14 Co 78/2021-242

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Novákové a soudců JUDr. Jitky Levové a JUDr. Libora Daňhela ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnictví, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 27. 1. 2021, č. j. 16 C 233/2019-179, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se 1) potvrzuje v zamítavém výroku I o věci samé 2) mění ve výroku II o náhradě nákladů řízení účastníků jen tak, že náhrada nákladů řízení je splatná k rukám advokátky JUDr. [jméno] [příjmení], jinak se potvrzuje; 3) mění ve výroku III o náhradě nákladů řízení státu tak, že České republice se právo na náhradu dalších nákladů řízení nepřiznává.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 10 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Břeclavi (dále jen„ soud prvního stupně“) zamítl žalobu o určení, že žalobce je vlastníkem nemovité věci, pozemku parcelní [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], v [katastrální uzemí], [územní celek] (výrok I), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a České republice na náhradě nákladů řízení částku, jejíž výše bude vyčíslena v samostatném usnesení soudu, aniž stanovil lhůtu k plnění (výrok III).

2. Soud prvního stupně uzavřel, že bylo prokázáno, že žalobce daroval spornou nemovitost žalované darovací smlouvou z 30. 7. 2009, uzavřenou notářským zápisem, který je veřejnou listinou. Jeho pravdivost nebyla ani žalobcem navrženým důkazem (znaleckým posudkem) vyvrácena. Žalobce neprokázal tvrzení, že nebyl v úřadovně notáře přítomen, a že by veřejnou listinu nepodepsal. Uvedení nesprávného údaje, že na nemovitosti neváznou žádné dluhy, věcná břemena a zástavní práva, nemá vliv na platnost smlouvy, protože jediné zástavní právo před uzavřením smlouvy zřízené bylo zřízeno pro dluh samotné žalované, která jedině by mohla jako obdarovaná namítat, že jí byla darována věc s vadami, přestože dárcem bylo deklarováno, že je bez vad. Vkladem do katastru nemovitostí ke dni 6. 8. 2009 se stala žalovaná vlastníkem. Žalovaná užívala nemovitost po dobu delší 10 let od vkladu 6. 8. 2009 do doručení žaloby 21. 10. 2019 bez toho, že by žalobce její vlastnictví zpochybnil. Nemovitosti držela v dobré víře, proto by jí svědčilo vydržení dle § 1089 a 1091 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, dále jen„ o. z.“. Tvrzení žalobce, že do srpna 2019 nevěděl, že žalovaná je zapsaná jako výlučný vlastník, je v rozporu s jeho tvrzením u policie v roce 2016, kde sdělil, že pozemek a stavbu na něm žalované daroval a tato je jejich vlastníkem, a že pravidelně kontroloval údaje zapsané v katastru nemovitostí ohledně zástavního práva.

3. Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě žalobce odvolání, kterým napadl rozsudek v celém rozsahu a navrhl ho změnit a žalobu zamítnout. Vytkl soudu, že neúplně zjistil skutkový stav, neboť nebyly provedeny navržené důkazy. Soud dle něj nepřihlédl k tvrzením žalobce a nesprávné je též právní posouzení věci (potud tedy pouze ocitoval zákonné odvolací důvody). Soudem zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť existují další skutečnosti a důkazy, které dosud nebyly uplatněny a které mohou zajistit jiné rozhodnutí, když existují objektivní okolnosti, které vylučují účast žalobce na jednání u notáře, kde měl být notářský zápis podepsán. Žalobce podnikal ve službách spojených s obsluhou nákladních vozidel s jízdními soupravami o povolené hmotnosti přesahující 3,5 tuny. Spolupracoval s bratrem [jméno] [příjmení], jeho zaměstnancem, který obstarával obsluhu jeřábu. S bratrem vykonali zakázku [datum] pro [právnická osoba] a [právnická osoba], [obec]. Pro obsluhu jeřábu bylo potřeba dvou osob, proto jeli s bratrem spolu a bratr vyhotovil záznam o provozu vozidla. Byl také proveden záznam tachografu na záznamový list jeřábu prokazující kvantitu ujetých kilometrů s jeřábem uvedeného dne a zakázky byly objednateli uhrazeny na základě vystavených faktur. Plněním zakázky strávili téměř celý den. K tomu navrhl dokazování výpisem z živnostenského rejstříku, kopií záznamů o provozu vozidla, záznamu tachografu, faktur, výpisu z účtu žalobce a výslechem svědka [jméno] [příjmení]. Má za to, že tím je zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu, zejména notářského zápisu či znaleckého posudku. Poukázal na to, že znalec na str. 19 znaleckého posudku konstatoval, že měl k dispozici jen málo podpisů z doby blížící se dataci sporné listiny, a navrhl proto provedení revizního znaleckého posudku. Nesouhlasí také se závěrem o vydržení vlastnického práva žalovanou, neboť není možno dovozovat naplnění znaků řádnosti, poctivosti a pravosti její držby. Navíc minimálně od roku 2015 věc neužívá, neboť je celou dobu ve faktickém užívání žalobce pro jeho podnikání, a podle § 1095 o. z. by mohla žalovaná věc mimořádně vydržet až po uplynutí 20 let od započetí držby, což se nestalo.

4. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání navrhla rozsudek potvrdit. Tvrzeními o nepřítomnosti u notáře a nemožností uzavřít darovací smlouvu žalobce obchází § 205a písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění, dále jen o. s. ř., když v žalobě sice tvrdil, že u notáře nikdy nebyl, neodůvodnil ale svou nepřítomnost skutečnostmi uvedenými v odvolání. Účastníci byli přitom řádně poučeni dle § 119a odst. 1 o. s. ř. a nově uváděné skutečnosti nejsou tedy přípustné. Tvrzení žalobce jsou účelová, když tyto informace neposkytl ani policejnímu orgánu prověřujícímu trestní oznámení podané proti žalované. Žalobce manipuluje důkazními prostředky, mění skutková tvrzení dle důkazní situace a porušil povinnosti uvést všechny rozhodné skutečnosti úplně a pravdivě a navrhnout k nim důkazy. Navržené důkazy nejsou způsobilé prokázat, že žalobce nemohl být na jednání u notáře a že neuzavřel darovací smlouvu. Záznam o provozu vozidla i záznam tachografu bylo možno běžně upravovat. Některé účetní doklady jsou vystaveny s poskytnutím služby za jeřábnické práce 31. 7. nebo 3. 8. 2009, tedy jiné dny, a předmět podnikání jeřábnické práce žalobce zanikl k 30. 6. 2008. Lze proto pochybovat o pravosti a věrohodnosti těchto listin. Žalovaná věc oprávněně držela, plnila si fiskální povinnosti a o skutečnosti, že by neměla být vlastnicí, se dozvěděla až doručením žaloby, tedy po uplynutí 10 let řádné, poctivé a pravé držby. Své vlastnictví neužívá, neboť bylo narušeno užíváním polorodým bratrem [jméno] bez právního důvodu. Byl proto vyzván k vyklizení nemovitostí a byla podána žaloba. Podané odvolání je tedy nedůvodné a soudu prvního stupně nelze vytknout žádné pochybení.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), a je odůvodněno odvolacími důvody podřaditelnými pod § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. (podle odvolání). Dále zopakoval dokazování některými důkazy provedenými soudem prvního stupně (uvedenými posléze) a doplnil je sdělením [stát. instituce] z 28. 2. 2022 (k občanskému průkazu žalobce, k němuž měl k dispozici soud prvního stupně žádost žalobce o jeho vydání pro účely vypracování znaleckého posudku) a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

6. Ze zástavní smlouvy ze 4. 6. 2008 odvolací soud zjistil, že byla uzavřena mezi [právnická osoba], jako zástavní věřitelkou a [jméno] [příjmení] (žalobcem) jako zástavcem k zajištění úvěru 2 500 000 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi [právnická osoba] a [jméno] [příjmení] (žalovanou), a to pozemky parcelních čísel [číslo], [číslo] a [číslo] v [katastrální uzemí] (tedy jinými nemovitostmi), jejichž jediným vlastníkem je zástavce. Ze zástavní smlouvy z 8. 9. 2008 odvolací soud zjistil, že byla uzavřena mezi týmiž účastníky k zajištění téže pohledávky rozestavěnou budovou (způsob využití: výroba) na pozemku parcelní [číslo] (sporném pozemku) v [katastrální uzemí], jejímž jediným vlastníkem je (tehdy byl) zástavce. Ze záznamu sepsaného v úřadovně notáře JUDr. [jméno] [příjmení], se sídlem v [obec], [jméno] [příjmení] 4, 30. 7. 2009, odvolací soud zjistil, že označení účastníci (žalobce s označením jeho rodného čísla, adresy bydliště a čísla [číslo obč. průkazu]) a žalovaná (s uvedeným identifikačními údaji) požádali o sepis darovací smlouvy a zajištění vkladu práva v katastru nemovitostí na základě této smlouvy s vyhotovením příslušných listin, a to ohledně nemovitostí označených jako„ budova čp [anonymizováno], p. [číslo] zast. pl., zapsaných na LV k. ú. [obec]“. Ze sdělení [stát. instituce] z 28. 2. 2022 pak odvolací soud zjistil, že občanský průkaz čísla [číslo] (tedy uvedený v záznamu sepsaném u notáře) byl vydán žalobci s platností od 12. 2. 2007 do 16. 1. 2017 (platný tedy i dne 30. 7. 2009, kdy byl sepsán notářský zápis a kdy z něj notář ověřil totožnost žalobce).

7. Odvolací soud nedoplňoval dokazování důkazy navrženými žalovaným v jeho odvolání (viz výše uvedené u jeho odvolání) ke skutečnostem jím (nově) uvedeným v odvolacím řízení, neboť jde o důkazy v odvolacím řízení nepřípustné dle § 205a o. s. ř.

8. Podle § 205a o. s. ř. skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem (mimo jiné) jen tehdy, jestliže jimi má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně (písm. c); jimi má být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, a to za předpokladu, že pro nesplnění některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci úspěch a že odvolatel nebyl řádně poučen podle § 118a odst. 1 až 3 (písm. d); odvolatel nebyl řádně poučen podle § 119a odst. 1 (písm. d); nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně (písm. f).

9. Zpochybněním věrohodnosti důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně (§ 205a odst. 1 písm. c) o. s. ř.), se rozumí tvrzení a pomocí důkazů prokázání takových skutečností, které vyvrací závěry soudu prvního stupně o tom, že určitý důkazní prostředek je nevěrohodný či věrohodný, popřípadě které vedou k závěru, že důkazní prostředek měl být správně z hlediska své věrohodnosti hodnocen soudem prvního stupně jinak. Věrohodnost důkazních prostředků nelze však zpochybnit tím, že účastník navrhuje jiné důkazy, pomocí kterých má být skutkový stav věci zjištěn jinak, než jak ho zjistil soud prvního stupně na základě jím provedeného hodnocení důkazů. Navržením jiných důkazů totiž účastník nezpochybňuje věrohodnost důkazních prostředků, ale nabízí soudu další důkazy, pomocí kterých lze zjistit skutkový stav, tentokráte úplně a správně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 16. 7. 2003, sp. zn. 21 Cdo 818/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze 14. 7. 2010, sp. zn. 26 Cdo 2529/2009, rozsudky Nejvyššího soudu z 9. 6. 2011, sp. zn. 26 Cdo 520/2010, z 5. 4. 2012, sp. zn. 25 Cdo 4477/2010, dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, stejně jako další uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu).

10. Jde-li o výklad pojmu„ zpochybnění věrohodnosti důkazních prostředků“, je judikatura Nejvyššího soudu založena na závěru, podle něhož se jím v první řadě rozumí tvrzení a pomocí důkazů prokázání takových skutečností, které vyvrací závěry soudu prvního stupně o tom, že určitý důkazní prostředek je nevěrohodný (a že proto z něj nelze při zjišťování skutkového stavu věci vycházet) nebo že je věrohodný (a že tedy je třeba na něm vybudovat zjištění skutkového stavu), popřípadě které vedou k závěru, že důkazní prostředek měl být správně z hlediska své věrohodnosti hodnocen soudem prvního stupně jinak. Zpochybnění věrohodnosti důkazních prostředků může spočívat i na takových skutečnostech, které – kdyby byly prokázány – mohou mít samy o sobě nebo ve spojení s již známými skutečnostmi jen vliv na hodnocení provedených důkazních prostředků, z nichž vychází rozhodnutí soudu prvního stupně, z hlediska jejich věrohodnosti. Věrohodnost důkazního prostředku může být zpochybněna například tehdy, bude-li tvrzeno a prokázáno, že svědek vypovídal o věci pod vlivem návodu nebo výhrůžky (tedy„ křivě“), že listina je ve skutečnosti falzifikátem apod. Nejde však o zpochybnění věrohodnosti důkazního prostředku, jestliže účastník uvede v odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně nebo za odvolacího řízení skutečnosti či navrhne důkazy, pomocí kterých má být skutkový stav věci zjištěn jinak, než jak ho zjistil soud prvního stupně na základě jím provedeného hodnocení důkazů. Uvedením skutečností a označením důkazů o věci samé totiž účastník nezpochybňuje věrohodnost důkazních prostředků, ale požaduje zjištění skutkového stavu soudem jinak, než jak byl zjištěn soudem prvního stupně na základě před ním uvedených skutečností a provedených důkazů; takový postup neodpovídá požadavkům § 205a odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 30. 4. 2019, sp. zn. 29 Cdo 5273/2017). Nejvyšší soud tak např. dovodil, že tvrzení, podle kterého se adresát v místě doručení písemnosti v době doručení písemnosti nezdržoval, není ve smyslu ustanovení § 205a odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutečností způsobilou zpochybnit věrohodnost důkazu doručenkou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze 17. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4136/2009).

11. V předmětné věci byli účastníci řádně v řízení před soudem prvního stupně poučeni dle § 119a o. s. ř. a žalobce byl řádně poučen i o své povinnosti tvrzení a důkazní (a následcích jejich nesplnění) k tomu, že obsah veřejné listiny – notářského zápisu (svědčícího o tom, že žalobce s žalovanou byl přítomen v místě notáře a učinil tam projev vůle darovat nemovitosti žalované a tuto listinu vlastnoručně podepsal) není pravdivý. Tvrzení o tom, že žalobce v den uzavření darovací smlouvy (30. 7. 2009) vykonával s bratrem jeřábnické práce v jiných místech a nemohl být proto přítomen v místě notáře, před soudem prvního stupně žalobce neučinil a v odvolacím řízení jsou tedy tato tvrzení (o skutečnostech, které nenastaly po vydání napadeného rozsudku) nová, tudíž nepřípustná, stejně jako důkazy k těmto tvrzením navržené. Nejde přitom o důkazy, které mají vést ke znevěrohodnění důkazních prostředků, na nichž je založeno rozhodnutí soudu prvního stupně, a to ani notářského zápisu, ani znaleckého posudku znalce [příjmení] (k tomu by např. mohly vést jiné srovnávací materiály, z nichž by mělo vyplynout, že podpis žalobce byl v době podpisu listiny jiný, nebo důkazy prokazující trestný čin notáře při sepisu notářského zápisu či znalce při vypracování posudku apod.), nýbrž mají vést k jinému zjištění skutkového stavu věci, než jak byl zjištěn soudem prvního stupně. Nehledě na to, že o tvrzené skutečnosti nemohou svědčit vůbec listiny o pracích s jeřábem prováděných v jiných dnech než 30. 7. 2009 a že ani skutečnost, že po určitou, byť značnou část dne by měl žalobce pracovat s bratrem v jiných místech, než v [obec], kde je místo kanceláře notáře, sama o sobě neprokazuje, že se žalobce k notáři nedostavil v uvedený den v jiný čas, než vykonával práce s jeřábem (notářský zápis neobsahuje a nemusel obsahovat údaj o hodině jeho sepisu), a to i kdyby byly tyto skutečnosti o pracích s bratrem v řízení prokázány soukromými listinami (které však nejsou nadány důkazní silou veřejné listiny a pro nastoupení důkazní povinnosti toho, kdo je předkládá, tak postačí jejich formální zpochybnění druhou procesní stranou, což se ze strany žalované stalo).

12. Soud prvního stupně správně zjistil z provedených důkazů skutkový stav věci, správně vyhodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, zejména se pečlivě zabýval obstaráním nesporného srovnávacího materiálu obsahujícího podpisy žalobce pro účely vypracování znaleckého posudku (pravost svého podpisu na nich žalobce nezpochybnil, ba právě naopak ji potvrdil – viz jeho vyjádření při jednání 27. 1. 2021). Správně vyhodnotil i vypracovaný znalecký posudek znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], který k námitce žalobce o tom, že jeho podpis na notářském zápisu o darovací smlouvě není pravý, soud nařídil. Znalec své závěry při ústním výslechu dostatečně přesvědčivě vysvětlil, včetně toho, proč jsou jeho závěry postaveny na vysokém stupni pravděpodobnosti hraničící s jistotou a nikoli na jistém závěru o pravosti podpisu žalobce, a to proto, že znalec neměl srovnávací materiál z roku 2009, kdy ke spornému podpisu došlo. Ze znaleckého posudku je však zřejmé, že podpisy žalobce z let před rokem 2009 i po roce 2009, včetně těch, které na srovnávacích materiálech předložil sám žalobce, neobsahovaly žádné znaky, které by se vymykaly variabilitě podpisů žalobce, kdy nejvíce shodných znaků bylo nalezeno v podpisech z nejbližších let 2007 a 2008, a znalec nenalezl ve srovnávacích materiálech jediný znak svědčící o nepravosti sporného podpisu žalobce. Soud prvního stupně tedy správně vyhodnocením znaleckého posudku a ostatních provedených důkazů dospěl ke správným právním závěrům (vyjma předčasného závěru o vydržení vlastnického práva žalovanou), na něž odvolací soud odkazuje. Soud prvního stupně dospěl též ke správnému závěru, že není namístě vypracovat žalobcem navržený revizní znalecký posudek, neboť závěry znaleckého posudku znalce [příjmení] [příjmení] nevykazují žádné rozpory či nevyjasněné otázky a jsou logicky odůvodněny. Žalobce přitom neuváděl žádné relevantní důvody, které by správnost znaleckého posudku zpochybňovaly. Závěry tohoto znaleckého posudku, jak správně zjistil soud prvního stupně, nejsou zpochybněny ani znaleckým posudkem vypracovaným Mgr. [jméno] [příjmení] na základě objednávky žalobce, když tato znalkyně uzavřela, že bez originálu notářského zápisu, který neměla k dispozici (a notáři nelze vytknout, že jí originál notářského zápisu, který musí uchovávat, jako znalkyni zpracovávající znalecký posudek na základě soukromé objednávky žalobce, pro účely vypracování znaleckého posudku nevydal, pouze jí umožnil do něj nahlédnout), nedokáže posoudit, zda sporný podpis je pravým podpisem žalobce či nikoli.

13. Soud prvního stupně správně posoudil důkazní sílu veřejné listiny, jíž dle § 134 o. s. ř. a § 6 zákona č. 358/1963 Sb. o notářích a jejich činnosti, notářský řád, ve znění pozdějších předpisů, je i notářský zápis, a správně uzavřel, že žalobce navrženými důkazy neprokázal, že obsah notářského zápisu o darovací smlouvě neobsahuje jeho pravý podpis a je nepravdivý (tedy nevyvrátil skutečnosti z notářského zápisu vyplývající), a že provedeným dokazováním bylo (naopak) prokázáno, že žalobce darovací smlouvu s žalovanou uzavřel. S ohledem na důkazní sílu veřejné listiny by přitom nepostačovalo ani to, pokud by znalecký posudek neprokázal, že podpis žalobce na notářském zápisu je jeho pravým podpisem, nýbrž by znalec musel dospět k závěru, že se o pravý podpis žalobce nejedná (musel by jeho pravost vyvrátit). Znalecký posudek přitom naopak s vysokou mírou pravděpodobnosti hraničící s jistotou označil podpis žalobce za pravý. Správný je i závěr soudu prvního stupně, že nesprávný údaj ve smlouvě o tom, že převáděná nemovitost není zatížena zástavním právem (ačkoli jím zatížena v době převodu byla, jak vyplývá z druhé výše označené zástavní smlouvy), absolutní neplatnost právního úkonu nezakládal a mohl založit jako omyl o právní skutečnosti, jež byla pro uskutečnění právního úkonu rozhodující, toliko jeho relativní neplatnost, které by se mohla dovolat jen žalovaná (§ 40 a, §49a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“), nebo jako vada právní oprávnění obdarované věc vrátit dle § 629 obč. zák. (pokud by o této skutečnosti nevěděla a nebyla na ni upozorněna), což nebylo v řízení tvrzeno. Soud prvního stupně sice chybně posuzoval vznik darovací smlouvy uzavřené v roce 2009 nikoli dle § 628 obč. zák., nýbrž dle § 2055 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, dále jen „o. z.“ (v rozporu s § 3028 odst. 2 část věty za středníkem o. z.), na správnosti jeho závěrů s ohledem na obdobnou právní úpravu vzniku darovací smlouvy v § 2055 odst. 1 o. z. a § 628 obč. zák. to však nemá vliv.

14. Nad rámec uvedeného soudem prvního stupně odvolací soud jen dodává, že notářský zápis z 30. 7. 2009 obsahuje všechny údaje, které podle § 63 notářského řádu obsahovat musí, včetně údaje o tom, že notář zjistil totožnost z platných úředních průkazů účastníků (tedy i v případě žalobce), což podle záznamu notáře z téhož dne bylo z občanského průkazu žalobce uvedeného čísla, odpovídajícího číslu v té době platného občanského průkazu vydaného podle sdělení [stát. instituce] žalobci. Tvrzení žalobce, že při pravidelném nahlížení do katastru nemovitostí ohledně zástavního práva nezjistil, že jako vlastník nemovitosti je zapsána žalovaná, považuje i odvolací soud za vysoce nepravděpodobné.

15. Oproti tomu odvolací soud nemůže stvrdit správnost závěrů soudu prvního stupně ohledně vydržení nemovité věci žalovanou, neboť závěry soudu prvního stupně ohledně nezbytné podmínky vydržení, kterou je (mimo jiné) faktická držba věci, jsou nedostačující a nepřezkoumatelné.

16. Soud prvního stupně též nesprávně neuvedl, že a v čem spatřuje naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení. Učinil však správné zjištění z výpisu z katastru nemovitostí, že žalovaná je na základě sporované darovací smlouvy zapsána v katastru nemovitostí jako vlastnice sporné nemovitosti, a ze skutečnosti, že se zabýval žalobou věcně, je zřejmé, že měl předpoklad určovací žaloby dle § 80 o. s. ř., že žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, za splněný. S tím odvolací soud souhlasí, neboť bez požadovaného určení by se žalobce nedomohl změny zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí.

17. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku I a ve správném výroku o náhradě nákladů řízení účastníků II (soudem prvního stupně vyčíslených správně), když na náhradu má právo žalovaná podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť byla v řízení zcela úspěšná, jako věcné správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.). Změna výroku II se týká pouze skutečnosti, že soud prvního stupně nerespektoval § 149 odst. 1 o. s. ř. a nestanovil splatnost náhrady nákladů řízení k rukám advokátky v řízení zastupující žalovanou. Ve výroku III o náhradě nákladů řízení státu však musel odvolací soud napadený rozsudek změnit (§ 220 o. s. ř.), neboť, jak odvolací soud zjistil ze sdělení účtárny Okresního soudu v Břeclavi z 22. 2. 2022, státu vzniklé náklady za vypracování znaleckého posudku ve výši 7 776 Kč byly (po převedení zálohy, složené na tyto náklady ve výši 8 000 Kč žalobcem, do rozpočtových prostředků), zaplaceny ve svém důsledku ze zálohy složené žalobcem (§ 141 o. s. ř.), a nelze mu tak tuto částku znovu ukládat k náhradě (jiné náklady státu v řízení přitom nevznikly).

18. Výrok II o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšností žalované v odvolacím řízení. Má tak právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 10 600 Kč sestávající z odměny za 3 úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání, další soudu prokázanou poradu s žalovanou přesahující jednu hodinu 11. 3. 2022 a účast zástupkyně u jednání odvolacího soudu 24. 3. 2022, viz § 11 odst. 1 písm. g), i), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o advokátech a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, advokátního tarifu) po 3 100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu), 3 paušálních částek náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a náhrady za ztrátu času advokátky stráveného cestou ze sídla advokátky v [obec] k jednání soudu v Brně a zpět, po 100 Kč za každou započatou půlhodinu (§ 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu), celkem tedy za čtyři započaté půlhodiny, to je 400 Kč, splatnou k rukám advokátky zastupující v řízení žalovanou (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).