14 Co 74/2025 - 67

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šrédlové a soudkyň Mgr. Lucie Králové a JUDr. Ivy Suneghové ve věci žalobkyně: [žalobce], IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení 125 377,23 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. listopadu 2024, č. j. 56 C 38/2024-37, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I napadeném v rozsahu 125 377,23 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 13. 2. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % a ve výroku II potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I zamítl žalobu o zaplacení částky 145 062,27 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 104,58 Kč za období od 13. 5. 2023 do 13. 10. 2023, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 137,61 Kč od 31. 5. 2023 do 30. 9. 2023, úroku ve výši 14,2 % ročně z částky 143 712,27 Kč od 13. 2. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 143 712,27 Kč od 13. 2. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně, výrokem II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 145 062,27 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I napadeného rozsudku na základě skutkových tvrzení, že mezi její právní předchůdkyní společností [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným došlo dne 13. 6. 2022 k uzavření Smlouvy o Repůjčce č. [číslo], na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 150 000 Kč za účelem konsolidace jeho ve smlouvě specifikovaných závazků, kterou se žalovaný zavázal vrátit ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po 2 753 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 14,2 % ročně, měsíčním poplatkem za pojištění a s dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku. Žalovaný splátky úvěru nehradil řádně a včas, splátky uhradil pouze v celkové výši 24 622,77 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni 16. 10. 2023 zesplatnila. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 143 712 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 10 104,58 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 137,61 Kč a z dlužných poplatků ve výši 1 350 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě výzvy. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného se závěrem, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Pohledávka byla postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud I. stupně věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti řádně a včas předvolaných účastníků s tím, že žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s konáním jednání v její nepřítomnosti.

5. Po provedeném dokazování vzal soud I. stupně za prokázané, že žalovaný se s právní předchůdkyní žalobkyně dne 13.6.2022 dohodl na poskytnutí úvěru s tím, že částka 150 000 Kč bude účelově určena na předčasné splacení převáděných závazků: půjčky [p.o.2] ve výši 138 000 Kč, na což bude poskytnuto 140 000 Kč, a kontokorentu [p.o.2] ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal použít účelovou část RePůjčky výhradně na úhradu převáděných závazků a ujednat s původními věřiteli předčasné splacení. Úvěr se žalovaný zavázal splácet ve 120 měsíčních splátkách po 2 573 Kč včetně úroku ve výši 14,2 % ročně, RPSN 15,15 %. Peněžní prostředky měly být poskytnuty na účet [č. účtu]. Žalovanému byl poskytnut formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. V rámci tabulky obsahující údaje o úvěru bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, bydlí ve vlastním domě/bytě, nejvyšší dosažené vzdělání má středoškolské, příjem od zaměstnavatele činí 45 000 Kč, výdaje na bydlení 2 000 Kč, výdaje na živobytí 3 500 Kč měsíčně, rodinné náklady a ostatní 7 000 Kč měsíčně.

6. Z tabulky ze dne 12. 6. 2024 vyplývá provedení lustrace v databázi [název] se závěrem „subjekt je v pořádku“, dále je zde uveden úvěr z roku 2021 na 20 000 Kč se zůstatkem jistiny 18 252 Kč, další úvěr z roku 2021 na 30 000 Kč se zůstatkem jistiny 28 080 Kč, další na 30 000 Kč se zůstatkem jistiny ve výši 19 672 Kč, dále úvěr z ledna 2022 na 20 000 Kč se zůstatkem jistiny 19 659 Kč, úvěr z roku 2022 na 30 000 Kč se zůstatkem jistiny 29 650 Kč, další úvěr z roku 2022 na 15 000 Kč se zůstatkem jistiny ve výši 14 757 Kč.

7. Žalovaný úvěr přestal od počátku řádně splácet, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 16. 10. 2023 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

8. Na účet žalovaného č. [č. účtu] byly v květnu 2022 z jiného účtu žalovaného poskytnuty částky: 13 882,50 Kč, 6 812,80 Kč, 9 038,75 Kč, 6 000 Kč, 11 603,74 Kč, 7 275 Kč, 5 295,60 Kč, 6 080,10 Kč, 5 128,75 Kč, 15 458,30 Kč, 2 954,26 Kč a 2 126,25 Kč, a byl mu na něj zaslán Úřadem práce příspěvek na péči ve výši 12 800 Kč. Celkové odchozí platby z účtu za tento měsíc přesahovaly celkem částku 100 000 Kč.

9. Na uvedený účet v období od června 2020 do listopadu 2022 byly opakovaně zasílány platby označené jako čerpání půjčky a platby z jiného účtu žalovaného. Ve výpisech z uvedeného účtu nefiguruje příchozí částka 150 000 Kč.

10. V protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta právní předchůdkyně žalobkyně uvedla, že jeho součástí jsou vstupní informace, které žalovaný v době uzavírání smlouvy deklaroval zadáním do formuláře, a popsala, že standardně zkoumá úvěruschopnost každého žadatele o úvěr, přičemž vychází z Obecných pokynů [správní orgán] pro posouzení úvěruschopnosti ze dne 19. 8. 2015 (EBA/GL/2015/11) a podléhá též kontrole České národní banky. Při posuzování úvěruschopnosti klienta bylo využito interních a externích datových zdrojů, jak je zaznamenáno níže a současně deklarováno interními systémovými záznamy. Byly provedeny potřebné lustrace a dle zjištěných informací z těchto zdrojů, dle informací získaných od klienta a dále s ohledem na výši úvěru vyhodnotila schopnost klienta splácet úvěr. V souladu s Obecným pokynem č. 1 Evropského orgánu pro bankovnictví prošetřila výši příjmu spotřebitele, přičemž vycházela jak z údajů uvedených spotřebitelem, tak z jejich nezávislého zhodnocení a ověření. Při posuzování úvěruschopnosti klienta bylo využito standardních schvalovacích postupů, přičemž rozhodovací strategie posuzovala následující oblasti: 1) tzv. tvrdá KO kritéria – aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy na black listech, neplatné doklady, existující exekuce; 2) informace z externích úvěrových registrů – dotazy jsou činěny do registrů [název] – primárně se posuzuje míra úvěrového zatížení, tedy schopnost případného klienta splácet, dále celková expozice, příznaky roztáčení úvěrové spirály s negativním dopadem na schopnost klienta splácet své závazky; výsledkem je tzv. [název]; 3) schopnost splácet úvěr a stanovení maximálního úvěrového limitu – zohledňují se: o příjmy žadatele o úvěr, pravidelné výdaje žadatele o úvěr, jako jsou splátky stávajících úvěrů, náklady na domácnost, pokrytí potřeb dětí, životní minimum, náklady na bydlení – nákladové složky se stanovují portfoliovým způsobem na základě aktuálních statistických dat státních úřadů (se zohledněním struktury domácnosti a místa bydliště). Do výpočtu volných zdrojů klienta se berou vždy ty vyšší; 4) vyhodnocení rizikových / anti - fraud kontrol o na základě identifikace unikátního přístupového (IP adresa) a autorizačního (tel. číslo mobilního telefonu) zařízení s cílem eliminovat podvod o kontrolou podezřelých rozdílů mezi žádostmi žadatele (opakované žádosti apod.); 5) celkový skóring klienta založený na: aplikačním skóre (primárně sociodemografický profil), BureauScore (behaviorální skóring založený na dotazech do externích úvěrových registrů); 6) Kontrola Insolvenčního rejstříku: Bez záznamu; 7) Kontrola databáze neplatných dokladů: Doklad nenalezený v databázi MV; 8) Kontrola interního Black listu (IBL): Bez záznamu; 9) Vyhodnocení externích úvěrových registrů: o [název]: Bez negativního záznamu, SOLUS, debt service to income ratio = 5,30% a splňuje doporučenou hranici <= 45%, Debt to income ratio = 0,25 a splňuje doporučenou hranici, celkové rizikové vyhodnocení klienta bylo dle interního postupu stanoveno na úroveň třídy D, které odpovídá pravděpodobnost splacení úvěru 97,94%. Deklarovaný příjem 45 000 Kč ověřili podle příjmů připisovaných na účet klienta, z důvodu obezřetnosti deklarované výdaje oproti údajům uvedeným na žádosti navýšili, zohlednili výdaje ve výši 19 653 Kč, z toho výdaje na splátky půjček 2 383 Kč, výdaje na bydlení vč. hypotéky a st. úvěrů ve výši 5 270 Kč, výdaje na živobytí ve výši 5 000 Kč a ostatní výdaje ve výši 7 000 Kč. Následně přičetli k jeho volným prostředkům splátku refinancovaného úvěru ve výši 2 383 Kč. Podle vyhodnocení na splátku nové půjčky a nepředvídané výdaje zbývalo celkem 27 730 Kč a byl tedy schopen/a půjčku splácet.

11. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 2. 2024, žalovanému bylo odesíláno vyrozumění o postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně odesílala žalovanému výzvy před podáním žaloby.

12. Po právní stránce s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru aplikoval § 580 odst. 1, § 588, § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a § 3 odst. 1 písm. c), § 75, § 86, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.) s tím, že v projednávané věci jde o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o.z.

13. Připomněl závěry, které k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích formuloval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, poukázal na úpravu obsaženou ve Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS.

14. Uzavřel, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky sloužící ke splacení jiných jeho úvěrů a žalovaný se zavázal tyto vrátit dle podmínek smlouvy, což nečinil.

15. Žalobkyně však neunesla břemeno tvrzení a důkazní stran toho, že její právní předchůdkyně zkoumala s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť netvrdila a neprokazovala řádné zjišťování a ověřování příjmů a výdajů žalovaného při uzavírání smlouvy. Žalobkyni pak v tomto směru nemohlo být při jednání ani poskytnuto poučení dle § 118a o.s.ř., neboť se k němu nedostavila.

16. Žalovaný při sjednávání úvěru uváděl příjem 45 000 Kč, k tomu však žádné důkazy žalobkyně nedoložila. Z výpisů z účtu žalovaného plyne, že na něj byly z jiného účtu žalovaného poukazovány platby, což však neosvědčuje tvrzení o příjmech od zaměstnavatele. Není zřejmé, jak právní předchůdkyně ověřovala žalovaným uváděné výdaje (na bydlení 2 000 Kč, na živobytí 3 500 Kč měsíčně, rodinné náklady a ostatní 7 000 Kč měsíčně), neboť tyto neodpovídají odchozím platbám z účtu žalovaného ani v květnu 2022, kdy přesahovaly částku 100 000 Kč. Žalovaný měl větší počet úvěrů, z nichž značná část nebyla splacena.

17. Zkoumání úvěruschopnosti provedené právní předchůdkyní žalobkyně bylo tedy zcela nedostačující. Povinnost posoudit úvěruschopnost je třeba na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky.

18. Na tomto základě dospěl k závěru, že následem nedodržení povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost je absolutní neplatnost předmětné smlouvy (§ 588 o.z.), k níž jsou přihlíží i bez námitky žalovaného, k čemuž odkázal na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance.

19. Zároveň soud I. stupně uzavřel, že žalobkyně neprokázala tvrzení o poskytnutí finančních prostředků žalovanému, které měly být poskytnuty na jeho účet. Z výpisů z účtu žalovaného pak toto tvrzení nevyplývá a nevyplývá ani z jiných listin předložených žalobkyní.

20. S ohledem na shora uvedené soud I. stupně žalobu v plném rozsahu zamítl.

21. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně dle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalovaný, který měl ve věci úspěch, byl nečinný a žádné náklady mu nevznikly.

22. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání směřující proti výroku I v rozsahu částky 125 377,23 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši 14,75 % od 13. 2. 2024 do zaplacení a akcesorickému výroku II. Nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně, že neunesla důkazní břemeno ohledně poskytnutí prostředků žalovanému. Z listiny označené jako „Akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o RePůjčce č. [číslo]“ plyne, že pouze část RePůjčky měla být odeslána na účet žalovaného. Účelem RePůjčky byla konsolidace závazků ve smlouvě označovaných jako „převáděné závazky“ a na účet žalovaného č. [č. účtu] byla z celkové poskytnuté částky odeslána částka 11 471 Kč, a to dne 13.6.2022, jak vyplývá z výpisu předmětného účtu. Žalovaný uhradil splátky v celkové výši 24 622,77 Kč, a proto má žalobkyně nárok na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru snížené o žalovaným uhrazené splátky, tj. ve výši 125 377,23 Kč. Navrhla proto, aby rozsudek soudu I. stupně byl změněn tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni 125 377,23 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z této částky od 13.2.2024 do zaplacení, a žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení, včetně řízení odvolacího.

23. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

24. K odvolacímu jednání nařízenému na 21. 3. 2025 se řádně předvolaný žalovaný nedostavil. Odvolací soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v jeho nepřítomnosti a z podnětu a v rozsahu žalobkyní podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu I. stupně (tj. výrok I pouze stran částky 125 377,23 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 13. 2. 2024 do zaplacení a akcesorický nákladový výrok II) včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), dokazování částečně zopakoval (§ 213 odst. 2 o.s.ř.) a z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

25. Ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. [číslo] (dále jen „Formulář“) byly popsány základní vlastnosti úvěrového produktu tak, že se jedná o nezajištěný spotřebitelský úvěr s celkovou výší 150 000 Kč, podmínky jehož čerpání jsou takové, že jeho částka bude poukázána převodem na účet žalovaného č. [č. účtu] bez zbytečného odkladu po platném uzavření smlouvy. (Formulář)

26. V návrhu na uzavření Smlouvy o RePůjčce č. [číslo] bylo uvedeno, že žalovaný navrhuje, aby s ním právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela smlouvu, na jejímž základě mu poskytne nezajištěný spotřebitelský úvěr - RePůjčku s celkovou výší úvěru 150 000 Kč, celkovým počtem měsíčních splátek 120 a celkovou měsíční splátkou s pojištěním 2 573 Kč. Jako účet pro splácení a převod prostředků byl uveden účet č. [č. účtu] s tím, že účelová část RePůjčky ke splacení Převáděných závazků (tj. závazků, které smlouvou žalovaný refinancuje nebo konsoliduje) činí 150 000 Kč. V návrhu bylo uvedeno, že se právní předchůdkyně se žalovaným dohodli, že účelová část RePůjčky v celkové výši 150 000 Kč bude použita na předčasné splacení Převáděných závazků označených jako a) Půjčka, původní společnost [p.o.2] (jde o obchodní značku právní předchůdkyně žalobkyně pro bankovní služby poskytnuté [p.o.2] do dne účinnosti fůze sloučením právní předchůdkyně žalobkyně a [p.o.2], a poskytované právní předchůdkyní žalobkyně jako nástupnickou společností), původní výše úvěru 138 000 Kč, smluvená část RePůjčky 140 000 Kč, b) kontokorent, původní společnost [p.o.2], původní výše úvěru 10 000 Kč, smluvená část RePůjčky 10 000 Kč, a dále, že se dohodli, že u Převáděných závazků, původně poskytnutých právní předchůdkyní žalobkyně, bude právní předchůdkyně žalobkyně částku nutnou k uzavření těchto Převáděných závazků inkasovat z účtu žalovaného shora specifikovaného bez jeho dalších pokynů, čímž žalovaný tyto Převáděné závazky předčasně splatí a ukončí. Žalovaný prohlásil, že v dostatečném předstihu obdržel Formulář. (návrh na uzavření Smlouvy o RePůjčce č. [číslo])

27. Dne 13. 6. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně shora uvedený návrh bezvýhradně akceptovala s tím, že uzavírá se žalovaným smlouvu stran nezajištěného spotřebitelského úvěru na částku 150 000 Kč celkovým počtem měsíčních splátek 120 a celkovou měsíční splátkou s pojištěním 2 573 Kč a účtem pro splácení a převod prostředků č. [č. účtu]. Stran čerpání jednotlivých částí úvěru a přehledu Převáděných závazků bylo v akceptaci uvedeno, že a) jde o závazek označený jako půjčka, původní společnost [p.o.2], původní výše úvěru 138 000 Kč, účelová část ke splacení závazku 140 000 Kč, částka použitá ke splacení závazku 138 529 Kč, odesláno na účet žalovaného 1 471 Kč, b) jde o závazek označený jako kontokorent, původní společnost [p.o.2], původní výše úvěru 10 000 Kč, účelová část ke splacení závazku 10 000 Kč, částka použitá ke splacení závazku 10 000 Kč, odesláno na účet žalovaného 10 000 Kč, celkem tedy účelová část ke splacení závazku 150 000 Kč, částka použitá ke splacení závazku 148 529 Kč, odesláno na účet žalovaného 11 471 Kč. (akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o RePůjčce č. [číslo])

28. Na účet žalovaného č. účtu [č. účtu] vedený právní předchůdkyní žalobkyně byla dne 13. 6. 2022 připsána částka 11 471 Kč pod VS [var. symbol] označená jako čerpání půjčky. (výpis z účtu žalovaného za červen 2022)

29. Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k následujícím závěrům.

30. Soud I. stupně učinil z provedených listinných důkazů správná skutková zjištění, a proto z nich odvolací soud vychází, stejně jako ze svých skutkových zjištěních uvedených shora. Soud I. stupně správně na projednávanou věc aplikoval příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (s ohledem na datum uzavření Smlouvy o Repůjčce je rozhodující znění účinné ke dni 13.6.2022), § 420 a § 1810 o.z. a správně se v této souvislosti nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením Smlouvy o RePůjčce dne 13. 6. 2022 splnila svou povinnost ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele.

31. Správně v této souvislosti zaznamenal, že žalobkyně neunesla svou povinnost tvrzení a důkazní stran toho, zda její právní předchůdkyně s odbornou péčí zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť netvrdila a neprokazovala řádné zjišťování a ověřování příjmů a výdajů žalovaného. Soud I. stupně správně poukázal na skutečnosti podávající se ze žalobkyní předložených listinných důkazů stran tvrzení žalovaného o jeho příjmech od zaměstnavatele a výdajích, které v konfrontaci s výpisy z jeho účtu, které měla právní předchůdkyně žalobkyně jako subjekt je pro žalovaného vedoucí k dispozici, nevyplývají. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovaným deklarovaný příjem dle protokolu o ověření úvěruschopnosti posuzovala s ohledem na platby připisované na jeho účet, z nichž však takový příjem plynoucí ze zaměstnání vskutku není patrný. Žalovaným tvrzené výdaje, s nimiž právní předchůdkyně pracovala dle protokolu o ověření úvěruschopnosti, jsou diametrálně odlišné (několikanásobně vyšší) od skutečných výdajů žalovaného, jež se podávají z pohybů na jeho účtu.

32. Soud I stupně správně upozornil na to, že žalobkyni nemohl poskytnout odpovídající poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., neboť se k nařízenému jednání nedostavila.

33. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že poučení o důkazní povinnosti podle § 118a odst. 3 o.s.ř. soud poskytne nejen účastníku, který dosud o sporném tvrzení neoznačil žádný důkaz nebo který sice o svém sporném tvrzení důkaz označil, avšak jde o důkaz zjevně nezpůsobilý prokázat sporné tvrzení, ale i tehdy, provedl-li ohledně sporného tvrzení účastníkem navržené důkazy, jestliže jimi nedošlo k jeho prokázání a jestliže proto (z důvodu neunesení důkazního břemene) by účastník nemohl být ve věci úspěšný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2604/2009). Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Potřebná poučení tedy soud poskytuje pouze při jednání nebo přípravném jednání a v případě, že se účastník nedostavil k jednání, aniž by z důležitého důvodu požádal o jeho odročení, popř. že se nezúčastnil přípravného jednání, znemožnil tím soudu, který věc v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, aby mu toto poučení poskytl (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006, ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1426/2010, ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3945/2013). Jestliže se řádně předvolaný účastník nedostaví k soudu, znamená takové jeho chování, že nehodlá využít ochrany svých procesních práv, kterou mu § 118a odst. 3 o.s.ř. skýtá, a je třeba na něj nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008); účastník, který se jednání neúčastnil, ztrácí dobrodiní poučení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. 28 Cdo 578/2011, či ze dne 3. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1793/2011) a v takovém případě nemůže ani v odvolacím řízení uplatňovat nové skutečnosti a důkazy (srov. obdobně rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2002, sp. zn. 11 Cmo 294/2001, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 61, ročník 2002).

34. Správně proto na tomto základě uzavřel, že Smlouva o RePůjčce je neplatná, přičemž se ve smyslu § 87 odst. 1 věta první a druhá zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném k 13. 6. 2022 jedná o neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu. Uvedený závěr je zcela v souladu se závěry, které k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích formuloval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20, Soudní dvůr Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, jak již soud I. stupně správně upozornil.

35. Následně se soud I. stupně správně při závěru o neplatnosti Smlouvy o RePůjčce zabýval otázkou, zda přesto nepřichází v úvahu žalobě vyhovět ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném ke dni 13. 6. 2022.

36. Citované ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelského úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

37. V této souvislosti soud I. stupně správně zjistil, že jistina měla být žalovanému poukázána na jeho účet a že ze žalobkyní předložených listinných důkazů nevyplývá, že by na specifikovaný účet žalovaného byla poukázána částka 150 000 Kč. Z dokazování doplněného odvolacím soudem je pak zřejmé, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně se dohodli, že celková částka spotřebitelského úvěru ve výši 150 000 Kč bude poukázána na účet žalovaného č. [č. účtu] a že její účelová část bude použita na předčasné splacení tzv. Převáděných závazků s tím, že právní předchůdkyně měla částku nutnou k uzavření těchto závazků inkasovat z uvedeného účtu žalovaného bez jeho dalších pokynů. Z výpisů z předmětného účtu žalovaného pak vskutku neplyne, že by právní předchůdkyně žalobkyně na tento účet poukázala v souladu se smluvním ujednáním částku 150 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně na uvedený účet poukázala pouze částku 11 471 Kč, která byla připsána dne 13. 6. 2022, a to pod variabilním symbolem shodným s číslem Smlouvy o Repůjčce s označením čerpání půjčky.

38. Poukázání prostředků ve zbývající výši 138 529 Kč žalovanému v souladu se smluvními ujednáními prokázáno nebylo a tuto skutečnost neprokazuje ani v akceptaci návrhu uvedený údaj, že částka použitá ke splacení Převáděných závazků (půjčky, původní společnost [p.o.2]) činí právě uvedenou částku.

39. I ve vztahu k tvrzení o poskytnutí prostředků ve výši 150 000 Kč žalovanému se pak nutně uplatní závěry rozvedené shora pod bodem 33 odůvodnění. Žalobkyně se v důsledku své neúčasti na jednání u soudu I. stupně připravila o dobrodiní poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř., které jí nyní nemůže poskytnout ani odvolací soud (srov. § 213b odst. 1 o.s.ř.).

40. Je tomu tak proto, že v důsledku takového poučení by žalobkyně v podstatě uplatňovala nové důkazy v rozporu s ustanoveními § 205a nebo § 211a o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4327/2016), když o případ dle § 213b odst. 2 o.s.ř. v projednávané věci nejde, neboť odvolací soud se soudem I. stupně zastává stejný právní názor.

41. Bylo-li tedy doplněným dokazováním prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla na základě absolutně neplatné Smlouvy o RePůjčce jistinu pouze ve výši 11 471 Kč, pak s ohledem na tvrzení žalobkyně, že žalovaný uhradil splátky v celkové výši 24 622,77 Kč, není namístě žalobě vyhovět ani v rozsahu částky 125 377,23 Kč, ale ani v rozsahu částky 11 471 Kč, neboť tato již byla žalovaným poukázanými platbami zcela uhrazena.

42. Z výše vyložených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku I napadeném v rozsahu 125 377,23 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 14,75 % od[Anonymizováno]13. 2. 2024 do zaplacení a v nákladovém výroku II dle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

43. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., též s přihlédnutím k tomu, že v této fázi řízení plně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.

Poučení