14 Co 72/2025 - 89

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Suneghové a soudkyň Mgr. Soni Burešové a Mgr. Lucie Králové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] proti žalované: Česká republika – [ústřední orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] o 100 000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. listopadu 2024, č. j. 43 C 164/2023-72, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 100 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 4. 9. 2021 do zaplacení [výrok I] a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku [výrok II].

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím coby náhrady újmy vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu Okresního soudu v [místo] ve věci sp. zn. [spisová značka]. Žalobce uvedl, že tomuto soudu poskytl soubor pohlednic jako důkazní materiál, přičemž mu k jeho žádosti bylo dne 3. 9. 2020 sděleno, že se pohlednice nepodařilo dohledat. Žalobce je ztrátou pohlednic poškozen, neboť se jednalo o korespondenci s jeho rodinou. Žalobce svůj nárok dne 4. 3. 2021 u žalované předběžně uplatnil, žalovaná až do data podání žaloby tuto přes žalobcovy urgence nevyřídila. Žalobce se dále domáhal po žalované zaplacení částky 50 000 Kč za nesprávný úřední postup [ústřední orgán], neboť nebyl v zákonné šestiměsíční lhůtě odškodněn a namísto toho byl „poučován“ o tom, jaké jsou podmínky odškodnění. Konečně se žalobce domáhal přejmenování [ústřední orgán] na [název].

3. Žalovaná nesporovala, že u ní žalobce dne 4. 3. 2021 uplatnil nárok na náhradu újmy ve výši 100 000 Kč, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu v [adresa] ve věci sp. zn. [spisová značka], kdy tento soud po skončení řízení vrátil žalobcem založené pohlednice nikoliv žalobci ale protistraně. Žalovaná neshledala žádost důvodnou, neboť uplatněný nárok je promlčen, což žalobci sdělila ve stanovisku ze dne 6. 10. 2023. Ve vyjádření k žalobě žalovaná namítala promlčení nároku žalobce na zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím. Jde-li o nárok na zaplacení částky 50 000 Kč, žalovaná namítala, že předběžné projednání žaloby není úředním postupem. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby.

4. Soud I. stupně připomenul, že ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 9. 2. 2024, č. j. 43 C 164/202339, kterým zastavil řízení v části, ve které se žalobce domáhal přejmenování žalované na [název], a zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím. K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem ze dne 21. 6. 2024, č. j. [spisová značka], rozsudek soudu I. stupně ohledně nároku na zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím potvrdil a ohledně nároku na zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Soud I. stupně posoudil nárok na zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím jako nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy, aniž si ujasnil, náhrady čeho se žalobce vlastně domáhá, a uzavřel, že je nárok promlčen v šestiměsíční lhůtě dle § 32 odst. 3 OdpŠk. Odvolací soud soudu I. stupně uložil, aby postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. žalobce vyzval k upřesnění, v čem konkrétně škoda, která mu vznikla v důsledku tvrzeného nesprávného úředního postupu Okresního soudu v [adresa], spočívá, a aby takto doplněná tvrzení i prokázal, a teprve poté, aby tento nárok právně kvalifikoval a posoudil důvodnost uplatněné námitky započtení.

5. Jde-li o skutkový stav, soud I. stupně zjistil, že u Okresního soudu v [adresa] bylo pod sp. zn. [spisová značka] vedeno řízení o žalobě žalobce [Jméno žalobce] proti žalovanému [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobce se domáhal určení, že je zákonným dědicem po zůstavitelce [jméno FO], neboť 2 závěti a listina o vydědění jsou neplatné. Při jednání dne [datum] žalobce založil do spisu soubor pohlednic od žalobce z [místo], adresované rodině [jméno FO], a pohlednic adresovaných žalobci s podpisy máma, táta. Pohlednice byly při jednání čteny k důkazu. V referátu na č. l. 591 spisu je pokyn kanceláři k vrácení pohlednic žalovanému. Pohlednice byly žalovanému [tituly před jménem] [jméno FO] doručeny dne[Anonymizováno]27. 3. 2018. Podáními z 18. 6. 2020 a z 30. 6. 2020 žalobce žádal o vrácení pohlednic. Sdělením ze dne 30. 6. 2020 byl žalobce dne 1. 7. 2020 informován o tom, že pohlednice byly vráceny žalovanému a že již byl žalovaný vyzván, aby pohlednice soudu do spisu vrátil, nicméně tak neučinil. Dne 2. 7. 2020 žalovaný [jméno FO] soudu sdělil, že „není archiv“, pohlednice nevrátil. Žalobce poté žádal o prověření, zda pohlednice nejsou založeny ve spisech o souvisejících řízeních. Okresní soud v [adresa] tuto skutečnost prověřil a dne 3. 9. 2020 sdělil žalobci, že se předmětné pohlednice nikde nenachází.

6. Žádostí ze dne 2. 3. 2021, doručenou žalované 4. 3. 2021, žalobce žádal po žalované zaplacení částky 100 000 Kč za nesprávný úřední postup v řízení Okresního soudu v [adresa], a to ztrátu pohlednic, založených coby důkazní materiál do spisu sp. zn. [spisová značka]. Stanoviskem ze dne 6. 10. 2023 žalovaná žalobcově žádosti nevyhověla, neboť je jeho nárok promlčen.

7. Na takto zjištěný skutkový stav aplikoval soud I. stupně zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) [dále jen „OdpŠk“], a s odkazem zejména na § 13 a § 32 odst. 1 a § 35 odst. 1 OdpŠk a na § 609, § 610 odst. 1 a § 219 odst. 1 o. z. uzavřel, že nárok na zaplacení částky 100 000 Kč, požadovaný žalobcem coby nárok na náhradu škody vzniklé nesprávným úředním postupem Okresního soudu v [adresa], promlčen v tříleté promlčecí lhůtě není. Dne 3. 9. 2020 se žalobce definitivně dozvěděl, že mu pohlednice vráceny nebudou, dne 4. 3. 2021 žalobce svůj nárok na náhradu škody u žalované předběžně uplatnil, čímž došlo ke stavení běhu promlčecí lhůty po dobu 6 měsíců, neboť žalovaná shledal nárok nedůvodným až stanoviskem ze dne 6. 10. 2023. Podal-li žalobce žalobu u soudu I. stupně dne 6. 9. 2023, uplatnil nárok ještě včas.

8. Soud I. stupně však neshledal nárok důvodným, neboť žalobce přes poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázal, že mu ztrátou pohlednic vznikla škoda. Žalobce pouze poukazoval na tři možné způsoby vyčíslení škody, a to znaleckým posudkem, což sám hodnotil jako nehospodárné, dále dle nákladů na cestu na [místo], ze kterého pohlednice rodičům posílal, a konečně dle výše dědického podílu, který mu byl na základě dokazování (mimo jiné) těmito pohlednicemi ve sporném dědickém řízení přisouzen. Dle názoru soudu I. stupně by znalecký posudek škodu neprokázal, neboť žalobce škodu zcela zjevně odvozoval od své citové vazby k pohlednicím, nikoliv např. od jejich sběratelské hodnoty. Ani další dva způsoby určení výše škody by nebyly způsobilé prokázat, že u žalobce došlo ke snížení hodnoty majetku o 100 000 Kč. K postupu podle § 136 o. s. ř. by byl soud I. stupně oprávněn pouze, pokud by bylo prokázáno, že škoda žalobci vznikla.

9. Soud I. stupně proto žalobu jako nedůvodnou zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení zcela úspěšné žalované přiznal jejich náhradu.

10. Proti rozsudku soudu I. stupně, podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně, že neprokázal vznik škody. V řízení bylo jasně prokázáno, že v důsledku nesprávného úředního postupu Okresního soudu v [adresa] přišel o soubor pohlednic. Je tedy naopak zcela jisté, že mu škoda vznikla. Za nejistou může být pokládána toliko výše vzniklé škody a tomu odpovídající způsob odškodnění. Pokud soud I. stupně nepokládal způsoby určení výše škody, které žalobce navrhl, za vhodné, měl postupovat podle § 2955 o. z., resp. § 136 o. s. ř. Žalobce by před finanční kompenzací upřednostňoval uvedení do předešlého stavu, to však není možné. Proto žalobce požaduje finanční kompenzaci. Soudy by měly přihlédnout k tomu, že i při poskytnutí finanční kompenzace bude žalobce poškozen.

11. Žalobce navrhoval, aby odvolací soud rozhodl o vyloučení soudce [tituly před jménem] [jméno FO] z projednání a rozhodnutí věci pro jeho podjatost, neboť mu byl již jeho zjevně nesprávný předchozí rozsudek zrušen a při jednání dne [datum] tento soudce škodu vzniklou žalobci soustavně bagatelizoval a poté žalobu zamítl.

12. Žalobce odkazoval na komentářovou literaturu, dle které soud nemůže žalobě nevyhovět z důvodu, že nemůže určit výši škody, ačkoliv povinnost k náhradě škody byla doložena splněním zákonem stanovených podmínek. V takovém případě je třeba aplikovat § 2955 o. z.

13. Žalobce nesouhlasil se lhůtou ke splnění povinnosti k náhradě nákladů řízení žalované, neboť jsou tak na něj kladeny nepřiměřené nároky.

14. Žalobce navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil, žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení.

15. Žalovaná omluvila svou neúčast u odvolacího jednání, souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti a navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil.

16. Odvolací soud podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal v nařízeném odvolacím jednání rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

17. Předně je nedůvodná žalobcova námitka, že ve věci rozhodl vyloučený soudce [tituly před jménem] [jméno FO], a to pro důvodné pochybnosti o jeho nepodjatosti. Dle žalobce jsou tyto pochybnosti dány de facto jeho rozhodovací činností a právním názorem na věc, kdy 1. rozsudek ve věci byl ohledně nároku na náhradu škody zrušen, kdy škodu bagatelizuje a kdy i druhým rozsudek žalobu ohledně tohoto nároku zamítl. Soudce [tituly před jménem] [jméno FO] k námitce uvedl, že podjatý není, neboť nemá žádný poměr k účastníkům ani k projednávané věci.

18. Vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Rozhodnutí o věci soudcem, který má poměr k účastníkům, jejich zástupcům nebo k věci, pokládá zákon za závažné pochybení při projednávání věci, v jehož důsledku je i výsledek řízení (rozhodnutí) bez dalšího vadný, a nelze proto přihlížet ani k důkazům provedeným vyloučeným soudcem [vizte rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 127/2015].

19. Soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

20. Takové důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudce [tituly před jménem] [jméno FO] však z žalobcova odvolání nevyplývají. Žalobce netvrdí nic o vztahu soudce k věci či k účastníkům, pouze o naplnění důvodu pro vyloučení soudce spekuluje s ohledem na jeho rozhodovací činnost a právní názor. Rozhodovací činnost či soudcův právní názor však samy o sobě pochybnost o jeho nepodjatosti nezakládají.

21. Soudce nemá, jak vyplývá z jeho vyjádření, o kterém není důvodu pochybovat, k věci ani k účastníkům řízení žádný vztah významný z hlediska ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř., který by mohl představovat důvod k jeho vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci.

22. Odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., že napadený rozsudek soudu I. stupně vydal vyloučený soudce, proto naplněn není.

23. Odvolací soud pro stručnost odkazuje na skutková zjištění soudu I. stupně. V odůvodnění napadeného rozsudku soud I. stupně zcela jasně vyjádřil, o jaké důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při jejich hodnocení řídil. Skutkový stav nedoznal žádných změn ani v odvolacím řízení.

24. Jde-li o právní hodnocení věci, soud I. stupně posoudil žalobcův nárok na zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím jako nárok na náhradu škody vzniklé nesprávným úředním postupem dle § 13 OdpŠk, a to nesprávným úředním postupem Okresního soudu v [adresa], který žalobci nevrátil soubor originálů pohlednic, které žalobce založil do spisu jako důkazní materiál, neboť originály pohlednic po skončení řízení již ve spisy nebyly a soudu se je nepodařilo dohledat. A správně rovněž k námitce promlčení, uplatněné žalovanou, uzavřel, že nárok promlčen není. Tříletá promlčecí lhůta dle § 32 odst. 1 OdpŠk k datu podání žaloby neuplynula, neboť se žalobce o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, dozvěděl dne 3. 9. 2020, a dne 4. 3. 2021 nárok předběžně uplatnil u žalované a došlo tak dle § 35 odst. 1 OdpŠk ke stavení běhu promlčecí lhůty po dobu 6 měsíců.

25. Ustanovení čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod zaručuje každému právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem, avšak co do podmínek vzniku nároku na náhradu škody a podrobností odkazuje čl. 36 odst. 4 Listiny na zákon, kterým je OdpŠk. Ten, v souladu s čl. 36 odst. 3 Listiny, rozlišuje dvě základní formy odpovědnosti státu za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem státní moci státními a jinými pověřenými orgány. Vedle odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím zavádí i druhou formu, která je spojena s nesprávným úředním postupem. Odpovědnost státu za škodu vzniká dle OdpŠk za kumulativního naplnění tří předpokladů, kterými jsou: 1) nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, 2) vznik škody nebo nemajetkové újmy, 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem/nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Existence těchto podmínek musí být v soudním řízení postavena najisto, nepostačuje pouhá pravděpodobnost splnění některé z nich. Důkazní břemeno je přitom na poškozeném [vizte Vojtek, P.: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 64].

26. Soud I. stupně neshledal nárok důvodným, neboť žalobce přes poučení podle § 118a odst. 3 neprokázal vznik škody, tedy jeden z předpokladů odpovědnosti žalované za škodu.

27. Odvolací soud připomíná, že dle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

28. Podle § 2894 odst. 1 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

29. Podle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

30. Podle § 2952 o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

31. Podle § 2969 odst. 1 o. z. při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit. Podle § 2969 odst. 2 o. z. poškodil-li škůdce věc ze svévole nebo škodolibosti, nahradí poškozenému cenu zvláštní obliby.

32. Škodou se tak dle § 2894 odst. 1 o. z. rozumí újma na jmění. Podle § 2952 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. Za škodu se tedy považuje újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a je objektivně vyjádřitelná penězi. Skutečnou škodou se pak rozumí zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí, které vyžaduje vynaložení majetkových hodnot k uvedení věci do předešlého stavu. Škodou je i vznik dluhu. Ušlý zisk je majetkovou újmou spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodní události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se tak dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Za splnění podmínek § 2969 odst. 2 o. z. lze dokonce přiznat náhradu odpovídající ceně zvláštní obliby, která vystihuje specifický vztah vlastníka k poškozené či ztracené věci.

33. V daném případě došlo nesprávným úředním postupem Okresního soudu v [adresa] ke ztrátě pohlednic žalobce, jednalo se o jeho korespondenci s rodinou, tedy o pohlednice použité, popsané, odeslané a doručené, které sloužily ve sporném dědickém řízení jako důkaz k prokázání žalobcových vztahů a kontaktů s rodiči. Jak správně uvedl již soud I. stupně, žalobce žádnou sběratelskou či např. uměleckou hodnotu pohlednic netvrdil. Pokud při odvolacím jednání uváděl dokumentační hodnotu pohlednic, jedná se o nové tvrzení uplatněné v rozporu s 205a o. s. ř., tedy o nepřípustnou novotu. Je zjevné, že hodnotu pohlednic žalobce odvozuje od svého subjektivního vztahu k nim, nikoliv od jejich hodnoty dané objektivně. V podání ze dne 28. 2. 2024 ostatně uvedl, že pohlednice mají charakter „rodinného stříbra“. Takové pohlednice nelze nahradit jinými pohlednicemi, neboť mají cenu jen pro žalobce. Jejich cena z ekonomického hlediska je nulová, neboť je již nelze použít a nemají žádnou sběratelskou, uměleckou či jinou objektivně danou hodnotu, ocenitelnou penězi. Ztrátou pohlednic žalobci sice vznikla újma, kterou není na místě nikterak bagatelizovat, tato újma však žalobcovu (penězi ocenitelnou) majetkovou sféru nesnížila. Vzniklá újma (žalobce se výslovně domáhá náhrady majetkové újmy nikoliv újmy nemajetkové) v tomto konkrétním případě zahrnuje toliko citovou vazbu žalobce ke ztraceným pohlednicím. Lze proto v rámci náhrady škody hovořit o tzv. ceně obliby (pretium affectionis), na kterou pamatuje shora citovaný § 2969 odst. 2 o. z.

34. Podmínkou pro přiznání náhrady ceny zvláštní obliby je však tzv. vystupňovaný úmysl v podobě svévole či škodolibosti [srov. důvodová zpráva k § 2951 až 2971 o. z.]. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 25 Cdo 992/2018, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 99/2019, uzavřel, že „poškození věci ze svévole nebo škodolibosti podle § 2969 odst. 2 o. z. je založeno na úmyslném počínání škůdce. Jeho úmysl musí mít zvýšenou intenzitu, která se projevuje buď zcela neopodstatněným zásahem do práv poškozeného, spojeným zpravidla s potěšením či radostí ze škodního počínání samotného nebo se zjevnou neúctou k cizím právům (svévole), či zaměřením škodního počínání právě proti poškozenému s cílem ublížit mu prostřednictvím útoku na specifický majetek, což je typicky spojeno s potěšením škůdce, že se tím nepříjemně dotkl konkrétního poškozeného (škodolibost).“ A jednání Okresního soudu v [adresa], který ztratil pohlednice, znaky svévole ani škodolibosti nenaplňuje. Nic takového ze skutkových zjištění učiněných soudem I. stupně nevyplývá.

35. Vzhledem k tomu, že skutečná, penězi objektivně ocenitelná újma, žalobci nevznikla a pro náhradu ceny obliby nejsou splněny zákonné předpoklady, soud I. stupně žalobu správně jako nedůvodnou zamítl.

36. Nad rámec uvedeného odvolací soud uvádí, že obecně újma, která nemá majetkový charakter, se dle § 31a odst. 1 OdpŠk odčiní v podobě přiměřeného zadostiučinění. Dle komentářové literatury nemajetková újma představuje zásah do jiné než majetkové sféry poškozeného (není spojena se snížením majetkového stavu ani s jeho nezvýšením, ač bylo předpokládáno) a nárok na její odškodnění je zcela nezávislý na tom, zda vznikne škoda [vizte Vojtek, P.: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 288 a násl.]. Přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy však žalobce výslovně nepožadoval, takový nárok by byl nadto uplynutím promlčecí lhůty dle § 32 odst. 3 OdpŠk promlčen.

37. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně postupem podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného akcesorického nákladového výroku. Lhůta tří dnů k úhradě nákladů řízení žalované byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. a neklade na žalobce nepřiměřené nároky, neboť s tím, že byl rozsudek soudu I. stupně včetně nákladového výroku odvolacím soudem potvrzen, byl žalobce seznámen při vyhlášení rozsudku odvolacího soudu dne 11. 4. 2025, a má tak dostatek času se na úhradu částky 300 Kč žalované připravit.

38. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. á contrario, neboť v odvolacím řízení úspěšné žalované žádné náklady nevznikly. Lakonické vyjádření k odvolání žalobce, učiněné v omluvě z odvolacího jednání, není dle názoru odvolacího soudu úkonem, za který by žalované náležela paušální náhrada nezastoupeného účastníka.

Poučení