku, jímž byl znevážen v očích široké veřejnosti. Naproti tomu v nyní projednávané věci jednatel žalované žalobce urážel mezi čtyřma očima, a jak bylo prokázáno, ani nejbližší sousedé o tom neměli žádné povědomí. Vzhledem k těmto okolnostem i ve vztahu k žalované považuje odvolací soud za přiměřené a dostatečné zadostiučinění ve formě omluvy, nikoli též ve formě žalobou požadované relutární satisfakce.

49. Odvolací soud tudíž shrnuje, že v daném případě došlo jednáním žalovaných k zásahu do osobnostních práv žalobce, a žalobci proto vzniklo právo na odčinění tohoto zásahu poskytnutím zadostiučinění. Jako přiměřenou všem výše popsaným okolnostem však odvolací soud shledává zadostiučinění ve formě omluvy, nikoli požadované zadostiučinění v penězích. I v poměrech nové právní úpravy podle občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 přitom platí, že žaloba postižené fyzické osoby, která se domáhá zadostiučinění za utrpěnou nemajetkovou újmu, musí vždy znít na určitou formu tohoto zadostiučinění. Soudní judikatura je přitom ustálena v závěru, že neshledá-li soud, který je vázán žalobním petitem, že žalobcem požadovaná forma (respektive též obsah) zadostiučinění je objektivně s ohledem na okolnosti posuzované věci přiměřená, respektive postačující a tím i účinná, pak v těchto případech nelze požadovanou satisfakci poškozenému přiznat, a žalobu je proto třeba zamítnout (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 1638/2020, a prejudikaturu v něm citovanou).

50. Pokud tudíž okresní soud žalobu požadující zadostiučinění v peněžní formě zamítl, shledává odvolací soud toto jeho rozhodnutí ve výroku ve věci samé věcně správným a jako takové je podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

51. Nesprávným však odvolací soud shledal nákladový výrok přezkoumávaného rozsudku. V této věci nejde o taková společná práva nebo povinnosti, že by se rozsudek musel vztahovat na oba žalované. Žalovaní proto mají postavení samostatných společníků v rozepři ve smyslu § 91 odst. 1 o. s. ř. a byť jsou v řízení zastupováni týmž zástupcem, platí že každý z nich v řízení jedná sám za sebe a úkony jednoho žalovaného neplatí i pro druhého z žalovaných (§ 91 odst. 2 o. s. ř. arg. a contario). Proto nelze společně rozhodnout o náhradě nákladů obou žalovaných, jak to učinil okresní soud, nýbrž je třeba zvlášť rozhodnout o náhradě nákladů ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou a zvlášť mezi žalobcem a žalovaným.

52. V řízení byli plně úspěšní oba žalovaní, a proto je to žalobce, kdo je podle § 142 odst. 1 o. s. ř. povinen nahradit každému z žalovaných náklady řízení účelně vynaložené k bránění jeho práva. Tyto náklady u každého z žalovaných představují náklady jeho právního zastoupení.

53. U každého z žalovaných jejich zástupce v řízení účelně učinil 9 okresním soudem vymezených úkonů právní služby. Okresní soud však nesprávně určil výši odměny za tyto úkony. Soudní judikatura je – jak na to poukázal v odvolání žalobce – ustálena v závěru, že ve věcech neoprávněných zásahů do osobnostních práv s návrhem na náhradu nemajetkové újmy v penězích se za tarifní hodnotu považuje částka 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) a. t. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2024, sp. zn. 25 Cdo 216/2023), jíž odpovídá odměna ve výši 3 100 Kč za každý úkon právní služby (§ 7 bod 5 a. t.). V citovaném usnesení Nejvyšší soud na uvedeném závěru setrval i s vědomím nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2024, sp. zn. IV. ÚS 1788/23, z důvodů, které v něm podrobně vysvětlil. V nyní projednávané věci považuje odvolací soud za podstatnou okolnost, že ve věci řešené u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 1788/23 se jednalo o spor skutkově a právně odlišný. V tam řešené věci šlo totiž o náhradu za bolestné a ztížení společenského uplatnění, v níž uplatňované nároky byly již na počátku řízení podloženy znaleckým posudkem, což Ústavní soud při svém rozhodnutí považoval za podstatnou okolnost. Zároveň uvedl, že o případ, kdy v době započetí právního úkonu nelze určit výši plnění [a kdy tudíž je namístě určit tarifní hodnotu úkonu právní služby podle § 9 odst. 4 písm. a) a. t.], se jedná tehdy, závisí-li určení výše náhrady na posouzení soudu podle mnoha kritérií (srov. odst. 19 odůvodnění citovaného nálezu Ústavního soudu). Právě o takový případ se přitom jednalo i v nyní projednávané věci, v níž žádný znalecký posudek k určení výše peněžité náhrady v řízení k dispozici nebyl (a s ohledem na povahu uplatněného nároku ani být nemohl) a forma náhrady, a tedy i její výše v případě, že by soud shledal nárok na zadostiučinění v penězích důvodným, tu závisela právě na posouzení soudu podle mnoha kritérií spočívajících v povaze, intenzitě, dopadech a okolnostech zásahů do osobnostních práv žalobcových.

54. Každému z účastníků proto náleží náhrada nákladů řízení sestávajících z odměny advokáta ve výši 27 900 Kč (9 x 3 100 Kč), snížená podle § 12 odst. 4 a. t. o 20 %, tj. na částku 22 320 Kč, z důvodu společného zastoupení týmž zástupcem, 9 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč, tj. 2 700 Kč, cestovného za 7 cest z [adresa] a zpět v celkové výši 11 867,25 Kč [v roce 2022 se jedná o 2 cesty při nichž bylo celkově ujeto 452 km (226 km x 2), pročež při kombinované spotřebě 5,8 l/100 km, ceně 95oktanového benzinu 44,50 Kč/l, sazbě základní náhrady 4,70 Kč/km (vyhl. č. 116/2022 Sb.), za ně náleží celková náhrada ve výši 3 291,01 Kč, v roce 2023 jde o 5 stejných cest, při nichž bylo celkem ujeto 1 130 km (226 km x 5), pročež při kombinované spotřebě 5,8 l/100 km, ceně 95oktanového benzinu 41,20 Kč/l, sazbě základní náhrady 5,20 Kč/km (vyhl. č. 467/2022 Sb.) za ně náleží celková náhrada ve výši 8 576,24 Kč], tj. 5 933,63 Kč, náhrady za 46 započatých půlhodin času promeškaného při těchto cestách po 100 Kč v celkové výši 4 600 Kč, tj. 2 300, a náhrada za 21 % DPH z uvedených dílčích nároků ve výši 6 983,26 Kč, celkem tedy 40 236,89 Kč (22 320 + 2 700 + 5 933,63 + 2 300 + 6 983,26).

55. Odvolací soud se dále – s ohledem na žalobcův poukaz na značnou výši nákladů řízení s tím, že se domnívá, že by neměli být žalovaným i v případě potvrzení výroku ve věci samé v plné výši přiznány – zabýval otázkou, zda nejsou v projednávané věci dány důvody zvláštního zřetele hodné pro výjimečné nepřiznání náhrady nákladů řízení žalovaným ve smyslu § 150 o. s. ř. V souladu s judikaturou Ústavního soudu odvolací soud účastníkům předestřel, že se touto otázkou bude zabývat, a umožnil jim se k ní vyjádřit. Žalovaní považují podanou žalobu za zneužití práva ze strany žalobce, pročež pokud by došlo byť jen ke snížení náhrady nákladů řízení, vedlo by to dle jejich názoru k tomu, že žalobce bude nadále ztěžovat život svému okolí, soudům a s úřadům a bude zneužívat toho, že vychází z těchto, byť pro něho neúspěšných situací, tak že není povinen za ně jakkoliv zaplatit. Přiznání náhrady nákladů řízní považují žalovaní za odstrašující moment od toho, aby žalobce nezneužíval právo.

56. Odvolací soud na rozdíl od žalovaných nepovažuje v této věci podanou žalobu za zneužití práva ze strany žalobce. Jak bylo výše uvedeno, žalobce se bránil v řízení prokázaným protiprávním zásahům do svých osobnostních práv ze strany žalovaných. Důvodem zamítnutí žaloby byl toliko závěr o tom, že se žalobce k odčinění újmy těmito zásahy způsobené dožadoval nepřiměřené formy zadostiučinění. Odvolací soud důvody pro snížení náhrady nákladů řízení neshledal u žalovaného, u něhož byl zásah do osobnostních práv žalobcových důsledkem jeho ojedinělého excesivního jednání, k němuž došlo v opilosti ve výše popsané vyhrocené situaci. Naproti tomu u žalované odvolací soud v okolnostech případu spatřuje důvod pro výjimečné snížení náhrady nákladů řízení, a to o 50 %, tj. na jednu polovinu, a tedy na částku 20 118,45 Kč. Sice ani v případě žalované odvolací soud ve shodě s okresním soudem neshledal důvody pro přiznání požadované peněžní formy zadostiučinění, nicméně v jejím případě šlo o opakované protiprávní jednání jejího jednatele zasahující do osobnostních práv žalobcových, od něhož upustil až poté, co za ně byl v přestupkovém řízení potrestán.

57. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek v jeho nákladovém výroku II. za použití § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku.

58. Jako věcně správný odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil na přezkoumávaném výroku ve věci samé závislý výrok o nákladech státu, obsažený v samostatném doplňujícím usnesení, neboť povinnost k této náhradě byla okresním soudem podle výsledku řízení správně uložena žalobci (§ 148 odst. 1 o. s. ř.) a správně byla určena i její výše odpovídající státem vyplacenému svědečnému.

59. V odvolacím řízení byl každý z účastníků úspěšný toliko zčásti, nicméně zcela úspěšní byli žalovaní ve věci samé a neúspěšní byly toliko co do výše přiznaných nákladů řízení, a tedy ve vztahu k celému předmětu odvolacího řízení v poměrně nepatrné části. Proto odvolací soud přiznal za použití § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. žalovaným vůči žalobci plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady sestávají u každého z žalovaných z nákladů jeho právního zastoupení, jež tvoří mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby učiněný před 1. 1. 2025 [vyjádření k odvolání; § 11 odst. 1 písm. k) a. t.] ve výši 3 100 Kč dle § 9 odst. 1 písm. a) a. t. ve spojení s § 7 bodem 5 a. t. (k výši této odměny v podrobnostech vizte svrchu v odst. 53. tohoto odůvodnění) snížená o 20 %, tj. na částku 2 480 Kč, neboť šlo o společný úkon při zastupování dvou žalovaných (§ 12 odst. 4 a. t.), paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a. t., mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby učiněný po 31. 12. 2024 [účast na jednání před odvolacím soudem; § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „a. t. v nyní účinném znění“)] ve výši 9 500 Kč [§ 9a odst. 1 písm. a) a. t. v nyní účinném znění ve spojení s § 7 bodem 6 a. t. v nyní účinném znění], snížená o 20 %, tj. na částku 7 600 Kč, neboť šlo o společný úkon při zastupování dvou žalovaných (§ 12 odst. 4 a. t. v nyní účinném znění), paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč (13 odst. 1, 4 a. t. v nyní účinném znění), cestovného za cestu z [adresa] a zpět ve výši 1 465,01 Kč [při kombinované spotřebě 5,8 l/100 km, ceně 95oktanového benzinu 35,80 Kč/l, sazbě základní náhrady 5,80 Kč/km (vyhl. č. 475/2024 Sb.) a celkové ujeté vzdálenosti 186 km; tato vzdálenost představující 2násobek silniční vzdálenosti mezi sídlem zástupce žalovaných a Krajským soudem v [adresa] byla zjištěna z veřejně dostupné aplikace mapy.com, neboť zástupce žalovaných ve vyúčtování nákladů odvolacího řízení omylem počítal se vzdáleností mezi svým sídlem a Okresním soudem v [Anonymizováno], kde se však konala jednání v řízení před okresním soudem, nikoli jednání odvolací], tj. 732,51 Kč, náhrady za 5 započatých půlhodin času promeškaného při této cestě po 150 Kč v celkové výši 750 Kč (i zde zástupce žalovaných vykázal trvání cesty z [adresa], nikoli z [adresa], proto odvolací soud vycházel z údaje v aplikaci mapy.com, podle níž jedna cesta autem ze sídla zástupce žalovaných ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem trvá 1 hodinu 6 minut, zpáteční cesta tudíž 2 hodiny 12 minut, a tedy 5 započatých půlhodin), tj. 375 Kč, a náhrada za 21 % DPH z uvedených dílčích nároků ve výši 2 506,88 Kč, celkem tedy 14 444,39 Kč (2 480 + 300 + 7 600 + 450 + 732,51 + 375 + 2 506,88).

60. Na rozdíl od nákladů řízení před soudem prvního stupně již odvolací soud důvod k použití § 150 o. s. ř. při náhradě nákladů odvolacího řízení neshledal, neboť žalobce už byl seznámen s důvody, pro které okresní soud jeho žalobu zamítl, a mohl tedy zvážit naději na úspěch svého odvolání včetně důsledků, které může mít jeho neúspěch v odvolacím řízení v podobě povinnosti k náhradě jeho nákladů žalovaným.

61. Lhůtu k plnění stanovil odvolací soud u všech nákladových výroků jako základní třídenní počítanou od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť z obsahu spisu neplynou žádné okolnosti, jež by odůvodňovaly stanovení lhůty delší nebo povolení splátek. Platební místo (k rukám advokáta) pak odvolací soud stanovil v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení