14 Co 69/2025 - 80

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Suneghové a soudkyň Mgr. Lucie Králové a Mgr. Soni Burešové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro zaplacení 28 459 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. prosince 2024, č. j. 7 C 186/2024-50, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6 558 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta B], advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 28 459 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 459 Kč od 9. 7. 2024 do zaplacení, výrokem II žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 9 292,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované [Jméno advokáta B], advokáta.

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 28 459 Kč s příslušenstvím z titulu odpovědnosti žalované za škodu vzniklou porušením povinnosti dle § 2900 o.z. Žalobkyně tvrdila, že tuto částku vynaložila na své právní zastoupení v reakci na výzvu žalované ze dne 24. 5. 2024, kterou byla vyzvána k úhradě částky 789 504,98 Kč, neboť žalovaná smlouvu o převodu [Anonymizováno] podílu ve [právnická osoba] (dále jen smlouva o převodu), kterou žalobkyně uzavřela s [jméno FO], považovala za neplatnou z důvodu absence ujednání o ceně převodu, resp. vůči ní za právně neúčinnou za situace, kdy na základě rozsudku Okresního soudu [adresa] ze dne 9. 6. 2023, č. j. [spisová značka], vůči [jméno FO] disponovala soudně přiznanou pohledávkou v hodnotě 789 504,98 Kč. Na tuto výzvu reagoval její právní zástupce tak, že kupní cena ve smlouvě o převodu sjednána byla, jedná o cenu obvyklou, za což žalobkyni vyúčtoval částku 28 459 Kč, kterou jí žalovaná odmítla zaplatit.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že ze smluv o vydání kreditní karty a o poskytnutí úvěru měla pohledávky za [jméno FO], za něž po jeho úmrtí odpovídá na základě usnesení Okresního soudu [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], [jméno FO], jíž byla uložena povinnost tyto dluhy uhradit žalované rozsudkem Okresního soudu [adresa] ze dne 9. 6. 2023, č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci 9. 8. 2023. Žalovaná podala exekuční návrh a v exekučním řízení soudní exekutor zjistil, že jmenovaná se zbavila podstatné části zděděného majetku, před zahájením exekuce převedla [Anonymizováno] podíl k bytu a ke garáži, aniž by žalované uhradila jakoukoli část dluhu. [právnická osoba], IČO [IČO] (dále jen „Družstvo“) na výzvu exekutora zaslalo smlouvu o převodu, na jejímž základě žalobkyně jako kupující získala předmětný [Anonymizováno] podíl v uvedeném [právnická osoba], s nímž je spojeno právo nájmu bytu, za úplatu ve smlouvě neuvedenou. Proto se žalovaná obrátila na žalobkyni a informovala ji, že smlouvu o převodu považuje za neplatnou pro absenci ceny, resp. právně neúčinnou, a žalobkyni vyzvala ke smírnému jednání. V rámci tohoto jednání žalobkyně předložila smlouvu o převodu s vyznačenou úplatou 2 680 000 Kč. Žalovaná se po zvážení všech okolností rozhodla žalobu nepodat, o čemž informovala žalobkyni. Pokud by základ nároku byl dán, mohl by oprávněný nárok žalobkyně činit maximálně 6 776 Kč. Žalovaná po doručení výzvy se žalobkyní komunikovala telefonicky – žalobkyně jí sdělila, že převod financovala částečně úvěrem a že jí zašle smlouvu o převodu s vyplněnou úplatou, což dne 31. 5. 2024 učinila. Teprve následně si žalobkyně sjednala právní zastoupení.

4. Po provedeném dokazování vzal soud I. stupně za prokázané, že soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO] dne 25. 10. 2023 vydal vyrozumění o zahájení exekuce proti [jméno FO], nar. [datum] ve prospěch vymáhajícího věřitele – zde žalované na základě exekučního titulu - rozsudku Okresního soudu [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jímž jmenované byla uložena povinnost zaplatit zde žalované částku 254 478,15Kč s kapitalizovaným úrokem 252,33 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 254 478,15 Kč od 16. 12. 2022 do zaplacení, částku ve výši 255 755,46 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 468,96 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 255 755,46 Kč od 16. 12. 2022 do zaplacení, částku ve výši 79 788,91 Kč[Anonymizováno]s kapitalizovaným úrokem ve výši 583,89 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 79 788,91 Kč od 16. 12. 2022 do zaplacení a dále náhradu nákladů řízení ve výši 57 058,50 Kč, neboť jmenovaná jako dědička odpovídá za dluhy [jméno FO].

5. Žalobkyně dne 3. 8. 2022 s [jméno FO], nar. [datum], uzavřela dne 3. 8. 2022 smlouvu o úplatném převodu [Anonymizováno] podílu v [právnická osoba] (s nájemní smlouvou), jejímž předmětem byl úplatný převod [Anonymizováno] podílu [jméno FO] v [právnická osoba] představující práva a povinnosti plynoucí z členství včetně práva nájmu bytu do výlučného vlastnictví žalobkyně, která se zavázala jmenované zaplatit úplatu ve výši 2 680 000 Kč. Smlouva nabyla účinnosti k 1. 8. 2022 a byla o vyhotovena ve dvou originálech, z nichž jeden obdrží každá ze smluvních stran a jeden obdrží [právnická osoba]. 6. [právnická osoba] s vědomím žalobkyně disponovalo smlouvou o převodu, v jejíž části 3 nebyla výše úplaty vyplněna.

7. Dopisem datovaným 24. 5. 2024 se zástupce žalované [Jméno advokáta B] obrátil na žalobkyni s informací, že žalovaná považuje smlouvu o převodu za neplatnou, neboť neobsahuje cenu daného převodu, resp. vůči žalované za neúčinnou (§ 589 o.z.), neboť v době jejího uzavření měla [jméno FO] u žalované peněžitý dluh, na který ničeho ze získaných prostředků neuhradila. Pohledávka žalované přiznaná soudním rozhodnutím činí ke dni vyhotovení výzvy 789 504,98 Kč. Na podkladě citace § 595 o.z. vyzval žalobkyni k jednání o narovnání a pro případ, že nedojde k vyřízení smírnou cestou, vyzval žalobkyni k úhradě částky 789 504,98 Kč do sedmi dnů, jinak že bude podána žaloba na neúčinnost právního úkonu, včetně požadavku na přiznání nákladů právního zastoupení.

8. Dne 31. 5. 2024 obdržel zástupce žalované emailem od žalobkyně smlouvu o převodu ze dne 3. 8. 2022 včetně vyplněné části 3 úplata.

9. Právní zástupce žalobkyně reagoval dopisem ze dne 6. 6. 2024 doručeným zástupci žalované téhož dne tak, že žalobkyně neuznává nárok uplatněný sdělením a předžalobní výzvou datovanou 24. 5. 2024, neboť smlouva o převodu byla uzavřena včetně uvedení ceny, která odpovídala ceně obvyklé v místě a čase. Smlouva tak není ani neplatná ani nepředstavuje zkracující úkon ve smyslu § 590 o.z. U žalované zároveň uplatnil náklady právního zastoupení za dva úkony právní služby po 11 460 Kč, dva režijní paušály po 300 Kč a DPH, v celkové výši 28 459 Kč, s tím, že tyto žalobkyni vznikly v důsledku nedůvodné předžalobní výzvy.

10. Žalovaná reagovala sdělením, že nárok na zaplacení částky 28 459 Kč neuznává, neboť sdělení a předžalobní upomínka ze dne 24. 5. 2024 byla opodstatněná, neboť ve smlouvě o převodu, kterou má žalovaná k dispozici od [právnická osoba], není uvedena cena převodu. 11. [Jméno advokáta A] vystavil žalobkyni fakturu na částku 28 459 Kč včetně DPH za poskytnutou právní službu ve věci uplatněného nároku [Jméno žalované]. o zaplacení částky ve výši 789 504,98 Kč s přísl. Splatnost byla stanovena na 8. 7. 2024.

12. Soud I. stupně pro nadbytečnost neprovedl listinné důkazy – dopis ze dne 13. 6. 2024 včetně dodejky, vyjádření k němu ze dne 26. 6. 2024 a Smlouvu o úplatném převodu [Anonymizováno] podílu v [právnická osoba] (s nájemní smlouvou) ze dne 13. 4. 2022 mezi [právnická osoba] a [jméno FO].

13. Soud I. stupně odcitoval § 2900, § 2910, § 2952, § 589 odst. 1 a 2 o.z. Uzavřel, že vynaložení prostředků na právní pomoc žalobkyně při obdržení předžalobní výzvy v zásadě představuje újmu na jejích majetkových poměrech. Za takovou újmu může být žalovaná odpovědná pouze tehdy, pokud zasláním sdělení a předžalobní výzvy datované dne[Anonymizováno]24. 5. 2024 porušila svou právní povinnost. Dle žalobkyně měla žalovaná porušit obecnou prevenční povinnosti dle ustanovení § 2900 o.z.

14. Soud I. stupně vyložil, že žalovaná disponovala ke dni 24. 5. 2024 vůči [jméno FO] vykonatelnou pohledávkou ve výši téměř 800 000 Kč, kterou jí jmenovaná neuhradila, a v rámci exekučního řízení se jí do dispozice dostala smlouva o převodu, jejíž oddíl 3 ÚPLATA neobsahoval žádné údaje, a to ani ve formě zřetelné anonymizace. V takové situaci, kdy se jmenovaná zbavila hodnotného majetku, se žalovaná pochopitelně zabývala možností právního zpochybnění smlouvy, resp. možností žalovat na její neúčinnost. Osobou, vůči níž by taková žaloba ve smyslu § 589 a násl. o.z. mohla směřovat, by mohla být jedině žalobkyně. Žalovaná o tom sdělením a předžalobní výzvou žalobkyni informovala, vyzvala ji jednak ke smírnému řešení, jednak k vyplacení předmětné pohledávky (§ 597 o.z.). Žalovaná tím neporušila žádnou svou povinnost, neboť jednala zcela přiměřeně okolnostem případu a zvyklostem soukromého života. Ze žádného z provedených důkazů nevyplývá, že by tím žalovaná sledovala nelegitimní účel, že by svého postavení vůči žalobkyni zneužila či svá práva vykonávala v rozporu s dobrými mravy či šikanózním způsobem. Ostatně žalobkyně takové skutečnosti ani netvrdila.

15. Soud I. stupně tedy uzavřel, že v projednávané věci absentuje porušení obecné občanskoprávní povinnosti ve smyslu § 2900 o.z., a proto se nezabýval dalšími předpoklady odpovědnosti žalované za újmu a dovodil, že není dána odpovědnost žalované za újmu žalobkyni vzniklou vynaložením finančních prostředků na právní zastoupení.

16. Žalobu jako nedůvodnou proto zamítl.

17. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a zcela úspěšné žalované přiznal právo na jejich náhradu ve výši 9 292,80 Kč sestávající z odměny za zastoupení advokátem ve výši 2 260 Kč na každý ze tří úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ve věci, účast na jednání - § 6 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 advokátního tarifu), tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a daně z přidané hodnoty ve výši 1 612,80 Kč.

18. O lhůtě k plnění a platebním místu rozhodl dle § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.

19. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Soudu I. stupně vytýkala, že opustil princip právní jistoty a zásady předvídatelnosti práva, jestliže nejprve žalobě vyhověl elektronickým platebním rozkazem a později ji zamítl. Příčinou vzniku škody žalobkyně, na jejímž základě vyhledala právní pomoc, byla neoprávněná předžalobní výzva žalované z 24. 5. 2024, kterou byla žalobkyně neoprávněně vyzvána k úhradě částky 789 504,98 Kč, od jejíhož dalšího vymáhání žalovaná upustila výlučně v důsledku jednání právního zástupce žalobkyně. Žalovaná porušila právní povinnost stanovenou § 2900 o.z. Náklady vynaložené žalobkyní na právní pomoc jsou s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 1017/15, náklady účelně vynaloženými. Odměna advokáta za úkon právní služby byla vypočtena z tarifní hodnoty 789 504,98 Kč s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. I. ÚS 3281/22. Již před soudem I. stupně odkazovala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2018, č. j. 32 Cdo 871/2018, přesto bylo rozhodnuto zcela opačně.

20. Soudu I. stupně vytýkala, že učinil nesprávné závěry stran přípisu žalované ze dne 24. 5. 2024. Žalovaná v něm sice žalobkyni vyzývala k jednání za účelem narovnání vzájemných vztahů, nicméně zároveň uvedla, že nebude-li ze strany žalobkyně uhrazena částka 789 504,98 Kč do sedmi dnů, bude podána žaloba. Neobstojí tedy závěr soudu I. stupně, že žalovaná jednala zcela přiměřeně okolnostem případu a zvyklostem soukromého života. K takovému závěru by bylo možné dospět jen tehdy, jestliže by žalobkyně byla vyzvána pouze k jednání o narovnání a smírnému vyřešení věci. Předmětný přípis byl předžalobní výzvou dle § 142a o.s.ř., nikoli výzvou ke smírnému vyřešení věci. Žalovaná je tak povinna nést následky za neoprávněnou předžalobní výzvu i přesto, že je zastřena do návrhu na smírné vyřešení věci. Kupní cena není podstatnou náležitostí kupní smlouvy. Ze smlouvy o převodu je zřejmé, že se jedná o úplatný převod. Kupní cena nebyla uvedena pouze ve vyhotovení určeném pro [právnická osoba].

21. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví. Při odvolacím jednání pak žalobkyně uvedla, že i po zaslání smlouvy o převodu obsahující cenu žalovaná trvala na úhradě částky uvedené v dopisu ze dne 24. 5. 2024, proto její právní zástupce reagoval přípisem ze dne 6. 6. 2024.

22. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Zopakovala, že [právnická osoba] poskytlo soudnímu exekutorovi smlouvu o převodu za úplatu, která ve smlouvě nebyla stanovena. Proto se žalovaná obrátila na žalobkyni s tím, že smlouvu o převodu vzhledem k absenci ceny pokládá za neplatnou, resp. vůči ní za právně neúčinnou, a vyzvala ji ke smírnému jednání s tím, že nedojde-li k němu, bude podána žaloba na neúčinnost právního úkonu. Žalobkyně dne 31. 5. 2024 předložila smlouvu o převodu s uvedenou úplatou, kterou dle svého vyjádření předložila i své úvěrové bance. Žalovaná se po zvážení všech okolností případu v reakci na chování žalobkyně, která dne 31. 5. 2024 předložila smlouvu s kupní cenou, rozhodla žalobu nepodávat, o čemž žalobkyni informovala. Sjednání kupní ceny je pojmovým znakem kupní smlouvy. Není-li uvedena kupní cena, ačkoli to smlouva předpokládá, může se jednat o jiný zastřený disimulovaný právní úkon. Žalovaná neměla žádné informace o výši kupní ceny, aby si mohla udělat představu o přiměřenosti sjednané kupní ceny, jak to má na mysli insolvenční a občanský zákoník při řešení otázky neúčinnosti právních úkonů.

23. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal dle § 212 a § 212a o.s.ř. rozsudek soudu I. stupně v celém jeho rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dokazování částečně doplnil (§ 213 odst. 4 o.s.ř.) a z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

24. Právní zástupce žalobkyně reagoval dopisem ze dne 13. 6. 2024, který byl téhož dne doručen právnímu zástupci žalované, na jeho přípis ze dne 12. 6. 2024, jímž právní zástupce žalované reagoval na přípis právního zástupce žalobkyně ze dne 6. 6. 2024 tak, že žalovaná neuznává uplatněný nárok na zaplacení částky 28 459 Kč s tím, že dopis ze dne 24. 5. 2024 byl opodstatněný, neboť ve smlouvě o převodu, kterou má žalovaná k dispozici od [právnická osoba], není uvedena cena převodu. Právní zástupce žalobkyně se v reakci na uvedený přípis ze dne 12. 6. 2024 dotázal, zda žalovaná již podala proti žalobkyni žalobu, případně zda je připravena ji podat. Dále rozebral otázku uplatněného nároku na zaplacení částky 28 459 Kč s tím, že žalobkyně na její úhradě trvá, a žalovanou vyzval k jejímu zaplacení do 16. 6. 2024 a nedojde-li k její úhradě, bude žalobkyní soudně vymáhána. (dopis ze dne 13. 6. 2024 s doručenkou)

25. Právní zástupce žalované reagoval dopisem ze dne 26. 6. 2024 tak, že žalovaná nárok na zaplacení částky 28 459 Kč neuznává s tím, že je přesvědčena o tom, že její postup byl v souladu s právními předpisy, neboť ve smlouvě o převodu, kterou měla k dispozici od [právnická osoba], které ji předložilo soudnímu exekutorovi, nebyla uvedena cena převodu. Za těchto okolností se nabízelo podání odpůrčí žaloby vůči žalobkyni na neúčinnost právního úkonu. Po předložení smlouvy o převodu s vyplněnou cenou 2 680 000 Kč se žalovaná domnívá, že se jedná o cenu přiměřenou, a žalobu na neúčinnost právního úkonu nepodá. (dopis ze dne 26. 6. 2024)

26. Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k následujícím závěrům.

27. Soud I. stupně učinil z provedených listinných důkazů správná skutková zjištění, na jejichž základě dospěl ke správnému závěru o skutkovém stavu věci, který též správně hodnotil po právní stránce.

28. Odvolací soud tedy vychází ze správných skutkových zjištění soudu I. stupně a dále ze svých skutkových zjištění vyložených shora, přičemž ve smyslu § 213 odst. 5 o.s.ř. nepřihlíží k tvrzení žalobkyně uplatněnému nově v odvolacím řízení, že i po zaslání smlouvy o převodu obsahující výši úplaty žalovaná trvala na úhradě částky uvedené v dopise ze dne 24. 5. 2024.

29. Žalobkyně nedůvodně namítá, že soud I. stupně opustil princip právní jistoty a předvídatelnosti práva, pokud žalobě nejprve vyhověl vydáním elektronického platebního rozkazu a následně ji zamítl.

30. Vydání elektronického platebního rozkazu je specifickou formou rozhodování v občanskoprávních věcech, s jejímž uplatněním je - v zájmu rychlosti a efektivity soudního rozhodování - pojmově spjato potlačení práva na přístup k soudu a jednoho ze základních principů spravedlivého procesu, vyjadřovaného slovy: "slyšena budiž i druhá strana" (zakotveného v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Zmíněné potlačení práva na přístup k soudu by ovšem nemohlo být považováno za ústavně souladné, pakliže by nebylo podmíněno procesní nečinností žalovaného. S ohledem na uvedené zákonná úprava sice nezakotvuje žádný opravný prostředek k přezkoumání správnosti či zákonnosti platebního rozkazu, avšak počítá s možností podání odporu žalovaným. Využitím této možnosti je platební rozkaz bez dalšího - ex lege zrušen (a v následném řízení může již žalovaný svá práva účinně hájit), přičemž tyto účinky nastávají bez ohledu na to, zda je odpor odůvodněn; ke zrušení platebního rozkazu postačuje i pouhé konstatování, že je odpor podáván. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. 5. 2013, sp. zn.

IV. ÚS 4787/12)

31. Soud I. stupně rozhodl napadeným rozsudkem po podání odporu žalované proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu a následném vyjádření žalované, v jehož rámci tato vylíčila svá obranná tvrzení, k nimž také nabídla důkazy. Soud I. stupně provedené důkazy zhodnotil řádně ve smyslu § 132 o.s.ř., na základě skutkových zjištění z nich plynoucích učinil správný závěr o skutkovém stavu věci, který správně posoudil po právní stránce. Nelze mu tedy důvodně vytýkat, že po „slyšení“ druhé strany dospěl k odlišnému právnímu posouzení věci, než při rozhodování o vydání elektronického platebního rozkazu.

32. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že žalovaná za situace, kdy vůči [právnická osoba] disponovala vykonatelnou pohledávkou ve výši cca 800 000 Kč, jejíhož uspokojení se domáhala v exekučním řízení, v němž vyšlo najevo, že jmenovaná smlouvou o převodu převedla [Anonymizováno] práva a povinnosti spjatá s nájmem bytu na žalobkyni, a v jehož rámci byla [právnická osoba] tato smlouva předložena bez vyplněného údaje o výši ceny převodu, neporušila prevenční povinnost ve smyslu § 2910 o.z. ve spojení s § 2900 o.z. tím, že se na žalobkyni obrátila dopisem ze dne 24. 5. 2024.

33. Se soudem I. stupně je třeba souhlasit, že žalovaná se ocitla v pozici, kdy se jí nabízelo uplatnění práva dle § 589 a násl. o.z. vůči žalobkyni, která s [jméno FO] smlouvu o převodu uzavřela. Pro posouzení, zda je takový postup na místě, bylo rozhodné, zda [jméno FO] za převedená práva obdržela od žalobkyně obvyklou cenu nebo přiměřenou náhradu. Pokud by tomu tak totiž bylo, pak by se o zkracující právní jednání ve smyslu ustálené judikatury nejednalo (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Co 4333/2007, sp. zn. 21 Cdo 4806/2014, sp. zn. [spisová značka]).

34. Žalovaná se tak zcela legitimně obrátila na žalobkyni dopisem ze dne 24. 5. 2025, kterým ji informovala o skutkových okolnostech, pro něž tak činí, a primárně ji vyzvala ke smírnému řešení věci, a pouze pro případ, že k tomu nedojde, ji vyzvala k zaplacení částky 789 504,98 Kč ve stanovené lhůtě s upozorněním, že jinak bude podána žaloba na neúčinnost právního úkonu. Tato výzva se vskutku nijak nevymyká shora popsaným konkrétním okolnostem případu a zvyklostem soukromého života a nijak neopodstatněně právě vzhledem ke konkrétním poměrům a okolnostem nezasahuje do práv žalobkyně, a to bez ohledu na skutečnost, že obsahuje podmíněné upozornění na možnost podání žaloby na neúčinnost právního úkonu, nedojde-li ke smírnému vyřešení věci.

35. Okolností, pro niž se žalovaná rozhodla, že vůči žalobkyni nepodá žalobu na neúčinnost smlouvy o převodu, byl její závěr, k němuž dospěla poté, co jí žalobkyně 31. 5. 2024 zaslala smlouvu o převodu s vyplněnou cenou, a to, že cena převodu ve výši 2 680 000 Kč je cenou přiměřenou, o čemž žalobkyni vyrozuměla přípisem ze dne 26. 6. 2024. Informace, s nimiž žalovanou seznámil právní zástupce žalobkyně právního zástupce žalované přípisem ze dne 6. 6. 2024, a to že cena je ve smlouvě o převodu uvedena a že se jedná o cenu obvyklou v daném místě a čase, k uvedenému posouzení s ohledem na konkrétní okolnosti věci jsou však naprosto nedostačující. Z tohoto úhlu pohledu se pak náklady žalobkyně vynaložené v souvislosti s jejím právním zastoupením jeví jako neúčelně vynaložené.

36. Soud I. stupně též správně upozornil na skutečnost, že z provedeného dokazování se nepodává a žalobkyně ani netvrdí, natož prokazuje, že by žalovaná dopisem ze dne 24. 5. 2024 sledovala nelegitimní účel, že by vůči žalobkyni zneužila nějak svého postavení či svá práva vykonala v rozporu s dobrými mravy či šikanózním způsobem.

37. Odvolací soud za výše popsaného stavu věci proto shodně se soudem I. stupně uzavírá, že nebyl splněn hned první ze čtyř předpokladů vyžadovaných zákonem pro vznik povinnosti nahradit škodu ve smyslu § 2910 o.z., které musí být splněny kumulativně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2024, sp. zn. 25 Cdo 3084/2023 – porušení povinnosti stanovené zákonem, vznik škody, příčinná souvislost mezi takovým porušením povinnosti a vznikem škody a zaviněné), neboť v jednání žalované, kterým se na žalobkyni obrátila dopisem ze dne 24. 5. 2024, nelze spatřovat porušení zákonné povinnosti spočívající v porušení obecné prevenční povinnosti (§ 2910, § 2900 o.z.). Soud I. stupně se za této situace již správně nezabýval naplněním ostatním předpokladů této odpovědnosti a žalobu správně zamítl.

38. Argumentuje-li žalobkyně závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2018, sp. zn. 32 Cdo 871/2018, pak se jedná o argumentaci nepřiléhavou s ohledem na jiné skutkové okolnosti tam projednávané věci. V uvedeném případě totiž ve výzvě k úhradě směnečné sumy bylo shledáno porušení povinnosti ze smlouvy (dohody o narovnání). Otázka, zda uvedenou výzvou byla porušena obecná prevenční povinnost, řešena nebyla.

39. Stejně tak tomu bylo i v jiné věci, na kterou žalobkyně v řízení před soudem I. stupně poukazovala, a to ve věci řešené Nejvyšším soudem pod sp. zn. 21 Cdo 630/2016, v níž poškozené vznikly výdaje na právní služby advokáta v souvislosti s výzvami k náhradě škody v důsledku pracovního úrazu. Vznik těchto výdajů byl shledán v příčinné souvislosti s porušením povinnosti zaměstnavatele dle § 382 odst. 2 zákoníku práce. Opět tak nebyla řešena otázka, zda došlo k porušení obecné prevenční povinnosti.

40. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek dle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného nákladového výroku.

41. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení zcela úspěšné žalované přiznal právo na jejich náhradu vůči neúspěšné žalobkyni. Výše těchto nákladů činí částku 6 558 Kč sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši 2 260 Kč za každý z následujících úkonů právní služby: vyjádření k odvolání a účast na jednání dne [datum] [§ 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k) a g) advokátního tarifu], tj. 4 520 Kč, náhrady hotových výdajů na uvedené 2 úkony právní služby po 450 Kč [§ 2, § 11 odst. 1 písm. k) a g), § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu], tj. 900 Kč, a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad dle advokátního tarifu ve výši 1 138 Kč [§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř., § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty].

42. O lhůtě k plnění a platebním místu náhrady nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. a § 149 odst. 1 o.s.ř.