14 CO 82/2022 - 80

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Novákové a soudců JUDr. Jitky Levové a JUDr. Libora Daňhela ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem Soudní [číslo], [PSČ] [obec] proti žalovaným: 1) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] 2) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] oběma zastoupeným advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 45 662 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 21. 12. 2021, č. j. 6 C 186/2020-56, takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se 1) potvrzuje v části výroku I o povinnosti žalovaných 1) a 2) zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku 45 662 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku; 2) ruší ve zbývající části výroku I ohledně úroku z prodlení ve výši 10,25 % z částky 45 662 Kč od [datum] do zaplacení a ve výroku II o náhradě nákladů řízení účastníků a v tomto rozsahu se vrací věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem uložil Okresní soud v Břeclavi („ soud prvního stupně“) žalovaným 1) a 2) povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 45 662 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,25 % od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na nákladech řízení na soudním poplatku 2 284 Kč a za zastoupení advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] 22 760,10 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Soud prvního stupně vzal za prokázanou zápůjčku poskytnutou žalobkyní žalovaným a učinil závěr, že započtení pohledávky žalovaných proti žalované pohledávce žalobkyně nevedlo k zániku její pohledávky, neboť došlo k započtení pohledávek neurčitých a nejistých.

2. Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě žalovaní odvolání, kterým navrhli zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vytkli napadenému rozsudku, že soud nepřihlédl k jimi tvrzeným skutečnostem nebo jimi označeným důkazům a ignoroval všechny v řízení tvrzené skutečnosti. Započtení neprovedli žalovaní, ale jen žalovaný. Soud nevyslechl jimi navržené svědky a neprovedl důkaz navrženými listinami. Rozhodnutí soudu dle žalovaných spočívá na nesprávném posouzení věci. Dále žalovaní zopakovali dosavadní v řízení učiněná tvrzení o úhradě pohledávky žalobkyně zápočtem jejich pohledávek, které považují za jisté, které doložili žalobkyni v příloze dopisu o započtení, a veškeré pohledávky řádně specifikovali. Jejich započítávané pohledávky souvisely s předmětem dohody o„ výpůjčce“. Žalobkyně porušila povinnosti vyplývající z kupní smlouvy, což museli žalovaní sanovat vynaložením svých finančních prostředků. Zopakovali též skutečnosti týkající se jejich aktivních započítávaných pohledávek uvedené ve vyjádření k žalobě a v průběhu řízení a dodali, že elektroměr nemohl být odpojen dříve, než se žalovaní do nemovitosti dostali, neboť nebyl přístupný z ulice. Museli na své náklady zajistit kontejnery na vývoz odpadu a veškerého nepotřebného zařízení v domě, které žalobkyně neodvezla, ačkoli se k tomu zavázala.

3. Žalobkyně se k odvolání žalovaných písemně nevyjádřila, při odvolacím jednání prostřednictvím svého zástupce vyjádřila s podaným odvoláním nesouhlas z důvodů uvedených před soudem prvního stupně a navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění, dále jen„ o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), je odůvodněno odvolacími důvody podřaditelnými pod ust. § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř., zopakoval dokazování listinnými důkazy provedenými soudem prvního stupně a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaných je jen z nepatrné části důvodné, to však z jiných, než uváděných důvodů.

5. Odvolací soud věc projednal při jednání [datum] i v nepřítomnosti žalovaných, kteří prostřednictvím své zástupkyně byli k odvolacímu jednání řádně a včas předvolání a žádost zástupkyně žalovaných o odročení jednání neshledal odvolací soud za důvodnou, o čemž byla zástupkyně žalovaných i s odkazem na judikaturu Ústavního soudu před jednáním vyrozuměna (§ 101 odst. 3, § 211 o. s. ř.).

6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle § 2394 o. z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

8. Podle § 1931 bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Odvolací soud po zopakování listinných důkazů provedených soudem prvního stupně (z důvodu dalších zjištění, která ve svém rozhodnutí soud prvního stupně neuvedl) dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je ve výroku o zaplacení jistiny 45 662 Kč věcně správný. Nad rámec zjištění a závěrů učiněných soudem prvního stupně odvolací soud ze smlouvy o zápůjčce z [datum] (ve smlouvě nesprávně označované jako výpůjčka, ačkoli jde o zastupitelné věci, tedy peníze, či půjčka dle dřívějšího občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., aniž by to však mělo vliv na platnost smlouvy), která je reálným kontraktem a k završení tak vyžaduje nejen dohodu o zápůjčce, ale i předání částky (tradici), zjistil, že účastníci si dohodli, že zápůjčka se považuje za poskytnutou dnem odepsání částky z účtu schovatelky (advokátky JUDr. [příjmení], která byla vedlejší účastnicí všech smluv mezi účastníky uzavřených dne [datum]) a připsáním na účet správce daně z nabytí nemovitých věcí, že běžné úroky ve smlouvě nebyly sjednány a že vydlužitelé se zavázali částku 50 000 Kč vrátit v 17 měsíčních splátkách po 2 800 Kč počínaje prvním dnem kalendářního měsíce po poskytnutí zápůjčky (tedy po připsání částky na účet správce daně z nabytí nemovitých věcí). Splatnost splátky byla sjednána vždy do 20. dne kalendářního měsíce na označený účet zapůjčitelky. Poslední 18. splátka byla sjednána ve výši 2 400 Kč, a byla dohodnuta ztráta výhody splátek. Z přípisu žalovaného 1) se započtením z [datum] odvolací soud zjistil, že uvedl, že podle smlouvy o zápůjčce z [datum] došlo k zápůjčce [datum], čímž ve spojením s tím, že žalovaní na zápůjčku vrátili podle shodného tvrzení účastníků částku 4 338 K (dvěma splátkami, [datum] 2 800 Kč a [datum] 1 538 Kč) a na zbytek žalovaný 1) dopisem z [datum] namítl započtení, lze mít za dostatečně prokázanou skutečnost, že zápůjčka byla dohodnutým způsobem i poskytnuta, tedy že došlo k převodu peněž dohodnutým způsobem z účtu schovatelky na účet správce daně (věřitele žalovaných na základě jejich daňové povinnosti), tedy že došlo k tradici a kdy (nebylo-li žalobkyní tvrzeno a prokázáno dřívější datum). Mělo-li být tedy plněno celkem v 18 splátkách, a to počínaje říjnem 2019 (měsícem následujícím po připsání částky na účet správce daně), byla poslední 18. splátka splatná [datum]. Ke dni podání žaloby ([datum]) tak byl splatný celý nezaplacený zbytek dluhu, ať již uplatnila žalobkyně včas ztrátu výhody splátek či nikoli. Podle shodného tvrzení účastníků pak na zápůjčku bylo vráceno jen 4 338 Kč, 2 800 Kč dne [datum] a 1 538 Kč dne [datum], a nezaplacený zbytek dluhu z titulu zápůjčky tak činí žalovaných 45 662 Kč.

11. K námitce započtení uplatněné žalovanými lze uvést následující: Podle § 1982 dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh (odst. 1). Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení (odst. 2).

12. Podle § 1984 odst. 1 o. z. dluží-li dlužník společně a nerozdílně s jinými, může proti věřiteli započíst pohledávku svého spoludlužníka jen do výše podílu spoludlužníka na společném dluhu.

13. Podle § 1986 o. z. byla-li pohledávka postupně převedena na několik osob, může dlužník použít k započtení jen pohledávku, kterou měl v době převodu vůči prvnímu věřiteli, a pohledávku, kterou má vůči poslednímu věřiteli.

14. Podle § 1987 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem (odst. 1). Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není (odst. 2).

15. Započtení je způsob současného zániku alespoň dvou vzájemných pohledávek zúčtováním (odpočtem), při němž dochází k oboustrannému uspokojení účastníků závazkového vztahu. Ve vztahu k pohledávce, proti které je započtení uplatněno (pasivně započítávaná pohledávka), jde o náhradní způsob uspokojení věřitele, který se obejde bez reálného poskytnutí předmětu plnění; namísto něj je poskytnuta hodnota spočívající ve zproštění vzájemného dluhu. Ve vztahu k pohledávce, která je k započtení použita (aktivně započítávaná pohledávka), představuje započtení faktické vymožení této pohledávky, a to bez souhlasu protistrany, případně i proti její vůli. Na rozdíl od pasivně započítávané pohledávky, která v době mezi okamžikem, k němuž má nastat účinek započtení, a okamžikem, kdy je započtení realizováno, musí být splnitelná, je jedním z předpokladů započtení na straně aktivně započítávané pohledávky, jejíž věřitel provádí kompenzační úkon (prohlášení započtení), její vymahatelnost (§ 1987 odst. 1 o. z.). Součástí vymahatelnosti je splatnost pohledávky. Zánik pohledávek nastává se zpětnou účinností k okamžiku, kdy jsou všechny předpoklady kompenzability splněny u pohledávky, u které nastaly později. Účinky započtení je třeba vyvolat právním jednáním, tj. prohlášením o započtení vůči druhé straně (§ 1982 odst. 1 o. z.). Okamžiku, kdy věřitel aktivně započítávané pohledávky učiní prohlášení o započtení (kompenzační úkon), musí předcházet rozhodný okamžik způsobilosti pohledávek k započtení (aktivně započítávaná pohledávka musí být splatná před kompenzačním úkonem). K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 13. 9. 2018, sp. zn. 33 Cdo 4967/2017, usnesení Nejvyššího soudu z 20. 4. 2020, sp. zn. 20 Cdo 3966/2019, dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu [webová adresa], stejně jako další uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu.

16. Podle § 97 odst. 1 o. s. ř. žalovaný může za řízení uplatnit svá práva proti žalobci i vzájemným návrhem. Podle § 98 o. s. ř. je vzájemným návrhem i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu.

17. Započtení představuje způsob zániku závazků, k němuž dochází buď jednostranným právním jednáním jedné strany vůči druhé, anebo dohodou obou dotčených stran. Jednostranné započtení umožňuje započítávající straně vynutit si (a to bez ohledu na vůli druhé strany)„ uspokojení“ (vyrovnání) své pohledávky, aniž by byla nucena ji uplatnit u soudu. Občanský zákoník (i proto) upravuje řadu předpokladů, jejichž naplnění je nezbytné pro způsobilost jak aktivní pohledávky (tj. pohledávky užité k započtení), tak i pasivní pohledávky (tj. pohledávky, proti které je započítáváno) k (především jednostrannému) započtení. Jde-li o aktivní pohledávku, musí být (zásadně, viz § 1989 odst. 2 o. z.) splatná (§ 1982 odst. 1 věta druhá o. z.) a uplatnitelná u soudu (§ 1987 odst. 1 o. z.); občanský zákoník posléze uvedeným požadavkem brání především tomu, aby si věřitel aktivní pohledávky, jejíhož splnění by se nemohl domáhat u soudu, vynutil její„ uspokojení“ cestou jednostranného započtení. Aktivní (k započtení použitá) pohledávka dále nesmí být„ nejistá nebo neurčitá“ (§ 1987 odst. 2 o. z.). Právní význam pojmu„ likvidita pohledávky“ je odlišný od významu ekonomického. Likvidní je pohledávka, kterou lze co do základu i výše snadno prokázat (zjistit), resp. pohledávka, o níž není rozumných pochyb (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5711/2017). Likvidní jsou zpravidla pohledávky přiznané pravomocným soudním rozhodnutím, pohledávky, které dlužník uznal (§ 2053 a § 2054 o. z.), pohledávky, k jejichž vykonatelnosti dlužník svolil v notářském zápise (§ 71a a násl. zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)), či pohledávky, jež lze relativně snadno (jak co do důvodu, tak co do výše) prokázat (zjistit). Smyslem a účelem ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. je ochrana věřitele pasivní pohledávky před tím, aby dlužník pasivní pohledávky zabránil jejímu uspokojení či toto uspokojení oddálil jednostranným započtením své sporné (nejisté či neurčité) pohledávky za věřitelem pasivní pohledávky, a dosáhl toho, že místo uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky.„ Nejistou nebo neurčitou“ ve smyslu vykládaného ustanovení je tudíž (zásadně) právě pohledávka ilikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu a/nebo výše sporná (nejistá) a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky. Za nejistou či neurčitou nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává (odmítá uhradit) nebo že je sporná (nejednoznačná) její právní kvalifikace; musí zde být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, popř. zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, či rozsudek Nejvyššího soudu z 20. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4795/2017, uveřejněný pod [číslo] Sb. rozh. obč.). S ohledem na smysl a účel § 1987 odst. 2 o. z. je pak zásadně nutné míru nejistoty ohledně aktivní pohledávky posuzovat relativně, ve vztahu k pohledávce pasivní; za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky. Současně platí, že výklad § 1987 odst. 2 o. z. nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi dotčenými stranami (§ 2 o. z.). Vychází-li obě pohledávky (aktivní i pasivní) ze stejného právního vztahu (založeného např. stejnou smlouvou uzavřenou mezi stranami), nelze přehlížet, že proti právu věřitele pasivní pohledávky na její uhrazení zde stojí právo dlužníka (a věřitele aktivní pohledávky) na to, aby dříve, než bude nucen uhradit svůj dluh (plnit na pasivní pohledávku), byly spravedlivě posouzeny i širší souvislosti, za kterých vznikl (okolnosti celého vztahu). Vznikne-li z téhož vztahu více vzájemných pohledávek, odpovídá zpravidla rozumnému (spravedlivému) uspořádání poměrů mezi stranami, aby tyto pohledávky byly vzájemně započitatelné. Při posuzování, zda je aktivní pohledávka„ neurčitá či nejistá“ ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., je proto třeba vzít v úvahu i tuto skutečnost; lze-li s ohledem na okolnosti konkrétního případu považovat za spravedlivé, aby dříve, než dojde k uhrazení (resp. přiznání) pasivní pohledávky, bylo posouzeno, zda je její věřitel povinen plnit dluh z aktivní pohledávky, vzniklé ze stejného vztahu, není namístě poskytovat takovému věřiteli ochranu prostřednictvím § 1987 odst. 2 o. z. V takovém případě zpravidla není aktivní pohledávka„ nejistá nebo neurčitá“ ve smyslu posledně označeného ustanovení, přestože by ji jinak bylo možné považovat za ilikvidní. Jelikož vykládané ustanovení sleduje především ochranu věřitele pasivní pohledávky, je na něm, aby se případně dovolal neplatnosti jednostranného právního jednání, jímž dlužník proti pasivní pohledávce započítává svoji (aktivní) pohledávku za věřitelem (§ 580 odst. 1, § 586 o. z.); rozpor jednostranného započtení s § 1987 odst. 2 o. z. tudíž zakládá (zpravidla) toliko relativní neplatnost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5711/2017). Pro posouzení, zda jednostranné započtení odporuje § 1987 odst. 2 o. z., jsou přitom rozhodné toliko okolnosti, které tu byly v okamžiku, kdy je započtení (projev vůle dlužníka pasivní pohledávky) účinné. Dovolá-li se věřitel pasivní pohledávky vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pasivní pohledávka nezanikne). Uplatní-li žalovaný dlužník pasivní pohledávky v tomto řízení námitku započtení a vznese-li žalobce (věřitel pasivní pohledávky) námitku relativní neplatnosti jednostranného započtení, musí soud posoudit, zda je započítávaná (aktivní) pohledávka jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., a tedy způsobilá přivodit svým započtením (v rozsahu, v jakém se pohledávky kryjí) zánik žalobou uplatněné (pasivní) pohledávky. Taktomu zpravidla nebude tehdy, jeví-li se aktivní pohledávka jako objektivně sporná, tj. má-li žalobce proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce. V úvahu je přitom třeba vzít i stav řízení v okamžiku, kdy byla námitka započtení vznesena. Nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. Likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li taková pohledávka„ jistá a určitá“, odporuje započtení ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pohledávky, proti které je započítáváno, vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pohledávka, proti které je započítáváno, nezanikne). K tomu srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu z 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020.

18. Projev vůle, kterým se účastník relativní neplatnosti dovolává, musí vyjadřovat jak skutečnost, že jde o uplatnění relativní neplatnosti, tak i vadu právního úkonu, která v dané věci jeho relativní neplatnost způsobila (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 22. 7. 1998, sp. zn. 26 Cdo 1336/98). Přitom skutečnost, že účastník uplatňuje relativní neplatnost, vyplývá již z toho, že z jeho žalobního tvrzení se podává, že pro vadu právního úkonu, která má podle zákona za následek relativní neplatnost, nechce být účinky tohoto úkonu vázán (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu z 15. 7. 1999, sp. zn. 24 Cdo 192/98, z 28. 4. 2002, sp. zn. 33 Cdo 1171/2002, z 20. 5. 2004, sp. zn. 32 Odo 722/2003, z 30. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2517/2010).

19. V předmětné věci byla námitka započtení uplatněna již v první obraně žalovaných proti žalobě a aktivní pohledávky žalovaných nesouvisí přímo se smlouvou o zápůjčce, souvisí pouze nepřímo s okruhem vztahů, které mezi účastníky byly založeny v souvislosti s kupní smlouvou na nemovité věci žalovaným prodané žalobkyní a jejich následnými povinnostmi, včetně povinnosti žalovaných vůči státu (zaplatit daň z nabytí nemovitých věcí), s čímž souvisí i pohledávka žalobkyně ze zápůjčky poskytnuté žalovaným na zaplacení této daně uplatněná v tomto řízení. Nicméně se soudem prvního stupně lze souhlasit v závěru, že v daném případě nelze z uplatněné námitky započtení podáním žalovaného 1) (jak správně namítají žalovaní v odvolání) z [datum] dovodit zánik pohledávky žalobkyně ze zápůjčky, a to pro neurčitost a nejistotu aktivních (započítávaných) pohledávek žalovaných vůči pohledávce žalobkyně, a to i v tom případě, že byly žalobkyni a soudu doloženy níže uvedenými listinnými důkazy.

20. Žalovaný 1) namítl v písemném podání, které bylo žalobkyni doručeno (dostalo se do její dispoziční sféry), pokud na ně reagovala v podání z [datum], k započtení několik pohledávek žalovaných, a to částku 7 500 Kč dle faktury za provedenou revizi elektro a 1 800 Kč za tlakovou zkoušku a revizi plynu, když žalobkyně neposkytla součinnost, ač se k ní smluvně zavázala, aby byly přehlášeny dodávky médií na žalovaného, a bylo jim sděleno, že žalobkyně nehradila za dodávky energie a plynu a z tohoto důvodu byl odpojen elektroměr a plynoměr. Nemovitosti přitom kupní smlouvou nabyli ve stavu, v němž se nacházely ke dni podpisu kupní smlouvy, tj. zejména s funkčním elektroměrem a plynoměrem s tím, že jim budou předány vyklizené, vyjma předmětů uvedených v předávacím protokolu. Dále částku 1470 Kč za cestovné za účelem vyklizení a revizí (7 x cesta tam a zpět [obec], CH. N. Ves- [obec] – 14,2 km jedna cesta automobilem BMW - 210 Kč cesta tam a zpět x 7), částku 27 500 Kč za kontejnery a jejich přistavení a odvoz na skládku Hantály 5 x (5 500 x 5) a částku 7 392 Kč - postoupenou pohledávku z titulu vyúčtování advokátkou, když žalobkyně neuhradila polovinu nákladů na sepis kupní smlouvy, jak se zavázala v kupní smlouvě, a tuto částku na základě smlouvy o postoupení pohledávky za ni uhradil žalovaný 1).

21. Tyto nároky buď nemají přímou oporu v uzavřených smlouvách mezi účastníky a advokátkou JUDr. [příjmení] jako schovatelkou (v kupní smlouvě, smlouvě o úschově a smlouvě o zápůjčce, všech z [datum]), nebo jde o nárok, který není splatný, když nebyla prokázána jeho splatnost ke dni započtení [datum] (nárok advokátky sepisující smlouvy mezi účastníky na polovinu odměny proti žalobkyni advokátkou postoupený doloženou smlouvou o postoupení ze [datum] žalovanému 1).

22. K částkám za revizi elektroměru a tlakovou zkoušku a revizi plynoměru: V kupní smlouvě z [datum] strana kupující prohlásila, že je jí stav nemovitostí znám, před podpisem smlouvy si kupující vše osobně prohlédli a přijímají do svého společného jmění manželů ve stavu, v jakém se nemovitosti nachází ke dni podpisu smlouvy (čl. IV bod 9 smlouvy) s tím, že o předání a převzetí nemovitostí sepíší a oboustranně podepíší zápis, v němž budou zapsány stavy měřidel energií, závady či škody na nemovitostech vzniklé ode dne uzavření smlouvy do předání nemovitostí (čl. VI bod 2 smlouvy). V protokolu o předání věcí nemovitých z [datum] účastníci zaznamenali (mimo jiné) číslo a stav elektroměru ke dni předání (4 271) a u plynoměru tyto údaje neuvedli a zaznamenali, že byl odpojen„ č. pl. 2 B [číslo]“. V zápisu neuvedli žádné závady či škody vzniklé na nemovitostech ode dne uzavření smlouvy do předání nemovitostí. Pro důvodnost jejich pohledávky na zaplacení částek za revizi elektroměru a tlakovou zkoušku a revizi plynoměru by tak muselo být prokázáno, že plynoměr a elektroměr v době uzavření kupní smlouvy byly funkční, že tedy plynoměr nebyl v době sepisu kupní smlouvy ještě odpojen (když v tomto stavu nemovitosti přijímali do vlastnictví) a že potřeba jejich revize a tlakové zkoušky vyplynula ze změny tohoto stavu do dne předání nemovitostí, tedy že jde o závadu, která v mezidobí vznikla. Žalovaná se v řízení brání započtení těchto pohledávek tvrzením, že nikde v předávacím protokolu není uvedeno, že by se jednalo o elektroměr nefunkční, že není doloženo, že byla provedena revize elektroměru a že nebyl ani důvod k jejímu provádění, a plynoměr byl odpojen již v době převodu nemovitosti žalovaným. Žalovaní ke svým tvrzením navrhli dokazování výslechem účastníků, písemnou zprávou o tom, kdy a proč došlo k odpojení plynu, výslechem svědků [jméno] [příjmení], která jim pomáhala s vyklizením a ví o odpojení a znovuzapojení elektřiny a plynu a že byly nefunkční, a revizního technika [jméno] [příjmení], který znovu zapojoval elektřinu. Je tedy zřejmé, že jde o pohledávku mezi účastníky spornou, nevyplývající přímo ze smluvního ujednání v písemných smlouvách, vyžadující v řízení podstatně rozsáhlejší dokazování než jistá a nesporná pasivní pohledávka žalobkyně ze zápůjčky. Skutečnost, že se žalovaná zavázala v kupní smlouvě poskytnout nezbytnou součinnost při přepisu energií (článek VI bod 2 smlouvy) na uvedených závěrech nic nemění, neboť z poskytnutí součinnosti při přepisu energií na nového vlastníka nelze (bez dalšího) dovodit jeho povinnost platit znovuzapojení plynoměru, byl-li by odpojen v době uzavření kupní smlouvy, ani provedení tlakové zkoušky, pokud by žalovaní jako kupující s tím byli srozuměni a v tomto stavu by nemovitosti do svého vlastnictví nabyli, či úhradu revize elektroměru, nevyplynula-li by potřeba jejího provedení ze skutečností na straně žalobkyně nastalých po uzavření smlouvy.

23. K částce 27 500 Kč za kontejnery a jejich přistavení a odvoz na skládku Hantály 5 x (5 500 x 5) z důvodu nesplnění dohodnuté povinnosti žalobkyně odvézt z nemovitostí odpad a veškeré nepotřebné zařízení (dle započtení z [datum]): Žalobkyně se započtení této pohledávky žalovaných brání tvrzením, že kupní smlouva neobsahuje žádné ujednání o vyklizení, výslovně se v ní hovoří jen o předání nemovitosti. V době prohlídky byla nemovitost vybavena zařízením domácnosti a protokol o předání nemovitosti obsahuje zápis, že žalovaní přebírají i částečné vybavení domácnosti. Žalovanými tvrzená smluvní povinnost žalobkyně vyklidit nemovitosti od„ odpadu a veškerého nepotřebného zařízení“, vyjma předmětů uvedených v předávacím protokolu z [datum], skutečně nebyla takto výslovně v kupní smlouvě zakotvena, naopak v článku IV bodu 9 kupující prohlásili, že je jím stav nemovitostí znám, vše si osobně prohlédli a přijímají nemovitosti do společného jmění manželů ve stavu, v jakém se nachází ke dni podpisu smlouvy. V předávacím protokolu žalovaní podepsali, že jim žalobkyně předala nemovitosti s částečným vybavením domácnosti, se sociálním zařízením – WC, 2 x umyvadlem a topením (kotlem, darlingem). V kupní smlouvě ani v zápise není uvedeno, že by se v nemovitostech nacházely nějaké předměty či věci, které by měla žalobkyně do doby předání nemovitostí žalovaným vyklidit a že tak neučinila, ani neobsahují závazek žalobkyně je vyklidit později. Doložené potvrzení o uložení směsného komunálního odpadu [právnická osoba] sice potvrzuje, že žalovanému 1) bylo vystaveno potvrzení o uložení TKO 13,89 t, dopravě 5 x a pronájmu kontejneru na 9 dní, celkem vč. DPH 27 726, 375 Kč, toto potvrzení ale ani neprokazuje zaplacení uvedené částky, ani místo uložení kontejnerů (tedy ve sporné nemovitosti) ani druh odváženého odpadu. I kdyby se tedy žalovaná k vyklizení nějakých konkrétních věcí, které považují žalovaní za nepotřebné, zavázala, ze samotného potvrzení nelze dovodit, že se jednalo právě (a jen) o tento„ odpad“, který žalovaní vyklidili, a že částku skutečně zaplatili. Žalovaní ke svým tvrzením o dohodě s žalobkyní navrhli výslech svědka [jméno] [příjmení] a výslech svědků [jméno] [příjmení] (která pomáhala s vyklizením, kolik věcí se na Hantály vyvezlo) a [jméno] [příjmení] (která pomáhala při nakládání na kontejnery) k vyklizeným věcem a SMS komunikací účastníků. Jak je patrno, oproti jisté a nesporné pohledávce žalobkyně jde opět o pohledávku, která je mezi účastníky sporná, nemá výslovné jednoznačné zakotvení v písemných smlouvách mezi účastníky uzavřených a ohledně její existence a výše nároku by bylo třeba provádět rozsáhlé dokazování.

24. Započítávaná pohledávka 1470 Kč za cestovné za účelem vyklizení a revizí pak souvisí s pohledávkami výše uvedenými, má v nich svůj základ a její posouzení tak závisí primárně na posouzení pohledávek výše uvedených (co do existence nároku) a až následně na posouzení její výše (k čemuž navrhli žalovaní technické osvědčení vozidla BMW Combi). Proto o této pohledávce platí vše, co je uvedeno výše.

25. K započítávané pohledávce 7 392 Kč postoupené žalovanému 1) advokátkou z titulu vyúčtování poloviny nákladů na sepis kupní smlouvy, kterou žalobkyně, ač se tak zavázala v kupní smlouvě, nezaplatila a advokátka tuto částku na základě smlouvy o postoupení pohledávky postoupila žalovanému 1), který částku„ za žalobkyni uhradil“: Odhlédnuto o právní problematičnosti postupu advokátky, která podle kupní smlouvy i smlouvy o úschově z [datum] byla sama jako schovatelka účastnicí smluv, smlouvy sepisovala a proti svým klientům (žalobkyni a žalovaným) dle kupní smlouvy (článek VII bod 8 kupní smlouvy) a smlouvy o úschově (článek 6, bod 6.2 smlouvy o úschově) měla nárok na odměnu za své služby (proti každé straně ve výši jedné poloviny), když zákon č. 85/1996 Sb. o advokacii v § 19 odst. 1 vymezuje, kdy je advokát povinen poskytnutí právních služeb odmítnout (a v rozhodnutí ze dne 10. října 2014, sp. zn. K 62/2013, kárný senát kárné komise ČAK dovodil, že:„ Je kárným proviněním, jestliže advokát postoupí svoji pohledávku vůči klientovi a pak zastupuje při vymáhání proti bývalému klientovi.“), jde v daném případě o pohledávku, která ke dni započtení podáním žalovaného 1) z [datum] nebyla (alespoň ne prokazatelně) splatná, tudíž soudně vymahatelná a tedy započitatelná. Žalovaní sice doložili vyúčtování právní pomoci učiněné advokátkou se dnem vystavení [datum] a splatností [datum] na jméno žalobkyně a adresou [adresa], uvedenou v kupní smlouvě i smlouvě o úschově, na kterou podle článku VII bodu 3 kupní smlouvy a článku 7 bodu 7.4 smlouvy o úschově mělo být žalobkyni doručováno, dokud nesdělí ostatním stranám jinou doručovací adresu, a smlouvu o postoupení této pohledávky žalovanému 1) ze [datum], avšak na výzvu soudu prvního stupně předložili jako důkaz o doručení vyúčtování (které by teprve přivodilo jeho splatnost, když jiná lhůta ve smlouvách ujednaná nebyla, viz § 1958 odst. 2 o. z.) obálku s razítkem pošty [datum] (tedy po úkonu započtení) s adresou žalobkyně [obec a číslo], Náměť nad Oslavou. Následně učinili tvrzení, že faktura byla zaslána žalobkyni jejich zástupkyní obyčejnou poštou a že k žádosti žalobkyně ji žalovaná 2) vyfotila do mobilu a poslala SMS zprávou (což by neodpovídalo ani způsobu doručování dle smluv a svědčilo by to tomu, že žalobkyni dříve faktura doručena nebyla).

26. Lze tedy uzavřít, že všechny započítávané aktivní pohledávky ke dni započtení ([datum]) je třeba považovat ve smyslu výše označených ustanovení právních předpisů (§ 1987) a citované judikatury Nejvyššího soudu za neurčité a nejisté, neboť žalobkyně proti těmto pohledávkám má relevantní věcné argumenty, a zjištění (prokázání) těchto pohledávek co do důvodu nebo výše vyžaduje rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce. Žalobkyně pak právním jednáním obsaženým v dopise z [datum], který se dostal do dispoziční sféry žalovaných, kteří na něj reagovali v podání z [datum] (a sami žalovaní doložili obálku od něj s podacím razítkem [datum]), zejména však v podání z [datum] doručeném žalovaným k rukám jejich zástupkyně [datum], dala jednoznačně najevo, že projevem vůle žalovaných o započtení nechce být vázána, neuznala zánik její pohledávky započtením z [datum], a uvedla věcné argumenty své obrany proti započítávaným pohledávkám. Výkladem podle § 556 o. z. tak je třeba dospět k závěru, že se dovolala relativní neplatnosti započtení. Ačkoli proto nelze učinit závěr, že žalovaní případně nějakou pohledávku proti žalobkyni nemají, nelze dovodit zánik pohledávky žalobkyně uplatněné v tomto řízení započtením a její žalobě z tohoto důvodu nevyhovět.

27. Z výše uvedených důvodů proto soud prvního stupně správně neprováděl dokazování důkazy navrženými k započítávané aktivní pohledávce žalovanými (účastnickou výpovědí žalovaných, výslechem svědků [jméno] [příjmení], revizního technika [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], písemnou zprávou o tom, kdy a proč došlo k odpojení plynu, SMS zprávami mezi účastníky, technickým osvědčením vozidla BMW Combi), i žalobkyní (dotazem na [právnická osoba] ohledně potřeby revize a době odpojení plynu, výslechem účastníků, výslechem svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ohledně zařízení domu v době prohlídky a jeho převzetí, dotazem na sběrný dvůr [obec] a obec Tvrdonice o podmínkách ukládáni odpadu a cenách).

28. Prokázané skutečnosti umožňují posouzení nároku žalobkyně na vrácení zbytku nezaplacené zápůjčky 45 662 Kč, neboť již v době podání žaloby, natož v době rozhodování odvolacího soudu (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) byla celá splatná, ať již žalobkyně uplatnila včas ztrátu výhody splátek či nikoli (nejpozději uplynutím splatnosti poslední osmnácté splátky ve výši 2 400 Kč počínaje říjnem 2019, dle čl. I bodu 2 smlouvy z [datum], neprokáže-li žalobkyně dřívější poskytnutí půjčky (dle smlouvy uhrazení částky na účet správce daně z nabytí nemovitých věcí), tedy již v březnu 2021). Dosavadní tvrzení žalobkyně a zjištěné skutečnosti z dokazování však neumožnily soudu posoudit uplatněný nárok na zaplacení úroků z prodlení. Ostatně i odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně úroku z prodlení je nepřezkoumatelné, pokud pouze konstatuje povinnost žalovaných zaplatit žalobkyni zůstatek dlužné částky,„ a to včetně zákonného úroku z prodlení, jehož výše odpovídá občanskoprávním předpisům, a to ode dne, kdy došlo k prodlení s neplacením splátek“. Kromě uvedené nepřezkoumatelnosti takového rozhodnutí (chybí jak zdůvodnění počátku prodlení, výše úroku, tak i použitá právní úprava), není z rozhodnutí zřejmé, kdy se žalovaní dostali do prodlení s plněním celého zůstatku dluhu (z něhož byl přiznán úrok z prodlení dle žaloby od [datum]), zda na základě uplatněné ztráty výhody splátek (která jako jednostranné právní jednání se musela dostat do dispoziční sféry žalovaných) nebo poté, co uplynula splatnost poslední splátky. Přitom úroky z prodlení z celého zbytku dluhu (jak požaduje žalobkyně v žalobě) lze požadovat až poté, co marně uplynula splatnost poslední splátky dohodnuté ve výši 2 400 Kč, nebo v případě řádně uplatněné ztráty výhody splátek poté, co nastala splatnost celého zůstatku dluhu v důsledku jejího uplatnění (co se projev vůle žalobkyně uplatnit ztrátu výhody splátky dostal do dispoziční sféry žalovaných), zatímco do té doby by žalobkyně měla nárok na úrok z prodlení jen z jednotlivých v dohodnuté době splatnosti nezaplacených splátek, a to vždy od jejich splatnosti. Žalobkyně přitom v řízení neučinila tvrzení o tom, kdy ve smyslu smlouvy o zápůjčce došlo k poskytnutí zápůjčky, tedy kdy byla schovatelkou uhrazena zapůjčená částka 50 000 Kč na účet správce daně (připsána na účet správce daně z nabytí nemovitých věcí), a pokud učinil tvrzení o poskytnutí zápůjčky dne [datum] žalovaný 1) v dopise žalobkyni z [datum] obsahujícím námitku započtení, pak by splatnost poslední splátky uplynula až [datum], ačkoli žalobkyně úroky z celého zůstatku dluhu požaduje (a soudem prvního stupně jí byly přiznány) již od [datum]. Neučinila ani tvrzení, zda a kdy uplatnila ztrátu výhody splátek, tvrdila jen, že ve smlouvě byla sjednána ztráta výhody splátek a že žalovaní jsou v prodlení s úhradou zbytku dluhu nejméně od [datum].

29. Pro nepřezkoumatelnost musel proto odvolací soud část výroku I o úrocích z prodlení (včetně závislého výroku o náhradě nákladů řízení účastníků) zrušit a vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 219a odst. 1 písm. b), § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.). V dalším průběhu řízení proto soud prvního stupně vyzve žalobkyni k doplnění tvrzení (s poučením o jejích povinnostech a následcích jejích nesplnění) k tomu, kdy došlo ve smyslu smlouvy o zápůjčce k jejímu poskytnutí (předání), a to připsáním z účtu schovatelky na účet správce daně z nabytí nemovitých věcí (a kdy tak nastala splatnost první splátky ve smlouvě na tuto skutečnost navázaná). Dále k doplnění tvrzení o tom, kdy a jakým způsobem uplatnila žalobkyně ztrátu výhody splátek a kdy se tento její projev vůle dostal do dispoziční sféry žalovaných. Současně ji vyzve k prokázání jejích tvrzení. Nedoplní-li žalobkyně tato tvrzení nebo je neprokáže, vyjde soud prvního stupně při posuzování prodlení žalovaných ze skutečnosti, kterou uvedl žalovaný 1) v podání z [datum], o poskytnutí zápůjčky [datum] (že k poskytnutí zápůjčky došlo a jakým způsobem není sporné, nevyjasněné tak dosud je jen to, kdy k tradici, tedy předání peněz došlo) a na základě toho posoudí, kdy nastala splatnost poslední 18. splátky, čímž se stal splatný celý dluh, a úroky z prodlení z celého nesplaceného zbytku dluhu přizná až od splatnosti této poslední splátky, když do té doby lze přiznat (od v žalobě požadovaného data [datum], když v tomto směru je soud žalobou vázán a nemůže ji překročit, viz § 153 odst. 2 a contrario o. s. ř.) úrok z prodlení v zákonné výši (kterou soud taktéž s odkazem na právní úpravu odůvodní) jen z těch splátek, které měly být do té doby již zaplaceny ([datum] již byly splatné). Ze zbylých splátek tak od [datum] do splatnosti celého dluhu přizná úrok z prodlení vždy jen z každé z nich, a to ve výši odpovídající právním předpisům, tedy § 1970 o. z. a vládního nařízení č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Své nové rozhodnutí soud prvního stupně řádně odůvodní tak, aby umožnil jeho přezkoumání odvolacím soudem. V novém rozhodnutí rozhodne též o náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.). Vezme přitom v úvahu, že podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je veškerá náhrada nákladů řízení účastníka zastoupeného advokátem splatná k rukám tohoto advokáta.

Poučení