14 Co 433/2021- 125

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Suneghové a soudkyň Mgr. Lucie Králové a Mgr. Soni Burešové ve věci žalobců: a) [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] b) [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] c) [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] všichni zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] o peněžité zadostiučinění nemajetkové újmy, o odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 47 C 183/2020-99, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích II, III a IV potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku V mění jen tak, že výše náhrady nákladů řízení pro každého ze žalobců činí [částka], jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni c) [částka], a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, výrokem II zamítl žalobu, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni a) [částka], výrokem III zamítl žalobu, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci b) [částka], výrokem IV zamítl žalobu, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni c) [částka], výrokem V žalované uložil povinnost zaplatit každému ze žalobců náklady řízení ve výši [částka], a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se každý ze žalobců domáhal na žalované zaplacení částky [částka] jako náhrady nemajetkové újmy způsobené tvrzeným nepřiměřeně dlouhým řízením vedeným u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 16 C 453/2007 (dále jen„ namítané řízení“).

3. Žalovaná uvedla, že žalobci u ní žalobou uplatněný nárok předběžně dne [datum] uplatnili a že jejich žádosti částečně vyhověla, když jim poskytla relutární náhradu ve výši [částka] pro žalobkyni a) a žalobce b) a ve výši [částka] pro žalobkyni c). Žalovaná vysvětlila, že vycházela z dosavadní délky řízení (23 let a 6 měsíců), základní částky zadostiučinění za 1 rok trvání řízení (za první dva roky v poloviční výši) a následně takto stanovené zadostiučinění upravovala – ponížila o 40% pro složitost a o 10% (resp. 40% u žalobců a) a b)) pro nižší význam z důvodu sdílené újmy. V tomto rozsahu poskytnuté zadostiučinění považovala za dostačující a navrhla žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítnout.

4. Soud I. stupně usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci [datum], řízení k částečnému zpětvzetí žaloby zastavil – a to ve vztahu k žalobcům a) a b) vždy ohledně částky [částka] a ve vztahu k žalobkyni c) ohledně částky [částka].

5. Soud I. stupně ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř. a z listinných důkazů a z nesporných tvrzení účastníků vzal za prokázané, že žalobci u žalované svůj nárok předběžně uplatnili dne [datum].

6. Namítané řízení bylo zahájeno dne [datum] u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou na podkladě žaloby podané Bytovým družstvem KOLEKTIV proti žalovaným [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (zde žalobkyni c)) o zaplacení úhrad za užívání družstevního bytu ve výši [částka] s příslušenstvím, tato žaloba byla žalovaným doručena [datum]. Žalovaní podali návrh na přerušení řízení [datum] z důvodu řízení probíhajícího u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 23 Cm 122/96. Dne [datum rozhodnutí] se ve věci konalo jednání a usnesením ze dne [datum] bylo řízení přerušeno do skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen„ krajský soud“) pod sp. zn. 23 Cm 122/96, k odvolání žalobce bylo toto usnesení usnesením krajského soudu potvrzeno.

7. Řízení vedené u krajského soudu pod sp. zn. 23 Cm 122/96 bylo zahájeno dne [datum rozhodnutí] na podkladě žaloby Stavebního bytového družstva LIAZ (dále jen„ SBD“) směřující proti Bytovému družstvu KOLEKTIV (dále jen„ družstvo“) a Katastrálnímu úřadu v [obec]. SBD se domáhalo určení, že družstvo nevzniklo dle § 29 zákona č. 72/1994 Sb., že nedošlo k přechodu členství dosavadních členů SBD a nedošlo k přechodu vlastnictví k budovám a garážím zapsaným na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu v [obec]. Usneseními ze dne [datum] bylo SBD vyzváno k odstranění vad žaloby a zaplacení soudního poplatku, který SBD zaplatilo [datum]. Dne [datum] byla SBD opětovně doručena výzva k odstranění vad žaloby, dne [datum] bylo krajskému soudu doručeno doplnění žaloby s opravou žalobního petitu. Usnesením ze dne [datum] krajský soud řízení zastavil proti Katastrálnímu úřadu v [obec], k odvolání SBD bylo toto usnesení potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] a dne [datum] nabylo právní moci. Při jednání konaném dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, jímž bylo konstatováno, že družstvo je vzniklé vyčleněním z SBD, a v další části byla žaloba zamítnuta. Tento rozsudek nabyl právní moci [datum].

8. V namítaném řízení byla následně věc dne [datum] předložena předsedovi soudu s oznámením o vyloučení věc projednávající soudkyně, poté se vyjadřovali ostatní soudci a dne [datum] byl určen nový předseda senátu. Dne [datum] se konalo jednání, při němž bylo rozhodnuto o pokračování v řízení a o rozšíření žaloby na částku [částka] s příslušenstvím. Při jednání konaném [datum] družstvo vzneslo návrh na vypracování znaleckého posudku a jednání proto bylo odročeno na neurčito. V březnu [rok] žádal zástupce žalovaných o prodloužení lhůty k vypracování otázek na znalce. V dubnu [rok] věc projednávající soudkyně oznámila důvody svého vyloučení (družstvem podaná žaloba na ochranu osobnosti, stejně jako proti většině soudců Okresního soudu v Jablonci nad Nisou) a bylo rozhodnuto o přidělení věci jinému soudci. Usnesením ze dne [datum] byl ustanoven znalec, po prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku byl posudek doručen soudu [datum]. Dne [datum] družstvo rozšiřuje žalobu a následně opakovaně žádalo o prodloužení lhůty k vyjádření se ke znaleckému posudku, žalovaní se vyjádřili [datum] a družstvo [datum]. V říjnu [rok] věc projednávající soudce oznámil svou podjatost, následně se vyjadřovali ostatní soudci a dne [datum] byl spis předložen krajskému soudu s návrhem na delegaci dle § 12 odst. 1 o.s.ř. Krajský soud usnesením ze dne [datum] rozhodl, kteří soudci jsou vyloučeni a kteří nejsou. V červenci [rok] soud žádal krajský soud o sdělení stavu řízení, v němž se jednalo o splnění povinnosti družstva převést byt do vlastnictví žalovaných, krajský soud odpověděl v prosinci [rok]. V červnu [rok] bylo nařízeno jednání na [datum] s výzvou ke sdělení stanoviska ke znaleckému posudku, družstvo opakovaně žádalo o prodloužení lhůty k vyjádření a dne [datum] uplatnilo námitku podjatosti všech soudců Okresního soudu v Jablonci nad Nisou a krajského soudu. Jednání nařízené na [datum] proto bylo odročeno, [datum] byl spis předložen k rozhodnutí o námitce podjatosti krajskému soudu, jehož soudci se následně vyjadřovali k námitce své podjatosti. Dne [datum] byl spis předložen k rozhodnutí o námitce podjatosti Vrchnímu soudu v Praze, který dne [datum] rozhodl o vyloučení soudců krajského soudu a věc přikázal k projednání Krajskému soudu v Hradci Králové, který usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci [datum], věc přikázal k projednání Okresnímu soudu v Liberci (dále jen„ okresní soud“). K žádosti Ministerstva spravedlnosti mu byl spis v březnu 2008 zapůjčen, následně byl v srpnu [rok] zapůjčen Obvodnímu soudu pro Prahu 2, jímž byl spolu s jeho spisem předkládán i odvolacímu soudu. Dne [datum] zemřel žalovaný [příjmení] [jméno] [příjmení].

9. Okresní soud v Jablonci nad Nisou usnesením ze dne [datum rozhodnutí] zahájil pod sp. zn. 35 D 409/2009 řízení o dědictví po zemřelém Ing. [jméno] [příjmení] a pověřil notáře k provedení úkonů v tomto řízení. Dne [datum] se konalo předběžné šetření, k němuž se dostavila jako pozůstalá manželka zde žalobkyně c). V průběhu července až září [rok] byly činěny součinnostní dotazy, dne [datum] se konalo jednání, jehož se zúčastnili všichni zde žalobci a dědictví neodmítli. V srpnu [rok] se notář dotazuje jiného notáře pověřeného provedením úkonů v řízení po [datum] zemřelé tetě zůstavitele [jméno] [příjmení], jejímž dědicem ze závěti zůstavitel byl. V tomto řízení byla usnesením ze dne [datum] schválena dědická dohoda, z níž zůstavitel nabyl práva a povinnosti, která přešla na jeho právní nástupce. Podle výsledků tohoto dědického řízení notář činil součinnostní dotazy a dne [datum] konal jednání, při němž zde žalobci jako dědici uzavřeli dědickou dohodu. Usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci [datum], byla určena obvyklá cena majetku zůstavitele a byla schválena dědická dohoda. Po urgenci žádosti okresního soudu notář dne [datum] zaslal tomuto soudu rozhodnutí s doložkou právní moci.

10. Následně bylo v namítaném řízení pokračováno a okresní soud usnesením ze dne [datum] rozhodl o pokračování se zde žalobkyní a) a žalobcem b) v řízení a usnesením ze dne [datum] je vyzval k vyjádření se k žalobě. Proti usnesení ze dne [datum] brojila zde žalobkyně c) odvoláním, dne [datum] okresní soud opravil výrok usnesení ze dne [datum] a dne [datum] bylo odvolání předloženo k rozhodnutí krajskému soudu, který usnesením ze dne [datum] doručeným ve dnech 14. a [datum] potvrdil usnesení okresního soudu ze dne [datum]. V mezidobí se v září [rok] vyjadřují zde žalobkyně a) a žalobce b) k žalobě. V červenci [rok] nařídil okresní soud jednání na [datum], k žádosti družstva bylo jednání odročeno na [datum]. Při jednání konaném [datum] bylo rozhodnuto o rozšíření žaloby o částku [částka] s poplatkem z prodlení a jednání bylo odročeno na [datum], při němž byly provedeny listinné důkazy. Jednání bylo odročeno na [datum], v mezidobí se účastníci vyjadřovali a překládali listinné důkazy, které byly provedeny při jednání [datum], kdy družstvo navrhlo provedení důkazu výslechem svědka. Jednání proto bylo odročeno na [datum], v mezidobí družstvo doplnilo námitky proti tvrzením žalovaných. Při jednání konaném [datum] byl vyslechnut svědek a znalec, jednání bylo odročeno za účelem zpracování revizního znaleckého posudku, v květnu [rok] účastníci zaslali otázky na znalce. Usnesením ze dne [datum] byl ustanoven znalecký ústav k podání revizního znaleckého posudku, k jeho žádostem byla lhůta k vypracování posudku opakovaně prodlužována. Revizní znalecký posudek byl předložen [datum], usnesením ze dne [datum] bylo rozhodnuto o znalečném, v listopadu [rok] se účastníci vyjadřovali ke znaleckému posudku, v prosinci [rok] bylo nařízeno jednání na [datum], k žádosti zpracovatele posudku bylo jednání odročeno na [datum]. Jednání konané uvedeného dne bylo odročeno na [datum] za účelem vyžádání vyjádření znalce k námitkám vzneseným v revizním znaleckém posudku. V červnu [rok] bylo rozhodnuto o znalečném, znalec byl v červenci [rok] vyzván k vyjádření do [datum], znalec požádal o prodloužení termínu do [datum]. Proto bylo jednání nařízené na [datum] odročeno na [datum]. Při tomto jednání byly čteny důkazy, jednání bylo odročeno na [datum] za účelem doplnění dokazování vyjádřením revizního znalce, které bylo okresnímu soudu doručeno [datum]. Za účelem přípravy družstva bylo jednání odročeno na [datum], při němž bylo připuštěno rozšíření žaloby o zaplacení [částka] s příslušenstvím, bylo rozhodnuto o zastavení řízení ohledně [částka], a bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na [datum]. Uvedeného dne byl rozsudek vyhlášen, lhůta k jeho vyhotovení byla prodloužena do [datum] a dne [datum] byl rozeslán účastníkům. Proti rozsudku se odvolali všichni účastníci, usnesením ze dne [datum] bylo družstvo vyzváno k doplnění odvolání, což učinilo v červnu [rok]. Následně bylo družstvo vyzváno k zaplacení soudního poplatku za odvolání a dne [datum] tento zaplatilo. K výzvě okresního soudu zaplatili soudní poplatek za odvolání i zde žalobci, a to [datum]. Dne [datum] byl spis předložen krajskému soudu, vzhledem k žalobám podaným družstvem proti jeho soudcům rozhodl místopředseda soudu dne [datum] o určení senátu k projednání a rozhodnutí odvolání. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 35 Co 192/2016-1036, krajský soud zrušil rozsudek okresního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Okresní soud usnesením ze dne [datum] vyzývá k doplnění skutkových tvrzení, družstvo žádá o prodloužení lhůty. V květnu [rok] je spis zapůjčen Ministerstvu spravedlnosti z důvodu podání žádosti o zadostiučinění, v červenci [rok] družstvo uplatňuje návrh na vyloučení okresního soudu z vyřizování věci a je vyzýváno k doplnění svého podání. Dne [datum] je okresnímu soudu doručeno doplnění skutkových tvrzení zde žalobci. Družstvo [datum] doplňuje svůj návrh na vyloučení okresního soudu, jehož soudci se vyjadřují v průběhu září a října [rok], kdy je [datum] spis předložen krajskému soudu, který usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci [datum], rozhoduje tak, že soudci okresního soudu nejsou vyloučeni z projednávání věci. V únoru [rok] je nařízeno jednání na [datum] s výzvou k doplnění skutkových tvrzení, k žádosti družstva je jednání odročeno na [datum]. V mezidobí se vyjadřují zde žalobci, družstvo žádá o odročení jednání za účelem doplnění tvrzení a prodloužení lhůty k doplnění tvrzení. Družstvu je vyhověno, lhůta prodloužena do [datum] a jednání odročeno. Družstvo se vyjadřuje dne [datum] a [datum], žalobu bere částečně ohledně částky [částka] [anonymizováno] zpět, okresní soud usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci [datum], řízení ohledně této částky zastavuje. Dne [datum] okresní soud nařizuje jednání na [datum], dne [datum] družstvo navrhuje vyloučení okresního soudu z projednání a rozhodnutí věci. Při jednání konaném dne [datum] je vyhlášen rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta. Lhůta k jeho vyhotovení byla prodloužena a dne [datum] byl rozsudek vypraven. Proti rozsudku se odvolalo družstvo, které své odvolání doplnilo [datum]. Od [datum] do [datum] byl spis zapůjčen Nejvyššímu soudu v Brně, [datum] bylo odvolání zasláno zde žalobcům. Krajskému soudu bylo odvolání předloženo k rozhodnutí [datum], [datum] byl k projednání věci z důvodu podjatosti určen soudce, v červnu [rok] bylo odvolací jednání nařízeno na [datum], k žádosti zde žalobců bylo jednání odročeno na [datum]. Při tomto jednání byl vyhlášen rozsudek (č. j. 30 Co 66/2019-1182), kterým byl rozsudek okresního soudu potvrzen ve výrocích I a III (v těchto výrocích tak nabyl právní moci [datum]) a ve výroku o nákladech řízení byl zrušen. Dne [datum] družstvo podalo dovolání, usnesením ze dne [datum] bylo vyzváno k zaplacení soudního poplatku, který zaplatilo [datum]. Dne [datum] byl spis předložen Nejvyššímu soudu, který usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 26 Cdo 51/2020-1214, které nabylo právní moci [datum], dovolání odmítá. Dne [datum] byli zde žalobci vyzváni k upřesnění nákladů řízení. Okresní soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 16 C 452/2007-1235, rozhoduje o nákladech řízení účastníků a ukládá družstvu povinnost k jejich náhradě zde žalobcům. Družstvo se dne [datum] proti usnesení odvolává, usnesením ze dne [datum] je vyzýváno k doplnění odvolání, což činí [datum] Krajskému soudu je spis předložen [datum] a usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Co 10/2021-1264, které nabylo právní moci [datum], je usnesení okresního soudu ze dne [datum] potvrzeno.

11. Po právní stránce soud I. stupně věc posuzoval podle § 1 odst. 1, § 5 písm. a), § 13 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2, § 26, § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon [číslo]“), s přihlédnutím k judikatuře Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) i Nejvyššího soudu (zejména pak Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“)).

12. Soud I. stupně nejprve vymezil rozhodnou délku namítaného řízení, přičemž vyšel z toho, že v době, než byla zde žalobcům doručena žaloba, jim řízení nemohlo způsobovat nemajetkovou újmu, neboť o něm nevěděli (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4336/1010). Počátek namítaného řízení tedy vztáhl k [datum], kdy zde žalobcům byla doručena žaloba, a jeho konec k [datum], kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí ve věci, tj. vycházel z doby trvání 24 let a 1 měsíc. Takto vymezenou délku řízení posoudil jako nepřiměřeně dlouhou s ohledem na opakované několikaměsíční průtahy, které blíže specifikoval, a to s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o řízení složitější, na jehož délce se zde žalobci nepodíleli, jehož význam byl pro zde žalobce běžný, a újmu jím způsobenou zde žalobci sdíleli. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zákona č. 82/1998 Sb. a tím k porušení práva zde žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě, v důsledku čehož zde žalobcům za vzniklou nemajetkovou újmu náleží právo na přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., a to v peněžité formě, neboť se nejednalo o řízení s nepatrným významem pro zde žalobce, jehož délku by bylo možné klást k jejich tíži.

13. Soud I. stupně při určení výše přiměřeného zadostiučinění vyšel ze základní částky odškodnění [částka] za první dva roky řízení a dále za každý další rok řízení s poukazem na to, že celková délka namítaného řízení byla extrémní (pro srovnání vyšel z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011) a základní částku odškodnění vyčíslil částkou [částka].

14. Následně soud I. stupně takto stanovenou částku upravoval ve vztahu k jednotlivým kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona č. 82/1998 Sb.

15. Ve vztahu ke kritériu složitost věci ji ponížil o 40%, neboť namítané řízení bylo složité po stránce procesní (- 15%), hmotněprávní (- 15%) i skutkové (- 10%). V tomto směru zohlednil, že šlo o zaplacení úhrad za užívání družstevního bytu, pro vyřešení aktivní legitimace žalobce bylo řízení přerušeno do rozhodnutí krajského soudu ve věci určení právního stavu. Žalobce měnil žalobu, bral ji částečně zpět. V řízení bylo prováděno dokazování znaleckým posudkem, revizním znaleckým posudkem, byli vyslýcháni znalci, posudky byly doplňovány, obsáhlé bylo dokazování listinami. Účastníci průběžně vznášeli další návrhy na doplnění dokazování, a to i těsně před jednáním, musely být řešeny otázky týkající se vyloučení soudců, a to i k námitkám podjatosti uplatněným žalobcem (vůči soudcům i celým soudům). Bylo rozhodováno o přerušení řízení, ustanovení znalce, o znalečném, o změnách žaloby a jejím zpětvzetí, procesním nástupnictví, žalobce byl vyzýván k odstranění vad žaloby.

16. Ve vztahu ke kritériu počet stupňů soudní soustavy soud I. stupně základní částku zadostiučinění neupravoval, i když ve věci samé rozhodoval okresní soud i krajský soud dvakrát a Nejvyšší soud jednou, neboť vzhledem k délce řízení, k tomu, že k prodloužení řízení nedošlo z důvodu využití mimořádných opravných prostředků, považoval četnost rozhodování za přiměřenou.

17. Zde žalobci se na délce namítaného řízení nepodíleli, pouze jedenkrát žádali o prodloužení lhůty k podání vyjádření a o odročení jednání. Proto se kritérium jednání poškozeného do výše zadostiučinění též nepromítlo.

18. Ke kritériu postupu orgánů veřejné moci soud I. stupně vyjmenoval jednotlivá období průtahů (od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum]). Průtahy soud I. stupně shledal též v řízení vedeném u krajského soudu pod sp. zn. 23 Cm 122/96. Dále zohlednil, že žalobce byl vyzýván k doplnění skutkových tvrzení i po 20 letech trvání sporu (a to po provedení znaleckého zkoumání), že okresní soud byl velkorysý k účastníkům a vyčkával, až tito své důkazní prostředky vyčerpají. S ohledem na toto kritérium základní částku zadostiučinění navýšil o 20%.

19. Význam namítaného řízení pro žalobce shledal soud I. stupně standardním, když se nejednalo o řízení s typově vyšším významem pro účastníka (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Šlo o spor o zaplacení peněžité částky z titulu nezaplacených úhrad za užívání družstevního bytu (nejprve ve výši [částka], po rozšíření [částka]). K námitce žalobců, že v řízení se jako předběžná řešila otázka členství žalobců v bytovém družstvu, soud I. stupně uvedl, že řízení vedené u krajského soudu pod sp. zn. 23 Cm 122/96 též nepatří mezi řízení s typově vyšším významem, navíc bylo pravomocně skončeno již na počátku roku [rok], čímž skončila nejistota žalobců ohledně bytové otázky. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobci nemajetkovou újmu sdíleli (a to jak v době, kdy se řízení účastnil ještě Ing. [jméno] [příjmení], tak i v době, kdy jako s jeho procesními nástupci bylo jednáno se zde žalobkyní a) a žalobcem b)). Zohlednil, že k úhradě žalované částky byli vázáni společně a nerozdílně a byli zastoupeni jedním zástupcem (srov. Stanovisko, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3694/2011, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Co 361/2020). Přihlédl též k tomu, že stran merita věci bylo rozhodnuto pravomocně [datum] a dále bylo rozhodováno o nákladech řízení. S ohledem na shora uvedené pak základní částku zadostiučinění ponížil o 20%.

20. Vzhledem k tomu, že žalobkyně a) a žalobce b) se namítaného řízení účastnili jako právní nástupci původně žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], postupoval soud I. stupně ve smyslu závěrů vyslovených Nejvyšším soudem v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 3945/2014. V této souvislosti zohlednil, že o jejich procesním nástupnictví bylo rozhodnuto usnesením okresního soudu ze dne [datum], proti němuž brojila zde žalobkyně c) odvoláním s argumentací, že jde o žalobu o zaplacení dlužné částky, k jejíž úhradě byl povinný [příjmení] [jméno] [příjmení], společně a nerozdílně s ní. Teprve v případě nedobytnosti pohledávky by přicházela odpovědnost dědiců – žalobkyně a) a žalobce b). S tímto názorem se ve svých vyjádřeních k žalobě ztotožnili i žalobkyně a) a žalobce b) a dále namítali, že„ …já sama/sám o důvodech sporu nic nevím, žádnými doklady nedisponuji…“ Soud I. stupně na základě toho, že žalobkyně a) a žalobce b) o sporu nic nevěděli, nezajímali se o něj a bránili se svému vstupu do řízení, uzavřel, že za dobu řízení, kterého se účastnil jejich právní předchůdce Ing. [jméno] [příjmení], žalobkyni a) a žalobci b) žádné zadostiučinění nenáleží. Za rozhodnou ve vztahu k nim tak považoval délku řízení od [datum], kdy nabylo právní moci usnesení o procesním nástupnictví, která do pravomocného skončení řízení činí 9 let a 6 měsíců. Při takto vymezené délce řízení těmto žalobcům náleží zadostiučinění ve výši [částka] (základní výše zadostiučinění ve výši [částka] za rok trvání řízení ponížená o 40%), tj. ve výši nižší, než kolik se jim dostalo v rámci předběžného projednání nároku. Proto jejich žalobu jako nedůvodnou soud I. stupně zamítl.

21. Ve vztahu k žalobkyni c) pak žalobě vyhověl co do částky [částka] (základní částka zadostiučinění ponížená o 40%, tj. [částka], následně ponížená o [částka]) a ve zbývajícím rozsahu žalobu též zamítl.

22. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 3 o.s.ř. s tím, že náklady žalobců tvoří zaplacený soudní poplatek [částka] a náklady na právní zastoupení sestávající z odměny za zastoupení ve výši [částka] za každý z těchto úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis částečného zpětvzetí žaloby (§ 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu, srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR z [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a náhrady hotových výdajů na každý úkon ve výši [částka] (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) Celkem odměnu advokáta pro každého ze žalobců vyčíslil částku [částka], kterou následně ponížil o 20% ve smyslu § 12 odst. 4 advokátního tarifu na [částka] Náklady každého ze žalobců tak vyčíslil částkou [částka] (tj. [částka] [anonymizováno] + [částka] [anonymizováno]).

23. O lhůtách k plnění rozhodl soud I. stupně dle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. s ohledem na rozpočtová pravidla. O platebním místu ve vztahu k nákladům řízení rozhodl dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

24. Proti výrokům II – V tohoto rozsudku podali žalobci včasné a přípustné odvolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Brojili především proti závěru soudu I. stupně, že žalobkyni a) a žalobci b) za dobu, kdy se namítaného řízení účastnil jejich právní předchůdce, nenáleží žádné zadostiučinění. Z jejich vyjádření v namítaném řízení, že o důvodech sporu nic nevědí a nedisponují žádnými důkazy, nelze automaticky dovozovat jejich neznalost problematiky a nezájem o zůstavitelovy záležitosti. Z jejich pozice se jednalo o jednoduchou obranu před skutečností, že by měli vstoupit do sporu, který sami neiniciovali, a proto o jeho důvodech nemohli nic vědět. Z jejich pohledu se tedy jednalo o snahu neúčastnit se řízení jako takového. Lze stěží přijmout závěr, že by se o otcovy záležitosti nezajímali, když hlavní právní bitva spočívala v dalším členství zůstavitele a žalobkyně c) v družstvu. Neztotožnili se ani s posouzením namítaného řízení jako řízení složitého s tím, že k případnému rozšiřování žaloby je třeba usnesení soudu, na němž tak bylo, zda toto připustí či nikoli. Soud tedy mohl družstvo odkázat na novou žalobu. Pochybení okresního soudu, které se projevilo zrušením rozhodnutí krajským soudem, nelze považovat za složitost, ale za chybné rozhodnutí. Znalecký posudek vypracovaný v řízení nemohl být objektivní s ohledem na nedostatečná skutková tvrzení družstva, které tak mělo být vyzváno k doplnění tvrzení. Znalecké posudky tak byly vypracovány zbytečně. Soudu I. stupně dále vytýkali, že s 20% navýšením základní částky zadostiučinění ve vztahu ke kritériu postup orgánů veřejné moci nikde nepracoval a základní částku zadostiučinění snížil pouze o 40% pro složitost. Navrhli, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil a žalobě vyhověl.

25. Žalovaná se k odvolání vyjádřila pouze tak, že se ztotožnila s napadeným rozsudkem a navrhla jeho potvrzení.

26. K odvolacímu jednání konanému dne [datum] se žalovaná nedostavila, svou nepřítomnost omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Odvolací soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované a z podnětu a v rozsahu podaného odvolání dle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal rozsudek soudu I. stupně ve výrocích II - V včetně řízení, které jejich vydání předcházelo, částečně zopakoval dokazování (§ 213 odst. 2 o.s.ř.) a z provedených důkazů, tj. jednotlivých listin, jež jsou součástí spisu Okresního soudu v Liberci, sp. zn. 16 C 453/2007, učinil následující skutková zjištění.

27. Již v žalobě ze dne [datum] družstvo tvrdilo, že jeho členská schůze rozhodla o vyloučení žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], který proti tomu brojí žalobou podanou dne [datum] u krajského soudu projednávanou pod sp. zn. 32 Cm 121/96 (žaloba)

28. Družstvo sdělením ze dne [datum] oznámilo Ing. [jméno] [příjmení], že členská schůze konaná dne [datum] rozhodla o jeho vyloučení pro hrubé porušování členských povinností (sdělení o vyloučení ze dne [datum]).

29. Podáním ze dne [datum] Ing. [jméno] [příjmení] a zde žalobkyně c) jako žalovaní sporovali aktivní legitimaci družstva a uvedli, že byla podána žaloba o vyslovení neplatnosti zániku členství vyloučením a řízení je vedeno u krajského soudu pod sp. zn. 32 Cm 121/96 a je přerušeno dle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. (podání ze dne [datum]).

30. I v podání ze dne [datum] Ing. [jméno] [příjmení] a zde žalobkyně c) jako žalovaní upozornili na skutečnost, že u krajského soudu je pod sp. zn. 32 Cm 121/96 veden spor o neplatnost vyloučení žalovaných z družstva (podání ze dne [datum]).

31. Rozsudkem okresního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 16 C 453/2007-1142, byla zamítnuta žaloba, aby soud uložil žalovaným (tj. zde žalobcům) zaplatit žalobci (tj. družstvu) společně a nerozdílně úhrady za užívání družstevního bytu ve výši [částka], kapitalizovaný poplatek z prodlení za pozdní úhrady ve výši [částka], dále poplatek z prodlení ve výši 2,5 promile za každý den prodlení, nejméně [částka] za každý započatý měsíc prodlení z částek a za období tam specifikovaná (vždy od 7. dne každého měsíce od [datum] do [datum]; vždy do zaplacení) (výrok I), žalobci byla uložena povinnost nahradit žalovaným na nákladech řízení [částka] (výrok II) a povinnost zaplatit České republice na náklady řízení státu [částka] (výrok III). Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že dne [datum] byla podána žaloba na zaplacení úhrad za užívání bytu ve výši [částka], dne [datum] byla žaloba rozšířena o další dlužné úhrady v celkové výši [částka] a současně byl uplatněn požadavek na zaplacení kapitalizovaného poplatku z prodlení za dobu od [číslo] do [číslo] ve výši [částka], podáním ze dne [datum] žalobce rozšířil žalobu o zaplacení úhrad za další období ve výši [částka] s příslušenstvím. Ke dni rozhodnutí okresního soudu ze dne [datum] se žalobce domáhal celkového dluhu ve výši [částka] ([částka] [anonymizováno] + [částka] [anonymizováno] + [částka] [anonymizováno] – [částka] [anonymizováno]) spolu s poplatkem z prodlení. K částečnému zpětvzetí žaloby okresní soud usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci [datum], řízení částečně zastavil co do částky [částka]. Ke zrušení rozsudku okresního soudu ze dne [datum] usnesením ze dne [datum] krajský soud přistoupil zejména proto, že okresní soud si neujasnil, že žalobce v žalobě nerozlišil předpis nájemného a předpis záloh na služby. V této souvislosti zmínil, že zjištění a vyhodnocení týkající se jednotlivých nároků nelze přenášet na znalce, ale soud je musí vyžadovat od účastníků v rámci povinnosti tvrzení a teprve jeho skutkové závěry učiněné na podkladě dokazování rozhodných skutkových okolností musí tvořit podklad pro vymezení znaleckého úkolu při zadání znaleckého posudku. Na okresním soudu tak bylo vést žalobce ve smyslu § 118a o.s.ř. k tomu, aby jednoznačně uvedl, jaká byla skutečná cena plnění poskytovaných s užíváním bytu v jednotlivých měsících, jak byly předepsané (zaplacené) položky do vyúčtování promítnuty a jaký (oddělený od případných dalších nároků) dluh z tohoto vyplýval. Krajský soud ve svém zrušovacím usnesení neshledal důvodnými námitky družstva ohledně nepoužitelnosti znaleckého posudku a vyslovil se tak, že trval-li by žalobce na zaplacení dlužného nájemného a došlo-li by ke změně žaloby v části na zaplacení dluhu plynoucího z vyúčtování záloh na úhradu plnění spojených s užíváním bytu, byly by použitelné odborné závěry získané znaleckým posudkem. (rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 16 C 453/2007-1142)

32. Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k následujícím závěrům.

33. Dle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle odstavce 2 téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

34. Podle § 31a odst. 1 cit. zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odstavce 2 téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle odstavce 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

35. Uvedená právní úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustracím z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (k tomu srovnej Stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1355/2012, také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (např. nečinnost soudu prvního stupně způsobená připojením k jinému spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem) nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není tedy možné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou, ale je třeba vždy přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již při posouzení přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění) je třeba vycházet z kritérií příkladmo stanovených v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobené nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 38/2000).

36. Soud I. stupně si opatřil postačující skutkové podklady pro to, aby mohl ve věci rozhodnout. Skutková zjištění soudu I. stupně jsou správná a odvolací soud z nich proto vychází. Soud I. stupně zjištěný skutkový stav též správně posuzoval dle zákona č. 82/1998 Sb.

37. Soud I. stupně správně zjistil, že v projednávané věci byla splněna podmínka předběžného projednání nároku ve smyslu § 14 a § 15 zákona č. 82/1998 Sb., správně určil celkovou délku řízení (s počátkem daným dnem doručení žaloby zde žalobcům, tj. [datum], a koncem daným dnem [datum], kdy nabylo právní moci poslední v řízení vydané rozhodnutí - k tomu srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 4336/2010, a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 4501/2011). Soud I. stupně též správně započítal do celkové doby řízení i dobu, po kterou bylo namítané řízení přerušeno do skončení řízení vedeného u krajského soudu pod sp. zn. 23 Cm 122/96 (srov. Stanovisko, rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 348/2010, a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 4923/2009) a správně vycházel z toho, že pro účely posouzení, zda v řízení, které bylo přerušeno nebo ve kterém nebylo možno z jiného důvodu pokračovat, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb. je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, které si nečinnost v původním řízení vynutilo, byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Správně též zohlednil dobu, po kterou v řízení nemohlo být pokračováno, neboť původní žalovaný [příjmení] [jméno] [příjmení] zemřel, a bylo vyčkáváno výsledků dědického řízení. Následně soud I. stupně hodnotil, zda je řízení možno považovat za přiměřeně dlouhé podle jednotlivých okolností případu. Vzal v úvahu všechna rozhodná kritéria - složitost věci, význam předmětu řízení pro žalobce, postup soudů a chování žalobců, mnohost účastníků na straně žalobců, a jejich posouzením dospěl ke správnému závěru, že namítané řízení bylo nepřiměřeně dlouze vedené.

38. Nejvyšší soud ve svém Stanovisku konstatoval, že složitost případu (řízení) je jednou z možných objektivních příčin prodloužení řízení. Složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, a dále složitost věci samu o sobě. Okolnosti provázející konkrétní řízení se tak zohledňují v rámci skutkové složitosti věci, složitosti právního posouzení a složitosti procesní. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem I. stupně, že namítané řízení patřilo k řízením skutkově složitějším vzhledem k rozsahu účastníky tvrzených skutečností, který se odrazil v různorodosti a množství užitých důkazních prostředků – znalecké posudky, výslechy znalců, svědka, četné listinné důkazy. K námitkám žalobců stran„ zbytečnosti znaleckých posudků“ je třeba uvést, že krajský soud ve svém zrušujícím usnesení ze dne [datum] uvedl, že odborné závěry získané znaleckým posudkem by byly použitelné, trval-li by žalobce na zaplacení dlužného nájemného a došlo-li by ke změně žaloby v části na zaplacení dluhu plynoucího z vyúčtování záloh na úhradu plnění spojených s užíváním bytu. Nejedná se tak o zcela zjevnou nadbytečnost těchto důkazů, neboť jejich použitelnost byla odvislá od toho, jak se žalobce postaví k následným výzvám okresního soudu k doplnění žalobních tvrzení. Soud I. stupně též správně namítané řízení posoudil jako složité po procesní stránce, neboť se v něm soudy musely vypořádávat s procesními návrhy účastníků – změnami a částečnými zpětvzetími žaloby, námitkami podjatosti uplatňovanými opakovaně družstvem. Soudy se dále musely vypořádávat s tím, že sami věc projednávají soudci oznamovali postupně skutečnosti, pro něž jsou vyloučeni (především z důvodu žalob na ochranu osobnosti, které proti nim v průběhu času podával žalobce v namítaném řízení), což vyústilo až k rozhodování ve smyslu § 12 odst. 1 o.s.ř. Žalobci ve své odvolací argumentaci přehlížejí, že v namítaném řízení to bylo družstvo, kdo byl pánem sporu, nikoli soudy, a že v situaci, kdy k nejpodstatnějšímu rozšíření žaloby došlo teprve při druhém jednání, které se ve věci konalo, tu stěží mohly být důvody pro nepřipuštění změny žaloby. K tomu odvolací soud uvádí, že okolnost, že řízení o změněné žalobě bude složitější, takovým důvodem není. Odvolací soud se ztotožňuje i se závěrem soudu I. stupně, že řízení bylo složité i co do právního posouzení vzhledem k nutnosti posouzení jednotlivých uplatněných nároků (nájemné, zálohy za plnění poskytovaná s užíváním bytu, vyúčtování těchto záloh), včetně otázky započítávání plnění na tyto nároky. Odvolací soud proto souhlasí se soudem I. stupně, že s ohledem na tuto složitost věci samé (tj. nikoli složitost danou počtem instancí) je třeba základní zadostiučinění ponížit o 40%.

39. Odvolací argumentace žalobců stran dílčí složky kritéria složitosti řízení spočívající v počtu instancí neshledává odvolací soud relevantní, neboť vychází z nepochopení závěrů soudu I. stupně, který ve vztahu k ní základní výši odškodnění nijak neupravoval. Soud I. stupně nedospěl k žalobci namítanému závěru, že soudní řízení v trvání 24 let je přiměřené dvěma (nebo i třem) instancím, ale k závěru, že počet soudních instancí, které se podílely na rozhodování ve věci samé, je přiměřený.

40. Soud I. stupně správně vyhodnotil vliv kritéria jednání žalobců na délku namítaného řízení (srov. bod 27 odůvodnění napadeného rozsudku). Odvolací soud nemá tomuto hodnocení co vytknout a zcela se s ním ztotožňuje.

41. Soud I. stupně v rámci hodnocením kritéria postup orgánů veřejné moci správně zaznamenal a popsal období nečinnosti soudů, a to nejen v namítaném řízení, ale též v řízení, do jehož skončení bylo namítané řízení přerušeno (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2352/2014, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 5403/2015). Poukazují-li žalobci na postup okresního soudu, který nevedl družstvo k upřesnění tvrzení tak, aby byla objektivním podkladem pro případné znalecké zkoumání, pak je třeba uvést, že okresní soud v namítaném řízení vycházel z toho, že skutková tvrzení družstva představují dostatečný základ pro vymezení znaleckého úkolu. Odvolací soud však ve svém zrušujícím usnesení dospěl k závěru opačnému a okresnímu soudu vytkl, že si neujasnil, že družstvo v žalobě nerozlišilo předpis nájemného a předpis záloh na služby, a nevyvodil z toho patřičné důsledky (tj. nevyzval žalobce k doplnění tvrzení ve smyslu § 118a o.s.ř. o tom, jaká byla skutečná cena plnění poskytovaných s užíváním bytu v jednotlivých měsících, jak byly předepsané (zaplacené) položky do vyúčtování promítnuty a jaký (oddělený od případných dalších nároků) dluh z tohoto vyplýval). Toto pochybení spočívající ve zformulování dílčího závěru o dostatečnosti žalobních tvrzení, který byl posléze hodnocen jako nesprávný, nelze za nesprávný úřední postup považovat, neboť jako součást rozhodovací činnosti představuje samotnou podstatu soudnictví (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 3202/2012). Odvolací soud nicméně shodně se soudem I. stupně uzavírá, že ve vztahu k tomuto kritériu je třeba základní částku odškodnění navýšit o 20%.

42. Pokud jde o význam namítaného řízení pro žalobce, soud I. stupně správně poukázal na skutečnost, že jej nelze typově zařadit mezi ta, u kterých se dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva zvýšený význam řízení pro poškozeného předpokládá (řízení ve věcech trestních, opatrovnických, pracovněprávních, osobního stavu, sociálního zabezpečení či ve věcech týkajících se zdraví nebo života – k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2800/2009, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1476/2012, či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1987/2014), a správně též poukázal na skutečnost, že v řízení šlo o zaplacení úhrad za užívání bytu. Jednalo se o peněžitý nárok, jehož výše se v průběhu řízení měnila (žalobou ze dne [datum] byl uplatněn nárok na zaplacení jistiny [částka], dne [datum] byla žaloba rozšířena o [částka] a kapitalizovaný poplatek z prodlení ve výši [částka], dne [datum] byla žaloba rozšířena o [částka], k [datum] došlo k částečnému zpětvzetí ohledně částky [částka] a pravomocně dne [datum] bylo řízení zastaveno ohledně částky [částka], byl uplatněn též poplatek z prodlení v zákonné výši z jednotlivých plateb). Ohledně merita věci bylo pravomocně rozhodnuto dne [datum], dovolání družstva směřující proti výroku rozsudku krajského soudu, jímž bylo rozhodnuto o věci samé, bylo pravomocně odmítnuto [datum]. Otázka nákladů řízení však byla řešena dále a bylo o ní pravomocně rozhodnuto až [datum]. Vzhledem k výši nákladů řízení, které byly ve hře (ve zrušeném nákladovém výroku rozsudku okresního soudu ze dne [datum] tyto byly vyčísleny částkou [částka]), však nelze usuzovat na to, že význam namítaného řízení pro žalobce byl nějak podstatně snížen. V namítaném řízení tak šlo o majetkový spor o zaplacení, který lze obecně hodnotit jako mající standardní význam pro účastníky řízení, což nevede k posílení ani potlačení úvahy o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, ani k případnému zvýšení či snížení základní částky odškodnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3026/2009 či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 692/2012). Žalobci pak ani netvrdili, nakolik byla uvedená částka důležitou součástí jejich života, tedy zda pro ně s ohledem na osobní a majetkové poměry představovala zcela zásadní položku či nikoli.

43. Dovozovali-li žalobci zvýšený význam řízení s poukazem na to, že jako předběžná byla ve sporu řešena otázka členství v bytovém družstvu, a opětovně v odvolacím řízení zdůrazňují, že„ ač se jednalo o spor o zaplacení, byla hlavní právní bitva v dalším členství zůstavitele a žalobkyně c) v bytovém družstvu“, pak se odvolací soud s touto argumentací neztotožňuje a nesdílí ani závěry soudu I. stupně zaujaté ohledně této otázky. Z doplněného dokazování totiž vyplývá, že již před zahájením namítaného řízení byl původní žalovaný [příjmení] [jméno] [příjmení] z družstva vyloučen a že se bránil podáním žaloby na určení neplatnosti tohoto vyloučení, která byla projednávána u krajského soudu pod sp. zn. 32 Cm 121/96. Z ustálené judikatury pak vyplývá, že postup, v jehož rámci může soud přezkoumávat vyloučení člena z družstva, upravovalo ustanovení § 231 odst. 3 a 4 obch. zák. a že jiným postupem, než v tomto ustanovení uvedeným, soud nemohl řešit jako předběžnou otázku platnost rozhodnutí o vyloučení člena z družstva (srov. obdobně např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 2259/99, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 2331/2003, či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 1132/2009). Otázka členství původního žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] v družstvu tak v namítaném řízení nemohla být řešena ani jako předběžná, protože byla řešena v jiném, k tomu určeném, řízení. Pokud pak jde o řízení vedené u krajského soudu pod sp. zn. 23 Cm 122/96, do jehož skončení bylo namítané řízení přerušeno, pak se jednalo o řízení, v němž řešená otázka měla význam pro posouzení aktivní věcné legitimace družstva v namítaném řízení, ale otázka členství Ing. [jméno] [příjmení] v něm opět s ohledem na shora uvedené řešena nebyla.

44. Ve Stanovisku dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v případě řízení, v němž vystupuje více účastníků žádajících náhradu nemajetkové újmy za jeho nepřiměřenou délku, je možné částku odškodnění náležející každému z nich přiměřeně snížit oproti částce, jež by byla poškozenému přiznána v případě, že by se řízení na jedné straně účastnil sám. V rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2922/2012, pak Nejvyšší soud konstatoval, že při úvaze o snížení přiměřeného zadostiučinění z důvodu doplňkového kritéria sdílené újmy je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu a k tomu, zda sdílení nepřiměřené délky řízení odůvodňuje nižší výši zadostiučinění, nebo zda naopak význam předmětu řízení pro jednotlivé účastníky má za následek individuální nejistotu pociťovanou každým z nich. V případě více poškozených nepřiměřenou délkou řízení je jejich újma do určité míry – jako procesní stranou – sdílena. Z toho důvodu lze s přihlédnutím k počtu poškozených odškodnění, které by bylo přiznáno každému z nich, přiměřeně snížit, a to u vysokého počtu poškozených i podstatně. V namítaném řízení šlo sice o společenství samostatné, byť se družstvo na zde žalobcích (a před jejich vstupem do řízení na jejich právním předchůdci a žalobkyni c)) domáhalo zaplacení žalované částky společně a nerozdílně, nicméně je třeba zohlednit, že zde žalobci (resp. i právní předchůdce žalobkyně a) a žalobce b)) postupovali v namítaném řízení koordinovaně, byli zastoupeni týmž právním zástupcem a vzhledem k povaze věci sdíleli v řízení společný zájem. Soud I. stupně správně toto doplňkové kritérium zohlednil a správně ve vztahu k němu upravoval základní částku odškodnění ponížením o 20%.

45. Odvolací soud se na základě shora uvedeného ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že namítané řízení lze považovat za nepřiměřeně dlouze vedené ve smyslu § 13 odst. 1 věta třetí zákona č. 82/1998 Sb., když do délky řízení se negativně promítl nejenom postup soudů, ale též složitost věci.

46. Soud I. stupně v této souvislosti správně dovodil, že přiměřenou formou odškodnění za nemajetkovou újmu tím žalobcům vzniklou, jež je presumována, je peněžité zadostiučinění, a správně stanovil základní částku odškodnění ve výši [částka] za jeden rok trvání řízení, a to s modifikací za první dva roky řízení vždy po [částka], tj. vyšel z částky odpovídající horní hranici rozmezí uvedeného Nejvyšším soudem jako vodítka pro určování výše přiměřeného zadostiučinění (k tomu srovnej Stanovisko), neboť délku namítaného řízení lze i přes jeho složitost shledat extrémní (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 4037/2011). Základní částku peněžitého zadostiučinění takto stanovenou soud I. stupně správně upravoval ve vztahu k jednotlivým kritériím, jež se promítla do délky řízení a do výše zadostiučinění, a to ve vztahu ke složitosti věci (- 40%), postupu orgánů veřejné moci (+ 20%) a sdílené újmě (- 20%), tj. celkově základní částku zadostiučinění ponížil o 40% (40 + 20 – 20). Z uvedeného se tak podává nedůvodnost odvolací námitky, že soud I. stupně dále nepracoval s oním 20% navýšením odškodnění ve vztahu ke kritériu postup orgánů veřejné moci. Pouze na doplnění pak odvolací soud uvádí, že ono celkové 40% snížení základního odškodnění není v rozporu s judikaturou dovolacího soudu představovanou např. rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3995/2011, uveřejněným pod [číslo] 2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

47. Vzhledem k tomu, že žalobkyně a) a žalobce b) se namítaného řízení účastnili jako právní nástupci původního žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] až od [datum], kdy nabylo právní moci usnesení krajského soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí okresního soudu o jejich procesním nástupnictví ze dne [datum], řešil soud I. stupně správně otázku, zda těmto žalobcům náleží odškodnění též za dobu, kdy se řízení účastnil sám jejich právní předchůdce, a dospěl ke správnému negativnímu závěru. Správně totiž zohlednil, že tito žalobci dali v namítaném řízení zcela jasně najevo, že o důvodech sporu nic nevědí, nedisponují žádnými důkazy, že spor se týká po smrti jejich právního předchůdce pouze žalobkyně c) jako jeho manželky. Tímto stanoviskem zcela jasně v reálném čase prezentovali svůj dosavadní zájem, resp. nezájem o probíhající řízení. Již shora odvolací soud vysvětlil, proč není důvodná jejich námitka spočívající v tom, že v namítaném řízení byla„ hlavní právní bitva v dalším členství zůstavitele“. Odtud se pak podává i nedůvodnost jejich námitky, že právě s ohledem na takový charakter sporu lze stěží přijmout závěr, že by se o svého otce a jeho záležitosti nezajímali. Žalobkyní a) a žalobcem b) takto jednoznačně v namítaném řízení projevený nezájem nemůže být nyní zlehčen jejich účelovou námitkou, že tím chtěli vyjádřit svou snahu neúčastnit se řízení jako takového.

48. Ve vztahu k žalobkyni a) a žalobce b) tak soud I. stupně správně uzavřel, že jim náleží peněžité zadostiučinění pouze za období od [datum] do [datum], které při základní částce odškodnění za 1 rok takto vymezené doby řízení ve výši [částka] (bez krácení roční náhrady zohledňující dva počáteční roky trvání řízení – srov. obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 833/2017) ponížené o 40%, tj. zadostiučinění ve výši [částka], nedosahuje ani výše peněžitého odškodnění, které jim bylo poskytnuto žalovanou v rámci předběžného projednání nároku. Správně tak jejich žalobu, kterou se shodně každý z nich na žalované domáhal zaplacení dalších [částka], soud I. stupně výroky II a III napadeného rozsudku zamítl.

49. Ve vztahu k žalobkyni c) soud I. stupně při stanovení základní částky zadostiučinění vyšel z celé rozhodné délky namítaného řízení, tj. z období od [datum] do [datum] a roční náhrady [částka] za rok počínaje třetím rokem trvání řízení a za první dva roky trvání řízení [částka] a takto stanovenou základní částku ponížil shodně jako u předcházejících žalobců o 40%. Výši takto upraveného zadostiučinění správně vyčíslil po zaokrouhlení částkou [částka] a při zohlednění plnění, kterého se této žalobkyni dostalo od žalované v rámci předběžného projednání žaloby, tj. částky [částka], žalobě žalobkyně c) již pravomocným výrokem I vyhověl co do částky [částka] a ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky [částka] ([částka] [částka] [anonymizováno]), správně žalobu výrokem IV zamítl.

50. Z vyložených důvodů odvolací soud dle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil rozsudek soudu I. stupně ve výrocích II, III a IV.

51. Pokud jde o výrok o nákladech řízení, soud I. stupně správně určil osobu povinnou k jejich náhradě, byť nepřiléhavě poukázal na ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., ačkoli dle ustálené judikatury reprezentované např. usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, je třeba výsledek řízení projevující se tím, že žalobci dosáhli satisfakce uložením povinnosti žalované nahradit jim zadostiučinění, je nutné hodnotit jako plný úspěch, byť jim nebylo přiznáno zadostiučinění v plné výši. Žalobkyni a) a žalobce b) je tak třeba ve smyslu těchto závěrů považovat z procesního hlediska v řízení za zcela úspěšné (§ 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř.), byť žalovaná jim po podání žaloby, a to po uplynutí 6 měsíců od uplatnění jejich nároku, plnila v rámci předběžného projednání žaloby pouze částečně a ve zbývajícím rozsahu byla jejich žaloba zamítnuta. Na základě obdobných úvah je nutné žalobkyni c) považovat též za v řízení zcela úspěšnou, a to ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť kromě částky vyplacené jí žalovanou v rámci předběžného projednání žaloby jí byla pravomocně soudem I. stupně přisouzena ještě částka [částka]. Soud I. stupně správně určil výši odměny za zastupování advokátem částkou [částka] na jeden úkon právní služby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), nicméně následně nesprávně aplikoval ustanovení § 12 odst. 4 advokátního tarifu, když na místo pouhého ponížení mimosmluvní odměny ponížil zároveň i náhradu hotových výdajů o 20%, a současně nezohlednil, že i když advokát zastupuje dvě nebo více osob, náleží mu k úkonu právní služby, který učinil při zastupování těchto osob, paušální náhrada hotových výdajů pouze jednou (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 62 Co 5/2001). Náklady každého ze žalobců tak činí částku [částka] sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], odměny za zastupování advokátem ve výši [částka] na každý z těchto úkonů právní služby: příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis částečného zpětvzetí žaloby (§ 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a) a d), § 12 odst. 4 advokátního tarifu), z náhrady hotových výdajů na tyto tři úkony právní služby po [částka] (tj. [číslo] při zastupování tří žalobců). Správně pak soud I. stupně rozhodl o platebním místu (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) a lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.).

52. Odvolací soud proto dle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil výrok V jen ohledně částky, kterou je žalovaná povinna každému ze žalobců na náhradě nákladů řízení zaplatit, jinak jej dle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

53. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 o.s.ř. za použití § 142 odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud přihlédl k tomu, že žalovaná sice byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, nicméně její vyjádření k odvolání ze dne [datum] bylo zcela obecné, bez reakce na konkrétní odvolací námitky vznesené žalobci a použitelné jako vyjádření k odvolání protistrany prakticky ve všech věcech. Odvolací soud jej proto hodnotí jako neúčelný úkon, za nějž nepřísluší náhrada hotových výdajů ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. Odvolací soud tedy rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Poučení